3. SYSTÉM PÉČE V ÚSTAVU SOCIÁLNÍ PÉČE KŘIŽANOV ÚSP Křižanov je koedukované zařízení, které poskytuje služby pro osoby ve věku od 3 let s mentálním postižením a s přidruženými kombinovanými vadami, epilepsií, DMO ve všech formách
ÚSP zajišťuje péči o klienty v základních pěti oblastech, které se navzájem prolínají a na sebe navazují. Jedná se o ošetřovatelskou a zdravotní péči, výchovu, celkovou rehabilitaci, sociální službu a vzdělávání.
Cíle péče v ÚSP Křižanov -
příjemný pobyt uspokojující všechny bio-psycho-sociální potřeby klientů
-
podpora samostatnosti a autonomie dle individuální možnosti klientů
-
snaha rozvíjet osobní potenciál každého jedince
-
neustálé zlepšování podmínek života a modernizace prostředí pobytu klientů
-
zlepšování způsobu a metod poskytování služeb sociální péče
ÚSP Křižanov se snaží dodržovat standardy sociální péče. Mezi jejich hlavní zásady patří: Kladné hodnoty ÚSP, které pracovníky spojují – odbornost, rovný přístup ke klientům. Nejvíce si vážíme spokojenosti klientů. V přístupu ke klientům si rozhodně chceme zachovat kladný stav, rovnocennost. Nejlépe na ně i na nás působí vzájemná spokojenost. U svých klientů si nejvíce vážíme každého sebemenšího pokroku, kterého dosáhnou.
Dodržování práv klientů – klienti jsou v nevýhodném postavení vůči ÚSP a ÚSP usiluje o vytváření podmínek, v nichž klienti mohou svá práva naplňovat.
Respektování volby klientů – ÚSP vytváří podmínky, v nichž se klienti mohou cítit důstojně, rozhodovat se s porozuměním důsledků svého rozhodnutí.
Zaměření na celek – na situaci klientů se pohlíží v souvislostech, nikoli jen na dílčí aspekty. Cílem je i zlepšení chápání oblastí života našich klientů, např. partnerské vztahy a otázky sexuality.
Flexibilita – služby se pružně přizpůsobují potřebám klientů, nikoli klienti potřebám pracovníků, zaběhaným způsobům práce a režimu ÚSP.
U jedinců s mentální retardací je potřeba zajistit tzv. kruhovou péči -
tedy kompletní
multidisciplinární tým lidí, kteří se budou snažit o zkvalitnění života jedince ve všech jeho složkách. Do této kruhové péče řadíme odborné lékaře, fyzioterapeuta, ergoterapeuta, psychologa, speciálního pedagoga, sociálního pracovníka a rodiče. Středem všeho je dítě (Vítková, M., 2003, s.65). Všichni tito specialisté spolu musí spolupracovat a komunikovat, protože na tom je založen úspěch komplexní péče.
3.1. Zdravotní a ošetřovatelská péče V minulosti byla zdravotní a ošetřovatelská péče považována za primární úkol zaměstnanců ÚSP. V rámci ústavní péče zaujímala dominantní postavení. V současné době se usiluje o harmonické vyvážení významu jednotlivých složek péče. Vzhledem k tomu, že se mentální retardace (zejména u hlubších forem postižení) často pojí se sekundárním somatickým onemocněním je kvalitní zdravotní péče v ústavu nezbytná. Tak jako je nezbytné doplnit ji saturací ostatních lidských potřeb. Jedná se o velmi obsáhlou oblast, která je především doménou medicíny, na straně druhé uvádíme celou řadu aktivit se zjevně interdisciplinárním charakterem.
V ÚSP Křižanov je základní lékařská péče ošetřena dojíždějícím praktickým lékařem, ordinuje 3x týdně přímo v areálu ÚSP, dle potřeby přijede i na zavolání. Odbornou péči poskytují klientům i další lékaři dojíždějící do ÚSP- neurolog 1x měsíčně, psychiatr 1x za 14 dní. Stomatologická péče je zajištěna docházkou na místní polikliniku. Logopedickou péči zajišťuje SPC Žďár nad Sázavou, logoped dojíždí 3x měsíčně, klientům se věnuje individuálně, dle jejich potřeb. Provádí synergeticko-reflexní terapie, reedukaci řečových vad,
instruuje personál, jak postupovat v nácviku řeči. Dle individuální potřeby je zajištěno pedagogicko-psychologické
vyšetření.
