3 ríjen 2012

FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY

v

2012/3

ríjen 2012

Náš obraz Pána Ježíše Drazí farníci a pøátelé naší farnosti, možná jste pøed pár týdny nìkde ve zprávách èetli o tom, že v jednom španìlském mìstì zaujala jednu farnici freska Pána Ježíše, s názvem Ecce Homo, která byla v dosti poškozeném stavu. Tato 81 – letá farnice nelenila a øekla si, že by bylo vhodné tuto fresku Pána Ježíše trošku poopravit - amatérsky restaurovat. A výsledek asi všichni známe z televizních obrazovek nebo internetu. Nìkteøí novináøi nazvali to, co z fresky Ježíše zùstalo, rùznými vhodnými i nevhodnými slovy. Skuteènost je ale taková, že se toto vypodobení od obrazu Pána vzdálilo až pøíliš, nebo spíše úplnì. A jak to popisovala tato babièka-restaurátorka sama? Jen chtìla obrazu pomoci, aby nebyl tak zubožený. Lekce, která sama o sobì byla ve svém výsledku pøekvapivá, úsmìvná ale i údìsná. V tìchto dnech se v našich kostelech èetl pastýøský dopis, kterým, na impulz Svatého otce Benedikta XVI., vstupujeme do roku víry. Jenomže, moji drazí, každý z nás nìkde víru dostal a pøijal od èlovìka v tom „lidského podání“. Nìkde to byli rodièe èi staøí rodièe, jinde možná pøátelé, knìz… I k nám Bùh nìjakým zpùsobem pøišel takto, skrze èlovìka. Tak, že nám nìkdo o Bohu vykládal, že jsme se uèili modlit, možná jsme èetli Písmo Svaté, nebo možná i úplnì jinými zpùsoby. Ale problém je v tom, že èasto tam byl vložen i kousek vlastního obrazu a my byli formováni vlastním zpùsobem. Bùh sám, s tím co nabízí a pøináší, nám byl namalován podle toho, jak to dovedl ten který èlovìk. V našem životì nám možná lidé mnohdy øíkali, že je to potøeba udìlat tak èi onak, protože to tak chce Bùh. Nìkdy nám možná svoji vùli

pøedkládali tak, jako by to byla vùle Boží. A tak se možná stalo, že i my jsme pøijali takový, trošku vlastní, obraz Pána do svého srdce. A ten možná ne vždy byl pøíjemný. Možná jsme si po tom všem vlastním „malování“ øekli, že takového Boha nepotøebujeme. Buï byl pøíliš pøísný, anebo pøíliš mìkký, èi tvrdý... Jednoduše byl tak nìjak poznaèen tím vším lidským. Vy, kteøí jste dostali ve svých rodinách vztah k takovému Bohu, který vám pomáhá v tom, abste mu dùvìøovali, tak dìkujte Bohu za tento dar, že jste mìli správné malíøe, kterými byli možná dobøe a správnì vedení rodièe. Dìkujte, že jste mohli skrze své rodièe poznat Boha bez lidských „ozdob“. Ale jsou i tací, kteøí to štìstí nemìli. A proto se mnozí z vás od Boha vzdálili. Nikdo vás neodsuzuje, a vím, že možná postoj, který máte, není vždy zavinìn vámi. Ale chci vám øíci: Prosím zkuste dát Bohu šanci k tomu, aby mohl být ve vašem nitru oèištìn od lidských nánosù. Toto nemùže Bùh zmìnit bez toho, jestliže mu nedáte šanci. Rok víry, ke kterému nás vyzývá papež, je rokem, kdy máme vstoupit do místnosti našeho života s Ježíšem. S tím Ježíšem, kterého poznali a poznávali apoštolové. Kde nalézáme Jeho osobu v pravdivosti? Církev uèí, že v Písmu a pøi lámaní chleba. Možná je pro vás tìžké pøijít do kostela, ale zkuste dát Bohu šanci možná i tím, že budete chtít vìdìt jaký byl ve skuteènosti. Tím, že vezmete do ruky Bibli, ve které je napsán jeho život tak, jak tento život vidìli ti, kteøí s ním skuteènì žili. Možná pochopíte, že ten Kristus, který -1-

vás zve k dùvìøe, je trochu odlišný od obrazu, který nosíte ve svém srdci. Na závìr ještì pár slov ke každému z nás. I my mùžeme druhým, svým dìtem, kolegùm, vnouèatùm, známým… ukazovat obraz Pána Ježíše. Tím, že lidé vidí naše skutky, naše postoje, tím v jejich myslích a srdcích také malujeme nìjaký obraz Boha. V tom je naše veliká moc, ale i odpovìdnost. Buïme opatrní, a• nemalujeme nìjakou karikaturu, na kterou se nedá dívat. Není to snadné, ale Bùh v srdcích tìch druhých bude èasto jenom takový, jakého Ho prezentujeme my svými skutky. Všem nám pøeji, a• dovedeme v tomto roce víry, objevit znovu toho Pána, po kterém budeme toužit tak, abychom se na nìj mohli tìšit ve vìènosti. K tomu vám ze srdce žehnám. P. Marek Poláèik, SVD správce farnosti

v

Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * ríjen 2012

…ROZHOVOR…SVATÍ POMOCNÍCI…ROZHOVOR…SVATÍ POMOCNÍCI…ROZHOVOR…

Ètrnáct svatých pomocníkù - Svatý Pantaleon Když jsem se v mládí léèil na tuberkulózu, netušil jsem, že sv. Pantaleon („mocný jako lev“ je pøeklad jeho jména) je pomocník souchotináøù. Ale pozdìji jsem vèas zvìdìl, že je vzýván také a pøedevším jako úèinný ochránce lidí vyèerpaných a unavených – což mi zní jako synonymum pokroèilého vìku a je to nepochybnì povzbuzující informace pro nás, kteøí dosahujeme ke stáøí. Svìtec je ovšem zobrazován vesmìs jako mladý a svìží. Podle legendárního podání skuteènì také mladý byl a jako mladý byl za pronásledování roku 305 umuèen. Pocházel ze vznešeného rodu v Nikomedii. Otec byl pohan, matka køes•anka, ale brzy zemøela. Pantaleon vystudoval lékaøskou školu a již bìhem studia byl seznámen s køes•anskou vírou, která se v nìm upevnila a pøivedla ho ke køtu, když jménem Ježíše Krista vzkøísil a uzdravil dítì uštknuté hadem. Pùsobil jako zdatný a úspìšný lékaø, svou léèitelskou

zpùsobilost uplatòoval v souladu se svou vírou. Podle legendy se stal osobním lékaøem císaøe Maximiána. U svých pacientù vzbuzoval dùvìru v Boha a vedl je k pokání. Pøipisuje se mu øada zázraèných uzdravení. Jménem Kristovým vrátil zrak slepému a zároveò tím pøesvìdèil o síle a pravdivosti køes•anské víry svého otce. Byl však závistivými a žárlivými kolegy brzy udán u soudu jako køes•an. Kategoricky odepøel obìtovat bohùm, byl muèen a podstoupil muèednickou smrt meèem. Na Východì je vzýván jako Divotvùrce a Velkomuèedník (megalomartyr), na Západì byl pøipoèten do sboru Ètrnácti svatých pomocníkù. Jeho památka se podle starého kalendáøe slavila 27. 7. Podle jiné etymologie je Pantaleonovo jméno vykládáno jako „Všeslitovník“. Proto je také velmi pestrý, až roztodivný seznam jeho nebeských patronátù. Je patronem lékaøù, porodních asistentek a kojných, ale také

vzýván proti záplavì luèních kobylek a pøi opuštìnosti. Je pomocníkem proti bolestem hlavy, nebo• podle legendy jako souèást muèení mu byly pøibity ruce k hlavì. Bývá vzýván pøi souchotinách a pøi dobytèím moru a vùbec pøi všech infekèních chorobách, je posilou vyèerpaných a slabých. Sv. Pantaleon svým pøíkladem uèí, abychom èelili všemu, co nás oslabuje a užírá, ve jménu Kristovì a s dùvìrou v jeho milosrdenství. K milosrdenství jako první a poslední instanci høíšníkù se také obrací stará liturgická modlitba k tomuto svìtci: „Podle plnosti svého slitování shlédni na nás, Pane, a neodvracej svou tváø od svých služebníkù, nýbrž vyslyš lkaní svatého Pantaleona, který uprostøed muk svolával tvou lásku na všecko køes•anstvo, abychom dosáhli podle tvých vìrných slibù tvého milosrdenství. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.“ Pøipravil Mojmír Trávníèek (záøí 2009)

Jazykový kurz a pastoraèní praxe Br. Milana, SVD Br. Milan Toman, SVD se narodil 20. øíjna 1983 na Slovensku v Nitre, dlouhá léta žil s rodièi ve Vrábloch, které jsou od Nitry vzdáleny asi 20 km JV smìrem. Jako malý nejprve navštìvoval obecnou základní školu, a když po uvolnìní po revoluci zaèaly vznikat církevní školy, tak zaèal navštìvovat ji. Po základní škole dojíždìl do Nitry na Støední prùmyslovou školu stavební a poté pokraèoval ve studiu na Slovenské zemìdìlské Univerzitì v Nitre, kde na Mechnizaèní fakultì studoval v oboru Komerèní èinnost. Po ukonèení VŠ rok pracoval ve stavební firmì jako asistent odborného pøípraváøe. Do postulátu Spoleènosti Božího Slova vstoupil v létì 2008 a své první øeholní sliby složil v Nitre na Kalvárii 8.9.2009. V minulém školním roce dokonèil bakaláøské studium na Teologické fakultì sv. Aloise v Bratislavì. Nyní pøebírá po Br. Tomáši Gerbocovi, SVD štafetu a bude si v naší farnosti vykonávat roèní pastoraèní praxi a pomáhat P. Markovi, SVD. Z jak velké rodiny pocházíte? Pocházím z vìtší rodiny mám 2 bratry a 2 sestry. Nejmladší v rodinì je mùj bratr Pavel, já sem pøedposlední. Máte již nìjaké neteøe a synovce? Mám již 1 synovce a 4 neteøe, ve vìku od 11 do 15 let. Kluci, když jsou malí tak chtìjí být fotbalisty, popeláøi…Èím jste chtìl být vy?

