1 Úvod Odstavec
1
2 Nezaměstnanost Nezaměstnanost je ústředním sociálním a ekonomickým problémem téměř všech soudobých otevřených tržních ekonomik. Všude ve světě se tvůrci hospodářských politik snaží o několik významných cílů, mezi které můžeme zařadit především dosažení
hospodářského
růstu
(měřeno
ukazatelem
hrubého
domácího
produktu), posílení exportu a konkurenceschopnosti na vnějších trzích, centrální banky se snaží o udržení nízké míry inflace a v neposlední řadě je cílem především plná zaměstnanost. Výchozím bodem pro analýzu nezaměstnanosti je trh práce, na kterém se setkávají nabídka práce (pracovníci určité kvalifikace) a poptávka, kterou reprezentují především podnikatelské subjekty, ale také organizace veřejného sektoru. Trh práce je neustále terčem kritik svého fungování, jedni volají po silných regulacích trhu práce, jiní tvrdí, že by se osvědčila liberalizace. Motivem je zpravidla získání voličských hlasů politickými stranami, avšak tváří tvář reálné situaci na trhu jsou nuceny přehodnotit své volební sliby a vytvořit podmínky, alespoň pro programy, které mají skutečnou šanci uspět. To jen dokazuje, jak je tento problem závažný. Navenek se o nezaměstnanosti dozvídáme z médií, která pravidelně věnují své reportáže oblastem nejvíce postiženým nezaměstnaností nebo se soustředí na oblasti, kde dochází k významným událostem, které ovlivní místní zaměstnanost (např. potíže místních velkých podniků, stávky zaměstnanců či akce odborových organizací,
nové
vládní
balíčky
hospodářských
opatření
na
podporu
zaměstnanosti). Zdá se být jasné, že ztráta zaměstnání způsobí patrně mnoho obtíží a stejně tak se jeví jako oprávněné, aby v takových situacích existovala opatření ke zmírnění dopadů takového stavu a určitá prevence do budoucna. Potíže jsou ale už na počátku, při vymezování pojmů úzce souvisejích s nezaměstnaností. Navrhovaná opatření nemají jen vždy jen pozitivní dopady, ale mohou působit též kontraproduktivně a dá se říci, že není rozporuplnější oblasti mezi ekonomy, než otázky související s nezaměstnaností. Ekonomy však zajímá ještě mnoho souvislostí a dopadů, které má pro společnost jako celek. V souvislostí s nezaměstnaností se objevují pojmy jako přirozená míra
2
nezaměstnanosti, pružnost trhu práce, ekonomicky aktivní obyvatelstvo, frikční nezaměstnanost, nedobrovolná nezaměstnanost a další.
2.1 Účinky nezaměstnanosti Nezaměstnanost je jev společenský, spojený s principy a nedostatky tržního mechanismu. Posouzení těchto účinků lze vést ve dvou nejvýznamnějších rovinách. Z hlediska účinků ekonomických a účinků sociálních a psychologických.
Ekonomické účinky Nezaměstnanost je v moderních tržních ekonomikách hlavním z ekonomických problémů. Pokud je vysoká míra nezaměstnanosti, dochází k neúplnému využívání výrobních činitelů, důchody obyvatelstva jsou nízké a během těchto období jsou ovlivněny i emoce lidí a rodinný život. V důsledku snížené poptávky dochází vlastně k plýtvání a nevyrobené statky a služby nemohou nijak přispět ke zvýšení blahobytu ve společnosti. Plýtvání vzniklé nedostatečným využitím pracovních sil je dokonce daleko významnější než ztráty, které může napáchat monopol nebo různá cla a kvóty.
Sociální a psychologické účinky Ekonomické účinky se dají spočítat, ale jsou spojeny též s obtížnými životními situacemi.
Ztráta
zaměstnání
může
být
jednou
z
nejvíce
stresujících
ekonomických událostí v životě. Většina lidí spoléhá na své výdělky z práce pro udržení životní úrovně a mnoho lidí nevidí v práci pouhý příjem, ale také smysl své existence. Ztráta zaměstnání znamená snížení životní úrovně dnes, nejistotu do budoucna a často též sebevědomí. Situace často bývá o to horší, je-li postiženým živitel rodiny. Pokud není tato situace dobře zvládnuta, přetrvává příliš dlouho, má rozkladné účinky nejdříve na sebevědomí, může způsobit vznik depresí, přerůst v deprivaci, vznikají sklony k asociálnímu chování, alkoholismu, násilí či změně charakteru může dokonce narušit pouta mezi členy domácnosti. Zvládání této situace je do značné míry individuální záležitostí. Práce často plní nejen funkci zdroje stálých příjmů, ale také mnohé lidi naplňuje pocity seberealizace, životního smyslu a jistoty, možnosti využít dosaženého vzdělání, nalezení společenského uplatnění, formování formálních vztahů a společenského zapojení. Vnáší do života také pořádek a cyklus.
3
Jako možné reakce vyvolané zprávou o ztrátě zaměstnání lze jmenovat především: •
Psychická zátěž až psychický šok,
•
Pasivita a rezignace,
•
Obranný postoj,
•
Výzva k hledání nového typu zaměstnání.
Z hlediska, motivace k hledání nového vhodného zaměstnání se lze setkat s různými postoji z nové skutečnosti, hovoříme pak o několika hlavních postojích: •
Aktivní postoj, který znamená rozhodnutí pro soukromé podnikání, obsahuje prvek ochoty obětovat část času tráveného s rodinou, případně i krátkodobá odloučení,
•
Postoj přizpůsobení se nové situaci, dost lidí je ochotno přistoupit na změnu druhu zaměstnání a to jak muži tak ženy, v ojedinělých případech i změnit kvůli novému zaměstnání bydliště,
•
Pasivní postoj, který bývá doprovázen bezradností při rozhodování o výběru nového zaměstnání
2.2 Měření nezaměstnanosti Souhrným ukazatelem nezaměstnanosti je míra nezaměstnanosti. Pro správný výpočet míry nezaměstnanosti musíme rozdělit populaci na základní kategorie: •
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo
•
Ekonomicky neaktivní
Ekonomicky aktivní obyvatelstvo (EA) jsou všichni zaměstnaní (L) a všichni nezaměstnaní (U), tj.
