37.
„Vaješev Jakov be erec megurej, be erec Knan“. A usídlil se Jákob v zemi jako host v zemi Kananejské. 2, jako mládenec - To naznačuje, že se zabýval věcmi, kterými se zabývají lidé v mládí: urovnával si vlasy a zdobil oči, aby vypadal přitažlivě (Raši). žen svého otce - V porovnání s Ráchel a Leou byly nazývány buď jako otrokyně nebo mladé ženy ( 35,22 ). Tóra však zdůrazňuje, že byly plnoprávnými ženami. Jiné vysvětlení: obě se musely smířit s tím, že teprve nyní přijaly status žen, když zároveň Ráchel i Lea zemřely (Ramban). zlá slova ( o bratrech) — Kdykoliv Josef zpozoroval nějaké nevhodné chování u synů Ley, okamžitě o tom informoval svého otce. Byla to jedna z příčin jejich nenávisti k Josefovi, další příčiny jsou popsány v následujících verších. Midraš nám však objasňuje, že Josef špatně rozuměl jejich jednání a že ve skutečnosti byli neviní (Raši). Přestože byl Josef upřímný ve své kritice, ale když neměl úplnou jistotu, byl povinen působit ve prospěch bratří a předávat Jákobovi fakta, bez formulování vlastních negativních soudů ( Mizrachi; Gur Ar je). 3. Miloval Josefa víc než všechny ostatní - Jákob miloval Josefa nejvíce z mnoha důvodů: byl synem Ráchel, nejmilovanější z jeho žen, pro kterou se nechal najmout na práci u Lávaná; navíc byl výjimečným synem: byly v něm obsaženy nejskvělejší vlastnosti rozlišující zbytek pokolení: jako Reuven dosahoval duchovní velikosti prvorozeného, potřebné ke splnění náboženských povinností prvorozeného; jako Jehuda projevoval vrozenou šlechetnost jednání, charakterizující královskou hodnost; jako Levi byl hoden obdržet proroctví; měl moudrost jako Jisachar (Midraš). On byl dítětem ( které se mu narodilo) ve stáří - Poněvadž se Josef narodil ve dnech stáří Jákoba. Targum Onkelos to překládá následujícím způsobem: „Považoval ho za moudrého syna." Všechno, co se naučil od Šéma a Evera, předal Josefovi ( ben zekunim „syn stáří" Targum Onkelos překládá jako „syn nauky" nebo „syn starších": tj. syn, kterému Jákob předal znalosti přijaté od starších: Šéma a Evera, zaken ( „stařec, starší" ) to je mudrc Tóry ). Jiné vysvětlení: Josef je tak nazvaný s ohledem na svůj krásný vzhled, v čemž se podobal Jákobovi (Raši), barevné šaty - Ketonet pasim. Slovo pasim je objasňováno jako : „barevné" ( Radak), „vyšívané" (Ibn Ezra, Rav Bachja, Ramban), „s obrazy" ( Targum Jonatan ), „velmi dlouhé šaty" ( Rašbam, Ibn Ezra ), druh materiálu - „vlna dobré jakosti" ( Raši), „hedvábí" ( Ibn Janach). 1 5. a vyprávěl ho svým bratrům - Josef si jistě uvědomoval, že když bude mluvit o svých snech, pobouří své bratry. Proč to tedy dělal? Gaon z Vilna učí, že Josef chápal, že jeho sny jsou proroctví a že je zakázáno prorokovi zamlčet to, co má předat jiným.
1
Příběhy Josefa jsou předobrazem věčných rozporů mezi židy. Jejich důvodem jsou sny, žárlivost,animozita. Žel tohle nikdy nekončí a spory v Židovské obci Praha jsou toho jen důkazem.
