3

Profesní rozvoj pedagogických pracovníků MŠ

9. Osobnostní a sociální rozvoj učitele 2/3

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ

PROJEKT „ŠIKULKOVÉ“ (REG.ČÍSLO: CZ.1.07/1.3.00/48.0094) JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

Rozvoj expresivních a komunikačních schopností

Fáze efektivní komunikace Komunikační proces Efektivně komunikovat patří ke stěžejním dovednostem pedagoga. Poměrně jednoduchým a jasným teoretickým rámcem pro vysvětlení principů komunikace je dramatický přístup, který rozpracoval např. Erving Goffman. Vychází z následujícího předpokladu: • • • • •

Naše jednání s druhými je opakovaná řada jednání, která vypadají jako výstupy na divadelní scéně. Vstupujeme do nich v určité roli, kterou ztělesňujeme svým osobitým způsobem. Vnášíme do ní svůj postoj k dané situaci a ke světu vůbec. Vkládáme svou energii a aktivitu. Sledujeme určitý cíl.

Každé jednání má svoji strukturu. Důležité je, že každé jednání má uzavřený tvar: úvod – funguje zde první dojem a má patřit posluchačům s cílem vzbudit jejich zájem a plnou pozornost, vlastní děj a závěr – patří věci, podstatě našeho sdílení, cílem je získat posluchače pro jasnou vizi a naše poselství. Úvod a závěr našeho vystoupení mohou tvořit až 60% celkového dojmu, který posluchač má. Pro posluchače jsou nekomfortní vystoupení, která nemají jasný začátek ani jednoznačný závěr.

Typy naslouchání, rizika domněnek a předsudků

Techniky aktivního naslouchání Naslouchání Vést dialog znamená mluvit a také zvládat umění naslouchat. Naslouchání patří mezi důležité dovednosti člověka a je předpokladem pro zdravou a vyváženou komunikaci. Říká se, že vítězem v rozhovoru není ten, kdo hodně mluví, ale ten, kdo se více dozví. Mezi základní typy naslouchání patří: 1.) Kosmetické naslouchání – je plytké, na povrchu, posluchač se fyzicky tváří, že poslouchá, ale hlavou a duší je někde jinde. Doprovází jej mechanické pokyvování hlavy, přitakávání a pohled skrz mluvčího. 2.) Konverzační naslouchání – jsou vlastně dva i více monologů vedle sebe. Na sdělení vypravěče většinou reagujeme slovy “a to já“ a začneme sdělovat svůj příběh, zážitky a problémy. Nikdo nikoho neposlouchá, ale všichni mluví a sděluji svoje myšlenky. 3.) Aktivní naslouchání – patří mezi základní dovednost dobrého posluchače. Je založeno na soustředěné plné pozornosti mluvčímu. Efektivními prostředky aktivního naslouchání je povzbuzování, dotazování, em-




2

patie, parafráze a shrnutí. Jedná se o 5 účinných pomocníků, kteří mohou prosté povídání mezi lidmi povýšit na skvělou konverzaci a umění DIALOGU. 4.) Hlubinné naslouchání – vychází z předpokladu, že naše tělo vyjadřuje víc, než tisíc slov. Jde o dovednost, která vychází ze schopnosti posluchače vnímat slova a současně vnímat pohyby, gesta, mimiku mluvčího a pracovat s tím. Platí-li, že mluvíme, i když mlčíme, pak právě tato situace je výzvou pro tento typ naslouchání. Pro učitele MŠ je dovednost dobře naslouchat, mít otevřenou mysl, nevytvářet si domněnky a ověřovat si slyšené důležitou kompetencí pedagoga. Nejčastější překážky naslouchání: • • • • •

Hodnocení / Předsudky Kritika Porovnávání Připravování Čtení myšlenek

Opravdové naslouchání je dáno úmyslem udělat jednu z následujících věcí: • někomu porozumět • z někoho/něčeho se těšit • poskytnout pomoc nebo útěchu Prostředky aktivního naslouchání nasloucháme očima, ušima, srdcem 1.) verbální naslouchání klademe účelné doplňující otázky, vyjadřujeme názor (empatii) • zrcadlení • parafrázování • sumarizace 2.) neverbální naslouchání • gestika • mimika • kinezika




3

Technika

Cíle

Co dělat

Příklady

Povzbuzuj

Projevit zájem.

Klidně pozorovat.

Můžete mi o tom říci víc?

Podpořit klienta ke sdílení zkušeností a informací.

Mlčet, dívat se do očí.

Hm, ano…

Pokyvovat hlavou.

To je zajímavé…

Aktivně naslouchat.

Nehodnotit řečené.

Poslouchám…

Užívat neutrální slova. Ptej se

Pomoci objasnit, o čem je řeč.

Klást otázky.

Korigovat chybný výklad problému a inspirovat mluvčího k dalšímu sdílení Pomoci mluvčímu podívat se na věc i z jiných hledisek. potřeb. Získat více informací.

