Taky se to občas stane i Tobě milý čtenáři? Člověk bloumá po světě a tady hnedle "za humny " taková krása. Začněme však hezky pěkně od začátku. Víkendová předpověď pro Českou republiku zní teď začátkem dubna jako sci-fi, až si říkám, zdali to dnes na apríla není nějaký žertík. Propršené sobotní dopoledne a nedělní ranní mlha mě opět utvrzují v názoru, že Česká republika = Praha a okolí. Nicméně kolem desáté se to začíná zlepšovat a sluníčko nesměle vykukuje. V pravé poledne už máme 15° Celsiových a zmáčknutím startéru TO začíná letos i pro mne! Za slabou hodinku jsem u motorestu Vápenka. Dnes připravila vyjížďku Jitka a tak po nezbytném přivítání zkoumám data z její GPS. Trasu si vcelku umím vylovit v paměti....a ještě, že tak, já totiž zapomněla vylovit a připevnit po zimě držák GPS-ky na motorku....a tak vyjíždíme směrem na Valašské Meziříčí a pak u Aeroplánu doleva a přes Pindulu na Trojanovice. Docela rychle to odsypává, místy fičíme i v oblasti slušného "bodového ohodnocení".
Lázeňský areál v obci Pod Ondřejníkem II (čert aby se v tom vyznal kde vlastně končí Kunčice p. Ondřejníkem a začíná Čeladná) nás vítá jarní pohodou a tak parkujeme kousek od relax centra hotelu Lara. Ideální poloha, neb první dnešní zastavení máme pár desítek metrů daleko. Dřevěná sroubená kaple Nejsvětější Panny Marie (N 49.539778°, E 18.306047°) na nás už z dálky svítí zelenou věžičkou nad vchodem a my touto zastávkou jako bychom navazovali nit na poslední kilometry loňské sezony. Moc hezky upraveným parkem jdeme nejdříve okolo rybníka z jehož středu má vše pod kontrolou vrba jako vystřižena z pohádky. Býti vodníkem, tak nechci jinam! Ovšem zde na jeho břehu taky došlo k zjevení podle nějž zove se dnes kaplička o pár metrů výše v kopci. Jaro je i zde v podhůří Beskyd cítit každým coulem, zdá se mi jakoby zelená barva střechy a věžičky nedávno renovované památky tahala tu samou barvu ven i z rašících poupat okolo. Přirozenou dominantou je tato kaple, stará už bez mála 120 let a ten kdo snad pochybuje, je pravidelně třikrát denně upozorněn novým zvonem jež se hlásí o své právo. Jitka běhá okolo, hledajíc nejvhodnější pozici k zvěčnění dřevěné krásy a nemá to věru snadné neb hezky upravené okolí skýtá nepřeberné množství záběrů. To se bude těžko vybírat do fotoalba!!! Park ovšem nabízí nejen duchovní pohlazení, ale taky terasu a cukrárnu před hotelem Lara. A odpolední kávička, první terasová abych tak řekl : "To nemá chybu!!!!" Vychutnávám, usrkávám lahodný mok, sluníčko příjemně hřeje a...... "Tak dopíjet a jedem!!", vytrhuje mě Jitka ze sladkého nic nedělání. Jo jo, bručím naoko, už jdu". To bylo jen na oko? Tak to jsem si oddechla :-) Startér, jednička, dvojka, byla i trojka? Přejedeme koleje a vypínajíc motor koukám do mírného kopečku a tu nádheru! Dřevěný kostel Sv. Barbory
a Sv. Prokopa (N 49.535302°, E 18.302774°) se pyšní před námi v celé své kráse! "Jen to místo!!!", chce se mi zvolat! Jsem opravdu v Kunčicích p. Ondřejníkem, či snad ve snu? Exteriér kostela totiž evokuje zcela něco jiného. Tři cibulovité, stupňovité věžičky se s touto zeměpisnou šířkou potkaly snad nějakým omylem a silně připomínají krajinu ležící pár set kilometrů směrem někde za slovenskou východní hranicí. Pamatuješ milý čtenáři na naši loňskou cestu, jarní sraz a výlet za dřevěnou sakrální architekturou? A vzpomeneš si ještě na kostel v Dobříkově? No a pak, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Jak podobná je historie těchto dvou vyslanců pravoslaví! Ještě jednu myšlenku mi tento kostel přímo vnucuje. Křesťanské schizma z přelomu prvního milénia, to rozdělení východu a západu, pravoslaví a katolíků překonala tato stavba vcelku hravě už skoro před sto léty a co lidé, co oni, proč to jde tak těžce? Zanechme ovšem filozofických úvah a pojďme k praktickým věcem. Ještě tady na konci 17. století pod Lysou Horou řádili zbojníci Ondráš s Jurášem, když parta tesařských mistrů na Pod-karpatské Rusi započala s touto stavbou. Věru skutečně se jim povedla náramně, takže fotíme ostošest. Škoda jen nedostupného interiéru do nějž pouze nakukujeme dírkou ve dveřích o velikosti padesátikoruny. Jitku to ale neodrazuje a výsledná fotka? Koukni se zvídavý čtenáři sám, povedla se viď? Musím se přiznat, že jsem tady z těch hranic jednotlivých katastrů okolních vesnic pěkně domotaný. Dosti se zde stírají jednotlivé obecní hranice, ba přímo prolínají, zástavba je vcelku skoro souvislá a tak celý popletený vyjíždím u kostela po hlavní silnici na Čeladnou. Dle GPS-ky je to k dalšímu bodu naší cesty 3 7OO metrů a tak jedu podle tachometru, chybí nám totiž ten držák. Jéje to je ono, to je ta kaplička co hledáme!!! A pasuje to na chlup ten tachometr! Zastavuji, ale Jitka kroutí hlavou a jen co sundá přilbu říká:"To není ono co hledáme!!!" Musím přiznat, že se mi nechtělo kazit Ivovi radost z jeho perfektního vedení po paměti, ale když já tolik chtěla vidět, pro mne ten hlavní cíl naší dnešní cesty....