(Smích). Já jsem chtìl být, to je takové divné povolání, (smích) hercem. Pak už, na støední škole, jsem pøemýšlel o ekonomii. Chtìl jsem ji také jít studovat , ale pak jsem se rozhodl radìji zùstat na mechanizaèním oboru s ekonomickým zamìøením. Takže pøedpokládám, že jste jako malý navštìvoval nìjaký dramatický kroužek? U nás doma v obýváku…(smích). Kdy a pøi jaké pøíležitosti jste se seznámil s verbisty? To bylo až bìhem vysoké školy, asi ve 4 roèníku na setkání, které každým rokem organizuje pastorace povolání. Jmenuje se „Ktosi •a volá“. Už pøed tím jsem ve svém srdci pocítil touhu, milost od Pána, celkem se mu odevzdat a celkem mu patøit a také jsem silnì toužil po misijní zkušenosti. Neumìl jsem se rozhodnout pro nìjakou øeholní spoleènost, tak jsem hledal. A právì na tomto setkání jsem se poprvé seznámil se Spoleèností Božího Slova. Ve skupinì, do které mne pøidìlili, byl P. Marek Poláèik, tak to bylo také mé první setkání s ním. Tehdy jsem ve svém srdci pocítil co chce ode mne Pán a již jsem nemusel více hledat. Pøed tím jsem celé své povoláni svìøil do rukou Božích a nic lepšího jsem ani nemohl udìlat. Pak mi Bùh ukázal to, co jsem sám tak marnì hledal. I když jsou Vráble jen 20 km od Nitry a Vy jste tam studoval již støední školu, tak jste se s verbisty nikdy pøed tím nesetkal?

Ne, akorát zajímavé bylo, že bìhem mého studia na VŠ zemìdìlské, která ještì dlouhé roky po uvolnìní sídlila v areálu misijního domu, jsem chodil do laboratoøe naší katedry, která sídlila právì na tomhle Marianském poutním místì. Takže jsem chodil k verbistùm, aniž jsem vìdìl, kdo verbisté jsou. Pozdìji, když se všechny budovy s pozemky vrátily verbistùm, tak jsem pomáhal naši školu stìhovat do nových prostor. Takže i když jste byli stále blízko sebe, tak jste se neustále míjeli? Až pozdìji, když jsem se informoval, kdo jsou verbisté a byli mi pøedstaveni, tak jsem zjistil, že bratr mé babièky byl také verbistou. To také bylo velmi zajímavé, že Pán Bùh mne poslal do spoleènosti, ve které jsem již nìkoho z rodiny mìl a pøitom jsem o tom ani nevìdìl. Èím Vás poslání, povolání misionáøe zaujalo? Když èlovìk pozná lásku, touží tuto lásku rozdávat. Tak to bylo i se mnou. Když má víra dozrála z milosti Boží z dìtské víry do víry živé, což je možno nazvat obrácením, mohu to také nazvat mým obrácením, tak jsem chtìl co nejvíce lidem odevzdat radost, kterou jsem mìl já, když jsem zjistil, kdo je Pán Ježíš Kristus. Kde je Pán, tam je láska, pokoj a radost. Vìdìl jsem, že je mnoho lidí, kterým toto poznání chybí. Také jsem vìdìl z mnoha dokumentù, že jsou zemì, kde lidé

Ò Máme orlí zrak, pokud jde o chyby bližního, vùèi vlastním chybám jsme slepí. Ï Ò K vedení duší je potøeba lžíci nauky, kýbl ostražitosti a oceán trpìlivosti. Ï

-2-

v


…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR… potøebují naši pomoc a pøemýšlel jsem, jak bych jim já mohl být nápomocen. Tak kromì modliteb, jsem se snažil v naší farnosti povzbuzovat lidi k misijní èinnosti. A tak postupnì rostla moje touha k misijní službì stále více a více. Na jedné stranì byla tato touha a na stranì druhá skrytá touha po øeholním životì. Bìhem vysoké školy jsem byl zmatený, co budu dìlat, když mám takovéto touhy. Jestli zùstanu v oboru a budu misii pracovat na „vedlejší úvazek“, nebo jestli se celkem misii odevzdám. Pán mi pak ukázal, že se mám celkem odevzdat Jemu i misím. Což bylo úplnì super a já jsem byl a stále jsem mu za to vdìèný a velice spokojený. A co mne na misii teda zaujalo? Velmi mne pøitahovalo pomáhat lidem v dalekých zemích. V zemích, kde žijí skuteènì Ti nejchudší a šíøit tam dobro. A když jsem jednou o tom tak doma uvažoval, vìdìl jsem, že tím nejvìtším dobrem je Bùh a tak jsem zjistil, kdo je misionáø. Na jaké téma byla tato vaše bakaláøská práce? Téma bylo: Universalismus spásy ve starém zákonì. Takové prozkoumání nìkterých knih Staré smlouvy a hledání myšlenek a statí, ve kterých se praví že spása není urèena jen pro Židy, ale pro všechny lidi. Mohu se zeptat, kolik vás v roèníku bylo, když jste vstupoval do noviciátu? Byli jsme 3 a všichni jsme zùstali. Kde si vaši spolubratøi vykonávají svoji pastoraèní praxi? Jeden spolubratr je na misijní praxi v Misijním domì Matky Boží na Kalvárii. Tak jako já i on uèí náboženství, ale na plný úvazek. Kromì toho pomáhá v domì. Druhý spolubratr požádal o misijní zkušenost v zahranièí. Jde o OTP program, což znamená, že student odchází po ukonèení bakaláøského studia na 2 roky do zahranièí, kde se nejprve uèí jazyk a poznává kulturu, a pak pomáhá s pastorací. Spolubratr bude velmi brzy cestovat do Mexika. Tato možnost se nabízí vždy jen jednomu studentovi, protože v naší provincii je také potøeba pastoraèních asistentù. Do naší farnosti jste pøišel po obnovì doèasných øeholních slibù, které jste obnovovali v Nitre na Kalvárii v sobotu

8. záøí. Kolik verbistù obnovilo své doèasné sliby? Doèasné sliby obnovilo celkem 13 verbistù. 12 pocházejících ze Slovenska a jeden zahranièní student - spolubratr Robin z Indie, který posilnil naši komunitu. Vìèné sliby neskládal nikdo a ani v èervnu tohoto roku nebyl žádný verbista vysvìcen na knìze. Do postulátu byli v tomto roce pøijati dva noví postulanti, kteøí byli 7. záøí pøijati do roèního noviciátu. Na praxi pùsobíte v Èeské republice. Víte vy sám kolik verbistù v Èeské republice pùsobí? No, jedna, dva tøi, ètyøi a já. Správná odpovìï je 9 :-).

pøedstavený Spoleènosti Božího Slova P. Heinz Kulüke, SVD, byl jste nìkdy v sídle generálního pøedstaveného v Øímì v Collegio del Verbo Divino? V Øímì jsem zatím nebyl, ale doufám že se tam nìkdy podívám, teda je to mùj veliký sen. No, ale už mnoho mýh snù se uskuteènilo :-). Ale zabalené ještì nemám. Jako misionáø se budete potøebovat ve svìtì domluvit, jaké jazyky ovládáte? Pøes prázdniny, bìhem VŠ zemìdìlské jsem jezdil na praxi do Nìmecka. Nìkdy na praxi na farmu pracovat se zvíøaty, nebo i kvìtinovou farmu. Z nìmèiny jsem už toho hodnì zapomnìl, ale domluvit jsem se umìl a teï se spíš vìnuji angliètinì. S Br. Tomášem jste byl Br. Tomáš Gerboc, SVD a Br. Milan Toman, SVD v Irsku v Irsku na jazykovém kurzu, mohl byste nám o tomto kurzu nìco blíže øíci? Tento kurz byl na naší jazykové škole v mìsteèku Maynooth, které leží asi 20 km od Dublinu. Kurz trval 5 týdnù. Bìhem té doby se tam vystøídalo asi 70 studentù, kteøí pøicházeli a odcházeli. Kurzy se tam poøádají celoroènì, ale v létì je tam asi nejvíce studentù. Bylo nás tam asi z 20 národností. Byla to velmi zajímavá zkušenost studovat se studenty z celého svìta. Tento kurz byl intenzivní, takže jsme mluvili anglicky od rána do veèera. Ze Slovenské provincie jsme tam byli 3: tedy já, Br. Tomáš Gerboc a Br. Juraj Cibula. Mezi sebou Když nepoèítám Vás, tak 5 spolubratrù ze jsme mìli dohodu, že spolu budeme mluvit Slovenska: v Mimoni P. Václav Horniak (v jen anglicky. Bìhem kurzu byly dopoledne naší farnosti nìjaký èas zastupoval P. Jozefa pøednášky, odpoledne byly volitelné pøedStreèku) a Br. Jozef Marko (v naší farnosti nášky èi exkurze v angliètinì po muzeích, pùsobil jako pastoraèní asistent); ve Valaš- Dublinu… ské Polance P. Jozef Berec; ve Velkých KarŠkola nese název Divine Word School of lovicích P. Rastislav Kršák (bývalý kaplan English a je velmi známá hlavnì v Itálii, na naší farnosti) a náš P. Marek Poláèik. Dále univerzitách, obzvláštì na církevních unidva spolubratøi pocházející z Polska: v Pra- verzitách, proto nejvìtší èást studentù tvoze-Uhøínìvsi P. Jaroslaw Batóg (bývalý øili knìží a øádové sestry z celého svìta, kteøí správce farnosti Velké Karlovice) a ve Zlínì studují nebo pùsobí v Øímì, ale byli tam v - Malenovicích P. Waldemar Grieger (býva- menším poètu i laici. lý správce naší farnosti a farnosti Velké KarPro nás je Irsko vìtšinou nedostupnou lovice). A také dva vietnamští spolubratøi P. zemí. Mìli jste možnost navštívit i nìkteré Josef a P. Jan Køtitel. pùvodní stavby napøíklad kláštery èi kosNyní byl zvolen nový generální tely z poèátkù køes•anství v Irsku?

