EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND
Trojské
PRAHA & EU INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI
t rumfy
PAPÍR A JEHO VÝROBA
Didaktický balíček č. 13
pražským školám projekt CZ.2.17/3.1.00/32718
A B ?
doplňte domácí úkol napište
?!
nápověda laboratorní práce prezentace úkol na výběr vyfoťte
DB = didaktický balíček PL = pracovní list PM = pracovní materiály
Členové realizačního týmu projektu: Manažer projektu Hlavní metodička Metodičky Metodik Odborné garantky Odborný garant Výtvarnice projektu
Mgr. Radim Jendřejas (Trojské gymnázium) Mgr. Zuzana Venclíková (Trojské gymnázium) Mgr. Ivana Motýlová (Trojské gymnázium) Mgr. Ada Hrstková (Trojské gymnázium) Mgr. Tereza Chýlová (Trojské gymnázium) Ing. Ludmila Horká (Trojské gymnázium) Ing. Lukáš Marek (Trojské gymnázium) Mgr. Věra Bidlová (Botanická zahrada hl. m. Prahy) PhDr. Eva Vítová (Botanická zahrada hl. m. Prahy) RNDr. Milena Peterová (Zoo Praha) Mgr. František Tymr (Zoo Praha) Bc.A. Eva Göndörová (Zoo Praha)
DB Č. 13 PAPÍR A JEHO VÝROBA
PRACOVNÍ MATERIÁLY
Čerpáno z publikace ANDRLÍK, K., PETRŮ, F. Výroba buničiny a papíru. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968 Celulóza • nejrozšířenější organická sloučenina v přírodě • podstatná součást rostlinného pletiva buňky • ve formě buněčné blány obaluje bílkovinnou protoplasmu • mladé rostliny mají buněčnou blánu velmi tenkou a složenou pouze z celulózy, starší rostliny snižují množství celulózy tím, že dřevnatí • buněčná blána má nosnou funkci (kostra rostlin), a aby vše dobře fungovalo, musí být doplněna dalšími látkami – pektiny, ligninem, hemicelulózou, tuky, pryskyřicemi...; čistá celulóza se vyskytuje v přírodě velmi málo • rostlinné buňky mají různé tvary, pro technické využití (spřádání, zplsťování) se využívají jen ty, které mají vřetenovitý protáhlý tvar • technicky se z rostlin využívají bavlník, len a konopí Bavlník • vlákno je téměř 100% celulóza • délka vláken 2–4 cm, tloušťka 0,01 mm • hlavní význam vlákna je pro dopravu semene, neobsahuje téměř žádné necelulózové látky • pro zisk bavlny se sbírají zralá semen (tobolky) uvnitř s bavlnou ve formě jemného chmýří • chmýří se slisovává a pak zpracovává na bavlněné látky • bavlna obsahuje stopy tuku, po jeho odstranění a vybělení se získá vata (téměř chemicky čistá celulóza) Len a konopí • celulózové vlákno má funkci nosné kostry rostliny, proto je prostoupeno necelulózovými inkrustačními látkami, které se musí odstraňovat, má-li být rostlina průmyslově využívána • celulóza je odolná vůči různým chemikáliím a toho se využívá při odstraňování necelulózových příměsí • pro izolaci celulózy se využívají mikroorganismy – len se máčí (rosí) po sklizni na poli, konopí se máčí ve stojaté vodě – hnilobné bakterie rozruší inkrustační necelulózové látky tak, že je lze pak snadno mechanicky (po vysušení stonků) odstranit ve formě tzv. pazdeří • významné využití má i vytříděný textil, ve kterém se díky kyselinám z potu a následnému praní rozložily inkrustační látky, které při praní přešly do vody; pro chemické zpracování je stačí povařit s NaOH v autoklávu, vyprat a prakticky čistá celulóza se pak využije pro kvalitní papíry a některé plasty Spřádaná vlákna • získají se z bavlny, lnu a konopí