oK == Z O? h-
=
o=
^mi^ ^=co ^====^co
r
1!<0
l^=o> ===== i
73UJ" =
>
=o r-
Z" ======== T— Cg o" ,
^=r^ MMM^ Si ——CO
1/3-
3= -
Celeda, Jaroslav Pavel Krízkovský
W
,J**Vt>£
SLEZSK KNIHOVNIKA. K
poznání kraje své psobnosti vydává Matice Opavská v
Opav.
HUDEBNÍ SKLADATEL
PAVEL KRÍ2K0VSKÝ, ADU AUGUSTINIÁN
KON51STOR. RADA
NA Q./l.
1820
5T.
BRN.
V HOLASOVICÍCH. f
(Vérná
8./V.
podobizna Krížkovského,
prokuraturou kláštera
sv.
1885
V BRN.
zapjená
Tomáše.)
)^
0{
SLEZSKÁ KNIHOVNIKA. K poznání
kraje své
psobnosti vydává
Matice Opavská
Svazek
v
Opav.
II.
Pavel Kížkovský. Nejdležitjší data a
o
život
umleckém psobení velkého Slezana.
K
stoletým jeho narozeninám
napsal Jaroslav Celeda. w 0~
192 0. — k N úkladem Matice Opavské v Opav. Vytiskla knihtiskárna Matice Opavské v Opav é.
)0
vM
k c V2> UBRAfv JUN
6 1973
!
t enarum! Matice Opavská povzbuzena zájmem, jaký se
projevil v
eské
veejnosti o první svazek „Slezské knihovniky", dává v ruce
pátel
druhý
informaní
svazek a nepeje
úkol v
té
míe.
si
nic více, než
jak velký
Slezan P.
aby vykonal svj
Kížkovský
si
pln
zasluhuje. *
Nechf tedy brožurka tato stane se zaslouženou vzpomínkou, vnovanou nehynoucím zásluhám slavného rodáka, jehož skladbám obdivuje se nejen národ náš, nýbrž
i
vzdálená
cizina
MATICE OPAVSKÁ V OPAV.
Knížce nkolik slov na cestu mísfo úvodu. biografická práce ubírá se do rukou tená s mého psaTetí cího stolu. Ješt ped šesti léty nebyl bych pokládal za možné,
—
— ad
Osud zmnil jinak. budu psáti. povolaná, aby informovala Slezana o žiOsoba v prvé vot a inu slavného syna erné slezské hroudy, osoba k náležitému ocenní jeho díla také prakticky co nejzkušenjší, odebrala se v regiony Neznáma Vím z jeho vlastních slov, že Barto íek chystal se naByl jsem psati dstojný rozbor skladatelského díla Kížkovského. nadšen jeho slovy, jeho cennými postehy, posudky a vývody, a proto s nedokavostí ekal jsem, že zaplní dstojn mezeru, zející dosud že
ji
— —
v naší hudební literatue. Bohužel choroba znemožnila Bartoníkovi nejen dodání slíbeného rukopisu o hudb na Slezsku pro „Slezskou ítanku" v Praze pipravovanou, ale znemožnila mu též práci o
Kížkovském. A ponvadž ješt msíc ped svou smrtí (poctiv mne tehdy pi svém píjezdu do sanatoe osobní návštvou na mém koncertu v Osvtovém Svazu v Praze) žádal mne, abych neopomenul Slezanm pipamatovati cenné dílo jejich rodáka, plním daný obtížný úkol podail, nechf posoudí slib. Jak dalece se mi tento veejnost a odborný kritik. Byl jsem si pln vdom mimoádné práce, kterou jsem pijal. Jak vidno, neuhnul jsem z cesty, nýbrž pro Slechopil jsem se péra s láskou, a psal jsem já, Slezan zana o Slezanu. To jest podobiznou úkolu. Vázala mne vymená velikost práce, nedostatek pramen i jich dostupnost, sbormistrovské zkušenosti. Pro Slezana nemá detail dležitosti a proto jsem jej radji vynechal, abych nezdržoval postupu. Ku konci práce vidím, že vypravuji zhuštn, a že mnohé vyloží si tená rozlenním vty. Mé životopisné ádky informují tenáe na podkladu novodobého studia, proti nmuž Geisslerovo a Eichlerovo dílo stojí v úctyhodné vkovité vzdálenosti. Odevzdávaje prohlédnutý rukopis slavné Matici Opavské v Opav, prosím, aby jej v ruce lidu Bezruova vložila s toutéž láskou, s jakou psala jej moje ruka, zaneprazdovaná astokrát starostí nepináležitou. Rozšíí-li na Slezku kusé vdomosti o Kížkovském, vykonala své poslání.
—
—
V
sedmnáctém, osmnáctém a poátkem devatenáctého století pomry veejného života našeho národa stalo se, že naši ešti skladatelé vyšedše z rodné své zem, nezanechali na sob nic valn pvodního, nic osobit národního, nic rázovit eského. V pracích svých pidržovali se panujících cizích smr, hovli duchu i pomru místa, v nmž žili a ídili se zaasté páním i náhledy osob, pod jichž vlivem stáli, jimž sloužili. Akoliv celá ada syn našeho národa stala se zvelebiteli nkterých odbor hudebního umní, pece jen eská zem z nadání a píle svých nejlepších hudebník pimeného prospchu míti nemohla. Nebylo
svrchovan trudnými
pojítka, jímž vyšli, ni
nebo
ústav,
ni
by mužové oni byli bývali pipiati k lidu, z nhož finanní podpora bývala pranepatrná. Nebylo stediska, jednotlivc, kteí by byli dovedli upoutati, soustediti,
uriti a stanoviti zvláštní domácí školu. Nebylo tak jenom v hudb: také v ostatních oborech nebylo lze dopracovati se k uritosti a k svéráznosti. Avšak asy se obrátily. V prvé polovici devatenáctého i v život století vyvstalé lidové hnutí nutn muselo zasáhnouti
Odštpení se eského hudebního života od nmeckého poátku sice umlecky neblahé následky, le stalo se nutnou oistou pro pvodní domácí tvorbu: Pozornost obrácena ovšem k obecnému majetku lidovému t. j. k národní písni, v* prvé k písni lidu, z nhož obrození vyšlo, mohutnlo a zrálo. Skladatelé obrozenským duchem vedeni poali komponovati na eský text a hudební.
mlo
z
ad
napodobení národních písní a jejich harmoRyba úctyhodn zapoal, Zvona a Skroup zdárn pokraovali, pedavše plamenným nadšením prostoupené své dílo ž k o vv ruce Aloise Jelena a Hynka Vojáka. Po nich pišel K ský. Kížkovský pochopil Sušilovo zcela odvodnné nadšení pro národní onen poklad, jenž tkví v hlubokých koenech našich písní, a zahloubal se v opravdové studium alespo tch, které již Sušil sebral. V umní pro tehdejší dobu naprosto pokrokový duch Kížkovského však prvý nenastoupil cesty svých pedchdc ni souasník, nýbrž volil zpsob zcela jiný, zcela nový, ale dstojný se Smetanou sice, ale zcela neodvisle umlce: hledali zvláštní ráz v
nisai. Jan Jakub
í
Souasn
odl
národní píse
v
háv
umlých forem
hudebních.
ili jinými slovy: Znárodnil hudbu v duchu nejmodernjší umlé hudby. Tím stal se dležitým a záslužným initelem na vývoji domácí hudby. Kížkovský nestal se tedy svojí tvorbou pouhopouhou událostí v djinách eského umní hudebního, není episodou, nýbrž Práv z toho djest zjevem význaným, zstane zjevem trvalým vodu vzpomínám já dnes, za rušných nových -obrozenských dob, tvorby a vzpomínám buditelské innosti Kížkovského. Jako dnes, podobn i tehdy byla hudba nositelkou politických a národních idef našeho národa eského. Padesát let tvrdé práce národní leží za námi. A práv tchto let padesát nauilo všechny nás vážiti si cenných muž našeho národa, znáti jich dílo. Je tomu letos práv sto let, co narodil se souasník Smetanv, je tomu let pta!
vdn
!
co zesnul. Mladší generace zví dnes o jeho životních zásluhách již jenom z rt životopisných*), ze zachovalých jeho skladeb. Slezsko poíná vnovati svým národním pracovníkm ilejší pozornost, osvduje jim vdnost. Tak jedin zásluhou Matice ticet,
Opavské
vdný
konci úvodních slov je mou povinností vzdáti dik a korporacím, jež umožnily studium Kížkovského z nejspolehlivjších pramen a zárove zapjily fotografické snímky, jimiž knížka je vybavena. Jmenuji tu pedevším správu kláštera Augustinián na Starém Brn a Filharmonický spolek Beseda Brnnská a vzpomínám všech, kdož mi jakkoliv nápomocni byli. Pro Slezana kupím já pehledn známá mi data v jednotlivé odstavce svého spisu, jenž uren je nikoliv pro specielní odborníky, nýbrž pro souasníky a pak pro ty, kdož po pijdou. Znám nedostatky mých statí, pál bych si však, aby generace, která po pijde, ocenila význam Kížkovského ješt výše, nežli jsme mohli my! Jeho dílo si toho zaslouží mrou nejsvrchovanjší.
Ku
všem osobám
vdn
mn
mn
Jaroslav Celeda,
*) Použil jsem k své práci krom všech djin eské hudby (Nejedlý, Borecký, Bran berber, Srb-Debrnov, Lašek a j.), zejména spisu G e isslerova a R ichlerova o Kížkovském, pak sta,tí Ch válových. Váchových, Doležilových, Janákových, Nejedlého. •Pramen osobních pátel Kížkovského, jakož prameny bezprostedních pokraovatel i
v
studiu jeho práce
uvádím v
textu.
!