Ò

Ne vždy máme možnost a sílu konat velké èiny, ale drobné musíme dìlat každou chvíli, proto je konejme dobøe. Ï -3-

v


…ROZHOVOR…Z NAŠÍ FARNOSTI…ROZHOVOR…Z NAŠÍ FARNOSTI…ROZHOVOR Byli jsme ve starobylých chrámech jako tøeba katedrála sv. Patrika nebo na historickém høbitovì v Dublinu, kde jsou ty typické irské køíže. O historii Irska jsme èasto mluvili bìhem pøednášek. Bìhem kurzu jsme navštívili mnoho historických míst, ale nejvíce exkurzí jsme vìnovali Dublinu. Jmenoval jste katedrálu sv. Patrika. Kdo byl Sv.Patrik? Byl starovìký køes•anský duchovní, mnich a velký misionáø pùsobící v druhé polovinì 5. století v Irsku. Pávì on byl prvním misionáøem v Irsku a jeho žáci pak šíøili køes•anství po celé zemi. Irsko bylo velkou køes•anskou zemí a stále køes•anskou zemí zùstalo, i když právì prochází takovou jakousi krizí, kdy se lidé od køes•anství vzdalují. Co vám osobnì dala návštìva této zemì a co vás tam zaujalo? Jednak ten kurz byl pro nás všechny velmi prospìšný a pomohl nám zdokonalit se v angliètinì a Irsko samotné je velmi nádherná zemì. Na severu jsme vidìli ceduli „Dìkujeme za návštìvu úžasné krajiny“ a opravdu Irsko úžasnou zemí je. Všude je nádherná zeleò. Pomáhá k tomu klimatické podnebí. V Irsku èasto prší, ale není to až tak hrozné jak jsem oèekával. Vìtšinou pršelo ráno, skoro každé ráno, ale jen chvilièku, a pak chvilku sprchlo pøes den. Ale vìtšinou to byly takové sporadické pøeháòky. Èekal jsem upršené a sychravé dny, ale v tomhle jsem se spletl. Ale sluníèko jsme vidìli jen pøi odjezdu. I když neprší, obloha je zatažena. Nejvíce mì zaujala zemì v severní èásti Irska, teda pøi atlantickém pobøeží. Irsko je nádherná venkovská krajina, kde žijí lidé, kteøí milují pøírodu. Kromì toho jsou Irové velmi milí a pøátelští lidé, asi jako Moraváci. Mìl jste možnost se s Br. Tomášem bìhem tìchto 5 týdnù pobavit o jeho pastoraèní praxi u nás a seznámil Vás s tím co Vás u nás èeká? Sem tam jsme se bavili i na toto téma, ale pøece jen v angliètinì nám to moc nešlo, tak až potom v Bratislavì jsme se bavili o Moravì a o jeho roce pastoraèní praxe zde. Máte nìjakou pøedstavu o budoucí zemi svého misijního pùsobení? Vìtšinou jsou to zemì, o kterých vykládají naši spolubratøi, když pøijedou po tøech letech na dovolenou. Když jsem poznal naše misionáøe a zemì ve kterých pùsobí, tak z jejich vykládání mì zaujala Latinská Amerika, Ekvádor, také zemì v Africe, jako napøíklad Keòa…

Takže ještì nevíte které zemì byste si napsal jako možnosti misijního urèení? To musí mít èlovìk dostateènì promodlené a Pán Bùh mu ve správném èase dá poznat, které zemì má napsat. Nyní jste pøišel k nám do farnosti na roèní praxi, než budete pokraèovat dál ve studiu. Minulý rok, když zde byl na praxi Br. Tomáš, tak s dìtmi organizoval sportovní odpoledne a s mládeží se setkával v pátek pøi filmových veèerech apod. Co byste bìhem své roèní praxe chtìl dìlat vy? Pokud by byl zájem od mladých lidí a dìtí o tyto setkání, tak bych v nich velice rád pokraèoval. Zájem pokraèovat ve sportovních odpoledních se potvrdil minulou nedìli, kdy jsme se setkali v celkem pìkném poètu a zahráli si vybíjenou a fotbal. No zatím se teprve rozkoukávám. Jaké jsou vaše záliby a koníèky? Když mám volno a venku je hezky, tak rád jezdím na kole, ale mám rád i ostatní sporty jako fotbal, volejbal nebo plavání. Kromì

…

toho rád chodím po horách a to v každém roèním období. Rád ètu knihy, zvláš• duchovní literaturu. Velkým povzbuzením jsou pro mne knihy nebo filmy o životì svatých. Jednou do roka vytáhnu své malíøské náèiní (plátno a štìtce) a maluji. Celkovì mohu øíci, že mám rád všechno umìní. Také rád zpívám. U nás v Bratislavì pøi vìtších slavnostech zpívá schola. Uèím se hrát na kytaru, ale pøiznám se, že mi to zatím moc nejde… Budete tu rok pobývat, tak pokud byste byl tak hodný a naznaèil nám – hospodyòkám, která jídla a buchty máte rád, abychom až vás pozveme na obìd vìdìli co uvaøit.? (Smích.) Já mohu øíci, že sním vše kromì jedné polévky, a to je vajíèková polévka. A makové buchty mám také velmi rád. Je nìjaké jídlo, které Vám vyslovenì udìlá radost? Èeská kuchynì je velmi chutná… Tak tøeba svíèková a knedlíky to mám velmi rád. Pøipravila Ingrid Petøeková

Naše farní pou• 2012 V opravdu hojném poètu (dva plné autobusy) jsme se vydali ve dnech 10.-12. srpna na farní pou•, jejímž cílem byla mariánská poutní místa jižní Moravy a Vídeò. K našim nejstarším poutním místùm patøí Køtiny. Podle starého vyprávìní ve zdejším údolí køtili již svatí Cyril a Metodìj a jejich žáci. Proto i tento starobylý název. V poutním kostele jsme se poklonili Pannì Marii Køtinské a na závìr prohlídky nám místní faráø nechal rozeznít tamní zvonkohru. Dále jsme pokraèovali návštìvou Rajhradského benediktinského kláštera, nejstaršího kláštera na Moravì. V nìm je umístìn Památník národního písemnictví na Moravì, který spravuje slavnou benediktinskou knihovnu s 65 000 svazky knih. Zde, v chrámu, byla pro nás sloužena mše svatá. Po jejím skonèení jsme pokraèovali do Mikulova, kde jsme navštívili chrám svatého Václava a poté se vìnovali prohlídce vinaøského mìsta. Nìkteøí se vyšplhali na Svatý kopeèek, a tak prošli køížovou cestu s kaplemi, který se tyèí nad mìstem a tvoøí dominantu okolí. Další den jsme odjeli do Vídnì, mìsta, které je spjato i s naší historií. Tam jsme nejdøíve navštívili císaøský palác Hofburg, kde jsou v muzeu, mimo jiné, vystaveny panovnické sbírky vzácného porcelánu, skla, zlaté a støíbrné servisy a vázy. Potom jsme si prohlédli i jeden z nejstarších a nejkrásnìjších vídeòských kostelù, chrám sv. Petra. Dále jsme se

zúèastnili bohoslužby v chrámu Panny Marie Na bøehu, kde jsou uloženy ostatky našeho významného svìtce Klementa Maria Hofbauera, rodáka z Tasovic u Znojma. Po mši svaté jsme si prohlédli katedrálu svatého Štìpána a z její vìže jsme shlédli krásu mìsta, a pak se vìnovali prohlídce starobylé Vídnì. Veèer jsme se unaveni, ale plni dojmù, vrátili zpátky na Moravu. Po nedìlní bohoslužbì v zámecké kapli v Lednici jsme si prohlédli zámek, který patøí k nejkrásnìjším u nás.. K zámku pøiléhá unikátní stavba palmového skleníku s tropickými a subtropickými rostlinami. Dále jsme mìli možnost shlédnout okolí zámku s nejvìtším evropským zámeckým parkem. To vše mnozí z nás pøehlédli v celé kráse z vrcholu 60- ti metrového minaretu. Po obìdì jsme zamíøili k poslednímu cíli našeho putování. Tím bylo oblíbené mariánské poutní místo ve Vranovì u Brna, k nìmuž patøí i kostel Narození Panny Marie, kde se podle legendy zjevila Bohorodièka nemocnému šlechtici, pomohla mu v nouzi a uzdravila ho. I my jsme odtud odešli s pokojem a útìchou v srdci. Zpáteèní cesta autobusem rychle ubìhla za pøispìní písní scholy, doprovázené houslemi. My, poutníci, tímto vyslovujeme upøímné Pan Bùh zapla• Otci Markovi, bratru Tomášovi a všem, kteøí se na pøípravì podíleli. Marie Vrtìlová

Ò

Velmi èasto sníme o tom, jak se stát andìly, ale unavuje nás být dobrými muži a dobrými ženami. -4-