Co Vás zaujalo? Máte s tím již praktické zkušenosti?

Získávat klientovo “ano“. Parafrázuj

Dokázat, že mluvčímu nasloucháme a rozumíme. Ověřit si, zda jeho slova správně chápeme a interpretujeme.

Pochop

Proveď shrnutí

Svými slovy znovu vyjádřit základní myšlenky a fakta mluvčího. Naladit se.

Rozumím tomu tak, že...? Jedná se Vám o to, že… Takže Vy chcete vědět…

Projevit, že chápeme, jak se mluvčí cítí.

Reflektovat základní pocity mluvčího.

Chápu Vás…

Pomoci mu své pocity vyhodnotit poté, co je vyjádřil někdo druhý.

Upustit vlastní emoční napětí.

Vnímám, že je to pro Vás citlivé…

Zpřehlednit domluvené.

Zformulovat hlavní myšlenky, fakta a dohody.

Zhodnotit průběh hovoru.

Rozumím Vám…

Vidím, že… Pojďme shrnout…

Takže jsme se domluvili, Eliminovat informační šumy. že…

Cvičení: Naslouchání Čtení myšlenek: Vytýkáte svému kolegovi, že (doplňte): Váš kolega mlčí. Doplňte, co si myslí: a) b) c) Chválíte svého kolegu, že (doplňte): Váš kolega mlčí. Doplňte, co si myslí: a) b) c)




4

Test komunikačních dovedností Test - dotazník slouží k uvědomění si oblastí komunikace, ve kterých by bylo vhodné naučit se nové dovednosti. Ohodnoťte svoje komunikační dovednosti dle následujícího klíče:

1. Potřebuji velmi vylepšit. 2. Potřebuji trochu vylepšit. 3. Potřebuji více praxe. 4. Ovládám přiměřeně. 5. Ovládám velmi dobře.

Dovednosti:

1. Dovednost shrnout krátce, co řekl partner. 2. Prosadit si svoje oprávněné zájmy. 3. Dovednost vyjednávat při konfliktu, uzavírat kompromisy. 4. Vyrovnávat se s odlišností názorů. 5. Jasně se vyjadřovat v konfliktní situaci. 6. Ujasnit si, co si myslí druzí. 7. Řídit schůze, schůzky, setkání. 8. Podávat návrhy, doporučení, rady. 9. Dovednost kritiky. 10. Poskytovat druhým informace. 11. Přispívat myšlenkami v kolektivu. 12. Být trpělivý při naslouchání druhému, nepřerušovat. 13. Říci jasně a konkrétně, co chceme od druhých. 14. Dávat najevo uznání a komplimenty druhým. 15. Naslouchat na správném místě. 16. Vědět, jakým způsobem změnit konverzaci. 17. Mít odvahu vyjádřit i protichůdný názor. 18. Umět zacházet s časem tak, abychom pokryli celé téma. 19. Dovednost konverzovat s neznámým člověkem.

Vyhodnocení: 80-95 bodů 60-80 bodů 40-60 bodů 30-40 bodů Méně než 20

Jste komunikačně obratní a zvládáte i obtížné situace v komunikaci s druhými. Blahopřejeme! V zásadě máte dobré komunikační schopnosti, většinu mezilidských situací zvládáte velmi dobře. Máte průměrné komunikační dovednosti, fungujete podobně jako většina lidí, řadu dovedností můžete vylepšit. Máte prostor se dále rozvíjet v komunikaci s druhými a zlepšovat umění dialogu. Buď si děláte legraci nebo se velmi vážně podceňujete. Buďte k sobě “hodnější”.




5

Převažující styly při zvládání obtížných situací – transakční analýza Transakční analýza je psychologická teorie, zabývající se mezilidskou komunikací. Jejím tvůrcem je psycholog Eric Berne a principy této teorie popsal v popularizační knize Jak si lidé hrají. Principem transakční analýzy je rozlišení tří základních komunikačních a osobnostních rovin: rodič, dospělý a dítě. V každém jedinci jsou tyto tři typy v určitém poměru zkombinovány a záleží na tom, který převládá. V běžné komunikaci, a především při zvládání obtížných situací v komunikaci, pak záleží na tom, mezi kterými rovinami komunikace probíhá.

Rodič

Rodič

Dospělý

Dospělý

Dítě

Dítě

obr. 1

Obr 1: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9f/TA-doplnkove.png (kontrola zdroje 7. 12. 2014)




6

Posilování osobní rozhodnosti a organizačních dovedností

Definice konfliktů a jejich příčiny KONFLIKT je, jak se zdá, všudypřítomný. Setkáváme se s ním ve svém osobním životě, doma, ke konfliktům dochází mezi rodiči a dětmi, manželi a partnery. V práci může konflikt nastat mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Do vzájemného konfliktu se dostávají muži a ženy. Konflikty propukají mezi národy a lidmi odlišného náboženského přesvědčení. Konflikt je tématem, které prolíná celou lidskou historii. V důsledku rostoucí složitosti života na této planetě, populační exploze a existence hrozivých zbraní, které by mohly způsobit naprosté zničení lidstva, se konflikt stal kritickým problémem naší doby.

