2.9. Midgard-země. Návrat

Nikolaj Levašov – Skazka o Jasném Sokolu. Minulost a přítomnost.

… A když letěli, Nastěnka se zeptala: „Sokole, Sokole, kam letíš, vždyť tvé ženě bude teskno!“ Finist-Sokol odpověděl: „Letím k tobě, krásná dívko. A kdo muže vyměňuje za vřetýnko, za talířek a za jehličku, taková žena muže nepotřebuje, ta tesknit nebude.“ „A pročpak ses oženil s takovou ženou?“ zeptala se Nastěnka. „Neměls vlastní vůli?“ „Zdá se, že to nebyla moje vůle, ale lektvar cizozemský a kouzelný, on a osud, ale láska to nebyla.“ A tak letěli spolu dále. A za úsvitu slétli na zem, vedle nebeské lodi Tarcha Perunoviče. Vzal Daždbog sokola s holubicí do lodě nebeské a dovezl je přímo na Midgard-zemi…“

2.9. Midgard-země. Návrat Jasný Sokol vysvětluje Nastěnce důvody své ženitby s dcerkou hospodyně, u níž Nastěnka pracovala. A přímo říká, že si ji nevzal za ženu z vlastní vůle, ale pod vlivem CIZOZEMSKÝCH KOUZELNÝCH BYLIN. Bylin, které ČLOVĚKA ZBAVUJÍ VĚDOMÍ A VŮLE! Ve Slovansko-Árijských védách se říká, že lidi, kteří přežili na cizozemci uchvácených planetách-zemích, nepřátelé OZAŘOVALI CIRANEM, což lidi zbavovalo VĚDOMÍ A VŮLE! V prvém i v druhém případě je výsledek stejný – člověk je zbaven svého vědomí a vůle! A znovu se ve skazce používá zajímavý smyslový obrat. Právě na úsvitu se Jasný Sokol i Nastěnka v podobě holubice snášejí vedle kosmické lodě Tarcha Perunoviče, který je dopravuje PŘÍMO NA MIDGARDZEMI. Ještě připomeneme, že Tarch Perunovič a jeho sestra Tara jsou ochránci země ruské, a vše je na svém místě. Bůh Tarch Perunovič za ÚSVITU nového Dne Svaroga dopravuje Jasného Sokola, který se probudil z omamného spánku, na Midgard-zemi. Je to na úsvitu nového Dne Svaroga, během něhož se má konat POSLEDNÍ, ROZHODNÁ BITVA SVĚTLA A TMY! A vždyť právě probuzení ze spánku Jasného Sokola, ptáka-vojína, legendy spojují s počátkem OBROZENÍ RUSKÉ ZEMĚ. Takže kruh se uzavřel. Ve skazce se přímo hovoří o vítězství Světlých sil nad Temnými i v této, poslední bitvě Světla a Tmy. A další zajímavý moment ve skazce: Během svého putování z jedné planetyzemě na druhou planetu-zemi Nastěnka před odletem obouvala železné boty a v momentě přistání na další planetě-zemi jeden pár železných bot obnosila a ohlodala jeden železný chléb. Na planetu-zemi v čertogu Finista, na níž žil Jasný Sokol, Nastěnka přiletěla na kosmické lodi boha Tarcha Perunoviče a během letu obnosila poslední pár železných bot a ohlodala poslední železný chléb. Když odlétala z Midgard-země, Nastěnka s sebou měla sedm párů bot železných a sedm železných chlebů, a teď už všechny došly. A jak to pokračuje?