Ï

v


…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…

CSM 2012 (Celostátní setkání mládeže) Den 1. – úterý 14/8 Zaèátek plavby byl logicky nároèný. Vmìstnat batožiny, kytaru a 8 zástupcù naší farnosti do jednoho kupéèka bylo opravdu umìním. Ubytovali nás ve škole s novými záchody. Michal a Tomáš nám potom pøipravili scénku. Jen nevíme, kdy ji stihli nacvièit. Probìhla ve tøech dobách – brýle padly, byly nakopnuty a majitelem zašlápnuty. V 19:30 se konal zahajovací ceremoniál, který k radosti mladších trval pomìrnì dlouho. Pøed spaním jsme mìli venkovní piknik, který byl výjimeèný výborným nezapomenutelným Kulèákovým chlebem :-). Den 2. – støeda 15/8 Den jsme pøivítali spoleènou snídaní na karimatkách. Od pùl 9 se již u hlavního podia konal program – ranní modlitba, katecheze, a pak mše svatá. Tentokrát nás provázela skupina Adorare z Valašských Klobouk. Na obìd byla chutná sekaná s bramborem a zelím. Odpoledne jsme se rozdìlili – Jitka a Bìtka navštívili workshop – Základy harmonie. Kluci dostali koktejl s názvem Pokoj ve stánku Signály.cz. Veèer jsme si koupili ždárské trièka v barvì – èervené, bílé, zelené èi èerné. Pak následovala veèerní svìtelnì pùsobivá modlitba rùžence, kterou vedl Mons. Vokál. Den 3. – ètvrtek 16/8 Pøi ranní modlitbì po diecézích jsme pozdravili velkého olomouckého pana arcibiskupa Jana Graubnera, který mìl katechezi o lásce. Po dobrém guláši jsme vyzkoušeli, jak nároèná je týmová spolupráce na lodi. Pobavili jsme nejednoho diváka na bøehu. Poté jsme navštívili Zelenou Horu. Je to krásná památka UNESCO, ohranièená krásnou zdí – pùvodní klášterní, za níž se nachází krásný høbitov s pomníkem Rudoarmìjcù.Uprostøed stojí krásný kostel se vstupem za 90 Kè. Místo prohlídky kostela jsme zvolili krásný dolíèek s anglickým trávníkem, kde spoèinuly naše unavené údy. Další naše cesta vedla do zámku na jeden z nejoèekávanìjších koncertù Prague Cello quartet. Pohledná ètveøice violoncellistù zahrála slavné skladby napø. od kapely Metalica, Sedm stateèných v nejrùznìjších úpravách. Veèer jsme pak na hlavním podiu byli svìdky dojemného povídání od blízkých bl. Ciary Lucce Bodanové, kteøí k této pøíležitosti pøijeli až z Itálie. Pán byl milostiv, nejen tím že ze zamraèeného nebe nespadla témìø ani kapka, ale že i ve sprchách tekla teplá voda.

Den 4. – pátek 17/8 I dnes jsme naèali den spoleènou modlitbou a snídaní. Kluci pak bìželi pomáhat sestrám Paulínkám s rozložením knih v jejich moderním knihkupectví. Potom jsme se rozešli – jedni šli na raní modlitbu s kapelou Adorare, druzí na Øeckokatolickou liturgii na zámek. Pak jsme se sešli na pøednášce otce kardinála Dominika Duky OP. Odpoledne jsme odpoèívali, hráli freesbee (oGo) a stolní hru Èesko. Veèer jsme prožili nádhernou mší svatou, kterou celebroval otec kardinál. V kázání pøítomné vyzval k lásce, pravdì, èestnosti a spravedlnosti. Den 5. – sobota 18/8 V sobotu nastala malinká zmìna. Snídanì byla nahlášena až na 8:00. I dnes jsme mìli jít pomoci sestrám Paulínkám, jenže jsme se trochu zpozdili a sestry zatím všechno nachystaly samy. Zaèátek programu byl v 9:00 na Hlavním podiu. Následovala ranní modlitba, katecheze Mons. Pavla Posáda, a diskuzní skupinky na téma pokoj. V 11:00 byla slavností mše svatá, kterou celebroval Mons. Vojtìch Cikrle. V poledne jsme mìli výborný obìd - špagety, a pak krátkou siestu. Již v pátek jsme si vybrali trasu pouti, dlouhou asi 8 km, která mìla být uskuteènìna od 13:30 do 18:00. Pøed poutí jsme se skoèili obèerstvit a posilnit do Barbar Baru a

zaèátek se nám rázem posunul o hodinu. Pou• mìla asi 9 zastavení, bìhem kterých jsme vidìli, jak se píší ikony, fotky rozpadlých kostelù na Šumavì, aj. V 18:00 nás èekala veèeøe. Po veèeøi zaèínal veèerní program, vigilie, se slovem Mons. Josefa Kajínka, následnì obnova biømování se svíèkami a adorace. Pìkný program skonèil až ve 22:30 a poté všichni odcházeli na pokoje, kde se ještì chvilinku povídalo a zpívalo. Ale únava byla silnìjší a vyhnala nás do spacákù. Den 6 – nedìle 19/8 Nastal poslední den, jehož tématem bylo ,,Pøijmìte Ducha svatého“. Snídanì byla opìt v 8:00. I dnes jsme mìli jít pomoci sestrám Paulínkám, ale opìt jsme to nestihli, i když jsme jeli projednou autem. Program zaèal v 9:00 – ranní modlitba a svìdectví. V 10:00 zaèala závìreèná mše svatá, kterou vedl Mons. Jan Graubner. Bìhem mše svaté se konalo biømování sedmi zástupcù èeských a moravských diecézí. Obìd (øízek s chlebem a ovoce) se rozdával u pódia. Ještì jsme se rozlouèili se sestrami Paulínkami a u hlavní brány každý dostal krabièku s nápisem: ,,Ovocem ducha je láska, radost, a pokoj“. Uvnitø byly chutné barevné bonbóny, které jsme dostali pro vzpomínku na pìkné chvíle prožité ve spoleèenství skvìlých lidí. Tomáš SVD Jitka, Vašek, Hanka, Milan, Tomáš, Alžbìta a Michal z farnosti N. Hrozenkov

Orelská pou• na sv. Hostýnì Celonárodní Orelská pou• se v letošním roce konala ve dnech 25. a 26. srpna. Sobotní program byl ve znamení spoleèného putování k Pannì Marii. Nìkdo vyrazil z Rajnochovic nebo z Trojáku pìšky, nìkteøí dorazili na kolech a jiní pøijeli vlakem èi autobusem. Nìkteøí poutníci byli až z jihoèeských Domažlic. Program zaèínal veèerní mší svatou v bazilice, kterou celebroval náš rodák P. Petr Dujka. Po skonèení mše svaté, se konal tradièní "Bìh k Božímu hrobu", jedná se o bìžeckou soutìž pro všechny vìkové kategorie. Soutìžící byli rozdìlení podle vìkových kategorií od pøedškolákù až po nejstarší ženy a muže. Z naši orelské jednoty se závodù zúèastnili tøi bìžci - P. Petr Dujka, Pavel Ohryzek ml. a Václav Ohryzek. Všichni tøi se ve svých kategoriích umístili na prvních místech. Jako odmìnu obdrželi medaile, diplomy a upomínkové pøedmìty. Po skonèení soutìže se konala spoleèná svìtelná køížová cesta s rozžatými svícemi. Závìreèné svá-

tostné požehnání se konalo opìt v bazilice a pak následovalo spoleèné zpívání na schodech pøed bazilikou. Doprovázela nás schola z Brna - Židenic. Vlahou srpnovou nocí se nesly zpìvy písní jak z kancionálù, tak ze zpìvníkù pro scholy. Nedìle, ta byla ve znamení oslav hlavní pouti. Pøed hlavní mší svatou, která zaèínala v 10:00 hodin se konala pøíprava slavnostního prùvodu a øazení orelských praporù. Slavnostní mši celebroval J. E. Mons. Jan Vokál z Hradce Králové, který vyzdvihl význam Orla v souèasné dobì a jeho potøebu pro spoleènost. Souèástí slavnosti byl také prùvod orlù s orelskými prapory , hostù a knìží od baziliky k novì vybudovanému venkovnímu pódiu. Po odpoledním setkání poutníkù s knìžími a hosty, završila pobožnost køížové cesty letošní poutní slavnost. Pavel Ohryzek Orel jednota Nový Hrozenkov

Ò Bùh, který stvoøil èlovìka, mu dal rozum, aby Ho mohl poznávat, vùli, aby Ho miloval, oèi, aby vidìl Jeho díla a jazyk, aby Ho mohl chválit. Ï

-5-

v



Letní Chata Scholy - sobota 7. èervence až støeda 11. èervence Sobota Ráno jsme se setkali 8:45 hod na zastávce v Novém Hrozenkovì. Všichni jsme se moc tìšili na chatu. Pøijeli jsme na Vsetín a èekali jsme na nástupišti è.26 až pojede autobus do Hoš•álkové. Neubìhlo ani 10 min a už jsme jeli. Cesta do Hoš•álkové byla legraèní a krátká. Na zastávce v Hoš•álkové nás èekal pan Vraj, který byl z Olomouce a patøila mu chata. Problém byl ten, že jsme mìli jenom Jitku. Pe•an s Danou a autem nìkde zabloudili, tak jsme na nì èekali. Po chvíli nám pan Vraj øekl, že si máme dát vìci do jeho auta a jít pomalu k chatì sami. Už jsme tam skoro byli (aspoò jsme si to mysleli) a po chvíli nás dojela Jitka s panem Vrajem a Dana s Pe•anem. A Jitka vystoupila z auta a šla s námi - to bylo potìšení. Došli jsme až k rozcestí, kde nás èekal jenom Pe•an. Dana byla už nahoøe s panem Vrajem. Jitka nám naložila vìci do batùžkù a vyšli jsme tìžce do kopce (nahoru). Vyšli jsme nahoru a byla tam chata k pohledání. Odemkli jsme a vevnitø to bylo opravdu pìkné. My s holkami jsme letìly okamžitì nahoru po schodech a vybraly jsme si ten nejpìknìjší pokoj, kde bylo docela hodnì místa. Vybalily jsme se a šli dolù vaøit obìd. Tam nám vedoucí øekli, že tato chata je na téma „Afrika“ a my všichni jsme køováci. Rozdìlili nás na dvì skupiny – kmeny: „Khoikoj“ (Bìtka-Velký kojot, Alenka-Lula, Radka-Motto-motto, TýnaAttila a Vala-Blonïatá vyžírka) a „Bushmans“ (Kika-Velký èakarakaka, Vojta-The big Wazzub, Kaèka-Futu-futu, Anièka-Velký mozek a Maruška-Fufík). Na obìd byly špagety a bylo to moc dobré. Po obìdì byla hra vodní válka, ale napøed byla hra se slepou mapou Afriky, kde jsme museli doplòovat názvy zemí, ostrovù atd. Tuto hru vyhráli „Khoikoi“. Pak nastala vodní válka, všichni jsme se zmáèeli až po uši i Jitka, které byla v obleèení (my mìli na sobì plavky). Veèeøi jsme jedli na zemi, každý si vzal placku a na tu si nabral smìs. Pøipadali jsme si opravdu jako v Africe. Spát jsme šli až ve 23:00 nebo ve 24:00 hod a Jitka nám ještì øekla pohádku „O mráèku Oldovi a píseèné dunì Týnì“. Den byl opravdu nároèný a srandovní. Maruška-Fufík + Alenka-Lula Nedìle Ráno jsme vstali o pùl osmé, hned poté jsme mìli rozcvièku s Danou. Na snídani byly buchtièky od maminek a babièek. Mìli jsme jít do kostela pìšky asi 4 km. Ale nám se moc

