2016. Vánoce s příchutí střelného prachu strana 1. Musíme stanovit pravidla 2 Rozhovor se státním tajemníkem MO Petrem Vančurou

12/2016

Musíme stanovit pravidla

Rozhovor se státním tajemníkem MO Petrem Vančurou

2

Mise v bílém

14

Táborská hlídka bronzová

36

Vysláním polního chirurgického týmu do Iráku navážeme na sérii úspěšných operací českých vojenských zdravotníků Patrola 42. mechanizovaného praporu se ve Walesu zúčastnila prestižního soutěžního cvičení Cambrian Patrol 2016

Vánoce s příchutí střelného prachu

strana 1

Vánoční svátky trávili daleko od domova nejen naši vojáci během první a druhé světové války, ale i současní veteráni

obsah

takže jsme měli i duchovní chvilku. Výhodou oslav těch dvou Štědrých dnů bylo i  to, že  jsme dostali dárečky dvakrát… Ale  všichni jsme vnímali samozřejmě to, že nemůžeme být s našimi rodinami a věděli jsme, že i oni myslí na nás.

2005 – Kosovo, nadporučík K. B.

Vánoce

s příchutí střelného prachu Asi málokteré vánoční svátky se dají přirovnat těm, které prožívají vojáci v zákopech. Kdysi bývalo zvykem, že vojenská tažení začínala bezprostředně po sklizni a s prvním sněhem také končila.

S

  takovouto představou odcházeli i  vojáci do  první světové války. Většina z  nich se nechala doma slyšet, že  do  švestek jsou zpátky. O  to větší bylo jejich překvapení, když ty první válečné vánoce roku 1914 je zastihly ještě v zákopech. Byla to výjimečná situace. O  tom ostatně svědčí skutečnost, že od  císaře Františka ­Josefa dostávali na podpoření morálky odznak ­Vánoce v poli. Během samotných vánočních svátků si dávali navzájem vlastnoručně vyrobená přání a  drobné dárky. Na  předprsních zákopů se

objevily svíčky a stromečky. ­Přímo na bojišti se pořádaly mše, zpívaly se vánoční písně a koledy. Asi nejznámější je situace označovaná jako „vánoční zázrak“. Na několika místech fronty vojáci v prosinci 1914 naprosto spontánně zastavili boje, aby se mohli setkat s  protivníkem, popřát mu vánoční pohodu a v některých případech mu předat i dárky. Poslední druhoválečné vánoce trávili příslušníci našich zahraničních jednotek ­přímo na frontě. Náš armádní sbor bojoval na východním Slovensku. V té době se již připravovala mohutná Jaselská ofenzíva. A tak ho ve dnech 19. až 22. prosince opustilo všech pět dělostřeleckých pluků. Ve vánočních bojích se tedy musel obejít bez těžkých zbraní. Příslušníci Československé samostatné obrněné brigády trávili vánoce roku 1944 obléháním francouzského přístavu ­Dunkerque. Jedním z nich byl výsadkář a tankista Ján Bačik. „Měli jsme štědrovečerní večeři. Přes  ­Štědrý den nepadl ani výstřel, byl naprostý klid. Němci nebyli daleko od nás. Najednou o půlnoci vyšla skupina Němců, zřejmě ti, co  byli přímo v  zákopech nebo snad nějaká jiná,

a zpívali německé koledy. Naši ­kluci přešli také do  první linie a  zpívali české koledy. Němci zpívali německy a  naši česky. Nepadl jediný výstřel, nádherný klid. Připadalo mi, že to není fronta. Druhý den Němci stříleli jako blázni,“ vzpomínal na tyto události po letech. Zvláštní příchuť mají také Vánoce, které tráví naši současní vojáci daleko od domova v  zahraničních misích. Jak vzpomínají i po letech na tyto nejkrásnější svátky v roce, na to jsme se zeptali několika z nich…

1997 – Bosna, Hercegovina, nadporučice J. F.

Živě si i  po  těch letech vybavuji tu zvláštní atmosféru. Na misi jsem odjížděla těsně před Vánoci. To, co jsme vnímali asi všichni, bylo odloučení od rodiny, chyběli blízcí. Nebyla to ta „ladovská“ zima, a neměli jsme ani stromeček. 2007 – Afghánistán, plukovník R. B. Na  základně jsme byli spolu s  Brity a  vánoční svátky jsme trávili s nimi. Mají Štědrý den jinak než my a připravili pro nás i jejich jídelníček. My jsme si na  náš Štědrý den, tedy 24. prosince, ale nenechali ujít bramborový salát a  řízek a  místo koled jsme poslouchali písničky Tří sester. Z ­Kábulu k nám dorazil i náš český kaplan,

Rotovali jsme těsně před Vánoci. Pamatuji si, že jsme se snažili z tradičních zvyků zachovat skoro všechno. Byli jsme na základně spolu se Slováky a  svátky jsme slavili dohromady. Pamatuji si na ozdobený stromeček, z  republiky jsme si dovezli cukroví, každý dostal balíček. Čeští kuchaři nám připravili bramborový salát s  rybou, kapr

1

Musíme stanovit pravidla

2

Pozitivní změna

8

Vánoční svátky trávili daleko od domova nejen naši vojáci během první a druhé světové války, ale i současní veteráni

1997 – Bosna, Hercegovina, podplukovník v z. V. B.

Byl to velmi zvláštní pocit. Já jsem odjížděl do  mise velmi krátce po  Štědrém dnu. Výhodou tedy bylo, že Štědrý den jsem ještě strávil s rodinou, ale na Nový rok už jsem byl v misi. Bylo mi devětadvacet, děti jsme ještě neměli, tak jsem odjezd ještě moc neprožíval. Pamatuji si, že jsme přebírali úkoly, na velké slavení tam nebyl čas. Svátky přehlušily pracovní povinnosti. Uvědomovali jsme si tam ale o to víc, že se musíme spolehnout sami na  sebe. Byla to velmi zvláštní atmosféra s příchutí války, která prošla kolem.

Vánoce s příchutí střelného prachu

Rozhovor se státním tajemníkem MO Petrem Vančurou

to ale nebyl. Dokonce jsme zpívali i  koledy. Jediné, co vneslo nostalgii do této jinak krásné chvíle, byla samozřejmě vzpomínka na rodinu.

2004 – Afghánistán, nadporučík M. H.

Odlétali jsme v  prosinci, proto si pamatuji, že s  rodinou jsme oslavili Štědrý den už  v  listopadu. Byla to zvláštní atmosféra. Jiné podnebí, úplné odlišná země. Ale lidi drželi pohromadě, nikdo nechtěl být sám. Určitě tam na  každého padla tíseň a  alespoň vzpomínkou zabrousil ke  svým blízkým a rodinám. Stromeček jsme měli, kapr chyběl, ale zpívali jsme snad všechny vánoční koledy. To bylo moc hezký. Jo, a taky si  vzpomínám, že pod stromečkem byly dárky a losovalo se, který kdo dostane. Text: Jana Deckerová, Vladimír Marek, foto: Vladimír Marek a archiv AR

Fotografická soutěž

Redakce A reportu vyhlašuje čtenářskou soutěž o nejlepší fotografii s vánoční tématikou. Každý ze zúčastněných může do  soutěže přihlásit pouze jednu fotografii a  zaslat ji v  elektronické podobě společně se svojí adresou na redakční ­e-mail [email protected]. Uzávěrka soutěže je 15. ledna 2017 (termín doručení fotografií). Vítěz soutěže obdrží outdoorový mobilní telefon ­Caterpillar CAT B25. Další zdařilé fotografie budou publikovány v našem časopise.

V Boleticích se uskutečnilo výběrové řízení na místa v průzkumných týmech 4. brigády rychlého nasazení

Neexistuje univerzální řešení

10

Trénink duševního zdraví

12

Mise v bílém

14

Z deníku záložačky

16

Nebezpečné viry aktivovaly Těchonín

18

Představujeme vojenské profese

20

Životním obloukem do Střešovic

22

Domino

24

Podfinancování komplikuje situaci

26

KUB a jeho náhradníci

28

CZ Bren 2

30

Protiraketová obrana pokračuje i dalšími testy EKV

32

Vyprošťovací automobil G-BKF

33

Příprava nových příslušníků právní služby AČR Standardní program psychologické přípravy pro armády všech zemí NATO Vysláním polního chirurgického týmu do Iráku navážeme na sérii úspěšných operací českých vojenských zdravotníků „Říkali nám, že bude hůř a nelhali.“ Centrum biologické ochrany v Těchoníně prověřilo specializovanou infekční nemocnici pro izolaci a léčbu pacientů s vysoce nakažlivou nemocí Starší kuchař

Prof. MUDr. Jan Bartoníček měl prý v životě štěstí na učitele

Zbrojní služba je dlouhodobě považována za klíčový prvek rozvoje resortu Ministerstva obrany Připravuje se akviziční proces, jehož výsledkem by mělo být pořízení nového protiletadlového raketového systému středního dosahu Nová útočná puška z České republiky se brzy zařadí do výzbroje AČR

Technika a výzbroj Technika a výzbroj

Bitva o Mosul: M1 Abrams vs. Ruská střela Kornet 34 Technika a výzbroj

Táborská hlídka bronzová

36

Potápěči v českém moři

38

Věřil, že to dokáže

40

Připomenutí historie

42

Unikát z aukce

44

Seznamte se s vojenskými hodnostmi NATO

46

Semlelo ho soukolí dějin

48

Patrola 42. mechanizovaného praporu se ve Walesu zúčastnila prestižního soutěžního cvičení Cambrian Patrol 2016 Potápěči 15. ženijního pluku se zdokonalovali v zatopeném lomu Svobodné Heřmanice na Bruntálsku

Vážení kolegové, čas Vánoc je dobou zastavení, která všem, i těm největším pesimistům, přináší naději. Vánoce jsou časem pohody a  toho nejlepšího, co je v  nás. Je to kouzelná doba nadějí a  tajných přání. Všichni věříme, že v  tom příštím roce se nám bude dařit lépe, že budeme zdraví, schopnější, chytřejší, šikovnější, že třeba shodíme nadbytečná kila. Vojenská služba rozhodně není lehká. Člověk musí překonávat řadu nejrůznějších překážek. Především v zahraničních misích se vojáci mnohdy setkávají s takovým utrpením, jaké si civilisté ani nedokáží představit. O to více si pak dokáží vážit vánoční pohody. Rádi bychom při této příležitosti poděkovali všem našim čtenářům za věrnost a přízeň. Držíme palce, ať se vám všechny vaše touhy splní. Svátky plné štědrosti, hojnosti, pohody, lásky a klidu, v novém roce hodně štěstí, zdraví, osobních a pracovních úspěchů přeje redakce A reportu.

Za cenu vlastního života zachránil v Ostravě vojenský stíhací pilot major František Doležal v roce 1974 stovky lidí Jízdárna ruzyňských kasáren, která se stala němým svědkem dějin, se dočká proměny VHÚ získal do sbírky „dělníka vyloďovacích operací“ Lotyšsko

Od narození druhoválečného veterána majora Jaromíra Nechanského uplynulo sto let

2



A report 12/2016

Státní tajemník MO Petr Vančura: Je v lidské přirozenosti, že každá změna je přijímána s obavami

Musíme stanovit pravidla

Asi v málokteré oblasti resortu jsou v poslední době u zrodu tak dynamických změn, jako u struktury podřízené státnímu tajemníkovi. A právě z toho důvodu jsme ho požádali o následující rozhovor. Kariérní řád konečně začíná fungovat. Jaký je to pocit, být u zavádění něčeho, o čem se více než desetiletí jen mluvilo a mnozí již pochybovali, zda to bude vůbec uvedeno v platnost? Víte, ozbrojené síly, již ze své podstaty, mají a  vždy měly prvky kariérního řádu nastaveny. Ať již se jedná o hierarchii hodností, vztahy nadřízenosti a  podřízenosti, resp.  postavení vojáka podle stupně velení. Abych ale nechodil do daleké minulosti. Stačí si připomenout jedno z ustanovení zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání,

které tam je od  samého počátku, a  podle něhož je voják služebně zařazován na služební místo podle dosažené kvalifikace, doby výkonu služby v  hodnosti a  závěrů služebního hodnocení. Jak již to ale v životě bývá, praxe ukázala, že toto samo o  sobě ještě tak úplně nestačí a  je též potřeba vytvořit objektivní, spravedlivý a  potřeby ozbrojených sil naplňující komplexní systém řízení kariér. Jinými slovy, kromě toho, že víme, co chceme, musíme stanovit také pravidla, jak toho dosáhnout.

Souhlasím, že o kariérním řádu se dlouho mluvilo. Na  druhou stranu, a  teď bych nerad, aby to vypadalo jako výmluvy, připomeňme si také některé související skutečnosti. V  roce 2004 skončila základní vojenská služba a  ozbrojené síly se staly k 1. lednu 2005 plně profesionální složkou. Negativním dědictvím tohoto významného okamžiku se ovšem stal fakt, že nejnižší hodností profesionálního vojáka, podle tehdy platné právní úpravy, byla hodnost rotný. A  tu měli i  vojáci-profesionálové v  těch nejzákladnějších funkcích. Nejdříve tedy bylo nezbytné odstranit tuto anomálii. To se podařilo až k 1. říjnu 2010 přijetím zákona č. 272/2009 Sb., který, mimo jiné, nově zavedl hodnostní sbory mužstva a poddůstojníků pro profesionály. Dnes se zdá doba

A report 12/2016 mezi rokem 2005 a  2009 jako nekonečně dlouhá, musíme si ale uvědomit, že tradičně byly tyto sbory obsazovány vojáky v základní službě a takto byly také vnímány. Je tedy logické, že takové změny nebyly ze strany dotčených vojáků přijímány s velkým nadšením. Netvrdím, že by tato potřeba byla vyloženě bojkotována, ale prostě ochota k  její realizaci potřebovala, řekněme, v  uvozovkách uzrát. No a  poté přišla krizová léta, kdy jsme místo potřebných náborů naopak museli vojáky propouštět. A v takovém prostředí je skutečně nereálné nový systém kariér spustit. A  mé pocity? Jsou dvojího charakteru. První je uspokojení a radost toho, že se podařilo skutečně vytvořit a  legislativním procesem víceméně úspěšně provést nové právní základy, vytvářející podmínky pro zahájení tak potřebného řízení kariéry vojáka – profesionála. Na druhé straně to jsou určité obavy a  hlavně pocit odpovědnosti za to, aby se podařilo tyto základy úspěšně využít ke kvalitnímu procesu v oblasti řízení personálu ozbrojených sil. Generál Petr Pavel před několika lety prohlásil, že kariérní řád, stejně jako další nepříliš populární věci, bude zpočátku bolet. Za dva tři roky si prý ale lidé již nedokáží představit, že by se bez něj obešli. Je tomu skutečně tak? Je v  lidské přirozenosti, že každá změna je přijímána s obavami a zvláště pak, pokud, třeba jen ve svém počátku, má též negativní dopady, byť na  malou skupinu vojáků. Již jsem zmínil otázku zavedení hodnostních sborů mužstva a poddůstojníků, které vedlo ke snížení hodností u vojáků v základních funkcích. Též zmíněná krize měla ve  svých důsledcích negativní dopady mimo jiné v tom, že nedocházelo k potřebnému pohybu vojáků v hodnostech a v důsledku starého platového sytému k nárůstu platů pouze v důsledku odsloužených let, tedy platového stupně dané platové třídy, do  které byl voják zařazen. Což se pak nezbytně muselo projevit při implementaci nového platového řádu, kdy u  malé skupiny vojáků došlo k poklesu platu. Je ovšem na místě podotknout, že se nejednalo o trvalý stav a bylo jen na  tom kterém vojákovi, jak se jeho služba odrazí v jeho hodnocení a s tím, a podotýkám zákonem určeným, zvýšením jeho platu. Mimochodem, ta zmíněná stagnace vojáků ve funkci z důvodu v minulosti snížených finančních prostředků rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany je a bude značně komplikujícím faktorem pro náběh kariérního řádu. Ale všechny dosud úspěšně provedené kroky, a to nejen co se týká změny právních předpisů a  vnitřních předpisů, ale i  současný stav přípravy na  zahájení pilotního projektu implementace nového kariérního řádu, mne ale naplňují optimismem, že jsme vykročili správným směrem a  po  naplnění plánovaných kroků bude nový stav skutečně vnímán vojáky jako stav přirozený.

