EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND
Trojské
ČIŠTĚNÍ VODY
PRAHA & EU INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI
t rumfy
Didaktický balíček č. 3
pražským školám projekt CZ.2.17/3.1.00/32718
A B ?
doplňte domácí úkol napište
?!
nápověda laboratorní práce prezentace úkol na výběr vyfoťte
DB = didaktický balíček PL = pracovní list PM = pracovní materiály
Členové realizačního týmu projektu: Manažer projektu Hlavní metodička Metodičky Metodik Odborné garantky Odborný garant Výtvarnice projektu
Mgr. Radim Jendřejas (Trojské gymnázium) Mgr. Zuzana Venclíková (Trojské gymnázium) Mgr. Ivana Motýlová (Trojské gymnázium) Mgr. Ada Hrstková (Trojské gymnázium) Mgr. Tereza Chýlová (Trojské gymnázium) Ing. Ludmila Horká (Trojské gymnázium) Ing. Lukáš Marek (Trojské gymnázium) Mgr. Věra Bidlová (Botanická zahrada hl. m. Prahy) PhDr. Eva Vítová (Botanická zahrada hl. m. Prahy) RNDr. Milena Peterová (Zoo Praha) Mgr. František Tymr (Zoo Praha) Bc.A. Eva Göndörová (Zoo Praha)
DB Č. 3 ČIŠTĚNÍ VODY
PRACOVNÍ MATERIÁLY 1
William Heerlein Lindley a pražská kanalizace – podle stejnojmenné knihy Jaroslava Jáska William Heerlein Lindley • působil v Praze 13 let na přelomu 19. a 20. století; významným způsobem se zapsal jako řešitel hygienických poměrů výstavbou stokové sítě a čistírny odpadních vod • v kanalizační kanceláři spolupracoval s mnoha tuzemskými odborníky, uplatňoval moderní technické myšlení, dodržoval nasmlouvané stavební zakázky – v termínech i parametrech • v Praze nebyl nastálo, ale mohl se spolehnout na pracovníky kanalizační kanceláře a případné problémy řešil korespondenčně • většina dnes stoletých litinových staveb pracuje dodnes • čistírna pracovala bez problémů 50 let; začátkem minulého století patřila Praha k jednomu z nejlépe vybavených evropských měst z hlediska hygieny Otázka pražské kanalizace v historii • technicky poměrně kvalitní přívod a rozvod vody ve větších městech byl vybudován už ve středověku • vodovody byly uloženy pod zemí a přiváděly celkem kvalitní vodu do veřejných i soukromých kašen • horší situace byla v otázce „likvidace“ odpadní vody, která byla zdrojem nejrůznějších infekčních onemocnění • první stoka v Praze odváděla vodu ze strahovského kláštera, pitná voda byla do kláštera přiváděna z petřínských štol v době budování kláštera ve 12. století a zároveň se při stavbě budovala i odvodňovací štola • středověká Praha, stejně jako další města ve střední Evropě, byla znečišťována různými odpady z chlévů, jímek a žump, které se hromadily na ulicích • při stavbě Nového města pražského se odvod odpadů řešil vybudováním kamenných odtokových korýtek v dlažbě • ulice se „čistily“ deštěm • v roce 1621 se místodržící Karel z Lichtenštejna pokoušel zajistit čistotu ulic ustanovením dozorce, který kontroloval, zda lidé nevypouští výkaly z domů a zda mají vybudované jímky • první „proplachovací“ kanalizace v Praze byla postavena v roce 1673 pro odvodnění Klementina, splašky ředěné vodou byly odváděny do Vltavy • v roce 1787 byla zahájena stavba podpovrchové pražské kanalizace podle projektu Leonarda Hergeta • pro finanční problémy (majitelé domů se měli podílet na nákladech stavby stoky) se stavba protahovala, nejvyšší purkrabí Karel hrabě Chotek se zasloužil o dokončení • v průběhu let 1816 až 1828 bylo