Stádia konfliktu Peter Block uvádí, že konflikt nepropuká náhle, ale postupně se vyvíjí v pěti stádiích: 1.) Předjímání, očekávání (anticipace). Konflikt ještě nenastal, nějaká změna „politiky“ (postoje, postupu...) však již pro něj připravily půdu. 2.) Nevyjádřená neshoda. Napětí roste, konflikt však ještě otevřeně nepropukl. Někteří autoři tuto fázi nazývají skrytým (latentním) konfliktem. 3.) Diskuse. Účastníci sporu začínají sdělovat své rozdílné názory či postoje, často těm, kdo uvažují podobně, aniž by se snažili jasně pojmenovat nebo vyřešit své neshody. Pořád ještě nejde o „cílený“ konflikt, jasně zaměřený na určitý problém. 4.) Otevřený konflikt. Neshody se vyjasní. Všichni účastníci sporu jsou přesvědčeni, že pravdu mají oni a druhá strana je v neprávu. 5.) Otevřený neproduktivní konflikt. Obě strany se „zakopou“ ve svých pozicích. Na výsledek pohlížejí jako na situaci, kdy jedna strana vítězí a druhá prohrává. Vyvalí děla a jsou připraveny druhou stranu rozmetat. K čertu se skrytým konfliktem! My chceme konflikt otevřený! Fischer, Fred: POSTAVME MOSTY mezi občany a úřady místní samosprávy a v zájmu efektivnější spolupráce se naučme, JAK ZVLÁDAT KONFLIKTY A Neshody. Nadace pro místní rozvoj (Foundation for Local Development) při Partners Romania 2002. Dostupné na www: http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&cad=rja&uact= 8&ved=0CCAQFjAA&url=http%3A%2F%2Funhabitat.org%2F%3Fwpdmact%3Dprocess%26did %3DODc0LmhvdGxpbms%3D&ei=aoBfVPnnEoXoaK3KgpAP&usg=AFQjCNFR6YFxPHJqF5fa LNquByRNgkflSw&sig2=JLA0Bx4F8LIvERe3IFvrBQ&bvm=bv.79189006,d.d2s (kontrola zdroje 7. 12. 2014).

Styly zvládání konfliktu Existují různé styly, jak konflikt zvládat. Vždy je dobré se nejprve podívat, jaký styl nejčastěji používám já osobně, například prostřednictvím testu.




7

Pět způsobů zacházení s konflikty Test zvládání odlišnosti je utvořen k odhadu chování jednotlivce v konfliktních situacích. Konfliktní jsou situace, ve kterých se jeví zájmy dvou lidí jako neslučitelné. V takových situacích můžeme popsat chování jednotlivce podle dvou základních dimenzí: (1) asertivita (sebeprosazování), míra, v jaké se jednotlivec pokouší uspokojit své vlastní zájmy a (2) vstřícnost, míra, v jaké se jednotlivec pokouší uspokojit zájmy druhých osob. Tyto dvě hlavní dimenze chování mohou být užity k definování pěti specifických metod vyrovnání se s konflikty: I. Soupeření: je asertivní a není vstřícné. Jedinec sleduje své vlastní zájmy na úkor druhého. Je to způsob orientovaný na sílu, ve kterém člověk využívá veškeré schopnosti, které lze použít k prosazení svého vlastního postoje, svou schopnost argumentovat, své společenské postavení, ekonomické sankce. Soupeření může znamenat ,,postavit se za svá práva“, obhajobu postoje, o kterém člověk věří, že je správný nebo jednoduše snahu zvítězit. II. Přizpůsobení se: je neasertivní a vstřícné – opak soupeření. Při přizpůsobení jedinec zanedbává své vlastní zájmy, aby uspokojil zájmy druhé osoby. V tomto způsobu jednání je zahrnuto sebeobětování. Přizpůsobení se může mít formu velkorysosti nebo charity, poslušnosti, i když se nám poslechnout nechce, nebo ustoupení názoru druhého. III. Vyhnutí se: je neasertivní a není vstřícné. Jedinec v danou chvíli neprosazuje své zájmy, ani zájmy druhého. Konfliktem se snaží nezabývat. Vyhnutí může být formou diplomatického úhybu, odložení celé záležitosti na příhodnější období nebo jednoduše útěku ze situace. IV. Spolupráce: je asertivní i vstřícná – pravý opak vyhnutí. Spolupráce zahrnuje snahu společně hledat nějaké řešení, které plně uspokojí požadavky obou jedinců. To znamená jít do hloubky problému a snažit se objevit, které zájmy jsou obsaženy v daném konfliktu, a najít takovou možnost řešení, která uspokojí všechny tyto zájmy. Spolupráce mezi dvěma lidmi může mít formu zkoumání nesouhlasu, abychom pochopili pohled druhého, domlouvání se za účelem vyřešení situace, která by jinak vedla k soupeření, nebo konfrontace a tvořivého řešení problému mezi dvěma lidmi. V. Kompromis: je na půli cesty mezi asertivitou a vstřícností. Cílem je najít něco, co by částečně uspokojilo obě strany, co by bylo zhruba uprostřed. Kompromis znamená ustoupit ze svého postoje víc než při soupeření, ale méně než u přizpůsobení se. Při kompromisu před problémem neutíkáme jako při taktice vyhýbání, ale nedostaneme se k jeho podstatě jako při spolupráci. Kompromis může znamenat rozdělení, rychlé zaujmutí pozice uprostřed nebo ustoupení každý na půl cesty.




