288 C. Zíbrt : Vám dávám včel s Pánem Bohem, a kdo se to ode mně přeje, tak mu to taky veřidte!««-»a anis mně

Český lid,Vol. 12, No. 6 (1903), pp. 288-297

288

: C. Zíbrt

Vám dávám včel s Pánem Bohem,a kdo se to ode mně přeje,tak mu to ' takyveřidte!«« - »A anis mně neodpověděl,jakés měl očestec!?« »»Decki jsem se hodinopekl!«« - »Ach jaké te ses krásnéa přecésbél tak zohavenéa hlavo mèl's tak pokločenó!«- a pohladivšijej, ucítila mraznýchlad na ruce své, jehož nezbavila se po celý den. Sen zmizel na dobro. František, nepřišeljiž nikdyvíce. jak dodala mně udivenému,

II. Rudolfa Mandragory Píše Dr. ČeněkZibrt. (S 1 vyobraz.). číslo »VolnýchSměrů«,věnovanémistrovi HanušoviSchwaiSlavnostní grovi,seznámiloveřejnostčeskou se zajímavoumalboujeho. Pod šibenicí příšerněse šklebí pidímužíci,pekelné zjevy a jiná sběř duchů na čaroděje,jenž honí psa, kterýse snažívytrhnouti ze země rostoucího mužíka. Mistrpojmenovalmalbu: Dobývánímandragory*) Pověrao vykopávánímaniragory, mužíka,udržujesh po celý středověk s představami,jak zázračné účiny působí tajemnýkořen byliny, v němž fantasiespatřovalapostavu,podobu těla lidského Viz podrobnosti v dějináchpověrystředověkéod Meyeraa Schindlera.Šejdíři uměli odstranitiz kořenůněkterých rostlinzbytečnévýrůstky,tak že opravdu »mužík« nabyl jaké také podůbkys tělem lidským(hlava, ruce,nohy), a prodávalije za pravé »mandragory«. že mandragora Kolovalypověstiza středověku, bují a kvetev noci štědrovečerní.Vyrůstáprý pod šibenicí z výtoku nevinnéhooběšence. ze země. Dělo S hroznýmnebezpečímbylo spojeno vytrženímandragory se to se složitýmiobřady,s děsnýmzaklínáním.Mužíkprýtropilstrašný ze země Leckterýodskřek,že si troufáčlověk smělecjej vytrhnouti vážlivec protopykal smělosthrůzou,ba i smrtíto zaplatil. Aby se zabránilopohromě,zacpali si uši voskem,brávaličernéhopsa před výchoza ocas, lákali, dem sluncea pokřižovalirostlinu,uvázali mu mandragoru honili, troubilina roh, aby utíkal a tím »mužíka« násilím ze země vyrval. Mandragorahrůzoua křikempsa umořila,ale byla ze země vytrženaa v moc lidskoudána.**) Středověkénávodypoučují obšírně,jak dlužno vytaženoumandragoru opatrněnésti domů a omýtičervenýmvínem,pak se má koupati, uložitiv rakvičce,ve skřínce. ozdobíti košilkoubílou hedvábnou, ošetřovati, i roZa to prýpřinášízdar, požehnáníve všem. blahobythospodářství dině, dává moc nad počasím,prodlužuježivot majiteli.Kdo položil peníz k mandragoře, nalezl tam ráno peníze dva atd. ve Vídní. Volné Mandragory. Aquarela,majitelH. O. Miethke *) Dobývání p; K. Březina SměryIV. Praha 1900,str.57. Laskavěmneupozornil undGebräucheaus BöhmenundMähren. Aberglauben **) Srov.Grohmann, Prag,1864,str.88.

This content downloaded from 131.94.16.10 on Mon, 06 Apr 2015 20:54:26 UTC All use subject to JSTOR Terms and Conditions

RudolfaII. Mandragory

289

Ustálil se také právníobyčej, že po smrtimajitele mandragory připadl kořen kouzelnýsynovi nejmladšímua když tento zemřel bezdětek,měl teprveprávo na mužíkasyn nejstarší. Povéra o mandragořenení pouhousmyšlenkoustředověkou. Přechází vlastnějako dědictvíze starověku,jak nasvědčují hojné zprávy u klassickýchspisovatelů.1) Pověrečnýnázor ve středověkutoliko se