EA = L U
Míra nezaměstnanosti vyjadřuje podíl nezaměstnaných lidí na ekonomicky aktivním obyvatelstvu:
U 100 EA U Ur = 100 LU Ur =
4
2.3 Druhy nezaměstnanosti Základním rozdělením nezaměstnanosti, se kterým se na trhu práce můžeme setkat,
je
podle
hlediska
dobrovolnosti.
Rozlušujeme
dobrovolnou
a
nedobrovolnou nezaměstnanost. Dobrovolně nezaměstnaní v aktivním věku jsou ti, kteří by danou práci vykonávali, ale jen při vyšších mzdových sazbách. Také lidé, kteří pro sebe vyhledávájí místo, pro které mají kvalifikaci a takové místo, které vyhovuje jejich mzdovým nebo jiným požadavkům. Nedobrovolná nezaměstnanost je kategorie, kterou přivedl na svět J. M. Keynes [1] ve své práci Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936): Existence
nepružných
mezd
vyvolává
poruchu
v
podobě
nedobrovolné
nezaměstnanosti. Narušen je čistící efekt na trhu práce a pozice na trhu se nenachází v efektivním bodě, při kterém by byly subjekty ochotny uskutečnit tržní transakci, ale nemohou. Z hlediska původu vzniku nezaměstnanosti rozšlišujeme tři základní typy nezaměstnanosti:
Frikční nezaměstnanost Jedná se o nezaměstnanost, která vzniká v důsledku neustálého pohybu pracovních sil mezi oblastmi a místy nebo v průběhu jednotlivých stádií životního cyklu. Vždy existují na trhu ti, kteří byli propuštěni v důsledku skutečnosti, že firmy zanikají a vznikají, dochází k technologickým a organizačním změnám, které mohou zapříčinit zánik pracovního místa. Patří sem ti, kteří dobrovolně odešli ze svého pracovní místo a začali hledat jinou, zpravidla i lépe placenou práci. Lidé opouštějí místo i z důvodů stěhování a hledají příležitosti v novém bydlišti. Také ti, kteří se ucházejí o své první místo, počítáme k tomuto typu nezaměstnanosti. Z těchto důvodů místa jak vznikají tak zanikají. Roli zde hraje i to, že lidé nemají dostatečné informace o nabídce vhodných pracovních příležitostí. Frikční nezaměstnanost není vnímána jako velmi závažný problém, neboť po určité době hledání následuje uplatnění na novém místě. V podstatě se předpokládá, že profesní orientace a regionální rozmístění nabídky a poptávky jsou v souladu. Právě tento typ nezaměstnanosti
5
by zcela jistě existoval i na trhu dokonalém, protože se dá předpokládat pohyb i na dokonalých nebo silně konkurenčních trzích. Obvykle se jedná o typ nezaměstnanosti dobrovolné.
Strukturální nezaměstnanost Je složitější poruchou, která postihuje některá odvětví nebo výroby a je vyvolána nedostatečnou (klesající) poptávkou po určitých produkovaných statcích a službách. Důsledkem je klesající poptávka po pracovnících s kvalifikací pro práci v takovém odvětví, avšak zpravidla bývá tento pokles doprovázen růstem poptávky po pracovnících v jiných, odlišných odvětvích a pracovníci, kteří opustí útlumovou oblast mohou nalézt nové uplatnění v rostoucím odvětví, pokud prodělají určitý proces nabytí nové kvalifikace (např. rekvalifikací). Strukturální nezaměstnanost však může být podmíněna existencí bariér v pohybu pracovní síly (dopravní omezení, bydlení atd.) a je hlavním faktorem ovlivňujícím regionální rozdíly míry nezaměstnanosti na trhu práce. Lze ji objevit všude tam, kde jsou tržní síly v dlouhodobější nerovnováze. Nesoulad vzniká nejčastěji z důvodů, že poptávka po určité práci se zvyšuje, zatímco po jiné práci se snižuje. Nabídka práce se nedokáže dostatečně rychle přizpůsobit novým požadavkům. Mohou za to nepřužné mzdy, které na šoky reagují pomalu a trvá i roky, než se přizpůsobí nedostatku nebo přebytku pracovníků.
Cyklická nezaměstnanost Souvisí s cyklickým poklesem výkonu ekonomiky. V období hospodářských poklesů tato složka narůstá, zatímco při růstu výkonnosti ekonomiky se potlačuje. Vznik cyklické nezaměstnanosti je následkem cyklického poklesu agregátní poptávky (výdajů) v ekonomice. Ani cyklická nezaměstnanost nemusí být nutně vážným problémem, nicméně především v konfrontaci s teorií pružných mezd a cen v ekonomice ji nelze vysvětlovat jen jako dobrovolnou. Může trvat i několik měsíců nebo i let než se situace změní. V grafu ji lze zachytit pomocí odchylek od přirozené míry nezaměstnanosti.
6
2.4 Problémy trhu práce Abychom mohli účinně pomáhat lidem postiženým nezaměstnaností, musíme se o nich dozvědět co nejvíce informací, které nám mohou pomoci s jejich identifikací a zaměřením. Výstupem by mělo být schopnost vytyčit cíle v rámci politiky zaměstnanosti. V Samuelsonově učebnici [2] se lze dočíst, že míra nezaměstnanosti na americkém trhu
práce
v
období
konjunktury
(1973)
bylo
dvakrát
více
nezaměstnaných černé barvy pleti. Pro mladé lidi v tomto období byla charakteristická vysoká míra nezaměstnanosti, zatímco v recesi (1982) si vedli lépe. Skupiny s různými charakteristikami tedy mají v určitých obdobích různý stupeň nezaměstnanosti. Poznání a identifikace problémových skupin může pomoci tyto problémy nalézt a z nich formulovat poučení
pro hospodářskou
politiku.
