3.číslo Ročník XXVII.
Listopad 2015
Měsíčník turistického oddílu mládeže Roháči 2713 Kladno
LISTOPADOVÝ PLÁN AKCÍ 5.11. – Oddílovka 7.11. - Výlet do ZOO Děčín Sraz: 8:15 ČD Kladno Návrat: 18:09 tamtéž Cena: 260 Kč Bližší informace na www.rohaci.com nebo u Skupa 12.11. – Roznos KD 20.-22.11. – Vyzvědači v temných uličkách Sraz: 20.11. v 16:10 na ČD Kladno Návrat: 22.11. v 13:26 tamtéž Předběžná cena: 450 Kč Bližší informace v časopise a u Skupa
3.12. – Prosincová oddílovka
Stránka nejen pro rodiče Roháčů ¨ Vážení rodiče Roháčů, začal nám listopad a s ním i naše činnost v oddíle na plné obrátky. Je za námi první velká akce oddílu a to Zápočtovka, která proběhla v Brdech a blíží se další zajímavé akce. Ať to je jednodenní výlet do Děčínské ZOO (sobota 7.11.) nebo Vyzvědači (20-22.11.) či oddílové Vánoce na Hrádku u Úštěka (18-21.12.). Chtěl bych poděkovat všem, kteří již odevzdali přihlášku do oddílu a zaplatili zápisné. Zatím to je 20 dětí a vedoucích. Prosím ostatní, aby tak učili nejpozději do 15. listopadu. S tímto mám na Vás i prosbu, pokud byste věděli o nějakém dítěti, které by mohl zajímat náš oddíl a turistika, tak máme stále volné místa. Potýkáme se poslední dobou s mírným poklesem členské základny a rádi bychom tento trend otočili zpět vzhůru. Dále tu máme pár dětí, které mají nárok v měsíci listopadu na 20 % slevu z akcí v listopadu za účast za měsíc říjen. Podmínky pro získání slevy je účast na všech družinových schůzkách, na oddílové schůzce a alespoň na jedné akci v měsíci. Slevu tedy získávají: Martina Synková (až zaplatí zápisné), Jirka Mourek a Bára Hofmanová. Poslední bod, co mám na srdci, je účast dětí, které nejsou v oddílu (nezaplatili zápisné) a přesto by rády chtěli jet s námi na akci. Je nutné, aby vyplnili přihlášku na akci, která je ke stažení na oddílovém webu a byla podepsána od rodičů. Dále mají veškeré akce o 20 % dražší než ty, které navštěvují pravidelně oddíl, je to z důvodu dotací od ústředí Asociace TOM, které získáváme na činnost, a tyto děti se do toho nedají započítat. Přeji hezký podzim Petr Soukup ___________________________________________________________________________
Přihláška na akci oddílu TOM 2713 Roháči Název akce:……………………………………………...
Termín akce:…………………….
Jméno dítěte: …………………………………… Datum narození: ………………………….. Zdravotní omezení: ………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… Další informace : ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Souhlasím, že se moje dítě zúčastní akce, pořádané TOM 2713 Roháči. Jméno rodiče: ……………………………………………….. Telefon: ……………………….. V Kladně dne:…………………………………
Podpis rodiče:
Vyzvědači v Temných uličkách Letos opět do Mladé Boleslavi a to v termínu 20. – 22. listopadu. Opět se chystáme zapojit do Víceboje TOM. Jeho první součást je městská hra Vyzvědači. Jedná se o hru, která mi připomíná knihy Jaroslava Foglara. Úkolem hry je dostat se nenápadně na cizí území, zjistit tam odpověď na otázku a utéci nazpátek do svého území. Nenechat se chytit a ochránit si svůj štáb. Hra probíhá v sobotu, kdy se dopoledne tvoří otázky a odpoledne až za tmy se