Mandragory Rudolfa II. KreslilZdeněkLaštovka. zdokonalila takořkabyl vpravenv celou soustavupověrečnouse zvláštními obřady. officinalis« Bylina»Mandragora (»mužík«, »strýček«,Alraunpflanze), má dlouhý,silně chloupkyporostlýkořen,pravidelnězakončenýdvěma výběžky,bílé květya žlutavé plody. Listy i kúra mají nahořklouchuť. u. Sage des Mittelalters, ') Joh.GeorgGrässe,BeiträgezurLiteratur Dresden, oderMandragora 0. 1850,str.45-86 : VomGalgenmännlein ; Dr. Edmund von Lippmann, Uebereinennaturwissenschaftlichen Aberglauben, Halle, a citátyz nich vybíráme. 1894,8", str.5 a d. Studiítěchtopoužíváme Lid.XII. 19 Oetký


290

C. Zíbrt :

zapáchají vůní omamujícía bylina vůbec působí narkoticky, obsahujíc a hvoscyaminem v sobě látky,příbuznés atropinem (s rulíkema blínem). a druhybotanickénejde.1) Sobotkauvádí názvy: Mužík O podrobnosti též (Mandragora), mužíček,cicmužíček,strýček,pokřín,pol. pokrzyk,rus. Adamovagolova,něm. aíraun. Podotýkáprávemdále Sobotka, že v lidovém podání u nás nemůže to býti mandragorapravá, kteráž roste pouze v jižní Evropě,jako v Řecku, ve Španělích,Itálii a j. Náš lid, přijav pověru od národů klassickýcha ze západní Evropya nenalézaje vyhledal si jiný-kořen k tomu způsobilý,zejména kořen mandragory, posedu nebo rulíku.Srv. o posedu dále str.304. Již ve starověkusrovnávalidvojitýkořens lidskoupostavou.Lippmannuvádí podrobnédokladyz jednotlivých spisovatelůřeckýcha římských.Pythagorasdotýkáse podobytohotokořenes člověkemv pojmenování byliny.2) Slavný-lékař Hippokrates(460 - 356 před Kr.) zná léčivoušťávu rostliny,zvláště v nemocižlučové, ale varuje před nemírnýmužíváním,že prý způsobí zběsilost. Aristoteles(384 - 322 př. Kr.) zmiňujese o mandragoře,že přivodíspánek. Jeho žák Theofrast(372 až 285 před Kr.) zná již návod, jak se vykouzlítlustýkořenze země. Mečemvyryjíse v zemi kolembylinytři kruhy,pak se skáče okolo a mluvíse lichotivě,pak se vytrhne.Tu se již patrněvyskytujezárodek středověképověry. Theofrastchválí hojivé účinykořene; varuje zároveň před nadužíváním,větší dávka působí spánek, ba nemírnádávka usmrcuje.3) Úsloví Demosthenovo»pod mandragorouspáti« znamenápravidelně zemříti. Patrno odtud,jak byly vědomostio mandragořeznáma a jak všude kolovaly,když úsloví odtud vzniklo. Tvrdíse, že i zmínky u Hornera(OdysseaX. 302.) o kořeniprotikouzelnémunápoji čarodějnice Circe, jenž nesnadno dá se vykopati,souvisí s pověstmio mandragoře. Vedle řeckýchspisovatelůzmiňují se o mandragořetaké spisy latinské. Columella(35- 65 po Kr.) jmenuje mandragoru»plantasemihominis«,naznačujetímtonázvem,že se kořenpodobá člověku4.)Plinius (23 - 79 po Kr.) rozeznávádva druhy,mužíčkaa žínku. Šťáva z byliny prý tiší bolesti,uspává, větší dávka však omamuje,otravuje. Kdo vyko&) pává kořen, obrátíse obličejemk západu a mečemnakreslítři kruhy. Dioskoridesroku77. nebo 78. po Kr. líčí podobnějako Plinius mandragoru a její účinky. Šťávu prý dávají lékaři do vína při užívání. Kromè jinéhoužívá prý se šťávyjako nápoje lásky.6) Rovněž Galenosr. 131 až a jeho významv národních ') PrimusSobotka,Rostlinstvo písnícha pov Praze,1879,str.330- 331; Wittstein, věráchslovanských, HandwörterbuchderPharmakognosie des Pflanzenreiches, Breslau,1882,str.82. Srv. und Bräuchedes Volkesin Oesterreich, Th. Yernaleken, Mythen Wien, 1859,str.258. a) áv&Q(ü7Z0fi0oq) r¡. 3) Historiaplantarum 6, 2; 9, 8. De causisplantarum, 6, 2, 4. *) De re rustica, 10, 19. lib. XXV.cap. 94. 6) Historianaturalis, 8) Materiamedica,lib.IV. cap. 76; lib. V. cap. 81.



