3. Rizika spojená s PC „Mohutný rozvoj didaktické techniky je impozantní a vyvolává vznik zcela nových výukových technologií, ale také úplně nových problémů“ (Průcha, 2006, str. 120) Problémy při použití počítačů ve výuce Vališová a Kasíková (2007, str. 223) uvádějí: Ø Nedostatečná citová výchova Ø Redukce psané a mluvené řeči Ø Omezování divergentního myšlení (přílišné přizpůsobování se určitým pravidlům a modelům, upřednostňování operací, které mají jasné podmínky, postuláty, ze kterých se odvozuje jeden správný závěr) Ø Absence přímého pozorování (nová informační technika stále více podává poznatky zprostředkovaně, chybí přímé pozorování života, poznávání lidí, přírody, věcí, myšlenek) Ø Snižování socializace člověka, pobyt a styk s lidmi, návštěva kulturních zařízení Ø Problém rozvíjení tvořivosti a hodnotícího myšlení atd.
3.1 Zdravotní rizika To, že počítače méně či více škodí zdraví, většina z nás už slyšela. Bolení hlavy, pálení očí, bolesti zad, patří k nejčastějším problémům, na které si někdo v našem okolí jistě stěžoval. Vštípit základní návyky žákům při práci na počítači je velmi důležité. Dostanou se do jejich podvědomí a mohou je aplikovat nejenom při práci ve škole, ale i doma. Když se dostatečně informujeme, jak předcházet zdravotním rizikům, můžeme to využít například při rozmístění počítačů v počítačové učebně, při výběru vybavení učebny apod.
3.1.1 Oči Za poškození zraku může monitor. To se týká převážně nekvalitní grafické karty, špatného monitoru, odrazu žárovek, nebo slunce v obrazovce, popřípadě špatně nastaveného kontrastu a jasu. Nové obrazovky mají zabudované filtry. Ty ovlivňují vyzařování monitoru a šetří oči. Při umístění monitoru bychom měli zohlednit několik
21
základních pravidel. V případě, že monitor musí být umístěn v blízkosti okna, nestavět ho zády nebo čelem k oknu. Ve večerních hodinách mít v místnosti i jiný zdroj světla. Vhodná je například lampička nebo bodová světla namířená na některou ze stěn. Při sezení před monitorem bychom měli dodržovat vzdálenost natažené paže, a být v takové výšce, aby oči hleděly na obrazovku mírně dolů. (Kovářová, 2004, str. 19)
3.1.2 Záda a krk Špatné sezení u počítače může způsobovat bolesti zad a krku. V první řadě bychom měli dohlédnout, aby u stolu byla židle s nastavitelnou výškou. Nohy by měly při správném sezení svírat pravý úhel. Zároveň musí dosáhnout na zem (celými chodidly se opírat o podlahu). Při samotném sezení je důležité mít předloktí volně položená na psacím stole, hlavu vzpřímenou s volnými rameny. Přestože správně dodržujeme základní pravidla, je nutné si při dlouhodobém sezení u počítače zvyknout na pravidelné přestávky. Ty vyplnit pomocí protahovacích či uvolňovacích cviků. (Kovářová, 2004, str. 20)
3.1.3 Zápěstí Naše zápěstí během dlouhého psaní na klávesnici trpí. To může způsobovat křeče v zápěstí nebo záněty zápěstních šlach. Předcházet obtížím můžeme správným nastavením výšky stolu. Lokty by měly svírat pravý úhel při položení rukou na klávesnici. Jestliže stůl bude příliš vysoký, nutí nás to nepřirozeně vytáčet předloktí, a naopak u příliš nízkého stolu ohýbat záda. Důležité jsou již zmiňované pauzy a cvičení, při kterých můžeme uvolnit zápěstí a celé tělo. (Kovářová, 2004, str. 20)
3.1.4 Hlava Nejčastějšími obtížemi při sezení u PC jsou bolesti hlavy a šíje. To bývá způsobeno přetěžováním šíjového svalstva. Bolesti hlavy může zapříčinit i nesprávná poloha hlavy (nejčastěji v předklonu nebo různém pootočení), únava očí při dlouhodobém sledování monitoru a celková únava. Odstranit potíže můžeme správným umístěním monitoru, správnou židlí a klávesnicí, cvičením. (Zemanová, Ručková, 2001, str. 17) Ergonometrií se zabývají odborníci zkoumající zdravotní rizika, která mohou počítače způsobovat. Tento obor se zabývá tím, jak máme správně upravovat naše pracoviště tak, aby se nám dobře pracovalo. Díky tomu existují různé rozevírací
22
klávesnice. Ty umožňují přirozenou polohu rukou. Dále gelové podložky pod myš a klávesnici. (Dolanský, 2004, str. 11) Výškové nastavení židle a stolu se odvíjí od výšky postavy. V následující tabulce jsou uvedeny doporučené hodnoty. Při jejich dodržení docílíme správného a zdravého sezení.