hrají jednotlivá kola. Malé děti hrají za světla, starší děti a dospělí pak za tmy. ________________________________________________________ Sraz v pátek na ČD Kladno v 16:10 Návrat v neděli na ČD Kladno v 13:26 Cena předběžně 450,- Kč Cena je zatím pouze předběžně, neznáme ještě cenu za ubytování. Proto sledujte naše stránky, kde se objeví aktualizované informace kolem 15. listopadu. S sebou: spacák, karimatku, páteční večeři, čelovku, přezuvky do školy, převlek na hru (kdo chce), zápisník, propisku, šátek Přihlášení svému rádci nebo mě do 18. listopadu. Skupik
Zápočtovka (Český Ráj) 24.-29.10.1997 V 16,00 jsme se sešli na hlavním nádraží pod vrbou. Rozdali jsme si chleby a některé sušenky. Po chvilce přijel vlak a my jsme se rozloučili s rodiči a s Uncou, která nejela. Nastoupili jsme do vlaku a už jsme jeli. Ve vlaku jsme Mírovi dali některé jídlo, protože nebyl na rozdávání. Kamil nám řekl program na celou zápočtovku a to už jsme byly v Kralupech nad Vltavou. Tam jsme si zahráli první hru. Měli jsme dát dohromady pověst o Čechovi. Potom jsme jeli dál jiným vlakem. Potom jsme přestupovali do vlaku, kde nebylo skoro žádné místo. Vystoupili jsme v Mnichově Hradišti. Tam jsme si u průvodčího nechali kletry, vzali jsme si jen KPZ a kalich, který jsme si měli přidělat na záda. U kláštera jsme se podívali na jeho zbytky v pivovaru „Klášter“. Potom nám Kamil řekl: „ U tohoto kostela musíte získat kroniku, která je schovaná někde tam ale hlídají ji mniši (lidi, kteří nejsou v družinách)“. Ale musíte rozsvítit u každého sloupu svíčku. Asi po půl hodině Kamil 2x zapískal a to znamenalo, že je konec hry. Bez kroniky jsme se vrátili na nádraží, vzali jsme si kletry a šli jsme daleko, do dalekých jeskyní u Valečova. Tam jsme se vyspali a ráno nás načapal strážník, naštěstí nám nedal pokutu. Udělali jsme si snídani a zahráli hru na husity. Potom jsme šli k zřícenině hradu u Bosně. Potom jsme se rozdělili na Breberkos a Barbekos. Breberkos byli malí a Barbekos velcí. Vydali jsme se za Kamilem k díře. To byla hladomorna. Kamil nám řekl, že tam husiti vyškrábali různé nápisy a obrázky. Kamil se zeptal na dobrovolníka, který chce dolů. Přihlásila se Hanka. Spustila se dolů a Hopovým foťákem tam něco vyfotila a vrátila se nahoru. Kamil nám zatím řekl, že ta díra má tvar láhve. Všichni jsme se vydali na Kost. Barbuďáci delší cestou a Breberky kratší cestou. Breberky šli přes lesy, přes Hynštu. Na pomnících jsme se všichni zase sešli a šli jsme dál okolo Kosti do hospody, tam jsme si dali čaj. A potom jsme šli ještě 2 km k hodné babičce. Tam jsme se vyspali a druhý den jsme šli bez kletrů 8 km na Trosky. Před Troskami jsme si dali v hospodě čaj a polívku. Prohlédli jsme si Pannu i Babu. Večer jsme se vrátili k hodné babičce. Tam jsme se znovu vyspali a druhý den jsme se vydali na Hrubou Skálu. Odsud jsme šli do Sedmihorek ke koupališti a tam jsme stanovali. Druhý den jsme šli na Valdštejn. Přes Janovu vyhlídku tam jsme si zahráli hru a naobědvali jsme se a šli jsme na Valdštejn, tam jsme si prohlídly hrad a zámek a potom jsme se vydali k Turnovu do jeskyně tam jsme se navečeřeli a rozdělali oheň. Kamil u ohně zpíval a hrál na kytaru. V 10,45 jsme šli všichni kromě vedoucích spát. Vedoucí tam něco dělali. Ve 2 hod jsme stávali a vydaly jsme se na Turnovské nádraží. Tam jsme se nasnídali a pak nám přijel vlak a my jsme jeli do Prahy na Hlavní nádraží a běželi jsme na Masaryčku. Tam už na nás čekal vlak. Dojeli jsme do Kladna a tam jsme se pod vrbou rozloučili a šli jsme domů. Ahoj Janča Přepsal Skupik