nechtìlo a Jitka nám øekla, že když udìláme pro Pe•ana dobrý skutek, možná nám pùjèí auto. Tak jsme se rozhodli, že mu složíme básnièku. Šli jsme do našeho luxusního pokoje s luxusním výhledem a vymýšleli jsme mu básnièku jménem „Óda na Pe•ana“. Pak jsme mu ji všichni pøeèetli, a tak nám auto pùjèil. Hned poté jsme se šli obléct a holky namalovat, samozøejmì že jen málo, asi za pùl hodiny jsme se sešli a vyrazili jsme 1 km z kopce k Pe•anovu modrému autíèku. Pøišli jsme k autíèku. Já (Velký èakarakaka), Alèa (Lula), Radka (Motto-motto) a Vojta (The big Wazzub) jsme jeli v kufru, protože už nebylo místo na sedaèkách. Jitka jela 45 km/1h a byli jsme u kostela v 10 hod a mše byla až v 10:30 hod. Než zaèala mše modlili jsme se rùženec. Mše byla bájeèná, protože ji sloužil otec Kája a také byly køtiny Samuela-Petra. Na konci mše jsme se dozvìdìli, že Kája má zítra narozeniny-krásných 32 let. Po mši jsme mu šli popøát a jeli zpátky na chatu. V kufru tentokrát sedìli Alžbí (Velký kojot), Maòa (Fufík), Kaèka (Futu-futu) a Týna (Atilla). Obìd byl výborný, kuøecí vývar a kuøe s rýží, vaøili ho Pe•an a Dana. Po obìdì jsme hráli hru Stonožku, kdy jsme museli obejít chatu ètyømi zpùsoby. Hru vyhráli „Khoikoi“. Pak následovala hra Ovce, ve které pastýø zahánìl ovce, ale nesmìl na nì mluvit ani se jich dotýkat. Pøišla za námi i Jitèina kamarádka Hanka se svým snoubencem Honzou a donesli nám meloun. A tak jsme jim zazpívali pár písnièek. Pak jsme chtìli hrát další hru, ale zaèalo pršet, tak jsme ji dohráli až v pondìlí. Veèeøi (èesnekaèku a peèáky) vaøil Pe•an a Bìtka. Veèer za námi dojela Vala a Anièka a my jim udìlali prohlídku chaty. Pe•an nám pak øekl horor „O kocourovi Felixovi a klukovi Jonatánovi“. A šli jsme spát. Kika-Velký èakarakaka + Kaèka-Futu-futu Pondìlí Vstali jsme ráno, protože nás probudila Jitka na rozcvièku. Rozcvièka byla tìžká, bìželi jsme do kopce (vysoko) a nikomu z nás se zase nechtìlo, jako vždy. Po rozcvièce byla skvìlá snídanì, no, jak jinak než buchty. Po snídani jsme hráli hru Sbìraèi. V týmech jsme hledali rùzné plodiny a byliny a museli jsme je poznat-byla to zábava. Po cestì „Bushmani“ našli psa Anežku. Teda nevím, jestli Anežku, ale my jsme ji tak pojmenovali. Napøed to byl nádherný pejsek,

který se nás nechtìl pustit, šel poøád za námi. Ale mì už to zaèalo vadit, ale nakonec odešel. Hned po sbìraèích jsme hráli další hru "malba". Mìli jsme nakreslit obraz podle pøedlohy. Ale mìlo to háèek. Každou chvíli jsme mìli kreslit nìèím jiným. První byl palec, pak loket, koleno, nos, brada, atd. Bylo to tìžké, ale byla sranda. Byli jsme celí špinaví, tak jsme se vyvlékli do plavek, poøádnì se namydlili a opláchli studenou vodou. Byla nám strašná zima, ale stálo to za to. Po malování jsme mìli èas, tak jsme šly s holkami do pokoje a kecali jsme. Potom nás èekal obìd. Byly halušky se zelím. Po obìdì byl polední klid, tak jsme s holkami zase kecaly. Pak jsme šli hrát ragby, to bylo super, ani jsme nechtìli pøestat. Dále byly na øadì masky. Nevìdìli jsme, co si o tom máme myslet, a jaké to bude. Tak jsme to zaèali. Byly to masky ze sádry. První byla na øadì Alžbí, mìla krásnou masku, a ti další taky, ale poslední dva-Vojta a já-jsme je mìly hnusné, protože došla sádra, ale to nevadilo. Jinak to bylo nepøíjemné, tak pùl hodiny jsme mìli na tváøi sádru, nevidìli jsme, a všechny štípaly a bolely oèi. Ale bylo to OK. Hned po maskách jsme mìli táboráèek, špekáèky, opékané brambory, kecání, zpívání no prostì pohodièka. Po táboráku jsme se umyli a byli pøipravení na horor. Øíkala ho Danuška, a byl fakt strašidelný, a byl podle skuteènosti. Po hororu jsme si šli umýt zuby. Byli jsme tak vystresovaní, že když jsme si umývali zuby, slyšeli jsme zvuky. Hned jsme zaèali øvát a utíkali do schodù. Zalezli jsme do spacáku a usnuly únavou. Anièka-Velký mozek Úterý Ráno jsme vstali a šli na rozcvièku, kterou mìl Pe•an. Na snídani byla ovesné kaša s ovocem. Ta nám všem moc chutnala. Po snídani jsme na šli na Troják. Bylo to asi 5 km. Šli jsme pøes Bludný kopec a kopec Maruška. Po cestì byla sranda, svítilo sluníèko a my mìli volnou zábavu. Na Trojáku jsme si dali svaèinu (chleba s pomazánkou nebo Nutelou) a Jitka nám pak koupila Mrože. Bìhem cesty zpátky jsme hráli hru bomba a další hru, kdy jsme museli mluvit vždy opaènì, takže napø. místo mám hlad, jsme øekli nemám hlad, a tak to bylo celou dobu. Byla to fakt sranda. Když jsme pøišli na chatu, Jitka a Bìtka odjeli na Vsetín na pohotovost, protože Bìtku kousla nìjaká potvora do nohy, a ta jí hroznì opuchla. Ostatní si šli

Ò

Ò

Nic tak neodporuje lásce, jako když nedìláme mnoho pro bližního. Ï Blahoslavení, kteøí žijí na zemi jedinì proto, aby z ní povznášeli duše k Bohu. -6-

Ï

v


…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI… hrát ragby. Po ragby jsme si holky dìlaly korálky a náušnice. Pak se vaøila veèeøe Bulgur, to byla mòamka, Kiki si dokonce tøikrát pøidala. Veèer si každý kmen musel pøipravit malé vystoupení u táboráku. „Bushmeni“ si vymysleli své vlastní tance a „Khoikoi“ zpívali Africké písnì, které jsme se nauèili bìhem chaty. I vedoucí se pøedvedli. Danuš a Jitka v dlouhých šatech a s turbanami na hlavách zpívaly, Pe•an kolem nich tanèil. Po táboráku nás èekala stezka odvahy. Byla strašidelná. Kiki se dokonce tak bála, že se schovala za stodolu, a myslela že nás obelstí, ale nakonec šla. Pak už jsme se jen rozlouèily s Pe•anem a šli spát. Bìtka-Velký kojot Støeda Poslední den jsme vstali v 9 hod. Následovala rozcvièka, a pak snídanì lupínky s mlékem nebo rohlík s nugetou a máslem + voda se š•ávou + èaj. Po snídani nám dala Jitka rozpis úklidu chaty. Uklízeli jsme ve dvojicích-nìkdo koupelku, jiní pokoje. Dopoledne jsme vyrábìli nástroje, rùzné hrkaèky a pøesýpátka. Na obìd byly tìstoviny s keèupem a omáèkou. Po obìdì nám Jitka øekla, abysme dopsaly kroniku. A pak jsme se všichni dali do úklidu. Chatu jsme poøádnì vypucovali a nastalo vyhodnocení. A po vyhodnocení jsme si nahodili bágly, zamávali chatì a hurrááá domùùùù. Maruška-Fufík

Zprávy z Charity Léto, léto... „Léto, léto rozmarný, zùstaò, zùstaò s námi jen pár dní…“. Když je øeè o létì, vybaví se mi hned tato, kdysi populární, písnièka. Její autor jistì netušil, jak pravdivá bude po tolika letech, protože léto = teplé dny, opravdu prosíme, aby s námi alespoò nìkdy zùstaly. Toto léto pøineslo dny krásné, ale také ty ve kterých jsme ho marnì hledali. Na našem „Domeèku“ to hlavnì znamenalo, že jsme nemohli najít den, ve kterém by se sešlo dohromady všechno tak, abychom mohli vyrazit na spoleèný výlet. Aby bylo pìknì, ale ne úmornì, dost pomocníkù a hlavnì volná cyklostezka. Ta byla celé prázdniny pøeplnìná sportovci všech možných vìkových kategorií. Proto trávili léto naši obyvatelé pøevážnì na zahradì, s obèasnými vyjížïkami kolem domeèku a do blízkého okolí. Musím øíct, že se tu vystøídalo hodnì návštìv a domem se èasto ozýval veselý smích a køik malých dìtí. Nìkteøí obyvatelé

