21. ročník plavby voru Lichí samcý po Berounce r. 2014

1

21. ročník plavby voru „Lichí samcý“ po Berounce r. 2014 Utekl další rok jako voda v Berounce a začínají přípravy na další plavbu, pravda, první rozumná řeč o další plavbě proběhla až 20. června na zpívané „U závor“ale vypadá to, že se vše stačí zajistit, kromě vody a té je zatím v korytu řeky velmi málo. Hlavním atributem a to jsou duše pod vor, kterých je dostatek, jsou připraveny, jídlo na celý týden domluvili kuchaři voru Karel a Maťo, vybírat se bude 3000 Kč na osobu, což zajistím jako pokladník já, odvoz voru ze základny v Nynicích k řece je zajištěn a odvoz ze Zvíkovce zpět do domovů rovněž. Rozhodnuto bylo také, že se opět nakoupí 80 kusů masa vepřového, na úpravu podle receptu Bohouška pro naši večeři v Dolanech, ale vlastně i pro nakrmení všech účastníků rozlučkového večera. Pivo, které budeme pít po celou dobu plavby, bude desetistupňový Gambrinus. Na minulé „vorské“ schůzi jsme se také domluvili na nutné úpravě voru, protože šlajsna na novém jezu v Kaceřově má šířku 240 cm a náš vor má šířku 270 cm. Brigáda byla vyhlášena na sobotu 12. července na 8 hodinu ranní. Nejdůležitější pokyn je však ten, že se

Click here to get your free novaPDF Lite registration key

2

sejdeme v pátek 18. července v 11 hodin před Kyslíkem a odtud se vydáme pro vor do Nynic. Počet přihlášených účastníků je zatím 15, ale uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dál. S určitostí nemůžeme počítat se Samem, který se vylízal v nemocnici z nejhoršího, Arny pro nemocné tělo také nepojede a Ferda je právě někde na cyklistickém maratonu po severní části Čech, Moravy a Slovenska, takže také bude chybět. Již druhý rok s námi nejede Oťas, což osádku voru moc mrzí, ale s tím se také nedá nic dělat. Dalším z pravidelných účastníků, s námi nejede Kyslík, který chyběl pro opotřebovanost těla vlastně již loni. Kamil na poslední chvíli rovněž odřekl, tak se seznam plavců zcvrkl na 14 kusů. Změny jsou život a tak dnes opět zasedám k PC, abych zaznamenal změnu v tom, že není nutné vor upravovat a to na základě obhlídky jezu v Kaceřově, kterou provedl včera odpoledne Honza – Herodes. Odpadá tudíž sobotní brigáda a vše se bude dál dojednávat v pátek 11.7. na poslední „vorské“ schůzi před odjezdem. Důležitý moment, který stojí určitě za zaznamenání je, že na dnešek v noci doopravdy velmi slušně zapršelo a tak snad se i zlepšil stav vody v „naší“ Berounce. Dle televizního zpravodajství je k dnešnímu dni v Liblíně 80 cm vody oproti 20 cm před deštěm. Dalším důležitým momentem, který byl vyřešen na poslední „vorské“schůzi, bylo zajištění doprovodného vozidla na celou dobu plavby, velmi dobrá práce Herodese.

Konečně přišel tolik očekávaný pátek 18. července a tak jako každý rok se vydali plavci pro vor do Nynic, aby jej dali do plovoucího stavu a posadili na vodu řeky Berounky, v přístavu Dolany. Bez jakýchkoliv potíží se to podařilo během dvou hodin, žádný úraz nebyl zaznamenán, přestože se při tom popíjelo dobré studené pivko z kiosku. Jak se již stalo tradicí, zašli účastníci plavby za Bohouškem na hřbitov do Kyšic a po tiché vzpomínce a položení květin a svíček se všichni vrátili k vodě, kde se narazil první ze čtyř sudů Gambáče, které se za první večer a noc vypily. Podáváno bylo opět vepřové dle receptu Bohouškova, které připravil Martin a všichni přítomní, kterých bylo kolem cca sedmdesáti, si pochvalovali tento produkt. Počasí bylo jak vymalované od Lady, muzika hrála tak jak je zvykem, jen Beran měl problémy se žlučníkem, tak se iniciativy chopila Chotinská sekce a hrálo se do brzkých ranních hodin. Ráno se počasí nezměnilo, slunce pálilo jak na Sahaře a tak i ti, kteří si zdřímnuli na jednu či