Madlenčiny rozpravy Už je listopad? Pomoooc! Ten čas děsně letí! Takže v rychlosti, ať dlouho nezdržuji od čtení dalšího milého povídání, tentokrát s Luckou Boulí. Potkaly jsme se na naučné stezce Mrákavy, kde jsem si pobyla na jednom ze stanovišť vytvořených jen a pouze k příležitosti oslavy Dne stromů. Bylo to moc fajn, tak příští rok určitě přijďte. Po skvělém dni mi Lucka poskytla azyl u sebe doma a daly jsme řeč. O čem jsme si povídaly? Čtěte. Já vám přeji krásné dny a příští měsíc zase na počtenou. Tentokrát s tajným respondentem. Chcete mi pro něj poslat otázky? Pořád platí můj mail:
[email protected]. Lucko, kdy ses potkala s oddílem? Tehdy to bylo takový divný. Nebo divný... Pamatuju si 3 události, který v podstatě vyplynuly v oddíl. Ve 2. třídě jsem chodila do Jiskřiček, na základce, na třináctce. Tam jsem měla kamarády a spolužáky. Do 3. třídy jsem odešla na jazykovku, kde jsem nikoho neznala, takže jsem vycházela z toho, že se budu dál potkávat s těma lidma, který jsem znala ze sídliště. Některý mě rovnou odsoudili, že jsem zdrhla a že jsem nějaká elita a tak. Tehdy jsem se bavila s Martinou H., sestrou Kalamity, která dřív chodila do oddílu a pořád jsem za ní chodila. Ona mě jednou vytáhla na oddíl, kde se mi líbilo, tak jsem pořád chodila za ní. Jí to pak ale přestalo zajímat, takže už tam nechodila. Najednou jsem zjistila, že tam brácha asi taky chodí, tak jsme se tam tak nějak ocitli. Pro mě to tenkrát byla velká záchrana, když jsem se najednou ocitla mezi cizíma lidma na základce. Když znáš lidi ze sídliště a najednou chodíš do školy úplně jinam, tak to bylo neznámo. Oddíl byl taková jistota, že mám alespoň nějaký pojítko. Pamatuješ si, na co ses nejvíc těšila? Já jsem byla dítě, to je fakt strašně dlouho. Určitě vím to, že když jsme byli malý děcka a doma jsme něco pomohli, tak jsme mohli jet s bráchou oba na akci. Ve chvíli, kdy jsme jezdili po babičkách, kde se pořád makalo, buď byla zabíjačka, nebo úroda a bylo potřeba něco pomoct, tak potom mohl jet jenom jeden. Mě docela mrzelo, že jsem to většinou oddřela já. Takže jsem se těšila, že vůbec někam pojedu. Doma jsem si to musela vybojovat. Ty jsi v podstatě zůstala s oddílem dodnes. No, já jo. Už jsem se to snažila několikrát předat, ale nikdy mi to nedalo a vždycky jsem si řekla, že tomu chci ještě něco věnovat. Takže když jsi tak s oddílem rostla, měla jsi pak taky svou družinku? No, já jsem začla asi u Petruchy v družince jako nějaká levá ruka, nebo co. To bylo v devátý třídě. Rok na to jsme si pak s Helčou vzaly svojí družinu. To nám bylo asi patnáct. A pak jsem měla družinku ještě celou vejšku. Asi devět let.