8

Občas je snaha tyto jednotlivé styly hodnotit, ovšem při zvládání neshod a konfliktů je možné využívat všech. Vždy je nutné podívat se na všechny faktory, které v konfliktu hrají roli. Kenneth Thomas se vyjadřuje k tomu, kdy uvažovat o použití té které strategie a kdy ji zavrhnout. Tak například soutěž se pojí s asertivitou a neochotou spolupracovat, snaha vyhovět naopak obnáší velkou ochotu spolupracovat a malou míru asertivity. O použití soutěživé strategie uvažujte, když: • • • •

Je potřeba rychle, rozhodně jednat. Je třeba udělat něco nepopulárního. Víte, že jste v právu. Jiné alternativy nepřipadají v úvahu.

Spolupráce má smysl, když: • • • • •

Zřejmě platí pravidlo „dvě hlavy – víc rozumu“, a spoluprací se dosáhne lepších výsledků. Zájmy obou stran jsou příliš důležité na to, aby z nich kterákoliv strana slevila. Chcete, aby všichni zúčastnění vzali výsledek „za svůj“. Chcete zlepšit pracovní vztahy. Chcete se ze situace poučit – ověřit si například své předpoklady, pochopit hledisko protistrany a možná též své vlastní.

Vyhnout se konfliktu a neshodě je dobrá volba, když: • • • • •

Je třeba zabývat se jinými, důležitějšími otázkami. Je jen malá šance, že budou uspokojeny vaše potřeby a zájmy. Potřebujete, aby se obě sporné strany uklidnily. Potřebujete více informací. Někdo jiný může konflikt vyřešit efektivněji.

Vyhovět druhé straně může být vhodná strategie v situacích, kdy: • • • • •

Jste si vědomi toho, že nemáte pravdu nebo nejste v právu. Sporný problém je možná pro druhou stranu důležitější než pro vás. Chcete získat podporu protistrany pro pozdější účely. Chcete minimalizovat své ztráty. Je pro vás důležité zachovat si dobré vztahy.

Pro kompromis se můžete rozhodnout, když: • • • •

Cíle, kterých dosáhnete, vlastně nestojí za mrzutosti, které vám tím vznikly. Protistrana je odhodlána dosáhnout jiných cílů než vy – příkladem jsou pracovně právní spory. Prozatímním řešením získáte čas na to, abyste mohli pracovat na složitějších otázkách. Je potřeba spor rychle vyřešit.




9

Postup při řešení konfliktů Praško, Prašková uvádějí užití následujících kroků: Přestávka Odložení řešení samozřejmě není vhodné, tudíž ani nutné vždy, ale hodí se v situacích, kdy jsme pod vlivem silných emocí. Přestávka nám poskytne čas na uvolnění napětí vlastního i druhé osoby. Ujasnění si potřeb druhé osoby Jak jsme se již zmiňovali, je důležité zjistit zájmy druhé strany, někdy je vhodné se otevřeně, ovšem bez ironie a agresivity zeptat, jindy máme sami v povědomí možné potřeby. Tady je ovšem nutné dbát zvýšené pozornosti na vytváření si spekulativních domněnek. Objasnění svých potřeb Optimální je sdělit své potřeby jednoduše, klidně, krátce, přímo a čestně. Zamlžování a dlouhé vysvětlování nebudí důvěru a podporuje konflikt. Sumarizace konfliktu Hledáme společný základ. Někdy se může stát, že zjistíme, že ve skutečnosti konflikt neexistuje, šlo jen o vyjasnění skutečných zájmů a úhlů pohledu. Dohoda Hledání přijatelného řešení. Je důležité, aby obě strany vyhrály, aby nezůstaly nepříjemné emoce. Nejvhodnější je při řešení konfliktu využívat zpětné vazby.