3

A fakta Petr Vančura se narodil 1. července 1974 v  Českých Budějovicích. V  letech 1996 až 2002 vystudoval obor ekonomika a management na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. V  období 2002 až 2009 postupně absolvoval na  Právnické fakultě Univerzity Karlovy Praha základy práva pro pracovníky státní správy, legislativu a legislativní techniku a nový správní řád. Od  roku 1994 do  roku 2000 působil ve  funkcích zástupce vedoucího a  vedoucího oddělení zabezpečení zásob Hlavního úřadu vnitřní správy Vojenského finančního úřadu. Od roku 2004 až do roku 2006 byl ředitelem odboru platové a  sociální politiky sekce personální Ministerstva obrany. V letech 2006 až 2012 působil na pozici zástupce ředitele sekce − ředitel odboru platové politiky a  sociálního zabezpečení sekce personální Ministerstva obrany a od roku 2012 až do roku 2014 byl ředitelem sekce personální Ministerstva obrany. V  polovině dubna roku 2015 se stal státním tajemníkem Ministerstva obrany. Odstartoval kariérní řád masivnější zájem vojáků o doplnění vzdělání, potřebných kurzů či jazykových znalostí? (Jak moc přispívá ke zkvalitnění lidských zdrojů v armádě?) Tak to bych si ještě netroufl hodnotit, na to je příliš brzy. Nutno však dodat, že zájem vojáků o kariérové nebo jazykové vzdělávání byl i v minulosti velký. Jako problém spíše vidím efektivitu využívání vzdělávacích kapacit resortu. Není žádným tajemstvím, že  například jazykové kurzy jsou dlouhodobě naplněny, ale jazykovou připravenost v resortu se nedaří podstatně zvýšit. I v této oblasti by ale změny v systému řízení kariér měly pomoci, protože mají vést  prioritně k přípravě těch vojáků, u nichž se jejich zájem na kariérním růstu objektivně odrazí v jejich znalostech a dovednostech. Věřím, že z  dlouhodobého hlediska se ukáže jako významný impulz i nově zavedený kvalifikační příspěvek, na  nějž získá nárok každý voják, který si na vlastní náklady a  ve  svém volném čase zvýší své vzdělání. Takových vojáků byla řada již v  minulosti, a tento nový institut tak odstraní jistou formu diskriminace, kdy nový voják po  přijetí do  služebního poměru měl nárok na  náborový příspěvek, ale stávající voják, který si vzdělání na své náklady zvýšil, neměl nárok na nic. Závěrem pro úplnost podotýkám, že se musí jednat o vzdělání využitelné z hlediska potřeb ozbrojených sil a  kvalifikační příspěvek lze přiznat až při zařazení vojáka na služební místo, pro které je stanoven vyšší stupeň vzdělání a  voják tento vyšší stupeň dosáhl v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání.

Dokážete již během počátečního období odlišit, ­které výhrady vojáků jsou jen reakcí na  zavádění něčeho nového, neznámého a  kterými je potřeba se skutečně zabývat a  samotný kariérní řád tak cizelovat? Odlišit od sebe negativní dopady systému a  pouze nahodilé problémy je bez dlouhodobého pohledu velmi složité. Mohou se  o  tom vést vášnivé debaty, ale nikdo nemůže tvrdit, že pouze jeho pravda je ta správná. Po roce od účinnosti velké novely jsme oslovili téměř všechny stupně velení a řízení a požádali je o jejich názory. Skutečně vážně jsme se zabývali obdrženými podněty a následně po dohodě s velením AČR i ostatních složek ozbrojených sil přistoupili k úpravě některých ustanovení jak právních, tak i  vnitřních předpisů. To  se  ovšem týká obecně nové právní úpravy. Dopady, byť i  ty možné negativní, nového kariérního řádu ještě nebylo možno vyhodnotit. Klíčová bude zkušenost z již zmíněného pilotního projektu, který bude spuštěn v  prvním čtvrtletí příštího roku. A co si budeme povídat, cizelovat, jak říkáte, je nejen možné, ale i potřebné u každého systému. V  poslední době se opakovaně diskutuje o  problému vyplývajícím z  toho, že služba vojáka není celoživotní záležitostí, ale na  druhé straně se argumentuje tím, že nemůže docházet k diskriminaci z  důvodu věku. Běh s  útočnou puškou v  padesáti letech po  bojišti ale asi není to pravé ořechové. Lze tento protiklad nějak vyřešit? Vůbec bych neviděl v  této věci protiklad. Zákon jasně stanovuje, že služební poměr vojáka z  povolání je služebním poměrem na  dobu určitou. Při rozhodování, kterým vojákům prodloužit služební poměr, není jejich věk vůbec mezi hodnocenými oblastmi. Na tom nic nezmění ani nový kariérní řád. Na druhou stranu ale je potřeba si uvědomit, že ozbrojené síly nejsou tvořeny jen vojáky z povolání. Stále existují názory, zejména po zavedení profesionální armády, že obrana země je pouze její záležitostí. Ale tak tomu nikdy nebylo, není a nebude, a to nejen v České republice. Dovolím si připomenout, jak ve svém úvodu konečně uvádí i zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, že se jedná o  souhrn povinností státních orgánů, územních samosprávných celků, právnických i fyzických osob. A  zejména v  době ne příliš příznivé mezinárodní situace, ve  které se nacházíme, není možné se spoléhat na to, že v případě krize bude dost času na  vycvičení občanů k obraně vlasti. Konečně nejen pro jejich vycvičení, ale jen pro jejich základní přípravu k obraně vlasti, zejména co se týká mladší generace. Proto byl také Ministerstvem obrany připraven projekt POKOS, tedy příprava občanů k obraně státu, který je již úspěšně realizován. Ale abych se vrátil k  vojákům. Není prostě možné, aby ozbrojené síly, vedle vojáků z  povolání, nedisponovaly též vycvičenou

4



A report 12/2016 bude tato novela přijata a zda ještě nebude doplněna pozměňovacími návrhy poslanců. Osobně se domnívám, že případná rozsáhlejší novela by měla být Ministerstvem vnitra navržena na základě důsledného vyhodnocení praktických zkušeností i  ostatních služebních úřadů až po  skončení dvouletého přechodného období. Obecně, což ovšem není řešitelné jednoduchým způsobem, je  velice náročná a  rozsáhlá administrativa související s  výběrovým řízením a  řízením ve věcech služebního poměru.

zálohou. Ostatně proto také byl přijat zákon č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze, který se však netýká jen bývalých vojáků z  povolání, ale též občanů, kteří sami mají zájem být k obraně vlasti vycvičeni i v době míru. Myslím, že uvedený zákon vytvořil daleko příznivější podmínky nejen pro vlastní vojáky v  záloze, ale i  pro jejich zaměstnavatele. Přesto základním zdrojem pro doplňování záloh zůstanou bývalí vojáci z povolání. A  to je jeden z  hlavních důvodů, proč je služba vojáka z povolání koncipována jako služba na dobu určitou. Přičemž je potřeba si uvědomit, že se nejedná jen o vojáky v základních funkcích, ale ve všech dalších, ať již velitelských, nebo odborných. Takže cílem kariérního systému je nejen to, aby do vyšších pozic profesionální armády postupovali ti vhodnější, ale také, aby byl vytvořen systém doplňování záloh vycvičeným a  kvalitním personálem. Na  to skutečně nesmíme zapomínat a musí si toho být vědom každý, kdo má o kariéru profesionálního vojáka zájem. Takže k  vaší replice o  běhu s  útočnou puškou v padesáti letech po bojišti. Kariérní systém nic takového nevylučuje, nicméně by měl fungovat tak, aby část vojáků, a jak jsem již zmínil, nejen v základních funkcích, pokračovala v kariérním růstu jako voják z povo­ lání, a  část doplnila zálohy ozbrojených sil, kde konečně kariérní postup také není vyloučen. Na  těchto základech by jaksi přirozeně mělo docházet i  k  obměně vojáků z hlediska pozic a věku. V  polovině příštího roku by mělo skončit implementační období týkající se zákona o státní službě. Dá se již nyní říci, jak byl tento proces úspěšný? Nevím, jestli jsem právě ten, kdo by se měl zcela objektivně s  touto otázkou vypořádat, neboť za  daný proces osobně odpovídám. Takže, pokud dovolíte, vyjádřím se k  danému období spíše z  tohoto pohledu. Podle mého názoru drtivá většina úkolů,

souvisejících s implementací zákona o státní službě v  rámci přechodného období, již byla úspěšně splněna. Ať se jednalo o první systemizaci ministerstva a  podřízených služebních úřadů, přijetí nezbytných služebních předpisů, složení služebních slibů či přesoutěžení vedoucího podřízeného služebního úřadu, tj. ředitele Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, a náměstků pro řízení sekcí v zákonem předpokládaném termínu, tj. do 30. 6. 2016. K  přesoutěžení všech představených, tj. též ředitelů odborů a vedoucích oddělení, bylo provedeno nebo běží kolem 150 výběrových řízení a zbývá vyhlásit ještě asi 50 výběrových řízení. Jsem proto přesvědčen, že  k  zákonem předpokládanému termínu, tj. 30. 6. 2017, budou již všichni představení jmenováni do  funkcí na  dobu neurčitou na  základě jejich úspěchu v  ukončeném výběrovém řízení. Na  služební místa „ne-představených“ pak bylo vyhlášeno přes sto výběrových řízení. V řádných termínech proběhly a  probíhají úřednické zkoušky v  obou částech, tj. obecné a  zvláštní. Určité, i když ne fatální problémy se ukázaly při prvním služebním hodnocení na počátku letošního roku, ale vzhledem ke zcela novému a ne zrovna jednoduchému systému hodnocení si troufám tvrdit, že i tento úkol všichni představení úspěšně splnili. Setkali jste se při implementaci s  nějakými třecími plochami, které by mohla odstranit případná novela? Vyloženě o  třecích plochách bych hovořit nemohl, ale samozřejmě by se našlo mnoho námětů, co je potřeba v zákoně doplnit či upřesnit. V současné době je v Poslanecké sněmovně senátní návrh novely, která řeší prodloužení pracovního poměru na  dobu určitou zaměstnancům, kteří nesplňují alespoň střední vzdělání s  maturitní zkouškou z 30. 6. 2017 do 31. 12. 2021. Uvidíme, zda

Je počet státních zaměstnanců v  resortu konečný, anebo se do budoucna uvažuje o převodu ještě některých občanských zaměstnanců pod státní službu? Není a  v  budoucnu asi ani nikdy nebude, neboť nelze vyloučit změnu působností resortu Ministerstva obrany na  základě nové právní úpravy, ani podstatné změny podmínek, za  kterých byly předchozí systemizace schváleny, a z toho vyplývající potřebnou úpravu počtu státních zaměstnanců. Zde již  dnes mohu být více konkrétní. V souvislosti s vládou schválenou Koncepcí výstavby Armády České republiky a  přijetím zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v  záloze, dochází k  1. 1. 2017 k  navýšení počtu státních zaměstnanců o 34, a to zejména u  krajských vojenských velitelství. Do  budoucna pak s  předpokládaným růstem rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany dojde především k  navýšení počtu vojáků, jak  z  povolání, tak v  zálohách, navýšení majetku či realizaci nových strategických projektů vyzbrojování. Což s  sebou samozřejmě přinese potřebu navýšit též počet státních zaměstnanců. Ovšem může nastat i  situace opačná, tedy že nějaká agenda či úkoly ubydou, a počty se naopak sníží. Již to zde částečně zaznělo, ale v souvislosti s novelou zákona č. 221 o vojácích z povolání se objevila potřeba celé řady vyhlášek a  nařízení. Podařilo se již tento legislativní proces dotáhnout do konce? Novela účinná od  1. července 2015 skutečně vyvolala potřebu vydání nebo úpravy řady prováděcích předpisů. Šlo nejen o  aplikaci nových personálních nástrojů, jako je například doba rozhodná, ale také o provedení zásadní změny platového řádu vojáků. V průběhu loňského roku bylo připraveno a  postupně vydáno pět nových nařízení vlády a pět nových vyhlášek. ­Počet nových vnitřních předpisů nebo jejich úprav raději nepočítám. Jak jsem již  uvedl, po  vyhodnocení dopadů novely jsme již přistoupili k  návrhu úpravy některých z nich. Konkrétně jde o tři nařízení vlády – o stanovení seznamu činností pro jednotlivé vojenské hodnosti, o služebních tarifech a  o  zvláštním příplatku vojáků z  povolání a o stanovení seznamu speciálních odborností a činností nezbytných pro plnění úkolů ozbrojených sil a Vojenské policie a výše stabilizačního příspěvku. Prozatím se jeví, že se podaří splnit všechny kroky tak, aby nařízení nabyla účinnosti k  1. lednu 2017.

A report 12/2016 Také je potřeba upozornit, že některé změny v systému řízení kariér mají být zaváděny postupně v budoucích letech, a k tomu potřebné vnitřní předpisy tak budou teprve vydány. Fakticky tak jde o  dlouhodobý proces, který musí také průběžně reagovat na změny ve vnějším, ale i ve vnitřním armád­ním prostředí. Novela zákona přinesla kromě jiného i nový systém platů vojáků. Jak je na tom v současné době armáda na trhu práce, je dostatečně konkurenceschopná? Myslím, že odpovědí na  tuto otázku dává sám počet uchazečů o přijetí do služebního poměru vojáka z povolání, který je stabilně vysoký již od jara loňského roku. Jsem velmi rád, že se daří plán náboru nejen naplňovat, ale dokonce jej i  překračovat. V  letošním roce tak nastoupilo do  ozbrojených sil 2148 nových vojáků z povolání. Pokud se ekonomice bude dařit a platy i nadále porostou, nemůže to ohrozit nábor nových vojáků? To samozřejmě dnes nemůže nikdo zodpovědně říci. Je skutečností, že zatím se plán náboru daří plnit a brzdou je spíše schopnost ozbrojených sil absorbovat nový personál. Pokud dojde k  negativnímu vývoji, myslím tím v náš neprospěch, protože růst ekonomiky a platů je samozřejmě jev pozitivní, po poslední právní úpravě nám zákon umožňuje přijmout adekvátní opatření zejména pro nedostatkové specialisty změnou nařízení vlády o  stanovení seznamu speciálních odborností a  činností nezbytných pro plnění úkolů ozbrojených sil a Vojenské policie a výše stabilizačního příspěvku. Vojáci sloužící v  Praze a  dalších větších městech projevovali v  souvislosti s  novelou zákona č. 221 určitou nespokojenost s  výší koeficientu navyšujícího služební příspěvek na  bydlení. Plánuje se do budoucna jeho úprava? Dobrá otázka, ale složitá odpověď. Z  hlediska nákladů na bydlení je složité vytvořit