Psycholog
dojíždí
1x
týdně,
s
vybranými
problémovými klienty provádí psychoregulační cvičení. Další speciální vyšetření jsou prováděna v nemocnicích v Novém Městě na Moravě a v Mostištích. Pokud je nutná dočasná psychiatrická hospitalizace, jsou klienti převáženi do PL Jihlava či PL Havlíčkův Brod.
Bohatě je v ÚSP Křižanov zastoupen střední zdravotní personál. V minulosti převažovaly v přímé péči o klienty zdravotní sestry, dnes jsou již tato tabulková místa postupně nahrazována pracovníky z výchovného úseku a úseku sociální péče. Zdravotní úsek je řízen vrchní sestrou.
Součástí komplexní ošetřovatelské péče je i péče rehabilitační, kde se poskytují služby v oboru vodoléčby, elektroléčby, cvičení Vojtovou metodou a další léčebné terapie. Toto zajišťují dvě rehabilitační pracovnice.
Ergoterapie Patří mezi léčebnou rehabilitaci a jedná se o léčbu prací. Podstatou metody je, aby dítě či dospělý jedinec byli schopni vykonávat činnosti, které mu umožní plnohodnotné prožití života. Kondiční ergoterapie – jde hlavně o dobrou psychickou vyrovnanost jedince. Ergoterapie cílená na postiženou oblast – jedná se o pohyb při práci přesně stanovený v rozsahu a v množství. Ergoterapie zaměřená na pracovní začlenění – pro jedince s postižením je jeho budoucí povolání jedním z hlavních možností začlenění do společnosti, a proto je důležité rozvíjet jeho schopnosti na co nejvyšší možnou míru. Ergoterapie zaměřená na výchovu k soběstačnosti – jedná se o činnosti běžné denní potřeby, po jejichž zvládnutí získá jedinec možnost větší samostatnosti a důvěry v sám sebe. Ergoterapie svým rozsahem zasahuje jak do oblasti pracovní rehabilitace, tak i do sociální rehabilitace (Jankovský, J., 2006).
Většina klientů ÚSP je dle míry postižení zařazena do určité formy ergoterapie. U všech je podporována sebeobsluha a samostatnost, šikovnější jsou motivováni k pomoci méně zdatnějším. Někteří klienti si sami uklízejí svoje pokoje, udržují pořádek ve „svém životním prostoru“. Na oddělení využívají cvičných kuchyní včetně moderních elektrospotřebičů pro
nácvik vaření jednoduchých jídel či nápojů. Zdatnější klienti pomáhají v prádelně, kuchyni, údržbě, v létě suší seno, pracují v parku, starají se o zvířata. Vždy je nutné dobře posoudit vhodné pracovní zařazení, z práce by si klienti měly odnést pocit uspokojení.
Hipoterapie Hipoterapie je další z terapií, která v tomto období prožívá velký rozmach. Prostředkem hipoterapie je kontakt s koněm, či samotná jízda na něm. Hipoterapie zaznamenává pozitivní změny jak na fyzické, tak na psychické úrovni člověka. Hipoterapie má dvě části, které je nutné respektovat. Za prvé je potřeba, aby vznikl kontakt mezi dítětem a koněm. Jde o určité překonání strachu dítěte z velkého zvířete, zvyk na jeho pohyb a splynutí s pohyby koně. Až je toto splněno, může dojít k další fázi, což je jízda sama. V ÚSP Křižanov chovají dva koně. Používají je rovněž k zápřahu do menšího vozíku, ve kterém vozí děti. Klienti se zapojují i do chovatelské péče o tato zvířata.
Canisterapie Základ canisterapie tvoří kontakt se psem. U této terapie dochází k zlepšení jemné motoriky, komunikace, kreativity a emocionálního vývoje.Může docházet ke zklidnění agresivního chování jedince. (Jankovský, J.,2006). V ústavu chovají v současné době jednoho psa – Biegla. Při chovu psů v takovémto zařízení musí být v první řadě splněno hledisko bezpečnosti. Arteterapie Arteterapie je terapie, která má blízký vztah nejen k rehabilitaci léčebné, ale i k sociální, pedagogické a nakonec i k pracovní. Mezi prostředky, které tato terapie používá patří výtvarné činnosti různých technik i materiálů jako je keramika, dřevo, kov a jiné. Při užití arteterapie dochází k zlepšení hrubé i jemné motoriky, estetičnosti a emočního cítění. Všechny tyto praktiky dokáží odvézt pozornost dítěte od jeho postižení a problémů, uvolní jeho mysl a vnitřně uklidní (Kraus, J. a kol., 2005).
