3.číslo Ročník XXV.
Listopad 2013
Měsíčník turistického oddílu mládeže Roháči 2713 Kladno
Listopadové akce 7.11. oddílovka 8. - 10.11. Vyzvědači v Mladé Boleslavi 12.11. promítání cestopisu Peru Jéni Pokornýho, Sládečkovo muzeum od 18 hod, 15kč 15. - 17.11. tajná akce JAKO (info u Ládi) + CVVZtka pro starší 19.11. štáb k rozpočtu od 16:00 u Boule
26.11. parlament od 16:00 ve @ 30.11. Čertoviny, akce Labyrintu v DK plná čertů a andělů :) 5.12. oddílovka, 16-18 hod ve Spirále 20. - 23.12. Vánoce na Hrádku, info u Lucky V.
Ahoj Tarahumarové, jsem rád, že Vás mohu opět pozdravit. Dny se už krátí, slunce je nízko na obloze a dna hlubokých kaňonů se noří do věčného stínu. Ale i sebedelší noc končí ranním rozbřeskem. A to je přece krásné. Proto i teď stojí za to nepolevovat a připravovat se společně na Velký Závod. Mám zprávy, že se tak děje, že chodíte na tréninky, které vede indiánská žena Lucka. A také že pilně sbíráte milníky. To je moc dobře. Abyste měli inspiraci k dalšímu běhání, můžete si třeba přečíst následující povídku s kvízem. Není to smyšlený příběh, to, co se dočtete, se opravdu stalo. Toho, o kom píšu, skoro všichni znáte. A Vaším úkolem bude určit, o koho se jedná. Své tipy předejte prosím v průběhu měsíce rádcům, nejlépe v zalepené obálce a tajně, aby nikdo neopisoval. Kdo hlavního hrdinu určí správně, může se těšit na milníky a možná i na další překvapení. Příjemné čtení a úspěch v luštění Vám přeje Caballo Blanco
O běžci v pantoflích Bylo, nebylo? Ale ano, bylo! Jeli jsme tehdy na jeden z běžeckých závodů. Mám ten běh rád. Koná se totiž necelý týden po Pražském maratónu. A pro mě je to doslova balzám na nervy. Zkuste porovnat: v Praze prezentace mnoho měsíců předem, v ulicích hlasitá hudba, na startu tisíce běžců, okolo bariér desetitisíce fanynek a fanoušků, před sebou dlouhých 42 kilometrů, nad hlavou vrtulník České televize. Nejdůležitější a hned po Krušovickém soudku druhý nejprestižnější závod sezóny. Tady se lze přihlásit ještě pár minut před startem, chraplavý amplion vyhrává osvědčené šlágry našich otců a dědů, na startovní čáře u dolní hospody je nás
všehovšudy pár desítek, bariéry tady nejsou, protože místní babka by je cestou do konzumu nepřelezla, čeká nás pouhých 7 kilometrů a nad hlavou máme jen oblaka a slunce. Ale pozor: V.I.P. tribuna je tu taky. Je u horní hospody a na čestném místě sedí u piva místní mecenáš, který pravidelně věnuje finanční obolus tomu, kdo první překoná úvodní táhle stoupání mezi oběma pohostinskými zařízeními. A místo afrických běžců je tu „náš“ Muguleta Serebesa, kterému po vzoru známých afrických běžců přezdíváme Mireček a který běhá většinu našich závodů, ale pozor – běhá je zatraceně dobře. Přivírám oči a přede mnou defilují moji soupeři. Prezident Maratonklubu Franta Tůma, známý hecíř a pořadatel Rakovnické patnáctky Sláva Pilík, rozdělovský patriot Miloš Kmuníček, účastník jednoho z našich Přeběhů Zdeněk Kučera nebo jeden z nejstarších běžců Rudla Kusebouch. A taky dva běžci, kteří jako svou klubovou příslušnost uvedli Turistický oddíl mládeže Roháči Kladno. Zvlášť jeden z nás dvou Roháčů působí dost exoticky. Ne barvou kůže, ani tím, že by po vzoru Afričanů běžel bos. Ale na nohou má pantofle, v kterých absolvuje úvodní rozklusání. ,,To v tom poběžíš?“ ptá se ho s úsměvem jeden z jeho soupeřů Honza Vimer. „Jasně“, zní odpověď. Prostě nevinné špičkování před závodem. O to větší je údiv všech zainteresovaných, když se na startu u dolní hospody obuv mého týmového kolegy nemění. „Teda pánové, jestli mě porazí ten v těch pantoflích, končím s běháním!“ prohlašuje Honza. Závod začíná. Opět mám před očima většinu soupeřů. Podle obličeje už je nepoznám, dívám se jim totiž na záda. To žluté triko vpředu patří Honzovi. Běžíme až do vedlejší vesnice, uběhneme krátké kolečko okolo parku a pak se stejnou cestou vracíme zpět. Pomalejší běžce tedy potkávám, povzbuzuji Rudlu Kuseboucha, jeho odpověď „Dobrý, Hopíčku“ zase vlévá energii do žil mě. Už se blížíme k cíli, když za sebou slyším podezřelé kroky. Je to můj kolega. Pomalu zrychluji, ale on se mě drží.