^ooo<x»<X30ooooooooo<xx>oooooooooooocxxaooooooooc^
1
í
v
T3QCXXX3OOOO00OO0OO0OOOOOOO00000OO0OOOO0
W^K
lij
III
BWJjooooooooooooooocoooooooooooooooooooo !8§88888888£28£2j??s
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooóo
Pout životem. Slavíme
stoletou
letos
památku
narození
velkého
Slezana
Z chudé matee, Viktorie Kížkovské (dcery holasovického domkáe Ignáta Kížkovského a jeho manželky Tekly z rodu
Hulvova
tamtéž
1
)
(narodil se
.
v
18. v
Ho las o vi ch, n-
mecky Kreuzendorf, okresní hejtmanství Opava, Slezsko) 1820 Karel
9.
ledna
Kížkovský.
Rodným domkem Kížkovského
byla chatrná a chudiká, doškem po rzných osudech pešla v majetek Alexandra Pische, jenž r. 1914 na jejím míst si postavil jednopatrový domek. (Obraz dnes již tedy neexistující rodné chatky Kížkovského
krytá chaloupka, která
zachoval
se
v
devorytu,
který
otiskla „Zlatá
Praha"
v 24. ísle
—
matka roníku 1886.) Vymela také již vlastní rodina, to jest 19. záí 1869, sestra Marie r. 1900 v a sestra Josefa r. 1902, všechny ve Škrochovicích u Opavy. Životopisce pekvapuje, že o otci Karla Kížkovského schází údaje životopisné. Chudiká Viktorie Kížkovská nalezla útulku u svých bratr Karel jako synovec prvá léta u nichž prožil výchovy. Oba jmenovaní byli krom svého obuvnického emesla venkovskými muzikanty, kteí pi žádné píležitosti Zbraovali malému se svými klarinety a bubny nesmli scházeti. synovci všemožn státi se rovnž muzikantem nuzného výdlku. Pírodou vrozený talent však nebylo lze pehlušiti: když strýci odešli, chopil se hošík klarinetu, zkusmo vyhledal si na nástroji tony zapamatované melodie, vyhledal v notách strýcových píslušné znaky a poal se jim piln uiti, takže dán byv pak r. 1828 pod vedení uitele Alexandra Urbánka v Nep lacho vicích ra-
Jana
a
Jakuba,
svého dtství
i
i
fary neplachovické, kam ') Zprávami o zápisech v kestních matrikách Holasovice jsou pifaeny, posloužil laskav její emer. fará dp. Jan Kotek. Zápisy jsou nmecké a jméno Kížkovských objevuje se tu zapsáno jako Krischkowsky. Kischkowskv, Krischtowský. Zjištno též, že Kížkovský Karel sám psal se do let padesátých min. století jako Krischkovsk ý. Panu farái Kotkovi dkuji tuto za veškera laskavá data.
hudb
Kdekoliv se hudba provozovala, musel na neplachovický kr se vedral mezi zpváky. Ani u hospodských muzik pes nejpísnjší zákaz a tlesné tresty uitele neplachovického nesml scházeti. Pro Karlovu budoucnost byla však rozhodujícím teprve návštva farního chrámu v Opav, kam jej strýc pi své cest do msta jednou sebou vzal na tak zvanou hrubou mši. Chlapec slyšev chrámovou hudbu v mstském kostele tomto, utíkával o nedlích pes optovné zákazy strýcovy do Opavy, asi 2 hodiny vzdálené. Stanul vždy u chórových dveí. Jedenkráte vzat byl na chrámový cho, zpívat ovšem nesml. Když jednou se hoch-solista zmýlil, vpadl mu náš nadšený Karel v ton a celé sólo k úžasu celého sboru Urbána dirigenta jeho bez chyby dozpíval. Tato okolnost, jakož kovo osobní doporuení, jenž rovnž nechtl dopustiti, aby hoch výborn nadaný šel na emeslo s vesnickým muzikantstvím spojené, vymohly u opavského dkana hochovo pijetí za v o k a 1 s t u. Souasn vstoupil do tetí tídy opavské krajské hlavní školy, ovšem nmecké. Pichází tu v úvahu rok 1830 neb 1831. Zápisy archivu nmeckého opavského gymnasia udávají nám dále, že roku 1834 nastoupil Kížkovský studia na tomto gymnasiu, pobyv až do druhé tídy ješt ve fundaci farního chrámu, kterou opustil, když dostavila se hlasová mutace. Studoval výborn (proto také obdržel seminární stipendium). Aby si pivydlal, dával soukromé hodiny. Zamilovaným zamstnáním vedlejším byla ovšem hudba. I o prázdninách zasedl k varhanám neplachovického choru a vyluzoval zvuky obdiv budící. Tradice udává, že tehdy již prý také pidní
pokroky v
malý
„Krischke"
inil.
být.
asto
i
i
a
žádný z nich se nezachoval. skládal menší sborky, Dokoniv rhetoriku humanitního studia, odebral se roku 1840 do Olomouce na studia filosofická, brzy se však vrátil dom. Pro se tak stalo, nemožno íci. Chtl pijmouti místo zpváka v Chebu a byl zvolen kapelníkem pro krakovské divadlo, nemohl místa
a
nastoupiti,
nebo odveden
byl zatím k vojsku a
ml
sloužiti
trnáct
podskoku: Kížkovský složil uitelské zkoušky a pízní mu velmi naklonný opavský arciknz P. Kirnig ustanovil jej uitelem v Jamnici, ímž dosaženo sproštní jeho od vojenské povinnosti. Pozdji stal se uitelem u klášter-
let.
Pátelé
užili
ních panen živci
se
v
tedy
Opav. V hudb ustavin se sám cviil. Snaím dále, tím více znechucovalo. Proto odhodlal
zamstnání
se ve studiích svých pokraovati a ponvadž se pohyboval stále v kruzích knžských, rozhodl se pro bohosloví a na podzim roku
1843 do Brna piputoval. Studoval tu svdomit. Neobyejn vydatné hudební znalosti Kížkovského nezstaly dlouho tajný jeho kolegm. Sestavili pvecký sbor, Kížkovský jej cviil a mladí nadšenci brzy zpívali veejn, nebof v brnnském asopise „Moravia" doítáme se již r. 1845 zajímavé zprávy: „Kížkovský osvdil se jako hudebník skvlého nadání, jemuž stálý, neutuchající pokrok nadrázeumní musí pinésti vyznamenání nejkrásnjší." i
B
POHLED NA KRÁLOVÉ KLÁŠTER Psobišt Kížkovského po
více než ticet
let.
pátým oknem od rohu budovy na
SV. TOMÁŠE V pízemí obýval
levo,
zde
žil,
tvoil
i
NA
ST.
BRN.
pokoj se tvrlým a dodýchal.
SLAVNOST ODHALENÍ PAMTNÍ DESKY PAVLU KÍŽKOVSKÉMU na Augustiniánském kláštee
v
Brn.
aVSlU PBVMI
"lEMŽ
V TOMTO
IML
"SVÍ
|F3LHfíílMí))linC?
,..
IBNEMSKi O
[?i
-ni:
DESKA KÍŽKOVSKÉMU NA AUGUSTINIÁNSKÉM KLÁŠTEE V BRN.
Jak jsme již pravili, odhodlal se Kížkovský ku stavu knžskému. Byl pijat do králové kláštera Augustinián na Starém Brn
pijal klášterní jméno Pavel. Sdleným rokem nastává veliký obrat v národním
a v noviciáte
založení
Kížkovského. Není divu, že eského pvodu svého byl si málo vdom. Se svými píbuznými psal si nmecky, vychováván byl dosud jen nmecky a proto k vlasteneckému horování spolunovic choval se velmi lhostejn. Teprve v bohosloví nejpednjší záslu-
hou spolužáka svého Ignáta Wurma
a profesora bohosloví Františka S ušila probudilo se v Kížkovském vdomí eské národnosti!
jiná zásluha pináleží v život Kížkovského v druhé kapitole tohoto spisu. V pohnutém roce 1848 vysvcen byl Kížkovský na knze. Své prvotiny konal v kostele neplachovickém a dokonav pak roku 1850 docela studia bohoslovecká, ustanoven byl kooperatorem pi klášterní fae Augustinián u sv. Tomáše na Starém Brn. Uvázal se zde v ízení chrámové hudby i dozoru nad fundatisty s veškerou svou horlivostí. Klášterní prelát Cyrill Napp podporoval každou jeho snahu velmi obtav, zakoupil Kížkovskému nejen potebné knihy a hudebniny, ale i klavír. Kížkovského hudební innost celé doby jeho pobytu v Brn, jenž trval nepetržit od roku 1850 do 1872 rozpadá se ve tyi složky. První složkou jest innost skladatelská: Pilným a neúnavným studiem dl starých i té doby nových skladatel (za pispní Bohumíra Riegera, kapelníka divadla) získav poctivých hudebních vdomostí a stav na Sušilových upozornních, vytvoil kratiké dob za sebou rychle následující Kížkovský v adu nádherných mužských sbor, jichž umlecká cena jest stálým
ješt
Sušilovi
a povíme
si
o
ní
pomrn
pedmtem
*
našeho uznání.
Druhou složkou jest innost Kížkovského, jakožto editele chrámové hudby, správce fundace a reformátora církevní hudby tohoto a jiných chrám: Pedevším zasadil se o to, aby provozována byla dobrá hudba skladatel nejpednjších. Prelát Napp zakoupil ochotn nový materiál. Kížkovského autorita jako na slovo kázni choru sestaveného hudebníka jevila se v kvalit hudební elity brnnské, která za est opravdovou si poklámohla-li vbec pod Kížkovským zpívati. Kolem výborného
vzatého
jenom dala,
i
z
editele byli tak seskupeni nejlepší hudebníci Brna, placení profesjeho výborní sionálové jako nadšení ochotníci a v neposlední fundatisté-vokalisté. Poctivost a písnost Kížkovského konání zejmá z vlastních jeho slov z r. 1854: „1 nejistší úmysl nenalézá vždy patiné podpory. asto musí bojovati dobrá vle proti pedsudkm a nevdomosti. Síly hudební jsou roztržité, horlivost malá, vzdlání omezené, výkony nedostatené, ale vypínání píliš veliké, než aby produkce mohly dosáhnouti stupn dokonalosti a uspokojily i umlce
ad
vzdlaného.