Znovu zapínám GPS-ku a koukám. No jo jedeme opačným směrem!!! Hm tak dnes už nad mapou vím, kde jsme vlastně dojeli, byla to zvonička v části zvané Na Bystrém. Nu co, otáčíme se a nabíráme už správný směr. U kostelíku na vedlejší a zadem pak kolem golfového hřiště najedeme na tu správnou silničku jež vede do Horní Čeladné. Tady to je to místo kde jsme chtěli zastavit!! Kaple Sv. Cyrila a Metoděje (N 49.511932°, E 18.338610°) v údolí potoka Čeladenka, to je místo kam jsme se původně měli dostat. Jsou tady za dřevěným plůtkem dvě dřevostavby a tak si je jdeme obě prohlídnout. Dominantní je stavba zhruba uprostřed, což je samotná kaple a po její levé straně je poněkud zastrčený a o něco menší altán jež kryje pramen Cyrilku. Nejdříve se jdeme osvěžit k prameni, nad nímž je v nice kamenné zdi vyskládaná mozaika Sv. Cyrila. Dva dřevěné zdobené trámy a zadní kamenná zeď nesou jehlanovitou střechu krytou dřevěnými šindely. Samotná kaplička je sroubená z trámů na kamenné podezdívce a je rovněž kryta valbovou střechou s dřevěnými šindely. Obě stavby nesou prvky stylu arch. Jurkoviče a jejich základy se pojí s polovinou třicátých let minulého století. Stejně jako my se zde jistě zastavuje hodně okolo jdoucích turistů k vítanému osvěžení a odpočinku po trekingu na Kněhyni či Smrk. Byla jsem velmi zvědavá na toto dílo s nálepkou lidové tvořivosti a opravdu mne nezklamalo. Neobvykle barevné zdobení dřeva bylo u námi poznaných dřevěných kostelů a kaplí velkou raritou. Osvěženi na těle i duchu přemítáme jak dál. Doba už lehce pokročila a my máme ještě v plánu najít dnes už neexistující vesnici Tamovice. Měla by se nacházet někde na silnici ze Štramberku na Rybí. Je to vlastně po cestě k domovu, tak vyjíždíme směrem na Kopřivnici a pak je naším vodítkem věhlasná Trúba. Tato původně věž Štramberského hradu, dnes spíše
rozhledna nám je výborným vodítkem a tak kostelík jenž leží v archeologicky významné lokalitě nacházíme vcelku snadno. Motorky parkujeme v první třetině kopce a dolní brankou vstupujeme na hřbitov, potažmo ke kostelu (N 49.594517°, E 18.096302°) Ovšem pozor!!! Tady se už posouváme mnohem víc proti proudu času, údajně základy kostela spadají někdy do doby románské a nynější podoba objektu pak obsahuje znatelné prvky gotiky. Rázem se proto ocitáme nějakých sedm století nazpátek. Taky nejde o typickou dřevostavbu, stěny jsou zděné, zvenčí bíle omítnuté. Svatá Kateřina, jíž je kostel zasvěcen jaky by mu nadělila sukýnku, je to dřevěný ochoz jenž se táhne od bočního vstupu, dále pak nad hlavním vchodem a z levé strany hlavní lodi přechází plynule do střechy. Tohle napojení na strmou střechu vytváří moc hezké úžlabí, kde vyniká precizní práce pokrývačů a krása dřevěného šindele. Čtyřboká zvonice nad hlavní lodi jakoby vyrůstá ze střechy a je kryta perfektní zvoncovitou stříškou jako z učebnice architektury. Vskutku nádherná dřevěná lahůdka. Bohužel ani tady se nedostaneme dovnitř a tak jsem trochu zklamaný. Gotika se mi moc líbí a zajímalo by mě co z tohoto slohu lze nalézt v interiéru. Určitě by nebylo od věci prohlídnout si i konstrukci a trámovou vazbu střechy a zvonice. Jitka se věnuje focení což zde obsahuje slušnou rozcvičku při běhání okolo nahoru a dolů kopcem a jak ji tak vidím jednou tam a podruhé tamhle. Pravda, obešla jsem celý kostel venkem, podél dřevěné ohradní zdi, která je velice zachovalá a je zcela neobvyklou alternací klasických zděných hřbitovních zdí, které jsme poznali na našich cestách. Pro jistotu jsem si ještě i zkusila projít všemi jeho třemi brankami.....zbývá trocha času a tak si jdu ještě obhlídnout krucifix u horního vchodu. Na něm mě zaujal symbol srdce a kříže, ovšem to už mě volají k motorkám a tak nezbývá než nasednout a zamířit nazpátek. Šestá hodina večerní je na dohled a tak si to laskavý čtenáři jedeme hezky svižně každý zase svou cestou domů. A mě se do hlavy nasouvá opět ta myšlenka z úvodu našeho povídání: "Taky se Ti to občas
stane milý čtenáři a i Ty, bloudíc světem, najednou objevíš "za humny" takovou krásu?" Pokud se Ti naše povídání líbilo
část II bude následovat v květnu.