291

204 po Kr.) vypravujeo účinkumandragorové stavy,víno mandragorové prý se dováží každý rok z Krétydo Říma. Aelian asi r. 125 po Kr. obšírnězaznamenávápověsti o hojivé kteráprý kvetev noci zářivými bylině»kynospastos«(od psa vytržené), kdo ji v noci zahlédne,jen si naznačí,kde kvítky. Nesmí se utrhnouti, roste.Běda, kdo by se ji dotekl,hned zemře. Ráno přivedesi mladého, vyhladovělého psa, přivážebylinuk němu a láká psa kusemmasa. Pes hltavě se žene za masem, tahá kořen a scepení ihned, jak se objeví kořenna povrchuzemě.1) Stejně popisuje čarovnoubylinua její vytržení Diodorosz Tarsu,dodávaje,že světélkakvětův nociprchajípředčlověkem. Flavius Josephus(r. 37- 93) tvrdí, že mandragorazáří v noci ohnivě a podává návod, jak smrtonosným účinemjejím pes zahynea člověk se zmocníkořene,kterýpak jemu získává pokladů,udělí nezranitelnost,uměnízaklínatipočasí atd.2) Viz staročeský překladtohotomísta v dalším. Theofrastův výklado působení mandragoryv lásce, v manželství potvrzujese dalšími doklady. Hesychius (asi r. 550) uvádí Afroditu, V řeckémpřekladubiblez doby bohynilásky,ve spojenís mandragorou.3) PtolemaeaFiladelfa(r. 285-247 před Kr.) nahrazujese název rostliny »dudaïm« (Genesis30, 14), kterouRuben našel na poli, přineslji matce své Lii, řeckýmnázvem »mandragora« 4) Rovněž spisovatelébyzantští Theofanes(asi r. 818) a Kedrenos (asi r. 1050) vypravujío kouzelné moci mandragory, vytaženéod psa ze země. Z literatury řecké a byzantsképřecházejípověsti a pověryo mandragoře do zkazek východních.Zná je starý perský spisovatelknihy lékárnické Ali-el-Herevi (asi r. 980) a známýAvicenna(980-1037). Letokřížové pisci výpravyprvní(1096 - 9) na př. Jacobusde Vitriacopřinášejí pověstido Evropy,kdež se potvrzujíuvedenými zprávamiz latinských spisovatelů.Někteříučenci (Plateariusasi 1150, Petrus de Crescentiis r. 1235- 1320) posmívalise pověřes mandragorou.Jinív pracíchpřírodovědeckých popisujíbylinumandragoru, neuvádějícevůbecpověrečných se stručně Bellovacensis nebo pověstí, jen jich dotýkajíce,jako Vincentius (f 1260), Thomasdi Cantiprato(f 1260), AlbertusMagnus(1193- 1280), Conradv. Megenberg r. 1349.5) V tradicilidové šířila se přes to pověra o mandragoře všude a přešla i do léčení lidového,zejménapozději,kdy zdraví« pověstnéškolysalernitanské. Pověra byla přibránado »regimentu čítalo mezi důkazy vzrůstalatak, že se kopání a užívání mandragory o čarování,o spolkus duchy,se satanášem.Již ve XIV. stoletízakazoval měl se spáliti,zničiti.Přes se v Paříži6) obchods kořenemmandragory, to však mezi důvody,proč r. 1431 byla Panna Orleanskáodsouzenaa ') Historiaanimal.XIV. cap. 27. 2) De belloIudaicoVII. 6, 25. ÎTiç. 3) /¿avóoayoo fiavâoayçov. 4) jufjlct V. cap. 48; IV. cap. 28. 5) Von den Kräutern, IV. 224. 6) Ducange,Glossarium

19*


292

Č. Zíbrt:

a jesle r. 1578 honosíse učený upálena,uvádí se čarovánís mandragorou do plamenů.1) jesuita Del Rio odvahou,že hodil mandragoru V XVI. a XVII. století vyrojilase zvláštníliteratura(hlavněv Německu),kde se pojednávalose stanoviskanáboženského, přírodovědeckého v učenýchi neučených i právnickéhoo mandragoře spisecha dissertacích doktorských.2) Učení přírodovědcia vykladateléklassické literatury:Manardus r. 1462 - 1536, Mathiolusve svém herbáři,též po česku vydaném, MarcellusVergilius,Brasavoli (1545), Amatus Lusitanus (1554), Bock (1498- 1554), Fuchs (1501- 1566), Tabernaemontanus (1588) a jiní doPodvodnícivyřezávaliz kořenů vhodkazovali podvodys mandragorou. ných lidské postavy,chloupkydomnělénarostlytím,že se kořenobsypal semínkydrobnétrávya uložil do vlhkéhopísku. Pověra však dále se skladebrozmanitých, na př.Machiavellinapsal udržovalai byla předmětem veselohru»La mandragola«,z kterépotomčerpal Lafontaine.3) Slovo mandragora znají jakožto název rostlinyslovníkystaročeské. Jsou to však jen kusé a málomluvnézáznamy.Z nichzvláštnípozornosti jen zasluhujev rukopisnémslovníkuVodňanském»Gortex:mužíkšibeniční«. V památkách staročeskýchhledáme raději obšírnějšíchdokladův o mandragoře. Jdemena radu nejdříveke Štítnému.Kárá pověrečnépoa výslovněse zmiňuje o dobýváníkořene pod šibenicí. souvěké boňky Praví doslovně: »Ti, ješto pósobie čáry,ti vědie, kak se s šeřednúvěcí obierají: když kakés pod šibenicíkořenieryjí; když čehos viselcómuřezují; když žáby, strýčkyneb kořeniekřtie.«4)Nejmenujetu přímomanund Sage des Mittelalters; Dresden,1850, ') Grasse,Beiträgezur Literatur str.4S.; Lippmann, 8. oder ausführlicher Berichtvon denAlrunGalgenmännlein 2) Simplicissimi III. 809-46); J.ThoLeipzig,1684,8° (Schriften gen oderGeldmännlein, masius,De mandragora, Lipsiae,1655,4°; Schmidel,De mandragora, pomis,Groning. 1659,4°; Lipsiae, 1655,4°; Deusing,De mandragorae de Dudaim,Witteb.1660,4' ; Reiss,Mandragora an Liebetanz, Disputatio ducerepossit,Altonaviae, ad Venerem 1666,4°; Grossgebaur, promovendam derAllraunDe mandragora Racheiis,Weimar,1692,4°; Beschreibung wurzelunddes Fahrenkrautes, Com170', 4°; Ant.Bertoloiii, Cosmopoli, de mandragoris, mentatio Bononiae,1735,fol; O. Rudbeck,DudaimRuamahiles,sed fructus fuisseautflores mandragorae benis,quos neutiquam fragavel morarubi Idaei spinosi.Upsaliae,1735,4°; Georg.Chr.Roth, Germanorum De imagunculis magicis,quos Allrunosvocant,comment Halae Helmestadii, 1737,4°; J S. Schmid,Comm.de alrunis Germanorum, wohermansogenannte AlrauBericht, Magd.,1737,4°; Fr. Frommschmidt, s. 1.,1768,16°. nigenoderGoldmännlein bekomme, o mandragoře: 3) Viz záznamy Tharsander, pověry Schauplatzungereimten Meinungen, 244,306ad.; Leipzig,1737,1.560 ad.; Mannling, Curiositäten, V. Zauberbibliothek str. VI. 277 B. 321. str. ; Hauber,Bibliotheca Horst, magiaeuniv.,Norimmagica,Stück30, 356 str.;De Porta,Amphiteatrum str.358; Hormayr, bergae,1714,877 str.; Praetorius, Weltbeschreibung, v Opavě,ve Slezsku). 1839,str 348 (pověsto rybáři Taschenbuch, věcechkřesťan4) Erben: Tomáše ze Štítného Knížkyšesterýo obecných ských.Praha1852,str.9.