a využívají pro textilní průmysl • odpadky z vláken spolu s méně kvalitními vlákny, koudelí a výčesky s obsahem pazdeří se využívají v chemickém průmyslu Dřevo – surovina pro výrobu papíru • první výroba v Číně – z hadrů na začátku 2. století • z Číny rozšíření výroby papíru do Arábie, odtud ve 12. století do Španělska a Malé Asie • ve 13. století do Itálie a Francie • u nás výroba papíru od 14. století, 1499 pak byla založena papírna na Zbraslavi • po vynalezení knihtisku v polovině 15. století se zvýšila poptávka po papíru a pro jeho výrobu už nestačily zásoby hadrů, a proto se přechází na výrobu papíru ze dřeva • o využití dřeva na výrobu papíru uvažoval francouzský fyzik R. A. Réamur (přelom 17. a 18. století) • dřevo na vlákna rozdělil v roce 1840 F. G. Keller – brousil dřevo a z dřevěné kašičky získal dřevovinu; ta ale pro výrobu papíru nebyla nejvhodnější díky málo ohebným krátkým vláknům • pro uvolnění celulózy ze dřeva se musí používat silné chemikálie, vysoký tlak a teplota • při izolaci dřevěných celulózových vláken stačí odstranit větší podíl inkrustačních látek, získá se buničina (dříve označovaná jako technická celulóza); bělením a zušlechťováním se pro další zpracování odstraní zbylé inkrustační látky – buničina je surovina pro výrobu celulózy a obsahuje zbytky inkrustačních látek, celulóza je chemicky čistá látka
1
• listnaté stromy jsou bohatší na celulózu (51–52 %) než jehličnaté (47–49 %), obsahují i více hemicelulózy (22–
26 %) než jehličnaté (17–19 %) • listnaté stromy mají krátká vlákna (0,7–1,7 mm), jehličnaté o málo delší (2,6–4,4 mm), dlouhá vlákna mají len (10–400 mm), konopí (55–3000 mm) a bavlna (25–50 mm); nižší hodnoty lýkových vláken u lnu a konopí platí pro elementární vlákna, vyšší hodnoty pro vlákna technická • výroba buničiny ze dřeva je výhodná především proto, že se mohou využívat domácí, snadno dostupné suroviny • zhodnocení dřeva je mnohonásobné (použije-li se dřevo na topení, počítáme s koeficientem zhodnocení 1,0 a při dalším zpracování se koeficient zvyšuje – u buničiny na výrobu papíru a umělých vláken na 15, u výroby umělého hedvábí z viskózové buničiny na 200) • buničina se vyrábí především ze dřeva jehličnatých a některých listnatých stromů, ale také z rákosu a obilné slámy Vlastnosti celulózy • čistá je bílá vláknitá látka, bez chuti a zápachu, hygroskopická • ve vodě nerozpustná (pouze bobtnající), nerozpustná v organických rozpouštědlech • odolná vůči kyselinám a hydroxidům • hoří a za nepřístupu vzduchu uhelnatí • makromolekuly (C6H10O5)n ; n = 6–7000 u bavlněné celulózy, 3000 u dřevěné celulózy • hydrolýzou vzniká glukóza + menší množství dalších sacharidů (celobióza, celotrióza a celotetróza), které lze účinnou hydrolýzou rozložit až na glukózu • celulóza se díky hydroxylovým skupinám chová jako alkohol a lze ji tedy esterifikovat (nitrovat, acetylovat) a vzniklé produkty dále technicky využívat • acetylcelulóza: celulóza + anhydrid kyseliny octové (+ malé množství kyseliny sírové) se zahřívá; používá se na laky, acetátové hedvábí, fólie pro nehořlavé filmy • nitrocelulóza: celulóza + kyselina dusičná (+ kyselina sírová) produkt se 2 skupinami -O-NO2 na glukózovém zbytku je kolódium (na nitrolaky a celuloid pro výrobu filmů), se 3 