22. základní škola Plzeň, příspěvková organizace Na Dlouhých 49, 312 09 Plzeň
Absolventská práce
TITANIC Vít Rohrbacher IX.A
Vedoucí absolventské práce: Mgr. Zdeňka Nováková
Školní rok 2011/2012
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval (a) samostatně s použitím uvedené literatury a zdrojů informací. V Plzni dne 1. června 2012
…………………….
Obsah Obsah.....................................................................................................................................3 Anotace..................................................................................................................................4 Anotace v českém jazyce..............................................................................................4 Anotace v anglickém jazyce..........................................................................................4 Úvod.......................................................................................................................................5 Titanic....................................................................................................................................6 1.1 Vznik a stavba lodi ......................................................................................................6 1.1.1 Vznik lodi..............................................................................................................6 1.1.2 Stavba lodi.............................................................................................................7 1.1.3 Spuštění na hladinu...............................................................................................9 1.1.4 Technické vybavení.............................................................................................10 1.1.5 Interiéry, paluby a vybavení................................................................................12 1.1.6 Zkušební testy.....................................................................................................15 1.2 První a zároveň poslední plavba.................................................................................16 1.2.1 Vyplutí.................................................................................................................16 1.2.2 Srážka a následky................................................................................................20 Závěr....................................................................................................................................27 Seznam použité literatury a zdrojů informací.................................................................28 Knihy a publikace........................................................................................................28 Elektronické zdroje.....................................................................................................28 Seznam příloh.....................................................................................................................29
3
Anotace Anotace v českém jazyce V tématech práce budu popisovat největší loď své doby jménem Titanic. V této práci přesně zdokumentuji její vznik, stavbu, posádku a cestující, první a také poslední plavbu této lodi.
Anotace v anglickém jazyce In topics i will describe the greatest ship her time named Titanic. In this work i precisly documented her formation, construction, crew and passagerners, the first and the last shipping of this ship.
4
Úvod V této absolventské práci popisuji jednu z největších lodí a také jednu z nejhorších námořních katastrof v dějinách lidstva – Titanic. Tato loď se považovala svou mohutností a konstrukcí za nepotopitelnou, avšak v noci ze 14. na 15. dubna roku 1912 Titanic skončil na dně Atlantského oceánu. Jedná se o příběh nejmodernější a nejpřepychovější lodi své doby, která se srazila na své panenské plavbě ze Southamptonu do New Yorku s ledovcem.
5