88


Nastěnka a Jasný Sokol už spolu nastupují do stejné kosmické lodě boha Tarcha Perunoviče – vajtmaru – a jedním přeletem, dlouhým dvacet sedm dálných dálek (37,8 světelných let), dosahují Midgard-země. A čeho si zase nikdo nevšímá – ani Nastěnka, ani Jasný Sokol si během tohoto nejdelšího přeletu neobouvají žádné železné boty, ani neohlodávají železný chléb. A to plně potvrzuje, že železné boty a chleby jsou ve skazce jen obrazem, jehož pomocí vypravěči předávali svým posluchačům pojem vzdálenosti jiných planet-zemí od Midgard-země, a nebyly to tedy reálné předměty potřebné pro putování od jedné hvězdy ke druhé… A nyní se vrátíme ke druhému smyslovému plánu, který je pro nás nejzajímavější a nejdůležitější. Podle víceplánovosti uložené ve skazce by měl následovat popis událostí spojených s obrozením země ruské: …Vylétli dále nad rodnou zemí, k rodnému kraji, a když přiletěli ke známému lesu, Nastěnka se ohlédla kolem; a vidí, že dům rodný ve skufu lesním stojí jako dříve. Zatoužila Nastěnka uvidět otce rodného, a hned se proměnila v krásnou dívku. A Jasný Sokol padl na syrou zemi a proměnil se v peříčko. Zvedla Nastěnka peříčko, schovala je na svá prsa za košili, a přišla k otci. „Zdráva buď, dcero má nejmladší, nejmilejší! Myslel jsem, že už tě není na světě Svarožím. Děkuju, žes na otce rodného nezapomněla a do rodného skufu se vrátila. Kdes byla tak dlouho, proč jsi pod otcovský krov nespěchala?“ „Promiň mi, milý tatíčku. Muselo to tak být.“ „Nu což, když muselo, tak muselo. Díky bohům, že už nemusí…“ Za prvé, chtěli bychom znovu obrátit pozornost na to, že kosmická loď – vajtmara boha Tarcha Perunoviče – provedla pouze JEDEN PŘELET z čertogu Finista na Midgard-zemi o délce TŘIKRÁT DEVĚT DÁLNÝCH DÁLEK – 37,8 SVĚTENÝCH LET! Za druhé, po pobytu na šesti různých planetách-zemích a po návratu zpět na Midgard-zemi Nastěnka ztratila na všechny tyto hvězdné cesty tam a zpět pouze NĚKOLIK LET SVÉHO ŽIVOTA! Ve skazce se zcela VYVRÁCÍ EINSTEINOVA TEORIE RELATIVITY! Podle této teorie pohyb rychlostí větší, než je rychlost světla, NENÍ MOŽNÝ! A při pohybu rychlostí světla se čas v kosmické lodi musí zastavit! To znamená, že Nastěnka BY MUSELA ZŮSTAT STEJNÁ, zatímco pro ostatní, co zůstali na Midgard-zemi by muselo uplynout 2 x 37,8 = 75,6 let! Podle Einsteinovy teorie relativity pohyb rychlostí světla je ZÁSADNĚ NEMOŽNÝ! Tudíž za dobu Nastěnčiných přeletů dokonce jen rychlostí světla by na Midgard-zemi musela uplynout NEJEDNA STOVKA LET. A Nastěnka pobývala na ŠESTI PLANETÁCH-ZEMÍCH RŮZNÝCH ČERTOGŮ-SOUHVĚZDÍ A VRÁTILA SE DOMŮ, PŘIČEMŽ JEJÍ STARŠÍ SESTRY SE JEŠTĚ NEVDALY, OTEC BYL ŽIV A ZDRÁV A DÁLE PRACUJE VE SVÉM HOSPODÁŘSTVÍ! Uvážíme-li přitom, že podle tradic 89