postaveno 44 km stok s 35 výpusťmi do Vltavy • stoky příliš nesplňovaly hygienické normy, ale byly pravidelně čištěny a „materiál“ byl kompostován • desinfekce byla prováděna modrou skalicí • Praha se modernizovala a přibližovala vyspělejší Vídni – byl přijat nový stavební řád, který mimo jiné stanovoval různé hygienické podmínky – splachovací záchody a materiály pro odpadní roury • Praha se rozvíjela i po stránce výroby energie, rozvoje řemesel, telefonizace, rozvoje bankovnictví; úspěchy byly prezentovány na Jubilejní výstavě v roce 1891 • kvůli povodni v roce 1890 došlo k regulaci toku Vltavy a stavbě nábřežních zdí • díky politické situaci a vyspělému prostředí z hlediska technického i intelektuálního se modernizovalo zásobování vodou a budování kanalizace • za „otce pražské kanalizace“ je označován pražský zastupitel a starosta architekt Čeněk Gregor, který měl jasnou představu o tom, jaké parametry má kanalizace splňbovat; své představy obhajoval až do jejich přijetí a příchodu W. H. Lindleye do Prahy Kanalizační otázka ve 2. polovině 19. století • Londýn 1860–1875 vybudoval 25 km podzemní stoky ústící do nádrže o ploše 4 ha, vypouštěné při odlivu do moře • díky kanalizačnímu systému poklesla úmrtnost o 1/3 • Paříž – 60. léta – stokový systém a pokles úmrtnosti • 1872 – dokončení kanalizace v Hamburku a Gdaňsku... • 1876 byl vydán první zákon na ochranu řek před znečištěním (Royal Comission on River Pollution) • Praha – na Vltavě byly příznivé podmínky pro vybudování splachovacího kanalizačního systému díky rychlosti řeky – v Troji 1,5 m/s (Temže jen 0,11 m/s, Seina 0,15 m/s) • během 2. poloviny 19. století se měnila tvář Prahy díky rozvoji průmyslu a zvýšení počtu obyvatel, Praha přestávala splňovat hygienické normy a životní prostředí bylo více a více zatěžováno
1
• kanalizační stoky byly stavěny nesystémově, řada z nich, kvůli nepropojení s jinými stokami, se stávala žumpami
a tyto „mrtvé stoky“ musely být čištěny stejně jako domovní žumpy • časté povodně zhoršovaly stav pražské kanalizace • po roce 1860 se v Praze začaly stavět domy se splachovacími záchody a kuchyňskou výlevkou • koupelny se staví až koncem 80. let 19. století • 1840–1860 byly rekonstruovány pražské vodovodní řady a dřevěné potrubí bylo nahrazeno litinovým • v 19. století byla Praha zásobována vodou ze 4 vltavských vodáren – voda byla dodávána z Vltavy přímo, bez jakéhokoliv čištění; provoz omezovaly povodně, při kterých navíc docházelo ke kontaminaci studní městským odpadem • 1882 bylo odsouhlaseno vybudování tzv. děleného vodovodu – zvlášť pro pitnou a užitkovou vodu; nakonec ale byly jen rekonstruovány vltavské vodárny a vybudována Pražská vodárna v Podolí • situace se podstatně zlepšila a zvýšila se dodávka vody z 10 000m3 na 30 000m3 denně • kanalizace byla řešena soudkovou soustavou – soudky umístěné v objektech se pravidelně vyvážely • další možností odstranění odpadu byla podtlaková kanalizace – odsávání výkalů, které se využívaly na hnojení • kaly se také odstraňovaly gravitační splachovací kanalizací (samospádem) – využitelné i pro dešťovou vodu • 1884 byla vyhlášena soutěž na projekt neomezeného řešení pražské kanalizace s jasně danými pravidly (zdravotní a ekonomické, potrubí pro dešťovou vodu musí být pod zemí, bude svádět i znečištěné odpadní vody