V ústavu se arteterapie provádí zejména ve specializované výtvarné, šicí a keramické dílně s pecí. Práci v dílnách vede vedoucí výchovy, spolupracuje s vychovatelem a terapeutem. V rámci dobrovolnické činnosti dochází do ÚSP arteterapeut. V rámci prováděné praxe při studiu vypomáhají studenti sociální práce a speciální pedagogiky.
V současné době navštěvuje dílny kolem padesáti klientů, kteří se střídají podle určeného rozpisu. Obvykle vychází na každého klienta pobyt v dílně dvakrát týdně. Účast na terapeutických programech je založena na principu dobrovolnosti.
Terapeut konzultuje
používané terapeutické metody s psychologem, speciálním pedagogem popřípadě s dalšími vychovateli.
Muzikoterapie Doklady o prvním využití muzikoterapie jsou ze 4. tisíciletí před Kristem (Pipeková, J., Vítková, M., 2001).
Dnes můžeme říci, že muzikoterapie léčí pomocí hudby, rytmu a písněmi. Je dobrým pomocníkem u dětí s problémy s verbální komunikací, u dětí s DMO i u dětí s mentálním postižením. Dochází totiž k uklidnění celého těla, jeho harmonizaci a vnitřnímu uklidnění celého organismu. Jedinec se ale také snaží o aktivní zapojení, čímž se zlepšuje jeho rytmizace i dýchání. Muzikoterapie má také vliv na pochopení sama sebe, vzniká úcta k sobě samotnému i k druhým (Kraus, J., 2004).
Muzikoterapie v prostředí ústavu probíhá během programů organizovaných vychovateli přímo na jednotlivých odděleních. Mnozí mentální retardovaní vykazují znaky muzikálnosti, aktivní i pasivní kontakt s hudbou jim přináší radost. S velkou chutí nacvičují hudební vystoupení na různé besídky. S hudbou pracují i vychovatelé v dílnách během arteteterapeutických technik.
Nadanější se schází v hudebním kroužku. Velkou tradici má skupina Šafářanka, složená ze 6ti klientů ústavu. V loňském roce si s pomocí zaměstnanců ústavu vydali vlastní CD. Účastní se mnoha kulturních i soutěžních akcí.
3.2. Sociální péče, sociální rehabilitace U sociální rehabilitace je důležitým momentem, jak je člověk společností přijímán a respektován se všemi svými přednostmi i nedostatky.
Prioritou dnešní doby by měla být
možnost co nejlepšího začleňování – integrace po všech stránkách, sociální, pedagogické i
pracovní. Vyšším cílem a důkazem vyspělosti daného státu a společnosti je inkluze. Jedná se o stav, kdy jedinec s postižením není vyčleněn a je přímo součástí veškerého dění v daném společenství (Vítková, M., 2004).
Integrace natož pak inkluze jsou obtížně realizovatelné ve velkém ústavním zařízení. Tato instituce se snaží plně nahradit chybějící rodinu se všemi jejími funkcemi. Prostředí ústavu je však uměle vytvořený prostor, který nekopíruje podmínky běžného rodinného života. Prioritou by mělo být vytvořit vhodné prostředí pro růst a zdravé uplatnění možností každého jedince. Snaha o přiblížení se běžnému životu, v maximálně možné míře využít samostatnosti a autonomie každého individua. Jesenský (1995) definuje čtyři základní cíle sociální rehabilitace takto: - všestranný rozvoj harmonicky vyvážené osobnosti mentálně postiženého - vrůstání do subkultury handicapovaných - vyrovnání se s vadou, dosažení životní pohody a spokojenosti - vytvoření vnitřních podmínek a motivace pro pracovní rehabilitaci
V ÚSP Křižanov pracují dvě sociální pracovnice. Mají na starosti
sociální agendu klientů,
styk s rodiči, s úřady (soudy, městské úřady), sociální dávky klientů. Jedna ze sociálních pracovnic je ustanovena opatrovníkem některých klientů. U ostatních klientů opatrovnictví vykonávají rodiče.
V širším slova smyslu složky sociální péče zasahují do celého chodu ústavu, podílí se na nich každý pracovník s přímým kontaktem s klienty či jejich rodiči. Je zejména na vychovatelích, jak dokáží běžný denní program přiblížit přirozeným životním podmínkám. Jejich snahou je minimalizovat důsledky hospitalizmu, umožnit prostupnost vjemů a informací mezi ústavem a okolním prostředím, vyhnout se izolaci ústavu a jeho klientů.