Styly chování – agresivita, pasivita, manipulace a asertivita Chování je vnější projev psychického stavu člověka. Ideální stav nastává, když je chování člověka v souladu s vnitřními pocity a potřebami člověka a současně s požadavky a očekáváními vnějšího prostředí. Mezi základní styly chování řadíme: pasivitu, agresivitu, manipulaci, pasivně-agresivní styl a asertivitu. Pasivní neboli submisivní chování – je charakterizováno jistou podřízeností, člověk neventiluje otevřeně svoje emoce a obává se vyslovit svůj názor, je typické spíše nízké sebevědomí. Ve většině situací se podřizuje přání okolí. V rozhodujících situacích spíše ustupuje, bývá v pozici poraženého. Protože je často v rozporu s tím, co skutečně cítí, může se jeho psychický stav projevit na onemocnění těla (psychosomatika). Agresivní chování je dominantní a je typické pro lidi s kolísavým sebevědomím nebo pro situace, kdy jsou lidé pod tlakem. Člověk, který nezvládá svoji agresivitu, se chová k druhým arogantně, nadřazeně, někdy i hrubě a mnohdy prosadí svoje požadavky na úkor druhých. Manipulace je účelové a neupřímné chování, kdy člověk otevřeně nesděluje svoje úmysly. Může jít o provokování, výhružky, pochlebování nebo zlehčování názoru jiných lidí. Manipulující člověk strhává pozornost druhých lidí tam, kam sám chce. Podnětem pro manipulativní chování je mnohdy submisivní postoj okolí, kterého manipulant využije ke svým cílům.




10

Pasivně agresivní chování by se dalo vyjádřit slovy “pláče na cizím hrobě“. Je typické pro submisivní typ lidí, kteří nedovedou pohotově a sebevědomě reagovat na agresivitu či manipulaci. Zdánlivě se tedy projeví pokorně a souhlasně a svoje skutečné pocity a názory ventilují jindy a jinde. Paradoxně tedy svoji zlost nebo naštvání “vylévají“ na lidi, kteří mají jejich důvěru nebo u kterých se cítí bezpečně. Zamořují tak přátelské ovzduší a vytvářejí klima stresu a mnohdy i vzájemného vyčerpávání. Tento styl chování je častý ve školních sborovnách a kabinetech, ve firemních kuchyňkách nebo při debatách u piva. Účinným řešením je asertivita. Styl chování, který vychází z respektu k sobě i k druhým. Vytváří partnerský vztah postavený na zdravém sebevědomí, otevřenosti a jisté míry odvahy při sdělování svých pocitů a názorů. Řečeno slovy prince z pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele: „Ševče, před nikým se neponižuj, nad nikoho se nepovyšuj.“ Asertivita je uměle vytvořený způsob chování vybavený zásadami a konkrétními technikami, které mohou ulehčit sebeprosazování submisivním lidem a „brzdit“ agresivní typy ke spokojenosti obou stran. Vyžaduje to však sebereflexi, ochotu na sobě pracovat a poctivý trénink s cílem překonat stereotypní reakce a nahradit je novými zdravějšími návyky. Smyslem asertivního jednání je získat a uchovat si zdravé sebevědomí. Asertivní jednání vychází z předpokladu, že je možné osvojit si schopnosti, dovednosti a techniky, které nám umožní překonat působení emocí a díky tomu efektivně vyjádřit své zájmy, potřeby, pocity a postoje. Asertivní jednání umožňuje kontrolovat vlastní chování a zachovat si sebeúctu i tehdy, když pociťujeme úzkost nebo máme dojem, že situaci přestáváme zvládat. Základem asertivního jednání je: • • • •

jasná formulace cílů otevřená, nezáludná a přímá komunikace schopnost ukázat, že chápete pohled na věc, který zastává druhá strana schopnost neustupovat v podstatných věcech a jednat pružně tam, kde je to vhodné

Asertivní jednání vám umožní: • • • •

získat představu o perspektivách lépe poznat sebe sama omezit rizika a snížit nejistotu získat vyhraněnější image

Co předpokládá asertivní jednání?

• je možné si osvojit schopnosti, dovednosti a techniky, které nám umožní překonat (kontrolovat) působení našich emocí, zejména pocity úzkosti, tísně a stresu

Co znamená asertivní jednání? • • • • •

uvědomovat si své jednání, nést za něj odpovědnost a mít ho pod kontrolou rozhodnout se, co chci v dané situaci získat – stanovit si cíle naslouchat druhým, vnímat a chápat jejich pocity, potřeby a postoje hledat a nalézat vzájemně přijatelná řešení otevřenou a přímou komunikaci




11

Jaké jsou efekty asertivního jednání? • • • • • • •

srozumitelně vyjádřit své zájmy, potřeby, pocity a postoje mít pod kontrolou vlastní chování zachovat si sebeúctu i ve stavu úzkosti respektování pocitů a potřeb druhého lepší sebepoznání vyhraněnější osobní image snížení nejistoty