5 systém, který by sledoval tzv. cenovou mapu výše nájmů, které se neliší jen velikosti daného města, ale mnohdy značně i  např.  z  hlediska dostupnosti a  kvality veřejné dopravy. Takový systém by byl ve  svém důsledku administrativně velice náročný a tedy i nepřiměřeně drahý. Je proto potřeba danou dávku skutečně vnímat ne jako kompenzaci, ale jako příspěvek. Já osobně pak považuji za  důležitější jeho navyšování podle počtu členů rodiny. V  neposlední řadě musíme také vycházet ze schválených zdrojů a  změny výše dnes proto nepřipravujeme. V  této souvislosti mám ale dvě příznivé zprávy. V  legislativním procesu je  novela zákona o  daních z příjmů, a pokud bude schválena, tak tento příspěvek bude od daně z příjmů a odvodů na sociální a zdravotní pojištění osvobozen. Toto  osvobození by se mělo týkat již služebního příspěvku na bydlení za měsíc leden 2017, který je splatný 15. února 2017. Dále jsme připravili novelu zákona o vojácích z povolání, kterou se navrhuje upustit od krácení tohoto příspěvku v případě užívání jedné bytové jednotky více vojáky. Od nového roku by se měl zvýšit příspěvek zaměstnavatele do  FKSP. V  této souvislosti se připravuje další doplněk kolektivní smlouvy, mohou se zaměstnanci resortu těšit na nějaké nové benefity? Skutečně, počínaje rokem 2017 se vrací možnost zaměstnavatele převádět do FKSP prostředky až do výše 2 % zúčtovaného objemu prostředků na platy. O způsobu využití těchto prostředků však bude rozhodnuto při sestavování rozpočtu fondu na příští rok spolu s odborovými organizacemi. V  současnosti probíhají závěrečná jednání s  odborovými organizacemi k  uzavření nikoli doplňku, ale nové Kolektivní smlouvy 2017. Co se týká FKSP, zabýváme se také situací, kdy čerpání prostředků převedených jak do osobních účtů, tak do účtů útvarů zdaleka dlouhodobě nedosahuje

ani 50 % disponibilních prostředků. Upustili jsme proto od stanovení limitů pro jednotlivá plnění, pokud nevyplývají z příslušných právních předpisů. V  praxi to znamená, že již nebudou stanovena omezení pro výši příspěvku třeba pro rekreaci, masáže či nákup vitaminů. Dalším opatřením, od kterého si slibuji vyšší míru čerpání prostředků, je vytvoření účtů útvarů na  úrovni nákladových středisek. Tím sledujeme flexibilnější způsob rozhodování o  využití fondu. Dále jsme vyšli vstříc požadavku odborů na spravedlivější příděly do osobních účtů zaměstnancům s  kratší týdenní pracovní dobou. Těm bude od nového roku náležet příděl do  osobního účtu v  poměrné výši k jejich úvazku. Vláda v  listopadu schválila další novelu zákona č.  221? Co nejdůležitějšího se pro vojáky na  jejím základě změní? Novelu zákona o  vojácích z  povolání skutečně předložila vláda Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Pokud bych ji měl jednoduše charakterizovat, tak bych ji označil za technickou. Jejím cílem je upravit parametry některých institutů tak, aby byly především administrativně méně náročné a  více mohly reagovat na  specifické podmínky výkonu konkrétní služby vojáků. Nejvíce se vojáků dotkne úprava podmínek náhrady jízdních výdajů, která by měla výrazně zjednodušit zpracování podkladů pro výplatu, úprava některých podmínek nároků vznikajících ze služby v  nepřetržitém vojenském nasazení a dále již zmíněné upuštění od  krácení služebního příspěvku na bydlení při sdílení ubytování vojáky. Nyní novelu čeká projednání v  obou komorách Parlamentu. Předpokládám, že její účinnost by mohla být k  1. červnu nebo 1. červenci 2017. Text: Vladimír Marek, foto autor a Jana Deckerová

6



A report 12/2016

Taktické letectvo opět zajistilo ochranu vzdušného prostoru nad ostrovem gejzírů a sopek

A report 12/2016 si zase mohli procvičit manévry při nízkém letu nad mořem. „Gripeny mají nejnižší hranici letu nad mořem 30 metrů, ale protože nelétáme nad mořem tak často, zvolili jsme bezpečnější variantu s  minimální výškou letu 100 metrů,“ vysvětluje jeden z účastnících se pilotů major Tomáš Merta. Dodává, že francouzské námořnictvo mělo přesně připravený scénář profilů jednotlivých letů tak, aby co nejlépe procvičilo  schopnost obrany proti útoku ze vzduchu. Cvičení mělo poměrně široký záběr – od  asistence a  evakuace osob z  jednotlivých lodí vrtulníky a  motorovými čluny, přes nácvik požárního poplachu až po  součinnost námořnictva s  letectvem. Například mladí dánští námořníci si vyzkoušeli poplach při napadení ze vzduchu a  seznámili

7 se s  možnostmi zbraní na  obranu proti vzdušným cílům. Přínos krátkého, ale velice „hutného“ cvičení vystihl velitel francouzské fregaty Languedoc. „Společný výcvik nám přinesl řadu výhod a pozitivně na nás zapůsobily šikovné manévry vašich letadel, vaše schopnosti a profesionalita.“

Shrnující fakta

V  průběhu operace uskutečnili piloti 120  cvičných letů, většinu z  nich v  režimu „Tango Scramble“, což znamená nácvik aktivace ostré hotovosti v  časové normě. Realizovali 133 letových hodin. I  s  přeletem z  ČR a  zpět přinesla letošní mise našim stíhačům 170 letových hodin. Koncem října navštívil náčelník generálního štábu

A fakta

Gripeny nad Islandem Stíhači z Čáslavi již potřetí působili od září do listopadu tohoto roku na základně Keflavík na Islandu. Úkolové uskupení Air Policing 2016 střežilo nepřetržitě vzdušný prostor Islandské republiky v rámci integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany států NATO NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defense System).

H

lavním úkolem Vzdušných sil AČR bylo hájit teritoriální suverenitu partnerské země. V  letech 2009 a  2012 působili letci v Pobaltí a opakovaně za poslední tři roky v  Islandské republice. Během mise ASICIPPN (Airborne Sur­veil­lance and Interception to meet Capabilities ­Iceland’s Peacetime Pre­par­ed­ness) drželi vojáci od 5. října do 1. listopadu 2016 ostrou hotovost, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Nadřízené velitelství CAOC (­Combined Air Operations Centre) v německém Jede­ nu stanovilo časovou normu pro aktivaci hotovosti. „Velké nároky byly kladeny nejen na  český personál na  ­Islandu, ale  i  na  ty, kteří zůstali na  domovské základně v  ­Čáslavi. Úkoly ostré hotovosti QRA (Quick Reaction Alert) musí být stoprocentně plně­ny na  obou místech zároveň,“ vysvětlil velitel jednotky na  Islandu podplukovník Jaroslav Tomaňa.

Letos poprvé rakety středního dosahu Spektrum operačních schopností se letos rozšířilo o  historicky první „ostré“ nasazení letounů JAS-39 s  použitím raket středního dosahu AIM-120 AMRAAM při střežení vzdušného prostoru nad Islandem. Zástupce velitele pro operace major Tomáš Merta vysvětlil, že rakety AMRAAM jsou běžnou součástí výzbroje států NATO, proto jsou ve výbavě také českých stíhaček.

Specifika letošní mise

Mise byla dlouhodobě plánovaná, což umožnilo výběr personálu, který ještě na ­Islandu nepůsobil. Pro mnohé vojáky to byla vůbec první zkušenost s  nasazením v  zahraniční operaci. „Délka mise je kratší než je obvyklé,

což vyplývá z  požadavků islandské strany,“ doplnil podplukovník ­Tomaňa a dodal: „Naše zkušenosti povedou k dalšímu zvýšení bojových a  operačních schopností 21. základny taktického letectva v Čáslavi.“ Ačkoliv je mise na Islandu „letecká“, její část tvoří také vojáci, kteří zajišťují strážní službu. To přiblížil jejich velitel nadporučík Gustav Stehlík. „Naši vojáci strážili stanovený prostor, ale i muniční sklad, kde  byli ve  službě celých 24 hodin. ­Jejich službu ztěžovalo především nehostinné islandské podzimní počasí, s  častými vytrvalými přívalovými dešti a větrem o síle přes 50 km/hod.“

Útok na fregatu

„Byli jsme osloveni, zda bychom nechtěli participovat na  cvičení, které se konalo na moři přibližně 80 km jihozápadně od Islandu,“ popisuje zapojení českých Gripenů velitel českého kontingentu podplukovník Jaroslav Tomaňa. Primárním úkolem našich letců bylo provést  simulované napadení fregaty Languedoc, která patří mezi nejnovější plavidla francouzského námořnictva. Lodě této třídy jsou adekvátně vybavené proti napadení ze vzduchu a právě připravenost jejich osádek mohly u Islandu prověřit české stroje JAS-39 Gripen. Naši piloti

Island sice není členem EU, ale již od roku 1949 je zakládajícím členem NATO. Jeho leteckou základnu Keflavík používá aliance především k ochraně arktického koridoru a  k  tankování strategických bombardérů. Island nemá vlastní armádu. Keflavík je město s 10 200 obyvateli, ležící asi 50 km jihozápadně od Reykjavíku. Letiště, vybudované americkou armádou během druhé světové války (do  provozu uvedeno 24. 3. 1943, 45 000 amerických vojáků), spadá pod Reykjavík. Američané zde po válce vybudovali jednu z  největších základen NATO se spoustou radarových a  monitorovacích stanic GIUK (obranné linie Grónsko-Island-Velká Británie) a  velitelství pro řízení radarových lodí a letounů ­COMBARFORLANT, ale i logistickou podporou strategických operací – letecké síly 551. křídla AEW&C tu měly početné stavy letadel ­Warning Star. Jde především letouny F-15 Eagle, C-130 Hercules (Military Air ­Transport ­Service), ­KC-135 ­Stratotanker, ­Lockheed EC-121 ­Warning Star či AWACS Boeing E-3. 15. března 2006 americký velvyslanec na  Islandu oznámil, že Spojené státy se rozhodly podstatně omezit rozsah své přítomnosti na ostrově. 8. září 2006 opustil Island poslední důstojník, kapitán Mark S. Laughton. NATO poté Islandu nabídlo, že bude střežit jeho vzdušný prostor podobně jako u pobaltských států.

AČR armádní generál Josef Bečvář vojáky na  Islandu a  ocenil jejich nasazení. „Vážím si práce, kterou jste ve  prospěch ochrany vzdušného prostoru Islandské republiky vykonali. Již  v  minulosti jste prokázali své schopnosti hájit teritoriální suverenitu partnerské země. Ke  zdárnému plnění tohoto úkolu přispěla určitě i znalost místního prostředí a vaše bohaté zkušenosti. Jste profesionálové na svém místě.“ Mezi vojáky zavítal i český velvyslanec pro Norsko a Island pan Milan Dufek, který vyzdvihl významný příspěvek České republiky k  ochraně Islandu a  tím posílení vzájemných vztahů mezi oběma zeměmi. Autor: kapitán Marek Maxim Švancara, Michal Voska Foto: archiv Air Policing Island 2016, Jan Kouba

8



A report 12/2016

V Boleticích se uskutečnilo výběrové řízení na místa v průzkumných týmech 4. brigády rychlého nasazení

Pozitivní změna V druhé polovině října se ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice uskutečnilo výběrové řízení k obsazení volných služebních míst v průzkumných týmech 4. brigády rychlého nasazení. Ty se totiž jako další výběrové jednotky především v důsledku náročnosti služby stále potýkají s nedostatkem vhodných uchazečů.

S

érie náročných přezkoušení z  většiny druhů příprav si totiž vybírá vysokou daň v podobě nízké úspěšnosti uchazečů. Navíc byl až donedávna i  nepříliš velký zájem o  toto výběrové řízení. Vojáci neměli dostatek sebedůvěry, případně jim chyběla potřebná praxe a dovednosti. Právě tyto poznatky vedly k  dílčím změnám v systému výběrového řízení. Ve srovnání s letošním březnovým termínem výběrového řízení došlo v říjnu k nárůstu počtu adeptů z 8 na 20. „Bylo to způsobeno opatřeními zpravodajského oddělení brigády, které se zasadilo o  zrušení minimálního požadavku na  délku služby adepta. Ten býval původně dva roky. Méně nebo přesně dva roky

služby mělo tentokrát za sebou 12 adeptů, což je 60 % z celkového počtu. Čtyři z nich navíc nastoupili k  útvarům až v  letošním roce,“ vysvětluje řídící výběrového řízení a  zároveň zástupce vedoucího výběrové komise nadporučík Roman Rostás. Dala by se tedy předpokládat nižší připravenost vojáků, kteří nemají zkušenosti z jednotek. „Úspěšnost přijetí adeptů sloužících dva roky a méně byla 66 % (8 z 12), zatímco u  délesloužících 62,5 % (5 z  8). Podařilo se tak zařadit dostatek mladých, motivovaných vojáků se slušným fyzickým fondem a  psychickou odolností. Nejvyšší počet bodů z hodnocených oblastí dosáhl služebně nejmladší, desátník z  chrudimského 43. výsadkového praporu. Ten navíc

čerpal z  čerstvé zkušenosti z  výběrového řízení k  samotnému praporu. Samozřejmě i ti zkušenější jsou přínosem pro průzkumné týmy. Důležitý je celkově poměrně vysoký počet úspěšných, který umožní těmto jednotkám doplnit skupiny a  plnit úkoly v  rámci zpravodajského zabezpečení praporu,“ dodává nadporučík Rostás. Hlavním důvodem pro změny v zaměření výběrového řízení je dostatek zkušených průzkumníků, kteří během existence průzkumných týmů (vytvořených v roce 2008) absolvovali řadu zahraničních bojových i  nebojových operací. Průzkumné týmy je  tak vhodné doplnit „mladou krví“, která se bude od zkušenějších kolegů učit. Zároveň tak lze vojákům s prokázanou motivací a potenciálem umožnit lepší rozvoj, protože průzkumné týmy jsou většinou zařazovány do zahraničních operací přednostně a mají oproti ostatním jednotkám širší možnosti výcviku a větší samostatnost. „Na  zpravodajském oddělení jsme vzali v úvahu tato fakta a snažili jsme se hledat způsoby, jak na průzkumné týmy zařadit co největší počet vojáků, kteří budou náročné

A report 12/2016 úkoly zvládat na vysoké úrovni, a to se snad podařilo. Důležitá byla také podpora náčelníka zpravodajského oddělení, který proces úpravy výběrového řízení umožnil,“ doplnil vedoucí výběrové komise nadporučík Jan Žárský. Účastníci absolvovali psychologické vyšetření, tělesné přezkoušení, jehož součástí bylo i vojenského lezení, přezkoušení ze  zdravotnické přípravy, několik kratších přesunů, několik stovek kliků, dřepů a „angličáků“, dva noční přesuny po 25 km, střelby, topografii, taktiku, obsluhu vysílačky, paměťový test, znalost cizích armád. Pořádající 42. mechanizovaný prapor do vý­běrového řízení zařadil i specialistu ISR (Intelligence, Surveillance, ­Reconnaissance), aby tak mohl otestovat vhodnost výběrového řízení pro obsazování míst na  těchto zpravodajsko-průzkumných prvcích bojových rot. „V  příštím roce bychom rádi provedli i první výběr vojáků určených pro obsazení těchto prvků, abychom na  tyto atraktivní pozice dosadili výkonné a  motivované vojáky s  potenciálem, schopné podpořit velitele čet a  rot v  oblasti zpravodajství,“ představuje další kroky praporu nadporučík Rostás. Výběrové řízení bylo náročné pro účastníky i  pro instruktory. S  adepty byli celou dobu nejméně dva instruktoři, kteří je sledovali, řídili a  hodnotili. Poznatky instruktorů zapisované k  jednotlivým adeptům na  přehledové tabuli pak byly dalším důležitým vstupem pro celkové vyhodnocení vhodnosti adepta. „Dosáhnout na potřebný počet bodů není záruka úspěchu, nutné je také doporučení výběrové komise, která z velké míry vychází právě ze silných a slabých stránek zaznamenaných instruktory. V  neposlední řadě je také důležité celkové stanovisko psychologů, kteří v letošním výběrovém řízení dostali více prostoru než  v  minulosti,“ uvedl nadporučík Žárský. Psychická odolnost jednotlivce, jeho chování ve  skupině a  interakce je při  práci průzkumníka také velice významná, proto se doba věnovaná zátěžovým testům a psychologickým vyšetřením zvýšila oproti minulosti na dvojnásobek. „Hodně mě výběrka překvapila,“ přiznal po ukončení jeden z úspěšných kandidátů z  Tábora. „Sloužím už nějaký čas na  první mechanizované rotě, kde je hodně času věnováno komplexním polním výcvikům. ­Často býváme několik dní v  lese bez výrazného zásobení, takže jsem si na  tyto dny vzal jen pět sladkých tyčinek s  vírou, že  to  dám. Už po  prvním dni jsem věděl, že jsem udělal velkou chybu,“ připustil. Řídící štáb ze zpravodajské skupiny 42.  mechanizovaného praporu v  průběhu řízení rozebíral se zástupci zpravodajského oddělení brigády, psychology a instruktory ze všech praporů současnou náplň výběrového řízení. „Chceme to v příštím roce posunout ještě dále, položit důraz na psychickou a  fyzickou zdatnost,  motivaci a  potenciál