skupinami -O-NO2 na glukózovém zbytku je střelná bavlna (pro výrobu výbušnin a bezdýmého střelného prachu) • viskóza: alkalizovaná celulóza + kyselina dithiouhličitá pro výrobu viskózového hedvábí a celofánu Inkrustační (necelulózové) látky • lignin • hemicelulózy • pryskyřice • tuky • třísloviny • popel Lignin • aromatický polykondenzát • při vaření dřeva se chemikáliemi rozkládá na látky s kratším řetězcem • od celulózy se odděluje vypráním po reakci s NaOH (nebo směsi NaOH s Na2S, popř. s Ca(HSO3)2 a přebytkem SO2) za horka a pod tlakem; celulóza si zachovává vláknitý charakter • kvalitativní důkaz (ve zdřevnatělých tkáních nebo v papíru s obsahem dřevoviny): s floroglucinem (1,3,5-trihydroxybenzen) v roztoku HCl má purpurově červené zbarvení, s naft-1-olem modrozelené zbarvení, s anilínchlorhydrátem žluté zbarvení Hemicelulózy • polysacharidy (s pentózami a hexózami) méně odolné vůči zředěným kyselinám, které je štěpí glukóza (+ manóza, galaktóza, xylóza) • ve dřevě je 15–30 %, u listnatých stromů více než u jehličnatých • při výrobě buničiny zůstává část ve výrobku, což je žádoucí, protože usnadňuje mletí papíroviny a zvyšuje pevnost papíru; při výrobě viskózové buničiny se musí odstraňovat Výroba vláknin • vláknina je polotovar pro přípravu papíroviny (ta se mechanicky zpracovává po přidání plnidla, klížidla, barviva, popř. další vlákniny), na papírenském stroji se zplsťuje na papír • nejdůležitější vlákninou je dřevovina, dále buničina a pro výrobu např. cigaretového papíru a dalších speciálních papírů je to hadrovina
2
A) Výroba vláknin ze dřeva 1. Výroba dřevoviny • dřevovina tvoří podstatnou část novinového papíru, obalových kartónů a lepenek • bílá dřevovina se vyrábí hlavně z čerstvě poraženého smrkového (jedlového) dřeva (kulatina cca 1 m), které se zbaví kůry a lýka a rozmělní broušením (bez zbavení inkrustačních látek) • hnědá dřevovina se vyrábí broušením pařené kulatiny (paří se párou 8 hodin při tlaku 6–8 at) – vlákna jsou pružnější, delší, méně rozdrcená a lépe se při broušení uvolňují, používá se pro balicí papír a pro výrobu knihařské, kartonážní a těsnící lepenky • broušení: studené (s teplotou 30–40 °C; krátká a křehká vlákna) nebo horké (s teplotou 70–80 °C a menším množstvím vody; delší vlákna vhodná pro výrobu hlavně novinového papíru) • přesun dřevoviny (nahromaděná pod brusným kamenem ve formě bílé až slabě nažloutlé kaše), která obsahuje třísky a úlomky dřeva, na hrubé síto s 6–10 mm otvory (tzv. třísečník), kde dojde k zachycení hrubých nerozmělněných částí dřeva • postup dřevoviny do třídiče (plášť z děrovaného plechu), oddělení drobného odpadu (ten se rozmělňuje v diskovém rafinéru a vrací zpět do třídiče) • odstraňování vody: dřevovina se úplně zbavuje vody na odvodňovacím stroji (jde-li do papíren) nebo se zahušťuje a ihned zužitkovává na výrobu papíru (je-li výrobna dřevoviny spojena s papírnou) • bělení dřevoviny (pro výrobu bílého papíru) pomocí NaHSO3, Na2S2O4 nebo Na2O2 • použití samotné dřevoviny: • na výrobu bílé lepenky (např. na pivní tácky) • ve směsi s buničinou – na novinový papír (85 % dřevoviny, kartóny, lepenky...) • nehodí se (samotná) na výrobu papíru, protože její vlákna jsou krátká a málo pevná, na papírenském stroji se špatně zplsťují (papír by byl křehký) 2. Výroba buničiny • celulózová vlákna ve dřevě jsou prostoupena inkrustačními látkami, které mají nežádoucí vliv na kvalitu papíru • dlouho se zkoušelo, jak izolovat celulózové vlákno ze dřeva bez porušení jeho mechanických vlastností • 1854 M. A. C. Mellier vařil slámu v roztoku NaOH, vláknitá buničina byla bílá a téměř bez inkrustačních látek; nátronová buničina: dřevo rozsekané na štěpky se vaří v 5% roztoku NaOH do vzniku vláknité hmoty; čištění vodou; způsob výroby je drahý a dnes se používá minimálně jen pro zvláštní druhy jakostní buničiny • 1853 Angličan Poole objevil a 1884 Němec Dahl vypracoval postup výroby sulfátové buničiny: inkrustační látky se odstraňují roztokem NaOH a Na2S • 1863 Američan Tilghman patentoval výrobu sulfitové buničiny: dřevěné štěpky se vaří s roztokem Ca(HSO3)2 s přebytkem volného SO2; u nás zavedeno v roce 1881 • sulfitový způsob se využívá pro smrkové dřevo a dřevo listnatých stromů • sulfátový způsob se používá pro zpracování borového dřeva s vysokým obsahem pryskyřic a/ příprava dřeva • 7cm kuláče dřeva bez kůry a lýka se naštípou na štěpky 2x20x30 mm, od kterých se v bubnovém třídiči oddělí piliny a větší kousky, které se rozdrtí a znovu třídí b/ sulfátový způsob vaření (zásaditá metoda) • dřevo se vaří pod tlakem s bílým louhem (směs NaOH a Na2S) 4 až 7 hodin s postupným zvyšováním teploty – během 2 hodin na 165–175 °C a tlakem 8–10 at, pak se buničina zbavuje použitých chemikálií s inkrustačními látkami (černého louhu), buničina se vypírá v několika stupních (časově náročnější než vaření), následuje třídění, bělení a odvodňování buničiny • výtěžnost je cca 45 % (z váhy suchého dřeva) • sulfátová buničina je nahnědlá s pevným vláknem, využívá se na obalové a pytlové papíry a pevné lepenky c/ sulfitový způsob vaření (kyselá metoda) • pro smrkové a jedlové dřevo s dlouhým bílým vláknem; bez kůry, lýka, suků • chemikálií je varná kyselina – roztok Ca(HSO3)2 s přebytkem SO2; inkrustační látky se ze dřeva odstraňují vařením jen částečně, aby se nepoškodilo celulózové vlákno • po 10 hodinách varu je v buničině ještě asi 5 % ligninu, po 12 hodinách už jen asi 2 % ligninu; teplota za 4 hodiny je kolem 150 °C, tlak 5–6 at • po skončení je nutné důkladné propláchnutí vodou • sulfitové výluhy se zkvašují na ethanol, popř. na krmné droždí d/ třídění a úprava buničiny • buničina je měkká, lze ji rozvláknit; z buničiny se nejdříve odstraní suky a hrubé nečistoty (nerozvařené kousky dřeva – znovu se rozemílají a využívají na výrobu horších papírů nebo lepenky), písek a menší nečistoty • buničina se odvodňuje až na 40 % sušiny, popř. více (dopravuje-li se na větší vzdálenost) • odvodněná sulfitová buničina je šedožlutá a používá na výrobu papírů, které nemusí mít bílou barvu
3