3

dvě hodinky byli ráno při síle, kterou dodala i snídaně s rumem či pivkem. Času bylo dostatek, rozhodnuto bylo, že vyplujeme na pouť ve dvanáct hodin, což se také po naložení veškeré „batožiny“ a hlavně sudu s pivkem stalo. Beranovi se zlepšil stav natolik, že byl po ránu jako správný kapitán dosti nerudný asi proto, že nemohl předchozí noc pít tolik, co ostatní. Vše při naložení voru proběhlo, jak mělo a tradiční „Mávej, mávej…“ při odjezdu dávalo tušit, že prožijeme pěkný týden na vodě. Tak tady je seznam těch, kteří se odpíchli 19. července 2014 ve 12 hodin letního času od břehu v Dolanech. Jarda Beránek – Beran, Jan Herout – Herodes, Karel Stoll – Knedlman, Bořek Kolář – Bořek, Zděnek Kovařík – Zděnek, Roman Kulíšek – Roman, Martin Kohout – Maťo, Libor Žákovec – Dráha, Jarda Podgorný – Podgora, Vladimír Toman – Láďa, Zděnek Němec – Bagr, Jan Špelina – Špelda, Václav Štembera – Špacák, Oldřich Kožíšek – Olin. Doprovodné vozidlo SUZUKI s vlekem, pro vor velmi důležité, řídil Tonda Kročil, mimochodem perfektní kluk. Jak jsem již předeslal, počasí bylo jako vyšité pro vodní sporty a tak ani voraři si nenechali ujít koupel v čisté vodě Berounky i když jen malá část posádky, zbytek se buď obával o svůj život, nebo se raději věnoval pitnému režimu na pohodlných palubách voru. Místy byl silný protivítr a tak bylo posádkou odsouhlaseno použití motoru Moskva, jinak bychom se vraceli hnáni protivětrem, zpět k Dolanům. Jídla i pití byl dostatek, nepohrdlo se ani něčím tvrdším a tak čas utíkal krásně a pomalu jsme se doplavili k první překážce a to ke splavu u Spáleného mlýna. Protože na předním navigačním kormidle je zkušený vorař a na zadním kormidle jak by smet, projelo se touto překážkou bravurně a dala se tak příležitost kapitánovi Beranovi k pasování nových plavčíků a tím byli první etapu s námi jedoucí basák Jirka Prokop, který si jízdu prodloužil ještě o jeden den a syn Jardy Podgory, Honza. Musím ještě napsat jména těch dvou kormidelníků, protože oni dva jsou jedinými, kteří jeli všech 21 jízd na voru – Olin a Herodes. Ve velmi dobré náladě jsme dorazili do prvého přístavu „ U Votrubů“, nad jezem, pod nímž se stéká Berounka s Korečnickým potokem, jsme díky mistrnému ovládání motoru, provedli zdařilou piruetu ať již z nutnosti nebo pro pobavení lidí, kteří nás sledovali ze břehu, každopádně to bylo velmi efektní i efektivní. Chvilku se posedělo na voru, teplota vzduchu i vody byla jak ve


4

správném červenci, něco uzeného se pojedlo, dopíjel se zbytek piva ze soudku na voru, někdo si poklimbal, někdo připravoval věci na noc pod širákem, jednoduše řečeno krásná podvečerní idylka starších chlapů. Před setměním jsme se přemístili do venkovní hospůdky nad řekou, kde jsme si zahráli, zazpívali, popili a poklábosili. Přijel za námi Oťas s novou mandolínou, což nás potěšilo, protože jsme dobrého kamaráda již dlouho neviděli a větší radost jsme měli i z toho, že s námi vydrží až do druhého dne, do neděle. Protože předešlá noc byla náročná a ani jízda první etapy nebyla bez povzbuzujících nápojů, začali se jednotlivci postupně vzdalovat do spacáků a ty poslední musel Honza Votruba vyhánět z hospůdky po půlnoci. Noc proběhla bez událostí, které by stály za zaznamenání a všichni se probudili do nedělního ráno svěží, odpočatí a pochopitelně dobře naladění. Snídaně na voru s kvalitní polévkou od Karla byla posilující, pak byl podáván hovězí guláš od Martina a dva druhy knedlíků, které stvořil náš šéfkuchař Karel. Bylo to vynikající představení kuchařského kumštu. Pomalu se začali sjíždět posily pro nedělní dopolední hudební matiné, které jako každý rok začíná v 10 hodin. Přijeli Sam s kytarou, Zděnek Kopecký s basovou kytarou, Ferda, který zdolal přetěžký závod na kole „1000 mil“, ale na jeho náladě a vzhledu nebylo nic znát. Dále přijel Kamil s kytarou a tak kapela Lichích samců byla téměř kompletní. Produkce byla úspěšná a tak nejen nás ale i značný počet vodáků a jiných posluchačů, kteří přijeli za námi, potěšila vytvořená atmosféra z našich písní a dobré hudby. Jak je tradicí, sady rumů, fernetů ale i lahev ořechovice a Whisky byly součástí dopoledne, které se protáhlo až do 16 hodiny a po poslední písni „Za nás za Jižany“ se parta vorařů vydala po šlajsně jezu do Darové, kde končila druhá etapa letošního zájezdu. Během jízdy se k nám na vor přidal Jirka Votruba i se svým pejskem, moc hezkým vlčákem, kteří přeskočili z kanoe k nám na palubu. Nic nenasvědčovalo tomu, že bude ráno smutnější, než je u nás zvykem. Večeře byla podávána ve Francouzkém stylu, osmažený francouzký sýr, olivy a další lahůdky, kterých byl plný ozdobený stůl, nemůžu zapomenout na pečené brambory z našeho ohýnku, které jsou tady již tradicí, ale brambory byly české. Jarda Podgora, který byl iniciátorem této večeře, nezapomněl ani na lahodné francouzké červené víno ani na francouzký koňak, prostě jsme si užívali….rozprostřeli jsme si spacáky každý kam uznal za vhodné, někdo pod střechu bývalého kiosku, někdo pod obrovský smrk, ostatní pod širák. K ránu trochu zapršelo, ale teplá noc se přenesla do teplého rána a tady právě začala ta smutná událost, Jirkovi Votrubovi odešel jeho