9 profesního růstu a ubrat zaměření na oblasti, které se lze doučit na výběrové jednotce. Během let se totiž změnila cílová skupina výběrových řízení, nyní míříme spíše na svobodníky a  desátníky, ­kteří dozrají v  průzkumných týmech,“ plánuje nadporučík Rostás. Výběrová řízení k elitním jednotkám jako je například 601. skss z Prostějova, jsou samozřejmě daleko náročnější, nicméně jsou vzorem a inspirací pro provádění výběru průzkumníků 4. brn. Poprvé byla o  vývoji výběrového řízení informována veřejnost, a  to  prostřednictvím příspěvků na Facebooku. Rodiny, přátelé a  kolegové adeptů tak měli možnost sledovat, jak si jejich blízký vede, což řada z  nich velmi ocenila. „Účastníci mají zakázány mobilní telefony a  chytrá zařízení, takže jejich příbuzní o nich po celou dobu nic nevědí. Chtěli jsme tuto mezeru zaplnit

a  zároveň ukázat, co všechno musí absolvovat voják při výběrovém řízení, aby uspěl. Zatím je to v plánu i pro příště, opět v ještě lepší kvalitě přes oficiální stránku 42. mechanizovaného praporu,“ vysvětluje otec myšlenky rotmistr Zdeněk Koza. „Doufáme, že výběrové řízení na  jaře bude mít opět alespoň stejně hojnou účast. Samozřejmě uvítáme motivované vojáky nejen z  praporů naší brigády, přihlásit se může i příslušník jiného útvaru. Z toho důvodu se budeme snažit dostat k zájemcům o  službu u  průzkumných týmů naší brigády maximum informací, aby se dokázali připravit. Celkově je to ale hlavně o  fyzické kondici a zbytek je jen v hlavě,“ uzavírá nadporučík Žárský. Text: Roman Rostás, foto: Zdeněk Koza

10



A report 12/2016

Příprava nových příslušníků právní služby AČR byla zaměřena na celou řadu aspektů včetně vztahů nových bojových technologií a práva

Neexistuje univerzální řešení

V průběhu roku 2016 získala AČR náborem osm nových příslušníků právní služby. Právnické fakulty našich vysokých škol poskytují tradičně kvalitní vzdělání v oboru právo a právní věda, ovšem výkon služby „právníka v uniformě“ je přece jen trochu odlišný od standardní praxe kolegů v civilní sféře. Z tohoto důvodu bylo potřeba zajistit kromě již absolvovaného základního vojenského výcviku i jejich odborné proškolení. To se uskutečnilo v říjnu a listopadu letošního roku.

P

rvní část odborné přípravy připravená příslušníky právního oddělení Inspektorátu NGŠ byla zaměřena zejména na právní a vnitřní předpisy, jejichž aplikace spadá do gesce činnosti právního poradce velitele útvaru. Byla vedena jak v teoretické, tak i praktické rovině. Účastníci byli seznámeni se všemi náplněmi činností, se  kterými se lze během služby setkat. Jednalo

se především o  problematiku řešení škod na majetku státu včetně aktuálního vývoje v oblasti porušování rozpočtové kázně, kázeňského práva, úrazů, zadávání veřejných zakázek, kontrolní činnosti, petic a stížností a branné legislativy obecně. „Problematika této části odborné přípravy odrážela aktuální potřeby velitelů. Systém řešení vztahů vyplývajících ze  služebního

poměru vojáků z povolání se stává čím dál složitější, a to zejména v důsledku legislativních změn. V posledních letech je totiž příslušníky právní služby AČR řešen enormní nápad správních řízení v  oblasti platových náležitostí vojáků,“ upozorňuje pplk.  Josef Mitko. Na druhou část odborné přípravy se nováčci právní služby přesunuli z Generálního štábu AČR do  Olomouce, kde se pod záštitou Českého červeného kříže uskutečnil kurz základů mezinárodního humanitárního práva.

Přední britští odborníci

Příprava vyvrcholila specializovaným kur­ zem připraveným oddělením mezinárodního práva SOPS MO ve  spolupráci s  Velvyslanectvím Spojeného království Velké Británie a  Severního Irska v  Praze. Organizační a  technickou podporu zajistil Inspek­torát NGŠ a  Agentura personalistiky AČR. Kurz byl veden předními britskými odborníky na právo ozbrojeného konfliktu plukovníkem Jimem Johnstonem a  podplukovníkem Markem Dakersem. Oba mají bohaté zkušenosti s působením v zahraničních misích, ve  strukturách NATO/SHAPE, ale i  s  lektorskou činností (International Institute of Humanitarian Law – San Remo nebo NATO School). Za  českou stranu byl doplněn o  právní poradce z  oddělení mezinárodního práva Sekce obranné politiky a  strategie MO ČR Petru Ditrichovou a  Jana Bendu. Kurz byl obsahově zaměřen na  operační právo, tj. právo, které se uplatňuje při vedení vojenských operací (aplikaci práva ozbrojeného konfliktu, rules of engagement, targetingu, statusové záležitosti apod.).

A report 12/2016

Teoretická a praktická část

„Kurz měl nejen teoretickou, ale i  praktickou část. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a dostali určité modelové situace. Každá ze skupin navrhla řešení a  pod vedením lektorů jsme pak o  něm diskutovali. Základní problematika pravidel nasazení síly byla dále doplněna o  otázky mezinárodního trestního práva, individuální a  velitelské odpovědnosti při vedení bojových operací atd. Zabývali jsme se například otázkou vybírání cílů v  souladu s  mezinárodním právem s  přihlédnutím na  minimalizaci škod na  civilních obětech. Dále pak zásahem proti vůdci teroristické skupiny, který se nachází v zastavěné oblasti. Nebylo to o tom, že by existovalo nějaké univerzální nejlepší řešení. Diskuse byla zaměřená na  to, jak tyto záležitosti vnímat a jak o nich přemýšlet,“ vysvětluje jeden z účastníků kurzu nadporučík Lukáš Martiňák. „Zaměstnání nebylo o  biflování nějakých pouček. Snažili jsme se spíše o to, aby účastníci přípravy nad těmito záležitostmi přemýšleli. Jejich situace při nasazení v zahraničních operacích je podstatně složitější než v případě civilních právníků působících u nás v republice. Musí brát v úvahu celou řadu aspektů,“ vysvětluje Petra Ditrichová, „Pokud bych ale měla sestavit jakýsi stručný manuál právních poradců, tak primární je vždy znát právo. Vědět, co je v mezinárodních úmluvách. Být proaktivní. Starat se o to, co se kde děje. Znát operační prostředí. Nezavírat před ničím oči, neříkat zde končí mé kompetence.“

Pátá doména vedení operací Závěr kurzu se zaměřil na  budoucnost kybernetických konfliktů či vztahů nových bojových technologií a  práva. Kybernetické operace jsou realitou současné doby. Probíhají již delší dobu, jen jejich intenzita zatím nepřekročila práh „ozbrojeného konfliktu“, tj. práh aplikovatelnosti práva ozbrojeného konfliktu. Na  aliančním summitu ve  Varšavě NATO uznalo kybernetický prostor jako pátou doménu pro vedení operací. Doplňuje tak domény pozemní, námořní, vzdušné a kosmické. Právě tímto zařazením získal kybernetický prostor na důležitosti a významu pro budoucí operace. V  současné době se tyto operace vedou pouze defenzivním způsobem. Důvodem je, že problematika kybernetických operací nezná geografické hranice. Navíc většinou neznáme, kdo je za těmi operacemi, kdo je na konci počítače. Právo ozbrojeného konfliktu se specificky nevěnuje této nové operační doméně. Tak jako u jiných prostředků a způsobů vedení boje neexistuje žádná mezinárodní specifická právní úmluva, která by regulovala vedení ozbrojených konfliktů tímto zbraňovým systémem. Proto je nezbytné

11

A fakta Kombatant je s  výjimkou zdravotnického a  duchovního personálu každý příslušník pravidelných ozbrojených sil státu, jakož i  příslušníci jiných ozbrojených sil (například povstaleckých), které mají odpovědné velení. Kombatanti se odlišují od  civilního obyvatelstva nošením uniformy či rozlišovacího znaku a  otevřeným nošením zbraně. Kombatant je legálním cílem útoku. V  případě zajetí má právo na  status válečného zajatce. Kombatanti jsou oprávněni se účastnit nepřátelských akcí (tj. bojovat). i v oblasti kybernetického prostoru aplikovat současný právní rámec práva ozbrojeného konfliktu a  stanovená pravidla vhodně interpretovat. Oblast vedení kybernetických operací je složitá především v její technické části. Aby právní poradce mohl poskytnout odborné stanovisko, zda v  situaci ozbrojeného konfliktu je například možno provést útok skrze počítačový systém, tj. aby kybernetický útok zasáhl pouze vojenský cíl, aby nedošlo k nerozlišujícímu útoku apod., musí nejdříve alespoň rámcově pochopit, jakým způsobem tyto počítačové systémy fungují.

Zatím jen dva manuály

V  Estonsku existuje centrum NATO pro výzkum kybernetických hrozeb a  ochranu proti nim (NATO Cyber Cooperative Development Centre of Excellence).

Jeho odborníci připravili odbornou studii tzv. Tallinn­ský manuál 1.0, v němž popsali, jakým způsobem reagovat na kybernetické operace z pohledu práva ozbrojeného konfliktu. Jedná se o osobní stanoviska specialistů, kteří působili v tomto centru. Nejde tedy o  žádný oficiální názor NATO, o  žádnou mezinárodní úmluvu, o žádný oficiální dokument, který by stanovil závazný způsob vedení kybernetických operací. Přesto je tento manuál velice významný. Připravili ho totiž význační odborníci na právo ozbrojeného konfliktu, tj. jak akademičtí odborníci, tak lidé, kteří mají dlouholeté zkušenosti s  působením v  ozbrojených silách, s  aplikací práva ozbrojeného konfliktu a  dále znalostí fungování počítačových systémů. Pro odborníky na právo ozbrojeného konfliktu tedy představuje určité vodítko, jakým způsobem tyto záležitosti interpretovat. V současné době připravilo talinské centrum další manuál, tzv. Tallinnský manuál 2.0, v  němž popsalo pravidla kybernetických operací, která je potřeba respektovat v době míru. První manuál tedy obsahuje výklad práva ozbrojeného konfliktu, jak by se aplikoval na  kybernetické operace. A  druhý je  zaměřen na  výklad současného mírového práva na vedení kybernetických operací. I když oba manuály nejsou právně závazné dokumenty, a  tudíž představují pouze odborná stanoviska význačných expertů, řada států tato pravidla podrobně studuje a bere jako vodítko při stanovování národních pozic v oblasti kybernetického prostoru. V  této souvislosti je například zajímavé, za  jakých okolností je možné pohlížet na hackera jako na kombatanta, a kdy naopak jako na  osnovatele ryze kriminální činnosti. Aby se na někoho mohlo pohlížet jako na kombatanta, který má v případě zajetí nárok na status válečného zajatce, musí předně mezi státy probíhat mezinárodní ozbrojený konflikt. Základní otázka tedy zní, zda je daná země, vůči níž jsou adresovány kybernetické útoky, v  mezinárodním ozbrojeném konfliktu se zemí, ze které tyto kybernetické útoky pocházejí. Kromě toho je ale potřeba zjišťovat i  to, kdo takový útok páchá. Terminologií práva ozbrojeného konfliktu hovoříme o  „statusu“ osoby. V  praxi složitě zodpověditelnou otázkou zůstává, zda se jedná o  příslušníka pravidelných ozbrojených sil, tj. kombatanta, a ­tudíž by jeho jednání bylo přičitatelné státu, či nikoli a daná osoba jedná samostatně. Vzhledem k  těmto složitostem v  praxi se  z  pohledu států NATO zatím všechny kybernetické operace odehrávají na defenzivní bázi. Státy se totiž bojí, že jakmile by přešly do ofenzivní fáze, tak vzniká problém přičitatelnosti. Jen těžko může někdo poslat hackerský útok zpět, anebo začít ofenzivní operace, když nevíme, kde to skončí. Největší problém kybernetických operací tedy je, že tato oblast nemá hranice. Text a foto: Vladimír Marek

12



A report 12/2016

Standardní program psychologické přípravy pro armády všech zemí NATO

Trénink duševního zdraví

Psychologická příprava vojáka je jednou z klíčových složek jeho vojenského výcviku a během své služby se s ní každý voják setká hned několikrát. Hned na počátku, v průběhu základní přípravy, při přípravě na nasazení v misi, před návratem z mise, ale i v nejrůznějších speciálních kurzech.

Z

 hlediska jejího praktického provedení ovšem tradičně narážíme na obtíže při  hledání kompromisu mezi srozumitelností pro laiky (kterými v oblasti psychologie většina vojáků je) a  zachováním potřebné odborné  úrovně a  zakotvením v  teoretických rámcích (v  nichž si naopak libují někteří psychologové). Nezvládnutí tohoto dilematu pak vede buď k tomu, že psychologická příprava postrádá odborné ukotvení a  působí jako snůška obecně platných životních rad a  moudrostí, které vyznívají natolik banálně, že nejsou brány vážně, nebo k tomu, že vojáci jsou zahlceni množstvím teorií, cizích slov a „psychořečí“, jimž nerozumí a  které jsou stěží prakticky použitelné. Toto  dilema se ovšem netýká pouze AČR, ale i jiných ozbrojených sborů či armád ostatních států NATO.

V  letech 2009 až 2014 jsem se jako zástupce České republiky účastnil  činnosti pracovní skupiny NATO RTO (Research and Technology Organisation)  HFM  RTG  203, která měla za  úkol vyvinout na  důkazech založený  (evidence-based) program psychologické přípravy v  základní přípravě,  použitelný (s  potřebou minimálních modifikací) ve všech armádách států NATO, s ambicí stát se v rámci NATO používaným standardem. Šlo o  standardní aplikovaný výzkum, na jehož počátku byl výzkum efektivity psychologické přípravy v jednotlivých státech NATO, stanovení cílů psychologické přípravy a následně definice metod, jejichž efekt bude měřitelný. Výsledkem této práce je kompaktní, dobře srozumitelný a  snadno realizovatelný vzdělávací program o  čtyřech na  sebe

navazujících modulech, jehož efekt je dobře měřitelný a  trvalý v  čase. Psychologickou přípravu chápe jako proces, v němž si vojáci osvojují způsoby jak zvládat zátěž a udržet si svou duševní pohodu a  duševní zdraví. Duševní zdraví pak není chápáno jako prostá absence nemoci či (psycho)patologických symptomů, ale jako stav duševní pohody a vyrovnanosti. Protože se pohybujeme v armádním prostředí, kde jsou prostřednictvím výcviku cíleně rozvíjeny schopnosti a  dovednosti, i  v  námi navrhovaném programu chápeme duševní zdraví jako něco, co lze prostřednictvím tréninku zlepšit. V originále tedy nehovoříme o psychologické přípravě, ale o tréninku duševního zdraví (Mental Health Training). Pro účely tohoto tréninku tak bylo nakonec vybráno několik (psychologických) dovedností, kterým je možné se snadno naučit, osvojit si je a následně je využívat. Nutné ukotvení v  teorii je realizováno pomocí jednoduchých, snadno pochopitelných modelů, jež dobře ilustrují povahu psychologických termínů (např. stres jako výsledek situace, kdy nároky na člověka kladené jsou vyšší, než zdroje, které má k dispozici) dobře demonstrovatelných i  v  situaci polního