Tabulka 3. Doporučené hodnoty pro správné sezení (Kovářová, 2004, str. 21) Parametr
Doporučená hodnota
Vzdálenost očí od obrazovky
50 – 70 cm (nebo na délku paže)
Výška opěradla
38 – 54 cm (dle výšky postavy)
Výška sedačky
40 – 52 cm (dle výšky postavy)
Výška roviny pohledu
103 – 133 cm (dle výšky postavy)
Výška pracovní plochy (stolu)
60 – 72 cm (dle výšky postavy)
Kvůli názornosti můžeme využít různých nástěnných obrazů, které ukazují správný sed u počítače. Velice názorný má ve své nabídce Computer Media. Jejich nástěnný obraz je jak cenově, tak i rozměrově dostupný. Cena je kolem 380 Kč a velkost je 110x86 cm.
23
Obrázek 1. Jak sedět u počítače (zdroj: http://www.computermedia.cz/obrazy/jak-sedetu-pocitace_big.gif, c2009-2011)
3.2 Internet Internet nabízí nepřeberné množství informací a služeb. Mezi ně patří například elektronická pošta (E-mail), online komunikace mezi uživateli, telefonování pomocí Internetu, a bezpochyby také webové stránky. V dnešní době nás počítače obklopují na každém kroku a Internet je běžnou součástí každodenního života většiny z nás. Přestože nám ulehčuje práci s hledáním potřebných údajů a umožňuje rychlé vyřízení důležitých věcí, je nezbytné si uvědomit, že má i své záporné stránky. Žáci základních škol musí být informováni o tom, s jakými riziky se mohou setkat, jak vypadají a jak se jim bránit. Podle mého názoru mezi nejrizikovější patří ty, které uvádím níže.
3.2.1 Chatování Chatování je forma online komunikace. Je volně dostupná na různých serverech. Jedinou podmínkou je zadání přezdívky, abychom mohli využít všech možností chatu. Můžeme si vyhledat různé „místnosti“ na určitá témata. Zde se můžeme bavit s lidmi o sportu, hudbě, prostě o tom, co nás zajímá. A to v reálném čase a bez časového omezení. Anonymita je nevýhodou chatování. Musíme žáky upozornit, že jakákoliv osoba se může vydávat, za koho chce. Jednoduše si zvolí libovolnou přezdívku a udělá ze sebe
24
„nového“ člověka. Není vyloučeno, že recidivista odsouzený z pedofilie si vyhledá server, kde žáci online komunikují, a zapojí se do debaty. Začne shromažďovat informace o chatujících, kteří se baví o tom, kudy chodí do školy, v kolik hodin chodí na fotbal, kdy rodiče chodí z práce. Z nastřádaných údajů zjistí, kde jeho „oběť“ bydlí, začne ji sledovat, nebo ji pozve na schůzku. Ne všichni jsou nebezpeční, ale přesto bychom měli žáky informovat o základních pravidlech, jež by při chatování měli dodržovat. Nejdůležitější zásadou je dodržet anonymitu chatování. To s sebou nese nesdělovat své příjmení, místo bydliště, pravidelně se opakující činnosti (např. čas a místo tréninku), telefonní číslo a další osobní údaje. Dále si nikdy nesmíme domlouvat schůzku, a to ani v případě, že na ni nepůjdeme sami. Jestliže zjistíme, že žáka někdo obtěžuje, nebo se chová zvláštně, informujeme o tom rodiče, a doporučíme jim celou situaci řešit s Policií České republiky. Jestliže žák nebude informován o rizicích, která chatování přináší, nebude schopen nebezpečí rozeznat. V opačném případě se může svěřit rodičům nebo učitelům. Na nich pak je, aby provedli patřičné kroky k zajištění bezpečí dítěte.