5

osmiletý psí miláček do psího nebe, cítili jsme s ním, každý mu projevil svůj smutek a každý mu přál, aby si opatřil co nejdříve pejska nového. Život se nezastavil a my jsme začali žít třetí ráno na řece tak, jak se sluší, dobrou silnou polévkou, myslím, že byla Francouzská a každý si popřál nápoje dle vlastního výběru. Zdrželi jsme se asi do poledne, vyměnili jsme myslím dvě ušlé duše z našeho „podvozku“a přemístili jsme se na druhou stranu řeky k sjetí po šlajsně jezu. Nálada opět již byla v plném proudu, nebyl žádný problém naložit zpět vše potřebné na vor, Michal z elektrárny nám pustil vodu a již jsme se hnali přes kameny z Darové směr Čivice – Olešná, kde byla další zastávka a nocleh. Proti jiným létům jsme měli problém u Kacéřovského jezu, který je ve výstavbě a nebylo v našich silách jej sjet. Podmínky byly těžké, po dešti to klouzalo, na břehu to bylo složité pro vodáky, natož pro nás voraře. Bylo nutné vor rozebrat, vzít do „teplých“ a vynést vor do kopce a po dvaceti metrech donést zpět do koryta řeky. Za dvě lahve vodky nás z tohoto problému „vysekali“ Ukrajinští dělníci, pracující na jezu, přidali jsme ještě každému jedno vychlazené pivko z naší vorské pípy a mohli jsme tak pokračovat neunaveni v další plavbě. V této etapě je jako každý rok silný protivítr, ale my jsme měli svoji Moskvu, poměrně brzy jsme začali okupovat kemp s malým kioskem a bylo patrné, že se dnes večer moc piva nevypije. Na stolech se objevily červené malinovky, žluté limonády ale určitě si do nich kdekdo přiléval trochu Božkovského rumu, bylo patrné, že se přece jen únava dostavuje. Zároveň začalo být patrné, že se blíží bouřka a déšť, mraky nevěštily nic dobrého a tak někdo honem stavěl stan, ale většina se uložila na můstku přes náhon, který je kryt stříškou i když, jak se později ukázalo, značně děravou. Já jsem opět spal na voru pod střechou na střední palubě a velmi citlivě jsem vnímal jak bouřku, která brzy přišla ale hlavně velmi silný déšť, který vrcholil kolem třetí hodiny ranní a jen jsem sledoval, jestli vor, který byl zaparkován nad jezem, nemá tendenci se zhoupnout pod jez. Vše dopadlo dobře, i když kolem páté hodiny mě začalo malinko kapat ze střechy voru na moje lože, ale to se již přišli na vor sušit Láďa s Podgorou, kteří dle hlášení Podgory prý nespali ve stanu, ale v akváriu. To bylo dvacet minut po páté hodině a tak se hned vařil čaj s rumem a po chvíli se přidávali i další zmoklí voraři, kteří spali na můstku, protože jim notně kapalo na hlavu z děravé stříšky. Nálada však byla výborná, rumu byl dostatek, snídaně - smažená vajíčka se špekem přidaly síly a tak jsme kolem 11 hodiny vyrazili na další pouť, směr Kobylka již bez deště ale v krásně provoněném údolí řeky Berounky. Libštejn, hrad, který nás na pravém břehu vítá