Délka nezaměstnanosti Na úřadech práce se evidují všichni nezaměstnaní, velká většina z má zájem o zaměstnání, aktivně se ucházejí o možné příležitosti. To co je důležité, je délka tohoto procesu. Pokud délka takového hledání trvá příliš dlouho, nezaměstnaný snadno přichází o pracovní návyky, a je-li doba opravdu velmi dlouhá, existuje i možnost, že takový hledající přestane věřit v úspěch a stane se z něj odrazený pracovník. To, že není možné ihned nalézt zaměstnání v oblasti, kde je pracovník kvalifikován, může být způsobeno nejen strukturními pohyby v odvětvích, lokální situací nebo celkovou ekonomickou situací, ale úlohu hraje i nedostatek informací o nabídce a poptávce na trhu práce. Každý si občas všiml, že i v regionech, kde je problém s nezaměstnaností velký, lze za výlohou restaurace nalézt inzerát: „Hledáme vyučeného kuchaře...
nástup možný ihned.“ Pokud by nějaký
nezaměstnaný kuchař na druhé straně města hledal zaměstnání jistě by se o takový inzerát zajímal. Tímto příkladem se částečně vysvětluje podstata problému délky vyhledávání zaměstnání a toho, jak je možné tuto délku ovlivnit. Důležitou úlohu mohou sehrát úřady práce, které evidují nabídky pracovních příležitostí a vyvěšují ve svých prostorách. Také je okamžitě nabízejí svým klientům, když úřad práce pravidelně navštěvují. Ještě daleko více informací mají
7
personální agentury a tzv. lovci mozků. Tyto aktivity mohou fungovat i na ziskové bázi. Nabídky těchto agentur mají pro klienty zpravidla zajímavější vlastnosti, především v oblasti ohodnocení práce. V našem případě je délka nezaměstnanosti rozhodujícím faktorem, který hraje roli při posuzování ekonomické úrovně země nebo regionu. Přesuny pracovníků jsou normální, pokud však rozlišíme, že nezaměstnanost má dlouhodobý charakter, stává se problémem o to větším.
2.5 Přirozená míra nezaměstnanosti Existují různé možné definice, které se vztahují na dlouhodobou charakteristiku nezaměstnanosti. V ekonomické teorii se tento pojem objevuje poněkud později na základě vývoje nezaměstnanosti v USA především v 70. a 80. letech 20. století. Před tím, v éře převažující keynesiánské hospodářské politiky se zažil více termín plná zaměstnanost. •
Mankiw [3] ji definuje jako normální míru nezaměstnanosti, kolem které kolísá míra aktuální nezaměstnanost a v hospodářství dlouhodobě převažuje.
•
Samuelson [2] přichází s definici rafinovanější a obezřetně hovoří o takové míře nezaměstnanosti, pro niž jsou síly směrem ke zvyšování či snižování cenové a mzdové inflace vyrovnané.
Při takové nezaměstnanosti je inflace stálá a nevykazuje tendenci ke zvyšování ani snižování. V současných ekonomických podmínkách, která se snaží čelit hlavně
vysokým
mírám
růstu
spotřebitelských
cen
je
přirozená
míra
nezaměstnanosti nejnižší možnou mírou, kterou lze udržet. Vyjadřuje tak udržitelnou nezaměstnanost a odpovídá potenciálnímu produktu země. Přirozená míra není nulová, jak by se mohlo zdát především z jejího druhého názvu
tzv. plná
zaměstnanost.
I
v
ekonomikách
s
velkým
poměrem
zaměstnaných je dost lidí bez práce. Je to především z důvodu, že v zemi s rozmanitými preferencemi a schopnostmi pracovníků, je větší sklon k dynamice na stranách nabídky i poptávky práce. Lidé častěji mění svá zaměstnání tím, jak přechází mezi příležitostmi v odlišných odvětvích, ale také místech. V západních zemích je naprosto běžné, že se i celé rodiny stěhují za zaměstnáním.
8
Nezaměstnanost je svázána s inflací Společnost mívá výrazný odpor ke zrychlující se inflaci. Není rozumné orientovat ekonomiku na stupně využití zdrojů, které by přesáhlo potencionální HDP, neboť takové konání by vedlo k rostoucí inflaci. Protože inflace působí jako omezení ve vztahu
k
hospodářské
politice,
je
přirozená
míra
nejnižší
mírou
nezaměstnanosti, kterou lze dlouhodobě udržet. Je nutné dodat, že teorém Phillipsovi křivky, který demonstruje volbu mezi inflací a nezaměstností platí v krátkém období a je spojen s jevem, který Milton Friedman označil jako peněžní iluzi (subjekty nejsou v krátkém čase schopny rozlišit reálné ceny od cen nominálních). Phillipsova křivka v dlouhém období má tvar svislice reprezentující přirozenou míru nezaměstnanosti.
Pochybnosti o přirozené míře Existuje polemika o tom, zda je přirozená míra stálou veličinou. Zatímco poválečné období bylo charakteristické velmi nízkou mírou nezaměstnanosti, v 80. letech se počet nezaměstnaných jak v USA tak v Evropě vyšplhal poměrně vysoko a schopnost ekonomiky vytvářet nová pracovní místa byla jen omezená.