293

dragoru,ale znal totojméno,vykládajebiblické»dudaim« (srv.nahoře). V souvislostitexlovéuvažuje: »A když chtěl Racheli, dána jemu Lia prve, a potomRachel; neb prvé slušie pracovativ dobrýchskutcích,a Znapotomz toho má přijílik duchovniehoživota utěšenív náboženství. menajž viece, že ta krasšiepotomna nájmie dala svého muže oné nekrasšíza jedno ovoce krásnéhlédati,a ješto dobřevonie,ale jiesti nenie chutné,a to slulo mandragora:jako by písmo taký příklad chtělodáti, že nôkdypro dobrýpříklad,aby byl jinýmjako vóně dobrá, člověkmá své libé úlěchypřenechativ tom pokojnémnáboženství . . .c1) rozrozhovořil o Hus v se Jan náboženském Obšírněji mandragoře jímání: »Mandragory vydaly sú vóni svú v branách našich. Mandragora jest kořen lékařský,a má podobenstvie jako tělo člověčie. Ovoce neb jablka jeho jsú velmi rozkošnévuoně, ku podobenstvíjsú jako jablko plané. Ten kořenjest lékařskýk mnohýmvěcem. Ty mandragory daly sú vóni v branáchnašich. Bránycierkvesvaté jsú apoštolé a jich náměstkové ; neb žádný do města cierkvesvaté nevejde, jedné skrze ně bude vodú křtusvatéhoobnovena v jich bude naučenípotvrzen.O těch branáchpraviešeDavid, řka: MilujeťhospodinbránySiónskénade všechna stanovištěJakubovy.Vuoně mandragorznamenáctnosti.Protožv branách cierkvesvaté mandragory vydaly sú vóni svú, když apoštolé neb jich náměstkovépověstdobréhodomněnieneb dobréhoživotua vónidobrých ctnostídaleko a široce na všechnystranyrozlévalisú: jako byla vóně MarieMagdaleny,kteráž podnes a až do dne súdného po všem světě vonětibude. Protoži zuove choť chotisvého,aby sstúpildo vinice své, že již jméno jeho dalece a široce skrze apoštoly a jich věrnénáměstky zvěstovánojest, a skrzekázánie jich hlas, jako die David, po všemsvětě slyšenjest.«-) Východnípověsto tom,jak se mandragora dobýváa jaké má kouzlo, dočetli se naši předkovév polovici XVI. slol. v českém vydáníFlavia Josefao válce židovské,kdež český textupraventakto: »V oudolí pak, kterýmžměslo od stranypůlnočníjest ohraženo,nějaké místoBaaras slove, kdežtokořentéhožjména roste,kterýžjest barvounápodobný plamenu,podvečerpak jakožto hvězda blíštícíse. Když k němupřicházejí a je vytrhnouti chtějí, nesnadnéjest, a tak dlouho utíká, aniž se prve nezastaví,leč jestli žebykdo krvotokna něj vylil.Nýbržtakétehdy, jestli žeby se ho kdo dotekl,smrtmu jistá nastane,léčby tenkořennesl zavěšený na ruce. Brávají jej také jinýmzpůsobem,jenž jest takový:Všecken jej okolo vokopávají,tak že velmi málo kořenev zemi zanechají, potom k němu psa přiváží,když on chce běžeti za tím, od kteréhopřivázán jest, snadně kořenvytrhne.Pes pak hned umře,jakoby byl vydán za toho, kterýžkořenten má vzíti,neb nic potomjej beroucíse nestrachují. Skrze takovápak nebezpečenství, pro jedinúvěc ho dosahují.Nebokteráž slovú ďábelstvínešlechetných lidí, duchové do živých vstupující,a ty ') Erben,Tamtéž,str.127. 2) Erben,MistraJanaHusi SebranéspisyčeskéIII., Praha,1868,91.


294

C.'Zíbrt:

mordující,kterýmžby spomoženonebylo,to brzo,by pak tolikopřistrčen byl k nemocnému,zahání.«1) Nejobšírnějivylíčenypověstia pověryi domněléúčiny mandragory : »0 mandragoře.MandragoraSamec. Mandragora v herbářiMathiolově mas. MandragoraSamice. Mandragorafoemina.Dryáčnícia šejdíři, kteří s hrubýmikrámypo světějezdí, prodávají jeden kořen,ta podobenství a namlouvajílidi, kterakho těžcedostávají, muže aneb ženy sformovaný, že jej musejí pod šibenicís velikýmstrachema nebezpečenstvím života k za tomu kořenu sami sobě černého provaz přivázati, vykopávati,psa uši smolou aneb voskemzacpati, aby kvílenía křiku téhožkořeneneslyšeli,nebo jakž by jej uslyšeli,že by ihned tu na místězemřelia hrdla nechali.Co jest to mediejiného,nežlicož o kapradíříkají,že kdož semeno Takovýmbláznovstvím jeho chce míli,musí smělýbýtia čertase zmocniti. a obludamisluší lidi šáliti a marniti.A k tomujá teďjsem,volá na ryňku a kořentakový dryáčník,abychto dělal. Protožřemeslněsobě to vymyslili draho prodávají,připisujícema divné moci,jakoby lidem,zvláštěočarovanýma okouzleným,štěstídával, neplodnéženy plodné činil, aby toho mužíčkakaždou sobotuvínema vodou zmyli,do čisté rouchy obalili a v tajnostichovali.Ale vědětimá dobrotivý čtenář,že takovýkořenmandragoryaneb mužíčekjest pouhá báseň a kleveta,k oškrabáníprostýchlidí o penízenastrojená.Nebo ti šejdířisami jej takku podobenství mužeaneb a vykrajujíz kořeníposedovéhoaneb kosatcového, a totehdáž, ženysformují dokudžjest mladistvéa čerstvé.Kdež vlasy mitichtějí,tu vložízrnoječné aneb prosné,potomzahrabíkořentak vykrájený do písku,a nechajítamaž se zrna zejmou a vlášenko z sebe vydají, což se obyčejněstáváve třech nedělích.Naposledyzase jej vykopajía obřeží, a to vlášeníckopřirostlé ostrýmnožemostrouží,a tak subtilnějej sformují, aby se zdál mitivlasy a chlupy na hlavě, na bradě i dole a tudy hloupé lidi oklamají. To šibalstvooznámilmi sám jeden dryáčníkv Římě,kdyžjsem ho na íránskou nemochojil, ukázal mi některéz těch řezanýchkořenů,a pověděl, že časem bohatýmlidem jeden za třicetdukátů prodával. Ač pak koli nahoředotčené ceremoniea pověry,kteréž by měly zachoványbýtipři vykopávánítoho kořene,vypsalponěkuddávno Flavius Josephusv knize 7. de bello Iudaico, v kapitole25., však tam nepíšeo kořenumandragory,ale o jiném kořenu,jménemBaaras, kterýžnám jest neznámý.Co teď dále porozumíš. by pak byla mandragora, Pokoleníaneb pohlavía způsob.Mandragora jest bylina,jejížtokořen poněkudpodobnýjest člověku,však v dolejší půle pod pupkem,a zvláště v nohách,jakož figuraukazuje. Pročež takéstarýphilosophus Pythagoras, nazval ten kořen antropomorphou, to jest člověku podobný,ale však v způsobusvém nic se nepřipodobňuje nahořevypsanémukořenumužičkovému,o němž dryáčnícimnohovyvolávajía blenují. Dioscoridespokládá mandragorubýti dvojí, samce a samici. Samec má listyveliké v městěProstějově1553, ') FlaviaJosefaO válcežidovskéknihysedmerý, knihaVII. kap.25, 1. 159b.



295

žilkamiprotaženéa na zemi a širokéjako manholt,bílé, hladké,mnohými rozložené.Prutunemá žádného,ale květnese na špičkách,kterýžto když opadne,vyrostajívedle listíjabléčka dosti hrubá, barvyšafránové,vůně silné, a vnitřsemenomající. Pastevci nèkdyje jídají a v hlubokýsen upadají. Kořen tlustýněkdyjako ruka,kosmatýa v prostředkujako na dvě noze rozdělený.Samice má list menší,užší, černější,žilovatější,a též na zemi rozložený, jako samec vůně těžké,silné a nelibé.Má takéi květ menšía jabléčka sotva tak veliká jako voškeruše,vůně dosti příjemné, vnitřplna semena,rovnějako zrna v hruškách.Kořenymá veliké,dva nebo tři vespolekzatočenéa spletené,zevnitřpočernalé,uvnitřbílé,kůrou tlustoujako i samec potažené.Prutu také žádného nenese. Samice má listí menšía temnějšínežlisamec,kterýchžtutomalířdobřenevyrejsoval, ale téměřna obou jednostejnénamaloval.Květ je zmodrasvětlebrunátný ovoce obdloužné,zbledažlutéa libě vonné,jakož to všecko aneb blankytný, C. Clusius observât.Hispan,lib. 2. cap. 27. dostatečněvypsal,dokládaje při tom,kterakin Iiispania ultraSades, kudvž se k městuSeviliae jede okolo Xeres de la Frontiera,zralé ovoce měsíceúnora nese. sameci samice,rostena mnohýchmístech Místo.Obojí mandragora, in Italia, zvláštěpak in Apulia na hoře Sargano.Odtuddo našich apaték přinášejíjabléčka i kůru kořenejejího. Mnozí také ku podivu sadí ji sobě na zahradáchjakož jsem pak sám viděl obě na zahradách,i v trůčkách za okny,v Neapolis,v Římě a v Benátkách. Přirození,moci a oučinkové.Obě mandragory jsou přirozenístudeného na třetímstupni. Ovoce jest drobetvlhčejšínežli kořen. Kůra od kořenejest nejmocnější,studí a suší. Stržeňaneb košťál prostřední jest mdlýa neužitečný. Vnitř.Dokud kořenještě zelenýa čerstvýjest, tlukou jej a vytlačují z něho safft,tohov nádoběhliněnénechajístátina slunci,až shusfcne. Sbírají také saffti z jablíček,ale tennenítak mocný,jako onenz kořene. dílu jednohokventleaneb čtvrtcev medu Toho safftukdož by zvícítřetího aneb v medovébřečcepřijal a vypil,žene lepavý tuhýšlem, a černou aneb žluč, jako kejchavka. Kůra, kterážse od zapálenou pěnokrevnost kořeneodlupuje,má se na větru pověsitia usušiti, aby nesplesnivěla. Někteřítu kůruvaří ve víně,až třetinavše, potomprocezují ten trañk, a dávají s malýkoflíčekpiti těm,kteříspáti nemohou,pro velikoubolest na některémmístě,aby a trápení,kohož by chtěliřezatianeb propalovati bolestinecítil.Ale potřebík tomuvelikébedlivostia zvláštnírozšafnosti. Jestližekdo mnohotraňkutoho ztřeštěného přijal a pil, tak že by příliš a silnýmoctemna hlavukropiti, dlouhospáti chtěl,tomuse má prudkým a ztlučenýpepř,hořčice aneb což jiného kejcháníčiní, k nosu a chřípím přičiniti, aby přílišněnespal. Zevnitř.Nahoře dotčenýsafftz mandragorymíchajítaké do těch léků, kteréžprotislzavýmočíma boleníjejich strojí.Listí čerstvéa zelené zmačkanéaneb ztlučené,s ječnou mukou smíšené a přiložené,ukládá horkostočí. Též listí rozhání a hojí všelijakéotoky,tvrdéhlízy, boule a volata,aby se za pět aneb šest dnů tím pěkně třel. Shání také tím