7, snopy - Tato symbolika nám sděluje, že se bratři budou klanět Josefovi kvůli nedostatku obilí. To, že „se shromáždili kolem" znamená, že ho obklopí jako poddaní krále (Ramban). 10, otec ho napomenul - I když Jákob tušil, že Josefův sen v sobě skrývá proroctví, napomenul syna před ostatními bratry, aby zbagatelizoval ten sen a aby nevzrostla jejich nenávist k Josefovi: „Jak je možné, že slunce a měsíc, které symbolizuje tvého otce a matku, by se měly klanět před tebou, když tvoje matka Ráchel už nežije?" Jákob nepochopil, že měsíc symbolizoval Bilhu, která vychovala Josefa po smrti Ráchel. I přes Jákobu snahu zůstávali bratři žárliví, i když také tušili, že sen byl prorocký; jejich nenávist k bratrovi se prohloubila ještě více ( Midraš ). který se ti zdál?! Copak přijdeme – ( אשר חלמת הבואašer chalamta habo ). Když se sloučí písmena těch výrazů, a začne se od ( רreš ) ve slově ( אשרašer) „který" , a skončí se u ( הhe) ve slově ( הבואhabo ) „copak přijdeme", tak souhlásky vytvoří větu: ( רחל מתהRachel meta ) „Ráchel nežije" . to vysvětluje, proč byl Josef otcem napomenutý. 13, Tu jsem! - Přestože věděl, že ho jeho bratři nenávidí, byl připraven pokorně učinit vše, co jeho otec po něm bude žádat (Raši). Udělám to, co říkáš (Ibn Ezra). 14, do Šechem - Místo mnoha neštěstí. Tady bratři zhřešili (prodali Josefa); Šechem vzal svobodu Dině, a království Davida bylo rozděleno, jak je psáno: „Rechabeám se odebral do Šechemu" (2. Kniha Paralipomenon 10:1 ) (Raši). 2 15, Kdosi - Tím člověkem byl poutník (Ibn Ezra). Jiné vysvětlení: byl to anděl Gabriel ( Targum Jonatan ), kterého Bůh poslal, aby dovedl Josefa k bratřím, aby se mohlo naplnit proroctví dané Avrahamovi (Ramban). Když Josef nemohl nalézt bratry, měl výbornou výmluvu, aby se vrátil k otci a unikl setkání, o kterém věděl, že nebude příjemné. Místo toho prokázal velkou poslušnost vůči svému otci a vytrvale hledal bratry ( Rašbam). 18. smluvili se, že mu patří smrt - Nejprve ho zkoušeli zabít tak, že na něj z jisté vzdálenosti stříleli z luku, aby ho nemuseli zabíjet holýma rukama (Tur). Později na něj poštvali psy (mysleli si, že to nebude považováno za vraždu) (Midraš ). Když se ani tenhle plán nepovedl, rozhodli se ho zabít bezprostředně (Ramban). Sforno rozumí té věci jinak. Podezřívali Josefa, že proti nim kuje pikle, aby je zabil. To vysvětluje, proč bratří, kteří byli tak spravedliví, že jejich jména jsou vyryta na náprsníku Velekněze, mohli plánovat vraždu. Byli přesvědčeni, že Josef na ně chce zaútočit a oni jsou oběti. Mysleli si, že Josef přišel jen proto, aby u nich nalezl nějaké provinění, o kterém by poté informoval Jákoba v naději, že Jákob syny prokleje. V takovém případě pro ně Josef představoval ohrožení a oni měli právo bránit se před jeho plánem ( Sforno), A studna byla prázdná, nebyla v ní voda -Nebyla tam voda, ale studna byla plná hadů a škorpiónů ( Raši). Tóra je přirovnává k vodě. V místě, kde není Tóra, budou panovat hadi a škorpióni zlých sklonů a nepotkaje žádná překážka, protože Tóra je jediným
2
Tóra popisuje,že Josefovi bratří šli do Šekemu pást stáda svého otce. Josef vyslaný od Jákoba se k nim přibližuje a oni jej hned jízlivě označí za "baala chalamot" tj. Pána snů. Zpočátku se rozhodnou jej zabít, ale po zásahu Ruvena a Jehudy, kdy jeden jej doporučí vhodit do cisterny a druhý prodat právě projíždějícím obchodníkům. Byly úklady bratří vůči mladšímu bratrovi promyšleny dopředu, nebo se rozhodli až na místě, kdy byl jeho prodej pro ně jistým řešením?
2
prostředkem k boji se zlými sklony člověka ( Avne Nezer v Majana Šel Tóra ).3 24. A posadili se - Devět bratří (Ibn Ezra ).