A report 12/2016 výcviku (princip rovnoramenných vah). Prakticky vůbec nejsou používány „tradiční“ psychologické pojmy a  termíny (např. stres jako soubor neurohumorálních reakcí organismu na  neakceptovatelný poměr mezi reálnými nebo imaginárními osobními zkušenostmi a očekáváními). Ač oboje znamená v praxi totéž, první zmíněné je srozumitelné a  prakticky využitelné. Je tak např. snadné definovat další pojmy, jako je nuda, přetížení a rovnováha. V  další fázi je prakticky vysvětlena spojitost mezi myšlenkami, chováním a  emocemi. Na  praktických příkladech z  vlastního života jsou vojáci schopni pochopit, že když věří, že se jim něco podaří, je pravděpodobnější, že se jim to skutečně podaří. Že  to, jak se v nějaké situaci zachováme, je závislé na tom, co si o ní myslíme. A že to, co si myslíme, je možné často přehodnotit. Dále jsou vojáci seznámeni s tzv. kontinuem duševního zdraví, kdy různé stupně psychické pohody či nepohody jsou označeny barvami od zelené po  červenou, podobně jako u  otáčkoměru v  autě. Je tak možné popisovat psychický stav bez pomoci slov, jež ho obvykle popisují, ale která jsou někdy ve vojenském prostředí obtížně použitelná. Voják tak nemusí říkat, že je smutný, úzkostný či že má pocit beznaděje, ale prostě oznámí, že „je v oranžové“. A všichni kolem vědí, že se necítí dobře. Výhodou je, že stejný jazyk používají i instruktoři. Voják jim tak může sdělit, že mu není nejlépe a přitom se nemusí cítit špatně navíc z toho, že by byl považován za slabého. V  další fázi se pak vojáci zamýšlejí nad tím, jak řešili psychickou nepohodu v  ci­ vilu, zjišťují, že mnoho z  jimi používaných

13 způsobů zvládání zátěže je v  armádě nepoužitelných. Učí se tedy, jak přijímat to, co nemohou měnit a ovlivňovat to, co ovlivnit mohou. Jak situaci, nad níž zdánlivě nemají kontrolu, mohou vidět v jiném světle, z  takového úhlu pohledu, kdy se už tolik nekontrolovatelnou být nezdá. Dále se učí, jak si stanovovat cíle, jak roz­dě­ lit velký (a zdánlivě nedosažitelný) cíl na řadu menších a tím snáze splnitelných. To má své praktické využití v přípravě na řadu obtížných testů, jimiž musí v  rámci základní přípravy projít a na něž se tak mohou lépe připravit. Učí se „vnitřní řeč“ – tedy způsob, jak mohou sami sebe motivovat, jak mohou zpochybnit své obavy, jak mohou zacházet se  svým myšlením, když mají dojem, že  se  jejich motivace dokončit základní přípravu zmenšuje. Díky tomu si uvědomí, že  to, co  se zdá být vnější realitou, je jen obraz reality, který nám podává naše mysl, přefiltrovaný přes naše očekávání a  předchozí zkušenosti. Například v  situaci, kdy je voják konfrontován s neúspěchem, bude velký rozdíl, zda si pomyslí, že je neúspěšný celkově, nebo zda si dokáže říci něco ve smyslu, že šlo o jeden neúspěch v řadě úspěchů. Že když v sobě při náročném pochodu najde sílu si říci, že dojde do cíle, půjde se  mu snáz, než když se bude zabývat tím, jak už nemůže. Mezi další procvičované dovednosti patří např. taktické dýchání, což je aplikace dechových cviků jinak běžně používaných ke koncentraci, uklidnění či relaxaci. Předposlední modul je věnován otázkám života ve  skupině. Učí se, jak spolupracovat, jak je některé úkoly snadné splnit při

spolupráci s druhými, zatímco individuálně jsou nesplnitelné. Učí se, jak nabídnout pomoc ostatním a jak si o ni říct. Velká pozornost je také věnována tomu, co by ve skupině druhých lidí dělat neměli. A v poslední části se vojáci dozvídají, kde všude mohou hledat pomoc, když už situaci nezvládají sami. Kdy jít za  kolegy, kdy za velitelem, kdy vyhledat radu či intervenci psychologa a  v  jaké situaci už hledat pomoc v rámci vojenského zdravotnictví. Jednou věcí je ovšem výzkum a  vývoj takového systému a  druhou věcí je praxe. Z  vojenské nemocnice se ani ten sebelepší výukový systém do praktického využití nedostane. Ale díky skvělé spolupráci s psychology z  Oddělení operační psychologie výuky a  výcviku Odboru operační psychologie Agentury vojenského zdravotnictví a ochotě a  pochopení velitelů všech stupňů a  instruktorů Centra základní přípravy Odboru přípravy do zahraničních operací a speciální přípravy Velitelství výcviku – Vojenské akademie ve Vyškově se v AČR podařilo tento teoretický program uvést v praktický život. V  současné době se podle tohoto systému vyučuje psychologická příprava v  rámci základní přípravy a  je tak vytvořen prostor pro jeho další rozvoj a aplikace. Například pro výcvik před nasazením v  misi. Navíc je  potěšující vidět, že několikaletá ­práce a  nemalé finanční náklady vynaložené na  zahraniční služební cesty spojené s prací v mezinárodním týmu odborníků nebyly ztraceny. Text: pplk. Pavel Král, ilustrační foto: Vladimír Marek

14



A report 12/2016

Vysláním polního chirurgického týmu do Iráku navážeme na sérii úspěšných operací českých vojenských zdravotníků

Mise v bílém

A report 12/2016 chirurgická nemocnice stěhovala do  Východní Slavonie, kde začala působit ve prospěch mírové mise OSN UNTAES. Převzetím tohoto úkolu došlo opět ke  zvýšení počtu odborného personálu na  celkem 40 osob a  k  navýšení techniky. Kromě vyjmenovaných činností musela nemocnice kompletně zabezpečovat úkoly v  systému ­MEDEVAC (Medical Evacuation – zdravotnická přeprava a doprovod odsunovaných osob).

Pomoc uprchlíkům a postiženým V roce 1999 bylo rozhodnuto o misi AFOR zaměřené na pomoc kosovským uprchlíkům v Albánii. Za Českou republiku se do ní zapojila 6. polní nemocnice. Celkově se jednalo 89 osob, které doplňovalo 10 zdravotníků litevské armády. To zařízení poskytovalo péči nejen uprchlíkům, ale také příslušníkům operace AFOR. Nemocnice zabezpečovala čtyřiadvacetihodinovou pohotovost a odbornou lékařskou pomoc dle standardu NATO, tzv. „Role 2“, v rozsahu specializované lékařské péče v oborech traumatologie, ORL, RDG, stomatologie, kardiologie a psychiatrie. Celkem měla 5 chirurgických týmů. Dne 17. srpna 1999 postihlo severozápadní část Turecka ničivé zemětřesení o síle 7,8 stupně Richterovy stupnice, s vysokými počty obětí na  životech a  raněných. Počet osob zbavených přístřeší se blížil jednomu milionu. Za této situace vyjely dne 23. srpna 1999 z Kavaje do postiženého tureckého měst Gölcük mobilní týmy 6. polní nemocnice. Následně byla do této oblasti přemístěna i hlavní část polní nemocnice. Působila zde až do  stabilizace situace a  převzetí úkolů místními silami, k čemuž došlo koncem října 1999. V  průběhu mise na  území Albánie a  Turecka ošetřili čeští zdravotníci celkem 13 000 pacientů.

Před nedávnem schválila vláda vyslání polního chirurgického týmu do Iráku. V této zemi by měl působit od prosince 2016 po dobu šesti měsíců. Tým tvoří sedmnáct zdravotníků, kteří budou začleněni do polní nemocnice amerického námořnictva dislokované 70 kilometrů jižně od Mosulu. Jeho úkolem bude léčit zraněné irácké a koaliční vojáky. Veškerý zdravotnický materiál, jakož i logistickou podporu nezbytnou pro jeho činnost, a to včetně jeho ochrany, zabezpečí americká strana.

P

o zahájení činnosti Leteckého poradního týmu v Baládu v létě 2016 se jedná o  další konkrétní aktivitu Ministerstva obrany přímo v  Iráku zaměřenou na  podporu boje proti Daesh. Česká republika tak přispívá ke  stabilizaci situace v  regionu. Mezinárodní koalice tím mj. snižuje motivaci místního obyvatelstva k migraci a snižuje riziko pronikání islamistických bojovníků do Evropy.

Start v chorvatském Kninu

Naše armáda má mnohaletou tradici vysílání vojenských polních nemocnic a  zdravotnických týmů do  nestabilních oblastí. Když pomineme působení naší polní nemocnice v padesátých letech minulého století v ­Koreji, pak kořeny této činnosti sahají do  roku 1994, kdy bylo rozhodnuto o posílení našeho kontingentu na území bývalé Jugoslávie

o dalších 480 osob. ­Kromě některých dalších jednotek se jednalo i  o  polní chirurgickou nemocnici. Ta byla zpočátku koncipována jako samostatné chirurgické zařízení, které tvořily dvě chirurgické brigády s anesteziology a středním zdravotnickým personálem s  chirurgickou a  ane­ste­ziolo­gic­kou erudicí. Vše doplňovala odsunová chirurgická jednotka. Celkově se jednalo o 21 osob. Úkoly související se zdravotnickým zabezpečením začali čeští vojenští lékaři a zdravotní sestry s  ostatním personálem plnit ihned po  přesunu do chorvatského Kninu, který se uskutečnil 14. března 1994. Na  podzim roku 1995 se celé zařízení přesunulo do  chorvatského Záhřebu, kde střídalo polní nemocnici (M. A. S. H.) americké armády. Personálně se polní chirurgický tým rozšířil na 31 osob a byla doplněna další odsunová technika. V  březnu 1996 se polní

V Kábulu začínala nemocnice Po  dvou a  půl leté přestávce čekal příslušníky 6. polní nemocnice Afghánistán. Od  března 2002 působil v  Kábulu několik týdnů při britské 34. polní nemocnici náš chirurgický tým. V květnu 2002 jej nahradila 6. polní nemocnice. Zajišťovala zdravotnickou péči na  úrovni Role 3 pro příslušníky spojeneckých sil ISAF a místní obyvatele. V polovině října 2002 vystřídali příslušníky 6. polní nemocnice zdravotníci 11. polní nemocnice. Naše polní zdravotnické zařízení bylo schopné poskytnout denně péči až 160 nemocným či raněným. Disponovalo pěti chirurgickými týmy, které prováděly až 50 zákroků denně. Její logistické zázemí muselo za čtyři měsíce činnosti vyprodukovat 2 903 kubíků pitné vody, 215 280 kWh elektrické energie, zlikvidovat 2 010 kubíků tekutých odpadů a vyprat 12 000 kilogramů

15 prádla. Kromě zajišťování zdravotní péče čekal nemocnici v lednu 2003 i úkol likvidace základny, na které působila. Po návratu této polní nemocnice do  republiky pokračoval v  plnění úkolů mise jedenáctičlenný polní chirurgický tým, který byl až do dubna 2003 součástí německé polní nemocnice.

V irácké Basře

Dalším místem nasazení naší polní nemoc­ nice, konkrétně 7., byla irácká Basra. Působila zde ve dvou rotacích od dubna do konce roku 2003. Tvořila ji nemocniční část, podpůrné jednotky, humanitární odřad, dvě roty vojenské policie a skupina pro civilně-vojenskou spolupráci CIMIC. Součástí nemocnice bylo 129 kolových vozidel a 132 kontejnerů. Materiál nemocnice vážil téměř dva tisíce tun. Hlavním úkolem tohoto kontingentu bylo poskytování zdravotní péče místnímu obyvatelstvu, distribuce humanitární pomoci, úprava a rozvoz vody. Polní nemocnice měla 50 lůžek a 6 míst na jednotce intenzivní péče. Zároveň byly schopna pomoci až 300 pacientům denně. Personál nemocnice představovalo kromě středních zdravotnických kádrů sedmnáct lékařů, dva farmaceuti, jeden veterinář a jeden mikrobiolog. Podstatně menšího rozsahu bylo o  dva roky později nasazení našich zdravotníků v  ze­mě­tře­sením postiženém Pákistánu. Šestičlenný traumatologický tým zde působil od 12. října 2005. Počátkem listopadu ho vystřídala třicetičlenná skupina vojenských zdravotníků. Tým plnil úlohy podle zdravotnických odborností, a to v nizozemské polní

nemocnici ve městě Bagh, která se nachází asi 100 kilometrů východně od Islamabádu. V  týmu byli zastoupeni chirurgové, epidemiolog, specialista ORL, lékař ARO, pediatr a veterinář. V  roce 2007 se česká polní nemocnice na  téměř dva roky ještě vrátila do  Afghánistánu. V  pěti rotacích se na  kábulském letišti vystřídaly desítky lékařů a  stovky zdravotních sester. Jejím úkolem bylo poskytování zdravotnického zabezpečení vojákům Severoatlantické aliance, kteří působili v  prostoru kábulského letiště. Dále měla na starosti tranzit pacientů a udržení zdravotního stavu před strategickou evakuací. Vykonávala preventivní a veterinární péče v prostoru odpovědnosti. Podílela se také na výchově a vzdělávání zdravotnického personálu afghánské armády a bezpečnostních sil. Pro případ hromadných ztrát zajišťovala i výjezdní týmy, a to do vzdálenosti až 10 kilometrů v okruhu kábulského letiště. V  souvislosti se zajištěním letecké záchranné služby MEDEVAC drželi naši zdravotníci základní pohotovostní pomoc M1 s  časovým limitem pouhé tři minuty. Kromě toho se ještě držela služba M2 s pohotovostí do osmi minut a pak také běžné služby na jednotlivých odděleních. I  po  návratu naší polní nemocnice do vlasti se naše armáda podílela na zajišťování zdravotní péče na kábulském letišti. Patnáctičlenný polní chirurgický tým působil nejdříve ve francouzské a později americké polní nemocnici dislokované v této lokalitě. Text a foto: Vladimír Marek

Zaměřeno na aktivní zálohu „Říkali nám, že bude hůř a nelhali.“

Z deníku záložačky

V rámci šestitýdenního kurzu základní přípravy AZ, který právě proběhl ve Vyškově, vám přinášíme osobní zkušenosti jedné z účastnic kurzu. Pohled záložačky je unikátní tím, jak je náročné absolvovat kurz pro ženu a s čím se musí vypořádat. Jednotlivé části deníku vám přineseme i v dalších číslech A reportu.

O

pět Vás zdravím. Tento týden nezačal pro některé zrovna nejlíp, pro většinu z  nás ale naštěstí ano. Začalo to v  pondělí ráno, přesunem na  vzdálenější střelnici (cca 12 km). Tu vzdálenost instruktoři během cesty tak nějak měnili, takže, kdo nekoukl do mapy, netušil... a do kopce…

a s „vakem na zmije“. Padla pádná poznámka: „Toho, kdo ty po... bágly vymyslel, bych zabil...“ měla i  pokračování, které je nepublikovatelné. Ano, i  já jsem ten „slabší kus“, co  odpadal, jak nás trefně nazval „silnější kus“.  :) Začaly mne brnět a  necitlivět nohy a  ruce, pravá ruka úplně natekla a  cit jsem

do  ní dostala až po  hodině na  střelnici. Bágl mi větší část cesty nesli kluci, tímto jim ještě jednou moc děkuji. Vědí, že u mě mají minimálně pivo. Osobně to vidím na  něco říznějšího. :) Dost mě to rozhodilo, protože, sice po rovině, ale přesuny, i noční, jsem v rámci přípravy chodila i  s  třiceti kily, nejdelší 20 km s dvaceti na hrbu. Nechápu vůbec, že jsem byla „Out of Order“. A  to už začíná šrotovat v hlavě, a to nechcete. Naštěstí vás nenechají v klidu, tak to v tom kalupu hodíte za hlavu. Co se týká střeleb, nikdy jich nebude dost. To vám řekne i instruktor ZERO. :) Pistole vz. 82 – říkám jí Mrcha zákeřná. To bude

