PRÁVNÍ OCHRANA DATABÁZÍ
4. ČÁST – OCHRANA DATABÁZÍ V ČR Vývoj autorských práv v ČR V České republice je prvním dokumentem zabývajícím se ochranou duševního vlastnictví císařský patent z 19.10.1846 č. 992 sb.z.s. Obsahoval principy ochrany děl literárních, hudebních a výtvarných proti mechanickému rozmnožování. Další úpravu nacházíme v zákoně č. 197/1895 ř. z., o právech původců k dílům literárním, uměleckým a fotografickým, přičemž na Slovensku se v té době zcela tradičně uplatňovala odlišná úprava, protože bylo součástí Uherska (zákon č. XVI z roku 1884). V roce 1918 při vzniku samostatné Československé republiky byly obě tyto normy recipovány do tehdejšího právního pořádku. Následně v roce 1926 dochází k unifikaci právní úpravy v této oblasti zákonem č. 218/1926 sb.z.a.n. o právech původců k dílům literárním, uměleckým a fotografickým. Obsahoval všeobecná ustanovení, dále úpravu obsahu práv, jejich trvání a ochranu. Po druhé světové válce byl tento zákon nahrazen novým zákonem č. 115/1953 o právu autorském. V této době došlo v zemi k velkým změnám politických i hospodářských podmínek, přičemž tento zákon tyto změny plně reflektoval. V roce 1965 byl přijat nový autorský zákon, částečně jako reakce na vznik nového občanského zákoníku rok předtím. Šlo v dané době o relativně progresivní normu, nicméně vliv tehdejšího politického a právního režimu byl stále značný. Později se v souvislosti s rozvojem techniky a technických prostředků při tvorbě a využívání autorských děl objevuje množství problémů při řešení určitých situací, a to nejen v Československu. V 90. letech dochází k množství novelizací právě ve snaze přizpůsobit se nejen vývoji vědy a techniky, ale po změně politického režimu, i právním úpravám vyspělých demokratických států. I přesto zákon stále nevyhovoval zrychlenému vývoji v této oblasti, ku příkladu v otázkách ochrany počítačových programů, kde se odborníci ve světě přiklonili k aplikaci méně přísného kritéria původnosti programu, které splňuje podstatně větší množství programů. Autorský zákon z roku 1965 se tak postupně stal nevyhovujícím jednak v souvislosti s tehdy probíhajícím procesem integrace ČR do EU, jednak v souvislosti s požadavky mezinárodních úmluv přijatých v tomto období. Dne 7.4.2000 tak Parlament ČR schválil nový autorský zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, který nabyl účinnosti dne 1.12.2000.
Česká právní úprava ochrany databází v zákoně č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změnách některých zákonů (dále jen AZ nebo autorský zákon) tak vychází z právní úpravy v Evropských společenství, konkrétně z ustanovení Směrnice 96/9/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází (dále jen “směrnice”). Text směrnice byl začleněn do nově přijatého autorského zákona, jednotlivá ustanovení byla převzata tak, aby zapadla do systému zákona, tedy do příslušných hlav a oddílů, takže právní úpravu týkající se ochrany databází není možné najít v zákoně na jednom místě, a je proto částečně nepřehledná. Ačkoliv se doporučuje obecně doslovné převzetí textu směrnic, čímž se má zabránit nepřesné transpozici, v našem případě byla převzata jen část směrnice, a zejména šedesát úvodních recitálů, které představují velmi důležitý výkladový prostředek, bylo opomenuto. Pojem databáze Označení a pojem databáze dříve existovala jenom v technických normách, nebo se objevila ku příkladu v zákoně č. 151/2000 sb. o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, kde držitel telekomunikační licence k poskytování veřejné telefonní služby je povinen vést aktuální databázi všech svých účastníků veřejné telefonní služby, tedy telefonní seznam. Co se týče dřívější autorskoprávní ochrany databází, byla poskytována jenom v případě, že databáze splňovala podmínky pro přiznání ochrany ne jako databáze ale jako dílo, tedy že byla výsledkem tvůrčí činnosti autora, resp. ochrana mohla být