V pravd
dlužno
ješt
mnoho dohánti. My však
—
.
je estné a chvalitebné — podržíme svj cíl „spjme za lepším!" Co do volby provozovaných skladeb nebyla vždy volnou, protože omezovaly rzné okolnosti a není proto možno žádati soustavného ji a umlecky odvodnného poádku." — Doítáme se též v Kíž-
a to
kovského záznamech povzdechu, že „z t. zv. vzdlaných hudebník nikdo nebyl pítomen", což je ale smutným vysvdením. Fundatisty, jichž pedstaveným' byl rod r. 1848^'do 1884, od-
svdomit, peoval o n jako pravý, otec a ústav fundatist rozšíil vymoha vydatnjších podpor. Hudb vyuoval fundatisty sám a vychoval z nich platné leny hudebního umní. Tak Vilém Jahn chovával
(1835 až 1900), editel vídeské dvorní opery v letech 1881 až 1897 a Leoš Janáek (nar. 1845), nynjší dlouholetý editel Varhanické školy v Brn a vynikající skladatel národní, jsou nejped-
njšími žáky Kížkovského. Kížkovského: ZaTetí složkou jest výkonné do sahuje netoliko jen do choru klášterního, nýbrž v prvé hudby koncertní, ili peneseno, do poin jednotlivc a spolk.
umní
ad
mistrného ovládání hry varhanní, jíž vyrovnal se Kížkovský souasníkm téhož nástroje a krom spolehlivého klavíru (jejž mu zakoupil r. 1855 prelát Napp ovládání harmonia za 330 zlatých, jak v dopisu matce dne 20. 'XI. 1855 oznamuje) byla jeho zamilovaným nástrojem viola. Michael Roku 1851 vrátil se do Brna k trvalému pobytu a za hudby dobré pstitel náruživý z Buku wky (nar. 1808)— úasti Bohumíra Riegera (kapelníka divadla a skladatele, taktéž Slezana z Opavic) seskupiv kolem sebe hudební nadšence pokraoval v poádání dobroinných hudebních produkcí. Tenkráte však mohl
Krom
nejpednjším
i
hrab
—
provozovati i hudbu nejcennjší t. j. smycový kvartet. Praktikant stavebního úadu Karel I^rand, jako výborný houslista, obecní tajemník Fr. Peyscha (ech, jako sekundista), Kížkovskýviolista a
úetní Stummerova obchodního
domu Karel Bezina
u violoncella tou mrou zaujali hrabte ukáznnou svojí hrou, že museli konen ze svého klášterního ústraní (kde dosud pro sebe komorních veer a akademiky hráli) a zavázáni byli k dlouhé
ad
1852 až 1857, kdy totiž Peychovým povoláním do Olomouce kvartetto muselo skoniti svoji krásnou innost. O zdárných úspších nadšených kvartetist svdí pedn úžasn stoupající návštva poádaných veer (takže z privátních salon hrabte Sylva Tarouccy šlo se až do reduty, nyn. Padowcova hotelu), pes Christianv za druhé pak uznání francouzského vynikajícího virtuosa na housle
v
r.
dm
Vieuxtempse, jenž s kvartetisty s velikou radostí vydržel hráti u pultu celý jeden veer. Kížkovský od té doby však již ve veejné innosti na poli svtské hudby umlecké neustal: Chopil se milerád Riegerem odložené taktovky a nadobyejnými znalostmi svými duchaplným proniknutím skladeb citem a smyslem provedl do roku 1863 v Brn se stejn ochotnickým sborem díla, o nichž se jeho pedchdcm ani nezazdálo. Kížkovský k vlastnímu vzdlání ovšem
po
i
ni
navštvoval podniky podobného druhu jinde konané, 10./XI. 1855 ve Vídni a r. 1877 v Praze.
jako
na
p.
8./1V, a
tvrtou složkou
konen
duchovní innost
jest
P. Pavla,
svdomitým lenem ehole, vrným sluhou Pán, milým spolubratrem a mužem zlatého srdce. Miloval všechny, pedevším chudou matku, již ustavin podporoval stejn jako ob své sestry jenž byl
Do Škrochovic, kde žili u strýce Jana, zajíždl pílišná zamstnanost ani nedovolovala. Tak navštívil je na p. 28. srpna 1854, 2. až 14. záí 1855, 15. až 27. ervence 1869, 22. záí téhož roku a konen r. 1879. Spolubratry klem byl velmi ctn, nalezl mezi nimi také odprce, kteí ho pinutili postžovati si 15. srpna 1867 matice „Tu mám k oekávání za všechnu píli a trampoty, kdybych docílil sebepknjší hudby, nanejvýše nkolik urážek a zakabonné tváe". Anebo seste Terezii r. 1856: „Udlal jsem v poslední dob tak smutné zkušenosti nevdkem, že by nebylo divno, kdybych se stal nepítelem lidí!" až do smrti málo, nebo
jejich.
mu
a
:
i
Zamstnán byv
tolika
smry, nemohl Kížkovský
vyhledávati
práci ve spolcích, v innosti politické (jako jeho spolužák a pítel Ignát Wurm, jenž pozdji stal se poslancem, anebo* jako~pozdjší i
jeho nadšený životopisec, takto pilný žák Eichler) a také nechápal se spisovatelství, akoliv byl ku všem tmto pracím nejed-
nou vyzván. Roku 1860
stojí Kížkovský mezi zakladateli brnnského „MusikVereinu" a rok na to u kolébky zpváckého spolku, v ervenci téhož roku ustavené „Besedy Brnnské". Od roku 1860 mohutnl po celém eském trojzemí národní duch,zdárn podporován tak eenými „besedami". Byly to divadlem, zpvem neb hudbou zdobené zábavy, poádané ku pstní národního ducha a vzájemné pospolitosti 2 ). „Brnnskou Besedou"
poádané besedy odly
se
pistoupením Kížkovského, jenž stal
sbormistrem,
v háv opravdu umlecký. Nový sbormistr*sp n lku dirigentskými schopnostmi svými a hustou inností skladatelskou povznesl „Besedu" i sebe na prvoadou výši umleckou. Rozumí se, že zasloužené uznání dostavilo se Kížkovskému velice rychlou
se
známostí jeho plod skladatelských a projevilo se jmenováním estného lenství zpváckých spolk (1862 Dvr Králové a Rokycany, 1863 „Tyl" v Kutné Hoe, konen 1877 Beseda Brnnská a j.)
Rok 1862 jest dležitý povoláním Kížkovského do Prahy~za úelem všeobecn již ve zpváckých spolcích zpívaného a obecenstvu
známého mužského sboru „Utonulá". Kížkovský pražskému
pi jedné z besed" poádaných opavskými r. 1875 Kateinkách v sále hostince „U císae rakouského" tanena byla ponejprv „Beseda" salonní tanec eský, jemuž nauil z Cech na 'Slezsko pišlý otec mj Jan eleda. Pemnohá nadšená píslušnice nynjšího ponmeného tábora kateinského byla vášnivou tanenici tohoto tance, jenž zásluhou Janyškovou brzy na Opavsku a posléz ve Slezsku rozšíen byl -)
Pipomínám, že
vlastenci v
—
a nyní se taní.
11
!
skuten vyhovl: 15. kvtna 1862 o 8. hodin veerní do Prahy pibyl. Z dopisu jeho dne 5. ervna matce do Škrochovic z Brna psaného dozvíme se o pražské produkci svatojanské: „Všichni (u Rieger, kde byl totiž ubytován) vynasnažili se, aby mi dokázali, jak mne v Praze ctí. Dne 16. kvtna odpoledne o 3. hod. konána první velká zkouška. Ve velkém sále bylo asi 800 zpvák shropozvání
s
máždno. Když došlo na mou skladbu, dal jsem naped zazpívati od pražského zpváckého spolku samostatn, avšak provedení se mi nelíbilo. Proto jsem prosil zpváky, aby se neštítili námahy a zpv se mnou nacviili tak, jak bych si já pál. Nyní trápil jsem ji
pl
druhé hodiny 3 ) a když konen vše šlo, nebralo voláni „sláva" konce. Pi koncertu byl sbor teii bez odporu nejlépe zpíván a nejlépe se podail. Jásot a radostné volání, jež se potom rozšíilo, nedovedu Vám popsat. Pravím Vám, že kdybych dosáhl sta let, nezapomenu na ten den .'Deset tisíc lidí v sále shromáždných osvdovalo, kterak si váží mého nadání. Byl jsem jako spitý a poád se domníval, že je to sen. Sjely se sem spolky z 45 mst eských a moravských a každý vypravil ke poselstvo, aby mi vyjádili svou úctu". Vzpomíná, kterak ihned se stal známým po celé vlasti
ubohé
lidi
mn
eské piinním zúastnných pveckých spolk a v neposlední
které své matce
ad
i
úastník
jich
prostednictvím nadšených novináských zpráv,
rovnž
zaslal.
Ješt vtší slávy domohl se Kížkovský roku 1863 u píležitosti ronice píchodu Slovanských Vrozvst na Moravu poádané v Lužánkách u Brna ve dnech 25. a 26. srpna. Sešlo se k ní na padesát tisíc úastník navší vlasti, z nich 1100 dva tisíciieté
pvc
a padesáti
zpváckých spolk
z
ech, Moravy eské známého
a Vídn pod takdirigenta-skladatele
tovkou tehdy již po celé vlasti Kížkovského. Zazpívalo (mimo sbory Zvonae, Škroupa, Procházky, Bohuslava z echtic, Vašáka a Vojáka) velebnou jeho kantátu Cyrillo-Metodjskou „Hvzdy dv".
