2.číslo Ročník XXVII.
Říjen 2015
Měsíčník turistického oddílu mládeže Roháči 2713 Kladno
Říjnový plán akcí
1.10. – Říjnová oddílovka a cestopis s promítáním filmu z LEX Rumunsko 2015 10.10. – Akce do Lužné u Rakovníka 11.10. – Běh Járy Cimrmana 15.10. – Roznos KD 18.10. – Den stromů 28.10.-1.11. – Zápočtová cesta 5.11. – Listopadová oddílovka
Jednodenní akce říjen a listopad Lužná u Rakovníka 10.10.2015 Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka. Jede, jede do dáli, veze nás na výlet do železničního muzea. Po cestě se podíváme také na krásy v okolí, možná potkáme i párovku, každopádně uvidíme spousty lokomotiv, vagónů, malých vláčků i velkých vláčků. Sraz na ČD Kladno v 8:30 Návrat na ČD Kladno v 16:13 Cena: 120,-Kč (doprava a vstup do muzea) S sebou: svačinu a pití na celý den, šátek, zápisník, propisku, Codex, hrací kostku Přihlášky nejpozději ve středu 7. října do 19:00 rádci od družiny nebo mě.
ZOO Děčín 7.11. 2015 A jedeme na žirafy a opice. Hurá do ZOO, tentokrát do Děčína. Bude to pohodová procházka po ZOO a také možná s trochou dobrodružství po ZOO ve městě. Kde se podíváme do míst, která jsou tajná. Sraz na ČD Kladno v 8:15 (10:31) Návrat na ČD Kladno Cena: 310,-Kč (Doprava, vstup do ZOO) S sebou: svačinu a pití na celý den, šátek, zápisník, propisku, Codex, hrací kostku, čelovku a oblečení s možností umazání – to jen pro zájemce. Přihlášky nejpozději ve středu 4. listopadu do 19:00 rádci od družiny nebo mě. Na akcích se těší Skupik
u Záplav (Kamenné Žehrovice)
18. 10. 2015
DEN STROMŮ asi hodinová procházka po naučné stezce pro děti i dospělé ...podzimní barvy, zpěv ptáků…
od 11.00 do 16.00 hodin vstupné 50,- Kč
Na stezce bude mezi 11 a 16 hodinou připraveno několik drobných úkolů a her se stromy, o stromech, o lese… Každý účastník obdrží pracovní listy k naučné stezce. Autem: z Kladna - Rozdělova směr -> Kamenné Žehrovice (Turyňský rybník „Záplavy“). Parkujte prosím u Záplav, nikoli u hájovny. Autobusem z Kladna: z autobusového nádraží směr -> Kamenné Žebrovice, ze zastávky „Doksy,,rozc.“ pěšky po silnici směr Kamenné Žehrovice, cca 5 min. chůze k hájovně. Vlakem: do stanice Kamenné Žebrovice, dále po modré turistické značce směrem k Turyňskému rybníku.
www.rohaci.com TOM 2713 ROHÁČI KLADNO Kontakt: Lucie Tučková, tel. 737 520 161
www.klubspirala.xf.cz LABYRINT KLUB SPIRÁLA
Zápočtová cesta 2015 Jako tradičně na podzimní prázdniny vyrjazíme opět na Zápočtovou cestu. Letos se po pár letech vydáme znovu do Mníšku pod Brdy, kde jsme ani ne před dlzouhou dobou, ale zase ani ne nějak nedávno strávili Velikqonoce. Čeká nás spoustu zajímavých věcí – budeme se totiž honit za památkami po osodbě slavné, ale i tajemné.... kdo to je? K tomu Vám možná pomůže přilkožená šifra. A třeba i trochu pothrénujeme na.... no nechte se překvapuit. Sraz: středa 28. 10. v 9:00 na ČD Kladno Návrat: neděle 1. 11. v 17:41 na ČD Kladno Cena: 800,S sebou: věci jako na každou vícedenní akci, dostatek funkčních propisek a zápisník! Přihlášku i s penězi odevzdávejte, prosím, svému vedoucímu nejpozději do 21. 10.!!! Že šifra nikde není? Ale je, stačí hledat a luštit....