poskytnuta též dílu soubornému, tedy dílu, které se skládalo z alespoň dvou jiných autorských děl a jejichž uspořádání bylo výsledkem tvůrčí činnosti autora souborného díla. Samotný pojem databáze se však v autorskoprávních předpisech objevil až s přijetím autorského zákona. V ustanovení § 88 odst. 1 AZ nacházíme definici databáze jako souboru nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření. Tato definice tak věrně přebírá ustanovení článku 1 odst. 1 a 2 směrnice a také recitálů 14 a 17 směrnice. Výslovně se sice neuvádí CD-ROM a CD-i jako možné formy elektronické databáze, ani elektromagnetické či elektrooptické prostředky zpřístupnění, v definici jsou však zahrnuty implicitně. Databáze tedy představuje nejen soubor autorských děl nebo údajů, ale i jakýchkoliv hmotných věcí za předpokladu, že jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a že jsou přístupné, byť třeba mechanickými prostředky. Jednotlivé nezávislé prvky tvořící obsah databáze tedy nemusí patřit mezi díla autorská, každopádně však musí být samostatně využitelné. Uspořádání metodické je třídění databáze podle jejího typu a účelu, systematické
z hlediska logického dle určitého systému.1 Přístupové prostředky či forma vyjádření prvků jsou z pohledu vymezení databáze nepodstatné. Ku příkladu sbírka fotografií splňuje pojmové znaky databáze v případě, že jsou fotografie uspořádány v albech a jsou přístupné listováním v nich. Pokud bychom ale fotografie rozházely v krabici, pak by chyběl znak uspořádání a takováto “sbírka” by nesplňovala pojmové znaky databáze. S rozvojem informačních technologií jsou v současné době jistě nejvýznamnější elektronické databáze, tedy zejména elektronické rejstříky z různých oblastí lidských činností. Zejména u těchto elektronických databází nebývá úplně jasné odlišení samotné databáze od počítačového programu, který databázi obsluhuje, tedy umožňuje vyhledávání v databázi a ukládání nových záznamů, přičemž je nutno uvést, že databázi nelze vůbec bez počítačového programu užívat. Jedná se ale o dva samostatné nehmotné statky, které jsou chráněny
samostatně.
Vezmeme-li
v úvahu
databázi,
která
není
ani
předmětem
autorskoprávní ochrany ani předmětem zvláštního práva pořizovatele databáze, mohl by být předmětem autorskoprávní ochrany ještě počítačový program, který databázi obsluhuje. Na základě ustanovení § 3 a § 94 AZ jsou z důvodu veřejného zájmu z právní ochrany vyloučeny tzv. úřední databáze. Jsou to databáze právních předpisů, rozhodnutí, veřejných listin, veřejně přístupných rejstříků a sbírek jejich listin, přípravné úřední dokumentace a další obdobná díla. Většinu takových databází v elektronické podobě pak doprovází počítačový program, který jí obsluhuje a vyhledává v ní. Příslušný CD-ROM pak obsahuje rozmnoženinu databáze a počítačového programu, přičemž zajímavostí je, že pořizováním rozmnoženin takového CD-ROMu dochází pak nejen k oprávněnému rozmnožování volné databáze, ale i k rozmnožování počítačového programu, které představuje
bez
souhlasu
oprávněného
nositele
autorského
práva
k němu
užití
neoprávněné. Autorský zákon stanoví, které databáze jsou díly soubornými, tedy předmětem ochrany podle práva autorského, a které databáze jsou předmětem zvláštního práva pořizovatele databáze. Vymezuje tak vlastně v množině databází jednak podmnožinu souborných děl a jednak podmnožinu databází, které jsou předmětem zvláštního práva pořizovatele databáze. Z uvedeného plyne, že pak mohou nastat tyto možnosti: 1.) databáze není předmětem ani práva autorského ani zvláštního práva pořizovatele databáze, tedy nepodléhá ochraně podle autorského zákona vůbec, nebo 2.) je pouze předmětem práva autorského, tedy souborným dílem, nebo 3.) je pouze předmětem zvláštního práva pořizovatele databáze, nebo
1
Kříž, J., Holcová, I., Kordač, J., Křesťanová V. Autorský zákon a předpisy související, Komentář. Praha: Linde, 2001, s. 13.