Ò Ò

byli na návštìvì u svých rodin, na svatbì a nezmeškali ani poutì ve svých rodištích. Asi nejvìtším oživením a musím øíct, že i pøekvapením, byl pøíchod Vojty Kopeckého. Je to kluèina, který studuje zdravotnickou školu a o prázdninách mìl dodìlávat nìjaké zkoušky. Pøišel se zeptat, jestli by k nám mohl chodit jako dobrovolník, aby si procvièil komunikaci a nìkteré výkony. Nikdo z nás asi neoèekával od 17letého "ogara" tolik pochopení pro „staøíèky“. Byl u nás skoro každý den a Vojto, Vojtíšku bylo za chvíli nejvíc používaným slovem mezi obyvateli. Vojta byl muž na svém místì, vždycky usmìvavý, ochotný pomoci, pozorný, trpìlivý... I sestøièkám byl zdatným pomocníkem. Zkoušky zvládnul a my doufáme, že školu dokonèí bez problémù, protože takového „bratra“ bychom v nemocnicích opravdu chtìli potkávat. Jsme moc rádi, že naše spolupráce trvá i dále a Vojta k nám dochází, když mu to èas a uèení dovolí. Protože léto, teplo, prázdniny a dovolené jsou pøevážnì radostné události, nedá mi to, abych nezmínila „malý zázrak“, který jsme prožili. Od bøezna v“Domeèku“ bydlí paní, která už víc jak 10 let pouze ležela v posteli, nebyla ani na vozíèku. Po domluvì s paní doktorkou jsme ji zaèali pomalu, každý týden o kousek, zvedat v posteli. Chtìli jsme, když by to její zdravotní stav dovolil, posadit ji do polohovacího køesla a vyvést ji „do svìta“. Po trpìlivé práci všech z domu a s Boží pomocí se podaøilo, po ètyøech mìsících, paní v den jejích narozenin opravdu do køesla posadit. Byla to úžasná chvíle pro všechny, kteøí mohli být u toho. Obyvatelé jí popøáli, strávili spoleènou chvilku v kapli a protože byl nádherný den, dostala se po tolika letech i na èerstvý vzduch. Marie Surá, vedoucí pobytových služeb

Nový altán na Halenkovì Na zahradì u Víceúèelového charitního domu v Halenkovì vyrostl letos pøes prázdniny nový zahradní altánek. Obyvatelé domu už se na nìj dlouho tìšili, ale ke stavbì mohlo dojít teprve po vytažení nádrží na naftu a úpravì pozemku kolem domu. Teï už mohou obyvatelé altánek využívat jak k odpoèinku, tak k posezení s návštìvou nebo k aktivizaèní èinnosti. Altán už byl i požehnán P. Miroslawem Lukasiewiczem. Slavnostní požehnání probìhlo 5. záøí 2012 po mši svaté. Marie Fedorová, vedoucí DSS

Setkání s P. Vitáskem Ve støedu 12. záøí se na VCHD v Halenkovì uskuteènilo setkání zamìstnancù Charity Sv. rodiny N.Hrozenkov s prezidentem arcidiecézní Charity Olomouc P. Bohumírem Vitáskem, který za námi pøijel, aby nás zasvìtil do Kodexu Charity Èeská republika. Na úvod zmínil tøi základní rozmìry èlovìka – tìlesný, duševní a duchovní a vedle toho další rozmìr, a to ve vztahu k druhým lidem rozmìr sociální. Jako dobrý pøímìr použil obraz automobilu s øidièem, který nìkam smìøuje. Tìlesný rozmìr v tomto pøirovnání pøedstavuje auto samotné, duševní rozmìr je reprezentován øidièem, který auto ovládá a zná pøedpisy (rozumové poznání, city, pøedstavivost) a duchovní rozmìr je pak samotný cíl cesty, ke kterému øidiè spìje (pøirozená rovina – víra, nadìje a láska, nadpøirozená rovina – smysl života). Pøipomnìl také V. E. Frankla, rakouského psychiatra, který uèí neptat se: „Jaký smysl má mùj život?“, ale „Jaký smysl chci svému životu dát?“ K tomu, abychom mohli dát našemu životu smysl, je potøeba ho naplnit hodnotami – tvùrèími (práce, èinnost), zážitkovými (vnímání krásy pøírody, umìní, vztahù) a postojovými (trpìlivost, vytrvalost, stateènost ve snášení tìžkostí), které mají nejvìtší význam právì tehdy, když jsme ochuzeni o hodnoty tvùrèí i zážitkové. P.Vitásek se zde dostal ke známé definici lásky podle apoštola Pavla z 1. listu Korintským 13, 13 a tím i k poslání charitního pracovníka, který se má snažit tuto ztìlesòovat. Vždy• právì název Charita vznikl z latinského slova caritas, tj.obìtavá, nezištná láska. Bùh sám je touto láskou, stvoøil nás ke své podobì a do každého z nás vtiskl tento krásný a dokonalý obraz. Nejdùležitìjším úkolem se má tak pro nás stát úsilí být viditelným znamením Boží lásky ke svìtu a èlovìku, zejména k chudým, slabým, trpícím a jakkoliv jinak ohroženým lidem. Charitní služba jako jedna z hlavních èinností církve musí být proto založena na respektování, ochranì a rozvíjení pøirozených práv každého èlovìka a na køes•anském pojetí etických hodnot, zakotvených v Písmu sv. a v dokumentech sociálního uèení katolické církve. Na závìr setkání dal P.Vitásek prostor také dotazùm a pøijal pozvání k prohlídce domu i venkovních prostor s novým altánkem, vybudovaným z výtìžku letošní Tøíkrálové sbírky. Marta Koòaøíková pastoraèní asistentka

Ponižování a pronásledování jsou milostí. Bùh jimi zahrnuje všechny, kteøí Mu vìrnì slouží. Buï si jistá, že plnìním svých povinností dokazuješ lásku k Bohu, i kdybys to necítila. -7-

Ï Ï

v


…Z MISIÍ…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z MISIÍ…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z MISIÍ…

Mladá misie verbistù na Madagaskaru se rozvíjí Od roku 2001 pùsobí na Madagaskaru P. Marcel Martinko, SVD. Jako misionáø zaèínal na pobøeží v buši. V letech 20062009 studoval na univerzitì v Paøíži dogmatiku a fundamentální teologii. Nyní pùsobím v interdiecézním knìžském semináøi pro jižní provincii Madagaskaru. na náhorní plošinì ve mìstì Fianarantsoa, kde se nachází mnoho øeholních spoleèenství. V semináøi máme bohoslovce z devíti diecézí a též z šesti mužských øeholí, mezi kterými jsou i verbisté. Vyuèuji dogmatickou teologii, fundamentální teologii a metodologii akademické práce. V našem formaèním domì SVD jsem odpovìdný za úvod našich studentù do akademické práce, úvod do filozofie, Starého a Nového zákona. Také uèím francouzštinu a starám se o chod domu. Bìhem víkendù vypomáhám v okolních farnostech. Pøes prázdniny a svátky vypomáhám na pobøeží. V semináøi máme 250 seminaristù a z nich je asi pùlka øeholníkù. Pøijímáme kandidáty po maturitì, podmínkou je dobrá znalost francouzštiny, která se vyžaduje ke studiu a ochota pracovat v misiích, což je pro malgaše dost tìžké – opustit svoji zem a jít do neznáma. Je to jedna z pøekážek vstoupit k verbistùm. Kongregace, které zùstávají pracovat zde, mají mnoho nových kandidátù. My míváme každým rokem asi deset nových seminaristù. Ne všichni ovšem vydrží. Na Madagaskaru verbisté pùsobí již 23 let. Zpoèátku jsme pùsobili pouze v diecézi Mananjari, nyní pracujeme ve tøech dalších diecézích.

Svátost køtu pøijali a novými farníky se stali 10. èervence – Eliška Divínová, Martina Pekaøová a Adéla Texlová 29. èervence – Marie Kateøina Orságová, Vojtìch Valíèek, Jan Minarèík, Petra Vrchovská a Daniela Sehnem

Na poèátku misie jsem byl tøi roky kaplanem a rok správcem misie na pobøeží. Situace je tam naprosto odlišná. Na náhorní plošinì je køes•anství zakoøenìno. U nás v diecézi jsme letos slavili 140 let od pøíchodu misionáøù. Na pobøeží je stále situace prvotní evangelizace. Na náhorní plošinì jsou farnosti již vyvinutìjší. Prùmìrná farnost zde má kolem 10 filiálek. Na pobøeží má farnost – misijní stanice kvùli nedostatku knìží 60-80 filiálek. Na náhorní plošinì jsou cesty, ale na pobøeží lidé vìtšinou chodí pìšky. Má to vliv i na povahu lidí, tak jako v Evropì. Jižané jsou jiní než lidé z hor. Na náhorní plošinì jsou podmínky tìžší a lidé jsou pracovitìjší. Pracují usilovnì na rýžových polích… Na pobøeží je klima mírnìjší, vše se tam urodí a lidé nepotøebují tolik pracovat. Mají volnìjší vztah k životu. Mým koníèkem je malá farma. Máme asi 2 ha zahrady. Chováme kravièky, prasátka, slepièky… Do práce na hospodáøství jsou zapojeni i seminaristé. K životu misionáøe patøí i manuální práce. Na obdìlávání pùdy nemáme žádné stroje, vše se zde dìlá ruènì. Když potøebujeme poorat pole, využijeme k tomu krávy. V regionu, kde pracujeme není žádná mechanizace. Je to dost tìžká práce. Na náhorní plošinì je takové klima, že se tam dá dopìstovat všechno. Pìstujeme brambory, zelí a všechny druhy zeleniny. Problémem je, že pøichází cyklónové období, kdy je mnoho srážek a ztrácíme èást úrody. Pùvodní víra obyvatel je založena na úctì k pøedkùm. Tato víra má mnoho pozitivního, ale také mnoho, co není sluèitelné s køes-