Titanic 1.1 Vznik a stavba lodi 1.1.1 Vznik lodi V 19. století se ve světě velmi rozšiřovala lodní doprava. Vznikaly nové a nové společnosti. Jednou takovou byla například společnost White Star Line, britská rejdařská a loďařská společnost, sídlící v Liverpoolu. Tato společnost, založena panem Thomasem Henrym Ismayem, byla posílena o exkluzivní dohodu s loděnicemi Harland & Wolff. White Star provozovala pravidelné linky z Anglie do Austrálie. Linka byla výnosná, ale dle Ismayova názoru to nebylo nic ve srovnání s možnostmi Atlantiku. Čím dál větším konkurentem firmy se stala společnost Cunard Line, která v roce 1840 navázala pravidelnou trasu s Amerikou. Do příchodu nového století se obchod na trase zvětšil sedmkrát. Se vstupem do 20. století se rozhodly firmy dále zvětšovat svou flotilu. Cunard Line se rozhodla jako první a získala vládní subvenci, díky které se musela zavázat, že v případě války by plavidla sloužila k přepravě vojsk. Roku 1907 byly Lusitania a Mauretania připraveny do služby. Tyto lodě byly přepychovější a větší než všechny ostatní. Pro WSL to byla děsivá konkurence, se kterou se musela vyrovnat. Společnost WSL po nějaké době začala provozovat linky i do Ameriky s parníky Teutonic, Atlantic a Oceanic, ovšem tyto lodě se nemohly nové Cunardově flotile rovnat. Cunardovu flotilu měla překonat mimořádná velikost a luxusní vybavení zaoceánských parníků. Rozhodnutí WSL postavit hned tři zaoceánské parníky padlo, když se Lusitanie a Mauretanie již plavily na svých linkách. Tuto myšlenku přinesl novému řediteli WSL Josephu Bruceovi Ismayovi kanaďan William James Pirrie, ředitel loděnic Harland & Wolff. Tyto tři obří lodě měly nést jméno Olympic, Titanic a Gigantic. Při stavbě se nemělo hledět na náklady, ani na stížnosti přístavů, že pro tyto lodě nebude místo. Když Pirrie kreslil své plány, nebylo ani na jedné straně Atlantiku místo, kde by se tyto lodě vešly, ale ani dostatečně velká loděnice, kde by je bylo možné postavit. Harland & Wollf musela zkonstruovat mimořádně vystužené ližiny, aby váhu těchto gigantů unesly. Pod největším portálem té doby byly bok po boku stavěny lodě Olympic a Titanic. 6
1.1.2 Stavba lodi Stavba lodi byla zahájena 31.března 1909. Titanic měl mít výtlak nejméně 50 000 tun, délku 269 metrů, šířku 28,25 a výšku 56m (s komíny). S těmito parametry to měla být největší loď na světě. Než se začal parník stavět, mnoho konstruktérů a měřičů pečlivě propočítavali, co budou od nové lodi chtít za vlastnosti a jaké rysy by měl Titanic mít. Proto vytvořili několika metrový model a zkoumali nejvhodnější tvar zádě, polohu lodních šroubů, a mnoho dalšího. Celý trup lodi měl být ze zušlechtěné ocele a proto se v loděnici již shrommažďují ocelové desky a materiál potřebný pro stavbu lodi. Kýl byl položen v belfastské loděnici Harland & Wollf pod největším portálem té doby. Kýl je základem celé lodi a proto se začal stavět jako první. Na Titanic mělo být kvůly bezpečnosti nainstalováno dvojité dno. Celá konstrukce měla být členěna na vodotěsné přepážky, které by zadržely vodu vtékající do lodi po případné srážce.
Loděnice Harland & Wolff v Belfastu 7
Loď měly pohánět dva pístové parní stroje a jedna nerevezibilní parní turbína. Tyto stroje měli být poháněny párou z dvaceti devíti parních kotlů. Stavba kýlu pokračovala. Prochází celou lodí a je nosníkem pro celou další konstrukci a proto se zde nemohli dělníci dopustit jediné chyby. Byly to silné ocelové pláty jeden a půl metru široké a sedm centimetrů silné. Na plochý kýl se po dokončení upevní tzv. vertikální kýl na který se upevní nosníky s přinýtovanými ocelovými pláty ve výšce dvojího dna. Tyto ocelové pláty byly členěny na přepážky a využívaly se jako nádrže na olej, či zátěžovou vodu. Jakmile se postavil vertikální kýl, byly na loď nainstalovány žebra tvořící s ocelovými pláty vlastní trup lodi. Tyto žebra byly vysoké jako loď sama (bez komínů). Na žebra se upevnily traverzy, které byly základními nosníky každé paluby. Titanic měl devět ocelových palub, vzdálených od sebe dva a půl až tři metry dvacet. Paluby se označovaly písmeny A až G, nepočítáme-li člunovou palubu a palubu dvojitého dna.
Titanic a Olympic pod největším lodním portálem na světě. 8
Po dokončení traverz byly na loď vztyčeny i dva vazníky (příďový a záďový). Po dokončení těchto prací se přešlo k oplátování celé lodi. Okolo lodi se staví mohutné lešení, které umožňuje práci platařům a natěračům. Po dokončení základu lodi je postaven ještě jeden boční kýl na každé straně. Ten má zajišťovat její stabilitu. Poté se jen nasadí kormidlo a namontují se na hřídel lodní šrouby.