Pražané odmnili se Kížkovskému za jeho návštvu v Praze vysláním nejpednjších zástupc eského národa t. j. Palackého, Riegera, Purkyn, Šembery, Zeithammera, Jablonského, Sabiny a j.
Ovace Kížkovskému pi vylíiti
!
Veer dne
26.
této píležitosti
srpna
poádán
pipravené nelze podrobn koncert, na
nmž
závodily
pvecké spolky vídeský, prostjovský a královéhradecký. Zpívala sólov slavná první „Maenka Prodané" slena Eleonora z Ehrenberg a hrál proslulý eský houslista Laub Úctyhodný tento umlecký in vykonaný za všeobecného vla,
sk-nccko-náboženského
zápalu
vzpružil
probudilé
naše
vlastence
Kížkovského
k další národní innosti. Vzletné a hluboké sbory el ek tris oval y každého, kdo jen ponkud poctivji
esky
smýšlel
s Pamtníci této zkoušky vzpomínali, kterak dával Kížkovský do únavy ) bezpotukráte opakovati ono akkordní „ach", nebo jeho provedení od sboru dlouho se neshodovalo s pedstavou jeho.
12
—
ba ony vyvolaly v že vzbudily k životu
mstských venkovských vrstvách takový ruch, národn takka mrtvé. Tou dobou Kíži
i
kovský stál na vrcholu vnjších!
svých
úspch
osobních,
Nejvyšší meta slávy v záptí mla bohužel nejvtší tragiku: prvé knzem ehole .... Akoliv povinnosti svého stavu plnil co nejsvdomitji, do tiché klášterní cely pece jen padly od vyšších kruh, u nichž vlastenectví bylo nerado vidno a bylo potíráno, stíny: Pod záminkou, že klášterní život neshoduje se s veejnou svtskou obsáhlou inností tak nadšen i
ad
P. Pavel byl v
donucen byl vzdáti se ješt téhož innosti v „Besed Brnnské", nýbrž vešker é svtské hudební innosti vbec! Z téhož dvodu nevyKížRovským
roku hovl
rozvíjenou,
1863 nejen
i
také Riegerovu pání, by napsal pro pražské
divadlo Proza-
zpvohru. Od uvedeného roku 1863 skuten již nevidíme Kížkovského u dirigentského pultu ped svtskou veejností .... Zloba osudu pervala všechna pouta, všechny nadje, které v Kížkovského vlastenci kladli Zákazem odato mu, k emu lnul svým celým „já" od samého zrození svého Byrokratismus církevní svtský násilím srazil let rozpnutých kídel. A nejen to on podryl dokonce osobní zdraví velikána. Od tohoto roku nalézáme Kížkovského velmi asto tlesn churavícího a duševn vždy otrávena. Nesl-li dosti tžce již za doby stálého svého vzestupu finanní zneuznání*), tím zhoubnjším byl jeho všemi smry nyní mohutnící tímní národní
:
!
—
i
i
pessimismus. Hudba zstala ovšem další jedinou vzpruhou a radostí Kížkovského, což bylo vlastn jediným štstím pro pokraující tvorbu
komposiní. Z Besedy Brnnské vystoupil hned v záí 1863. Krom nkolika málo svtských sbor, komponovaných optn na Sušilovy nápvy a vnovaných „Besed Brnnské", obrátil však nyní své celé snažení hudební na pole chrámové hudby. Ješt otcovštji staral se o fundatisty mu svené, ješt svdomitji piklonil se k výkonnosti choru chrámového. Dlouho nebylo možno po „byla znejeho soudu nazvati hudbu farního chrámu církevní sváena svtskými prvky". Víme, že již jako kooperator vymýtil Kížkovský mnohé, co bylo opravdu svtské a náležitou reformou mohl se odvážiti ku provedení dl umlecky velmi vážných (komposice Haydna, Mozarta, Beethovena, Cherubiniho, Mendelssohna, vlastní kompoOrlanda di Lasso). Nyní vnoval se mimo to odpovídající sici kostelní, aby poídil duchu jich
—
i
pimen
materiál hudební.
Po mnohé nepíjemnosti, jež mu se strany kláštera bylo ješt neústupnji a tím horlivji mýtil prvky mimocírkevní,
snášeti,
dokud
4 ) Viz dopis matce z.e dne 5./V. 1862: „Avšak peníze mi dosud mé snahy žádné nevynesly, a to by bylo pece také dobré, abych se nemusil poád tak žebrácky protloukat". Kížkovský se jich bohužel nedokal ....
13
:
konen
nenastolena vážná, v
pravd
ušlechtilá církevní
hudba. Boj
do r. 1869. Kížkovského stále obtžující neduh krní, oní a jemu se pozdji pidruživší jaterrrí, vyžádal si roku 1865 odjezd jeho do Vídn a roku 1868 do Emže. Poátkem školního roku 1868-69 optn pevzal ízení choru chrátento trval plných šest
let,
t.
j.
i
fundace. Když konen brnnský hudební svt o svých mového reformních snahách vzornými skladbami o tisícileté památce úmrtí sv. Cyrilla (jedna duchovní slavnost v Brn, na Velehrad) pádn pesvdil, mohlo se íci, že reforma provedena nadobro. Kížkovský získal si tak velikých zásluh a estného jména mezi 5 skladateli hudby duchovní. ) i
dv
i
Kížkovského pessimismus množen byl Jobovými zvstmi ervna~1868 zemel v Bystici pod Hostýnem jeho zbožovaný dobrotivý prelát Cyrill uitel a rádce prof. Frant. Sušil, zemel Napp a v ervenci téhož roku tžce se rozstonala milovaná matka, 10.
i
pochoval
ji
v Neplachovicích 22. záí 1869.
Také o rocích 1870 až 1872 plynou skrovné zprávy o jeho život a psobení, mimo ony, jež nás zpravují o stálém churavní. V pomru píbuzenském nastala potud zmna, že po smrti strýce Jakuba pevzala sestra Josefa na dluh do polovice domek a ponenáhlu celý jej vyplatila, pi emž jí bratr Karel byl radou penzi nápomocen. Na Slezsko od té doby pijíždl Kížkovský ješt ideji. Opravná innost na poli církevní hudby mla za následek, že kapitula olomoucká na podnt Ign. Wurma a schválení Konigsbrunovo roku 1872 povolala Kížkovského ku stolinému chrámu za prozatímního dómského kapelníka, aby také u nho reformu tu uinn. ) Aprovedl. Rozhodný krok k náprav byl ovšem koliv po ten as na Starém Brn sveno bylo ízení choru Janákovi, jenž pes své mládí (byl tehdy 181etý) rozumn si vedl, naléháno stále na Kížkovského, aby se do Brna vrátil. Odevzdav ízení choru do rukou P. Surmy, setrval v Olomouci do 22. srpna 1873. Po návratu z Olomouce stává se Kížkovský, abych tak ekl. apoštolem opravy hudby kostelní. Jede do Prahy k založení cecilského spolku, brání své v Olomouci zavedené opravy proti útokm list, koná pednášky o reform (Rajhrad) a provozuje se svými zpváky ryzí hudbu církevní nejen na domácím choru klášterním, nýbrž chorech vzdálenjších. Na podzim roku 1874 povolán byl i
i
i
Kížkovský do Olomouce
jako definitivní editel dómského Zde zapoaté dílo cele dokonal: Pracoval zde výhradn jen pro úely církevní hudby. Ze svtských skladeb jmenovati mohu jenom „Vesnu" a sbor „Jest jaro", složené pi vzniku zpváckého choru.
1 pašij, 3 Te Deum, ) Kížkovský složil 41 církevní skladbu: 9 litanií, 10 vložek, 13 responsorií, 2 requiem, 5 duchov. písní a 5 mši. € ) Pro pílišnou zamstnanost nebyl Kížkovský ani pítomen na pohbu své tety a sestra |osefa nedostala od 5. kvtna do hodu v íjnu 1873 zpráv od bratra.
14
spolku „Žerotín" v Olomouci a tomuto
spolku vnované.
Vtších
nepodnikl, nebo byl ustavin churav, t. j. vihled ztrácel zrak a JRterní choroba obtžovala jej tou mrou, že vyhledati musel pomoci lékaské v Karlových Varech roku 1877, odkud pes Prahu vrátil se do Olomouce. Do Brna pijíždl odtud velmi zídka (6. až 12. ervna 1880 a 11. prosince 1881), již v Neplachovicích, Škrochovicích a Opav byl jen jedenkráte (roku 1879 a tehdy navštívil vlastence v „Opavské Besed", jak mi sdlil prací
mj
Kížkovský
již
otec).
Jednotvárn plynula léta. Kdož znali Kížkovského v mladších letech, žasli, kterak vihled schází den ode dne více Nemoc jeho skuten pokrao.
vala.
O
Dne
nm
30.
íjna
1881 doslova
sám odpoledne opustila píše
:
.