•anstvím. Malgaši, i když jsou pokøtìni, zùstávají vždy spjatí s úctou k pøedkùm, na kterou se vážou rùzné rituály. Úcta k pøedkùm je pøítomná všude. V normálním životì mají první slovo zemøelí, ne živí. Pøi všech dùležitých životních událostech kontaktují šamana a šaman vše konzultuje s pøedky. Na druhé stranì je tam mnoho zákazù, o kterých se nemluví – tzv. fady. To je pøítomno i v myšlení seminaristù. I když to nepøiznají otevøenì, vždy je tam strach pøed „fady“ . Fady je spojeno s urèitou vinou, strachem a nápravou, co bývá spojeno s návštìvou šamana. Tam se pøináší obìti rùzných zvíøat na zmírnìní a na znovunastolení harmonie. Je mnoho šamanù. Jsou takoví, o kterých se ví, ale i takoví o kterých se neví. V každé vesnici je minimálnì jeden. Misionáøi pøicházejí, a je veliká potøeba misionáøù. Madagaskar má velmi málo domorodých knìží. Letos by mìli pøijít tøi noví knìží – misionáøi z Èile, Indonésie a Ghany. Byli by ale potøeba noví misionáøi. Chybí nám mnoho technických vymožeností. Èlovìk musí být pøipraven pracovat bez elektrického proudu, internetu, televize, telefonu a pod. Tìm, kteøí pøichází, to ze zaèátku dìlá velké problémy, ale dá se na to zvyknout. Doufám, že brzy pøijde nìkdo ze Slovenska, èi Èeské republiky. Na Madagaskaru je dvacet spolubratrù z desíti zemí. Bylo by to milé, kdyby nìkdo pøišel ze Slovenska, protože já jsem zde jediný Slovák.

Svátost manželství uzavøeli

Do vìènosti nás pøedešli

v Novém Hrozenkovì 30. èervna Miroslav Orság a Natálie Pavlicová Ondøej Mikula a Alena Živníèková 7. èervence Michal Èíž a Marta Petøvalská

5. srpna – Tadeáš Helis a Lucie Antonie Kenisová

25. srpna Theodore Oliver Sweeny a Veronika Václavíková

26. srpna – Šimon Vítek a Valentýna Šnajdrová

1. záøí Martin Masaøík a Monika Orságová

16. záøí – Nicol Šarmanová, Eliška Masnicová, Matìj Polách a Barbora Vráželová

8. záøí Petr Valíèek a Barbora Malíková 15. záøí Michal Petr a Martina Zelíková

Ò

Podle textu P. Martina Štefance, SVD pøeložila a pøipravila –INW-

v mìsíci èervenci Božena Zapalaèová (1940) z Karolinky Rùžena Šipulová roz. Pavelková (1929) z Nového Hrozenkova Pavel Krystyník (1940) z N. Hrozenkova Jaroslav Frydrych (1942) z Karolinky Adolfa Hoøèicová roz. Mikušová (1929) z Nového Hrozenkova v mìsíci srpnu Ludmila Pánková roz. Žalmánková (1928) z Nového Hrozenkova Josef Píšek (1928) z Nového Hrozenkova Ivar Schmutz (1939) z Karolinky v mìsíci záøí Antonín Koòaøík (1951) z N. Hrozenkova Zdenìk Provázek (1951) z N. Hrozenkova

Dvì vìci vás udrží ve zbožném životì: velká peèlivost pøi plnìní závazkù vašeho stavu a velká odvaha, abyste se nevzdávali a neztráceli ducha v tìžkostech, do kterých mùžete pøijít. Ï -8-

v



Sestra Sulpicie – Marie Maòáková Milosrdná sestra sv. Køíže Narodila se 6. záøí 1918 v Novém Hrozenkovì na Vsetínsku. Svému tøetímu dítìti dali rodièe Jan a Marie Maòákovi na køtu svatém jméno Marie. Tatínka již Maøenka nepoznala - zemøel, když jí byly sotva dva mìsíce. Maminka dokázala dìtem pøiblížit velikost Boží lásky a vštípit jim vroucí zbožnost. Dìti jí byly vdìèné hlavnì za to, že žila jen pro nì. Podruhé se neprovdala, i když v té dobì nebylo snadné obstarat živobytí. Nejkrásnìjším okamžikem bylo pro Maøenku první svaté pøijímání v devíti letech. Vzpomínala i na nejednu pou• na Svatý Hostýn, která byla obvykle spojena s návštìvou u maminèiny sestry, øeholnice v napajedelském klášteøe. Tam Marie navštìvovala tøi roky mìš•anskou školu. Po jednoroèním pobytu doma se zase vrátila do Napajedel a pod vedením své tety sestry Prokopy vypomáhala pøi rùzných pracích. V srdci dospívající dívky dozrávala touha po øeholním životì. Když maminka poznala ryzost jejího úmyslu obìtovat se ve službì Pánu Bohu, ráda jí k tomu dala své požehnání. Dne 1. kvìtna 1935 nastoupila Marie jako kandidátka v provinèním domì v Kromìøíži. Pøedstavení vystihli její schopnosti a její nadání a poslali ji na studie do zdravotní školy sester sv. Køíže v Bratislavì. Tam získala odbornou kvalifikaci pro ošetøování nemoc-

ných. O svátku sv. Josefa v roce 1938 zaèala jako sestra Sulpicie noviciát a za rok smìla složit první øeholní sliby. Chtìla vìrnì následovat ukøižovaného Pána a v jeho síle mírnit utrpení bližních. Ve velké nemocnici v Moravské Ostravì se vypracovala ve výbornou instrumentáøku na operaèním sále. Vyznaèovala se krajní obìtavostí: byla ochotna vstát i kdykoli v noci, pokud bylo tøeba ošetøit tìžké úrazy ze železáren a dolù. Na sklonku druhé svìtové války složila 23. bøezna 1945 vìèné sliby. Po nich nastoupila na nové pracovištì v nemocnici v Novém Jièínì. Zde pracovala na oèním oddìlení a rovnìž pøi operacích. Pro její dùslednou a radostnou povahu si jí vážily spolupracovnice, pacienti i lékaøi. V dùsledku pronásledování církve musely øeholní sestry v roce 1960 i tuto nemocnici opustit. Následujících sedm let prožila v Bílé Vodì na polských hranicích. Zkušenost velkého spoleèenství sester rùzných øádù, které sem byly vyvezeny ze svých klášterù, byla pro ni velmi cenná. S láskou sloužila svým starším a nemocným spolusestrám a nebyla ušetøena ani plahoèení na státním statku pøi povinných brigádách. Nezahltila ji pøemíra práce, obèas dokázala pro potìšení sester nacvièit divadlo nebo vtipnì zveršovat sestrám, které slavily jubileum, jejich uplynulý

život. Od roku 1967 ji poslušnost pøivedla do Ústavu pro dlouhodobì nemocné v Pøestavlkách u Chrudimi. Devìt rokù zde jemnocitnì sloužila tìžce nemocným a snažila se pøipravit je na setkání s Bohem. Dùchodový vìk jí vynesl úplnì jiný obor èinnosti. Vrátila se do Bílé Vody a po své tetì sestøe Prokopì Mazáèové pøevzala péèi o zahradu a také o hroby spolusester. Z lásky k Pánu Bohu jí nebylo nièeho zatìžko. S postupujícím vìkem jí pøibývalo i zdravotních obtíží. Pøesto ani po pøestìhování sester z Bílé Vody do Kromìøíže v roce 1993 nepøestala obìtavì pomáhat tìžce nemocným spolusestrám. Byla vìrnou v modlitbì jak u lùžka umírajících tak pøed Nejsvìtìjší Svátostí. Horlivì se modlila za knìze a za obrácení høíšníkù. I když byla v posledních letech upoutána na lùžko, dovedla druhé potìšit, pozvednout a povzbudit k dùvìøe v Boha, ve kterém byla její duše hluboce zakotvena. Dne 23. záøí 2009 smìla odejít ke svému Pánu, kterého s hoøící lampou víry, nadìje a lásky toužebnì oèekávala. Milá sestro Sulpicie, dìkujeme vám za vaše vìrohodné svìdectví života Milosrdné sestry sv. Køíže v modlitbì, v práci i v utrpení. S vírou vás odevzdáváme Božímu milosrdenství i mocné pøímluvì Panny Marie. Vyprošujeme vám plnost Boží lásky, k níž jste po celý život smìøovala. Pøevzato z archivu Milosrdných sester sv. Køíže

Když ze srdce zpíváme a hrajeme pro chválu Boží V loòském roce se poprvé v naší farnosti konal festival duchovní hudby, kdy pøed svátkem sv. Václava vystoupilo v našem farním kostele v N. Hrozenkovì 5 sborù a 3 sólisté. P. Marek nám tehdy slíbil, že v roce 2012 má v plánu se prozpívat a prohrát až do rána. Letošní svatováclavské slavnosti, které pøipadly na sobotu 29. záøí, byly zahájeny mší svatou, kterou doprovázel Chrámový pìvecký sbor ze Slušovic, který na varhany postupnì doprovodili 3 varhaníci, což si mohla všimnout jen hrstka posluchaèù sedících na kùru. Po mši probìhlo oficiální zahájení P. Markem Poláèikem a námìstkem hejtmana Zlínského kraje Ing.Jindøichem Ondrušem, který nad festivalem pøijal záštitu. Tento nejvìtší festival hudby (když se pomine folklor) v okolí, jak se o nìm Ing. Jindøich Ondruš vyjádøil, byl finanènì podpoøen z rozpoètu Zlínského kraje. Následovalo podìkování P. Marka èlenùm sboru Hafera za pomoc pøi organizaci sobotního dne. A pak se již postupnì vystøídalo kolem 180