6

je sice krásná středověká zřícenina, ale voraři ví své, čeká nás dřina kolem jezu…ještě, že vody je dostatek, nebude se tlačit vor pod jezem, dobré zjištění. Kobylka – kemp, který patří mezi nejvybavenější na celé trase našeho plutí Dolany – Zvíkovec. Počasí bylo opět jako vymalované, pivo z kiosku dobře vychlazené, k obědu připravil kuchař vepřové závitky s rýží, Sam, který za námi dojel z Chrástu, aby posílil muzikanty, přivezl čerstvě upečené borůvkové koláče, nic tedy nescházelo vorařům, aby si udělali hezký večer s vlastní muzikou a ve skoro ranních hodinách si šli spokojeně lehnout pod širák do svých spacáků. Ještě nutno dodat, že Sam přivezl zároveň pytel buchtiček na ranní snídani, kdy šodó s rumem připravil Martin. Nikam se ráno nespěchalo, snídaně jak jsem již uvedl, byla hodnotná a tak se posedělo u stolků v kempu u pivka nebo limonády, tak jak každý měl chuť, nechali jsme si načepovat do několika „petek“ pivko na cestu a kolem 11 hodiny jsme opustili Kobylku se slibem, že se zde příští rok opět zastavíme. U soutoku se Střelou, která se do Berounky vlévá při levém břehu řeky, začali přípravy na tradiční pamlsek Chilly con carne , které mistr Karel zvládá s bravurou profesionála. Jen jsme si přejmenovali tuto dobrotu na Chilly con Karel. Tradičně před zastávkou na Rybárně v Rakoluskách, kde jsme se kdysi i stavěli na noc a kde si Lichí samcý krásně zahráli, byla podávaná Griotka s třešní a potom hurá na Ruskou zmrzlinu právě do Rybárny, dříve jsme si dávali Krvesaj, ale když oni tuto lahodnou alkoholickou pochoutku nemají…. Tato etapa je nejdelší na naší vodní pouti ale při muzicírování Chotinské sekce utíkala cesta rychle, bravurně jsme sjeli peřeje dravé řeky a blížili jsme se k Třímanům, kde na nás čekal ve svém kempu „U mloka“ kamarád Jindra Sklenička. Sud od něho za dobrou muziku byl příjemný, hrálo se na terase s krásným výhledem na Berounku a „závody“ s Jindrou v pití štamprdlí odnesli tentokrát Beran, Dráha a já ale zvládli jsme to s přehledem, asi jsme měli za téměř celý týden natrénováno. Muzika byla jako vždy výborná a tak byli spokojeni i návštěvníci místního kempu. Lehnout jsme si šli určitě dříve, než tomu bylo loni, ale byla to výživná noc, pod širákem bez známky deště. Ráno před odjezdem na poslední etapu jak je zvykem byla podávána dobrá polévka a také se dojídal „con Karel“, pivko na cestu opět bylo v petkách, sud bychom již nezvládli, a všichni se těšili na řízky a smažený sýr s bramborem, který je vždy v této etapě na stole. Cesta utíkala za pomoci Moskvy rychle, stále byl dostatek vody v korytě řeky a tak poslední jez v Hřešihlavech i následné prostory pod jezem jsme bez větší námahy zdolali a


7

opět za zvuků kytar jsme dorazili na Zvíkovec, kde jsme prožili poslední zpívanou venku před hospodou, kde nepřetržitě hučel jez a poté i poslední noc v přírodě. Mimořádně nám na Zvíkovci nezapršelo, což bylo příjemné překvapení. Pak již ráno rutinné práce při rozebírání voru, naložení voru na přívěs za traktor, který pro nás přijel a potom již jen rozloučení s Igorem, provozovatelem kempu, nástup do připraveného autobusu Tondy Berky a hurá k rodinám…. Co dodat na závěr mého vzpomínání. Složení posádky se pochopitelně změnilo, přece jen čas se nezastaví, dokonce i zákaz svezení ženských na voru padl, tuto výjimku dostala Helča i s pětiletým synkem Péťou a fenkou Ajdou, jaksi automaticky, známe jí již léta…. Výprava byla úspěšná, nedošlo k žádným roztržkám, facky také nepadaly, jídlo bylo vynikající, piva vždy dostatek a počasí je poslední dva roky na nás hodné. I finance vyšly, zbytek v kase 4000 korun českých bude použit na příští jízdu a tak ať žije VOR 2015 - Ahóóój.

Sepsal a zavzpomínal Olin.

P.S. V sobotu 2. srpna se Lichí samcý v téměř plné sestavě zúčastnili oslav padesátých narozenin Ferdy – Františka Valeše v Chotiné a bylo to velmi příjemné, ať se mu v další padesátce daří!!!!


21. ročník plavby voru Lichí samcý po Berounce r. 2014

Recommend Documents