.
sesílila
se v prvý
„Nemoc má
mne pamt pedmty a že
záchvat mrtvice.
nápadn. V pátek že nemohl jsem se upaslovo v ústech jsem zapomínal. jevila se
tak,
matovati na nejbližší byl tžký a nehybný a jen s bídou pronášel jsem souJazyk vislé vty." Úsilím mladého lékae olomoucké nemocnice („léil mne velmi dobe") nebezpeí odvráceno bylo a tak mohl Kížkovský se opt dále vnovati pvodní innosti. Než dny jeho byly již seteny .... 7. kvtna 1883 postižen byl tžkou nemocí a z ní se už nepozdravil. Mrtvice ochromila levou polovici jeho tla, i pamt ho opouštla, duševní stav se tak kalil, že musel se vzdáti všeho namáhání. Tím stal se ovšem k zastávání editelského místa stoliného choru jíž neschopným a vidl nezbytí zažádati za dovolenou. Trávil ji v Olomouci. V listopadu r. 1883 se svolením peremptorní kapitule, sproštn na svou žádost úadu, vrátil se do tiché své^cely augustiniánského kláštera na Starém Brn. Žil zde v plném samotáství a stav jeho budil obecnou soustrast všech spolubratr. Upadal chvílemi v tesknivost a zadumivost, srovnávaje ustavin pítomnost s minulostí. Vrchol bolestí zraí se v jeho slovech dopisu prosincového, adressovaného seste Josef „ a nyní tak zapomenut a stranou, a nikdo na to nemyslí, co jsem díve vykonal. To bolí." A kterak si vysvtliti ono divné zakonení jeho „s úctou", když seste své vždy koníval dopisy pozdravy nejnžnjší lásky bratrské? To snad se opt smysly zkalily chvíli ba netený. Také Šel-li kam (praví K. Eichler), byl málomluvný, nkdy pišel do fundace mezi hochy-zpváky, ohlížel se chvíli po svtnicích a odešel, aniž by promluvil slova .... Nkdy zašel si i do „Besedy" poslechnout produkci svých skladeb (ješt naposled 29. bezna 1885), ale uinil již dojem duševní zíceniny. Dívjší zápal, dívjší nadšení dávno již zasteno bylo .... Od bezna r. 1885 již ani vlastnorun nepsal seste k svátku, nýbrž rukou svého vrného pítele, preláta P. Anselma Rambouska, jenž byl 1885 stálým spoleníkem v setených dnech. Ráno 8. posnídal jako obyejn, po pl hodin po odchodu sluhov byl ješt vidn na chodb, ke 3/S ve své klášterní cele dodýchal ....
mj
:
—
kvtna
15
Úmrtí Kížkovského zatáslo každým,
kdo ho
znal
a
dovedl
aspo pibližn oceniti jeho význam. Dne 11. kvtna konaný poheb jeho byl velkolepý. Za úasti obtovského množství lidu
pvc pohben byl Kížkovský na novém ústedním hbitov brnnském v hrobce augustiniánského konventu. Uložen ve tetím hrob v právo od hlavní desky; hrob jeho nese na jednoduchém
a
kíži nápis.
16
POMNÍK KRÍŽKOVSKÉHO V NEPLACHOVICÍCH. POSTAVENÝ NA
PAM
SKLADATELE
18.
VÝROÍ ÚMRTÍ ZÁÍ 1910.
25.
-
7-
-c
CŽ*~á*! f
.
^y
-g>-
_-
*Ss-L>£
^á X7V 7>-o-
REPRODUKCE KÍŽKOVSKÉHO RUKOPISU „ODPADLS'
ZAPJENO
OD
SRDCE".
FILHARMONICKÝM SPOLKEM BESEDA BRNNSKÁ.
Zpvem Pesvdili jsme
k srdci
—
srdcem k
vlasti.
životopisné pedchozí rty, že KížkovPíklady tohoto pedpokladu bylo možno sledovati až po jeho brnnský pobyt. V hudební nauce prvotním umu nástrojovém byl samoukem. Pedpokládám, že he klavírní a varhanové poal se uiti u uitele Urbánka v Neplachovicích, který jeho výchovu na zeteli do r. 1831. Ve fundaci opavské nabyl vtšího pontí hudebního. Záliba a studijní píle rostla ustavin a dle zpráv zrodila prvé pokusy skladatelské. Výchova šla dále a byla zejmá z pozoruhodné varhanové hry. Tou upoutal, jak víme, brnnské akademiky. Ona byla také prostedkem pro pokraující úspchy. A ponvadž chtl Kížkovský „v hudb hodn daleko pokroiti", 7 ) uil se u svého krajana Bohumíra Riegera nejen praktickému
skému bylo
se
z
hudební nadání vrozeno. i
ml
harmonii. Nemohu
íci, mnoho-li se od nevíme, co získal' soukromým studiem z dl klasik. Mohu zde prost konstatovati, že Kížkovského vedení jednotlivých hlas ve skladb u porovnání s oním z jeho pedchdc neb souasník (ovšem eských !) jeví pozoruhodné, píznané a velmi znan se uchylující znaky samostatné invence. Také jsou jeho vci daleko sieji a strmji koncipované. Ponvadž do r. 18£8 nebyl si Kížkovský vdom svého eského pvodu, proto v mladších skladatelských pokusech 8 ), jakož v kostelních varhanových preludiích jevil se obecný, nám cizí, ráz. My poznal Kížkovský blíže profesora víme dále, že v bohosloví Františka Sušila, který tahdy již ml vydánu prvou sbírku lidových písní a známe od M. B. Kuldy jeho odpov, když mu Kížkovský své skladby ukazoval: „Inu ano, pkné je to, ale cizí. Vy musíte vniknout do ducha svého národa! Potom náležit užijte svých znamenitých vloh a skladby Vaše budou národní. To je Vaší povinností!" Znamenitý znatel lidové písn Sušil, byl
dirigování,
nýbrž
Riegera nauil,
i
práv
tak,
jako
i
alumnát
Kížkovskému od té doby nejupímnjším rádcem a asto obíral se Kížkovským. Výsledek dostavil se brzy: Kížkovský napsal pro „Utomužský tverhlas prvou píse Sušilovy sbírky z r. 1835
—
)
Slova Kížkovského z
)
Koní sborem
7
8
r.
1846.
„Universitat" na slova Franklova.
17
nulou". Ale kterak napsal! To už nebylo prosté pokraování dosavadního zpsobu práce komposiní. Byla to práce zcela jiná. Po ní však stávaly se další jeho práce ješt neodvislejší od cizích vzor a samostatnjší. Konen dosply v práce zcela pvodní a smlé, umlecké a e.ské! Kížkovský zprvu lidové pouze opatoval prvodem, pak je pepracovával ve sbory, tyto pozdji šíil a konen dostoupil uritéhcwvrch o lu, pes njž pro zákaz, bohužel, již výše jíti nemohl, ehož dlužno litovati. Na vrcholu svého mistrovství stojí Kížkovský sborem „Utonulá".
—
zpvy
Z ohledu na nutnou strunost mého vati historickou a
kovského
musím
a
spisku
nemohu
omeziti
se
jen
.
na
nejdležitjší
pehledu a odkazuji, kdož se o vc Z výtu skladeb Kížkovského jest jasno, že
Sestavil jsem je v
k nmu. vzniklo v
dob
se
zabý-
harmonickou analysou jednotlivých skladeb Kíž-
dob
To
data
jich.
blíže zajímá,
nejvíce jich
na snad. Z novináských zpráv („Mor. Noviny", „Moravia", „Neuigkeiten") nabudeme alespo ásteného obrazu, jak nadšeným hudebníkem byl Kížkovský. Odkazuji na citovaná místa. Víme již, že smycovým kvartettem (Brand, Peyscha, Kížkovský, Bezina), pak zpvním a orchestrálním koncertem seznámil brnnské vzdlance s tak mnohou cennou skladbou dotud zde neznámou. Kížkovského jméno samo již spolehliv ruilo za vnitní její cenu a stejn cennou interpretaci. Dále o tom v odstavci Kížkovský-dirigent psáno. Kížkovský pispl všude: Se stejnou radostí hrál klavír, harmonium, varhany, violu, jako dirigoval a vyuoval zpvu. Hudba byla u nho vnitní potebou a životní nutností! Když objevily studia
a
kooperatorství.
leží
se na tehdejších utrakvistických produkcích autorem ízené vlastní sbory a když po obrovském úspchu jich rychle za sebou v potu pibývalo, stál Kížkovský na vrcholu své innosti komposiní
buditelské: Kížkovského sbory staly se maovšem jetkem takka všech zpváckých spolk v Cechách, na Morav a ve Slezsku, živily jejich vlastenecké „besedy" vydatn a vy-
a
i
konaly
tak
v
velikou
buditelskou
že
práci,
r.
1863
dostalo
se
Kížkovskému klášterního zákazu, jenž znemožoval plodonosnou umleckou innost další. Zákaz, jak víme, má za následek zastavení nadšený zápal umlcv a vrhá ho na jinak velmi mnoho, pro národní hudbu pole hudební, kde, neuinil již, bohužel, nieho.
komposic svtských, vraždí
a
jiné
První cena komposiní mohoucnosti Kížkovského tkví, jak již tedy víme, v buditelském jich úinu. Tento význam je jist poKížkovský seskupil pvce chopitelný posluchae, vlil nadšení další tvorbu, která dospla již a posílil žití až po Ostrilv smlý tón a spje' již ješt výše piinním mladých Moravan. i
:
i
Cena druhá, stejn skutená,
umlecká hodnota 18
která jest dležitjší, je
vnitní
sborových komposic jeho: Pravil jsem na
:
jiném míst, že Kížkovského tvorba se nila od dosavadních umlecky slabých
od 60tých
let
osamostata bez-
pokus souasník
prostedních pedchdc. Shledáme na ní totiž zcela jinou komposiní techniku: je smlá, hlasy vede umle, akkordy namnoze zajímavými zachází nanejvýš obezetn, stední hlasy s neobyejnou tvoivostí pivádí k zvýšení platnosti harmonisaní zvukové a kostavba formy jeví, jak jsem již výše ekl, úctyhodnou koncepci. Neposlední stránkou této tvorby jest, lyricko-poetický prvek že proniká celou svtskou tvorbu jeho, proniká až do dna obsah národních text, a vždy nalézá hudební výraz se slovy se nejen co nejšastnji spojující, ale je vždy i vydatn podporující. Tento duch svtských skladeb ostatn docílil skvlého praktického úspchu. i
nen
nám znám z ideálních onch pednes Kížkovského sbor, jak svým poslucham podává Moravské Sdružení Uitel Pvc pod dirigentem prof. Vachem Kdežto skladby Kížkovského ped-
Jest je
:
chdc
a
souasník
interes pro nás,
žijí
jsou
již
antikvovány a
mají
jen
historický
Kížkovského sbory dosud, soutžíce
jinonárodními a representujíce naši tvorbu sborovou. To nejvýmluvnjsí dkaz jich absolutní umlecké ceny dnešní
se sbory je i
zajisté
budoucí.