Přihláška na Zápočtovou cestu 28. 10. – 1. 11. 2015. Jméno a přijmení............................................................................... Datum narození................................................................................ Podpis rodičů: ……………………………………………………….
Madlenčiny rozpravy Opět vás všechny zdravím. Už máme říjen. Podzim v plném proudu a počasí nám přeje, takže vzhůru vstříc dalším zážitkům. Udělala jsem si výlet na Kladno, kde jsem se potkala se Skupikem. Musím se přiznat, že jsem se neubránila nostalgickým vzpomínkám poté, co jsem vstoupila do dveří Dundee jamu, kde jsme měli naplánovanou schůzku. Některá místa zůstávají pořád skoro stejná a tak jsem se nechala polapit příjemnou atmosférou posezení na zahrádce a povídáním se Skupikem. Můj email stále mlčí, ale třeba někoho napadne, že by se chtěl na něco zeptat Lucky Boule, se kterou si budeme povídat do listopadového Horáce. 3 z došlých dotazů budou vylosovány a posílat je můžete na mail:
[email protected] do 18.října. Teď už vás nebudu zdržovat od čtení. Mějte se krásně, možná se s některými z vás potkám na Dni stromů a Skupikovi ještě jednou děkuji, že si na mě udělal čas. Skupiku, kdy jsi začal chodit do oddílu? To už je dávno. Asi v sedmi letech. Nejdřív jsem zkusil jet se ségrou na nějakou zápočtovku, kterou jsem nějak přežil, ani nevím jak a od září jsem pak začal chodit do oddílu. :-) Takže Tě přivedla ségra? No jasně, bylo řečeno, že ségra chodí, tak já budu chodit taky. Tenkrát jsem měl víc koníčků, ale pořád mi zůstával nějaký čas a asi mě to i bavilo, takže to tak vlastně vyplynulo. A jaké jsi měl koníčky? Chodil jsem plavat, na fotbal a oddíl. Nakonec zůstal jenom ten oddíl. Jaká byla Tvoje první letní expedice? To byla expedice na Ukrajinu. Bylo to podmíněno tím, že můžu jet, pokud budu s Bocmanem ve skupině, aby se o mně postaral. Bylo mi asi osm, v té době. (Jeden z nejmladších účastníků akce – poznámka redakce.) Zažili jsme tam docela zajímavé věci, třeba jak jsem se ztratil. Šli jsme asi 4 lidi vzadu a najednou v té mlze, která tam panovala, před námi ostatní nebyli. Pamatuju si, že jsme spali v nějaké salaši a chyběl nám 1 spacák. To byl silný zážitek. Po dvou dnech jsme se zase našli a všechno dobře dopadlo. Vidíš, to jsem se Tě chtěla taky zeptat na nejsilnější zážitek. Bylo to tedy tohle? No, hodně tomu konkuruje expedice o rok později. To jsme byli na Šumavě. Tam jsme spali v 1.zóně Národního parku, pár metrů od hranic, kde se rozdělával oheň a sušili jsme věci, protože nám první týden propršel. To bylo taky dost emotivní. Taky si pamatuju, že tam bylo málo jídla. Pak vzpomínám, jak nás tam několikrát vyhmátli policajti a ochranáři, dali nám pokutu a vždycky říkali:"Kdyby vás vyhmátli ty druhý tak to máte strašně drahý, tak nám dejte pětistovku a můžete jít." Dneska si už neumím představit, že bychom podnikli takovouhle akci, kde bychom spali pod stanem v Národním parku jinde, než na vyznačených místech.