A náhle vidím pár metrů před sebou Honzu Vimera. Běžím naplno, ale přesto ještě zrychluji. Když ho dobíhám, má ve tváři lehký údiv, na krátké vzdálenosti mě obvykle poráží. „Vedu ti toho v těch pantoflích!“, zahlásím. Věděl jsem, že Honza nebude rád, ale tak prudkou reakci jsem nečekal. „Co? Kde?“ Honza se ohlédl, a když viděl, že nekecám, zahlédl jsem v jeho očích náznak paniky. A pak to začalo. Byl to jeden z nejkrásnějších běžeckých soubojů, které jsem za to čtvrtstoletí závodění zažil. Honza běžel na hranici svých možností, aby se zachránil před koncem kariéry, můj kolega spurtoval, protože chtěl dosáhnout na nečekaný triumf, a já – no mimo jiné taky proto, že mě zajímalo, jak to mezi nimi dopadne, a chtěl jsem to mít z první ruky. Poslední stovky metrů před cílem Honza hlasitě hekal, za ním jsem elegantně klusal já (to si nefandím, to je jen autorská licence) a těsně za námi stále pleskaly ty pantofle. Nakonec to taky takhle mezi námi dopadlo. Ale Honza dal do toho všechno, v cíli vypadal docela použitě, a kdyby byli blízko hrdinové televizního seriálu Sanitka, určitě by ho naložili a jeli s houkačkou do nejbližšího špitálu. Už je to řada let. Ale Honza i já pravidelně běháme závody dál, a i hrdina našeho příběhu se na startu občas objeví. Tak co, kdo je tím naším nejmenovaným běžcem? A doplňková otázka – tipnete si, nebo dokážete zjistit, o jaký závod se jedná? Těším se na Vaše odpovědi. Caballo Blanco
☺ Tréninky ☺ Ahoj Rohatí, říjen za námi a nový měsíc před námi. V říjnu jsme stihli celkem čtyři tréninky. Stihli jsme spoustu věcí a pořádně jsme si je užili. Proběhli jsme si nějaké opičí nebo překážkové běžecké dráhy, ukázali a vyzkoušeli jsme si běžeckou abecedu, zahráli jsme si nějaké míčové hry, hlavně vybíjenou. Také jsme stihli několik kotrmelců, zaběhali jsme si dokonce i venku. A nakonec jsme se byli podívat i v kladenském aquaparku, trochu jsme si zaplavali a samozřejmě zablbli na klouzačce a tobogánech☺. Abych nezapomněla, každý trénink skáčeme přes švihadlo na čas. Snažíme se za minutu zvládnout co nejvíce přeskoků a postupně se v tom chceme zlepšovat. Kdo kolikrát přeskočí najdete v následující tabulce, také poznáte podle hvězdiček, jak kdo chodí☺. ŘÍJEN Lucka V. Míša Terka Kuba Štěpán Kája Prokop Anička Martin Dan Honza L. Honzis Weasy
10.10. *128 *120 *91 *48
17.10. *106 *113 *98
*50 *10 *41 *83
*58 *15
* *130
24.10. *120 *96 *113 *27 *20 *71 *16 *43
31.10. * * * * B A Z É N
*103 *102
*134 *
Připomínám co s sebou: sportovní oblečení + obuv, PITÍ !! (ne papírová pitíčka, ale raději petlahev, nebo sportovní lahev s min. 1 l vody), švihadlo a kdo chce ať přibalí tenisák.