Litovati možno, že Kížkovský nevyvíjel se za pomr pibližn Smetanových nebo Dvoákových a škoda stejn bolná, že vzdálen byl Prahy. Jak jinak by byl rozezvuel svou musu I pes tuto nepíze osudu zajistilo mu vykonané již nejestnjší místo !
mezi pedborníky
a
spolubudovateli moderní hudby
eské. Pi úsudku tomto vtírá se v hrot péra nepíjemná vzpomínka na kdysi vedené polemiky o priorit v národní hudb eské. Byla piítána
Kížkovskému
a
odvodována výrokem Smetanovým
„Teprve, když jsem slyšel sbory Kížkovského, poznal jsem, co je eská hudba." Padesát let od tohoto výroku uplynuvších podalo zajisté nejpesvdivjší dkaz, komu že po právu patí priorita jména „tvrce národní hudby eské", odevzdavši spravedliv Smetanovi, což jeho je.
19
"
.
QQ
X
b£
ca
3
j=
3
Ctí
3 O 3
T3
o >» C 3
«J
ti
O
c 3
•=•>
JS
c
•CO
o;
es 333 O 3
M
=-
-a
-a
:
.3
3Í
X
0'
,co
.E -°
3 «J= 3 302 o °-a 3 > -ca +- n 3 a) o i_ OT3
> 3 3 3 O >
3 O >
e
5
15 < .73 =
X
o
tu
'_:
.•
v m
,co ed
T3 T3
,
'cO
3
E 3 'Zz < O
CQ
O
CO
:0
->
<3
S
c
OJ
-
s
a.
.« 30-.
C/3
ai
fe-g
"s°--Í «
u.
ca
li
1
cd
5
-3
— X)O 3 3= jfl >
.* >
O)
1)
£
3 a
JS
<
Ctí
a-
-rf
"S.'c?
E > E
3
co
> O
:
t id
3
•"co
Si
3
CO
"~CO
"""
- CO
gg
D. co
E
.~*
JSísj-j-"*!
3
-
3 3
"
..
-
-^ -
3 O
CO
s£'Y)
72
.
3
CO
73
cd
co
CA
3
„
O 33
x;
O
O.
S o
'X>x -* "*
co '^
X X an
-t -*
-
„ ~ a ° '
si »0)0oco-coco^,inin >* 1 1 m m m m m m m ,S in ^X2 3 X X X 00 X X 30 X X X Jg X X
o>Si ~ «* •
Lf)
•a i; .c
03
eo v.
>u.
,-v. w
,-v.
"5 10 ^.
X
C/i
CO
^•°
><
3
c >o 3 !_
._
r
« u u u ° u. O o g-x CSX O J3^j3 >> _ D.
-~ CO
o. ->>
o — «- 01 ro ^XXXX
„(C«S 'X CO (o
fi,
-cu
c
C/3
^
r"
co
52
"*>
»J
^HeŠ^EsÍs E 3 E o =
,lU
>,-a
Žo
->
55 •>,
= "
^
S
73
id
o
E
3
Jr
•"-
—— í
CJ
:
VJ >i/ jj ui
^3 —
ií
3
.
~~~ E =
•-_*
CU
"'-~
-»
'73 1-
20
E
o3(C/3
** CO
> O O '3 O b »« 3 )r N -^ o S .y. — T3 "^ 1) O '>> O 'N _3 <- l_ ,<0 •« g °-03
Jí
co
•>. 2'*fí 3n^3: -03
2
ií
— O O ÍCJ
>-
O)
>
DO
,i_
co
•«
Q..C/)
©
=
O O
í£
to
-j = = = .
-
T3
O 3
I
CO
k-
— co
*.
C
co
co -ca
-J 3 <" O 3 w c/5 CO ,45 ^ _ D-o co .3 3^ C > i<" CO JZ 4) CO >>0 co
3 3« EIS ^3
— O —
ctí
1
•
4*
^-
ST3 co
o -a 2 i;
Q.
*=
— ^> CO
ctí
0>
co
3 3
co
:S O > »-s
•
J«:
o,
X-« — >>>
CLI
4>
o O
o "S 5 ^S
ctí
_;
v",
O CO
z.
E
03
o
"Si 'C0
_.
ctí
CO í?>
3
-3
ctí
O Q JUQí 0ÍM >CO CJQQ
C/)CN'M
Q
« co B53 coS ^ctí-Oíl
hDOQOU
o
a3
.OQ
cd
ií
Irí
co
e«r
QQ
v
C
'O
.fH.o-2 cd^: o
os
.
> C
ku
>
CQ >>
3^ 3 >Š gs
«-
jí 4>
S __o-tš
—E o)c >
?*
3l3
Jí
Jí UJ
3
—3
C.-2
o ^ o>> -a>>3 ^í i3 >> cd
l_
to
o sd
r
>
-2í
-QQ-3 3
XX
-
E
ts >i
•E co
ií
'P 3 B > 3 3 U £) > cd O -e O >
3 *> •* Jí '52 3 = C/3 O
•
S
=cv.
co
,!
ca
cd
co a.
—
(Ti
a>.
cd
c
«5
_
-
-
Z
=
cd
OjD 3 3 2 3 cd > O. o o v .E Z C H) - u 3
cd
_ •« j= .-
->» cd "3 _f
-1,31 «
-•S ~HX
í»
E
>to
£
E
SEo O
SCI
.2
3 x
._
cd
OQ
o
OQ
>(U
O
Tf
x g °- °- 00 a
-j.m>
00 00 00
'
-
u = «3 «
•CU
oo ©— °- 00 X
>
3 S 2 S -3 co > iSo c o J= >a> v
cd
>,
•cd
cd
>-
&
§ " o to ^ « *J C e « S e w co 3 -2 s^XJ
cd
.t:
^•cd
CX5
CA cd
>,o
JS
.
.co
*
o
x:
cd
.2
X
-cd-
;o >n •
c — cm Ug °" °" 00 00 00 g & 00 00 00
> >>—
'!=
4> cd
CQ
>
QS
|o.S
CA
CO
...... . - »
°
'S!
ti
^r .
*-
c >1> Q. S >co
nd
3
o.
co£
£ s u
OJ
^
03>c^
J£
Q,
L
33
>t/3 -íí;
co
3
O
X
=
'SÍSilS
4*
5
.•B'>>
5
*
cd
> >
-j
""jo I NiS° _.
CO
-.2
" ^'0;o~
00 p t;
'cd
O)
O)
ca
O
DQ
u
Jí
I
*
«"
£
15
*-
o o 22 o" S i* E
> O 3 JJŽSJ'-
S >>— c
>n
CO
43;§:52
E
4J
.Sg
-|E
,
o x:
T3
CO
>
u,2: x: Q.0Q O -cu JO o
co
•o
co-cu
.
>_
o =
•
'
^
.
•4)
4) -4)
^
CO
4)
""
O
4)
>
»N
2 „££ ^ jí x: > o .2
«J
CO >4>
cj
O^.^x: -o > x: > o i= o — 4) -^ o '"U — co
.
El
C
H x:
.-£,
-S — > Q. Q.
.52
'4)
>»
O -12
o
,
— —n
*•
O
3
O
o-d
j,
CQ >=
>
S < .S
cd
_, 3
jc cd
'i2
—«
w
o-x: >v
.52
,-d->.cd cl.i_
« ^
_,
^-
•<"
o.
N-3isíCL>NNa. ii,N
E
3 3 .* 4)
= ^2 3= •-
XOQ
í
E.
JQO E cd
"5
e
cd •*-
C
-a.
>
3 3
° « > —cd—c.cn-aO-Q." ._=«.*
E =
cd
o, v
3 •?
E
*>
.£
tO
_ O 3 4) 4) — 3 3^,o Q Qí< > 3
J3
&c
^:
•*
QQ
cd
—
w
.22
g.
r*
E
O ^í 55
>c« /r« cg
* o
u w 3 o.;n _ o u- cu w cr co >.+; 3 Cd~ 4) CU -JQ <XSctíCr:>OÍi
^^
c 0.
>
21
111.
Píspvky
k charakteristice osoby.
a)
Dirigent.
Hudebn pírodou nadán, vyzbrojen theoretickými znalostmi a praktickými zkušenostmi, byl Kížkovský dirigentem, jakých málo dar vpraviti se do ducha cizí bylo za jeho souasného života. skladby, ale také jiným vdechnouti své pochopení a nadšeni. Ped zkouškami se sám vždy dkladn pipravil t. j. skladbu do podrobností procítil, takka prožil citem í smysly, a pak s pvci neb s orchestrem piloval na pednesu tak dlouho, dokud nedosáhl svého pojetí. Povstným se stalo, jak dlouho cviil k své- „Utonulé" ono „Ach" ped koncertem v Praze. Takých drobností mohli bychom zaznamenati celou adu Znaménka dynamická a odstíny barev ton musely býti pesn dodržovány tak, jak je byl ve všechny hlasy
Ml
!
vlastnorun vepsal. Opravoval a vepisoval své pednesové znaky neúnavn astokráte do noci Též vpadáni jednotlivých hlas ve sborovou kantilenu, jakož zakonení akkord muselo být absolutn pesné a jisté. Text byl vyslovován vždy zcela gramaticky rythmicky správn Nesnesl na píklad, aby vstupní Kyrie u mší zpíváno bylo „po holomócku jako kereje", tedy nejasn a poukai
.