Kdy použít asertivní jednání? • • • • • •

při zvládání pracovních konfliktů při vedení a motivování lidí při vystupování na poradách při poskytování a přijímání zpětné vazby při vyjednávání vždy, kdy není vhodné dát průchod svým negativním pocitům

Co je potřeba umět? • • • • • • •

jasně formulovat cíle efektivně komunikovat aktivně naslouchat znát sám sebe umět zvládat konflikty umět zvládat stres kreativně reagovat




12

Řeč těla

Roztřesený hlas Ustrašený výraz Pomalé tempo řeči Zakrývání úst rukou Nadměrná vzdálenost Vyhýbavé klopení zraku Obraná pozice paží a rukou

Pasivní Obranná

Nesmlouvavý hlas Rychlé tempo řeči Extrémy ve výrazu Nadměrný oční kontakt Dominantní postoj nohou Hrození, či píchání prstem Vnikání do osobního prostoru

NEGATIVNÍ

Úsměv Výraz zájmu Otevřený postoj Proměnlivé tempo Důraz a výška hlasu Dostatečná hlasitost Přiměřený kontakt pohledem Ruce podporují, co člověk říká

POZITIVNÍ

Asertivní Kooperativní

Agresivní Útočná

Práce s akutním stresem a monitoring stresorů „Pociťujeme napětí, cítíme se nesvobodní, cítíme vnitřní tlak. Úzkostlivé myšlenky na minulou nebo budoucí zátěž tvoří pozadí našich prožitků. Snižuje se schopnost zvládat každodenní život. Mnoho starostí nás nutí začínat den s menšími nadějemi a odvahou. Dopřáváme si méně odpočinku a přestávek. Na konci práce se cítíme vyčerpáni duševně i tělesně.“ R. Tausch Stres Stresor

= =

reakce organismu na nadměrnou zátěž vnější nebo vnitřní podnět, který vyvolává pocit zátěže – stres

Eustres Distres

= =

pozitivní tlak, napětí negativní tlak, napětí

Stádia vyčerpání:

1.) mírný neklid – ale vše se dá zvládat 2.) stav nedostatku energie – „vymačkaný citron“ – únava, lhostejnost 3.) chronické vyčerpání – fyzické i psychické problémy a bolesti 4.) krize – depresivní stavy, problémy narůstají 5.) ztráta kontroly nad sebou a okolnostmi




13

První pomoc v akutním stresu

1.) Nic nerozhodujte, nic neřešte (pokud nejde o život). 2.) Počítejte do deseti. 3.) Zabývejte se dýcháním.

Tipy: • • • • • • •

Vstaňte, běžte někam jinam (třeba na WC), kde budete sami. Ochlaďte si čelo, omyjte se, omyjte ruce a předloktí. Prohlížejte si místnost, kde jste. Nebo se rozhlédněte po krajině. Podívejte se z okna na oblohu, prohlížejte stromy. Studujte nějaký předmět cca 3 minuty – zaměstnejte mysl něčím jiným. Nalijte si sklenici vody a pomalu pijte. Mírně se rozkročte, dýchejte nosem, myslete na dech.

Monitoring stresů 1) Vztahové stresory • • • • • • • • • • • •

neshody s rodiči závislost na rodičích či společné bydlení ztížený kontakt s rodiči (vzdálenost) rozvod, rozchod nebo jeho hrozba ve vztahu s partnerem závislost na partnerovi neshody v partnerském vztahu žárlivost nesoulad v sexuálním životě narození dítěte problémy dětí ve škole a výchovné problémy potíže s dětmi v pubertě odchod dítěte z rodiny

2) Pracovní a výkonové stresory • • • • • • • • • •

nízký příjem či ztráta práce velké dluhy a splátky konfliktní vztahy s nadřízeným, kolegy nebo podřízenými nedostatečná organizace práce potíže delegovat práci na druhé neschopnost říci NE při přetěžování nedostatečné ohodnocení práce práce v těžkých zevních podmínkách nuda nebo nesmyslnost pracovní činnosti workoholismus




14

3) Stresory související se životním stylem • • • • • •

nevyhovující bydlení nedostatek příjemných aktivit monotónní a stereotypní životní styl absence koníčků a zájmů nedostatek přátel a izolace uzavřenost rodiny

4) Nemoci, závislosti a handicapy • • • • • •

vlastní tělesná nebo psychická nemoc nebo nemoc člena rodiny zhoršování tělesného nebo psychického stavu rodičů závislost na drogách, alkoholu či lécích drogy, alkohol nebo jiná závislost u partnera či u dětí hazardní hráčství či závislost na automatech u člena rodiny tělesný nebo psychický handicap člena rodiny