Takže už takhle neriskujete? Mnohem méně. Do toho bych se už nepustil, jako vedoucí. Je pravda, že Tvoje pozice se změnila a teď máš na sobě zodpovědnost. Pociťuješ to nějak silně? Spíš si to uvědomuju, když se přihlásí rodiče, že nesouhlasí s něčím, co jsme dělali. Pak si to začnu uvědomovat. Jinak na akci ani moc ne. Tam jezdí taky starší lidi, kteří prošli už nějakou dobu oddílem a vědí, co mají dělat, takže mají ode mě důvěru. Spíš když rodiče pošlou nové děti a ty pak nadšeně vyprávějí doma zážitky z akce. Jak jsme třeba šli po kolejích, kde jezdí vlak, už se šeřilo. To se rodičům nelíbilo a někdy vloni jsme měli na toto téma pohovor s rodiči. Daří se takové věci s rodiči vyřešit, nebo je to čím dál tím těžší? Snažil jsem se rodičům vysvětlit, že to byla výjimečná situace a v danou chvíli to pro nás bylo nejlepší řešení. Bylo to lepší, než jít po silnici, která vedla vedle a jezdilo po ní dost aut. Ujel nám vlak a čekat na další by trvalo hodně dlouho. Když se ptali, jestli se to tedy už nebude opakovat, tak jsem jim řekl, že se to občas může stát, protože to bude pro nás nejlepší varianta. To se jim moc nelíbilo, no. Pak už je to jenom na rodičích, jak k tomu přistoupí. Někdy nelze jít jenom po cestách a nemůžu rodičům zaručit, že se některé věci nebudou dít. To jsou potom ty silné zážitky. :-) A když Ty si vzpomeneš. Co pro Tebe byla na akcích největší zábava, kde ses nejvíc pobavil? Bavilo mě, že můžu být někde bez rodičů, bez dozoru. Člověk si mohl tak nějak dělat hodně co chtěl. Nebylo to nijak svázaný, jakože teď se bude dělat tohle, nesmíš támhleto a tohleto. Byla tam vždycky určitá volnost. To bylo dobrý. A kde jsem se nejvíc pobavil? Mě to přišlo všechno dobrý, každá akce měla něco. Teď si hodně užívám, když něco vyjde tak, jak má, když připravuju nějakou akci. Z toho mám pak dobrý pocit a radost. Takže Tě naplňuje úspěch oddílu, když se něco povede, když všichni dojdou tam, kam mají, když se nikdo neztratí a tak? Jo. To je to, co potěší. Máš někdy okamžiky, kdy si říkáš, že tohle je teď riziko, to se bojím? To spíš až zpětně. V tu chvíli situaci řešíme a snažím se to riziko si nepřipouštět, protože to nepomůže vyřešení situace. Je asi lepší si to potom vyhodnotit zpětně, aby třeba k takové situaci nedošlo. Vzpomínám si, jak jsme byli asi před čtyřmi lety na zimní expedici na Kusalínu. To jsem byl ještě vedoucí dost čerstvě a Jára s dětmi šli na lyže. Už bylo asi půl sedmé a oni se pořád něvraceli. Bylo to v únoru, takže už byla tma a Terka začínala být dost nervózní. Já jsem byl v klidu, uklidňoval jsem jí, že to je v pohodě, že Jára všechny přivede, ale potom hodina pokročila a to už nahlodalo trochu i mě, protože se skupinka pořád nevracela. Nakonec jsem vyběhl na kopec za chatou a oni zrovna přicházeli. To bylo takový nezodpovědný, protože s sebou neměli telefon, ani světla. V dnešní době už je to prostě riziko, jít někam s dětma a nevzít si telefon. Člověk tak nějak bere jako samozřejmost, že může kdykoliv zavolat.