.
.
i
i
zoval na odstrašující píklad dikce „rebe" místo ryby. Psal-li uiteli
Alois Urbánkovi do Neplachovic
kvartet velmi
dobe obsazený
svj
r.
1846:
„Mám
a budeme-li ješt jeden rok hrát,
lepšího nalézti" — ani trochu nenadsadil, íohoto kvarteta z let 1851 až 1857. Zcela totéž dalo by se napsati o zpvním sboru a orchestru, s nímž po smrti Bohumíra Riegera za podpory hrabte Bukvky vtší koncerty konal a totéž platilo o pveckém sboru „Besedy Brnnské" po celý as jeho sbormistrovství. Pivedl jej totiž na nejprvnjší místo mezi souasnými pveckými spolky. Eichler nám, vypravuje doslovn (str. 92): „A byl to lehdy sborový zpv! Piana jen šelestila, fortissima jako hromy padala, intonace nejistší, vpadáni a zakonení nejpesnjší nebylo mnoho zkoušek." „Ve zkouškách jevil Kížkovský dosti trplivosti, jen když po mnohých a mnohých opakováních zpv se nezdail ani pak, byl popuzen. Jednou (pi zkoušce odbývané ve státní reálce) byl pro uvedenou píinu tak rozezlen, že mrštil tak-
sotva bude lze v
jak víme z
Brn
úspch i
—a
i
22
tovkou
o
zem,
a musilo
se
„dobe". Slovo
ekl-li, že šlo
pvc
vzal klobouk a odešel."
spoivým
velmi
mu to
S pochvalou býval lnkteré provedení zvlášt líbit, bývalo tedy nejvtší pochvalou. «
b) Skladatel. Ignát
Wurm
praví, že
telským svým silám
Kížkovský komponoval tžce. Sklada-
nedvoval
a
nedvra
tato jej
ne-
do smrti. K ní piznává se Kížkovský ostatn oteven hrabti Konigsbrunnovi adressovaném r. 1846: „Pedn je
opustila až
v listu
má úzkostlivost, jakási nedvra ve vlastní mé vdomosti a síly". A mžeme zde ihned pokraovati výatkem jeho dopisu matice
tu
z 23. prosince
že jsem
1859, v
myslil, jako
si
nmž bych
—
praví:
„Tolik
jsem
nco ádného uml
uinil a
svt
ve
svt,
se domnívá,
ím
že jsem velkým uencem avšak já vím lépe, více se uím, tím vdomí mne uspokojuje. Kdybych byl míval vždy píležitost a také rozum, mohl jsem se státi jedním z nejvtších mistr
mén
svého milého umní, hudby. A to mne iní tak nespokoježe vždy musím zstati prostedním muzikantem ." a jiného mnoho jsem se nenauil Beneš Metod Kulda 9 praví ) podobn, že skromnost Kížkovského byla tak veliká, že za týden, za msíc své práce považoval za nedostatené a asto je
ným,
—
.
.
.
Ondráek, Augustinián starobrnénský, byl tomu jedenkráte pítomen, když Kížkovský veliký balík vlastních not ze skín vyal a kus po kusech v kamnech pálil .... Že tím ztracena nejedná cenná snad skizza, jest na bíledni.- V pozstalém útržku konceptu nejmenovanému editeli kru teme slova: „Psobení mé ovšem nelze cenit píliš vysoko a dalo by se snadno nahradit". Podobn teme i v konceptu k dopisu Lehnertovi do Prahy r. 1876: „Stžujete si, že se nemžete dokati skladeb ode mne. Kterak zniil. P. Karel
když se mi to špatn daí! Hmoždívám se mnohdy pi vydobývání lecjaké skladby, až pot na ele stojí a když konen myslím „te je to hotovo!" a pohlédnu blíže k vcí, vidím, že po tom nic není. I šmejknu s tím pod stl a do kufru". Lehner skuskládat,
ten nám truhlice
také sdluje, že: „V bytu Pavla Kížkovského nalézá se a bedliv stežena a v ní je množství roz-
dobe ubednna
manitých skladeb. Jest však pi všeobecn známé skromnosti majejího velmi nesnadným podniknutím unésti nkterou ze zavetof rys povahový každému Slezanu ných krásek". Nedvra
jitele
—
vlastní.
Kde toho vidl nutnost, dovedl Kížkovský také piznati vceny. Tak na píklad v dopise adresovaném redakci asopisu „Mahrischer Correspondent" v listopadu r. 1873 teme tato rozhoená slova: „Domnívám se, že jsem hudebnímu svtu
domí své
podal "O
dosti
dkaz
o
své
schopnosti
Halouzkúv životopis B. M. Kuidy
str.
a že dovedu
i
se
sborem
95.
23
menším docíliti výsledku ne sice hmotn effektních, ale predce chvályhodných!" Anebo v poznámce: „K tak hrubým vcem, jako dnes byly, nepropjím se nikdy, nikdy Proež co nejdíve Valedicam!" (Týká se r. 1880). !
Uznání, jež se
Kížkovskému
:
dostalo od publika,
pvc, spolk
aneb hodnostá, vždy psobila mu radost upímnou a byla mocným povzbuzením pro další jeho produkní reprodukní innost. Je píznano, že s takovými tšícími ho zprávami utíkal se vždy a co nejdíve k matce, jak o tom svdí dochovaná korespondence. i
c)
Osoba.
Kížkovský nespoléhal s prací na druhé hlavní námahu a tíhu 10 všeho bral na sebe sám. ) Byl obtavý, vytrvalý a energický. íkával nejednou „Komu dal vlohy, má jich použít. Fundatistm Mén nadaní mají nahradit pílí dvojnásobnou, co jim schází na schopschopnosti ml, vynikal zrovna mravení pílí. nostech." On sám, Dne 1. íjna 1855 praví fundatistm: „Heslem mým bude jen nejsvtjší plnní povinností! Zkušenost mne pouila, že pílišná shovívavost a nemístná povolnost v poádku má nejsmutnjší následky." Všechny tyto zásady plnil vrn a dsledn. Pracovitým 11 byl do krajností. Jeho pokoje ) od mnohých považovány byly za nedostupné, nebo v nich pracoval stále a byl pi práci nerad vyrušován. Návštvy, krom dobrých hudebník, odmítal. Vše, co z rukou Kížkovského vyšlo, af to byly dopisy, koncepty k nim aneb notový materiál opis skladeb, vše bylo úhledné a isté. Dokazují to zachovalé rukopisy skladeb a dopisy. :
Bh
:
a
—
Osobní láska Kížkovského k hudb byla tak veliká, že krom hudby nepoteboval mnoho ku spokojenosti. Uiteli Urbánkovi napsal nadšen: „Jen když mám hudbu, jsem se vším spokojen!" Za vlohy hudební dkoval Bohu, za výchovu hudební uidímající vlohy hochovy, teli Urbánkovi slovy: „Vy jste probudil vy jste objevil hivnu umní v nitru skrytou a ukázal cestu, která uvésti mla do taj dkladného vdní a pipraviti ko-
nen
k požitkm nevyrovnatelným. Staí-li Vám vdomí, že jste ji zakladatele»m mého štstí, pijmte ode mne ujištní, že Vás
vždy a všudy jako zakladatele svého štstí budu uznávati a ctíti!" To jsou slova dopisu z Brna do Neplachovic psaného r. 1845. Láska k sourozencm jeho ásten byla již dopisy doložena.
Dobroinnost jeho
k
píbuzným
velmi skromné, pece razn: „Neohlížejte se,
je
byla nekonená.
A sám ml píjmy
podporoval jak jen mohl, pipomínaje
je-li
nco
drahé. Je-li toho
teba
d-
a zdáli se
10 orchestrální opisoval sám. Tyto práce ) Partitury psal a hlasy zpvní nesvil nikdy nikomu. V tomto ohledu byl až nedvivý. ») V brnnském kláštee Augustiniánu obýval ti „hezky vymalované" i
mn —
proto také nejradji svtnice, v nich „každému se libí* a nejlépe sedím doma Byt ten byl v pizemí (4. a 5. okno na levo od rohu kláštera). •'
24
:
i
o —
u
u g u > ^O o Q
^
e « -
>U >N
u
D-
m
>
53
o
<2
•
x;
:ti
•<
^
<
><
-0
«
^ > Q
^^*-
-0
1,
—
n3
o °-
!
ml
dobrým, rád to s radostí zapravím. Kdybych pohromad peníze, které jsem vydal pro nevdné lidi, byl by to pkný kapitál a kdyby jej mla má sestra, nestála by tu s prázdnýma rukama, jako te. Díkem za to jest zármutek, zlost a mrzutost." Tato slova Kížto býti
kovského psaná matce 11. prosince 1868 navazují na pomr jeho spolubratím ehole. Nebyl vždy nejjasnjší, jak dokazují slova z Vídn 30. bezna 1886: „S mnohých stran pohlíženo na mne bylo okem závistivým a bylo mi dáváno na srozumnou, že má neinnost (zavinná nemocí) se nelíbí" a slova matce z 15. prosince 1867: „Jsem nyní více oblíben v kláštee než díve a také pestalo pronásledování a urážky, jimž jsem byl kdysi vydán." Se spolubratry stýkal se Kížkovský dle sdlení Eichlerova málo. Jeho jediným dvrným pítelem z ad knžstva byl P. A n s e m R a m housek. Týž udává, že byl Kížkovský povahy nadmíru vzntlivé až ku hnvu dráždivé. Také spolenosti vyhýbal se Kížkovský jak nejvíce mohl. Ve styku zstal také s P. Ign. Wurmem.
vi
—
1
Mj
otec, jenž skladatele dotaz, že obraz visící na
osobn
stn
domu
v
Opav
nad
znal,
mj
odvtil mi vždy na dvorany Matiního
klavírem
u porovnání se skutenou podobou dosti vrný. statné postavy, tlnatý, zdravé barvy tváí, oi kryty zlatými brýlemi, znan již prošedivlý. Hlas vlivem krního neduhu byl zastený. Mluvil málo, pomalu a vážn. Úsmvy jeho byly srdené, avšak umírnné. Zásluhy o eskou hudbu co nejrozhodnji odmítal." I když byl Kížkovský na vrcholu své slávy za života, zval prý se pouze „písnikáem" a pro své píbuzenstvo byl „prostedním muzikantem". Kéž by takovýchto „písnia prostedních muzikant" ml národ náš mnoho jest
Kížkovský byl tehdy „muž menší,
ká
25
IV.