1.1.3 Spuštění na hladinu Celá loď se stavěla na mohutných dřevěných kůlech, které se poté namažou olejem, aby po nich mohla loď sjet na hladinu. Loď měla být spuštěna na hladinu 31.5.1911. Spuštění Titaniku na vodu byla v té době velká událost, přišlo se na tento okamžik podívat mnoho lidí. Okolo spouštěcí rampy byla postavena tribuna, která byla v té době celá zaplněna. Aby se při skluzu zabránilo co nejvíce silnému tření, spotřebovalo se na namazání kůlů přes 20 tun oleje, stejné množství mýdla a rybího tuku. Poté elektrické zařízení uvolní kotevní mechanismy které držely loď na souši. Loď se nejdříve pomalu a potom čím dál rychleji přibližuje k mořské hladině, až do ní zcela vpluje. Loď byla následně připoutaná k molu 18 centimetrů silnými ocelovými lany. Loď nebyla pokřtěna, jako každá z lodí společnosti White Star Line.
Spuštění Titanicu na vodu
9
1.1.4 Technické vybavení Jak byl Titanic spuštěn na hladinu, byl osazován kotly (každý z nich vážil přes sto tun), pístovými parními stroji, nízkotlakou parní turbínou a mnoho dalším vybavením. Tyto pohonné jednotky byly napojeny na 3 lodní šrouby (2 krajní zajišťovaly pístové stroje a 1 veprostřed zajišťovala parní turbína). Pístový stroj využíval páru přivádějící se z kotlů do pístu, kde pod tlakem pohyboval pístem nahoru a dolů, tento pohyblivý moment se převáděl na hřídelové vačky, které následně přes mnoho převodů točily třílistými krajními šrouby.
Lodní šrouby Titanicu
Pístové parní stroje na rozdíl od parní turbíny měli možnost reverzace chodu, což znamená zpětný chod. Pístové parní stroje byly umístěny v 6. vodotěsné komoře na zádi lodi. Tyto stroje měly výkon 15 000 koní a s parní turbínou o síle 16 000 koní mohli vyvinout rychlost lodi až na 25 uzlů. Parní turbína byla na lodi umístěna v 5. vodotěsné komoře. Na rozdíl od pístových strojů, turbína neměla možnost reverzace chodu. K pohonu využívala tepelnou energii páry, kterou přeměňovana na rotační pohyb. Parní turbína se skládala z postupně zvětšujících se lopatkových kol. Na kola tlačí tlak páry a kola se dávají do pohybu. Poté se opět přes několik převodů pohyb přenese na lodní šroub.
10
Pro dostatek páry měl Titanic dvacet devět parních kotlů. Splodiny z uhlí odváděli 3 pravé komíny, čtvrtý zde byl pouze na ventilaci a na kouř z kuchyně. Loď vypadala se čtyřmi komíny větší a bezpečnější. Pomocí ventilátorů se do kotlů nasával vzduch přímo do roštu. Zahříváním vody se vytvořilo mnoho páry, která se parovodem vehnala do pístových motorů a následně i do turbíny. Titanic měl také velmi velkou spotřebu elektrické energie. Na rozvodnou síť lodi bylo napojeno přes 10 000 žárovek, 153 elektromotorů, 562 topidel, 4 navijáky na spouštění člunů, a mnohé další. Spotřebu pokrývaly 4 pomocné motory s generátory o kapacitě 400 kW, s vyrobeným proudem 100V. Navíc měl ještě generátory vyrábějící 30kW nad komorou parní turbíny.
Pístový parní stroj v hale před montáží na loď 11
1.1.5 Interiéry, paluby a vybavení Titanic se členil na devět plaub. Úplně nahoře se nacházela člunová paluba. Na nekryté člunové palubě byly umístěny čluny, spouštěcí jeřáby a navigační můstek. V navigačním můstku se náchazelo kormidlo, kompas a ovládání rychlosti. Napravo od navigačního můstku se nacházela kapitánova kajuta, část kajut důstojníků a navigační místnost. Zbytek důstojnických kajut se nacházel nalevo od můstku.