úèinkujících. Poslední z nich opustili chrám až pùl hodinu pøed pùlnocí. Nejprve jsme mìli možnost se zaposlouchat do duchovních písní v podání ženského sboru z Valašské Polanky pod vedením pana Bázla. Po malém stìhování Broòa Doèkalová a její 3 žáci rozeznìli struny cimbálù. Vystouipil i nejmladší cimbalista široko daleko, který sice nezvládl nacvièit duchovní píseò, ale vùbec to nevadilo. Vždy• nožky musel mít podloženy a na cimbál sotva dosáhl. Po dalším stìhování a ladìní hudebních nástrojù pøišly na øadu další dìti ve vìku od 5-ti letých až po mládež, a sice naše hrozenkovská schola za pomoci mládeže z cimbálovky Kotula. Dìti pro festival nacvièily nové písnì, které vždy mile uvedly a nìkteré z nich darovaly v upomínku. Asi nejvíce všechny dojala píseò, která již jedenkráte v kostele zaznìla, a to v lednu na pohøbu jejich kamaráda. Následovalo úchvatné vystoupení sboru Collegium Bonum z Bílovce. Jan Maceèek z NH, se svojí pøítelkyní Barborou ze Vsetína, pøednesl na housle

kánon a poté ještì zahrál sólovì 2 skladby. Po skvìle pøipraveném vystoupení naší varhanice Jany Baøákové, kdy všem pøítomným pøedvedla jak umí skvìle varhany rozeznít ke slávì Boží, jsme byli vyzváni k malé pøestávce a pozváni k pohoštìní do Lidového domu. Program pokraèoval vystoupením folklorních pìveckých sborù Spinek z Vnorov (v krojích) a Hafera z NH (zcela mimoøádnì v civilním odìvu), kteøí zazpívali pùvodní i souèasné duchovní písnì. Na závìr vystoupil nám již známý smíšený pìvecký sbor Tristianus z Trstenej. Pøekvapením byla koneèná píseò, kdy se k Tristianu pøidala Hafera a spoleènì nám zazpívali Dvoøákovu 9 Symfonii Z Nového svìta - Velký Bože náš... Poté jsme se rozešli do svých domovù, abychom v nedìli mohli pøi mši svaté podìkovat za úrodu (mši doprovázel Tristianus) a následnì na „dìtské mši“ prosit o Boží požehnání pro Scholu a vzpomenout na všechny zemøelé èleny chrámového sboru. -INW-

Ò Známkou pravých Božích dìtí je být vždy pøipraveni pøijmout úmysly nejmilovanìjšího Otce. Ï Ò Konejme èasto projevy vstøícnosti a lásky tìm, k nimž je naše pøirozenost ménì naklonìna. Ï

-9-

v


…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…

Orelská cvièení pro dìti Od 4.øíjna jsme opìt zaèali pravidelnì cvièit každý ètvrtek v tìlocviènì školy. Zaèínáme vždy od 16.30 hod. a cvièení trvá pøibližnì do 18.00 hod. Program cvièení - úvodní modlitba, pøíbìh na zamyšlení, nástup, rozcvièka, vybíjená, florbal, soutìže a další rùzná cvièení na náøadí, vše podle daného plánu vedoucích, kterými jsou Marie Boháèová a Danka a Pavel Ohryzkovi. Zveme tímto zájemce, z øad dìtí, k využití volného èasu s námi. Pavel Ohryzek Orel jednota Nový Hrozenkov

Pozvání do Scholièky Zveme dìti z naší farnosti od pøedškolního vìku do 10 let, které rády zpívají, aby se k nám pøidaly. Od letošního záøí se na faøe ve støedu v dobì od 15.30 do 17 hodin schází malá Scholièka Mimo zpívání také hrajeme rùzné hry a pokud nám to poèasí dovolí, tak èasto i venku a zažíváme spoustu legrace. Schola pro starší dìti se schází v pátek v dobì od 16 do 17.30 hod. Jitka Haferníková, vedoucí Scholy

jsme mohli jako farnost nabídnout i pro mnoho cizích návštìvníkù nìco z toho krásného co je v naší farnosti pøítomno. Všem, kdo jste se na výstavì podíleli, buï už v kostele v Karolince, nebo zde v Novém Hrozenkovì upøímnì dìkuji.

Rok víry Od øíjna 2012 do listopadu 2013 je pro církev v celém svìtì vyhlášen Rok víry. Zaène 11. øíjna 2012 u pøíležitosti padesátého výroèí zahájení II. vatikánského koncilu, a skonèí o slavnosti Ježíše Krista Krále 24. listopadu 2013. Pøi této pøíležitosti budou v naší farnosti od mìsíce listopadu založeny skupinky modlitebních spoleèenství. Podrobnìji budete informováni pøi mších svatých.

Duchovní obnova

Zapisování mešních úmyslù Mešní úmysly na I. pololetí roku 2013 se budou zapisovat v sobotu 8. prosince 2012 od 8 do 11 hodin na faøe v Novém Hrozenkovì. V Karolince pak v nedìli 9. prosince 2012 po mši svaté.

Ke vzpomínce na všechny vìrné zemøelé - Dušièky Ve ètvrtek 2. listopadu 2012 (Všech svatých) odpoledne a v pátek 3. listopadu 2012 (Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé) po celý den bude možno pøi návštìvì kteréhokoli kostela získat plnomocné odpustky pøivlastnitelné pouze duším v oèistci. Kromì tøí obvyklých podmínek (sv.zpovìï, sv.pøijímání, modlitba na úmysl Svatého otce) je podmínkou pomodlit se pøi návštìvì kostela modlitbu Pánì a vyznání víry. Od 1. listopadu do 8. listopadu je možné získat po splnìní obvyklých podmínek dennì plnomocné odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci, navštíví-li nìkdo høbitov a pomodlí se tam za zemøelé; v ostatních dnech lze takto získat odpustky èásteèné.

V naší farnosti bývá zvykem, že se alespoò jedenkráte v roce na chvíli zastavíme a snažíme se trochu popøemýšlet nad svým životem. V tomto roce se nám opìt nabízí možnost se na chvíli zastavit. Otce redemptoristy již známe z loòska, kdy u nás vedli lidové misie, a tak vás i v tomto roce zveme na duchovní obnovu jimi vedenou, která Poøad bohoslužeb bude v dobì dušièek. Vìøím, že i tato doba o Dušièkách bude pro nás možností znovu se setkat s Pánem. Program obnovy je vložen do toho- Ètvrtek 1. listopadu 2012 - Všech svatých Výstava to Farního zpravodaje. „Poklady naší farnosti“ Karolinka: V tomto roce se v naší farnosti uskuteèniPozvání na pøedstavení 16.00 - mše svatá la výstava „Poklady naší farnosti“. Když jsme o sv. Alžbìtì Nový Hrozenkov: ji s bratrem Tomášem pøipravovali, mysleli V sobotu 8. prosince 2012, na slavnost 18.00 - mše svatá jsme, že to bude jenom na pár dní. Nakonec Neposkvrnìné Panny Marie, vás zveme po trvala 5 mìsícù. Asi to pro mnohé z vás byl mši svaté do farního kostela v Novém Hro- Pátek 2. listopadu 2012 èas vzpomínek na dìtství, ale i radosti z toho, zenkovì na pøestavení o sv. Alžbìtì. O jejím Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé že se v naší farnosti tolik krásných vìcí za- èase èekání na svého vymodleného syna Karolinka: chovalo. Chci na závìr podìkovat vám Jana Køtitele. Pøedstavení nám zahrají èleno- 15.00 - pobožnost na høbitovì všem, kteøí jste nás v této výstavì nejenom vé ochotnického divadla z Lideèka. O pøes- 18.00 - mše svatá podpoøili tím, že jste ji pøijali s radostí, ale i ném èase vás budeme informovat. Nový Hrozenkov: tím, že jste do ní pùjèili své vlastní vìci. Dì8.00 - mše svatá kuji, že jste na tuto výstavu reagovali i tím, Roráty 18.00 - mše svatá že jste tam èasto brali své známé. Chci úpøipoøad bohoslužeb v èase adventu po veèerní mši pobožnost na høbitovì mnì podìkovat vám, kteøí jste si vzali na sta(od pondìlí 3. prosince 2012) Dále dle plakátku „Obnova lidových misií“. rost hlídaání kostela v Karolince, kde byla Karolinka: pùvodnì výstava plánována, ale i za možno pondìlí 6.30 hod Další èíslo farního zpravodaje vyjde 2. následnì ji umístnit ve Valašské galerii vý- ètvrtek 18. 00 hod adventní nedìli 9. prosince 2012, své textotvarného umìní. Myslím, že to bylo velmi Nový Hrozenkov: vé pøíspìvky odevzdávejte prosím do ponvhodné místo zvláštì pro hosty, kteøí do far- úterý, støeda, pátek 6.00 hod. dìlí 26. listopadu 2012. nosti pøicházeli bìhem léta a mìli možnost ji Jako každým rokem prosíme maminky, bashlédnout 6 dní v týdnu. Myslím, že díky bièky èi hodné tetièky, aby dìtem pøipravily P. Marek Poláèik, SVD vaší pomoci, ale i radosti a možná i hrdosti, na faøe snídani. správce farnosti Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky Vydavatel a adresa redakce: Øímskokatolická farnost Nový Hrozenkov, www.farnostnovyhrozenkov.cz Nový Hrozenkov 460, 756 04, e-mail redakce: [email protected] Èíslo pøipravila a vydání zajistila redakèní rada. fotodokumentace do Farního zpravodaje archiv obèanù NH, použity myšlenky sv. Františka Saleského Toto èíslo 2012/3 vychází 28. nedìli v mezidobí, 14. øíjna 2012. Náklad 300 ks. Neprodejné, pro vnitøní potøebu farnosti. Dobrovolný pøíspìvek 10,- Kè (náklady na tisk).

- 10 -

3 ríjen 2012

Recommend Documents