27. Pojďme, prodejme ho - „Izmaelité cestují do vzdálené země, a tak náš čin nebude nikdy odhalen" (Ramban ). „A když Josefa prodáme, odplatíme mu spravedlivě (mida keneged mida - „míra za míru" ): „chtěl panovat nad námi, teď bude sám otrokem" ( Sforno). 28. dvacet ( kusů ) stříbra - Protože bratři prodali prvorozeného Ráchel za dvacet kusů stříbra, což se rovná pěti šekelům, vykupují se prvorození synové právě za tuto sumu (R. Bachja) jako zadostiučinění za provinění našich předků. Poněvadž podíl každého z bratří činil dva kusy stříbra, což se rovná polovině šekelu, Židé dávali ročně půl šekelu na údržbu Chrámu (Talmud Jerušalmi, Šekalim 2:3 ). 4 29. Vrátil se Reuven - Nebyl tam během prodeje Josefa, protože ten den byla řada na něm, aby se vrátil domů a sloužil otci (každého dne se jeden ze synů vracel domů,aby sloužil otci) (Berešit Raba ). 31. kozlíka - Krev kozlíka připomíná krev člověka ( Raši ). Podle tradice byl Josef prodán na Jom Kipur.
3
Gemara k babylonskému talmudu (Bava kama 50a) zaznamenává podobný příběh. Žil kdys jistý Nechunja, který ochotně vykopal studny pro občerstvení poutníků, kteří putovali do Jeruzaléma především na slavení tří poutnických svátků (Pesach, Šavuot, Sukot). Stalo se jednoho osudného dne, že Nechunjova dcera upadla do jedné z jam, kterou kopal. Lidé přivolali na pomoc zbožného cadika Chaninu ben Dosu, který byl znám tím, že se dokázal modlit tak účinně, že se následkem jeho modliteb stávaly zázraky. Přiblížil se k cisterně a začal se modlit. Během první hodiny všechny uklidňoval, že je vše v naprostém pořádku, aniž by po ní byly patrny jakékoliv stopy. O hodinu později tvrdil to samé. Dívka je ještě naživu a v pořádku. Během další hodiny již byla z jámy venku. Když se ptali přímo té dívky, kdo jí vytáhl ona odpověděla,že nějaký starý muž který kolem právě procházel s beranem. Pak se ptali Chaniny ben Dosy kde bral tu jistotu, že je dívka na živu a že se zachrání. "Jsi snad prorok" se jej dotazovali. "Ne nejsem", odpověděl Chanina ben Dosa a dodal: "Jsem jen prorockým žákem. Ale řekl jsem si, že přeci není možné, aby nějaký cadik vykopal studni pro uhašení žízně poutníků a tento jeho ušlechtilý čin by se stal pastí pro jednoho z jeho dětí. Proto jsem nabyl jistoty, že bude zachráněna." 4
Zde se vykladačské názory poněkud různí ohledně toho, kdo vlastně vytáhl Josefa z cisterny a prodal jišmaelitským kupcům. Zde je text poněkud nejasný: „Va jaavru anašim Midjanim sochrim va jišmechu va jaalu et Josef min ha bor va jimkeru et Josef lajišmelim…“ A když procházeli muži – Midjánští kupci, natáhli (provaz) a vytáhli Josefa z jámy a prodali Josefa jišmaelitským kupcům. Josefovi bratři totiž prodlévali na odlehlém místě a jedli. První k cisterně přichází Ruven (dříve než ostatní bratří), ale Josefa tam již nenalezl. Tora se nikoliv náhodou zmiňuje o dvou karavanách tj. o jišmaelitských a midjánských. Této teorii, že bratři Josefa v cisterně ponechali - ten volal o pomoc, uslyšeli jej midjánští, kteří jej vytáhli a hned prodali jišmaelitským kupcům odporuje Gn. 45,4 kde Josef praví, že je prodali bratři. Ale to mohl být koneckonců jen Josefova domněnka… Raši zastává jednoznačný názor, že Josefa skutečně prodali bratři.