Jak jsi to stíhala? Škola, práce doma, oddíl... To už bylo takový, že jsem si to doma mohla trochu vydobýt, protože máš svoje peníze, který si tak nějak sama investuješ. Pomáhání doma taky fungovalo čím dál tím míň. Pak už se dohaduješ, nebo prostě odjedeš. I když je fakt, že Ukrajinu mi třeba naši nedovolili a to bych se asi jen tak nesebrala a neodjela jen tak na 14 dní. To úplně ne. No a u tý vejšky to taky ještě pořád šlo a taky mě to bavilo. Já nechápu, proč když jdou lidi teď na vejšku, tak proč dál nepokračujou v oddíle? Je pravda, že mě trochu mrzelo, že jsem netrávila víc času se spolužákama, protože to byli moc fajn lidi. Pořád jsem zdrhala z Prahy za Kladnem a oddílem, protože Praha mě vlastně moc nelákala. Možná proto jsem taky vydržela. Na co ses specializovala? Měla jsi nějaký oblíbený téma? Já vím, že jsem pořád něco vyráběla, že mě bavily pomůcky. Od začátku jsme měli na všechno různý papírky, něco se vybarvovalo, lepilo, skládalo, nebo jsem měla něco připravenýho. Když jsme si povídali o buzole, o KPZce, o turistických, nebo topografických značkách. Vždycky jsem měla připravený lístečky, aby si to ty děti vzaly, někam přilepily, přendaly a aby u toho udělaly nějakou činnost. Nejenom jim hustit do hlavy nějaký fakta. Já jsem chtěla, aby to bylo nějakou prožitkovou formou. S tímhle jsem se piplala a bavilo mě to. Ale že bych měla nějaký oblíbený téma. No, dřív, od Kamila to bylo drsně nalajnovaný, jako na vojně. To bylo všechno nastavený. Je téma v měsíci, on připravil podklady a my jsme si to potom nějak zpracovávali a pak se to využívalo. Mohli jsme nějak reagovat a trochu do toho zasahovat, ale hodně věcí se přebíralo taky od těch starších a jelo se to, co bylo třeba. No, ono to vlastně není od věci, mít jasně daný řád, kde nemusíš řešit téma a všechno okolo. Jo, vymýšlíš formu, jakou to téma zpracuješ a máš taky svůj prostor, kde se můžeš rozvíjet a dát si tam něco svýho. Ty jsi pak taky jezdila jako zdravotnice, pamatuju si to správně? No, já jsem na základce chodila do zdravovědy a odtamtud mě znala vedoucí červenýho kříže tady na Kladně, protože jsme taky chodili na soutěže. Pak někdy vyplynulo, že je potřeba, aby měl někdo papír, tak jsem si to potvrzení zařídila. No vidíš. Já jsem Tě právě měla vždycky zafixovanou jako zdravotnici, odbornici na byliny a rostliny. Ty jsi studovala nějakou přírodovědu, že jo? Já jsem studovala ochranu životního prostředí. To bylo hrozně zajímavý, protože rodiče si mysleli, že budu studovat medicínu.
Já jsem se ale během gymplu čím dál víc rozkoukávala v oddíle, pak jsem přebrala i to účetnictví, to už v tom vidíš taky trochu jiný věci a hrozně jsem to všechno žrala. Když jsem tak přemýšlela, co mě vlastně k tomu studiu přivedlo, došla jsem k závěru, že to byl asi oddíl, protože jsem díky němu měla k tomu všemu blíž. Za tohle jsem mu vděčná, protože nevím, co bych jinak dělala. Tu medicínu jsem dost sabotovala. S těma bylinkama to bylo tak, že na gymplu jsem dělala biologickou olympiádu, tak jsem se to musela všechno učit. Jezdili jsme na různý kurzy, kde jsme se učili poznávat různý rostliny. Hodně jsem se na to zaměřila, tak jsem to pak mohla předávat druhejm. Já si právě vzpomínám, že i v Horáci byly od Tebe příspěvky na tohle téma. Jo, já jsem hodně vyráběla. To mě hodně bavilo. Tenkrát se to dělalo všechno růčo. Vystřihovala jsi, kopírovala, retušovala, vybarvovala. I když na to vybarvování moc času nebylo. Do Horáce jsem dávala určitě desatero domácí ekologie, což bylo hezký a pak jsem tam dávala taky nějaký zvířátka a možná nějaký tématický kytky, nebo tak. Prostě tyhle piplačky jako lepení a vytváření mě děsně bavily. Teď se Tě zeptám na Den stromů. Jak tahle akce vznikla a kdy? Já si myslím, že to bylo asi 2004 a bylo to z gymplu. Kde já jsem se vlastně dostala ke gymplu, když už jsem byla na vejšce? Jo! Já jsem byla totiž paralelně v několika sdruženích a jedno z nich dělalo pod fakultou přírodovědy soustředění pro gympláky, kteří chtěli na přírodovědu. Přes ně jsem se pak dostala zpátky na gympl. Dělala jsem třeba ekologickej kurz pro gympláky a nějaký takový věci, kde jsme byli v kontaktu i s učiteli. Tehdy, když jsem ještě byla na gymplu, tak jsem psala se spolužačkou seminárku o naučný stezce Hutnická. To je moc pěkně udělaný, připravený na obnovení, i když bych tam teď dala asi jiný témata, ale na zmapování stezky to stačí. Stejně nikdo pořádně neví, kde to bylo. Takže jsem se tam zkontaktovala s jednou holčinou, která pak šla taky na přírodovědu a ona po nás převzala to téma, taky jí to zajímalo. Přišla s tím, že chce obnovit naučnou stezku Mrákavy. Tak jsem zpunktovala pár známých a odborníků, aby se na to koukli. Ta holčina vymyslela, co tam bude a vytvořili jsme skupinku, ve které jsme se dohodli, že tu stezku obnovíme. Podal se grant a ve chvíli, kdy se to mělo realizovat, ta holčina najednou ztratila zájem, takže se to celé dotahovalo s oddílem. Já jsem konzultovala texty s pár odborníky, se Žužu a dalšími lidmi jsme tam vymýšleli nějaký program a pak jsem to všechno konzultovala s výtvarníkem, který to krásně upravil. To hezký, co tam vzniklo na cedulích, to je vlastně jeho dílo.