4.) je předmětem jak práva autorského, tedy dílem souborným, tak zvláštního práva pořizovatele databáze. Obsahem databáze jsou tedy jakákoli díla, nejčastěji jimi budou díla slovesná, fotografická, výtvarná, kartografická nebo jakékoli další prvky jak plyne i z recitálu č. 17 směrnice. K užití chráněného díla se samozřejmě navíc vyžaduje souhlas autora. Zničením věci, jejímž prostřednictvím je databáze vyjádřena, nezanikají práva autorská, ani práva pořizovatele k dané databázi. Když někdo nabude věcné právo ke hmotnému substrátu databáze, neznamená to, že by automaticky nabyl právo autorské, nebo zvláštní právo pořizovatele. Tím je vyjádřen princip nezávislosti nehmotných práv na právech věcných. Databáze je tedy nezávislá na jejím hmotném substrátu. V souladu s ustanovením recitálu 19 směrnice nemůže být autorskoprávně chráněnou databází v žádném případě kompilace několika záznamů hudebních výkonů na CD, jelikož dle směrnice nenaplňuje znak původnosti. Rovněž pak záznam, nebo audiovizuální, filmové, literární či hudební dílo jako takové nesplňují při výkladu v souladu se směrnicí pojmové znaky databáze. Dohoda o vzdání se oprávněné ochrany databáze by byla neplatná, neboť oprávněný by se tak vzdával svých práv. Autorské právo však dle Listiny základních práv a svobod patří mezi základní práva lidská a občanská,2 která
chrání
zákon a
jsou nezadatelná
a nezcizitelná,3 tedy nelze je převést na jiného, předat nebo postoupit jinému, ani zadat jinak než zákonem stanoveným způsobem, přičemž zákon možnost vzdání se autorských práv nepovoluje. Autorskoprávní ochrana databází Databáze jako předmět autorského práva vzniká okamžikem jejího vyjádření v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, kde se takovýmto vyjádřením myslí i vyjádření v elektronické podobě, nebo jakékoli jiné vnímatelné podobě, přičemž může být přístupné pouze omezenému okruhu osob, které ani danou databázi nemusí fakticky vnímat. Vznik tedy není podmíněn jejím zveřejněním, vyjádřením v hmotné či nehmotné podobě nebo dočasností či trvalostí, ani splněním jakýchkoli formálních náležitostí či úkonů.4 Dle § 2 odst. 3 AZ se však vyjádřením nemyslí pouze úplné dokončení samotné databáze, ale musí být 2
Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., článek 34: (1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem. 3 Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., článek 1: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. 4 Kříž, J., Holcová, I., Kordač, J., Křesťanová V. Autorský zákon a předpisy související, Komentář. Praha: Linde, 2001, s. 70.