z domácností a průmyslu, nebude přímo ústit do Vltavy, projekt bude obsahovat způsob čištění odpadních vod, materiál, konstrukci, realizaci stavby a rozpočet) • bylo vypracováno 5 projektů – čištění části Prahy i větších celků, oddělení dešťové a odpadní vody, čištění vody na principu půdní filtrace, sedimentační nádrže, chemické čištění... • předpokládaná spotřeba vody 125–150 litrů na osobu a den; předpokládané náklady 2–6 miliónů zlatých • projekty byly studovány šestičlennou porotou 5 měsíců; odměna 6 000 zlatých nebyla kvůli nedostatkům udělena žádnému projektu • do užšího kola se dostaly 2 projekty, které měly být přepracovány a upřesněny, na posouzení měl být pozván zahraniční odborník, který by nebyl na žádném z obou projektů zainteresován – byl vybrán anglický inženýr William Heerlein Lindley – k realizaci nedoporučil ani jeden z projektů, ale městské radě nabídl vypracování vlastního projektu W. H. Lindley a pražská kanalizace • hlavní úkol – odvedení veškerých splašků z domů i výroben a odvod některých spodních vod, zajištění odvodnění města při povodních • vyústění stoky bylo u Císařského ostrova v Bubenči • stokové potrubí mělo být vejčitého tvaru s elipsovitým klenutím z kameniny, stoky měly být vyzděné z tvrdě vypálených cihel • celková délka stokové sítě – 175 839 m, náklady 6,5 miliónu zlatých • 1894 byl Lindleyův projekt schválen • 1895 začaly přípravné práce • průběžně se diskutovaly nejrůznější podmínky stavby, materiály, provedení..., probíhala přísná výběrová řízení na jednotlivé materiály i práce • 1898 byla oficiálně zahájena stavba kanalizační soustavy výstavbou staroměstského stokového sběrače; některé přípravné práce ale byly zahájeny s časovým předstihem • následovalo proražení kanalizačního tunelu pod Letnou • 1899 byly schváleny plány na na stavbu čisticí stanice v Bubenči; později byly plány doplněny dle požadavků zástupců Troje–Podhoří a Bubenče na chemickou úpravu splašků, biologickou filtraci a zakryté kalojemy (kvůli odstranění zápachu) • 1900 dokončen detailní projekt čisticí stanice včetně odvozu kalů v uzavřených lodích a výtlačným potrubím na náhorní planinu u Suchdola • 1901 zahájena stavba čisticí stanice, pokračuje stavba letenského kanalizačního systému (v červnu 1901 si stavbu prohlédl císař František Josef I. při oficiální návštěvě Prahy při příležitosti otevření nového mostu pojmenovaného jeho jménem (dnes most Legií); o stavbě se vyjádřil velmi pochvalně a i díky tomu se snad podařilo získat finanční úvěry pro pokračování stavby • průběžně se řeší problémy vnitřní domovní kanalizace • 1906 byl zahájen zkušební provoz čisticí stanice, čistírna pracovala na obdobném principu jako dnes: lapák, pevné hrubé mřížoví (hřebly se ručně stíraly a dopravovaly ven), usazovací nádrže, zesílení sedimentace kalů přidáváním chemikálií – vápenného mléka a síranu hlinitého • 1907 se uskutečnila další inspekce Františka Josefa I. a byla „dekorována“ právě dostavěná čistírna odpadních vod v Bubenči
2