Co všechno obnáší to, že vedeš oddíl? Tak, když opomenu právní zodpovědnost, že si vedoucí v podstatě může jít kdykoliv sednout, když se něco stane, tak to přináší radost i starosti. Je zajímavý, že každej oddílovej vedoucí to má nastavený úplně jinak. Každej oddíl to má jinak. U nás, co bych měl tak nějak usměrňovat je činnost družin a to, aby ten oddíl někam směřoval. Plus samozřejmě je tam shánění dotací, což v podstatě dělá Lucka. Ale co se trochu vytrácí, co bych rád nějak změnil je to, že pořádám víc akcí, než bych chtěl. Že potom ti, co by mohli akce organizovat to nedělají. A je to protože nejsou lidi, není iniciativa, nebo jsi prostě nadšený? Asi od všeho trošku. Když se bavíme o nějaký akci, že by bylo fajn jí uspořádat, dost často je na parlamentu tak nějak ticho. Nebo přijdu já s tím, že by bylo dobrý uspořádat tu akci a tím pádem ostatní řeknou:"Jo, tak jo." a spadne to na mě. Možná je to trochu moje chyba, že dostatečně netlačím na to, abychom si to nějak rozdělili. A to jsem se Tě chtěla taky zeptat, jestli jsi takový ten demokratický vedoucí, nebo jestli jsi spíš diktátor? Bohužel, nebo možná bohudík, je to víc ta demokracie. Občas mám pocit, že chybí větší důraz na některé požadavky. Že řeknu, že by bylo dobrý, aby se něco udělalo, ale tím to skončí. Přijde mi, že když to neudělám já, nebo když někoho přímo nezaúkoluju, tak se to nikdy neudělá. Stejně je úžasný, že to pořád funguje, že jsou takový ty akce jako Vánoce, expedice, Velikonoce, že mám pocit že se mám pořád tak nějak kam vrátit, že když se seberu a dorazím v prosinci na Hrádek, že tam budete. No, když jsi zrovna narazila na ty Vánoce, tak vloni to bylo hodně slabý. To nás bylo asi jenom 40. Vlastně odpadli všichni ti starší, kteří dřív jezdili alespoň na ty Vánoce a dětí taky nebylo moc. Jak jsem byl zvyklej, že nás bylo třeba 60, 70, tak mi to vloni přišlo hrozně málo. A jaký jsou vlastně všechny tradiční akce? Vánoce, Velikonoce, podzimní akce, letní expedice. Co nám vypadlo, je vlastně zimní expedice, protože hodně dětí je na prázdniny s rodičema a aby se pořádala akce pro 5 dětí, na to není vůle. S tím trochu bojuju, když pořádáme akci a pak tam spousta dětí nejede. Máš z toho pocit zklamání? Hmmm, jo. Člověk něco třeba měsíc připravuje a pak tam dorazí 4 děti. To si potom říkáš, že je to škoda. Použil bych jedno sousloví, které znám od Bocmana: Je to taková promarněná příležitost. A kam oddíl teď směřuje? No, vychovat si nové děti. Máme hodně malých dětí, kterým je do 10 let, máme třeba 10 dětí ve druhé třídě, takže s těmi postupně začínat na kratších akcích a postupně jim přidávat.
Udržet si je? No, samozřejmě. A pak nám ve 13 řeknou ahoj. :-) Teda, doufejme, že ne. I když pak se třeba vrátí. To znám. Taky jsi měl pauzu? Ano. Dlouhou. Asi 5 let. Tak nějak od 14 do 19 let. Když jsem začal pracovat, tak jsem se vrátil do oddílu. Přijel jsem v září na parlament a ten rok se měl dělat přejezd. Proběhlo to asi takhle:"Máme tady letos přejezd, tak kdo ho bude dělat? Asi by to měl být někdo, kdo má vztah k cyklistice." Všichni se otočili na mě. "Tak jo, no." Tím jsem se nejspíš dostal nazpátek, jinak bych se tam asi jen tak nějak plácal a neměl bych co. Na družinu to ještě nebylo, protože za těch 5 let se obměnily děti a nikdo mě neznal. A taky jsem vlastně pořádně nevěděl, jak se družina vede, takže jsem se učil dělat první akci. Rovnou přejezd. A teď si představ, že jsem rodič a přišla jsem se zeptat, co moje dítě může s oddílem poznat. Proč bych ho měla dát zrovna do Roháčů? Dostane se do přírody, bude chodit s batůžkem poznávat krásy Čech i zahraničí. Teď mluvím jako z knihy. :-) Naučí se samostatnosti a nějaký zodpovědnosti. To si myslím, že je asi to nejdůležitější, co mu můžeme dát. Jinak se taky naučí zabalit