Růst přirozené míry nezaměstnanosti Tendence k růstu přirozené míry nezaměstnanosti můžeme nalézt snad ve všech zemích světa. V USA se velmi pozvolnu úroveň nezaměstnanosti pohnula od 4 % hranice k 6 %. V České republice můžeme pozorovat vývoj bouřlivější. Důvodem je především transformace ekonomiky v předchozích třinácti letech, kdy docházelo k přerodu centrálně plánovaného hospodářství na fungující tržní systém. Centrálně řízená ekonomika byla především charakteristická tím, že byla plánovitě zajištěna zaměstnanost (jakési plné využití zdrojů na trhu práce). Existovala
pracovní
povinnost
a
centrální
plánovači
rozšiřovali
kapacity
extenzivně, aby existoval dostatek pracovních míst. Tím, že se u nás změnil princip alokace zdrojů, uvolnila se tržní poptávka, tím došlo k velkým tlakům na trhu práce. Hospodářství, které se transformovalo, bylo postavené na monopolních podnicích, které musely rychle přehodnotit své výrobní plány a soustředit se na poznání poptávky a tím také významně změnit systém využívání pracovní síly. Především to vedlo k růstu nezaměstnanosti v oblastech, kde poptávka klesala. Velkou úlohu sehrálo otevření ekonomiky a
9
volný obchod se zeměmi Západu, které pomohlo udržení velmi dobré životní úrovně a zároveň se stalo důležitým hnacím motorem rozvíjející se ekonomiky. Technologie, které byly dovezeny v průběhu 90. let umožnily adaptaci na tržní potřeby a celkově se i problém nezaměstnanosti podařilo udržet v úrovni, kdy nedošlo k žádným kolapsům. Závažným strukturálním faktorem byl zánik RVHP a ztráta značné části východoevropských trhů. Na tuto změnu doplatily především regiony orientované jednostraně na těžký průmysl a těžbu. Koncentrace pracovníků v odvětvích, které ztrácely na významu vedlo k obrovským strukturálním nerovnostem v poptávce na pracovním trhu. Nikdy se nepodařilo plně přeorientovat kvalifikace pracovníků, ale především vyvázat takové regiony ze závislosti zaměstnanosti na tradičních odvětvích. •
Samuelson [2] uvádí
tři
základní
faktory
rostoucí
přirozené
míry
nezaměstnanosti: demografické změny, vládní politiku a strukturální změny. •
Mankiw [3] zmiňuje
o podílu odborových organizací na růst přirozené míry
a také teorii efektivnostních mezd, které budou níže diskutovány.
Demografické změny Měnící se demografická struktura ekonomicky aktivního obyvatelstva, především žen, dospívající mládeže, příslušníků menšit atd. má vliv na růst (i pokles) přirozené
míry
nezaměstnanosti.
Např. muži
mají
obvykle
nižší
míru
nezaměstnanosti než ženy. S růstem aktivity žen a drobného poklesu aktivity u mužů se přirozená míra může zvýšit.
Důsledky vládní politiky Některá opatření vlády, která si kladou za úkol pomoci některým skupinám (které zpravidla mají potíže s hledáním), má negativní dopady na buď na je samé, nebo na jiné skupiny. Jiná opatření jsou zase příliš štědrá a mají demotivující charakter. Takovými programy mohou být: Zákony
o
minimální
mzdě:
Princip
zákona
o
minimální
mzdě
lze
charakterizovat tak, že se snaží pomoci skupinám pracujícím za mzdy, které jsou na trhu práce poměrně nízké. Činí tak stanovením minimální mzdy. Ohroženými skupinami, kterým se stát snaží pomoci, jsou především nezkušení mladiství a
10
nekvalifikovaní pracovníci. Pokud minimální mzda je pod tržní (vyplácenou) mzdou nemá toto opatření žádný vliv. V opačném případě, vzroste mzda pracovníka na hodnotu minimální mzdy a zlepší jeho situaci. Ale podíváme-li se na situaci pozorně pomocí analýzy nabídky a poptávky zjistíme, že pokud vzroste cena práce bude poptávající patrně chtít snížit množství takové práce a nejspíše zareaguje na takové nařízení tak, že sníží stavy takovýchto zaměstnanců. Efekt je pak dvojí: propuštění části zaměstnanců (zefektivnění) a společenská ztráta v podobě nezhmotněné práce. Rozhodující je tedy okamžitá situace na trhu práce. Za krizí je vhodné zpružnění trhu práce a větší volnost při stanovení mezd.
Pojištění v nezaměstnanosti Programy pojištění v nezaměstnanosti chrání pracovníky v případě, že ztratily práci. Nezaměstnaní, kteří nalezli práci, sem nepatří. Příspěvky se vyplácí pouze těm, jejichž schopnosti už zaměstnavatel přestal využívat. Protože takové opatření snižuje dopady nezaměstnanosti, může přispívat ke zvýšení množství nezaměstnaných. Vyplácené podpory totiž končí spolu s nalezením nového zaměstnání a pracovníci mohou odmítat hůře placené nabídky. Úlohu může hrát i fakt, že takové zajištění může vést ke snížené pozornosti vzhledem k formulování podmínek práce ve smlouvách, neboť pracovník může spekulovat ohledně délky zaměstnání. Podpora v nezaměstnanosti obvykle po nějakém čase končí (u nás je to po šesti měsících). Existenční tlaky se po této době významně zvyšují a pracovník zpravidla přehodnocuje své zájmy. Program
pojištění
v
nezaměstnanosti sice
může
snižovat
úsilí,
nicméně
v souvislosti s dopady na kvalitu života ho lze označit za opatření potřebné a může dokonce pomoci nalézt pracovníkům lépe ohodnocená zaměstnání.
Rostoucí strukturální nezaměstnanost Dynamická ekonomika je v neustálém pohybu. Pracovníci v ustupujících odvětví se jen pomalu přeorientovávají na jinou práci. Nové firmy vznikají jako reakce na zvyšující se poptávku na některém dílčím trhu. Strukturální nezaměstnanost roste i vlivem vnějších šoků, jako tomu bylo v případě prudkého růstu cen strategických surovin.