Člunová paluba Titanicu Za prvním komínem se nacházela radiotelegrafická stanice a kajuty radistů. Tato radiostanice byla jednou z nejmodernějších lodních radiových stanic na světě. Cestující si zde mohly za tučný poplatek poslat správu přes zbrusunové vybavení lodi. Před druhým komínem se nacházela tělocvična. O palubu níže se nacházela paluba A (DECK A). Tato paluba byla téměř celá využita pro ubytovací prostory pro 1. třídu. Pokoje první třídy na Titaniku se považovaly za opravdový luxus, některé pokoje měli i svůj krb.
Na krajích se rozprostírala
promenádní paluba. Dále se zde nacházely společenské místnosti, kuřácký salónek 1.třídy, čítárna, písarna a hala zimní zahrady.
12
Pokoj I. třídy
Opět o parto níže se nacházela paluba B (DECK B). Na této palubě se nacházely dvoje „miliónářské apartmá“ která měla i svou soukromou promenádní palubu. V obou apartmá se nacházela koupelna, ložnice, obývací pokoj a předpokoj. Na těchto apartmá byla neobvyklá i okna, která nebyla v klasickém kulatém stylu ale byla to velká okna palácového typu. Nábytek a dekorace v těchto pokojích navrhovaly umělci. Jedna cesta v takovém apartmá by dnes vyšla na 1 000 000 Kč (tehdy 870 liber). Dále se na palubě B nacházela restaurace ve stylu Ludvíka XVI.. Dále pařížská kavárna, 97 luxusních kajut 1.třídy, salón, kuchyně, přípravna jídel a restaurace. V další části paluby se nacházelo místo s mezinástavbovým prostorem. Za tímto prostorem se nacházela paluba příďové nástavby s obsluhou kotev, kabelů a uvazování lodi v přístavu. Titanik vlastnil celkem tři kotvy, z čehož každá vážila 10,3 tun. Stejně jako na přídi tak i záďová paluba byla oddělaena nástavbovým prostorem, kde se nacházela promenádní paluba 3.třídy.
Promenádní paluba Titanicu
13
Další na řadě je paluba C (DECK C), která pokrývá celou loď. Na této palubě se na přídi nacházela obsluha hl. kotev, dále kuchyně a jídelna pro topiče a posádku. Pokračuje promenáda 3.třídy, kanceláře, bohatá knihovna II.třídy a ubytovací prostory se 148 kajutami 1.třídy. Na této palubě se nachází také známé schodiště s hodinami a velkým oknem na stropě.
Velké schodište I. třídy Paluba D (DECK D). Zde se nacházeli ubytovací prostory topičů, kvůly schodišti spojujícím tuto palubu přímo s kotelnou. Dále promenáda 3.třídy, kajuty 1.třídy a jídelny 1.třídy a 2.třídy. Poté přípravna jídel, kuchyně, lodní nemocnice a kajuty 3.třídy. Na palubě E (DECK E) byla ubytována část topičů a námořníků. Dále opět kajuty všech tříd a kajuty stevardů a strojníků. Paluba F (DECK F). Zde byly kajuty topičů, kajuty 2., 3. třídy, salóny, plavecký bazén a turecké lázně. Na palubě G (DECK G) se nacházely kotelny (celkem 6), místnost pro míčové hry, strojovny a další kajuty topičů a zbytek cestujících 3.třídy. Nadále palubu G zabíraly skladiště, uhelné bunkry a nádrže. 14
1.1.6 Zkušební testy Po dokončení stavby byla loď ještě několik dní uvázána v docích. Testy a zkušební plavaba byly připraveny na pondělí 1.dubna 1912, avšak kvůly nevyhovujícímu počasí byly odloženy. O den později se počasí vyjasnilo a Titanik byl připraven na test. Na loď se nalodila posádka a pod kotly se začalo zatápět. Pomocí remorkerů byla loď odtažena z doků na otevřené moře. Titanic by z doků sám odplout nezvládl, z komínu již sice stoupal čarný dým ovšem motory byly ještě zastaveny. Asi dvě míle od nejbližšího irského města se remorkéry odpoutaly a odpluly zpět do přístavu. Titanic byl připraven na spuštění svých motorů. Po vydání rozkazu kapitána lodi Edwarda J. Smithe loď spustila motory. Tlakem páry na písty a lopatky turbíny se loď dala do pohybu. Motory pracovaly bezchybně. Dopoledne prošla loď předepsanými testy motorů, obratnosti a mnoho dalšího. Nadcházela nejdůležitější zkouška – zastavení a přechod na zpětný chod v plné rychlosti. V rychlosti 20 uzlů se loď zastavila po cca 800 metrech. Dále loď provedla zkušební plavbu a vrátila se do přístavu. Po dokončení všech testů získal Titanic certifikát od britské vlády. Loď se poté přemístila do Southamptonu, odkud měla dne 10.4.1912 vyplout.