našich předků se muž mohl oženit, až když dovršil 21 rok, a dívka se mohla vdát, když dosáhla kruhu let (16 let), vyjde nám, že když Nastěnce bylo 16 let, její otec musel mít alespoň 21 + 13 + 16 = 50 let! To v případě, že se děti rodily každoročně. A když uvážíme, že bylo JEDNOZNAČNĚ DOKÁZÁNO, že Nastěnčiny cesty do jiných hvězdných soustav byly ABSOLUTNĚ REÁLNÝMI, zatímco téze Einsteinovy „teorie“ byly vyvráceny EXPERIMENTÁLNÍMI ÚDAJI POSLEDNÍCH DESETILETÍ (mimoto že NIKDY NEBYLY NIČÍM POTVRZENY), pak se musíme orientovat NA REÁLNÁ FAKTA A NE NA VÝMYSLY TYPU EINSTEINOVY TEORIE RELATIVITY! A REÁLNÁ FAKTA jsou obsažena právě ve skazce o Jasném Sokolu! Ale také z otázek otce Nastěnky je jasné, že uběhly asi DVA-TŘI ROKY poté, co se vydala na svou cestu! Je zase čas vrátit se k textu: …A stalo se to na svátek Triglava, když se v okruhu otevíral velký trh. Chystal se otec zrána jet na trh a starší dcery jedou s ním vybírat si dárky. Otec i nejmladší dceru pozval, Nastěnku. Ale Nastěnka povídá: „Tatíčku, jsem po cestě unavena a nemám co na sebe. Na trhu asi všichni budou vystrojeni.“ „Sám tě, Nastěnko, vystrojím,“ povídá otec. „Na trhu je prý velký výběr.“ A starší sestry říkají nejmladší: „Vezmi si naše šaty, máme nazbyt.“ „Ach, sestřičky, děkuji,“ povídá Nastěnka, „mně vaše šaty nesedí. Tu je mi v rodném domě dobře.“ „Nu, ať je po tvém,“ řekl otec. „Ale co ti mám z trhu přivézt, jaký dárek? Řekni, otce neurážej!“ „Ach, tatíčku, nic nepotřebuji, všechno mám. Nebyla jsem daleko nadarmo, a cesta mě unavila…“ Je zajímavé, že Nastěnka a Jasný Sokol dorazili na Midgard-zemi v předvečer svátku Triglava. Je to svátek konce jara a začátku léta, slavený 15. června jako svátek oslavy života. Existuje několik „Triglavů“, například, „Svaroží Triglav“ – SvarogPerun-Veles, z nich každého považují za nejsilnějšího v PRAVI, JAVI A NAVI. Naši předkové nikdy neměli NÁBOŽENSTVÍ, ale měli VÍRU – osvícení znalostmi, a celý okolní svět byl pro ně materiální. Svět PRAVI i svět JAVI i svět NAVI! Pro naše předky svět NAVI – svět duchů, byl stejně reálný, jako svět Javi. Avšak materializmus Slovanů-Árijců se zásadně lišil od tzv. vulgárního materializmu i od metafyzického i od dialektického! U starých Rusů všechny tyto světy byly jen částmi JEDNOTNÉHO MATERIÁLNÍHO SVĚTA VESMÍRU. A název svátku „Triglav“ umožňuje přesně určit den, kdy se Nastěnka vrátila do otcovského domu: 15. června 470 či 471 n. l. (33. TRAVENĚ LÉTA 5978 NEBO 5979 OD SMZCH). Takže ve skazce o Jasném Sokolu je uvedena přesná informace nejen o koordinátech čertogů-souhvězdí, které Nastěnka navštívila při hledání svého 90