si batoh, postavit stan, trochu se o sebe postarat. To je asi ta největší deviza. Spojujeme všechny druhy turistiky. Cyklo, pěší, lezení na skály, jezdíme na vodu. A co rodiče oceňují je myslím taky to, že se děti pohybují venku a není tam jednostranné zaměření. Je to pestrý. Každý měsíc děláme něco jiného. Naučí se turistické značky, hrady, dřeviny, kytky, základy zdravovědy. Hraje se taky ještě na kytaru? Jo, někdo kytaru má. Vlastně Dan. Do něj vkládám naději, že jí bude vozit a bude hrát. Vlastně, teď bylo výborný, že jí vzal na konci roku na družinovku. Všichni byli nadšený. Koukala jsem na náborovej letáček a tam bylo na 1.místě, že se děti můžou těšit na fotky a videa. Kdo teď fotí a natáčí? Tak, fotí Fórek a já, asi nejvíc a natáčí Syky, kterej má GoPro a občas sestříhá video. Někdy mám taky půjčenou kameru od Hopa. Jinak, natáčení filmů je teď výjimečná záležitost, protože to byla vždycky Hopova doména a ten teď bude rád, když se dostane tak za rok na Vánoce, když má rodinu. :-) Ale chce vlastně s klukama běžet Cimrmana, že je hodí do kočárku a poběží. Rozjíždí se nám nový školní rok, tak bys nám ještě mohl říct, na co se letos můžeme těšit. Kam nás pozveš? No, určitě. Teď v říjnu pojedem do Lužné u Rakovníka, kam se strašně těším. Zkoukneme tam muzeum lokomotiv a vláčků, vystoupáme na kopec a pak pojedeme vlakem domů. V listopadu bychom pak chtěli do zoo, někam kam jede rychlík z Prahy a taky budou Vyzvědači, mezioddílová hra. Pak samozřejmě Vánoce v prosinci. Máme naplánované akce i dál na jaro, ale program akcí je vždycky tady v Horáci, takže si každý může vybrat.
Tak děkujeme za pozvánky. A teď máš jedinečnou šanci se s námi podělit o nějaké přání. Co by sis přál, aby v oddíle fungovalo líp? Já bych si přál, abychom měli co nejvíc lidí a abych se nebál na akci, že tam jsem sám. Bylo by skvělý, kdybychom měli alespoň 4 družiny tak o 12 členech. Pak se mnohem veseleji hrajou různý skupinový hry, dají se realizovat mezidružinový souboje a tak. Největší přání, aby nás jezdilo dost na akce. Důležitý je, aby taky jezdili rádci, protože bez nich nepojedou ani jejich družinky. Naštěstí se to s účastí rádců od jara už trochu zlepšuje. No a jak Ty vlastně stíháš kombinovat oddíl s prací a soukromým životem? Mám tolerantního šéfa a přítelkyni se stejnými zájmy. :-) Mám taky stálou pracovní dobu, takže odpoledne mám prostor na další činnosti a na chození na oddílovky. Ještě trochu z provozních otázek. Kolik stojí členský příspěvek? Noví členové platí 1.250,-Kč za rok, ti, co chodí déle než rok, měli příspěvek o 200,-Kč míň. To pokrývá základní provozní náklady, materiál a tak. Jaké má výhody člen oddílu? Asi jedna z největších výhod je, že může využívat ubytování na chalupách asociace TOM za nižší ceny než veřejnost. Potom, co ještě? Člen oddílu platí méně za účast na většině našich akcí. Starší mají potom také možnost si od oddílu půjčit vybavení, jako jsou stany, lodě, atp. Existuje pořád kodex a zvířátka? Ano, to existuje. Ale už celkem dlouho neproběhlo žádné přijímání do oddílu, což je celkem škoda. A co mám udělat pro to, abych mohla být přijatá do oddílu? No, k tomu potřebuješ mít mimo jiné splněnou základní řadu v kodexu. Ta možnost, kdy může být někdo přijat se naskytne celkem výjimečně, málokdy a je potřeba si to taky trochu zasloužit. To zní trochu tajemně. Jak se dá získat kodex? No, není to úplně zadarmo. Musí se o něj zabojovat. Ještě bych Tě chtěla poprosit, abys něco vzkázal Roháčům. Co bys jim popřál? Ještě alespoň dalších 30 let fungování oddílu. Na jaře bude totiž výročí 30 let od založení oddílu, takže chystáme takovou nějakou akci, kde by se potkali lidi, který prošli oddílem. Bude to taková oslava narozenin. Tak ať nikdy nechybí nadšení. Budeme se těšit. Děkuju za rozhovor.