také zhotoveny jednotlivé vývojové části. Až pak jsou naplněny všechny pojmové znaky databáze jako předmětu práv autorských. Ve stejném okamžiku také vzniká subjektivní oprávnění autora k databázi a tedy i autorskoprávní ochrana. Dle § 10 AZ zahrnuje právo autorské výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková. Osobnostní práva jsou spojená pouze s osobou autora a tento se jich nemůže vzdát, ani je převést. Představují vlastně práva morální, kdy autor má sám právo rozhodovat o zveřejnění databáze, právo osobovat si autorství, právo na nedotknutelnost databáze a dohled nad užíváním jinou osobou, zda se tímto užíváním nesnižuje její hodnota. Všechna tato osobnostní práva autor uplatňuje i po poskytnutí majetkových práv jiné osobě. Dle § 11 odst. 4 AZ osobnostní práva zanikají smrtí autora, zároveň však jeho smrtí vzniká časově neomezená postmortální ochrana autorského označení a způsobu užívání databáze. Ochrany se může domáhat kterákoliv z osob autorovi blízkých a vždy i právnická osoba sdružující autory nebo příslušný kolektivní správce dle AZ. Dle § 4 odst. 1 AZ se zveřejněním rozumí jednorázový akt spočívající v prvním oprávněném veřejném přednesení, provedení, předvedení, vystavení, vydání, či jakémkoli jiném zpřístupnění databáze veřejnosti. Veřejností se v tomto případě míní všechny osoby a zveřejnění představuje autorovo první zpřístupnění databáze individuálně neurčeným osobám.5 Majetkové právo obsahuje především právo databázi užít, které spočívá v právu na rozmnožování, rozšiřování, pronájem, půjčování, vystavování a sdělování databáze, resp. její rozmnoženiny. Někteří autoři definují majetková práva také jako skupinu zahrnující veškerá oprávnění kromě osobnostních práv. Až na výjimky se osobní užití pro soukromé účely nepovažuje za užití databáze. Dle § 24 a 25 AZ je dalším majetkovým právem právo na odměnu při opětovném prodeji díla uměleckého, anebo v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu. Majetková práva, stejně tak jako osobnostní práva, také nelze zcizit ani převést, autor však může jinému poskytnout oprávnění neboli licenci k výkonu práva dílo užít, tímto však jeho původní právo nezaniká, je pouze v rozsahu dohody povinen strpět zásah do svých práv. Dle § 27 odst. 1 majetková práva trvají, pokud není dále stanoveno jinak, po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Tato doba se počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání. U děl spoluautorů se doba trvání počítá od smrti spoluautora, který ostatní přežil. Uplynutím této doby se daná databáze stává volným dílem, které může každý bez dalšího užít, musí však respektovat výše uvedenou ochranu po smrti autora (§ 11 odst. 5) a
5
Kříž, J., Holcová, I., Kordač, J., Křesťanová V. Autorský zákon a předpisy související, Komentář. Praha: Linde, 2001, s. 60.
případně i práva zveřejnitele databáze zveřejněné až po uplynutí doby trvání majetkových práv, kdy takováto ochrana trvá už jenom 25 let od zveřejnění. 6 Databáze je předmětem autorskoprávní ochrany jenom tehdy, splňuje-li definiční znaky díla, resp. souborného díla. Podle autorského zákona se souborným dílem míní databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora (§ 2 odst. 5 AZ), nebo která je alespoň původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem (§ 2 odst. 2 AZ). Citované ustanovení obsahuje i příkladný výčet databází, které jsou soubornými díly, tedy časopis, encyklopedie, antologie, pásmo a výstava. V autorském zákoně jsou tak oproti předchozí právní úpravě zahrnuty pod pojem souborné dílo všechny databáze s tvůrčím prvkem, přičemž ochrana se rozšiřuje i na soubory nedosahující jedinečnosti, ale pouze původnosti. Autorskoprávní ochrana databází je tedy ochranou způsobu výběru nebo uspořádání obsahu souboru, tedy jeho struktury. Autorovi takového výběru nebo uspořádání nevznikají žádná práva k autorským dílům, popř. jiným prvkům zařazeným do souboru. Užitím souborného díla jsou vždy užita i jednotlivá díla do souboru zařazená. Souborným dílem je ku příkladu časopis, který je tvůrčí jak způsobem výběru jednotlivých článků a fotografií, tak i například uspořádáním obsahu do různých rubrik. Vydavatel, pro něhož šéfredaktor ke splnění povinnosti vyplývající z pracovního poměru tvůrčím způsobem vybral a uspořádal články a fotografie, je oprávněn s těmito články a fotografiemi nakládat pouze v rozsahu, v jakém mu autoři těchto děl oprávnění k užití poskytli. Pokud autoři vydavateli poskytli pouze svolení zařadit jejich dílo do souboru a vydat jej tiskem, není vydavatel oprávněn zpřístupňovat časopis prostřednictvím internetu ani v elektronické podobě na CD-ROM, natož udělovat třetím osobám oprávnění k takovému šíření. Podmínky tvůrčího způsobu výběru a uspořádání obsahu, které určují stavbu souborného díla, jsou dány alternativně, to znamená, že stačí splnění alespoň jedné ze dvou výše uvedených podmínek, aby databáze byla dílem souborným. Například u encyklopedií může být tvůrčí pouze způsob výběru hesel a uspořádání obsahu je zpravidla abecední, tedy netvůrčí. Naopak pro některé databáze je určující, že obsahují vše z dané množiny, například soubor platných právních předpisů, ale tvůrčí je uspořádání do jednotlivých tematických celků. Autorem díla souborného jako celku je fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala (§ 5 odst. 2 AZ). V souladu se zásadou pravdivosti a autorským principem může být autorem pouze fyzická osoba, která databázi přímo vytvořila, zaměstnanec či zhotovitel, nebo fyzická osoba pracující na objednávku. Právnická osoba nebo jakýkoliv zaměstnavatel či objednatel může k autorskoprávně chráněné databázi nabýt 6
Kříž, J., Holcová, I., Kordač, J., Křesťanová V. Autorský zákon a předpisy související, Komentář. Praha: Linde, 2001, s. 113.