souzeného, ale též PŘESNÉ DATUM JEJÍHO NÁVRATU DOMŮ. Takže před sebou máme skutečně SKAZKU – obrazy obohacenou pověst o reálných událostech z minulosti našeho národa, a to minulosti ne tak už vzdálené! Opravdu VELIKÉ MINULOSTI, KDYŽ DOKONCE JEN JEJÍ ÚLOMKY, KTERÉ SE ZACHOVALY DO CHVÍLE VYTVOŘENÍ SKAZKY, LEŽÍ MIMO PŘEDSTAVY SOUČASNÉ CIVILIZACE! Dokonce ve skazce naši předci moudře a harmonicky ULOŽILI NĚKOLIK VRSTEV INFORMACÍ jednu na druhou tak, že každý posluchač skazky uslyší a osvojí si z něj POUZE TO, NAČ JE PŘIPRAVEN, NE VÍC! Pouze díky tomu, skazka o Jasném Sokolu došla do našich dnů taková, jaká byla vytvořena. Jakkoli se snažili paraziti a jejich sluhové, v hloubi nedohledných prostor Rusi lidé od úst k ústům předávali od pokolení k pokolení PŮVODNÍ SKAZKU. Propletení několika úrovní informací v jednu umožnilo zachovat původní smysl skazky o Jasném Sokolu skrze lidi, z nichž mnozí neměli ani nejmenší představu o hvězdách, ani o kosmických přeletech, ani o Dnech a Nocích Svaroga! A jakkoli je to podivné, sociální parazité a jejich sluhové TOMU POMÁHALI, dokonce bez pochopení, jak. Totiž, měníce původní významy slov ruského jazyka, aby zničili PRAVDU, dosáhli toho, že prostí lidé, kteří předávali skazku od úst k ústům, chápali mnohá její slova už v pokrouceném, ale pro ně již obvyklém smyslu, a proto již skazku NEPŘEKRUCOVALI. Protože do mnoha STARÝCH SLOV RUSŮ VKLÁDALI JINÝ SMYSL, tato slova tak byla zachována pro potomky. Nyní se jen musí obnovit PŮVODNÍ SMYSL RUSKÝCH SLOV, a náš jazyk SE ZNOVU NAPLNÍ PRAVDIVÝM SMYSLEM A SILOU. Do slova „ČERTOG“ – „souhvězdí“ v době Noci Svarvoga začali vkládat smysl „obydlí“ – říkali „V ČERTOGÁCH KNÍŽETE“. Slova „DÁLKA“ a „DÁLNÁ DÁLKA“ transformovali ve slova DALEKO, V DÁLI, která již neoznačovala vzdálenost do hvězd, ale pozemskou vzdálenost od něčeho na tisíce, někdy jen stovky kilometrů. Pod slovem „ZEMĚ“ začali chápat ne planetu obíhající kolem hvězdy, ale sousední území na téže planetě. A tak do jisté míry i díky skazce se toto slovo zachovalo V ÚSTNÍ PODOBĚ ve svém původním významu! Díky tomu, že duše národa SE NEPODDÁVÁ JAKÉKOLI CENZUŘE, na rozdíl od písemné řeči. Ale znovu se vrátíme k textu skazky: …Otec se staršími dcerami odjel na trh. Nastěnka zatím vytáhla své peříčko. To padlo na podlahu a proměnilo se v krásného dobrého mládence, Jasného Sokola, jen ještě krásnějšího, než byl předtím. Nastěnka se podivila, ale samým štěstím nic neřekla. A Sokolíček povídá: „Nediv se mi, Nastěnko, to od tvé lásky jsem se tak změnil.“ „Ale ať už se podivuji,“ řekla Nastěnka, „pro mne jsi vždycky stejný, mám tě ráda, jaký jsi.“ „A kde je tatíček tvůj rodný?“ „Na trh jel a s ním i starší sestry.“ „A proč ty, Nastěnko, jsi nejela s nimi?“ 91