Z
domoviny
Rodná obec Kížkovského Holasovice leží bezprostedn na hranicích prusko-slezských, na ece Opavici, pi státní dráze vetetiny pozemk tamjších rolník doucí z Opavy do Krnova. nalézají se v Pruském Slezsku a jen tetina ve vlasti naší. Obyva-
Dv
eské a nmecké. Pi známé „spravedlivé" napoteno národostní matematice bývalých rakousko-slezských než ech. V ele obce, která za narození bylo ovšem více Kížkovského byla skoro úpln eskou, stáli odrodilci. Jejich piinním promnna tamní dívjší utrakvistická obecná škola v úpln nmeckou. Dnes za vlády republiky pomry se zmnily v náš prospch. V historické minulosti byly Holasovice knížecí komorní
telstvo jest národnosti
Nmc
úad
ddinou.
Chudému Slezsku nebylo možno zakoupiti rodnou chatku Kížkovského a tak dlužno se dívati na zdné stavení Pischovo nící po levé stran silnice do obce vedoucí. Píbuzenstvo Kížkovského pesthovalo se do Škrochovic. Zde je navštívil P. Pavel o zjištných dnech 28. srpna 1854, 2. až 14. záí 1855, 15. až 27. ervence 1869, téhož roku 22. záí pochoval svoji matku na hbitov neplachovském. Poslední snad Kížkovského návštva, která Slezsku platila, byla vykonána v lét r. 1879. Zaznamenal si o ní v Olomouci tato slova: „Dne 23. srpna 1879 jel jsem s P. Anselmem Rambouskem, který 21. z Brna za mnou pijel do Opavy. Ubytovali jsme se „U koruny" a byli jsme dobe opateni. V nedli 24. jsme byli pítomni službám Božím ve farním chrámu Nanebevzetí Panny Marie 12 ). Hudba nás nepotšila. Zpváci byli slabí, nástroje prostední, skandáln zkrácen, skladba obyejná. V pondlí jeli jsme v drožce do Škrochovic navštívit mé píbuzné a nalezli jsme je dosti zdravé a zachovalé. Na zimní zásoby dal jsem sestrám 40 zlatých, cesta text
stála
17 zlatých".
citovanou poznámku Kížkovského dopluji, že veer oné nedle, dne 24. srpna 1879 byl Kížkovský také hostem vlastenc,
Práv »*)
V
tomtéž chrámu, kde z mládí býval fundatistou. jest však zrenovován.
pvodní podobu, 26
Má
dnes ješt svoji
„OpavskéBesedy". 13 ) Uvedu doslovn znní otcových slov tohoto doplku se týkajících: „V témž roce koupila „Beseda" též klavír, kterýž posud služby koná 14 ) od Buchholze a Diebela za 320 zlatých na dluh a když P. Kížkovský v r. 1879 své rodišt a Opavu navštívil, zavítal též do „Besedy Opavské" a hrál tam na našem klavíru. V píštím roce 1880 pomýšleno na to, dávati o Ve-
—
—
likonocích koncert „U tí kohout" pod taktovkou P. Kížkovskho ve prospch sirotk po padlých vojínech pi okupaci Bosny a Hercegoviny, a cviilo se piln za úastenství nkolika kandidát uitelství v restauraní místnosti „U pomnnky". 15 ) Ale když byli proto ubozí ochotníci-studenti trestáni 10 ) a z ústavu relegováni, a když P. Kížkovský pak pro nemoc ízení koncertu musel odíci,
nho vbec."
sešlo s
Slezsko nemohlo se odvditi
svému synu lépe, než že pojmenovalo svj opavský zpváky spolek jménem jeho a postavilo v ptadvacátém výroí úmrtí skladateli pomník v míst, kde dtská léta ztrávil a kdež položen byl základ ku jeho hudebnímu vzdlání.
Pohovome si krátce o obou bodech. Pedchdcem Pvecko-hudebního spolku „Kížkovský"
v Opav byl malý mužský sbor pvecký v „Besed Opavské", jenž k píležitostným domácím zábavám pod taktovkou Bolouskovou a pozdji
Sedlákovou pl sbory Kížkovského, Drahlovského a jiné. Probuzeným žitím pibývalo len „Opavské Besed" a tím jejímu pveckému kroužku. Když pak se „Beseda" r. 1885 pesthovala do prvého poschodí zakoupeného domu na Rybím trhu, došlo v lét r. 1887 k založení pveckého spolku, jemuž dáno ku poct krajana a slavného již skladatele hudebního jméno Pvecko-hudební spolek „Kížkovský" v Opav. U kolébky stál Vnceslav Hrubý (tehdy len státního návladnictví zemského soudu v Opav) jako pedseda, JUDr. Romuald Dubový jako jednatel, uitel obecné školy Leopold Sedláek jako sbormistr a mj otec jako pokladník. Z jmenovaných žijí již jen pan býv. dvorní rada V. Hrubý a mj otec. Z poátku pstoval Pvecko-hudební spolek „Kížkovský" pouze mužský zpv, pozdji petvoil se na sbor smíšený, který s intelligentními svými silami provedl každoron alespo jeden i
—
velký vokální a instrumentální koncert s úspchem potšujícím a estným. Kde nestail spolkový orchestr, získán byl plukovní orchestr vojenské hudby císaského pluku . 1 v Opav s taktovkou 13 ) Spolek „Beseda Opavská" založena r. 1878 (ze zakladatel žije jedin mj otec) a mla tehdy své místnosti v restauraci Weeberové, nyní Springiv vedle radnice, na Horním námstí . 5 (215). 14 to kídlo vídeské klavírní firmy Giichovský, majetek pv. hud. Je ) spolku „Kížkovský" v Opav, stojí ve dvoran Matiního domu.
již
dm
15 )
v
Opav 16
)
Restaurace tato jest zrestaurovaná restaurace „Vergissmeinnicht" na Otické ulici . 10 (50). Mezi nimi byl také pozdjší uitel v Slezské Ostrav Tomášek. 27
eským
se zapomenouti, že rok ped slavným prvým hudebním v Praze byl Pvecko-hudební spolek nadšeným podporovatelem Bartoníkova slezského
Nesmí
Hotzelovou.
festivalem
„Kížkovský"
nmž
pedchdcem pražského, na národ. Ze zasloužilých sbormistru „Kížkovského" žijí oba poslední, pánové František Kríštfek Píkladu Opavy následovala i msta Karlín, Vizoa V. Hobzík. vice a Pívoz, z nich nejpilnjší je karlínský v Praze. Hned po smrti Kížkovského usiloval bratranec skladatele, Julius Kížkovský, o postavení pomníku v Holasovicích. Uveejnil výzvu, dal vypracovati v brnnském atelieru Tomolov návrh na pomník, ale akce nenalezla podpory. Za redaktora Hilla vyšel v „Opavském Týdenníku" nový popud k uctní Kížkovského pomníkem v Holasovicích a tato výzva se již neminula úspchem, z došlých však píspvk nebylo ješt možno pomýšleti na poízení památníku. Ponvadž v Brn si r. 1910 vedli ve sbírkách na pamtKížkovského nadmíru ile, uskutenila ní, desku pro úmrtní druhá výzva „Opavského Týdenníku" konen památku slezského postaven byl pkný pvodu skladatelova. Z národnostních jehlanec nikoliv v Holasovicích, nýbrž v Neplachovicích, kde položen základ k výchov Kížkovského. Výbor pro postavení pomníku skladatel Ed. Bartoníek (pedseda), fará neplachotvoili pánové vický P. Jan Kotek (místopedseda), správce školy Fr. Tichopad (jednatel), úetní Ant. Kuzník (pokladník) a lenové výboru pp. MUDr. Lud. Kalus, Felix Prejda, red. „Opav. Týd." V. Hans, poslanec Gudrich, P. V. Hrubý a tehdejší sbormistr „Kížkovského" Pijat projekt firmy Semerákovy z Olomouce za cenu V. Hobzík. 3000 korun a po vyhotovení na návrší blíže kostela pod košatou slezských lípou odhalen 18. záí 1910 za nadšené úasti („Kížkovský" v Opav, „Vlastimil" v Kateinkách a „Sdružení ve Slezsku" pod sbormistry prof. Wunschem a ed. uitel Hobzíkem) a nesetného množství lidu slezského z blízka i dáli, v
festivalu
zúastnn
Opav,
byl celý
který
náš
jest
eský
—
dm
dvod
:
pvc
pvc
jemuž odevzdán na
vnou
pamt.
od narození mohla Matice Opavská v rodné obci Kéž tato odhaliti Kížkovskému pamtní desku na domku . 18. chladná pamtní deska pipomene po všechny vky památku muže Slezska z nejcennjších, kéž v srdcích krajan rozsvítí ohe a lásku žijící potud, pokud eský národ potrvá.
Po
28
stu letech
TISKOPISY vzorn
upravené
nejvýhodnji opatíte
V KNIHTISKÁRN MATICE OPAVSKÉ
V OPAV.
VLASTNÍ KNIHHSTVÍ.
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
ML 410 K8934 C43
Music
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Celeda, Jaroslav Pavel Krízkovský
POCKET
LIBRARY