11
Vliv odborů na pracovní trhy Odborovou organizací se rozumí sdružení pracovníků, které vyjednává se zaměstnavateli mzdu a pracovní podmínky zaměstnanců. Mají formu určitých kartelů, které díky jednotným postojům zvětšují svou tržní sílu. Vyjednávají s firmami lepší pracovní podmínky, vyšší mzdy a vyšší prémie, než by firma platila, kdyby v ní odbory nebyly. Pokud nedojde k dohodě, odbory mají legální možnost organizovat stávku. Stávky vedou ke snížení produkce, prodejů a zisků, takže firmy většinou ustoupí nátlaku odborů. Nejčastější řešení mají podobu kompromisů. Cenou za takto vyjednané podmínky však může být to, že někteří zaměstnanci budou muset své místo opustit, neboť firmy budou poptávat menší množství práce, pokud dojde ke zvýšení mezd. Odbory si zpravidla musí vybrat mezi tím, je-li jejich cílem zlepšení pracovních podmínek, vyšší mzdy nebo zda-li jim jde o to, aby si členové odborů udrželi práci. Může se zdát, že taková forma nátlaku je pro firmu nezpravedlivá, ale musíme si uvědomit, že není žádnou výjimkou, že téměř v žádném místě světa není situace taková, že na jednoho zaměstnance připadá jeden zaměstnavatel. Kromě toho existuje obvykle převis nabídky pracovních sil nad poptávkou, což umožňuje zaměstnavatelům tlačit na mzdy tak i na pracovní podmínky. Zaměstnavatelé mají zpravidla větší tržní sílu než jedinec a často v některé lokaci existuje dokonce jen jeden významný zaměstnavatel - ten je monopsonem na lokálním trhu práce. Odbory mohou tvořit protiváhu takové síle a zlepšit společenskou situaci. Důležitou roli pro funkci odborů je právní rámec, který upravuje možnosti, které může odborová organizace využít.
Teorie efektivnostních mezd Podle této teorie firmy vyrábějí efektivněji, pakliže platí vyšší než rovnovážné mzdy. Proto může být pro firmu výhodnější udržovat vyšší mzdu, i když existuje převis nabídky na trhu práce. Uvádí se též, že vyšší úroveň mezd zvyšuje kupní sílu zaměstnaných a tím přispívá k tržní konjunktuře. Z určitého pohledu je tento typ neefektivnosti podobný jako vzniká při při vyjednávání odborů nebo zákonem o minimální mzdě. Je zde však rozdíl, neboť zákony a odbory brání firmám snížit mzdy i když existuje přebytek pracovníků.
12
Teorie efektivnostní mzdy tvrdí, že takový nátlak je na firmy v mnoha případech zbytečný, protože firma sama na tom bude lépe, usiluje-li o vyšší než rovnovážnou mzdu. Důvody proč by firmy měli udržovat vyšší mzdy se mohou zdát zarážející, protože pracovní síla je velkou částí nákladů firem navíc jednou z nejdražších a firmy se snaží maximalizovat svůj zisk. Přístup firem však může být postaven na jiné úvaze – zvýšením platu se pokusí dosáhnout
vyšší
efektivnosti
svých
zaměstnanců.
Existuje
několik
teorií
efektivnostní mzdy, každá nabízí odlišné vysvětlení. •
Zdraví pracovníků: Je nejjednodušší teorií, která zdůrazňuje vztah mezi zdravím pracovníků a jejich výkonností. Lépe placení pracovníci vyčleňují více prostředků na zdravou životosprávu, pěstují koníčky a firmy očekávají, že takoví pracovníci budou méně nemocní a produktivnější. Tato teorie se může zdát být až úsměvná, nicméně v chudých zemích se může rovnovážná mzda pohybovat na úrovni, která jen stěží může stačit k obživě a v takovém případě ji lze považovat za oprávněnou.
•
Fluktuace pracovníků: Tato teorie si všímá vztahu mezi mzdami a pohybem pracovníků. Ti mohou odcházet ze zaměstnání z mnoha důvodů. Jedním z nich je třeba hledání zaměstnání v místě nového bydliště, protože přestávají být ekonomicky aktivní. Míra se kterou pracoviště opouštějí závisí na celé řadě motivací jako jsou přínosy z opuštění místa a prospěchu z loajality zaměstnavateli. Pokud firma zvýší mzdy, může očekávat, že zaměstnanci budou mít méně důvodů k nečekaným odchodům tak říkajíc za lepším a udrží si kvalifikovanou pracovní sílu. Mimoto zaškolení, již zkušení pracovníci jsou produktivnější, než nováčci a firmy mohou mít oprávněné obavy ze ztráty potřebných lidí.
•
Pracovní úsilí pracovníků: Souvislost mezi pracovním úsilím a velikostí mzdy je asi nejasněji viditelnou. Moderní firmy dávají svým zaměstnancům volnost a možnost volit tempo práce, které jim vyhovuje. Firmy jen sledují a vyhodnocují
výkony
pracovníků,
aby
poznaly,
kdo
se
vyhýbá
svým
povinnostem. Kontroly jsou však nákladné a nedokonalé. Podnik se takové situaci může bránit vyplácením vyšší mzdy. Pokud si zaměstnanci pak chtějí
13
své příjmy zachovat, musí podávat lepší výkony a jejich motivace pak roste. Rovnovážné mzdy nemusí nabízet takovou úroveň motivace a pracovník může spekulovat s tím, že vyšší ohodnocení získá i jinde. Tím, že je ohodnocen více, je motivován k dobrým pracovním výkonnům, neboť v opačném případě o výhodu přichází. •
Kvalita pracovníků: Když firma přijímá nové zaměstnance, neumí dokonale zjistit kvalitu uchazečů. Tím, že firma zaplatí vyšší mzdy, přiláká tím lepší uchazeče o nabízená pracovní místa. Mankiw [3] uvádí příklad: Společnost Waterwell vlastní údolí, ve kterém je voda, a potřebuje jednoho pracovníka, aby vodu vypumpoval z údolí. Bill je profesionální pumpař a žádá za svou práci 10 peněžních jednotek za hodinu. O práci se uchází i Ted, ale ten je zcela nekompetentní pro tuto práci (firma to ale neví) a žádá za tutéž práci 2 peněžní jednotky za hodinu. Billova nejnižší - vymíněná mzda je 10 peněžních jednotek, Tedova 2 peněžní jednotky. Otázka je jakou mzdu by firma měla stanovit? Když bude chtít minimalizovat pracovní náklady dá práci Tedovi. Při této mzdě se poptávané množství práce rovná nabízenému. Ale firma neví, že Ted je nekompetentní a že dokonce může poškodit svěřené zařízení. Může však nabídnout například 10 peněžních jednotek a tím pádem získá zájem i Billa, který o této práci ví vše. Vybrat může také špatně, ale šance, že nalezne kvalifikovaného pracovníka se zvýší (v našem příkladu na 50 %). Při nízké mzdě téměř jistě nenajde kvalitní pracovní sílu.