Titanic odplouvá na žkušební plavbu 15
1.2 První a zároveň poslední plavba 1.2.1 Vyplutí Po dokončení všech testů byl Titanik ukotvený v Anglickém Southamptonu, jednom z největších anglických přístavů té doby. Loď byla nasazena na transatlantickou linku, jakožto konkurent Cunardově společnosti. Nesmíme zapomenout, že Cunardova Lusitania a Mauretania vlastnila Modrou stuhu a kapitán Titaniku s J.B.Ismayem ji chtěli získat za každou cenu.
Edward J. Smith, Kapitán Titanicu
Odplutí Titaniku se podle plánu mělo uskutešnit ve středu 10. dubna 1912. Lístek na první plavbu Titaniku si koupilo mnoho cetujících. Nejbohatším mužem na lodi byl plukovník J.J.Astor a manželkou Madeleine. Titanik představoval ten nejvyšší luxus, který si kdo mohl dovolit, a proto se lístek na první třídu pohyboval okolo 150 dolarů (dnes 7500). Celkem se na loď nalodilo celkem 2200 cestujících včetně posádky. Posádku tvořilo přes 900 členů. Zhruba 340 z nich pracovalo v podpalubí. Přes 290 zaměstnanců tvořily stewardky.
Titanic v Sounthamptonu
16
Na palubě se nacházelo 7 důstojníku včetně zástupce kapitána Edwarda J. Smithe. Nejvýše z nich byl H.T.Wilde, kterého na lodi chtěl jako zástupce sám kapitán. Původně Wilde sloužil jako důstojník na Olympiku, ovšem kapitán před plavbou naléhal, aby byl převelen na Titanik. Hned pod zástupcem kapitána byl první důstojník W.M.Murdoch. Poté Ch.H.Lightoller, H.J. Pitman, J.G. Boxhall, H.G Lowe a šestý důstojník J.P. Moody.
Důstojníci Titanicu Již před odjezdem se musely rozehřát kotle aby se vytvořilo dostatek páry, proto posádka a topiči přišli dříve. Titanic vezl do New Yorku i spoustu nákladu, uskladněném v nákladovém prostoru na přídi. Mezi nákladem byl i Renault miliardáře Johna Jacoba Astora. Před nastoupením na palubu se všichni musely podrobit krátké lékařské prohlídce. Vše probíhalo velice hladce. Na loď se přesunul náklad, lidé nastoupily na palubu. Na lodním přístavišti čekalo mnoho lidí než Titanic odpluje. Loď měla vyplout v poledních hodinách.
17 Titanic připlouvá do Southamptonu
Ve 12 hodin vydal kapitán rozkaz odstranit nástupní můstky a připravit se k odplutí. Jakmile dostal kapitán Smith hlášení, chopil se díla lodivod. Na loď se nejdříve navázají tažné remorkéry, které korigují směr a usnadňují manévrování. Další povel směřoval k námořníkům na přídi a zádi, kteří měli odstranit mohutná kotvící lana, která loď ještě držela v doku. Více než čtvrt kilometru dlouhý trup největšího parníku na světě se dal do pohybu. Jemné vibrace naznačovaly spuštění strojů v podpalubí. V dostatečné vzdálenosti od břehu se vydal rozkaz: „Pomalu vpřed“ na lodním telegrafu. Obrovské listy lodních šroubů se daly do pohybu.