A co budeme dělat v listopadu? Určitě se budeme ještě snažit chodit ven (to znamená, pokud bude hezky, vezměte si s sebou věci na ven). Zopakujeme si nějaké opičí dráhy, procvičíme skákání přes švihadlo a zahrajeme si spoustu dalších super her. První listopadový trénink připadá na 14.11. Budu se na vás všechny těšit a doufám, že si to společně zase pořádně užijeme! Zdravím Lucka V. (Sestra Lucka „Luxík“ z Artzheimu)
Tomáš Steiner – Pohled do světa odpadu Pro mě jako kutila a amatérského kováře jsou sběrné suroviny jedinečným a vlastně téměř jediným dostupným zdrojem materiálu pro práci. A samozřejmě i pro spousty dalších lidí jako jsem já. Ve sběrnách, jak dnes fungují, se totiž nejen vykupuje, ale i prodává. Takový sortiment tvarů a druhů kovových materiálů nemá žádnej velkoobchod a hlavně je třeba na druhém konci republiky a nic neprodá v malém. Kdyby se tu zavedl stejně ohavnej systém jako je v takzvaných obecních sběrných dvorech, tak budou lidé odevzdávat i kovy zdarma do těch dvorů a dále s tím budou obchodovat jen firmy. V těchto sběrných dvorech funguje nesmyslný předpis, že i když by se vám něco hodilo, tak to tam dostat, ani koupit nesmíte. Přitom nejlepší způsob recyklace je, když něco vyhozeného někdo jiný potřebuje. Založil jsem „Muzeum traktorů domácí výroby“. Sbírám je a také sbírám informace o nich a fotky z celého světa. Všechno jsou to vlastně funkční recykláty a i konstrukční lahůdky postavené vesměs z kovošrotu, nejen z dílů starých aut, náklaďáků, ale i všemožných dalších strojů. Některé exponáty jsem pořídil od dědiců jejich stavitelů za cenu šrotu a zachránil před čínskými hutěmi. Ale o tom třeba někdy příště. Mnoho sběrařů - výkupců je solidních a jistí se, aby nebyli zataženi do vykupování kradeného. Mají systémy několika kamer se záznamem a dá se najít, kdo co přivezl i před dvěma týdny. Naprostá většina kovového odpadu je legální výkup a sběrny se uživí bezpečně i bez vykupování kradeného. Ono je s tím taky docela dost práce. Věci se musej rozebírat a třídit. Hliníkové součástky zvlášť bez stopy železa, vadí i zalomené šrouby; litina, která se musí nadrtit; silná ocel zvlášť a napálit na maximálně osmdesát centimetrům délky; plechy a tenká ocel do dvou až tří milimetrů nalisovat balíky; nerez zvlášť; několik druhů barevných kovů a několik druhů slitin; veškerej plast odstranit. Víte kolik dost drsný práce je s rozebráním automatické pračky? A obsahuje až na silnou ocel úplně všechny výše vyjmenované druhy materiálů. Na výrobní lince, kde dělaj jeden typ pračky, to můžou dělat roboti, ale rozebrat hromadu praček, kde je každá jiná, to musí dělat člověk a musí u toho myslet. A na tom rozebírání a třídění se vydělává - to je obživa sběrařů. Většina dnešních automatických praček obsahuje betonové závaží, takže když přivezete komplet nerozebranou pračku, nedostanete buď nic, nebo skoro nic, nebo jednu korunu za kilo. To znamená padesát až sedmdesát korun za pračku. Když z toho před odvozem vyndáte dvacet kilo betonu, je z toho směska s převahou železa a dají vám tři koruny za kilo, což je sto dvacet až sto padesát korun.