Život W. H. Lindleye v datech • narodil se 30. 1. 1853 v Hamburku • studoval práva a technické vědy • 1870 pomáhá otci s projektem vodovodu pro uherskou Pešť • 1873 pracuje samostatně, věnuje se projektování a stavbám vodovodů • 1876–1879 je asistentem v kanalizačním úřadu ve Frankfurtu nad Mohanem • 1879 přebírá otcovy zakázky • 1880 projektuje kanalizační síť pro Düsseldorf • 1884–1894 vodohospodářské stavby pro Frankfurt nad Mohanem • 1886-1887 návrh řešení zásobování Moskvy vodou • 1888 návrh rozšíření vodovodů v Budapešti • projekty, posudky, přípravné práce pro kanalizaci, plavební kanály, elektrárny... • 1892–1909 „pražské období“ • 1895–1900 plán městské kanalizace Tbilisi a možnost využití pramenů pro zásobování města • 1905–1908 projektování zásobování Bukurešti vodou • 1911 povýšen do šlechtického stavu za činnost v Britské královské komisi plavebních kanálů a vodovodních cest • umírá 1917 v Putney u Londýna Významní spolupracovníci W. H. Lindleye • Ing. Emanuel Heinemann – konzultace technických problémů pražské kanalizace a čistírny odpadních vod • Ing. Jiří Soukup – detailně rozpracovával prováděcí projekty a dohlížel na stavební práce • Vincenc (Čeněk) Ryvola – technický asistent, inženýr městské kanalizační kanceláře, správce čistírny odpadních vod v Bubenči, projektoval stoky v Dejvicích a Bubenči • Ing. Eduard Máslo – konstruktér pražské městské kanalizační kanceláře • Ing. Josef Kořínek – vrchní inženýr nad kanalizačními pracemi, stavební rada • Josef Mašín – kreslil v městské kanalizační kanceláři, dozoroval stavbu kanalizačního tunelu pod Letnou, výpustných stok přes Císařský ostrov do Vltavy, uliční kanalizaci v Bubenči, Dejvicích a v části Smíchova Shrnutí • do roku 1914 v Praze postaveno 135 305 m stok • vytvoření Velké Prahy v roce 1920 vyvolalo potřebu vybudování nových stok • 1927 modernizace bubenečské čistírny • nutnost navrhnout využití kalů; pokusy s vyhníváním a využitím bioplynu pro ohřev užitkové vody v čistírně • 1933 vyhlášení soutěže na všeobecný projekt kanalizačních čistíren na území Prahy • 1947 modernizace čistírny odpadních vod • 1954 rozhodnutí o výstavbě nové Ústřední čistírny odpadních vod na Císařském ostrově s mechanickým a biologickým čištěním • 1955–1957 výstavba shybky pod Vltavou pro napojení pravého břehu, úpravy toku řeky, prohloubení dna • 1959 stavba provozních budov čistírny • od 1959 pravidelné změny územního plánu a zpracování nových generelů pražské stokové sítě • 1966 uvedení do provozu nové ÚČOV, Lindleyova čistírna ukončuje po 60 letech svou činnost • kvůli nefunkčnosti mechanického předčištění se staví nové česlovny a upravují se lapače písku • 1968 a 1974 zvětšení území Prahy, zavedení principu oddílné kanalizace – splaškové vody do centrálního systému, srážkové vody odváděny samostatně dešťovou kanalizací do vodních toků • 1974–1985 práce na zvýšení účinnosti čistícího procesu • 1994–1997 druhá intenzifikace ÚČOV; výstavba nových dosazovacích nádrží, regenerační nádrže na biologický kal a další vylepšení, ale bez zvýšení kapacity kalového hospodářství • 2001 kanalizační síť tvoří 2 500 km stok + 53 000 kanalizačních přípojek v délce 520 km • 2002 povodeň způsobila škodu na čistícím zařízení za více než 300 miliónů Kč • 2005 na veřejnou kanalizaci napojeno 1,15 miliónů obyvatel Prahy; délka kanalizační sítě včetně přípojek 4 200 km; ÚČOV spolu s 20 pobočnými čistírnami vyčistí 126 000 000m3 odpadních vod • základní Lindleyův kanalizační systém slouží dodnes • v bubenečské čistírně odpadních vod je Ekotechnické muzeum, které informuje o historii pražských stok a čištění odpadních vod
3