Asymetrie informací V běžném životě je většina informací asymetrické povahy - jeden účastník transakce ví více než druhý. Jeden z příkladů, kdy se asymetrie objevuje na trhu práce je předchozí případ efektivnostní mzdy. Rozdíly v kvalitě práce v teorii efektivnostní mzdy jsou dobrým příkladem obecného principu, kterému se říká negativní výběr. Ten vzniká všude tam, kde jedna osobaví více o vlastnostech zboží a neinformovaná osoba je nucena riskovat koupi nebo prodej méně či více kvalitního zboží. Teorie efektivnostní mzdy v souvislosti s pracovním úsilím dokumentuje jev, kterému se říká morální hazard, neboť zaměstnavatel nemá možnost úplné kontroly pracovníkova úsilí.
14
Snižování přirozené míry nezaměstnanosti Přirozená míra nezaměstnanosti není v žádném případě optimální měrou. Optimální míra nezaměstnanosti se pohybuje zpravidla níže než přirozená míra. Pokud
zaměstnavatel
propustí
pracovníka,
trpí
pracovník
sociálními
a
ekonomickými obtížemi, zatímco zaměstnavatel úspěšně snížil své náklady spojené s jeho místem a společenské náklady nezaměstnanosti nehradí. Tyto náklady
se
přenesou
na
pracovníka
a
vládu
ve
formě
pojištění
v nezaměstnanosti, sociálních dávek, zdravotních výdajů, nedobré životní situace atd. Nezaměstnanost se vlastně projevuje tak trochu jako externalita, neboť firma získává přínosy v podobě nižších nákladů zatímco společenské náklady rostou a to v takové míře, o kolik je vyšší přirozená míra nezaměstnanosti než optimální míra. Existují opatření, která lze učinit pro snížení přirozené míry nezaměstnanosti. Samuelson [2] uvádí následující: •
Zlepšení služeb spojených s
trhem
práce: představuje
především
kvalitnější evidenci a propojení nabízejících a poptávajících zlepšením toku informací, kterými lze korigovat rozsah frikční a strukturální nezaměstnanosti. Vhodnými prostředky jsou i možnosti zvyšování kvalifikace, nových dovedností či zaškolení. •
Prosazování vládních programů zaměstnanosti: prosazování programů rekvalifikací, které kvalifikaci pro
mohou
pomoci
nezaměstnaným
pracovníkům
získat
lepší zaměstnání v sektorech, které se rozvíjejí. Ulehčuje se
tak významně regionům od vysoké míry nezaměstnanosti a snižuje se zátěž vládních transferových programů. •
Odstraňování vládních překážek: monitorování negativních dopadů, které mohou mít vládní opatření na trh práce například tak, že sniižují pobídky, které vedou k přijímání nových pracovníků. Jestliže se například prokáže, že zákony o minimální mzdě brání mladistvím, aby úspěšně nalezli uplatnění na trhu práce, musí vláda takovému stavu čelit, tyto zákony zrušit nebo přehodnotit nebo zavést programy, které negativní dopady odstraní.
•
Vytvoření přetlakové ekonomiky: základem je, aby se hrubý národní
15
produkt
byl
udržován
co
největší
a
usilovat
o
co
největší
snížení
nezaměstnanosti. To by poskytlo bezpečnější zaměstnání pro pracovníky s nízkou kvalifikací a snížilo by to fluktuaci. Obvykle je tato situace příznivá pro pracovníky z menšin a ženy. Tyto kategorie jsou poslední přijímány, ale také první propouštěny. •
Tvorba veřejných pracovních příležitostí: ortodoxnější forma politiky zaměstnanosti doporučuje vytváření pracovních míst vládními programy. Základní myšlenkou je teze, že vláda má zaměstnat, když vše ostatní selhalo. Tato politika by byla zvlášť atraktivní, kdyby veřejné pracovní příležitosti byly směrovány na určitou skupinu obyvatelstva s vysokou nezaměstnaností (např. dospívající mládež pocházející z menšin). Výsledkem by mohlo být trvalejší zlepšení
kvalifikace
a
produktivity a
následné
snížení
přirozené
míry
nezaměstnanosti. Existují však reálné obavy, že vládní pracovní příležitosti by pouze vytlačily pracovní příležitosti pro soukromý sektor, protože by vláda utrácela své peníze ve veřejném sektoru a snižovala by vlastní výdaje na nákupy statků a služeb.