Pokud zažijeme jednorázový stres, tak se s ním tělo velmi rychle vypořádá. Ovšem situace se nám střádají, a pokud se jich nashromáždí více za sebou, jsme v ohrožení nejen psychického, ale i fyzického zdraví. V 60. letech 20. století sestavili američtí psychologové T. H. Holmes a R. H. Rahe tabulku stresových událostí. Pokud si sečteme všechny body, které jsme nasbírali vlivem životních událostí za posledních 12 měsíců, můžeme vypozorovat, jak jsme stresovými vlivy ohroženi. Náročné stresové situace smrt manžela/manželky

100 půjčka větší než 50 000 Kč

31

rozvod

73

větší dluhy

30

dlouhodobá nezaměstnanost

72

změna odpovědnosti v zaměstnání

29

ohrožení života

68

syn nebo dcera opouští domov

29

rozchod s partnerem

65

neshody s tchýní nebo tchánem

29

pobyt ve vězení

63

mimořádný osobní úspěch

28

úmrtí v nejbližší rodině

63

manželka vstoupila do zaměstnání nebo do něj přestala chodit

26

trvalý nesoulad mezi partnery

60

zahájení nebo ukončení studia

26

vlastní úraz nebo nemoc

53

změna životních podmínek

25

vlastní svatba

50

změna osobních zvyklostí

24

oslava vlastního jubilea

48

spory s nadřízeným

23

ztráta v zaměstnání

47

změna pracovních podmínek nebo doby

20

usmíření s partnerem

45

změna bydliště

20

odchod do důchodu

45

změna školy

20




15

nemoc rodinného příslušníka

44

změna trávení volného času

19

nejasná měřítka hodnocení práce

44

změna činností v církevní oblasti

19

existenční sociální nejistota

43

změna ve společenské činnosti

18

těhotenství

40

půjčka méně než 50 000 Kč

17

sexuální potíže

39

změna návyků ve spánku

16

nový člen v rodině (narození, přistěhování atd.)

39

změna četnosti rodinných setkání

15

změna postavení v zaměstnání

39

změna návyků v jídle (dieta)

15

změna ve vlastní finanční situaci (k horšímu, ale i klepšímu)

38

dovolená

13

smrt blízkého přítele

37

Vánoce

12

změna zaměstnání

36

nepatrné přestupky zákona

11

přibývání partnerských hádek

35

dlouhodobé cestování

35

nemohoucnost dosáhnout cíle (frustrace)

34

Vyhodnocení: 0 bodů 150–200 bodů 200–300 bodů nad 300 bodů

skupina neohrožená stresovými vlivy skupina mírně ohrožená stresovými vlivy skupina ohrožená stresovými vlivy riziková skupina

Tabulka dostupná na www: http://nadacesirius.cz/kviz/tabulka1/ (kontrola zdroje 7. 12. 2014).

Antistresový program – základní kameny • • • • •

změna myšlenkových a pocitových vzorců zvládnutí negativních citových stavů sebejisté vyrovnávání s nároky druhých zvyšování profesní kvalifikace zlepšení profesního podpůrného systému i zázemí v soukromí

Postup práce se stresem: • Určete si své stresory – u sebe, u druhých, to, co cloumá, jsou emoce, ale je nutné to řešit racionálně. • Rozlište si ovlivnitelné a neovlivnitelné - můžu s tím něco dělat? – umění možného – jdete na dosažitelný výsledek. • Napište si plán změny u ovlivnitelných stresorů. • Určete si priority – co můžu změnit – přeložit, výpověď, na koho se obrátit. • Ujasněte si, co se po vás chce – od nadřízených, kolegů, rodiny máme roli – hrajeme ji. • Dívejte se na svět z pozitivní stránky – co si z toho mohu vzít dobrého?, toho zábavnějšího by mělo být víc.




16

• Nedržte napětí v sobě – najděte si svůj způsob uvolnění, udělejte si sami radost. • Nezapomínejte na fyzickou stránku stresu – dejte tělu pohyb, dech a relaxaci. • Utvořte si obvyklé postupy k opakujícím se stresovým situacím, anticipace stresu – předpokládaný stres – dopředu se nachystat. • Mějte úroveň stresu pod kontrolou plánování optima - je to tak strašné, aby mi to neumožnilo práci, stanovit si hranice.

Co se stresory? Postup: Slovní vyjádření: (člověk se programuje na to, že si věci nepřipouští pod kůži) Odstranění

kašlu na ni, neberu to, ona není člověk, který mě může urazit, nebudu se tím zabývat, kašlu na to…

Snížení citlivosti Zvýšení celkové odolnosti

však to není tak hrozný, žádná kaše se nejí tak horká, ráno moudřejší večera, svět se nezblázní…

Přeznačkování

k čemu je mi to dobré?

co mě neporazí, to mě posílí, alespoň se vytrénuji, alespoň se mohu něco naučit, když to zvládneme ve třech, tak už cokoliv…

Pozitivní přeformulování

Prevence syndromu vyhoření Syndrom vyhoření (také syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, angl. burnout) byl poprvé popsán v roce 1975 H. Freudenbergerem v článku „Staff burnout“ v časopise Journal of Social Issues. Existují různé definice (např. ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzívně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení), které se shodují v určitých bodech: • Jedná se o psychický stav, prožitek vyčerpání. • Vyskytuje se zvláště u profesí obsahujících práci s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení. • Tvoří ho řada symptomů především v oblasti psychické, částečně i fyzické a sociální. • Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava. • Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu. Nejpodstatnějším znakem je posledně zmiňovaný chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese. Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.