296

: C. Zibrt

zsinalostia jizvy. Kořenv octě ztlučenýaneb způsobemvšeckyposkvrny, s octemzetřenýa přiložený, hasí pekelnýoheň. S medema olejem smía raněníhadímu.Ve vodě vařený chanýa pomazaný,slouží protiuštknutí a přikládaný, ztravujeotokya volata.S ječnou mukourozdělanýa přiložený,polehčujebolestidnavě na rukách,noháchi jinýchsvazích.Praví také,že kořen tento změkčuje slonovou kost, aby ji s ním šest hodin pořád vařil,tak že ji potom ve všechy formyvpravitia cožkolichceš, z ní udělatimůžeš. Jablkamandragorová, když by k nim tolikovoněl, aneb mízkajejich, dřímotua sen hlubokýuvodí.Takovoužmoc má i safft tak že i ti, kteřížji vytlačujíz jablek, přílišnouvůní oněmějí. A protož není bezpečnémnohoužívatinebonetolikoškodí,ale i usmrcují.V horkých zimnicechvypražujícícha mozk párnoslmivysušujících:Vezmi prach a bílkemvaječným směs jej s mlékemženským kůrykořenemandragory, a oblož tímčelo i židoviny. Tato bylina jak česky, tak latině, vlasky i francouzkyslove mandragora, arabskylabora,španělskymandracola,řeckyanlhropomorphos, antimalon,quibusdemet Circaea, quod radix videaturad amatoriaconducere.«!) a pokuty2)i popravy Mandragorapřese všeckopoučování,výstrahy byla vyhrabóvána, prodávánaa kupována. Zachovalo se podnes několik V Germánském museu v Norimberce exemplářůmandragorstředověkých v síni č. 64. jsou vyloženyčtyřistředověkémandragory (Radix victoralis rozsochatékořeny,seříznuté,aby se zdálo, že longa,Abraunmännchen), je postavičkalidská. Stál jsem dlouhozamyšlenu skříněs mandragorami, představujesi, jak asi draze byly od šalebnýchčarodějů prodáványa upraveny jaké vábivé naděje k nim majiteléchovali. . . Jsou mistrovsky na způsob lidskýchtěl. V síni č. 62. v témž museu v Norimberce jest vyobrazení(akvarel),jak vznikámandragora,vyrůstákořen,ruce,nohy a černý pes snaží se vytrhnouti ji ze země, při čemž muž troubína roh,maje v ruce hůl, aby psa popoháněl.3) RudolfII. kupoval pro své sbírkyaž za 100 dolarů mandragoru a věřilv její moc čarovnou. Zachovalyse podnestaké Rudolfovymandragorya podáváme na str. 289 jejich vyobrazení. Jsou nyní chovány ve Vídni.Většíkořenznázorňujemužíčka(»Marion«), ve dvorníknihovně menšípředstavuježínku (»Thrudacias«). Mají košilkyčervené,hedvábné a bylyprý uloženy v rakvičkách. Každé čtyřineděle při novu měsíci bylydáványdo lázně, koupalyse a když prý se na to zapomenulo,žalostněbědovalyjako malé děti atd.4) Čtenáře Českého Lidu snad bude zajímati vyobrazeníi kratičká o níž a o jejím kouzelnémpůsobeníčítaline-li tato historiemandragory, od Joach.Kameraria, Herbářanebbylinář, opravený ') PetraOndřejeMathioli a DanielaAdama z němčiny od AdamaHuberaz Riesenpachu přeložený v Praze,1596,str.392 b- 393 b. z Veleslavína, za to, že z branměstaHamburka 2) Ještěr. 1630bylitřiženyvymrskány mandragory. prodávaly I. Berlin1886,str.Ibi. Vorzeit, 8) Viz Peters,Aus pharmaceutischer li. Berlin,1886,str.130. 4) OttoHenneAmRhyn,Kulturgeschichte,