pouze oprávnění k výkonu majetkových práv autorských, nebo licenci. Kolektivní díla tedy i iniciátorovi tvorby přiznávají pro jeho aktivní součinnost pozici autora, jedná se tedy o model autorskoprávní, kdy jsou databáze vytvářené z podnětu a pod vedením jedné osoby, pod jejímž jménem jsou také uváděna na veřejnosti, nicméně na tvorbě se podílí více autorů, jejichž příspěvky samostatně by však nebyli schopny samostatného užití. Kolektivní dílo je tedy dílem jediným a nedělitelným, jeho části nemají samostatně význam, navíc takto zhotovená zaměstnanecká díla nebo i díla na objednávku jsou dle AZ podřízena režimu zaměstnaneckých děl. Práva pořizovatele v případě, že databáze vznikla v rámci plnění povinností plynoucích ze zaměstnaneckého vztahu, vznikají přímo zaměstnavateli. Pokud by se zároveň jednalo o autorskoprávně chráněnou databázi, uplatní se specifický režim zaměstnaneckého díla, kde je výrazně posíleno postavení zaměstnavatele. Ten je oprávněn vykonávat veškerá majetková práva k zaměstnaneckému dílu, má právo zveřejnit dílo, upravit jej, zpracovat včetně překladu, spojit s jiným dílem, zařadit do díla souborného a uvádět dílo na veřejnost pod svým jménem a to i bez součinnosti se skutečným autorem. Všechna tato ustanovení AZ jsou dispozitivní a strany se od nich mohou odchýlit. Co se týče postoupení majetkových práv, tam až na výjimky potřebuje zaměstnavatel souhlas autora, na druhé straně autor nemůže povolit výkon těchto práv třetí osobě, pokud se na tom nedohodl se zaměstnavatelem. V případě ukončení pracovněprávního vztahu se nic nemění na již dříve vzniklém režimu a dílo se nadále považuje za zaměstnanecké. Z režimu zaměstnaneckých děl jsou vyloučeny databáze, které zaměstnanec nezhotovil pro zaměstnavatele, nebo se tak stalo nad rámec jeho povinností, nebo zcela mimo pracovněprávní vztah. Zcela výjimečným bude institut díla nebo databáze tzv. školní. Takovou databázi nebo dílo vytváří student v rámci plnění svých školních nebo studijních povinností. Autor je povinen umožnit svému vzdělávacímu zařízení užití díla na základě smluvní či zákonné licence, v některých případech i bezplatně. Dále může autor své dílo užít či poskytnout jinému licenci, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy školy nebo školského či vzdělávacího zařízení. Co se týče úpravy směrnice, umožňuje v článku 4 odst. 2 a 3 existenci díla kolektivního a souborného vzniklého ve spoluautorství. Otázkou zaměstnaneckých souborných děl se však nezabývá a nechává tuto úpravu zcela na uvážení členských států. Právo pořizovatele databáze V souladu se směrnicí byl v českém autorském zákoně zakotven nový institut práva pořizovatele databáze, jehož smyslem je, jak již bylo uvedeno výše, ochrana zájmů osoby,