17 ořech. V civilu jsem střílela jen z Gločka 19 a  ten má delší hlaveň. Jak trefně podotkl instruktor, krom „pacenek“ je to částečně i délkou hlavně a poradil, kam mířit. Navečer nás odvezli na  místo, kde jsme měli budovat přístřešky a  maskovat je. Při  nalézání na  Tatru jsem se fest třískla do kolena, ale dobrý. Přístřešek se nám povedl moc. Když se dají dohromady chlapi a ženský, ne vždy to musí skončit katastrofou! V  okolí jsme nastražili pasti z  gumicuků a  kamuflovali je zelení, kvůli případné noční návštěvě, která by mohla zcizit BRENy a ráno nám dát „KIRIS“. Zvažovali jsme spát s mazlíky (BREN) ve spacácích. Nakonec byl klid. Pro mě do tří do rána. Ozvalo se koleno a na nástupu už bylo jasný. Instruktor zavelel „ošetřovna“ a byla jsem jasná celá. Jak jsem ukecaná, došla mi řeč. Naštěstí už je to cajk, sem tam to cítím, ale zamotalo to šišku. Píšu to proto, ať se připravíte na to, že sedíte s úlevama na baráku, vaše četa se vrací z  přežití náročným přesunem, zmoklí, vyřízení a vy si hačáte. Nepřeju vám to. Chtělo se mi bulet, že jsem nebyla s  nima, i  jsem se styděla. A naštvaná, že jsem přišla o spojovací, taktiku, maskování, odtah zraněného, přesun dle mapy na základě gridů. V  noci po  stráži u  zbraní jsem nespala a čučela na obrázek od neteře na zdi a rovnala si to v hlavě. A pak spala hodinu, takže další den byl zajímavý. :) Nastal menší zlom v chování kolegů, s některými jsme se shodli, že se začínají projevovat individuality, určité vlastnosti a ambice, co se má tmelit, se  tmelí, a  naopak. Psycholog pozorovatel by si tu přišel na své. :) Další poznatek je, že i se strhlými puchýři se dá docela běhat. Pro mě to je pozitivní zjištění. Jen ten rozběh trvá, a pak zas není síla doběhnout četu. Tak jedu celý víkend na hemagelu a nejsem zdaleka jediná. Čert vem paty, jsou tu lidi, co řeší kotníky atd., to  je mnohem horší a  zásadnější. Fakt investujte do  dražších náplastí. Drží  na  noze a loupou se, až se rána hojí. Někdo na ně nadává, mě a kolegyňce pomohly. Píšu dnes vážně, ale sranda je tu pořád. Třeba, když si někdo nekvalitně naaranžuje „Krtkův rýček“ do batohu a při povelech „vlevo a vpravo v bok“ likviduje bratry a sestry ve zbrani. My ty hadí tance, jak všichni uhýbají, vidíme zezadu a stojí to za to. A čím větší únava, tím častější záchvaty smíchu. Ten některé přešel, při pohledu na  rozvrh na příští týden... Překážková dráha. :) Co na mě zapůsobilo z posledních dvou dnů nejvíc, byl nácvik loupání v  šachovnici při nástřelu z  dvanácté, se samopaly vz. 58 a  dvěma zásobníky po  patnácti nábojích. I čtyři plné by byly málo a zde jsou ­VELICE na  místě zkušenosti našich instruktorů z  misí. I  při šetření municí (že nepálíte dávky a  shootíte po  jedné ráně), odhaduju, že při cca patnácti vojácích bychom vydrželi 20 minut, možná ani to ne, pokud bychom se nestahovali rychleji. Byla jsem napomenuta kolegy, když jsem chtěla ještě

po  třetí během hodiny ukázat postup loupání v  šachovnici. Nebylo to pro mě, teorii znám od  profesionálů už z  dřívějška co se týká tohoto. Tušila jsem, kde se to splete a  taky že ano. Ale napoprvé to nemůže být perfektní a  díky často seknutým zbraním se pořád řvalo „závada“ a jednotka tak poznala, co minimálně může zkomplikovat situaci. To  chce fakt drilovat donekonečna. A je na vše moc málo času. I na jídlo. Ještě chvíli a budeme to do sebe bagrovat jako mariňáci v americkým filmu. Chci touto cestou všem z roty říct. „Obdivuju vás a vážím si vás.“ I když vás neznám všechny.

Ještě jeden tip. Než sem půjdete, zkuste se naučit dva články „Voják je zejména povinen“ a  „Voják je povinen“. Budete mít ušetřenou spoustu času na učení jiných věcí a míň stresu, bo tyto „básně“ se velice špatně učí. Přeji hezký zbytek víkendu, a protože vím, že to čtou i „naši“ a největší boj vede vždycky člověk sám se sebou... Jedna krátká větička – zazněla ve filmu „Na život a na smrt“ – operace Red Wings... „Never end the Fight“. Skuteční „frajtři“ se teď asi smějí. Ne. Ti skuteční chápou... My s těmi boji teprve začínáme a  kdo půjde dál, i  k  profi, tak ví, že budou těžší a těžší. Zdraví vás jedna ženská.

18



A report 12/2016

Centrum biologické ochrany v Těchoníně prověřilo specializovanou infekční nemocnici pro izolaci a léčbu pacientů s vysoce nakažlivou nemocí

Nebezpečné viry aktivovaly Těchonín

A report 12/2016 „Při této práci je pro zdravotníky nezbytnou součástí dodržování tzv. bariérového přístupu, obzvláště v  případě potvrzení nebezpečných patogenů, v  tomto případě viru Eboly,“ zdůrazňuje Aleš Rybka. „Proto si zdravotníci po  každém kontaktu s  pacientem mění svrchní rukavice a  samozřejmě dezinfikují jak svrchní, tak prostřední vrstvu.“ V hermeticky uzavřené nemocnici se nachází i místnost, která je určena pro hematologické a biochemické vyšetření. „Protože výsledky vnitřního prostředí znalosti ohledně funkce ledvin, jater, srdečních funkcí jsou nezbytné pro lékaře k  rozhodnutí o  pokračování léčby,“ zdůrazňuje podplukovník Rybka. „Součástí je i přístrojové vybavení pro vyšetření transfuzních přípravků, ale nacvičuje se například i doplňování transfuzních protokolů a  dalších nezbytných úkonů.“

Snídaně – oběd – večeře

Zdravotnický personál podává pacientům stravu. I to se děje za přísných bezpečnostních podmínek. V určenou dobu se rozdělují snídaně, obědy a  večeře. Je rozdělena i  podle dietních omezení. „Strava je dovážena v  plastových miskách, které jsou zatavené folií, čímž se minimalizuje manipulace s talíři, kde existuje například riziko poranění,“ vysvětluje dále vojenský lékař Aleš ­Rybka. „Je nutné zdůraznit, že plastové obaly se po použití vyhodí a mohou se bezpečně zlikvidovat.“ Je nutné podotknout, že likvidace veškerého odpadu se řídí přísnými bezpečnostními podmínkami.

Základem je desinfekce

Ebola nebo SARS. Vysoce infekční choroby, které se mohou rychle šířit napříč státy, bez ohledu na rasu a pohlaví. Mohou potkat kohokoliv z nás. V podhůří Orlických hor v Těchoníně má Armáda ČR unikátní zařízení, které jako jedno z mála v Evropě dokáže s těmito vysoce infekčními chorobami bojovat.

„C

vičení prověřilo aktivaci nemocnice a  zároveň její uvedení do  plného provozu,“ říká řídící cvičení podplukovník Jan Kuryviál a  dodává, že  záměrem bylo dosáhnout plných operačních schopností. „Personál nemocnice si téměř naostro vyzkoušel příjem pacientů, komplexní péči s  následnou léčbou včetně odběrů nezbytných vzorků k laboratornímu vyšetření.“

Fiktivní ebola

Cvičení maximálně simulovalo reálnou situaci. Na  jednotce intenzivní péče leží pacient s podezřením na nákazu virem ­Ebola. „Je  ve  vážném stavu a  náš zdravotnický personál, který pracuje v  ochranných pomůckách, poskytuje zdravotní péči, zajišťuje měření životních funkcí pacienta, podávání nezbytných léků, infuzí a dalších nezbytných

procedur,“ vysvětluje práci zdravotnického personálu podplukovník Aleš Rybka. „Další nezbytnou součástí je i  hygienická péče nebo prevence proleženin.“

Bezpečnost na prvním místě Zdravotnický personál za  velmi přísných podmínek biologické bezpečnosti odebírá vzorky nutné pro laboratorní vyšetření, ­které podezření potvrdí nebo vyvrátí. Personál pracuje v  ochranných oblecích. Nezbytnou součástí v tomto prostředí je právě hygiena rukou. Obzvláště při práci s vysoce nebezpečnými patogeny, což je právě v tomto případě virus Eboly.

Stojíme před hermeticky uzavřenými kovovými dveřmi. Jejich otevření podléhá vysoce bezpečnostním podmínkám. Prochází tudy zdravotnický personál, když vchází a  po  skončení služby odchází z  infekční části nemocnice. „Při výstupu z  infekční části probíhá oplach 2% roztokem persterilu, který zajistí dekontaminaci oděvů,“ popisuje bezpečnostní situaci v  nemocnici lékař. „V  čisté části nyní probíhá oblékání nové směny do  speciálních ochranných přetlakových oděvů, musí se zajistit instalace interkomu pro vnitřní komunikaci osob jednak mezi sebou, ale i s velínem. Následně personál projde desinfekční sprchou do  infekční části, kde pak zahajuje svoji směnu,“ dodává podplukovník Rybka.

V karanténě až sto osob

Prověření schopností tohoto unikátního armádního zařízení v případě krizové situace vyplývá z usnesení Bezpečnostní rady státu a Realizační dohody o součinnosti mezi Ministerstvem zdravotnictví a  Minis­terstvem obrany k plnění úkolů pro zajištění karantény

19 osob a izolace a léčby pacientů s vysoce nakažlivou nemocí nebo podezřením na  ni. „Centrum biologické ochrany v  Těchoníně by mohlo v případě krizové situace přijmout až sto osob do  karantény,“ informuje plukovník Jan Kuryviál. „Na  lůžkové oddělení specializované infekční nemocnice pak lze přijmout až 28 pacientů s  příznaky vysoce nakažlivé nemoci, z čehož osmi pacientům je možno současně poskytnout lůžkovou intenzivní péči.“ Na  cvičení se podíleli jak příslušníci Agentury vojenského zdravotnictví, tak Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha, Vojenské policie Olomouc a  vojáci 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce.

Zneužití biologických zbraní je reálné „Nebezpečí šíření závažných vysoce nakažlivých nemocí či zneužití biologických zbraní nemusí být v  dnešním světě jen teo­retickým scénářem,“ uvedl zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – náčelník štábu generálporučík František Malenínský, který se s průběhem cvičení přímo v  Těchoníně seznámil. „Proto je důležité, že i ­Armáda České republiky v této oblasti přispívá k většímu bezpečí našich obyvatel a na případné krizové situace je připravena.“ Text a foto: Jana Deckerová

Představujeme vojenské profese Musíme si uvědomit, že v polních podmínkách je vše mnohonásobně těžší. „Uvařit jídlo ve stacionární kuchyni umí každý, ale tady se prokáže schopnost jedince přizpůsobit se podmínkám, které si žádný běžný kuchař neumí představit ani v tom nejhorším snu,“ říká kuchař ze 4. brigády rychlého nasazení. Proto je i dnes za všechny rady a zkušenosti, které mu jeho starší kolegové na začátku předali, vděčný a  nováčkům je předává dál.

Nadčasová kuchyň ­POKA IV

Starší kuchař

Velmi důležitou profesí v každé armádě – tu českou nevyjímaje – je vojenský kuchař. K tomu, aby každý voják byl v pohodě, zvládal náročný výcvik, ale třeba i bojové nasazení, nesmí mít zkrátka hlad. Ovšem nasytit například při takovém cvičení přes pět set, někdy tisícovku vojáků, dodržet všechny normy, zásady správné výživy a vařit převážně z čerstvých surovin, to už je pěkná fuška, u které by se i Zdeněk Pohlreich zapotil. Pětatřicetiletého četaře Patrika Bebra ze 4. brigády rychlého nasazení však jeho práce ve vojenské kuchyni baví, a to už téměř deset let.

„K

dyž jsem se vyučil kuchařem, začínal jsem v  kuchyních restaurací a  hospůdek,“ říká četař Patrik Bebr. „Od  mala mě však přitahovaly maskáče a po armádě jsem vždycky pokukoval, a když jsem si k tomu přidal i nabízenou sociální jistotu, nebylo co řešit. A ani dneska, po deseti letech, svého rozhodnutí nelituji, velké kotle mě totiž vždycky lákaly.“

Z restaurace k bojové jednotce Při náboru do  armády ho čekala zdravotní prohlídka, tělesné přezkoušení, psychologické testy. „Při náboru jsem už na začátku uvedl, že bych chtěl dělat to, co umím a čím jsem se vyučil, tedy kuchaře,“ vzpomíná

Patrik Bebr. „Bylo mi hned nabídnuto zařazení k 4. brigádě rychlého nasazení.“ Po výcviku ve Vyškově nastoupil k určené jednotce a jako poslední člen týmu doplnil družstvo kuchařů v  provozní četě. Ostatní kuchaři už tam nějakou dobu působili, takže ho zasvětili do  tajů vojenské kuchyně. „Kuchařina jako taková nebyla problém, ale musel jsem se podrobně seznámit s mobilní polní kuchyní, v  níž se vaří jídla v  poli,“ svěřuje se kuchař. „Byl to trochu šok, když přijdete z moderní kuchyně, kde je všechno v nerezu, a vidíte kuchyň v náklaďáku, ­který jede na naftu. Takže osahání si každého zařízení, jak funguje, na  co je potřeba dávat pozor, to bylo v začátcích hodně těžké. Ale také si vzpomínám, že kluci převzali hodně věcí i ode mne, takže jsem paradoxně předal i jim něco ze své kuchařiny.“

Oproti civilu je vaření pro vojáky možná jednodušší. Je totiž předem jasně daný počet porcí, které je nutné vydat, a to třikrát denně. „V restauraci vaříte jedno, čtyři, šest jídel, zkrátka jak kdo přijde,“ konstatuje ­Patrik Bebr. „Na cvičení musíte mít uvařeno jedno jídlo, ale třeba pro tři stovky vojáků najednou, a  to od  snídaně přes oběd až  po večeři. Jídlo se během cvičení totiž připravuje v polních kuchyních s názvem POKA III/I, jež jsou umístěny na  podvozku vozidel Praga V3S a  POKA IV na  podvozku vozidla Tatra Armax, které je jediné svého druhu v české armádě. Obsluhu kuchyně tvoří vždy řidič, obsluha a dva kuchaři. Každá z  těchto kuchyní je schopná samostatně pracovat a  uvařit 150 jídel třikrát denně. POKA IV je vybavená samostatnou centrálou, která vyrábí elektřinu pro provoz kuchyně, nádrží na vodu, chladícími a mrazícími lednicemi, dvěma vařícími pánvemi a konvektomatem. Tato vozidla jsou v současné době u 4. brigády tou nejosvědčenější technikou v poli. „Musím přiznat, že POKA IV, na které pracuji, je technika oprav­du nadčasová a i v současné době stále splňuje vše, co potřebujeme k naší práci,“ potvrzuje četař Patrik Bebr. „­Všechno zařízení je v  nerezu, je  tam připojení na  teplou vodu a  hlavně kuchař je schopný tento druh kuchyně obsluhovat téměř sám. Na rozdíl od POKA III, kde je nutný sehraný tým lidí, kde každý má svůj úkol. Ale i na této starší kuchyni se uvaří kvalitně, jen je potřeba více lidí.“ Sehranost party, která tvoří kuchařský tým, je velmi důležitá. Jednotlivec nezmůže nic. Uvaří se potom rychle, kvalitně a dobře.

21

Jídlo pro 150 i 1000 vojáků

Pokud vyjíždí červené barety na  několikadenní cvičení, polní kuchyně i se svými kuchaři, řidiči a  obsluhou najíždí na  předem určené místo mezi prvními. „Na  cvičení zajišťujeme vždy brigádu a  velitelství, pak přidružené dvě jednotky, což jsou spojaři a  provozní četa, a  někdy také participující jednotky přidružené k  velitelství,“ popisuje četař Bebr situaci stravování při cvičení. „Naprosté minimum je zajištění stravy pro 150 vojáků, ale vařili jsme i pro tisíc vojáků, to bylo zatím naše maximum. To už ale nezajišťujeme jenom my s  našimi dvěma auty, ale logisticky jsou zajištěny další polní kuchyně z jiných útvarů.“ Pokud se zajišťuje strava pro tisícovku vojáků, práce na  jednotlivých polních kuchyních se rozděluje. „Znamená to, že kuchyň nepřipravuje celé jídlo, ale vždy jen jednu část a další zajišťují ty zbývající,“ pokračuje kuchař. „Ve finále se to spojí.“ Jídelní lístek na připravované cvičení navrhují kuchaři té jednotky, která cvičení řídí. A  to už tak dva měsíce předem. Kuchaři navrhnou jídelníček na celou dobu cvičení, právo veta a schválení je na veliteli. „Podle daných norem pak musíme dané suroviny nanormovat, a to přesně na počet lidí,“ říká četař Bebr a dodává, že pak už se to musí jen objednat a skladník to pak vše má ve svém skladu, odkud potřebné suroviny vydává.