e/ bělení buničiny • pomocí Ca(ClO)2; Ca(ClO)2 se ve vodném prostředí rozloží na HClO (+ Ca(OH)2; HClO je nestálá a rozkládá se na HCl a atomární kyslík, který velmi energicky okysličuje barevné organické látky a mění je na bezbarvé, popř. rozpustné sloučeniny; bělením se ale ztratí cca 6–8 % buničiny • zušlechťování buničiny (slabým roztokem NaOH) – pro chemické zpracování na umělé hedvábí a plasty • kromě atomárního kyslíku se pro bělení používá i atomární chlór • vybělená celulóza se odvodňuje a používá na výrobu kvalitního psacího, tiskového a kreslicího papíru, který nežloutne ani po delší době • z 1 m3 dřeva se získá průměrně 143 kg nebělené buničiny nebo 129 kg bělené buničiny B) Výroba vláknin ze slámy • sláma obsahuje mnohem méně celulózy než dřevo, navíc je to sezónní surovina, přesto se pro výrobu vlákniny zužitkovává • sláma se nařeže na 2–4cm řezanku, zbaví se prachu, písku a plevelných semen a/ výroba slámoviny • řezanka se vaří s vápenným mlékem 3–5 h při tlaku 3–5 at, až sláma změkne; po vyprání vodou se rozmělňuje • slámovina je nažloutlá a bez sušení se zužitkovává na výrobu podřadnějších druhů papírů b/ výroba slámové buničiny • získá se použitím účinných chemikálií (např. sulfátového varného louhu), při tlaku 4–5 at a teplotě 150–160 °C za 3–5 h, následuje propírání vodou, třídění, bělení... • vhodná pro výrobu jakostních papírů C) Výroba hadroviny • z bavlněných, lněných, konopných, případně jutových odpadů (sběr z domácností + dodávky odpadu z textilních závodů) • desinfekce hadrů (párou při tlaku 1,5 at 1 hodinu), sušení, zbavení prachu, třídění • rozsekání na 5x5 cm kousky • vyvaření v roztoku Na2CO3, NaOH nebo Ca(OH)2, odstranění nečistot, rozrušení barviv, uvolnění celulózových vláken • promývání hadroviny vodou • rozemletí, uvolnění vláken ze svazečků • bělení, odvodnění, popř. vysušení • vhodné pro velmi kvalitní pevné papíry – na bankovky, mapy, karty, cigarety, kreslící papír, hodně pevné lepenky D) Zpracování sběrového papíru • sběrový papír je významnou surovinou papírenského průmyslu • průmyslový odpad (odřezky z tiskáren, z výrobny krabic, od řezaček...) se třídí a zpracovává na lepší druhy papírů • sběrový papír z domácností, kanceláří (novinový papír, knihy, obaly, vyřazený kancelářský papír...) je znečistěný, s příměsemi, vhodný na podřadnější druhy papírů (šedý balicí, šedá lepenka) • vytříděný papír se rozvlákňuje, vlhčí, mele • potištěný papír se pere s NaOH a mýdlem při 50 °C – olej a tiskařská čerň se rozemulguje, částice se uvolní a odtečou s emulzí, popř. se čerň neodstraňuje • přidává se do obalového a novinového papíru E/ Výroba papíru • princip výroby je založen na schopnosti téměř čisté celulózy zplstnatět • pro zplstnatění musí být celulóza velmi jemná, aby se mohl vytvořit papírový list • vlákno celulózy se po jeho nabobtnání mele ve vodném prostředí • vlastní zplsťování mechanicky zpracovaných vláken probíhá opět ve vodném prostředí na sítu papírenského stroje a/ Příprava papíroviny • vyrábí-li se vláknina v závodě, který má vlastní papírnu, používá se přímo v mokrém stavu a využívá se toho, že vlhká vláknina se rozvlákňuje pouhým rozmícháním; vyrábí-li se vláknina mimo papírnu, dopravuje se do papírny v sušeném stavu a musí se rozvláknit ve vířivých rozvlákňovačích • mletí (rafinace) vláknin = nejdůležitější papírenský proces, na kterém závisí druh a kvalita papíru • papírovina = produkt z vlákniny nebo ze směsi vláken zpracovaných rozemletím ve vodném prostředí na suspenzi s jemností podle druhu vyráběného papíru • holendr (holandr) = stroj na zpracování hadrových vláknin na papírovinu; je to rotační mlecí stroj (vynalezený v Holansku ve 2. polovině 17. století) o objemu 3–4 m3 na cca 150 kg vlákniny; mlecí válec se otáčí rychlostí cca 150 otáček za minutu