3.2.2 Sociální sítě Mezi nejznámější sociální sítě patří Facebook, Badoo, Twitter, Myspace, Libimseti.cz. V dnešní době se mezi mládeží nejvíce rozšířil Facebook. Jednoduše se dá říct, že je to virtuální prostor, kde se dá zveřejnit cokoliv, přečíst si cokoliv, zneužít cokoliv. Stačí si vytvořit svůj profil (jakousi osobní stránku). V něm můžeme uvést jméno, příjmení, bydliště, telefon, fotky, zájmy, hledat a přidávat neomezený počet přátel. Máme možnost si nastavit, kdo může prohlížet naše fotografie, zda všichni, kdo jsou na Facebooku, nebo jen přátelé v kontaktech. Na Zeď (tj. místo, kde v podstatě můžou všichni chatovat) může vlastník profilu dávat zprávy o tom, co zrovna dělá. Zní Facebook nevinně? Omyl. A co se může stát? Stačí mít v profilu uvedené jméno a město, ve kterém žijeme. Z nevinných informací si někteří mohou poskládat, kde bydlíme. Pak stačí napsat jednoduchou větu na Zeď: „V neděli odlétáme s celou rodinou na dovolenou.“. A po návratu na nás může čekat vykradený byt. Základní pravidla bezpečného užívání sociálních sítí jsou společná s pravidly bezpečného chatování, která jsou uvedená výše. Pro sociální sítě je můžeme rozšířit i o další. V přátelích budeme mít pouze osoby, které známe. Cizím osobám zamezíme
25
přístup do našeho profilu a nahlížení do osobních věcí. Nebudeme zveřejňovat intimní fotografie a videa (a to ani přátelům).
3.2.3 Cyberšikana Cyberšikana je záměrné a opakované ubližování někomu za použití komunikačních technologií. Zejména se jedná o mobilní telefony, chaty, e-maily a sociální sítě (např. Facebook). Velkým problém je, že žáci nevědí, co je to cyberšikana, neznají její projevy, a proto nevědí, jak se s ní vypořádat. Mohou se cítit osamělí a nepochopení. Proto je důležité je informovat o cyberšikaně a naučit se tyto problémy řešit.
(zdroj:
http://www.minimalizacesikany.cz/chci-se-dozvedet/267-co-je-to-
kyberikana, c2008) Může se zdát, že tradiční šikana a cyberšikana mají něco společného. Je tomu tak. V obou případech jde o ubližování někomu jinému, ať už psychicky či fyzicky. Můžeme se setkat s tím, že cyberšikaně předchází tradiční šikana, popřípadě jdou ruku v ruce. Typickým příkladem je fyzické týrání spolužáka, které je nahráváno a následně uveřejněno na Internetu. (zdroj: http://cms.e-bezpeci.cz/content/view/14/39/lang,czech/, c2010) S cyberšikanou se můžeme setkat v různých podobách. V první řadě se jedná především o lživé a hanlivé SMS zprávy. Těm patří prvenství v žebříčku nejčastějších forem cyberšikany – 68 %. Dále se jedná o chaty (např. ICQ) – 30 %, e-maily – 29 %, sociální sítě – 14 %. A jaké příklady žákům uvést, aby nejlépe poznali cyberšikanu? Například tyto: Ø Urážlivé a hanlivé zprávy prostřednictvím MMS, SMS, Internetu Ø Zesměšňování
pomocí
hanlivých
vzkazů
na
sociálních
sítích,
ponižujících obrázků, či videa posílané pomocí e-mailu, nebo vystavené na internetových stránkách Ø Webové stránky či blogy mající za úkol někoho zesměšnit Ø Obtěžování prostřednictvím komunikačních programů (např. ICQ, SKYPE,…). (zdroj: http://www.minimalizacesikany.cz/chci-sedozvedet/267-co-je-to-kyberikana, c2008)
To, že je důležité žáky informovat o „virtuální“ šikaně, dokazuje projekt Minimalizace šikany. Ten se uskutečnil v roce 2009 a zaměřil se právě na zmiňovanou cybešikanu. Výzkum proběhl formou dotazníků a zúčastnilo se ho 777 428 českých dětí.
26
Z výzkumu vyplynula dvě důležitá čísla, 44 % dotázaných dětí nevědělo, co vůbec cyberšikana je. Po objasnění pojmu 10 % dětí uvedlo, že se s tímto druhem šikany setkaly. (zdroj: http://www.minimalizacesikany.cz/images/stories/vyzkum2010/vyzkum _tiskovka_web.doc, c2008)
3.2.4 Nezákonný a nevhodný obsah na Internetu Pod pojem nezákonný a nevhodný obsah na Internetu patří především pornografie a obchod s dětmi, dále šíření rasismu a drog, pedofilie, dětská prostituce, nabádání k sebepoškozování, terorismus, extremismus a podobně. (zdroj: http://horkalinka.saferinternet.cz/co-a-jak-hlasit, 2011) K takovému obsahu se můžeme dostat i nevědomky díky tomu, že zadáme do vyhledávače jméno nějakého filmového hrdiny a z nabízených odkazů náhodou otevřeme ten, jehož obsah je propojený s pornografií nebo jiným nepatřičným obsahem. Bohužel cenzurní prostředky nestíhají veškerý obsah na Internetu kontrolovat, tudíž každý z nás může dnes a denně na takové stránky narazit. S nezákonným obsahem můžeme bojovat i my. A to prostřednictvím nového projektu představeného začátkem roku 2010 s názvem Červené tlačítko.