Ale po rozebrání je z ní odhadem: nerezovej buben sedm kilo za třicet korun na kilo = 210 korun, litinovej kříž pět kilo za 4,50 = 22,50 korun, sedm kilo elektromotor za patnáct korun = 105 korun, dvě kila hliníkové řemenice a čela motoru za pětadvacet = 50 korun, plechová skříň patnáct kilo za čtyři koruny = 60 kč, extra specielně rámeček od skleněných dvířek většinou z nikelitu - slitina niklu, za tu je taky dost. Tím to ale nekončí. Někde jinde zase rozebíraj ty elektromotory a elektroniku. A sběrař musí vybrat plasty a sklo a dát k likvidaci. Když tu pračku odevzdáte rozebranou a roztříděnou, dostanete za to tři, nebo čtyři stovky. Ale člověk, který to neumí, to bude dělat půl dne. Ti, co to uměj, dokážou rozebrat za den spoustu praček. To samý sporáky, kola, atd. Živí se tím dost lidí. A tak to je s každým strojem. A spousta Romů to dělá, uměj ty věci rozebírat. Já jsem třeba jeden čas taky dělal to, že jsem si ze sběren vozil převodovky, dali mi to za tři koruny za kilo, rozebíral je a pak zase vozil zpátky zvlášť hliník za pětadvacet korun za kilo, zvlášť ocel za čtyři koruny za kilo, zvlášť litinu za 4,70 kč/kg. Ceny se sezónně pohybují plus mínus dvě koruny za kilogram. Ale taky jsem ve šrotu našel vzácnosti, jako převodovku s jeepa Dodge WC z druhý světový, byla v pořádku, stála mě 150 korun a prodal jsem jí za 1200 Eur. Podstatný ale je jí poznat a najít kupce. Sběraři se tedy živej hlavně tříděním, rozebíráním, dělením a drobněním, lisováním atd. Šrot z nejmenší malé sběrničky jde většinou do větší sběrny, kde se zase dál třídí a zpracovává, pak zase do větší, odtud zase něco poodvážej lidem, kteří se na rozebírání dané věci specializují. Jde to přes celý řetězec firem a firmiček, jednotlivých živnostníků i gigantů. Je na tom velká dělba práce, vcelku živelně organizovaná, žádný supermanager to neřídí. Nakonec se tím plněj většinou lodě a jde to skoro všechno do Číny a Indie. Na ten východ se dovážejí i nerozebraný a netříděný věci a pak to tříděj tam. Argumentuju zkušenostmi, které se v diskuzích o zlodějích kovů a sběrnách příliš neobjevují, protože lidi, co kutěj a svařujou užitečné věci, nebo artefakty z odpadů, články moc nepíšou.
Z Deníku Referendum pro Roháče převzal Boci
Bláznova ukolébavka D A G D 1. Máš, má ovečko, dávno spát, už píseň ptáků končí, A G D kvůli nám přestal i vítr vát, jen můra zírá zvenčí, A
G
já znám její zášť, tak vyhledej skrýš, A G A zas má bílej plášť a v okně je mříž. D A R: Máš, má ovečko, dávno spát, G E a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát, D G D G vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se D G D jestli ty v mých představách už mizíš. 2. Máš, má ovečko, dávno spát, už máme půlnoc temnou, zítra budou nám bláznů lát, že ráda snídáš se mnou, proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám, když tebe mám rád, když tebe tu mám. R:
ptát,
Kdo slaví narozeniny tento měsíc? 8.11. Vojta ze mlejna ☺ 15.11. Marťan 18.11. Márty P. 23.11. Madla 28.11. Séba ... a pokud se zde někdo nenašel ani tentokrát... znamená to pouze to, že neodevzdal přihlášku :-) Oslavencům přejeme VŠECHNO NEJLEPŠÍ! Stav Oka k 6. 11. 2013 stav v říjnovém časopisu Boule koFolik Jarda
brigády a výběry
konečný stav
1005 - 850,- zápisné 0 +2x475,- KD 19.9. 2950 - 850,- zápisné
155 950 2100
Pepa
340 +2x188,- KD 19.9.
716
Míša D.
406
406
Lucka V.
1678 - 850,- zápisné
Weasy
2352 - 850,- zápisné - 40,- Den stromů
Honza L. Honza M. Eva H.
96 - 100,- LTŠ +2x150,- KD 19.9. 1690 oprava
828 1462 396 1190
300
300
Anička
1100 - 280,- Jarmark + 2x63,- KD 19.9.
Dan
1066 - 280,- Jarmark + 2x188,- KD 19.9.
946 1162
Lúca Boule tel.: 737 520 161 Jak funguje OKO (=Osobní Konto)? Na brigádách zajištěných oddílem – například roznášení Kladenského deníku, lesní školka, akce od Labyrintu atp. si máte možnost vydělat určitý obnos peněz. Protože ale všichni jezdíme rádi a hodně na akce a všichni máme občas finančí krizi, máme možnost tyto peníze “vložit” na OKO – po měsíci se částka zdvojnásobí a my jí pak můžeme vybrat na zaplacení nějaké oddílové nebo družinové akce. Tento krok bohužel probíhá pouze jednou (po půl roce z částky nebude šestinásobek) a peníze zde musí ležet alespoň měsíc (za roznos na začátku září si nemůžu vybrat na družinovou akci v polovině září). I vy všichni si tak můžete přivydělat... A to se vyplatí, ne? ;-)
HORÁC– měsíčník turistického oddílu mládeže 2713 Roháči Kladno. Adresa redakce: Lucka Weasy Malečková (
[email protected] 723280311) Do tohoto čísla svou prací přispěli: Weasy, Lucka V., Hop, Boci Toto číslo vychází v nákladu 50 výtisků. Internetové stránky oddílu: http://www.rohaci.com Internetové stránky Asociace: www.a-tom.cz