Titanic v Southamptonu
Poblíž Titaniku byly v doku uvázány další dva velké parníky. New York a Oceanic. Při průplavu okolo New Yorku vydal Titanik svou nesmírnou hmotností a pravděpodobně výřením jeho šroubů takový proud, že ocelová lana držící New York se přetrhla. Srážka obou parníků se zdála nevyhnutelná. V nejkritičtějším okamžiku se tažný remorkér Titaniku připoutal na záď New Yorku a snažil se ho odtáhnout zpět na molo. Titanik jen taktak proklouzl bez újmy. Po zažehnání nebezpečí srážky s New Yorkem se děj opakoval s parníkem Oceanik. Tento parník byl také přitahován obrovskou silou k Titaniku. Naštěstí lana upevňující tento parník nápor vydržela. 18
Titanic těsně vedle parníku New York Po zažehnání nebezpečí srážky, stroje Titaniku opět zabraly. Titanik proplouval poloviční rychlostí Southamptonskou zátokou. Po výjezdu ze zátoky míjel kolos ostrov Wight a pokračoval do Cherbourgu na francouzském břehu. Během odpoledne Titanik proplul Lamanšským průlivem. Do Cherbourgu připlul Titanik ve večerních hodinách. Loď zůstala několik desítek metrů od břehu a k boku lodi se blížily zásobovací lodě White Star Line s dalšími cestujícími a nákladem. Kolem půl deváté nabral Titanik kurs Qeenstown. Zatímco se v jídelnách podávala večeře, zářivě osvětlený Titanik proplouval potemnělým Lamanšským průlivem, obeplul Cornwallský mys, jihozápadní výspu Anglie, a pokračoval na sever ke břehům Irska. Cestující byli nadšeni z možností největšího a nejluxusnějšího parníku na světě.
19
1.2.2 Srážka a následky Nedělní ráno 14. dubna slibovalo další z řady příjemných dnů provázejících panenskou plavbu obřího parníku. Počasí se dařilo po celé 4 dny cesty do Ameriky. Vál mírný vítr, bylo jasno a výborná viditelnost. Moře připomínalo rozvlněný rybník. Nedělní odpoledne probíhalo ve stejné pohodě, jakou se vyznačovaly i všechny předchozí dny plavby. Cestující byly nadměrně spokojení z přepychu poskytující největší loď světa. Z devětadvaceti kotlů Titaniku bylo v tu dobu zapáleno čtyřiadvacet, nejvíc za celé dosavadní trvání plavby. Za celou plavbu se čím dál více zvětšovala šance setkání se s ledovcem. Již v devět hodin ráno přišla zpráva z cizího parníku hlásícího 2 ledové masívy plující ve vodách, se kterými se křížil kurs Titaniku. Po celý den přijímal Titanik depeše o plovoucích „horách“ a ledových polích. K večeru se čím dál více ochlazovalo. Ručička teploměru dosáhla v osm hodin na bod mrazu. V tu chvíly měl na můstku službu 2. důstojník Lightoller. Ten na rozdíl od hlídek na vraním hnízdě měl dalekohled.
Titanic
20
Okolo desáté hodiny Titanik přijmul depeši od nedaleko plujícího parníku Mesaba společnosti Atlantic Transport Co. s varováním o blízkosti ledu. Tato depeše, mimořádně závažná, s poměrně přesným označením oblasti výskytu velkého množství ledu jižně od Titaniku a přímo tam, kam směřoval, nikdy nebyla předána na můstek. Pokud by byla dodána na můstek, důstojníci by oblast vyhodnotily za potenciálně nebezpečnou a vyhnuly by se jí, nebo by alespoň zpomalily. Titanik v tuto chvíli plul rychlostí 21 uzlů.