Projekt
spolufinancuje Evropská unie, dalším partnerem je Saferinternet.cz, Policie ČR, INHOPE (mezinárodní organizace podporovaná Evropskou komisí, která sdružuje internetové horké linky) a Výbor pro práva dítěte Rady vlády ČR pro lidská práva. Je dobré žáky s tímto projektem seznámit a projít si jejich webové stránky dostupné z http://cervene-tlacitko.saferinternet.cz/. Na této stránce můžeme nalézt, co to vlastně červené tlačítko je, jak ho stáhnout (popř. odinstalovat), jak tlačítko funguje apod. (zdroj: http://cervene-tlacitko.saferinternet.cz/, 2011).
Obrázek 2. Červené tlačítko (zdroj: http://horkalinka.saferinternet.cz/data/pictures_items/ohlaste-cz.jpg, 2011)
27
3.3 Závislost na počítačových hrách Závislost obecně vyjadřuje určité silné zaujetí pro nějakou činnost, koníček nebo různé škodlivé látky (např. drogy, cigarety,…). Závislost na počítačových hrách, jak už sám název naznačuje, je závislost na různých typech počítačových her. Tato závislost není fyzická, ale psychická. Z tohoto důvodu je těžké rozpoznat hranici mezi zábavou ve volném čase a závislostí. Především během vyučovací hodiny to není lehké rozlišit, protože je málo času, abychom se zaměřili na jednoho žáka, a sledovali příznaky. Přesto je potřeba se s touto problematikou seznámit. Může nastat případ, že se příznaky závislosti u některého žáka začnou výrazně projevovat doma a rodiče se přijdou poradit. Závislost na počítačových hrách je stejně nebezpečná, jako závislost na drogách, alkoholu či cigaretách. Není to problém jednoho státu, ale celosvětový problém, který je potřeba včas řešit. U žáka závislého na počítačových hrách můžeme pozorovat zvyšující se nervozitu po tom, co mu zakážeme hrát hry ve vyučování, pracuje méně, lajdácky vykonává domácí úkoly a jeho školní prospěch se zhoršuje. Rodiče závislost svého dítěte mohou lépe odhalit, protože s ním tráví více času, znají jeho předešlý režim, koníčky a kamarády. Několik tipů pro ty, kteří se obávají o své dítě a žádají rady o tom, jaké příznaky má závislost, aby ji mohli v první řadě řešit v rodinném kruhu: Ø Ponocování a následné brzké vstávání k počítači Ø Dítě neví, jak dlouho hrálo hry, nebo záměrně lže Ø Krade peníze pro nákup her Ø Nestýká se s přáteli, opouští koníčky Ø Zhoršují se mu školní výsledky a kázeň, učitelé si stěžují na nesoustředěnost, odmlouvání a záškoláctví Ø Zanedbávání hygieny a pravidelné stravy Ø Zhoršující se vztahy v rodině. (zdroj: http://www.poradenskecentrum.cz/ pocitacova-zavislost.php, 2011) Jestliže rodiče zjistí závislost dítěte, doporučíme jim, aby si s ním v první řadě promluvili. Mohou tím zjistit, že utíká od reálného života k hrám kvůli nějakému problému, a pomoci mu problém vyřešit. Následně lze rodičům navrhnout, aby dítěti stanovili čas, kdy může hrát, a kdy se musí věnovat škole, ostatním koníčkům a
28
kamarádům. Je důležité, začít se dítěti více věnovat, dát mu najevo zájem o jeho osobu, snažit se ho podporovat v nejrůznějších aktivitách, trávit s ním volný čas např. u sportu. V případě, že si rodiče přesto nebudou vědět rady a nepomohou dítěti od závislosti, nezbývá než jim navrhnout, aby navštívili pedagogicko-psychologickou poradnu, popřípadě různé jiné poradny v místě bydliště zaměřené na rodinné vztahy, či terapeuta.
29