17

Samotné vyhoření je výsledek dlouhého pozvolného procesu, který má následující fáze: • 0. fáze, předfáze: jedinec pracuje co nejlépe, snaží se, přesto má pocit, že požadavkům není možné dostát a jeho snaha není dostatečně ohodnocena, tato fáze představuje jakési podhoubí pro vznik syndromu vyhoření • 1. fáze: pocit, že jedinec nic nestíhá, jeho práce začíná ztrácet systém • 2. fáze: vyskytují se symptomy neurózy (např. úzkost) spolu s pocitem, že jedinec stále musí něco dělat, přičemž výsledkem je chaotické jednání • 3. fáze: pocit, že „něco uděláno být musí“, mizí a nahrazuje ho opačný pocit – že se nemusí nic; pouhá přítomnost druhých lidí jedince dráždí, přidružuje se ztráta veškerého nadšení a zájmu, převládá únava, zklamání a vyčerpání

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Syndrom_vyho%C5%99en%C3%AD (kontrola zdroje 7. 12. 2014).

Tipy na předcházení syndromu vyhoření Práce • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

chovejte se přátelsky plňte úkoly podle jejich důležitosti – stanovujte priority nenechte se ovládnout svou prací dopřejte si krátký odpočinek dech, chůze, krátká relaxace na chvíli přestaňte myslet na svou práci choďte na malé procházky omezujte hluk střídejte pracovní tempo pozor na dlouhodobé přepracování dodržujte svůj pracovní plán vyhněte se časožroutům (zbytečným časovým ztrátám) problémy řešte ihned pojmenujte své starosti jednejte přímě vždy je možnost změnit zaměstnání naplánujte si odpočinek omezujte nepříznivé hygienické vlivy „neničte se s blbci“ relaxujte miniaturně – kdykoli to jde

Pracujte s časem • • • • • •

naučte se plánovat uvědomujte si své cíle vezměte si odpovědnost a rozhodujte dle priorit organizujte si život pracujte efektivně informacemi přijďte na kurz timemanagementu




18

Tělo • • • • • • • • • • •

cvičte – posilujte kolo, chůze, plavání, běh uberte páru – odreagujte se – hledejte vl. způsob, jak se zbavit starostí udělejte dobrý skutek pro sebe – lenošení … řešte svůj sexuální život zdraví je výsledkem mnoha vlivů včas běžte k zubaři pravidelně k lékaři podívejte se do přírody – ekopsychologie spěte sladce – větrejte vytvářejte si příjemné prostředí

• • • • • • • • • • • • • • •

uvědomte si smysl a naplnění svého života – rekapitulujte víte, co je duchovní vyrovnanost? meditujte, relaxujte buďte spokojeni sami se sebou vracejte se na šťastná místa – kde jste se cítili dobře, v kterém období života vám bylo fajn? naučte se vydržet sami se sebou uvolněte mysl od starostí vypínejte televizi čtěte, co vás baví hledejte východiska a ne důvody proč cokoli nejde setkávejte se s lidmi, kteří vás obohacují a inspirují hlava v oblacích a nohy na zemi pracujte s časem vzdělávejte se zkoušejte nové věci, oblasti, koníčky

Mysl

Volno • • • • • • • • • • • • • •

plánujte si volno – místo na přátele věnujte se svým zájmům začínejte si všímat svého okolí a nacházejte hezké detaily duševně odpočívejte v představách fyzicky si dopřejte úlevu (koupel, víno, výstava…) zvažte TV – bez televize stihnete v životě více svých cílů neztrácejte přátele – vyhledávejte je naplánujte si odpočinek za splněný úkol – podmiňování vytvořte si fyzický prostor pro sebe a koníčky poznejte své tělo nic nedělejte rozdělte si domácí práce začněte se zabývat vlastním rozvojem – studium, ... cestujte – obohacujte se




19

Životospráva • • • • •

nezdravé, ale chutné za cenu krácení života sůl, cukr cholesterol vitamíny, vlákniny omezte kofein

Partnerská komunikace při zvládání obtížných situací • modelové situace

Vytvoření databanky pro vypracování úkolu na zadané téma • využití nových metod a nástrojů v třídním vzdělávacím programu • definování vlastních problémových okruhů a vzdělávacích potřeb jednotlivých učitelů




20

3

Recommend Documents