Titanic při srážce s ledovcem
V půl jedenácté míjel Titanik ledem poškozený parník Rappahannoc. Signální lampa prozrazovala že právě propluly ledovým polem. Titanik nezpomalil a poškozený parník jim mizel za zády. Murdoch udržoval stále stejný kurz určený kapitánem a spoléhal na ne příliš velké manévrovací schopnosti lodi. Titanik při své mohutnosti měl i obrovskou setrvačnost a malé kormidlo. Bylo by takřka nemožné vyhnout se při plné rychlosti ledu, vzdáleného pár set metrů od lodi.
21
Blížila se jedenáctá hodina. Hlídka na vraním hnízdě zpozorovala lehký opar nad vodou. Mlha není na moři nic neobvyklého, ovšem podstatně redukuje šanci na spatření ledovce včas. V půl dvanácté zpozorovala hlídka ve vraním hnízdě cosi černého před lodí. Hlídka tento předmět přibližně 2 sekundy pozorovala a téměř okamžitě uchopila provaz zvonu a třikrát jím udeřila.
Potápějící se Titanic Tři údery oznamovaly předmět před lodí. Ihned poté vzaly telefon spojující hnízdo s můstkem a nahlásili 6. důstojníkovy Moodymu jeho pozorování. Moody zdvořile odpověděl: „Děkuji“ a zprávu okamžitě předal jeho velícímu důstojníkovi Murdochovi. Jeho zdvořilá odpověď se stala součástí legendy. Murdoch ihned vydal rozkaz: „Docela vpravo“ a strojovně dal příkaz: „Zpětný chod“. Docela vpravo v loďařství znamená obrácení zádi napravo a příď poté směřuje nalevo. Murdoch zatím stáhl páku uvádějící v chod elektrické zařízení uzavírající vodotěsné dveře v přepážkách kotelen a strojoven. Hned nato rozkázal kormidelníkovi: „Docela vlevo“ Kormidelní kolo se v mžiku začalo otáčet na druhou stranu.
22
Setrvačností hnaný Titanic směřoval vysokou rychlostí stále vpřed a trvalo celou věčnost, než se jeho příď začala pomalu obracet doleva. Vydáním rozkazu: „Plnou parou zpět“ všem třem pohonným jednotkám vyřadíme prostřední šroub, kvůly nerevezibilní parní turbíně. Prostřední šroub se tím pádem přestane otáčet a voda méně objímá kormidlo. Ledová hora se čím dál více přibližovala k Titaniku. V následující chvíly se již hlídce zdálo že se Titanik jen ovlásek vyhne ledu. Avšak nesmíme zapomenout že vydíme jen špičku ledovce. Celé dvě třetiny masivního ledu jsou ponořeny pod vodou. V poslední vteřině se loď otřásla. Důstojníci si mysleli, že Titanik se o led jen ošoupal, avšak pravda byla tragičtější než si mysleli. Led prorazil 5 vodotěsných komor Titaniku. Murdoch ihned po nárazu spustil dolů vodotěsné dveře, které by zabránily vodě v dalším postupu uvnitř lodi.
