védsko: trendy ekonomiky za 40 let Administrator

©védsko: trendy ekonomiky za 40 let Administrator

Pøíèiny vzniku a øe¹ení krize ¹védské ekonomiky v 90. letech Název pøedmìtu: Makroekonomie Garant pøedmìtu: Ing. Ivana Groligová, CSc. Vypracovala: Ing. Kateøina Støelská 1. Úvod ©védsko je velice zajímavým pøíkladem pokud jde o studie úspìchu èi neúspìchu ekonomických reforem týkajících se rozvoje ekonomiky a hospodáøské politiky. Pøi studiu výkonnosti ¹védské ekonomiky je dùle¾ité pohlí¾et na tuto problematiku ze správného pohledu, tzn. v relevantních historických souvislostech. Kdo je jen trochu obeznámen s vývojem ekonomické situace této skandinávské zemì, musí uznat, ¾e výkonnost ekonomiky za poslední ètvrtstoletí (od roku 1971 do roku 1997) byla velice slabá. Na druhou stranu je nutno poznamenat, ¾e v období sto let (od roku 1870 do roku 1970) výkonnost ¹védské ekonomiky pøekonávala v¹echny zemì (s výjimkou Japonska). V tomto období prùmìrná míra rùstu HDP byla 2,4 % roènì (OECD, 1999). Charakteristickým rysem, který ©védsko v té dobì odli¹oval od ostatních zemí, byla hlavnì vyrovnanost rùstu HDP. Pouze jediná zemì (Japonsko) mìla snad vy¹¹í míru rùstu, ale ¾ádná jiná zemì nedosahovala srovnatelné vyrovnanosti míry rùstu ekonomiky. Cílem této práce je pojmenovat pøíèiny vzniku snad nejhlub¹í krize ¹védské ekonomiky, která nastala na poèátku devadesátých let. Pøíèiny musíme hledat hluboko v historii, v 70. letech, kdy do¹lo k významnému pøelomu v národohospodáøské politice a následnì k nìkolika chybným ekonomickým rozhodnutím, je¾ teprve na poèátku 90. let vyústily v hospodáøskou krizi. 2. Pøíèiny vzniku krize