„Já mám snoubence, Jasného Sokola. Z trhu nic nepotřebuji.“ „Ani já nic nepotřebuji,“ řekl Finist. „Tvou láskou jsem zbohatl.“ Otočil se Sokolík k okénku a zahvízdal. Ihned se objevila trojka zlatá, malovaná, a tři bílí koně s hřívami až na zem. Oblékli se, sedli do trojky a koně vyrazili jako vichr. Přijeli do města na trh a ten se právě otvíral, všechno zboží a jídla na hromadách leží, ale lidé teprve přijíždějí po cestě. Sokolík skoupil na trhu všechno zboží, všechno jídlo, co tam bylo, a poručil, aby to na vozech odvezli do skufu lesního, k Nastěnčinu otci. Jedině kolomaz nekupoval, nechal ji v tržnici. Chtěl, aby všichni lidé, co přijedou do tržnice, přijeli na jeho svatbu jako hosté. A k rychlé jízdě budou potřebovat kolomaz. Vracel se Jasný Sokol s Nastěnkou do lesního skufu. Jedou rychle, koňům bílé hřívy vítr profukuje. V polovině cesty uviděla Nastěnka svého tatíčka a starší sestry. Ti teprve na trh jeli, ale nedojeli. Nastěnka je požádala, aby se vrátli domů, na její svatbu s Jasným Sokolem ze souhvězdí Finista. A za tři dny přijeli do skufu lesního hosté, kteří žili v okruhu do sta verst; přišel i starý volchv do lesního skufu, aby požehnal rodinný svazek syna svého a Nastěnky, a tak vystrojili svatbu bohatou, podivuhodnou. Do jídla na svatební hostině přidávali máslo ze stříbrné máslenky se zlatým víčkem, co Nastěnce bohyně Nesreča darovala, a tak chutnějšího jídla nikdo nejedl. Z mouky, co namlel stříbrný mlýnek s malachitovými žernovy, napekli medové perníky, že sladší nikdo v těch místech neokusil. A když Nastěnka zahrála na housličky, všichni začali plesat a tancovat. Na té svatbě byli naši pradědečkové a prababičky, dlouho hodovali, ženicha a nevěstu oslavovali, od jara do zimy by se nerozešli, ale přišel čas úrodu sklízet, obilí už začalo opadávat; proto svatba skončila a hosté se rozjeli. Svatba skončila, na svatební hostinu hosté zapomněli, ale na věrné, milující srdce Nastěnčino navždy pamatovali v rodech slovanských na rodné Midgard-zemi… Tak se skončila skazka o Jasném Sokolu… Skončila svatbou Nastěnky a Jasného Sokola, ale nejen o lidském štěstí se mluví v tomto úryvku. Připomeňme si, že Jasný Sokol je symbolem ptáka-vojáka, obránce země ruské, a právě s jeho probuzením je spojováno obrození vlasti, osvobození Midgard-země zpod kontroly sil Tmy – PARAZITICKÉ ŠEDÉ RASY A JEJÍCH SLUŽEBNÍKŮ! Svatba je také symbol pokračování života, SYMBOL NOVÝCH POKOLENÍ RUSŮ, KTEŘÍ SE OBJEVÍ PO VÍTĚZSTVÍ SIL SVĚTLA NAD TMOU! Svatba je také symbolem prostého lidského štěstí, kdy se dvě poloviny spojují v jeden celek. A ze štěstí prostých lidí, každé rodiny se skládá budoucnost celého národa! Vždyť každá rodina je jako kapka čisté vody, když v ní panuje láska a vzájemné porozumění. A tyto kapky se slévají dohromady a vytvářejí mocný proud řeky národa, v němž se rychle hojí rány na DUŠI NÁRODA a probíhá jeho OBRODA NA PRINCIPIÁLNĚ NOVÉ ÚROVNI! Národ může vzkvétat jen tehdy, když lidé, kteří jej tvoří, jsou šťastní, když se smějí a radují jejich děti, když se usmívají ženy a muži jsou silní a svobodní…

92


Ve skazce se přímo uvádí, že její události neprobíhaly v nějakých pradávných časech. Když se říká, že na svatbě Nastěnky a Jasného Sokola byli naši pradědečkové a prababičky, tak to zřejmě ukazuje na poměrně nedávné události, jinak by to bylo řečeno jinými slovy. A svatební slavnosti skončily podle skazky začátkem sklizně úrody, což potvrzuje správnost závěru o době návratu Nastěnky s jejím souzeným domů – 15. června 470 či 471 n. l. (33. travena roku 5978 či 5979 po SMZCH). A ještě jedna drobnost… „Kouzelné“ dárky bohyní, které zůstaly Nastěnce, na Midgard-zemi u nikoho nevzbudily údiv, což znamená, že ještě zcela nedávno i prostí lidé se jim nevyhýbali, jako později na začátku 20. století lidé uskakovali při spatření lokomotivy, auta či letadla! To nastalo teprve po JEDNOM TISÍCILETÍ „DUCHOVNÍHO PROSVĚTLENÍ“ KŘESŤANSKOU CÍRKVÍ!

93

2.9. Midgard-země. Návrat

Recommend Documents