4
• podle druhu vyráběného papíru jsou různé druhy mletí: • mazlavé (podélné): vlákna se nekrátí, jen podélně obrušují – štěpí se na fibrily • ostré (příčné): vlákna se rozřezávají napříč – krátí se a neštěpí podélně • kombinace (různé stupně) příčného a podélného mletí • místo holendrů se používají kuželové mlecí stroje – rafinéry a mlýny: mají menší spotřebu energie, jsou
výkonnější, zabírají méně místa, pracují nepřetržitě b/ klížení papíroviny • po rozemletí vlákniny se papírovina klíží, plní a barví • klížené papíry nevsakují vodu, při praní se nerozmáčí, neporušují se deštěm... • stupeň klížení závisí na druhu vyráběného papíru • klížený papír – na fotografické papíry, balicí papíry • poloklížený papír dobře přijímá tiskové barvy, které se na povrchu nerozpíjejí a neprorážejí na druhou stranu • neklížený papír vsakuje vodu a roztoky, rychle vodu propouští (pijáky, filtrační papíry) • povrchové klížení při ruční výrobě papíru: hotový papír se dříve namáčel do řídkého klihového roztoku a pomalu sušil; nevhodné pro plynulou výrobu; dnešní klížení je pryskyřičným klihem, který se přidává při mletí do holendru (= klížení ve hmotě); pryskyřičným klihem je kalafuna ze smoly jehličnatých stromů po oddestilování terpentýnu • ke klihu se v holendrech přidává ještě kamenec Al2 (SO4)3 – vzniklá sůl se usazuje na vláknech a způsobuje hydrofobnost • klížení se dokončuje při sušení papíru, odpařením vody se vytvoří síťovitá struktura • dnes se klížení floroglucinem kombinuje s přídavkem škrobu, dextrínu, parafínu, kaseinu nebo se přidávají pryskyřice syntetické c/ plnění papíroviny • dodáním minerálních látek papír získává hladkost, měkkost, bělost, neprůsvitnost..., ale snižuje pevnost (zrníčka plnidla mezi vlákny zeslabují jejich soudržnost) • filtrační papíry a pijáky se neplní (mají nízký obsah popela) • hodně se plní tiskové papíry (obsah popela je kolem 10-20 % • jako plnidlo se používá kaolín (Al2O3 • 2 SiO2 • 2 H2O), mastek (2 MgO • 4 SiO2 • H2O, křída (CaCO3), sádrovec (CaSO4 • 2 H2O), baryt (BaSO4), titanová běloba (TiO2)...; plnidla musí být jemná, dokonalé bílá bez žloutnoucích sloučenin d/ barvení (tónování) papíroviny • používá se berlínská modř, ultramarín, chromová žluť, okr, barevné hlinky, syntetická barviva e/tvorba papírového listu • po klížení, plnění a barvení jde papírovina na síto papírenského stroje; předtím se musí zbavit hrubších nečistot, které by mohly poškodit síto nebo znehodnotit povrch papíru • z holendrů jde papírovina do míchací kádě, průběžně se míchá, aby se udržovala stálá jemná a řídká suspenze • papírovina jde do nátokové skříně a z ní na síto, které se speciálně natřásá a tím se usnadňuje zplsťování vláken papíroviny; voda odtéká sítem • na sítě se tvoří souvislý papírový pás, který se zbavuje další vody v sacích skříních • papírový pás se urovnává, popř. se na něj tiskne průsvitka (filigrán) • papírový pás je už tak pevný, že další vodu lze z něj odstranit jen ždímacím lisem (2 válce – síto, pryž) • ze síta se papírový pás přenáší na plstěný pás a tím do dalších lisů (většinou trojice) • dále postupuje do sušící části papírenského stroje – soustava válců vytápěných parou (předsušení při 70–80 °C, sušení ve střední části při 105 °C), v zadní části jsou hladící stolice a zakončují to chladící válce, kterými protéká studená voda • hotový papír se navíjí na kotouče e/ úprava papíru • při převinování kotouče na nový válec (tzv. tambor) se odstraňují vadná místa a z papíru se upravuje souvislý pás • při dalším převinování se papír řeže na požadovanou šíři (papír strojně hlazený) • má-li mít papír větší hladkost a lesk, hladí se na hladicím kalandru s až 16 válci umístěnými nad sebou (1 válec je z tvrdé litiny, druhý je ze slisovaných papírových kotoučů) • tlakem a třením mezi válci se vodou zvlhčený papír vyhladí na obou stranách • papír se řeže v příčné řezačce na normalizované formáty (z 12 kotoučů najednou) • listy se skládají na sebe a balí po 1000 kusech Druhy papírenských výrobků • dělení podle hmotnosti 1 m2 v gramech: • papíry s tloušťkou 0,006–0,3 mm – hmotnost 7,5–150 g/m2: tiskové, psací, kreslicí, potahové, balicí, filtrační, sací, křídové • kartóny – hmotnost 150–400 g/m2: tiskové, psací, kreslicí, rýsovací, technické a průmyslové... • lepenky – hmotnost 400–1200 g/m2: kartonážní a knihařské, technické a průmyslové...
5
Hodnocení papíru – různé charakteristiky • plošná hmotnost: hmotnost 1 m2 v gramech • tržná délka: míra pevnosti papíru – pomyslná délka pásu papíru v metrech, při níž by se volně zavěšený pás široký 15 mm přetrhl vlastní vahou • odolnost proti přehýbání: vlastnost papíru snášet opakované přehýbání až do přetržení • stupeň zaklížení: míra odolnosti papíru proti vodným roztokům – vyjadřuje se největší šířkou inkoustových čar v mm, při které se čáry ještě nerozpíjejí a neprorážejí na druhou stranu papíru • obsah plnidel: míra anorganického nevláknitelného podílu ve výrobku, který po spálení a vyžíhání tvoří podstatnou část popela • vlákninové složení: poměr váhového množství vláken obsažených v papíru (udává se v %) • povrchová úprava: papíry nehlazené, jednostranně hlazené, strojně hladké, hlazené, rýhované, žebrované Normalizované formáty papíru • výrobní šířka kotoučů papíru je dána šířkou síta papírenského stroje • 4 řady formátů (A, B, C, D) • řada A třída 0 A0 = 841x1189 mm čtyřnásobný arch třída 1 A1 = 594x841 mm dvojnásobný arch třída 2 A2 = 420x594 mm arch třída 3 A3 = 297x420 mm půlarch třída 4 A4 = 210x297 mm čtvrtarch třída 5 A5 = 148x210 mm list třída 6 A6 = 105x148 mm půllist třída 7 A7 = 74x105 mm čtvrtlist třída 8 A8 = 52x74 mm osmina listu třída 9 A9 = 37x52 mm třída 10 A10 = 26x37 mm třída 11 A11 = 18x26 mm třída 12 A12 = 13x18 mm třída 13 A13 = 9x13 mm Možné otázky: 1. Co je to celulóza, jaké má složení a vlastnosti? 2. Co vzniká hydrolýzou celulózy? 3. Jaké složení má bavlník? 4. Jaký význam má máčení lnu a konopí? 5. Kde, kdy a z čeho se poprvé vyráběl papír? 6. Kdy a kde vznikla první papírna u nás? 7. Jaký je základní princip výroby celulózy ze dřeva? 8. Ze kterých rostlinných materiálů (kromě dřeva) se vyrábí celulóza? 9. Co všechno (kromě papíru) se vyrábí z celulózy? 10. Kterými chemikáliemi a jak se dokazuje dřevovina? 11. Jak se vyrábí papír ze dřeva? 12. Co je to hadrovina, kde se využívá? 13. Jaký význam má sběrový papír? 14. Jaké jsou základní druhy papírenských výrobků? 15. Podle jakých charakteristik se hodnotí papír?
6