která jakkoli investovala do pořízení databáze, tedy nejen finančně, ale i časově, úsilím či energií. Tato investice směruje k pořízení databáze, tedy k jejímu získání, ověření nebo předvedení. Právo pořizovatele není systematicky zařazeno ani mezi práva autorská, ani mezi práva související s právem autorským a tvoří tak samostatné majetkové právo upravené v autorském zákoně. Podle ustanovení § 105 AZ může právo pořizovatele databáze existovat souběžně s autorským právem k téže databázi či dílům do ní zařazených nebo souběžně se soutěžní ochranou, která je zaměřena na parazitní jednání jiných soutěžitelů. Právo pořizovatele databáze stojí na pomyslné hranici mezi právem autorským a právem soutěžním. Pro blízkost s právem duševního vlastnictví mluví specifická oprávnění, jejich výlučnost nebo časovost, na druhé straně blízkost k ochraně proti nekalé soutěži je charakterizována vztahy zakládajícími odpovědnost a postihováním neoprávněných jednání. Cílem je zabránit nedovolenému zužitkování databáze neoprávněným uživatelem, přičemž se však ochrana nemá vztahovat na subdodavatele, ani na monopolní či dominantní soutěžitele na daném trhu.7 Primárně se tak mají chránit databáze, na něž se nevztahuje autorskoprávní ochrana, sekundárně se chrání i obsah databází. V souvislosti s rozvojem informačních technologií se nejvýznamnějšími staly elektronické databáze, při kterých instituty jako ochrana obchodního tajemství či hospodářské soutěže nebyly s to zabránit neoprávněnému nakládání s nimi a proto vlastně vznikla na půdě Evropské unie celá myšlenka ochrany zvláštního práva pořizovatele databáze. Nicméně i přesto se dnes ukazuje, že stále významnější roli by v této souvislosti měly hrát technologické prostředky ochrany, o kterých bude pojednáno níže. Dle § 88 odst. 1 AZ předmětem zvláštního práva pořizovatele databáze je databáze, která představuje kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad do pořízení, ověření nebo předvedení jejího obsahu, bez ohledu na to, zda databáze nebo její obsah jsou předmětem autorskoprávní nebo jiné ochrany. Pořizovatelem databáze je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost pořídí databázi, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba (§ 89 AZ). Obsahem zvláštního práva pořizovatele databáze je právo na vytěžování a zužitkování, a to celého obsahu databáze nebo její kvalitativně nebo kvantitativně podstatné části, a právo udělit jinému oprávnění k výkonu tohoto práva (§ 90 odst. 1 AZ). Vytěžování je pak definováno jako trvalý nebo dočasný přepis celého obsahu databáze nebo její podstatné části na jiný podklad, a to jakýmikoliv prostředky nebo jakýmkoliv způsobem (§ 90 odst. 2 AZ), tedy tak, že v podstatě odpovídá autorskoprávnímu pojmu rozmnožování (§ 13 AZ). Zužitkování je definováno jako jakýkoliv způsob zpřístupnění celého obsahu databáze nebo 7
Kříž, J., Holcová, I., Kordač, J., Křesťanová V. Autorský zákon a předpisy související, Komentář. Praha: Linde, 2001, s. 212.