Malba očitého svědka, Titanic se potápí
23
Naneštěstí Titanik se mohl při nejhorším udržet na vodě jen se čtyřmi plně zaplavenými komorami. Několik málo okamžiků po srážce se na můstek dostavil kapitán vůbec netušíce co se děje. Murdoch podal hlášení situace a poslal tesaře k prohlédnutí vnitřku lodi. Na palubě parníku byl ubytován mezi cestujícími i stavitel Titaniku Thomas Andrews. Kapitán ihned svolal mimořádnou poradu týkající se poškození lodi a vydání dalších rozkazů. Po dokončení porady šel kapitán ihned to radiotelegrafické stanice, odkud měli radisté vysla CQD – tehdejší volání o pomoc. V té době byla nově zavedená SOS ovšem většina starších lodí neměla s SOS takovou zkušenost. Titanik vysílal telegrafy po celou dobu potápění. Byl v kontaktu i se sesterskou lodí Olympikem. Signál poté začal slábnout, když se kabel napnutý mezi dvěma stožáry přibližoval k mořské hladině. Na lodi bylo ve chvíli, kdy se Titanik srazil s ledovcem celkem 2200 pasažérů. Většina z nich ani v první půl hodině nevěděla co se stalo. Mimořádná porada svolaná kapitánem vyhodnotila zbývající čas k potopení na 2 hodiny. Nedalo se nic dělat, pýcha předchází pád. Naneštěstí na Titaniku, kvůly domněnce o nepotopitelnosti této lodi nebyl dostatek záchraných člunů pro případ neštěstí. Počet člunů na parníku stačil přibližně pro polovinu cestujících na lodi. Kapitán vydal příkaz nastoupit do záchranných člunů ženy a děti jako první. Po vyhodnocení situace poradou se museli námořníci vrátit do zaplavených kotelen uhasit plamen. Kdyby plamen v kotlých nebyl uhašen, hrozilo vysoké nebezpečí výbuchu parních kotlů. Elektrická energie byla využitelná až do posledního momentu, kdy kolos zmizel na dně oceánu. Titanik byl vybaven novými spouštěcími jeřáby, které by pojmuly další čluny uvnitř lodi. Ovšem na sjezdu o bezpečnosti lodí v Anglii bylo nainstalování těchto člunů na palubu zamítnuto kvůly zjevnému zabrání místa na promenádních palubách.
24
Zatímco se loď potápěla, námořníci a kapitán spozorovali cosi jako malé světlo na obzoru. Podle domnění to byl sedm mil vzdálený parník SS Californian. Tento parník neodpovídal na žádné zprávy z radiotelegrafické stanice ani na signální světlo a záchrané světlice. Dnes se domníváme, že posádka tohoto „záhadného“ parníku musela vidět celé neštěstí Titaniku na vlastní oči. Po odplutí všech záchraných člunů na potápějící se lodi zůstalo přes 1900 pasažérů a vypukla panika. Většina cestujících se snažila dostat se na záď v poslední naději zachránit si život. Ve ledové vodě severního atlantiku by dospělý a otužilý člověk vydržel maximálně 20 minut. Když došlo k proražení pěti vodotěsných komor, Titanik i s vodou nabíral čím dál větší váhu. Voda se pak postupně začala přelévat přes horní část přepážek do dalších a dalších komor. Příď klesala stále dolů a záď se zvedala z vody až do svislé polohy. Bohužel kýl takový tlak nemůže vydržet – záď váží okolo 20-30 tisíců tun. Proto se loď přelomila na dvě části. Obě části se oddělily, až když záď spadla zase zpět do vody. Záď se poté opět zvedá do vertikální polohy, několik málo okamžiků se pohupuje na hladině a poté se pomalu začne potápět. Z lodi uniká zbytek vzduchu, který si hledá nejlehčí cestu ven. Příď mezi tím klesá stále ke dnu. Po potopení takového obra vznikne velký vír, beroucí pasažéry, stávající poslední moment na lodi, s sebou pod vodu. Záď poté klesá hlouběji a hlouběji až na samé dno asi 800 metrů od místa srážky.
Vrak Titanicu 25
26
Závěr Potopení Titaniku byla ve své době největší námořní katastrofou, jakou kdy lidstvo zažilo. Ve studených vodách severního Atlantiku zahynuho přes 1900 pasažérů. Jeho příběh bude známý po celá staletí jakožto mylná domněnka o nepotopitelnosti. Tento skutečný příběh se stal předlohou pro mnohá literární a filmová zpracování. Vrak byl nalezen v roce 1980 americkým oceanografem dr. Ballardem.
27
Seznam použité literatury a zdrojů informací Knihy a publikace 1. HUBÁČEK, M.; Titanic. Praha : Panorama, 1989.
Elektronické zdroje 1. Titanic World ;Dostupné na WWW:
. 2. Film Titanic – Režie: James Cameron
28
Seznam příloh 1. Sestříhaný film Titanic se záběry lodi a katastrofy
29