Jídlo bez éček

„Když jsem u  čtyřky začínal, pamatuji si, že se vařilo s různými umělými dochucovadly, které třeba právě Zdeněk Pohlreich háže v každé kuchyni do koše,“ vzpomíná na vaření u jednotky dnes starší kuchař Bebr. „Jsem moc rád, že se to změnilo i u nás, protože si zakládám na tom, aby se vařilo vždy z čerst­ vých surovin, podle zdravých zásad, a myslím, že se to určitě vyplatí. Už jenom proto, že vojáci nebudou mít zažívací potíže, žádné žaludeční problémy, mohou se pak plně soustředit na plnění daných úkolů.“ Za  těch deset let se kuchařina opravdu posunula v  tomto směru dopředu. „Jsem moc rád, že jsem k tomu mohl přispět, řídím se tím od  začátku, vařím tak i  doma, a  myslím si, že zdraví máme opravdu jen jedno a zdravá strava by opravdu měla být u  každého na  prvním místě,“ konstatuje kuchař, kterého jeho práce opravdu baví. „A vojáci si to, myslím, zaslouží dvojnásob.“

Budíček v půl páté

Na cvičení kuchaři vstávají v půl páté a začíná šrumec. Nastartuje se kuchyň, vyráží se za  skladníkem, nosí se suroviny do  lednic, připravuje se snídaně a dává se na výdejní místo. Dané úkoly se jednotlivým lidem rozdělují už den předem, takže ráno už každý ví, co má dělat.

Guláš pro 1000 vojáků 80 kg hovězího masa 12 l oleje 40 kg cibule 10 kg mouky 1 kg česneku 0,2 kg kmínu 0,1 kg majoránky 1,5 kg mleté papriky 0,1 kg pepře 3 kg soli 120 l vody „Kuchaři, připravující snídani, se pak připojí k těm, co už mezitím od rána připravují oběd, který musí být připraven na danou hodinu,“ říká četař Patrik Bebr. „Při obědě se pak už zase začíná s přípravou večeří. Den končí přípravou surovin na  další den, jako třeba oloupání cibule nebo česneku a dalších surovin a nutná je pak krátká porada s rozdělením úkolů na příští den. Do postele se dostáváme nejdříve kolem desáté večer.“

Jedničkou jsou špagety

Při sestavování jídelníčku se nelze vyhnout tomu, že se s výběrem jídel netrefí kuchaři každému do noty. „Někdo třeba nejí rajskou, někdo ji miluje, ale vyhovět všem opravdu nejde a jídlo se dělá jen jedno,“ konstatuje Patrik Bebr. „Jak známo, hlad je ale největší kuchař, takže buď to ten voják sní, nebo ne. To už je opravdu na něm, ale stravu odebrat musí. Jestli to nesní, nebo to dá kamarádovi, to už je na něm.“ Ale kuchaři se snaží, aby v jídelníčku každý voják našel něco, co mu chutná. „Nejoblíbenějším jídlem červených baretů jsou špagety,“ usmívá se Patrik. „Uvařit je v takovém množství, to už vyžaduje zkušenost. Nesmí být rozvařené ani tvrdé, ale to je o té zkušenosti, ke které musí každý kuchař dojít sám.

Kuchařina musí bavit

„Každý by měl dělat práci, která ho baví, to  je  taková moje zásada,“ říká četař Patrik Bebr, starší kuchař u 4. brigády rychlého nasazení. „Proto jsem chtěl u armády dělat to, co nejvíc umím. Snad to nebude znít jako klišé, ale pro mě je skutečně největší odměnou, když našim vojákům moje jídla chutnají.“ Důležitá pro Patrika Bebra je i  relaxace, i  když jak se přiznal, když dlouho nevaří, je  nesvůj, a  i  doma vaří s  radostí. Poslední dobou ale odpočívá a  nabírá síly při sněžných závodech tažných psů. „Máme s manželkou společného koníčka, ke kterému mě přivedla, takže v přírodě, na sněhu a se psy si čistím hlavu od  těch armádních kotlů,“ směje se sympatický kuchař. Text: Jana Deckerová, foto: autorka a kpt. Milan Němec

Lidé kolem nás

23

Prof. MUDr. Jan Bartoníček měl prý v životě štěstí na učitele

Životním obloukem

do Střešovic dnes uznávaný přední český ortoped a traumatolog, přednosta Kliniky ortopedie 1. lékařské fakulty UK a  Ústřední vojenské nemocnice Praha. Měl prý v  životě štěstí na  své učitele, které potkal vždy ve  správnou chvíli a  na  správném místě svého života. Rád také vzpomíná na lékaře, kteří si umějí najít čas na  to, aby vysvětlili svému pacientovi, co ho čeká a jaké navrhují řešení jeho zdravotního problému. Přizná, že pohled na práci lékařů z té druhé strany, tedy z nemocničního lůžka, je životní zkušeností k  nezaplacení. Díky tomu se prý umí vžít do pocitů nemocného a podle toho k němu přistupuje. „Mě ještě v  lokální anestézii operovali meniskus, a  to otevřeně. Takže, když dnes pacienti fňukají, že je bolí koleno, říkám si v  duchu s  nadsázkou, víte houby, co je  to bolest. Bylo to v  době, kdy by mne ani ve  snu nenapadlo, že se do  Střešovic jednou vrátím jako lékař a dokonce jako přednosta kliniky,“ dodá profesor.

Začínal na Bulovce

J

an Bartoníček vyrůstal v  rodině lékaře a  zdravotní sestry. Odmala byl sportovcem, jak se říká, tělem i  duší. Hrával závodně kopanou, poté propadl horolezecké vášni. Jak sám zdůrazňuje, sport potřebuje, ale také moc dobře ví, jak dokáže bolet. Ostatně právě zranění menisku z  kopané ho dovedlo do  vojenské

nemocnice v pražských Střešovicích, aby se sem po dvou letech, kdy už byl studentem medicíny, vrátil. „Na Vánoce před čtyřiceti lety jsem musel zůstat ve  zdejší  nemocnici. Měl jsem totiž za  sebou čerstvou operaci menisku. Byly to jediné Vánoce, které jsem strávil mimo domov,“ svěřil se profesor Jan  Bartoníček,

Po  absolvování Fakulty všeobecného lékařství UK v  roce 1980 nastoupil ­doktor ­Bartoníček na  Ortopedickou kliniku Nemocnice Na Bulovce. V roce 1992 byl jmenován docentem, v  roce 2004 pak řádným profesorem ortopedie. V  letech 1993 až 2009 byl přednostou Ortopedicko-traumatologické kliniky 3. lékařské fakulty UK. Už od  2. ročníku studia medicíny pracoval v Anatomickém ústavu 1. LF UK, kde mimo jiné dodnes přednáší. Klinické anatomii pohybového aparátu se věnuje více než čtyři desítky let. Ve své bohaté praxi se zabýval nejrůznější problematikou – od  dětské ortopedie, končetinové traumatologie, přes artroskopii až po traumatologii páteře. V  posledních letech se ale věnuje především chirurgii nohy a  hlezna, zlomeninám lopatky a osteotomiím kyčelního kloubu.

„Prošel jsem snad všemi pražskými nemocnicemi, ale tady ve Střešovicích se cítím opravdu dobře. Víte, ona tato nemocnice vždy měla výbornou ochrannou značku a v povědomí odborníků i laiků je zapsána jako ta, která má nejen špičková pracoviště, ale také ty nejlepší lékaře,“ uvede profesor a vzápětí dodá, že zdejší devizou je ale také přístup sester k pacientům, jejich profesionalita, bez níž by střešovická vojenská nemocnice nebyla tím, čím dnes je. Potvrdí, že práce tady má ve  spojitosti s  jeho oborem ještě jednu výhodu oproti ostatním zdravotnickým zařízením. Tou  je fakt, že je určena především pro vojáky. Ti by měli vědět, že se na  zdejší personál mohou stoprocentně spolehnout, že  právě tito lidé pro ně udělají vždy maximum možného. „Setkáváme se tady se specifickými zraněními, která jsou spojena s  posláním vojáků, která souvisejí s jejich nasazením v zahraničních misích. Mnohdy je to pro  nás, lékaře, výzva, abychom napnuli své síly při operativním řešení problému, se kterým se setkáváme právě jen v takovýchto chvílích, kdy nám přivezou poraněného vojáka z mise,“ přizná se profesor Bartoníček. Svěří se také, že je pro něj čest pomoci hrdinům 2. světové války, válečným veteránům, kterých si nesmírně váží. „Víte, on chtíc nechtíc, náš obor dostihne s  přibývajícím věkem každého z  nás,“ ­řekne přednosta ortopedické kliniky a vypráví historku o jednom ze svých posledních abiturientských setkání, kde se ukázalo, že  na  něm byl tím nejžádanějším. To proto, že téměř každý z jeho účastníků měl potřebu řešit problémy s funkcí pohybového aparátu.

Pedagogická práce

Při rozhovoru s profesorem velmi rychle pochopím, že je jedním z těch odborníků, kteří jsou pohlceni svou prací a že ji berou jako poslání. Ostatně jeho profesní život lze prý shrnout do  tří sloves: léčit, učit a  ­bádat. Všechny tyto činnosti jsou spolu úzce propojeny. Když se zmíním o jeho pedagogické práci, uvede, že začátky v  jeho učitelování se datují do konce sedmdesátých let minulého století, kdy sám jako medik začal učit mediky. Od té doby s učením již nepřestal. Od  roku 2009 má řádné přednášky anatomie i  pro mediky v  1. ročníku na  1. LF UK v  Praze. Tuto možnost mu nabídl tehdejší přednosta Anatomického ústavu profesor Miloš Grim. Protože zná dobře jak anatomii pohybového aparátu, tak i její praktické využití, mohl studentům nabídnout trochu jiný přístup než anatom teoretik. „Když jdete přednášet jako člověk, který tu anatomii dělá, že víte k  čemu je, tak to  můžete říci trošičku s nadhledem. Říci tohle je důležité, tohle není důležité. ­Občas u  toho ukážete nějaký ten krvavý obrázek, nějaký rentgen a musím říct, že to tam přednáším už šest let

Jeho monografie věnovaná anatomii velkých kloubů se stala jednou ze základních učebnic při přípravě českých a slovenských ortopedů a traumatologů k atestacím. Je znám svou bohatou publikační aktivitou. Ostatně kromě uvedené učebnice o velkých kloubech a několika dalších monografií (včetně kapitol ve  třech významných světových monografiích věnovaných zlomeninám proximálního femuru a  zlomeninám lopatky) má na svém kontě celou řadu odborných publikací. Uskutečnil na stovky odborných přednášek doma i v zahraničí. Samozřejmě, že medicína, která ho stále baví, je na  prvním místě, ale kromě ní má profesor Bartoníček i  široké spektrum zájmů. Jeho celoživotním koníčkem je především literatura, následuje archeologie a  cestování. Splnil se mu prý dětský sen, když mohl cestovat na  Velikonoční ostrov v  Tichomoří a  do  některých dalších významných světových archeologických lokalit. Považuje za štěstí, že se mohl podílet na zkoumání kosterních ostatků Karla IV.

Nejvýznamnější ocenění

a mám na svou práci pozitivní ohlas od mediků, že takhle je to pro ně zajímavé a navíc tam učím i v dalších ročnících. Baví mne to. Je to pro mne splátka toho, co jsem od Anatomického ústavu dostal a dostávám. Takhle to mohu vracet,“ podotkne profesor Bartoníček. Položí důraz na to, že když učí, musí si vše sám srovnat. „Ono to vždy vypadá jednoduše, přednášet. Najednou ale člověk zjistí, že to, co bylo naprosto jasné, není tak jednoduché. Musí o tom přemýšlet. Srovnat si to tak, aby to ta druhá strana pochopila, takže tím, že učíte, učíte především sebe,“ konstatuje profesor.

Zahradníčkova cena operačních oborů za  soubor prací věnovaných poranění kolenního kloubu za  rok 1982 (společně s  O.  Čechem a  A. Sosnou). Cena za  nejlepší práci publikovanou v Acta Chirurgiae Orthopaedicae et Traumatologiae Čechoslovaca za  rok 1989 (Enderovo hřebování u  zlomenin proximálního konce femuru). Pamětní medaile Lékařské fakulty UK v  ­Plzni – 1999. Pamětní medaile Úrazové nemocnice v Brně – 2005. Text: Miroslav Šindelář, foto: autor a archiv Jana Bartoníčka

domino V  Centru zabezpečení materiálem technického zabezpečení Štěpánov se uskutečnilo odborné shromáždění vrchního praporčíka AČR. Účastnilo se ho 62 vrchních praporčíků ozbrojených sil ČR všech úrovní a bylo zaměřeno na aktuální změny probíhající v české armádě a úskalí, se kterými se potýkají příslušníci mužstva, poddůstojnického a praporčického sboru ozbrojených sil ČR.

V  konferenčním sále Domu armády Praha byly slavnostně vyhlášeny výsledky letošního ročníku armádní Běžecké ligy. V  celkem devíti kolech, která se konala v Brně, Opavě, Jincích, Sedleci-Vícenicích u  Náměště nad Oslavou, Staré Boleslavi, Bechyni, Lipníku nad Bečvou, Přáslavicích a  naposledy pak přímo v  den vyhlášení v Praze, se utkalo více než 524 armádních amatérských sportovců – vytrvalostních běžců z  řad vojáků z  povolání, občanských zaměstnanců resortu MO a studentů Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy v  Moravské Třebové. Soutěžilo se jak v soutěži jednotlivců, tak letos i vůbec poprvé v  soutěži družstev, v  níž vítězný tým obdržel putovní pohár náčelníka Generálního štábu AČR.

První listopadový týden zorganizoval 153. ženijní prapor v  Olomouci ve  Vojenském výcvikovém prostoru Libavá výcvik pro specialisty řídících trhacích prací velkého rozsahu. Účastnili se jej nejen příslušníci 15. ženijního pluku, ale i  vojáci ostatních útvarů Pozemních sil AČR předurčených pro plnění těchto specifických úkolů. Vojáci s ostrou ženijní municí nacvičovali nejen ničení objektů, jako jsou budovy a  mosty, ale též vytvoření výbušných a nevýbušných zátarasů nebo přípravu terénu k vybudování okopů.

25

Zaujalo nás v poslední době Resort obrany představil nové webové stránky. Jsou věnovány dětským skupinám a  resortnímu předškolnímu zařízení, které poskytují službu péče o děti předškolního věku. Informace jsou přístupné na adrese www.detskeskupiny.army.cz.

Majorka Miroslava Štenclová z  velení Pozemních sil AČR se zúčastnila tradičního závodu   Magic City Half Mrathon v Birminghamu ve státě Alabama v USA. Běžela 5 kilometrů v  celkovém čase 29:41. Ve  své věkové kategorii skončila na  2.  místě z  32 závodníků, celkově se pak umístila na 119. místě z 803 běžců.

Ve věku 94 let zemřel brigádní generál v. v. Stanislav Hnělička. Uprchl z  Protektorátu, vstoupil do armády a účastnil se bojů na Středním východě. Bojoval u Tobrúku a v rámci Čs. samostatné obrněné brigády se v roce 1944 vylodil v  Normandii a  zapojil se do  osvobozovacích akcí na  západní straně perimetru. Při největším československém útoku 28. října 1944 sám zajal celé družstvo německých vojáků. Generál Hnělička byl držitelem mnoha československých i  zahraničních vyznamenání za své bojové zásluhy.

Prezident Miloš Zeman v  Národním památníku 2. světové války v Hrabyni ocenil práci vojáků udělením stuhy na prapor Krajského vojenského velitelství Ostrava. Ke  slavnostnímu aktu nastoupily jednotky štábu Krajského vojenského velitelství Ostrava a aktivní zálohy KVV Ostrava, které prezident a vrchní velitel Ozbrojených sil ČR pozdravil v  rámci tradičního vojenského ceremoniálu.