Zajímá mě, jak to funguje, kdyby se člověk rozhodl, že chce něco takovýho realizovat. Kam všude se má jít přihlásit? No, je toho hodně, ale to papírový řešil Kamil. Já jsem řešila hlavně obsahový stránky. To si pamatuju, že byla celkem sranda, jak jsem si to všechno připravovala. Vystřihla jsem si jednu ceduli jakoby z balícího papíru, na to jsem naskládala obrázky a text. Celý jsem to sbalila a šla jsem s tím za výtvarníkem. On měl takový ateliérek se střešními okýnky, obrovskej stůl, dvě nebo tři obrazovky, počítač. Když jsem mu tam rozbalila ten svůj návrh na balícím papíru, tak na mě dost zvláštně koukal, protože všechny ty věci dělá na počítači, což já ještě tenkrát nevěděla, co počítač je. Ten pokrok vidím. Když si vzpomenu, jak jsem vyráběla věci na první Den stromů a dneska? Všechno si naskenuju, vytisknu a je to úplně jiný. Máš prostě úplně jiný možnosti. Neskončíš u toho, že 14 dní něco vystřihuješ a lepíš. My jsme vlastně tu naučnou stezku oficiálně otvírali asi před 10 rokama. Byla k tomu ve Spirále výstava fotek a promítal se film "Muž, který sázel stromy". To jsem si říkala, že by bylo pěkný zopakovat. Vlastně jsem pak zkoušela ještě jednu výstavu později, když jsem byla na vejšce. Měla jsem fotky stromů k diplomce a připravila jsem si k tomu soutěž pro lidi, ale reakce nebyla žádná. Na fotce byl vždycky strom a lidi měli odhadnout, kde na tom sídlišti ten strom roste. Přišlo mi to takový hezký, že se ty lidi podívaj taky trochu kolem sebe, že jsou i na sídlišti hezký místa, ale reakce žádná. No... Ale je hezký, že jsou lidi, co to nevzdávají, i když se nedostaví hned žádná reakce a když máš vlastně pocit, že je výsledek nula. No, taky jsem si dneska vzpomněla, jak těžký byly ty začátky, kdy jsem napočítala třeba 20 lidí, z čehož bylo 10 organizátorů. (smích) Dřív to bylo tak, že každý stanoviště mělo člověka. To nás bylo ještě dost a ty lidi to bavilo. Všichni jsme byli takoví nadšenci. No a co se děje? Kde ty lidi jsou? Nevím. Tak, Denča mi nabízela pomoc a myslím, že bych ještě pár lidí třeba sehnala, ale já jim za to nemám co dát. Ani vlastně nechci. Co třeba zkušenost? Hmm. Ale tak vidíš, že já to celý vyrobím, přinesu to tam a vy tam jenom jste. Tak to je třeba zkušenost s realizací? Hmmm. No, tak třeba uděláš k 10. výročí konkurz na asistenty? Jakou formou, když na maily nikdo nereaguje, na zprávy nikdo nereaguje? Možná zkusit zavolat. To zas radši nikdo ten telefon nezvedne. (nahořklý smích) Tak, Ty máš svojí práci, máš spoustu svých aktivit, ale do oddílu zvládáš alespoň třeba na oddílovky přijít?