Hra o ježka v kleci Byla to sobota 10.2. 1990 a jeli jsme na hru do Prahy. Začínala na Kampě v 9,00 hod. Zatím jsme věděli jen to, že hra bude spojena s Vonty. Když jsme přišli na Kampu, bylo tam už hodně oddílů z jiných měst kolem Prahy. Hru měl na starosti Honza Bejček. Každý oddíl dostal pravidla hry. Nejdříve si, ale všichni hráči museli připevnit žlutý proužek (místo žlutého vontského špendlíku) patřilo to ke hře a zároveň se tak lišili od ostatních lidí. Po vysvětlení pravidel se nám na ochozu Karlova mostu nad Kampou ukázal tajemný muž s maskou Široko. Kdo z hráčů nebo skupin ho během hry chytili, dostali vyluštění jednoho slova z Vontova deníku. Vontův deník dostala každá skupina, některá slova byla zaškrtána. Tyto slova se získávala za dobře splněné úkoly. Úkoly byly různé. Nejčastěji se týkaly zjištění starých domů nebo nápisů na domech ve starých ulicích Prahy. Úkolů bylo 16. Jako první oddíl jsme splnili všechny úkoly a tím jsme měli vyluštěný celý deník. A tím začala naše druhá cesta. Šli jsme podle vyluštěného deníku. Velký Vont v něm psal o svém útěku s ježkem v kleci. Šli jsme tedy po jeho stopách a luštili při tom zprávu. U každého žlutého kvítku (své značky – vontovy značky – kvítek byl nakreslen žlutou barvou) nechal část zprávy, která nám měla říci kde je ukryt ježek v kleci. Zpráva nám vyšla za chvilku. Byli jsme děsně rádi! Ježka jsme měli najít v takovém starém dvoře, kde byla poslední písmena z vontské války. Zpráva říkala, že 10 stop nad zemí je ukryt ježek v kleci. Hledali jsme jako blázni a navíc tam přišel Honzův kamarád prostě jen tak a hned si nás fotil, jak se chováme jako diví. Dala jsem se s ním do řeči jestli o tom něco neví, tedy o ježkovi. A on se chytal za hlavu, že toho ježka nevidíme. Za chvilku přiběhli ještě tři cizí kluci a dali se také do hledání. To už nám bylo pěkně horko. Stáli jsme s Kuličkou nedaleko od sebe a nejednou ona zbledla a zašeptala: „Tatatamhle jjje!“ A vrhla se o překot k našim, kteří stáli kousek od nás! Kulička: „Tatatam to mmmalé, no to okno tak tam jje, dělejte sakra něco!“ Ježek byl náš, sundali jsme ho z okýnka a radostně skákeli. S radostí jsme utíkali na Malé náměstí, kde stál Honza. A ten nám řekl: „Nó jo, Roháči!“ Zapsal neznámo kdo. Přepsal Skupik
ŘÍJNOVÍ OSLAVENCI 21.10. bude slavit Tomáš Fencl 25.10. bude mít narozeniny Pepa 29.10. bude o rok starší Míša
Stav Oka k 20. 9. 2015 stav v květnovém časopisu brigády a výběry Boule 17 Jára 1370 Pepa 28 Míša D. 442 Lucka V. 253 Weasy 159 Honza L. 1102 +156x2 KD 21.5.+156x2 KD 11.6. Honza M. 812 koFolik 292 Skupik 400 Eva H. 456 +104x2 KD 21.5.+250x2 Den dětí-1000 LT Anička 1526 Rumunsko +52x2 KD 11.6.+52x2 KD 17.9. Dan 1794 +312x2 KD 21.5.+260x2 KD 11.6. Šimon Franěk 1248 +468x2 KD 21.5.+312x2 KD 11.6.+390x2 KD Syky 112 17.9. Martinka S. 728 +156x2 KD 11.6.
konečný stav 17 1370 28 442 253 159 1726 812 292 400 456 1442 2938 1248 2452 1040
HORÁC– měsíčník turistického oddílu mládeže 2713 Roháči Kladno. Adresa redakce: Pepa Škodák (
[email protected] 736465255) Do tohoto čísla svou prací přispěli: Pepa, Madla, Skupik Toto číslo vychází v nákladu 40 výtisků. Internetové stránky oddílu: http://www.rohaci.com/ Internetové stránky Asociace: www.a-tom.cz