3
34. po mnoho dní - Od chvíle rozloučení se synem až do sestupu Jákoba do Egypta uplynulo dvacet dva let; jak je psáno: „Josef ve věku sedmnácti let..." ( 37,2 ), „měl třicet let, když ( poprvé ) stanul před faraónem" (41,46 ). Když se přidá ještě sedm let úrody ( 45,6 ) a dva roky hladu, když Jákob přišel do Egypta, dává to dohromady dvacet dva let. Je to stejně tolik času, kolik Jákob neplnil přikázání ctít svého otce a matku: přes dvacet pobýval v domě Lávana, a následně dva roky strávil na cestě po opuštění Lávaná (rok a půl pobýval v Sukot, a následujících šest měsíců v Bet El). A takový je význam slov, které řekl Lávanovi: „Těch mých dvacet letové tvém domě" (31,41 ): „Jsou moje, tj. mým údělem bude patřičně za ně odtrpět" ( Raši). Žádné dítě nikdy neumřelo v domě kteréhokoliv z Praotců, protože potomstvo spravedlivých je požehnané. Proto Jákob oplakával Josefa tak dlouho a zavrhoval potěšení. Považoval domnělou smrt Josefa za těžký trest pro sebe (Ramban). 35. dcery - Mohou to být dcery, které nebyly vzpomenuty dříve než synové Jákoba ( Targum Jonatan, Berešit Raba, Raši). Jiný výklad: vnučky (Ibn Ezra ). A jeho otec ho oplakával - Jicchak by plakal kvůli smrti Jákoba (kterou by mohl způsobit bol po ztrátě syna), ale nyní nebyl ve smutku, neboť věděl, že Josef žije. (Kdyby chtěl verš říci, že Jákob oplakával Josefa, stačilo by „a oplakával ho", výskyt dodatečných slov „jeho otec" naznačuje, že to byl otec Jákoba ( Mizrachi Sifte Chachamim )) ( Raši). 36. velitel stráže - „Hlavní kat" ( Targum Onkelos, R. Saadja Gaon, Ramban). Jiný výklad: „hlavní řezník" (Raši, Ibn Ezra) nebo „hlavní kuchař".
38. 2. kupce-Na zákl. Rašiho, Targum Onkelos, Rambana, Radaka; dosl. „Kanaanita" ( R. Saadja Gaon, Ibn Ezra ), 7. zemřel - Oba, Er i Onan, zemřeli kvůli své ničemnosti. Povaha jejich hříchu je zřejmá ve verši 38,9. Támar byla nádherná žena a stejně i Er, jako Onan, nechtěli, aby její půvab byl poškozen těhotenstvím. Proto ničili své semeno. Kvůli tomuto těžkému hříchu, který je tím těžší, že byli vnuky Jákoba a syny Jehudy - si zasloužili smrt ( Raši). 8. povinnost - Hebr. jibum. Tzv. levirátní manželství. Bratr zemřelého bezdětně měl za povinnost vzít si vdovu za ženu a zplodit s ní potomstvo, se kterým se jednalo jako s potomky zesnulého bratra. 9. že nebude jeho (to) potomstvo - Onan znal mystický význam jibum (levirátního manželství) a věděl, že děti narozené ze svazku s Támar budou obrozením duše Era, a on byl příliš samolibý, aby se s tím smířil (Ramban). tak, aby neotěhotněla - Hebr. šichet arca doslova znamená „ničil na zemi" (semeno). 14. Einajim - dosl. „dva prameny" nebo „dvě studny"; jiné vysvětlení: dvě studny a brána mezi nimi (Ibn Ezra); rozdělení cest u studny ( Raši); „otevřené oči" interpretované jako otevřené, přehledné místo (Rašbam, Radak ),
4