Jak ji¾ bylo øeèeno døíve, pøíèiny krize devadesátých let je potøeba hledat hloubìji v historii, konkrétnì o dvacet let døíve, v sedmdesátých letech. V té dobì svìtovou ekonomiku zasáhla první ropná krize, rozpadl se Bretton-Woodský systém a následovala inflace a hospodáøský útlum. ®ádná jiná zemì na tyto události nebyla ménì pøipravená ne¾ ©védsko. ©védsko se stalo obìtí døívìj¹í dlouhé úspì¹né éry. Politici a i veøejnost obecnì jednodu¹e nemohli pochopit, ¾e dobré èasy jsou pryè a ¾e ©védsko musí èelit novým problémùm, je¾ nemohou být øe¹eny tradièním zpùsobem. V dùsledku ropné krize a rozpadu Bretton-Woodského systému do¹lo k celosvìtovému zvý¹ení inflace, globálnímu oslabení poptávky, globálnímu zostøení konkurence a samozøejmì oslabení ¹védské koruny. ©védsko muselo øe¹it dilema buï se zamìøit na sní¾ení inflace nebo na sní¾ení nezamìstnanosti zpùsobené ochladnutím svìtové ekonomiky. ©védsko v té dobì bylo zastáncem politiky sociálního státu. Mezi opatøení sociálního státu stimulující ekonomický rùst patøí napøíklad napravování chyb trhu na kapitálových a poji¹»ovacích trzích èi zvý¹ení investic do lidského potenciálu (podpora ¹kolství a vzdìlávaní) a zlep¹ování obecného blahobytu. Na druhou stranu se ve státu se ¹tìdrou sociální politikou mohou zvy¹ovat rùzné typy nestimulujících efektù (napøíklad zvý¹ená nemocnost, neochota hledat práci). Proto ©védsko v duchu své politiky sociálního státu se rozhodlo tuto situaci øe¹it tak, aby zabránilo nárùstu nezamìstnanosti. Tehdej¹í socialistická vláda navrhla zvy¹ování zamìstnanosti ve státním sektoru, zvlá¹tì v sektoru zdravotnictví a péèe o dítì. Dùvodù pro toto nestandardní rozhodnutí bylo nìkolik, pøevá¾nì politických - rovnostáøství, feminismus a také nedùvìra v tr¾ní øe¹ení této situace. Zvý¹ení zamìstnanosti v tìchto sektorech vedlo ke zvý¹ení poptávky a spotøeby po slu¾bách v tìchto propagovaných oborech a zároveò ke sní¾ení spotøeby po soukromém zbo¾í a soukromých slu¾bách. Expanze státního sektoru byla financována z vládních pùjèek, jeliko¾ zvý¹ení daní by jen zhor¹ilo sociální situaci a jednak proto, ¾e vláda se k tomuto kroku nemohla odhodlat ani z politických dùvodù. Bohu¾el nadmìrné výdaje vlády vynalo¾ené na zabránìní zvý¹ení nezamìstnanosti byly draze vykoupeny zvý¹ením státního dluhu, co¾ vedlo k prohlubování deficitu platební bilance. Tento negativní vývoj platební bilance státu se projevil také v poklesu rùstu HDP. V 80. letech pokraèovalo prohlubování deficitu platební bilance. Dùvodem byla jednak pøetrvávající snaha vlády udr¾et zamìstnanost za ka¾dou cenu, podporovaná obrovskými státními výdaji. K tomuto se pøidalo je¹tì oslabení konkurenceschopnosti tradièních prùmyslových odvìtví zpùsobené poklesem produktivity v tìchto odvìtvích. Na nátlak pøedstavitelù z tradièních prùmyslových odvìtví se vláda pokusila zpevnit smìnný kurz ¹védské koruny vùèi spotøebnímu ko¹i mìn hlavních tradièních partnerù. Ke konci 70. let a na zaèátku 80. let ¹védská ekonomika pro¹la nìkolika devalvacemi, zprvu men¹ími (o 9 %) a pozdìji vìt¹ími (o 10 %, respektive o 16 %). Cílem tìchto devalvaèních opatøení bylo posílení konkurenceschopnosti tradièních prùmyslových odvìtví na mezinárodních trzích a také snaha zahájit strukturální zmìny. V letech 1983 a¾ 1984 následovala dùrazná opatøení stimulující poptávku, je¾ mìla pøíznivý vliv na zlep¹ení stavu platební bilance (o 25 bilionù ¹védských korun za 18 mìsícù) a tím i na rùst ekonomiky (Södersten, 2001). Bohu¾el rùst ekonomiky zpùsobil také rùst inflace, který se v¹ak vládì brzo vymkl z rukou. Tím, ¾e vláda nemìla inflaci pod kontrolou do¹lo k tomu, ¾e ?zisky? z devalvaèní politiky byly rychle utopeny v inflaèní spirále. Za vysokou inflací stál mimo jiné mechanismus stanovení mezd. Platy toti¾ nebyly stanovovány s ohledem na podmínky mezinárodnì konkurenceschopných sektorù, ale podle domácích sektorù s nejni¾¹ími platy. Tento mechanismus se dr¾el stále pøevládající zásady rovnostáøství. V tomto období se platy vyrovnávaly mezi v¹emi skupinami zamìstnancù kvùli solidární platové politice a také kvùli pøevaze feministické ideologie, která speciálnì po¾adovala nárùst platù u ¾en. Vysoká míra inflace mezd a nízká míra nárùstu v reálných mzdách je zaznamenána v tabulce 1. http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz

Powered by Mambo

Generated: 6 February, 2017, 23:07

Tabulka 1: Inflace mezd Zdroj: SAF

Z tabulky 1 vyplývá, ¾e ¹védská ekonomika se bìhem 70. a 80. let nerozvíjela dobøe. Jednou z pøíèin ¹patné národohospodáøské politiky je ji¾ zmínìná nesprávnì nasmìrovaná devalvaèní politika. Jiným dùvodem je, ¾e sociální politika v té dobì zaèala vytváøet odrazující, nemotivující podnìty pro mnoho dìlníkù. Není pochyb, ¾e v 80. letech sociální politika zaèala vyvolávat negativní postoje smìrem k práci. Rùzné typy pøídavkù a dávek, zvlá¹tì ve spojení s výchovou dìtí, byly ¹tìdøej¹í a stimulovaly k roz¹íøení rodiny a ne k návratu do pracovního prostøedí. Èasem výdaje na rodinnou politiku vzrùstaly. To mìlo za následek zvý¹ení vládních výdajù na jedné stranì a kvùli zachování zamìstnanosti také omezení délky pracovní doby na druhé stranì, co¾ zaèalo naru¹ovat vládní rozpoèet. Dal¹ím negativním projevem ¹tìdré sociální politiky státu je zvý¹ená absence v práci kvùli nemoci. Zde je zcela zøejmé, ¾e reakce dìlníkù, kdy¾ si berou nemocenskou do znaèné míry závisí jednak na ¹tìdrosti kompenzace a jednak na podmínkách na trhu práce. Nepøítomnost v práci zpùsobená nemocí dosáhla v polovinì 60. let kolem 3,5 % pracovní síly. Je tøeba pøipomenout, ¾e se jednalo o dobu s velice nízkou nezamìstnaností. Na vrcholu boomu ke konci 80. let v prùmìru 250 tisíc osob (témìø 5 % pracovní síly) dennì nebylo v práci, ale bylo doma kvùli nemoci. Toto èíslo pak bìhem let s vysokou nezamìstnaností (19921995) prudce klesá a¾ na polovinu, ke 2,3 %. Jaké jsou dùvody takového prudkého poklesu v absenci ze zdravotních dùvodù bìhem let nezamìstnanosti na poèátku 90. let? Tuto zmìnu v chování lze jen tì¾ko objasnit lékaøským vysvìtlením. Nìkteré skupiny osob s nízkými pøíjmy se dokonce dostaly do chudoby a nic je nemotivovalo k práci. Bìhem druhé poloviny 80. let toti¾ byla pravidla pro nemocenskou tak ¹lechetná, ¾e pracovníkovi bylo jedno jestli ¹el do práce èi ne. Toto dokazuje fakt, ¾e pøes 40 % nezamìstnaných pobíralo kompenzaci a¾ do vý¹e 90 % (nebo i více) jejich pøíjmu. Prùmìrná vý¹e kompenzace byla 85 % (Södersten, 2001). Dlouho se ve ©védsku diskutovalo zda zavést tzv. ?poslední mo¾nost? ? poslední den, kdy podpora v nezamìstnanosti u¾ nebude prodlou¾ena. Do té doby se sociálnì demokratická vláda ani nepokusila (neodvá¾ila) takové legislativní opatøení zavést, zejména kvùli silnému tlaku odborových organizací. Je také známo, a» u¾ ze ¹védských prùzkumù anebo ze zahranièní vìdecké literatury, ¾e vysoké sazby kompenzace podpory nezamìstnanosti (které jsou ve ©védsku z více ne¾ 90 % financovány z daní) vedou k prodlou¾ení doby hledání práce a prodlu¾ují tak trvání nezamìstnanosti a sni¾ují míru zapojení pracovní síly (Carling et al., 1999; Holmlund, 2000). Kombinace úèinkù vysokých daní z pøíjmu, ¹tìdré sociální pøídavky a pøídavky na dìti èasto vede k velice vysokým marginálním úèinkùm rozhodujících pøi pøesunu z nezamìstnanosti do zamìstnání. Èasto tyto marginální úèinky mohou dosahovat a¾ 90 % (Freeman, 1997). To sni¾uje podnìty hledat si práci a pracovat a vede to jednak k vysoké míøe nezamìstnanosti a jednak k ?demotivujícícm pracovním efektùm?. Z toho vplývá, ¾e mnoho lidí, kteøí bìhem deprese na poèátku 90. let opustili práci, se u¾ nikdy do práce nevrátilo. To taky vysvìtluje, proè pracovní síla na poèátku roku 2000 byla o 7 a¾ 8 % men¹í ne¾ tomu bývalo pøed deseti lety. ©védská spoleènost byla tradiènì charakterizována silnou pracovní etikou. Zdá se, ¾e rùst sociálního státu s jeho ¹tìdrou podporou pro nepracující (napøíklad podpora v nemoci a silná podpora osob dlouhodobì nezamìstnaných) èi pro svobodné matky na mateøské zmìnil tyto postoje (Lindbeck, 1995). Toto chování se se zlými èasy a napøíklad se zmìnami v evidenci absence na pracovi¹ti zmìnilo. Jako shrnutí lze øíci, ¾e tøi základní chyby le¾í za slabým výkonem ekonomiky v devadesátých letech. Jednou z nich byly zavádìjící makroekonomická opatøení odrá¾ející se ve ¹patnì nasmìrované devalvaèní politice, která v prvé øadì vyvolala vysokou míru inflace, bez pøíjmù z podílù mezinárodních trhù. Devalvaèní opatøení mìla za prvotní cíl zlep¹it mezinárodní konkurenceschopnost ¹védského prùmyslu, zlep¹it stav platební bilance a zvý¹it míru rùstu ekonomiky. Pokud bychom mìli hodnotit splnìní tìchto cílù musíme konstatovat, ¾e devalvaèní opatøe nebyla úspì¹ná, proto¾e vlastnì vùbec nedocílily posílení konkurenèních sektorù ekonomiky. Zamìstnanost v mezinárodnì konkurenènì schopném strojírenském prùmyslu klesla i pøes znaèné znehodnocení národní mìny. Koncepèní chybou nastartování tìchto devalvaèních opatøení bylo také to, ¾e makroekonomická opatøení nebyla v souladu s mikroekonomickými opatøeními. Tou druhou chybou byla expanze vládního sektoru, v zásadì z dùvodù zamìstnanosti. Tento pøekroucený podnìt vedl k poklesu produktivity v sektoru, zatímco docházelo ke zvy¹ování daòového zatí¾ení. Tøetí chybou byla pøíli¹ velká a prudká expanze sociálního systému, je¾ jako negativní vedlej¹í produkt vedla k pøekroucení pracovních podnìtù. Co¾ posléze vyústilo ve velkou recesi na poèátku devadesátých let, která poprvé v moderní dobì vyvolala hromadnou nezamìstnanost. 3. Období hospodáøské krize