Pokud existuje kontakt klienta s rodinnou, je dobré ho maximálně podporovat a umožnit mu další rozvoj. Individuálně řešit podmínky návštěv a „dovolených“ v rodině. Zpříjemnit rodičům pobyt přímo v ústavu (kvalitní návštěvní místnost vybavená automatem na nápoje, popř. návštěvy na pokojích, zřídit pokoje pro přespání navštěvujících rodičů, akce pro rodiče s dětmi).
Rozvoj sociální kompetence je realizován volnočasovými a zájmovými aktivitami, sportem,
externími akcemi jako např. taneční kurzy, sportovní hry, plavání a mnohé kulturní akce. U mentálně retardovaných je kladen důraz na sociální trénink a nácvik sociálních dovedností. V ÚSP Křižanov využívají k sociálnímu nácviku návštěvy městečka – ať již cukrárny, obchodů, kostela, pošty, galerie, kadeřnictví, návštěva místního plesu a dalších. Někteří klienti si pod dohledem sami nakupují. Velkou zkušeností byl třítýdenní rekreační pobyt u moře v Černé Hoře, tradici mají tuzemské rekreace.
Množí se akce společné s běžnou
zdravou populací, nejen pro hendikepované.
Velkou podporou sociální kompetence je možnost samostatného chráněného bydlení. V ÚSP se snaží v rámci možností podporovat soukromí jedinců, zmenšovat počet jedinců na pokoji, umožnit pocit soukromí a intimity ve „svém“ chráněném prostoru. Děje se tak postupně, zejména u osob s lehčím a středním mentálním postižením.
Cílem tohoto procesu je dosažení maximální možné samostatnosti a soběstačnosti, snaha o co nejvyšší stupeň sociální integrace (Votava, 2003).
3.3. Pedagogická péče Pedagogická péče je důležitá jak pro osoby s postižením od narození, tak i pro osoby se získaným postižením. I když je výchova permanentní celoživotní proces, nejvýznamnější roli hraje v období dětství a dospívání. Toto se týká jak jedinců s postižením, tak i intaktní populace.
Pedagogickou péčí rozumíme především aplikaci poznatků z oboru speciální pedagogiky. Ta se rozděluje podle druhu postižení, ale i metod práce na jednotlivé „pedie“. Speciální pedagogika nezapomíná na kombinaci různých postižení, a v těchto případech se ve speciální pedagogice hovoří o „více vadách“.
Hlavním úkolem pedagogické péče je optimální rozvoj osobnosti zdravotně postižených, což usnadní jejich sociální, pracovní a kulturní integraci. Takovíto jedinci se pak mohou aktivně účastnit produktivního života a nestojí na okraji společnosti (Jankovský, J., 2006).
Možnosti vzdělávání jedinců s mentálním postižením se řídí zákonem č. 561/2004 Sb. (školský zákon) a vyhláškami na něj navazujícími. Důležitými vyhláškami pro děti s mentálním postižením jsou vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, vyhláška č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.
Klienti ÚSP Křižanov mohou, podle míry svých rozumových schopností a sociálních dovedností, navštěvovat některou z dostupných forem speciálního školství. Při ústavu bylo otevřeno odloučené pracoviště speciální školy Velké Meziříčí, které zabezpečuje vzdělávání klientů. Budova školy je postavena v areálu ústavu, v těsné návaznosti na hlavní zámeckou budovu.
Všichni klienti navštěvující vzdělávací centrum byli nejprve vyšetřeni ve speciálně pedagogicko - psychologickém centru a na základě odborného vyšetření zařazeni do vhodného stupně vzdělávání. Každá třída má svoji učitelku a asistentku. Většina pedagogických pracovnic má úplné speciálně pedagogické vzdělání nebo je dokončuje. Každá vyučující skupina se řídí vlastním rozvrhem, který je upravován podle aktuálních potřeb žáků. Odpolední přípravu na školu s dětmi zajišťuje vychovatelka ze školky. Učitelky vzdělávacího centra mají k dispozici kromě běžných učebních pomůcek také elektronické zařízení jako meotar, video, počítač, radiomagnetofon atd. Práci jim usnadňuje soubor učebnic a pracovních sešitů určených pro speciální školy.