297

jinde, jistě v románecha líčeních z doby Rudolfa II. Méně zajímavé, avšak bujnou fantasiízosnovanéjsou bájeslovné dohadya výkladyněkterýchmythologůo významumandragory(oheň nebeský,blesk atd.) Dohadytěmitonic se nerozřešilo.Pověru možnosledovati"napředv zárodcích nepatrných, pak vyrůstá,přibírá živly z pověstí o pokladech, o hospodáříčkovi.Z východupřechází,sesílena byvšipověstmia obřady u klassickýchnárodů,do středověkua z učených knih Šíří se zejména herbářia návody lékařskýmimezi lidem. Učení alchymickéo vyrobení alchymickým pochodema oživení zlatonosnéhoa vše hojivého mužíka dodalo pověře a pověstemdalší posily a důvěry. Pověra v učených kruzíchudržuje se ještě ve stol. XVIÏ. a XVIII., pak koluje jako přežitek kulturnív lidovém podání u všech evropskýchnárodů a také u nás ozývá se ohlas její mezi lidem. Četba romantických povídeko působenímandragory (u nás hlavněJ. J. Kollára >Pekla zplozenci«) obnovovala v nejširšíchkruzíchpaměťpověry,kteroujsme v této stati stopovali od nejstaršíhozáznamuv bibli až do přítomnédoby. Dnes ovšem mnohýnetuší,když se bručivémumrzoutoviřekne >divnýmandragora« nebo protivná,nafintěnáženská pojmenujese směšně »strašidlo-magragora«, co původně slovo značilo, jak je staré a jaká pověra i obřady jsou sloučenys tímtonázvem.

Nové

lidské dokumenty z Moravy. SebralaAugusta Šebestová.

Práce. Já vám nemožu slyšet to naříkánílidí na prácu. Oni tí lidi nevijú,co to je, trápitse s hlavů, závidijú pánom, že nemusijúse dříta to dycky,co ten sedlák se nadře, co se nadře. My se nadřem v lítě,je pravda,ale jak udeří tuhá (zima) v listopádě,máme po práci. No počítejte,listopád,prosinec,leden, únor, březen,to je dobrých 5 měsícůodpočinku.Zimníprácu já za žádnú prácu nepočítám,a kór ty ženský,enom to piglujelebo háčkuje,a lítá po besedách. Já stokrátrači du do polní práce jak sedět nad tema papírama. tech účtů obecních,to sme se nad týmnačuByl jsem takyrevidentem čeli, já bychteho měl brzo po krk.Ani se chutno člověk nevyspí,ani nepošmakuje(nechutná)při temsedění. Ale to málo kdo z těchtolidí (rolnictvaa dělnictva)uvěří. Toťkajjel okolojakejsi pán v kočářea naša súseda (je to plný psoty)jak zajel, vám spustila: »Táto potvoraenom to ježďá v šejzi, dobřese nažere« a takovúvám mlela. Jářku,ale ženská, doví esli on nemá těžší hlavu jak vy, skrz to, že jede v kočáře. A čertapeněz má jak žab a co my? Tolej se v tempolinakuceme, kopemejak Adam a nic néni našiho. Tu mráz, tu krúpy,a furt neco straší.A dyž nic, tož aspoň leják. Enom vymknetepaty z domu a dondele mokříjak myš,práce neubýváa peněz nepřibývá.


288 C. Zíbrt : Vám dávám včel s Pánem Bohem, a kdo se to ode mně přeje, tak mu to taky veřidte!««-»a anis mně

Recommend Documents