jeho podstatné části, a to rozšiřováním rozmnoženin, pronájmem, spojením online nebo jinými způsoby přenosu (§ 90 odst. 3 AZ), tedy v podstatě jako zpřístupňování obsahu databáze v hmotné i nehmotné podobě s tím, že půjčování (§ 16 AZ) originálu nebo rozmnoženiny databáze zužitkováním není. Právo pořizovatele databáze tak poskytuje ochranu obsahu databáze na rozdíl od autorskoprávní ochrany, která poskytuje ochranu tvůrčího výběru či uspořádání. Zvláštní právo pořizovatele databáze trvá 15 let od pořízení databáze. Je-li však v této době databáze zpřístupněna, zaniká zvláštní právo pořizovatele databáze po 15 letech od prvního takového zpřístupnění (§ 93 AZ). Doba trvání se podle obecného pravidla v ustanovení § 27 odst. 7 AZ počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání (§ 94 AZ). Dále je třeba vzpomenout ustanovení § 88 odst. 2 AZ, dle kterého každý nový kvantitativně nebo kvalitativně podstatný vklad do databáze spočívající v doplnění, zkrácení či jiných úpravách má za následek nový běh práva, a to i opakovaně. Po uplynutí doby ochrany zvláštního práva pořizovatele se databáze stává volnou a každý jí může volně užít. Pokud by po uplynutí této doby došlo k podstatnému vkladu do databáze, původní databáze by byla již volnou, vzniklo by však zcela nové právo k celé změněné databázi. Vzhledem k tomu, že zvláštní právo pořizovatele databáze bylo v našem právním řádu novinkou, stanovila přechodná ustanovení § 106 odst. 6 autorského zákona, že předmětem tohoto práva jsou i databáze (§ 88 AZ), které byly pořízeny před účinností tohoto zákona avšak nejdříve 15 let před tímto datem. K databázím podle ustanovení § 88 odst. 1 věta druhá AZ, které byly pořízeny po 1. prosinci 1985, tak vzniká na zbývající dobu zvláštní právo pořizovatele databáze. Obdobně jako u práva autorského k soubornému dílu je pro právo pořizovatele databáze stanoveno speciální ustanovení o omezení tohoto práva ve prospěch oprávněného uživatele s tím, že pro pojem oprávněný uživatel platí obdobně, co bylo řečeno výše k omezení práv autorských k dílu soubornému. Podle ustanovení § 91 AZ tak do práva pořizovatele databáze, která byla zpřístupněna veřejnosti, nezasahuje oprávněný uživatel, který vytěžuje nebo zužitkovává kvalitativně nebo kvantitativně nepodstatné části obsahu databáze nebo její části, a to k jakémukoli účelu, za podmínky, že tento uživatel databázi užívá běžně a přiměřeně, nikoli systematicky či opakovaně, a bez újmy oprávněných zájmů pořizovatele databáze, a že nezpůsobuje újmu autorovi ani nositeli práv souvisejících s právem autorským k dílům nebo jiným předmětům ochrany obsaženým v databázi. Do práva pořizovatele jím zpřístupněné databáze též nezasahuje oprávněný uživatel, který vytěžuje nebo zužitkovává podstatnou část obsahu databáze pro svou osobní potřebu (s výjimkou vytěžování elektronické databáze), pro účely vědecké nebo vyučovací, uvede-li pramen, v rozsahu odůvodněném sledovaným nevýdělečným účelem nebo pro účely veřejné
bezpečnosti nebo správního či soudního řízení (§ 92 AZ). Podle ustanovení § 90 odst. 6 AZ je právo pořizovatele převoditelné a zcizitelné. Pořizovatel tak nemusí poskytovat licenci oprávněnému uživateli, ale může translativním způsobem převést své právo jako takové na jeho nového nositele. Nicméně to samozřejmě nevylučuje, aby pořizovatel poskytl své právo i na základě licenční smlouvy. Z toho plyne, že jeho právo není neomezené a v případě poskytnutí oprávnění k výkonu svých práv jinému sice jeho právo nezaniká, nicméně je povinen strpět zásah oprávněným uživatelem v povoleném rozsahu. V zásadní novele autorského zákona došlo k přesnější definici některých termínů, zákonodárce dále posílil ochranu databází vytvářených orgány státní správy, když vypustil odkaz na přiměřené použití § 3 písm. a) AZ, což se ovšem dotkne pouze společností, které vytěžují takovéto veřejné databáze pro svoji podnikatelskou činnost (např. společnosti, které rozšiřují databáze subjektů, přičemž tyto údaje samy stahují z obchodního rejstříku, což je případ tzv. systematického nebo opakovaného vytěžování databází). Pochopitelně tímto není nikterak dotčeno právo tyto veřejné databáze používat běžným způsobem a vytěžovat kvalitativně nebo kvantitativně nepodstatné části. (pokračování v 5. části článku)
Mgr. Peter Klobušický AK Chase Pullman v.o.s.