Ti nejšikovnější klienti navštěvují základní školu speciální, vzdělávací program pomocné školy (jeden žák je individuálně vzděláván podle vzdělávacího programu zvláštní školy). Při ústavu fungují všechny její stupně - nižší, střední, vyšší i pracovní. Na výuku v základní škole speciální se mohou chystat také v přípravném stupni základní školy speciální. Pro děti s těžkým a hlubokým mentálním postižením fungují dvě rehabilitační třídy, kde se vzdělávají podle rehabilitačního vzdělávacího programu základní školy speciální. Pro starší funguje večerní škola.
Kromě toho jsou klienti rozděleni do výchovných skupin a pracuje se s nimi i přímo na oddělení. Pro každého klienta je sestaven individuální výchovný plán. V něm jsou detailně
popsány další plánované postupy v rozumové a společenské výchově, smyslové výchově, výchově řeči, hudebně-pohybové výchově, tělesné výchově a pracovní a výtvarné výchově. Při ÚSP má dlouhou tradici tzv. „Školka„, kde vybrané mladší děti z ÚSP, které nesplňují požadavky pro školní docházku navštěvují
třídy „školky“ a tam jsou odborně vedeny
vychovatelkami.
V letošním školním roce navštěvuje výuku celkem 32 žáků – klientů ÚSP, v tomto rozdělení tříd:
2 x Rehabilitační třída – 12 žáků (1 žák přípravný stupeň PŠ) 1 x ZŠ speciální (program pomocné školy) – 7 žáků: nižší st. – 2 žáci střední st. – 2 žáci vyšší st. – 2 žáci pracovní st. – 1 žák 1 žák (program zvláštní školy) 1 x Praktická škola – 6 žáků (2. ročník) 1 x Kurz DVPPŠ – 6 žáků (1. ročník)
3.4. Pracovní rehabilitace Pracovní terapie zaujímá v životě postiženého jedince důležité místo. Vede k rozvoji myšlení, řeči, motoriky, emotivity, ale i chování. Umožňuje seberealizaci a vede k sociálnímu začlenění na odpovídající úrovni.
Myšlenka pracovní rehabilitace vychází z Maslowova zpracování lidských potřeb. Práce je významnou potřebou každého jedince a v případě jedince s postižením má integrující charakter. Snižuje sociální izolaci, přináší respekt okolí, denní rytmus a zkvalitňuje život.
Motivy k práci mohou být různé a mohou mít individuálně rozmanitý, relativní význam
(Vágnerová, 1999): Peníze – cílem je spotřeba, uspokojení řady potřeb prostřednictvím hodnot a požitků, které lze za peníze pořídit. Aktivita – pracovní činnost naplňuje do značné míry potřebu smysluplné aktivity. Seberealizace – cílem je úspěch, získání žádoucí sociální pozice, sebepotvrzení, potřeba ukázat, že člověk něco umí, že je užitečný apod. Práce může být smyslem života. Sociální kontakt – v zaměstnání má člověk možnost navázat celou řadu kontaktů, stýká se s různými lidmi. Samostatnost a nezávislost – ekonomická soběstačnost a nezávislost na společnosti či rodině je potvrzením dospělosti.
Vzhledem k technologickému pokroku dochází k proměnám na trhu práce, kde klesá podíl manuální práce a roste podíl práce intelektuální. Lidé s mentálním postižením mají omezené pracovní schopnosti, nejsou schopni splnit podmínky dané trhem práce, což jim znemožňuje se na tomto trhu uplatnit. Uchazeč o zaměstnání s postižením bývá handicapován dvakrát. Primárně svým zdravotním stavem a společenským náhledem na jeho postižení a osobní možnosti, sekundárně nedostatky v obvyklých sociálních dovednostech a kompetencích (Opatřilová inVítková, 2003).
Klienti ústavu vzhledem k hloubce svého mentálního postižení nejsou schopni systematické profesní přípravy v rámci školského systému ČR.
V podmínkách ÚSP Křižanov je rozšířeným prostředkem pracovní rehabilitace arteterapie popsaná již výše. Samotný chod ústavu nabízí určité drobné pracovní příležitosti mezi něž patří výpomoc při údržbě zámeckých parků, péče o ústavní zvířata a výpomoc v ústavní prádelně a kuchyni. Do budoucna je plánováno vytvoření chráněné dílny. Snahou je zapojit některé klienty do běžného pracovního procesu v pomocných pracích přímo v Křižanově (pekárna, zahradnictví, obecní úřad a pneuservis).