No, protože tisknu časopis, tak chodím na konec oddílovky, ale neúčastním se. Vloni ani nevím, jestli jsem se něčeho účastnila. Asi jenom tak Vánoce. Nevím. Poslední dobou spíš jezdím samostatně. Můžu si vybrat, kam pojedu. Vlastně jsem byla letos v Rumunsku. Tam už jsem byla několikrát, tak jsem tam chtěla jet zas, taky trochu jako záloha. No vlastně, Tys tam trénovala na to Kilimandžáro. Jaký to bylo? Moc jsem si to užila. První dva dny se šlo tak nějak pohromadě a potom si šel každý svým tempem, což mi vyhovuje. Pak se vždycky počkalo a mě se prostě líbilo, že jsem se dostala do hor a všichni tam byli vcelku v pohodě. Až na pár vypjatějších situací, kdy se třeba diskutovalo, jestli dojít ještě x kilometrů, abychom došli k vodě, nebo jestli už zůstat na místě a doufat, že druhý den někde možná vodu cestou potkáme. Takový debaty byly, ale nakonec jsme k tý vodě vždycky došli, za což jsem byla ráda. Voda je základ. Vidíš, když jsme u těch akcí, vzpomeneš si na nějaký svůj nejsilnější zážitek? Co Tě fakt poznamenalo? Tak, to je vidět, ne? Dobře, nějaká silná vzpomínka? No, určitě to byl nějakej první Hrádek, Vánoce. V noci hned v pátek jsme vyběhli na věž a odtamtud jsme viděli nějaký bílý postavy, co se ploužily po paláci a klasika, Konrád nás zamkl ve věži. Tak jsme byli v mezipatře, já jsem se tam choulila uprostřed všech starochů, úplně vyklepaná. To jsem si říkala, že mě tam odtud nikdo nedostane. Takhle to možná funguje u malejch dětí, že to zažijou jednou v životě a už se tam pak nevrátěj. I přes tenhle pocit jsem tam znovu jela, ale taková ta nejistota, že tam někdo je, ve dne v noci, ta tam pořád je. I dnes? Já to mám taky. Je to tam. To neodmažeš. Nějaká energie tam je a cítíš to. No, a myslíš, že tam opravdu je, nebo že je to tak zafixovaný, že nás s tím strašili v dětství? Že za to může Bocman? Hele, to jsi řekla Ty! (smích) Ne, to já ne! Já se Tě na to ptám. (silnější smích) Tak na to nebudu odpovídat. To jsi řekla Ty! (výbuch smíchu) No, já jsem se Tě na to ptala, nechceš odpovědět, dobře. (vážně, zadržovaný smích) A co ještě nějaký veselý historky? To neumím vyprávět, veselý historky.
Spíš takový útržky, jako z těch silnějších zážitků, když šiješ hlavu Tomášovi R. na záchodě, nalejváš ho vodkou, nebo sebe taky, nebo ještě mu hlavu polejváš vodkou. To jsou takový vzpomínky. Ještě si tu hlavu rozbil o rozcestník. A ještě když Ti pak u doktora řeknou, že je to perfektní, že by to líp nezašili, tak je to geniální. Jo, ta byla dobrá. Nebo ráda vzpomínám na ty okamžiky, kdy jsi úplně vyšťavená. Zážitky z únavy jsou něco úžasnýho. Přechody, přejezdy, přeběhy. To si musí každej zažít sám. Pak mám ještě jeden, co mě spíš mrzelo. To bylo na přeběhu, kdy jsem si před akcí uběhala achilovky a nemohla jsem běžet. Hop mě přemluvil, abych alespoň jela s nima jako zdravotník. To jsem si říkala, co tam asi budu dělat, kromě překážení v autobuse a nakonec to dopadlo tak, že jsem tam všem masírovala lýtka, takže si mě užili. Ve chvíli, kdy sama běžíš, tak máš jiný starosti. Děsný bylo, že jsem nemohla doběhnout ani ten závěr, kdy jsem byla ráda, že chodím, měla jsem oteklý celý lejtko a strašně mě to štvalo, že se nemůžu ani tím jedním skokem, tím jedním pitomým pohybem připojit