16
3 Popis sledovaných dat Odstavec
17
4 Metoda analýzy přežití (Survival analysis) Analýza přežívání (resp. analýza dat o přežití) je odnoží statistiky, která byla vyvinuta především pro potřeby biologických a lékařských věd, ve kterých se zabývala smrtí živých organismů nebo v případě mechanických systémů jejich selháním. Zatímco v případě medicíny hovoříme o analýze přežívání, v technicky orientovaných oborech se vžil termín teorie spolehlivosti. Události, kterými se analýza zabývá, ať už se jedná o smrt nebo o mechanické selhání, nazýváme událostmi a obecně hovoříme o modelech typu „čas do pozorované události“. [4] Původní označení analýzy přežívání byl skutečně spojen především s potřebou medicíny sledovat pacienty s kritickým onemocněním při nasazení nového typu léčby a prokazování, zda takové léčba zvyšuje pacientovy šance na přežití. Analýza dat o přežití je vhodná všude tam, kde je čas (konkrétně doba do určité události) závislou veličinou. Specifickým znakém této metody je schopnost zpracovávat částečnou informaci. Ta vzniká tak, že při konci sledování jednotky nedojde k očekávané události nebo například s ní ztrácíme kontakt nebo jinak vystoupí ze sledovaného souboru. V takovém případě je však metoda schopna zahrnout tuto informaci, což je její zásadní výhoda oproti základnějším metodám (deskriptivní statistiky, neparametrické metody) [5]. Takovou událost nazýváme cenzorování a podobně bude diskutována dále. Další možné oblasti využití této metody v sociologickoekonomických vědách, zejména demografii, sociální práci nebo pojišťovnictví.
4.1 Cenzorovaná pozorování (Censored observations) Obecně se s cenzorovanými pozorováními můžeme setkat všude tam, kde sledovaná závislá proměnná reprezentuje čas k očekávané (terminální) události a v doba sledování je časově omezena. Cenzorování může nastat v mnoha různých vědních oblastech, například v socioekonomických vědních oborech, zejména v demografii lze sledovat životnost manželství (tabulky sňatečnosti), sestavit úmrtnostní
tabulky,
ve
vzdělávacích
institucích
lze
měřit
úspěšnost
resp. neúspěšnost studentů, nebo fluktuaci zaměstnanců ve firemním prostředí. Ve všech oblastech se s koncem studie může stát, že subjekty budou stále v manželském svazku, budou nadále úspěšně studovat nebo pracovat stále
18
pro stejnou společnost, právě v takovém případě hovoříme o cenzorování [5]. V ekonomii můžeme sledovat dobu přežití nově zakládaných podnikatelských subjektů nebo přežití výrobků na trhu (např. automobilů). Při výzkumu kontroly kvality je praktické pozorovat spolehlivost součástek při jejich zátěžových zkouškách. V neposlední řadě je zajímavým použitím této metody zkoumání na trhu pracovních sil a využití jejích předností k identifikaci faktorů, které mají významný vliv na délku vyhledání zaměstnání, kterou lze ve stručnosti považovat za nejobtížnější sociální a ekonomický problém.
4.2 Analytické techniky (Analytics techniques) V základě klade Analýza přežívání podobné dotazy jako mnoho dalších procesů, nicméně tato metoda dokáže pracovat s cenzorovanými daty. Úmrtnostní tabulky, funkce přežití a Kaplan-Meierova funkce jsou deskriptivní metody pro odhady rozdělení času přežití v daném procesu. V SW STATISTICA existuje řada procesů pro porovnávání mezi dvěma nebo více skupinami a nabízí několik regresních modelů pro odhad vztahů mezi (více) spojitými veličinami k sledovaným časům.
Úmrtnostní tabulky (Life tables) Je nejpřímočařejší metodou pro popis přežití sledovaných jednotek. Jedná se o nejstarší používanou metodu, která sahá do ranných 50. let. Na úmrtnostní tabulku může být nahlíženo jako na rozšířenou tabulku rozdělení četností. Rozdělení naměřeného času je tvořeno určitým počtem intervalů, kdy každý interval obsahuje určitý počet a poměr jednotek, které vstoupily živé do daného intervalu, počet jednotek, které selhaly v daném intervalu (tj. počet události úmrtí nebo počet případů smrti) a počet případů, kdy došlo ke ztrátě kontaktu nebo k cenzorování (ke konci vytyčeného pozorování). Na základě počtu a možností, lze počítat do tabulek i následující statistiky: •
Počet rizikových případů
•
Podíl zesnulých
•
Podíl přeživších
•
Kumulativní podíl přeživších (funkce přežívání)
•
Hustota pravděpodobnosti
19
•
Míra rizika úmrtí
•
Mediánový čas přežití
Shodnost rozdělení (Distribution fitting) Pro stručný popis je úmrtnostní tabulka dobrý prostředek. Pokud však chceme využít možnosti predikce, je vhodné seznámit se s tvarem funkce přežívání v populaci. Mezi hlavní rozdělení, které se nabízejí při využití analýzy dat o přežití či selhání jsou exponenciální (a lineárně exponenciální) rozdělení, Weibullovo rozdělení pro extrémní případy a Gompertzovo rozdělení. Odhady. Procedura odhadu parametrů pro odhad teoretické funkce přežití lze provést metodou lineární regrese pomocí nejmenších čtverců. Algoritmus lineární regrese je možné použít, neboť všechny čtyři teoretické funkce lze převést na jejich lineární varianty prostřednictvím odpovídající transformace. Takové transformace však vytváří různé rozptyly pro rezidua v různých časech a vedou k posunutým odhadům (biased estimates). Míra shody (Goodness-of-fit). Se získaný parametry pro různá rozdělení lze vypočítat
pravděpodobnost
dat.
Lze
také
spočítat
pravděpodobnost
pro tzv. nulový model, tj. model, který umožňuje různé stupně rizika v určitých intervalech.
Tyto
pravděpodobnosti
mohou
být
vypočítány
metodou
inkrementálního chí-kvadrát testu. Pokud test vyjde statistický významně, má se za to, že teoretické rozdělení popisuje dana data hůře než nulový model a zamítáme použití teoretického rozdělení pro popis našich dat.