Po období prudce rostoucího ¾ivotního standardu v padesátých a ¹edesátých letech se zpomalila míra rùstu ekonomiky ve ©védsku a zaostávala tak za ostatními prùmyslovì nejvyspìlej¹ími zemìmi. Bìhem posledních pìti ¹esti let byla míra rùstu obnovena na úroveò srovnatelnou s ostatními vyspìlými zemìmi svìta (OECD, 1999). ©védsko tím ale ztratilo svou pozici jednoho z nejbohat¹ích státù svìta. Mìøeno HDP na obyvatele, jako standardní mìøení hospodáøské prosperity zemì, ve vìt¹inì zbývajících prùmyslových zemích jeho úroveò pøekraèuje míru HDP ve ©védsku. Pøizpùsobení se ni¾¹ím mírám inflace ve státech OECD na poèátku 90. let vedlo ke znaènému poklesu v soukromé poptávce a k prudkému nárùstu nezamìstnanosti a ke zjevnému nárùstu deficitu veøejného sektoru. Bìhem posledních let, rostoucí konkurence a silný tlak na stlaèení cen na svìtových trzích pomohly udr¾et historicky nejni¾¹í hladinu inflace nejen v ©védsku ale i ve vìt¹inì ostatních prùmyslových zemích. http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz

Powered by Mambo

Generated: 6 February, 2017, 23:07

A¾ do krize na poèátku 90. let byla míra nezamìstnanosti ve ©védsku znaènì ni¾¹í ne¾ v ostatních zemích. Následkem toho, stejnì jako v ostatních evropských zemích, nezamìstnanost mìla tendenci trvale zùstat na vysoké úrovni i pøesto, ¾e v posledních letech dochází ke zlep¹ení situace. Je zøejmé, ¾e vysoká nezamìstnanost ve ©védsku a v nìkolika ostatních zemích Evropy je do znaèné míry strukturální povahy, co¾ zdùrazòuje potøebu reformy neefektivnì fungujícího trhu práce. 3.1 Vývoj HDP

V 60. letech byla prùmìrná roèní míra rùstu HDP ©védska 4,6 % zatímco v 70. letech klesla na 2 %. V 80. letech pokraèoval nízký rùst ¹védského hospodáøství v porovnání s prùmìrem zemí EU a OECD. Bìhem 70. a 80. let ¹védské hospodáøství expandovalo v men¹í míøe ne¾ je prùmìr zemí evropské unie a OECD. Slabý rùst výkonnosti ¹védské ekonomiky vyvrcholil v tì¾kou krizi ekonomiky na poèátku 90. let. Výsledkem této hluboké hospodáøské recese byl negativní rùst HDP ve tøech po sobì jdoucích letech. V letech 1990 a¾ 1993 poklesl HDP o témìø 5 % co do objemu. Po roce 1993 v¹ak rùst HDP byl vy¹¹í a byl v souladu s rùstem výkonnosti zemí OECD. V následujícím období let 1998-2000 byla míra rùstu HDP kolem 4 % roènì, èím¾ rùst HDP ©védska pøekroèil prùmìrnou míru rùstu zemí EU a OECD. Bìhem posledních tøiceti let zaznamenal vývoj HDP na obyvatele obrovské výkyvy. Za toto období ©védsko podle OECD kleslo v tabulce nejbohat¹ích zemí svìta ze ètvrtého místa v roce 1970 na sedmnácté místo v roce 2000. Aby ©védsko znovu získalo vedoucí pozici v tabulce nejbohat¹ích zemí, bude muset ekonomický rùst pøevý¹it míru rùstu ostatních zemí OECD v nìkolika pøí¹tích letech. Graf 1: Vývoj HDP ve ©védsku, v EU a v zemích OECD Zdroj: SAF 3.2 Vývoj inflace Kombinace úèinkù hospodáøské krize a zavedení protiinflaèních opatøení vedlo ke znaènému poklesu míry inflace ve ©védsku poèátkem 90. let. Rostoucí mezinárodní cenová konkurence v posledních letech se projevila na dal¹ím stlaèování cenové úrovnì. Míra inflace je ve ©védsku a ve vìt¹inì zbývajících zemích v souèasnosti na historicky nejni¾¹í úrovni. Graf 2: Vývoj inflace ve ©védsku, v EU a v zemích OECD (v %) Zdroj: SAF 3.3 Trh práce a nezamìstnanost V letech 1991-1993 míra nezamìstnanosti prudce stoupala a¾ na úroveò blízkou prùmìru zemí EU a v následujícím období zùstala na vysoké úrovni. Celková nezamìstnanost dosáhla ve ©védsku v roce 2000 7,3 % , zatímco míra otevøené nezamìstnanosti byla 4,7 %. Hospodáøská expanze v posledních letech se významnì podílí na sni¾ování míry nezamìstnanosti. Graf 3: Vývoj nezamìstnanosti ve ©védsku, v EU a v zemích OECD (v %) Zdroj: SAF Jeliko¾ v polovinì 60. letech byla tendence k pøesunu zamìstnanosti a spotøeby do veøejného sektoru. Zamìstnanost soukromého sektoru znaènì poklesla bìhem tohoto období, zatímco zamìstnanost ve veøejném sektoru stoupla o 800 000 pracovních míst. Graf 4: Vývoj zamìstnanosti ve ©védsku v období 1963-2000 (v tis. pracovních míst) Zdroj: SAF Dramatický nárùst nezamìstnanosti bìhem hluboké recese na poèátku 90. let byl doprovázen ostrým propadem v zamìstnanosti. V letech 1990-1994 zamìstnanost poklesla a¾ o 12 %. Toto rychlé tempo ztrácení práce bylo zpùsobeno jednak silným vlivem mezinárodní recese ve ©védsku a jednak ¹irokou strukturální racionalizací v¹ech sektorù ekonomiky. Následná obnova úrovnì zamìstnanosti byla skromná, tak¾e se nezamìstnanost stále dr¾ela na docela vysoké úrovni. Ve skuteènosti a¾ do pøelomu let 1999 a 2000 nic nenasvìdèovalo nìjakému výraznému zlep¹ení situace v zamìstnanosti. Teprve v posledních tøech letech byl v dùsledku silnìj¹ího ekonomického rùstu zaznamenán podstatnìj¹í nárùst zamìstnanosti: úroveò zamìstnanosti se od roku 1997 zvý¹ila o 240 000 pracovních míst. K dosa¾ení úrovnì zamìstnanosti pøevládající na poèátku 90. let, by bylo potøeba dal¹ího nárùstu o zhruba 300 000 pracovních míst. V roce 2000 bylo zhruba 510 000 osob nezamìstnaných, z toho asi 200 000 bylo zapojeno do státních pracovních programù a 110 000 do speciálních vzdìlávacích programù pro dospìlé. Jak je z následujících tabulek patrno, pokles ekonomické aktivity obyvatelstva a pokles zamìstnanosti byl drastický jak pro mu¾e, tak i pro ¾eny. Tabulky 1 a 2 znázoròují pokles míry zamìstnanosti a pokles míry ekonomické aktivity obyvatelstva v http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz

Powered by Mambo

Generated: 6 February, 2017, 23:07

posledních dvaceti letech. Tabulka 2: Míra ekonomicky aktivního obyvatelstva v letech 1976, 1990 a 1998 Zdroj: Statistics Sweden Tabulka 3: Míra zamìstnanosti v letech 1976, 1990 a 1999 Zdroj: Statistics Sweden Celkový rùst zamìstnanosti v posledním desetiletí byl rozhodující, tak¾e v souèasné dobì je na stejné úrovni jako tomu bylo na konci 70. let, co¾ znamená, ¾e se úroveò zamìstnanosti za poslední dvì desetiletí nezmìnila. Systém platových výmìrù v posledních letech funguje o nìco lépe a pøispìl tak ke zlep¹ení fungování trhu práce. Pøesto pøetrvávající nedostateèná pru¾nost trhu práce vylouèí nezanedbatelný poèet jednotlivcù z trhu práce. Graf 5: Strukturální zmìny v zamìstnanosti za období 1965-2000 (sektory zemìdìlství, prùmysl, slu¾by a veøejný sektor) Zdroj: SAF Za 25 let (od roku 1965 do roku 1990) se zamìstnanost zvý¹ila o témìø 900 000, co¾ odpovídá roènímu procentuálnímu nárùstu zamìstnanosti o 0,8 %. Je v¹ak tøeba poznamenat, ¾e témìø celý nárùst v zamìstnanosti pøipadá na veøejný sektor, tak¾e podíl veøejného sektoru na zamìstnanosti se za toto období více ne¾ zdvojnásobil a v souèasnosti tento podíl odpovídá jedné tøetinì celkové zamìstnanosti. V dùsledku toho podíl soukromého sektoru byl v roce 1990 dokonce je¹tì ni¾¹í ne¾ v roce 1965. Podíl prùmyslu na zamìstnanosti rovnomìrnì klesal od poèátku 50. let, kdy dosáhl více ne¾ jedné tøetiny, na souèasných 19 %. Podíl (soukromých) slu¾eb na zamìstnanosti zùstal po dlouhé období relativnì konstantní kolem 40 %. V 90. letech v¹ak sektor slu¾eb znaènì zvý¹il svùj podíl na zamìstnanosti a¾ na 50 % z celkové zamìstnanosti. Je tøeba poznamenat, ¾e státní podniky nejsou zahrnuty v údajích pro veøejný sektor. Vý¹e uvedené tabulky a grafy nám ukazují následky chybných reforem a v¹ech chybných politik je¾ rùzné vlády provádìly bìhem dvacetiletého období zaèínající na poèátku sedmdesátých let. Rozvoj v 70. a 80. letech polo¾il základy pro krizi 90. let a zapøíèinil tvorbu hromadné nezamìstnanosti bezprostøednì poté. Krize byla skuteènì hluboká a mohla se projevit jako katarze pro ¹védskou ekonomiku. 4. Jsme svìdky obratu k lep¹ímu? Bìhem posledních let (od roku 1998) se ve ¹védské ekonomice pøihodilo nìkolik významných zmìn. Jeliko¾ na¹ím hlavním tématem byly chyby reforem, struènì se zamìøíme na nìkteré svìtlé okam¾iky, je¾ se bìhem posledních pár let vyskytly. Jedním z nich je, ¾e ze ¹védské scény zmizela vysoká inflace a roèní míra inflace v posledních letech se pohybuje kolem jednoho a¾ dvou procent. Za touto dùle¾itou zmìnou stojí dva významné dùvody. Jedním je to, ¾e ©védsko má nyní nezávislou centrální banku, která má dohled nad inflací jako prvoøadý