nebyla mu dána za ženu - To vysvětluje, proč se Támar dopustila tak hanebného činu. Byla odhodlaná mít potomstvo z Jehudy (Raši). Byla to část Božího plánu. On chtěl, aby mesiášská dynastie vyšla z Támar s Jehudou, který byl spravedlivější než jeho syn Šela ( Sforno).5 16. Co mi dáš? - Támar nechtěla peníze a odmítla by, kdyby jí je nabídl. Chtěla získat něco, čím by později mohla prokázat, že otcem jejího dítěte byl Jehuda. Aby bylo uznáno, že její těhotenství vzniklo následkem jibum (levirátního svazku ) ( Sforno). 18. pás - Na zákl. R. Saadji Gaona, Rašbama; jiný překlad: „plášť" ( Targum Onkelos, Raši); „šála, kterou nosili aristokraté" ( Ramban). 21. svatá nevěstka - Rituální prostitutka pohanských kultů ( por. Dvarim 23,18 ). Slovo kodeš „svatý" znamená „oddělený", v tomto případě znamená oddělení, připravenost k plnění takových činností v pohanské svatyni ( Ramban). 24. ať je spálena - Protože Támar byla dcerou Šéma, který byl knězem, bylo pokládáno za povinnost, aby byla upálena ( Raši, citující Midraš ). 25. Támar nezahanbila Jehudu veřejně, aby na něho ukázala jako na otce. Myslela si: „Jestli se přizná sám, bude to dobré; když ne, jen ať mě upálí, jen ať není Jehuda veřejně znevážen". Odtud Rabíni učili (Sota 10b ): „Lepší je dát se uvrhnout do ohnivé pece, než vystavit svého bližního veřejnému zahanbení" ( Raši ). 26. Rozeznal Jehuda a řekl - Ve jméně Jehuda jsou obsažena všechna čtyři písmena Svatého Jména Boha, protože Jehuda vytvořil kiduš Hašem ( posvěcení Jména Božího ) veřejným přiznáním pravdy (Midraš ). Je spravedlivější - Těmi slovy Jehuda přiznal: „Je spravedlivá, udělal jsem chybu, když jsem jí nedovolil vzít si mého syna Sela. Ona je těhotná kvůli mně" (Raši). A Hlas z nebe řekl: „To já jsem rozhodl, aby události dostaly tento spád. Támar bude matkou králů a proroků! Slibuji ti, Jehudo, že stejně jak jsi zachránil Támar a její dvě děti, tak já zachráním tři tvé potomky: Chananjáše, Míšaela a Azarjáše z ohnivé pece!" (Midraš ). 29. To, že Peres předběhl, bylo částí Božího plánu. Zerach chtěl vyjít jako první, ale Bůh řekl: „Je určeno, že Mašijach bude potomkem Perese, bylo by tedy správné, aby se Zerach 5
V této paraše jsou dva zdánlivě podobné příběhy: Josefa a Putifarovy ženy; a pak Judy s Tamar. Tamara byla ženou Judova syna Era. Ten však žemřel a tak na základě levirátního sňatku dal Juda Tamar dalšímu svému synovi Onanovi. Tamar však věděla, že je jí předurčeno býti pramáti budoucího krále Davida a ten bude právě potomek Judův. Ale zemřel i Onan a tak se Juda zdráhal dát Tamaře svého posledního syna Šelu. V té době totiž panoval zvyk, že pokud vdova nebyla zproštěna všech závazků vůči rodině svého zesnulého chotě, neměla právo si vzít někoho dalšího, nebo mít s někým dalším sexuální kontakt. Tamar však toužila po Judově potomstvu a tak vymyslela plán: Převlékla se za sakrální prostitutku a svedla samotného praotce Judu, který neměl ponětí s kým má tu čest. Putifarova žena zase viděla ve hvězdách, že by se mohly naplnit její plány, kdyby byla oplodněna právě Josefem. Proto se ho pokouší všemocně svádět. Ale Josef tuto nabídku odmítá a tak utíká a záměry Putifarovy ženy se hroutí. Nyní si položme otázku v čem se tedy obě ženy liší? Každá měla svůj plán a chtěla jej uskutečnit. Jedna je považována za spravedlivou, zatímco druhá za odsouzeníhodnou cizoložnici. Rozhodující jsou v takovém případě odlišné pohnutky obou žen. Bez povšimnutí není ani rozdílné chování obou žen. Zatímco jedna vše přiznává, druhá vše popírá a svádí vinu na někoho jiného. Jak zní jedno lidové přísloví, když dva dělají totéž, není to totéž…
5
objevil jako první? Ať se Zerach vrátí do lůna matky, a Peres se narodí jako první!" ( Agadat Berešit). 6 30. Zerach - Běžný význam (pšat) tohoto jména připomíná třpyt šarlatové nitky
(Raši).