Kaplan-Meierova funkce (Product limit estimator) Vhodnější než klasifikovat údaje prostřednictvím úmrtnostních tabulek může být odhadnout funkci přežití ze spojitých dob přežití nebo selhání. Teoreticky jde o případ, kdy by se v tabulce nacházelo v každém časovém intervalu právě jedno pozorování události. Násobením pravděpodobností přežití přes intervaly (pro každé jednotlivé pozorování) získáme funkci přežití: t
n− j j St =∏ j=1 n− j1 V této identitě je S(t) odhad funkce přežití, n celkový počet případů, Π představuje součin (resp. geometrický součet) přes všechny případy menší nebo
20
rovny t; δ(j) je konstanta, která je buď 1 nebo j-případ (bez cenzorování) a 0 v případě cenzorování. Tento odhad funkce nazýváme „product limit estimator“ a byl prvně použit Kaplanem a Meierem (1968). The advantage of the Kaplan-Meier Product-Limit method over the life table method for analyzing survival and failure time data is that the resulting estimates do not depend on the grouping of the data (into a certain number of time intervals). Actually, the Product-Limit method and the life table method are identical if the intervals of the life table contain at most one observation.
Porovnávání skupin (Comparing samples) Ve skupině by bylo vhodně mít možnost porovnání časů ve dvou nebo více skupinách. Neboť ale časy přežití nepochází z normálního rozdělení, lze využít jen neparametrické testy postavené na pořadí (rank ordering). Neparametrických testů k porovnání je celá škála, nicméně žádný z nich nelze použít při analýze cenzorovaných pozorování – ty musí být z testu vyloučeny. Takový postup nemusí být vhodný, neboť i takové informace jsou relevantní o to více, čím je dostupných méně dat. Mezi dostupné testy, většinou neparametrické, pro cenzorovaná data patří Gehanův obecný Wilcoxonův test, Cox-Mantelův test, Coxův F-test, log-rank test, a Petovův a Petovův obecný Wilcoxonův test. Je možné využít i neparametrické testy pro porovnávání ve více skupinách. Testy jsou zpravidla doprovázeny zhodnotami, což jsou hodnoty standardního normálního rozdělení, které by bylo možné použít pro testování statistické významnosti rozdílů mezi skupinami. Je ale nutné dodat, že tyto testy vykazují spolehlivost jen pro velký rozsah pozorování, v malých souborech je chování méně uchopitelné. Výběr dvouskupinového testu. Neexistuje obecně uznávaná metodika, který test využít v jakém případě. Coxův F-test se zdá být vhodnější než Gehanův zobecněný Wilcoxonův test v případech, kdy: •
malý rozsah pozorování (počet n na skupinu je menší než 50),
•
pokud hodnoty jsou z exponenciálního nebo Weibullova rozdělení,
•
pokud neexistují cenzorovaná pozorování.
Lee, Desu a Gehan porovnávali výsledky Gehanova testu s několika alternativami
21
a ukázali, že Cox-Mantelův a Log-rank test jsou silnější a to bez ohledu na cenzorování v případě, že sledované doby jsou z exponenciálního nebo Weibullova rozdělení. Víceskupinový test. Je rozšířením a zobecněním jmenovaných testů. Rozdílný počet cenzorovaných dat. Pokud porovnáváme dvě nebo více skupin je nutné prozkoumat počet cenzorovaných pozorování v každé ze skupin. To může být způsobeno nějakým exogenním systematickým jevem.
Regresní modely (Regression models) Při výzkumu je často vhodné zjistit, ať už se jedná o oblasti medicíny, biologie nebo strojírenství, zda některá spojitá (nezávislá) proměnná koreluje s časy přežití. Existují dva hlavní důvody, proč nelze aplikovat běžnou vícenásobnou regresi: 1. Závislé
proměnné,
které
nás
zajímají
(doby
přežití/selhání)
nejsou
z normálního rozdělení, což je vážné porušení předpokladu metody nejmenších čtverců. 2. Existence cenzorování, tedy částecná informace o čase přežití, která by v běžných regresních technikách musela být vyškrtnuta. Coxův model proporcionálního rizika. Tento model je nejběžnější regresní model, který je vhodný pro použití při analýze dat o přežití, neboť není postaven na předpokladu nějakého konkrétního tvaru rozdělení. Považuje odpovídající míru rizika, spíše než časy přežití, jako funkci nezávislých proměnných. Žádné předpoklady se netýkají tvaru funkce rizika. V tomto smyslu je Coxova regrese model, který lze považovat za neparametrický.
h {t ,z 1, z 2, ..., z m }=h 0 t e
b1 z 1...b m z m
kde h(t, ...) značí výsledné riziko dané hodnotami m nezávislých proměnných pro odpovídající hodnoty (z1, z2, ..., zm) a odpovídající hodnoty času přežití (t). Termín h0(t) se nazývá základní riziko (baseline hazard), což je riziko pro danou jednotku, když všechny nezávislé proměnné jsou rovny nule. Model lze linearizovat dělením obou stran rovnice h0(t) a dále logaritmováním přirozeným logaritmem každé strany na tvar:
22
log
h {t ,z 1 , z 2 ,... z m } =b1 z 1b 2 z 2...b m z m h 0 t
4.3 Stanovení parametrů Odstavec
23
5 Statistická analýza dat Ústeckého kraje Odstavec
24
6 Vyhodnocení statistických výsledků
25
Literatura [1] Sojka, M., John Maynard Keynes a současná ekonom ie, 1999 [2] Nordhaus, D.W., Sam uelson, A.P., Ekonom ie, 1991 [3] Mankiw, G. N., Zásady ekonomie, 1998 [4] W ikipedia, internetová encyklopedie, http://en.wikipedia.org/survival_analysis [5] Elektronická učebnice statistiky, http://www.statsoft.cz/textbook/stathome.html
26