cíl své monetární politiky. Také hluboká krize, která se objevila na poèátku devadesátých let s hromadnou nezamìstnaností v patách, pomohla vyvést inflaci ze systému. Zpoèátku byla krize interpretována jako ekonomická pohroma a diskutovalo se jak moc se na tom podílela ¹patnì øízená makro politika a jak moc je to nutno pøièíst strukturálním problémùm, které se vytváøely po dlouhou dobu. (Agell, 1997; Henrekson, 1997; Lindbeck, 1997; Holmlund, 2000). ©tìstí v ne¹tìstí bylo, ¾e ta krize na poèátku devadesátých let pomohla zbavit se inflace. Bìhem tak hluboké krize nebylo mo¾né zvy¹ovat ceny nebo ¾ádat o vy¹¹í mzdy. Dal¹í dùle¾itou promìnou bylo to, ¾e byla zavedena striktní fiskální politika. Toto bylo uèinìno tak, ¾e parlament zavedl horní hranici pro vládní výdaje a také pro výdaje sociálního poji¹tìní. Toto pak bylo pøevedeno do specifických omezení výdajù rozlièných ministerstev. Tímto se parlament pokusil dr¾et výdaje na uzdì. Bohu¾el neexistují ¾ádné ústavní záruky pro nové reformy, tak¾e parlament je mù¾e zmìnit nebo anulovat jednoduchým hlasováním vìt¹iny. Je stále je¹tì brzy hodnotit, zda tyto politiky budou mít nìjaký dlouhodobý úèinek (Eklund, 2000). Tøetí významný prvek se týká inflace a vyjednávání o mzdách. Bìhem inflace a éry devalvace ekonomika mìla sklon dostat se do devalvaèního cyklu. Po období devalvace se ekonomika dostala do fáze expanze a prùmysl expandoval. Toto vedlo k po¾adavku na zvý¹ení mezd (èásteènì kvùli rostoucím cenám zpùsobených inflací), co¾ naru¹ilo konkurenceschopnost mezinárodního obchodu a nový cyklus devalvace a inflace mohl zaèít (Jakobsson, 2000). S novou érou monetární politiky je úlohou centrální banky udr¾ovat ceny konstantní na rozumné úrovni. Pokud by centrální banka zpozorovala jakékoliv tendence ke mzdové inflaci, je její povinností jednat tak, aby rùst mezd mìla pod kontrolou. V¹echny tyto nové faktory, které byly právì zmínìny mohou tudí¾ znamenat, ¾e ¹védská ekonomika za¾ívá obrat k lep¹ímu a vrací se k efektivnìj¹ím rùstovým politikám, je¾ existovaly pøedtím, ne¾ se s pøíchodem 70. let v dùsledku mezinárodní krize, která následovala bezprostøednì po ropné krizi a rozpad Breton-Woodského systému zaèaly kupit reformní chyby. Kromì ji¾ zmínìných nástrojù monetární politiky a fiskálních opatøení se ¹védská vláda odhodlala je¹tì k jednomu dùle¾itému kroku ? zamìøila se na strategii ofenzivní prùmyslové politiky s cílem stimulace rùstu ekonomiky. Ústøedním motivem národní prùmyslové politiky je podpora konkurenceschopnosti a zvý¹ení rozvojového potenciálu ¹védského prùmyslu a obchodu. Konkurenceschopný obchod a prùmysl je toti¾ podmínkou zvý¹ení zamìstnanosti a http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz

Powered by Mambo

Generated: 6 February, 2017, 23:07

blahobytu. Jeliko¾ tento cíl zasahuje do mnoha oblastí, bylo potøeba popojit nìkolik ministerstev (prùmyslu a obchodu, práce a dopravy a komunikace) v jedno Ministerstvo prùmyslu, zamìstnanosti a komunikací, co¾ vyústilo ve zkrácení doby rozhodovacích procesù u dùle¾itých zále¾itostí ovlivòujících hospodáøský rùst (NUTEK, 1999). Tento trend sjednocování a propojování èinností vyústil v nové pøístupy v oblasti regionální politiky. Napøíklad okresní úøady byly vyzvány, aby prezentovaly návrhy na zvý¹ení ekonomického rùstu v daném regionu s cílem koordinovat dostupné vládní zdroje s místními (regionálními) mo¾nostmi za úèelem propagace podnikání a podpory zamìstnanosti. Státní správa a prùmysl musí mezi sebou více spolupracovat a vytváøet tak pøíznivé podmínky pro podnikání a zamìstnanost. ©védsko se takto sna¾í jednak omezovat státní podporu podnikùm a jednak ochranné prvky ekonomiky. To znamená, ¾e místo ochrany souèasné struktury trhu se ¹védsko sna¾í otevøít chránìné trhy konkurenci, odstranit pøeká¾ky, stimulovat podnikání, propagovat inovace a vytváøet systémy celo¾ivotního vzdìlávání a transferù znalostí. Rùst ekonomiky je výsledkem specializace a mezinárodního obchodování, je¾ pøiná¹í kapitálové investice, technický rozvoj a akumulaci lidského kapitálu. S vyu¾itím nejnovìj¹ích poznatkù lze vyu¾ívat efektivnìj¹í výrobní metody, efektivnìj¹í organizaèní formy. 5. Závìr Pøíznivé makroekonomické podmínky s nízkou reálnou úrokovou mírou a s dùvìryhodnými veøejnými financemi vytváøejí rámec pro rùst obchodu a prùmyslu. Podobnì finanèní hospodáøská politika musí být zamìøena na podporu tìchto procesù ve spoleènosti. V rychle se mìnícím ekonomickém svìtì je hlavním nástrojem adaptace (pøizpùsobení). Výzva, která teï stojí pøed ¹védskou národní prùmyslovou politikou tkví v podnìcování lidí a spoleèností ke vzdìlávání, k investování do vzdìlání a kvalifikace a k nalézání nových øe¹ení. Je stále je¹tì brzy dìlat nìjaké seriozní pøedpovìdi. ©védská ekonomika byla v¾dy silnì ovlivnìna a citlivá na mezinárodní krizi bìhem posledního ètvrtstoletí. Zda budoucnost bude jasnìj¹í nikdo neví, ale pøíle¾itost pro obrat k lep¹ímu s úèinnìj¹ími ekonomickými opatøeními je alespoò mo¾ností pro následující roky.

http://parat.webzdarma.cz - parat.webzdarma.cz

Powered by Mambo

Generated: 6 February, 2017, 23:07