k tý skupině. To je hroznej pocit. Vidíš, to je zajímavý, jak to každej vnímá jinak. Někdo by byl štastnej, že může jenom jet v tom autobuse. Třeba já, na přeběhu. (Lucka se směje, ale tohle jsem myslela vážně). Otázka z jinýho soudku. Měla jsi splněnej celej kodex? Neměla. Mám ho někde založenej. Mám určitě základní řadu, přes půlku okýnek splněnejch, ale celej jsem ho nesplnila. Je něco, co Tě momentálně v oddíle štve? No, takový to, co je dlouho. Když se zeptáš, jestli by někdo něco, tak všichni dělaj, že tam nejsou. Tohle funguje už dlouho. Dřív to fungovalo jinak. Byla to parta, rozhodilo se to a všichni do toho šli nějakým tím svým dílem. A co Tě naopak těší? Těší mě, že ty družinky pořád fungujou a celkem se mi taky líbí, jak jedou alespoň akce pro veřejnost. Když na oddílovejch akcích je málo lidí, že běží alespoň akce pro veřejnost. Zrovna dneska jsem si říkala, jestli nebudeme časem jenom atrakce pro rodiče s dětma, abychom jim zaplnili čas, když se jim to zrovna hodí. Víš, kdyby nám dali důvěru a pustili ty děti s náma, aby s náma těch lidí jezdilo víc. Dřív nás jezdilo na zápočtovky třeba 30 i víc. Ty akce měly spád a přijeli tam i ty starší. Prostě, aby se to takhle nějak vrátilo, nebo aby se třeba vrátili ty starší. Aby jim to za to ještě stálo. A co bys oddílákům vzkázala? To je těžká otázka. Tady je jasný, že to, co běželo roky, se mění a vyvíjí. Ať už jsou to tradiční akce, nebo jiné. Tak, aby o to měli lidi zájem a dali do toho něco ze sebe. Pokud do toho nedají něco ze sebe, nemůžou čekat, že se jim to vrátí stejným dílem. Přála bych jim, aby si na tohle přišli. Lucko, moc díky za čas, který jsi mi věnovala a ať se Ti stále daří.
KDO MÁ NAROZENINY V LISTOPADU? 8.11. – Vojta ze Mlýna 15.11. – Marťan 23.11. - Madla Stav Oka k 31. 10. 2015 stav osobního 2 konta 17 3 Boule 1370 4 Jára 28 5 Pepa 442 6 Míša D. 253 7 Lucka V. 159 8 Weasy 1726 9 Honza L. 812 10 Honza M. 292 11 koFolik 400 12 Skupik Eva H. 456 13 1442 14 Anička 2938 15 Dan Šimon 16 Franěk 1248 Syky 2452 17 1040 18 Martinka
Jak funguje OKO (neboli "Osobní Konto")?
Na brigádách zajištěných oddílem – například roznášení Kladenského deníku, lesní školka, akce od Labyrintu atp. si máte možnost vydělat určitý obnos peněz. Protože ale všichni jezdíme rádi a hodně na akce a všichni máme občas finančí krizi, máme možnost tyto peníze “vložit” na OKO. Po měsíci se částka zdvojnásobí a vy si jí pak můžete vybrat na zaplacení nějaké oddílové nebo družinové akce. Tento krok bohužel probíhá pouze jednou (po půl roce z částky nebude šestinásobek) a peníze zde musí ležet alespoň měsíc (tzn. za roznos na začátku září si nemůžu vybrat na družinovou akci v polovině září). I vy všichni si tak můžete přivydělat... A to se vyplatí, ne? ;-) Aktuální stav je zveřejněn na stránkách www.rohaci.com V případě vkladu či výběru, i nejasností, kontaktujte mne a organizátora akce. Děkuji Lúca Boule tel.: 737 520 161
HORÁC– měsíčník turistického oddílu mládeže 2713 Roháči Kladno. Adresa redakce: Pepa Škodák (
[email protected] 736465255) Do tohoto čísla svou prací přispěli: Pepa, Skup, Madla Toto číslo vychází v nákladu 40 výtisků. Internetové stránky oddílu: http://www.rohaci.com/ Internetové stránky Asociace: www.a-tom.cz