39. 6. kromě chleba - znamená to jeho ženu, ale Tóra mluví ostýchavým a jemným způsobem ( Raši). Jiné vysvětlení: Netýká se to manželských styků. Egypťané nejedli chleba společně s Hebrejci, por. 43,32 (Ibn Ezra). 10. přemlouvala Josefa každý den - Zkoušela ho svést každým možným způsobem: slovy; rozmanitými sukněmi, hrozbami uvězněním, pokořováním a fyzickou převahou nebo nabízením velikého množství peněz (Joma 35b ). ale nevyhověl jí - Žena Potífara, Zulajka, pokoušela tolika různými způsoby, že se nakonec cítil velmi slabý, ale když už měl podlehnout, ukázala se mu před očima vize jeho otce a matky. Jákob mu říkal: „Josefe! V budoucnu bude na náprsníku velekněze umístěno dvanáct drahocenných klenotů, jeden pro každý rod. Když zhřešíš, tvoje místo bude prázdné! Šechina (Boží Přítomnost) se usazuje na chošen mišpat (náprsníku), avšak tvůj klenot bude odstraněný, protože Hašem nenávidí nemorálnost." Okamžitě naplnila Josefovo srdce bázeň Boží a odvrátil se od té ženy ( Midraš ). 19. vzplanul hněvem - podle egyptského práva byl Potífar povinen zabít Josefa. Neudělal to, protože mu důvěřoval, nebo proto, že Bůh Josefa chránil, či proto, že pochyboval o pravdivosti slov své ženy, když znal Josefovu poctivost (Ibn Ezra; Ramban). 20. Pán Josefa vzal - Potífar osobně doprovázel Josefa do vězení a projevoval tím hlubokou úctu k mladému Hebrejci (Abarbanel ). To také naznačuje, že neuvěřil ženiným žalobám. Vysvětlil Josefovi, že kdyby ho nepotrestal, jeho žena by byla podezírána z nevěry a lidé by říkali, že snad Potífar není otcem svých dětí (Midraš; Jafe Toar).
40.
1. královský číšník...a pekař - V případě číšníka byla v kalichu faraóna nalezena moucha, v případě pekaře byl ve faraónově chlebu nalezen kámen ( Raši citující Midraš ). 5, každý sen měl vlastní význam — Nic v těch snech nebylo bezvýznamné. Každá část snu byla důležitá a měla svoje vysvětlení (Ibn Ezra ).
6
Peres (hebr. Parec) je jedním z významných mesiášských atributů. Tak se zpívá i ve známé písni při zahajování šabatu Lecha dodi (pojď milý). „Jamin u:smol tifroci, ve et Adonaj tarici, al jad iš ben Parci, nismecha ve nagila.“ Napravo i nalevo se rozšíříš mužem synem Perese, radujme se a plesejme.
6
8. a není tu ( nikdo ), kdo by ho vyložil ~ Josef odpověděl, že stejně jako Bůh posílá sen, tak také dává lidem potřebnou moudrost, aby ho vyložili; kdyby to tak nebylo, snili bychom naprázdno. Proto „vyprávějte mi je, snad mě Bůh obdaří moudrostí, abych je mohl vysvětlit" (Radak). 13. obrátí na tebe pozornost - Dosl. „pozvedne tvoji hlavu". To slovo může znamenat „připočítá". Když faraón shromáždí zbývající služebníky, aby při něm stáli během jídla, připočte se k nim ( Raši). 15. byl jsem unesen - Dosl. „ukraden". Ve vztahu k člověku sloveso ganav „krást" znamená „někoho unést". Takový význam má slovo „krást" v Deseti Přikázáních. 17. - Málo na tom, že ptáci jedli jídlo náležející faraónovi, ale ještě byli tak drzí, že jedli rovnou z košíku na hlavě pekaře. A on byl bezmocný a nemohl je zadržet! Klíčem k pochopení snu byl právě ten naprostý nedostatek strachu, neboť žádný pták by neměl být tak smělý, aby se takhle choval vůči živému člověku (R. Samson Rafael Hirsch). 19. faraón pozvedne tvou hlavu - Na tomto místě výraz „pozvedne hlavu" znamená doslova „pověsí tě". 22. tak, jak jim předpověděl Josef- Ta slova naznačují, že osud číšníka byl nadiktovaný vysvětlením Josefa; jsou zdrojem z Tóry pro konstatování našich Rabínů (Berachot 55b): „Všechny sny postupují za ústy", čili že „vyplnění snů záleží na způsobu jejich vysvětlení" ( Sforno). Byl to důkaz věrohodnosti Josefa a připravilo mu to cestu k budoucímu vyvýšení (Abarbanel). 23. na Josefa si nevzpomněl, zapomněl na něho - ( Číšník) „si nevzpomněl" ( na Josefa ) ten den, kdy byl propuštěn a následně „na něj zapomněl" (Raši).
7