Náčelník Generálního štábu Armády ČR armádní generál Josef Bečvář se zúčastnil pravidelného zasedání Vojenského výboru Evropské unie. To  se konalo v  belgickém Bruselu za  přítomnosti armádních představitelů všech zemí Unie. Hlavním diskuzním tématem byl plán implementace Globální strategie EU.

Na  chrudimském Resselově náměstí se uskutečnil slavnostní nástup příslušníků 6. strážní roty, která plnila své úkoly při zajištění bezpečnosti mezinárodní základny Bagrám v  Afghánistánu. Téměř 170 vojáků z  afghánské mise převzalo ocenění za příkladné splnění úkolů v zahraniční operaci.

Na  pražském Vítkově byl 11. listopadu přesně v 11 hodin oslaven Den válečných veteránů za  přítomnosti ministra obrany Martina Stropnického, náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Josefa Bečváře a  řady dalších významných hostů. Na Čestném dvoře Národního památníku na  Vítkově se uskutečnil slavnostní nástup vojáků Armády České republiky, kterého se spolu s představiteli státu zúčastnily významné osobnosti politického i společenského života. Student čtvrtého ročníku ženijní specializace na brněnské Univerzitě obrany rotný Tomáš Martinka jako člen českého reprezentačního týmu do  23 let získal dvě dílčí a  celkovou zlatou medaili na mistrovství světa v raftingu, které se uskutečnilo na začátku listopadu na umělém slalomovém kanále ve městě Al Ain ve  Spojených arabských emirátech. Vítězství v disciplínách head to head a slalom a  dvě bronzová umístění ve  sprintu a  sjezdu se nakonec přetavila v nejcennější kov v celkovém hodnocení šam­pio­ ná­tu.

Armáda vůbec poprvé přepravila specializovaný lékařský tým i  s  unikátním vybavením pro cesty za ohroženým dítětem. Díky nasazení vrtulníku Mi-17 byli lékařští specialisté ve  fakultní nemocnici v  Ostravě-Porubě už za  80 minut, cesta sanitními vozy by trvala nejméně šest hodin. Dohodu o  spolupráci při zajišťování letecké záchranné služby tohoto druhu podepsali ministři obrany a  zdravotnictví letos v únoru. Vrtulníky z 24. základny dopravního letectva tak vedle zajišťování přepravy orgánů a transplantačního týmu z IKEM pomáhají i nejmenším pacientům.

Vítězkou ankety Atlet roku byla vyhlášena světová rekordmanka, dvojnásobná olympijská vítězka a letos bronzová oštěpařka z  Ria Barbora Špotáková, která se s  osmi triumfy stala historickou rekordmankou. Atleti z Dukly Praha ovládli anketu, když dalších sedm se jich umístilo v TOP 10 jednotlivců a Jan Železný se stal atletickým trenérem roku.

V listopadu letošního roku se uskutečnila mezinárodní konference Hazmat Protect 2016 a  byla zastoupena odborníky z  výzkumu, ústavů vysokých škol i z praxe, zejména IZS ČR. Specialisté v oboru ochrany proti CBRN látkám si na konferenci vyměňovali nové poznatky z  oblasti detekce, dekontaminace, protichemických prostředků ochrany jednotlivce, profylaxe bojových chemických a biologických látek i hrozby šíření po teroristické akci.

Armáda ČR, aktivní záloha a  Univerzita obrany se propaguje novými spoty. Šestice krátkých klipů o délce 30 a 60 sekund vznikala v  srpnu a  září letošního roku. Pro resort obrany je vyrobila společnost A-news. Armáda díky vzrůstajícímu rozpočtu konečně po  letech mohla obnovit nábor chybějících vojáků a  zahájit velké modernizační projekty. Resort obrany se proto snaží i  o  větší propagaci armády v médiích nebo na sociálních sítích.

Posádka v  Bechyni uspořádala týdenní kurz boje zblízka pro zásahovou jednotku Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje. Jednalo se již o  druhou takovou spolupráci se speciální policejní složkou. Vedoucí instruktor boje zblízka praporčík Daniel Kotlář ve  spolupráci s  instruktorem 2. stupně nadrotmistrem Karlem Háječkem koncipovali výcvik tak, aby se přizpůsobil aktuálním potřebám této speciální složky. Účelem speciálního kurzu bylo zdokonalení vybraných technik, které tato jednotka může využít při plnění úkolů.

26



A report 12/2016

Podfinancování

Zbrojní služba je dlouhodobě považována za klíčový prvek rozvoje resortu Ministerstva obrany

komplikuje situaci

Zbrojní zabezpečení resortu MO není jen o dodávkách zbraní. Hlavním úkolem služby je zajistit bojeschopnost všech zbraní a zbraňových systémů. K tomu jsou potřeba nejenom náhradní díly, ale i nářadí, provozní kapaliny, munice a také dílenští specialisté. Pro splnění tohoto úkolu je třeba se v rámci logistického zabezpečení oprostit od čistě majetkového přístupu a chápat zbrojní zabezpečení opět jako službu v celém jejím rozsahu.

Z

brojní zabezpečení, které představuje komplexní zabezpečení zbraní a  zbraňových systémů v celé délce jejich životního cyklu, je v působnosti Agentury logistiky a v současné době je řízeno vrcholovým majetkovým manažerem MU 2.2 resortu obrany pplk.  Vojtěchem Vyroubalem. Na  nižších stupních velení a řízení je zbrojní zabezpečení řízeno prostřednictvím majetkových orgánů.

Cílem a  hlavním posláním služby je zajištění životního cyklu ručních zbraní, raketometů a  odpalovacích zařízení, zbraňových systémů, systémů pro řízení palby, optických a  zaměřovacích přístrojů, ale i letecké a protiletecké výzbroje, tanků, bojových vozidel pěchoty, obrněných transportérů a  speciálních vozidel na  pásovém podvozku. To vše včetně náhradních dílů

a speciálního vybavení pro údržbu a opravy zbraní a zbraňových systémů. Při pohledu do historie byla předchůdcem současného systému zbrojního zabezpečení služba raketového a dělostřeleckého vyzbrojování. Vstupem České republiky do  NATO došlo ke  zrušení jednotlivých služeb a  jejich nahrazení složkami logistiky, které však byly stále více orientovány na hospodaření

A report 12/2016 s majetkem, nikoliv na přímý výkon a zajištění požadovaných služeb. Současnou podobu zbrojního zabezpečení dle zpracovávané koncepce nahrazují dvě služby. Zbrojní služba, která je předmětem dnešního článku a muniční služba, jež vám bude představena v příštím vydání A-reportu. Zbraně a  zbraňové systémy patří mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující schopnosti armády. V  podmínkách naší armády je zabezpečení bojeschopnosti zbraní komplikováno značnou morální a  technickou zastaralostí způsobenou zejména dlouhodobým podfinancováním. Přestože již  nejsme v  NATO nováčkem, je naše armáda stále vybavena zastaralou sovětskou technikou, jejíž udržení v  provozuschopném stavu je velice problematické především z důvodu nedostatku náhradních dílů, možností jejich pořízení a to jak na podvozkové části, tak i zbraňové systémy. Tato technika i  přes veškeré své modernizace již neodpovídá současným požadavkům a  v  případě působení v  koaličních uskupeních je obtížně kompatibilní. Stáří techniky se negativně projevuje jak ve  spolehlivosti,  tak v hospodárnosti provozu. U nové techniky

27 se potýkáme s  dlouhými zásobovacími lhůtami ze  strany dodavatelů a  velmi nízkým stavem rezerv ve  skladech Agentury logistiky zapříčiněným nedostatkem požadovaných zdrojů. Díky vysokému nasazení a  úsilí jednotlivých odborných pracovníků na  všech úrovních se však daří zajistit její připravenost k operačnímu nasazení. Zabezpečení udržitelnosti životního cyklu je významně ovlivněno již v jeho přípravné fázi. Nejdůležitější je relevantní specifikace zbraní a  zbraňových systémů ve  vztahu k  požadovaným cílům. Kritérií zohledňovaných při nákupu zbraní je nespočetné množství od  plnění taktických požadavků, technických dat, kompatibility až po hospodárnost. Před přistoupením k  modernizaci některého zbraňového systému je třeba důsledně porovnat nejen pořizovací náklady s  aktuálním  finančním limitem, ale i  přidanou hodnotu ve  formě zvýšení operačních schopností. K tomu jsou odborníky zbrojní služby připravovány příslušné podklady, které jsou předkládány cestou majetkového hospodáře vrcholovému managementu resortu k rozhodnutí. V  současnosti probíhá dokončení procesu přezbrojení na  nové útočné pušky CZ 805 Bren včetně moderních optických přístrojů a  pistole CZ 75 Phantom v  rámci projektu Voják 21. století. Od  roku 2010 se podařilo přezbrojit již většinu armády. Zapojení českého obranného průmyslu do  přezbrojení ručních zbraní se ukázal jako správný směr, který mimo odstranění některých nedostatků u  CZ 805 Bren vedl

i ke zdárnému vývoji nové generace útočných pušek CZ 806 Bren 2, která je již předmětem dodávek. Nyní je pozornost v  oblasti přezbrojení zaměřena na malopočetní ruční zbraně jako jsou odstřelovací pušky, pušky pro přesnou střelbu, samopaly, kulomety, ruční protipancéřové granátomety apod. Cílem je  dokončit přezbrojení AČR ručními a  dalšími speciálními střelnými zbraněmi. Z  důvodu zvyšování schopností AČR byl zahájen také proces obměny bojových a  speciálních typů techniky. Jedná se o  přezbrojení bojových vozidel pěchoty, modernizace samohybné kanónové houfnice vz. 77 DANA, stávajících RPG-7V, přenosných protitankových systémů PTRK 9P135 a  protiletadlového systému KUB. Uvedené přezbrojení je samozřejmě dlouhodobý strategický proces v  gesci sekce rozvoje a plánování schopností MO. Při přezbrojení bude klíčovým úkolem pro zbrojní službu naučit se novou techniku a výzbroj dokonale ovládat, provozovat, udržovat a  opravovat. Proto je záměrem položit hlavní důraz na oblast přípravy personálu, tedy vyškolení obsluh, zbrojířů jednotek a opravárenských specialistů. Zbrojní služba je tak nedílnou součástí logistického zabezpečení a má své nezpochybnitelné postavení a  jedinečnou roli. V  blízké budoucnosti bude realizován její další široký rozvoj a  hlubší implementace do vojsk. Text: pplk. Vojtěch Vyroubal, foto Vladimír Marek a archiv

28



A report 12/2016

Připravuje se akviziční proces, jehož výsledkem by mělo být pořízení nového protiletadlového raketového systému středního dosahu

KUB

a jeho náhradníci Raketový komplet sovětské provenience 2K12 KUB, který má ve výzbroji naše armáda, sice v roce 2007 prošel částečnou modernizací, přesto se blíží konec jeho životnosti. Ten by měl nastat v letech 2021 až 2022. Vedení resortu již nepočítá s další modernizací dokonce ani částí tohoto kompletu. Ve hře je nyní jeho nahrazení zcela novým, moderním systémem.

„D

íky přijatým opatřením se nám sice podařilo prakticky zastavit degradaci motorů raket, stárnou nám ale agregáty, podvozky a  další části kompletu. Za  této situace by se nám modernizace již nevyplatila,“ upozorňuje velitel 25. protiletadlového raketového pluku plk. gšt. Vladimír Barca. A  právě z  tohoto důvodu zorganizovala sekce vyzbrojování a  akvizic MO v  listopadu průmyslový den zaměřený na  pořízení nového protiletadlového raketového systému středního dosahu. O  případnou akvizici spojenou s účastí na této akci projevilo zájem osm firem. Izraelská společnost IAI zde představila systém BARAK 8. Další izraelská firma Rafael nabídla v  boji osvědčený prostředek SPYDER. Evropský koncern MBDA předvedl systémy MICA VL a novinku EMADS, která je v současné době zaváděna

do  ozbrojených sil Velké Británie a  Itálie. Německý Diehl uvedl nedávno dokončený systém IRIS-T SL. Konsorcium MEADS v čele se společností Lockheed Martin nabídl systém MEADS, který v současné době soupeří s  americkým kompletem Patriot o  zavedení do  německých ozbrojených sil. Norsko-americké konsorcium Kongsberg/Raytheon přišlo se systémem NASAMS, který již zavedlo sedm zemí.

Smlouva v roce 2018

„Dodávky v  podobných případech trvají zhruba tři roky, což znamená, že kontrakt bychom měli podepisovat v  roce 2018. Do konce letošního roku by měla být na stole kompletní zpráva o  tom, co  je  všechno na  trhu. Právě průmyslový den nám umožnil získat konkrétnější přehled o tom,

co všechno v tomto případě přichází v úvahu. Zhruba v polovině ledna by měla v resortu proběhnout interní konference, kde by se již posuzovaly výsledky průzkumu trhu. Rok 2017 by pak měl být naplněn intenzivní prací na tomto projektu,“ vysvětluje náměstek ministra obrany pro řízení sekce vyzbrojování a akvizic Daniel Koštoval. Samotná akvizice by měla být realizována postupně v  letech 2021 až 2025. Nový raketový systém by se měl pohybovat v minimálně dvojnásobném dostřelu než komplet 2K12 KUB, takže jeho dosah by měl být padesát kilometrů a  více. AČR počítá s  pořízením čtyř baterií. To ale nevylučuje v  budoucnu rozšíření této dodávky. Součástí smlouvy by s  největší pravděpodobností měla být opce. I při čtyřech bateriích ale dojde k výraznému navýšení schopností. Současný systém umožňuje sledování čtyř cílů najednou, nové systémy jich jsou schopny sledovat dvacet a  více. Systém by měl pracovat čtyřiadvacet hodin denně a sedm dnů v týdnu, a to za každého počasí. Z toho vyplývá, že se s největší pravděpodobností bude jednat o  rakety naváděné radarem. Požadována je rychlá doba rozvinutí a svinutí. Rakety by měly být kontejnerové, a  to z  důvodu vyšší životnosti.

A report 12/2016 Dalším předpokladem je umístění systému na  podvozek Tatra 815, a  to jak 4x4, 6x6, tak i 8x8. Bude záležet na tom, o jak velkou nástavbu se bude jednat. Tato podmínka je jak z důvodu zapojení domácího průmyslu do  této zakázky, tak i  z  důvodu unifikace automobilové techniky naší armády. Nový systém by měl umožňovat zapojení současných prostředků, jako jsou například komplety RBS, ale i  radarové čidla krátkého dosahu ReVISOR. Do  budoucna musí mít schopnosti kybernetické ochrany. Samozřejmostí by měla být implementace do  našeho současného systému C2 stejně jako podpůrné prostředky v podobě nabíjecích přepravníků či přepravníků s náhradními díly. Určitý bonus by pak představoval pasivní či optoelektronický senzor. Pokud se týče raket, nespornou výhodou by byl opět z důvodu unifikace a servisních úspor systém vybavený raketami AMRAAM, které v  současné době využívá naše letectvo. Další variantou jsou pak typy rakety, které by v budoucnu mohlo převzít i české letectvo. Naprostá většina představených systémů byla rovněž schopna spolupracovat s radary MADR, jež naše armáda v současné době v počtu osmi kusů zavádí do výzbroje. S  takovouto výzbrojí by i  po  roce 2020 byl 25. protiletadlový raketový pluk schopen zabezpečit protivzdušnou obranu objektů důležitých pro obranu státu a zároveň protivzdušnou obranu vojsk v  poli, především brigádního úkolového uskupení.

SPYDER 

(Surface-to-air  Python and  DERby) je  izraelský  mobilní  protiletadlový raketový systém krátkého až středního dosahu, vyvinutý společností  Rafael Advanced Defense Systems  ve  spolupráci s  Israel Aerospace Industries  (IAI). Je schopný působit proti nízkoletícím cílům v podobě letounů, vrtul­ níků, bezpilotních prostředků a  přesně naváděné munice. Zajišťuje protivzdušnou obranu stacionárních objektů i  mobilních jednotek na bojišti. Systém může být instalován na podvozku nákladních automobilů. Výzbroj představují protiletadlové řízené střely země-vzduch Python-5 a Derby, které jsou prakticky shodné se  střelami vzduch-vzduch  stejného typu. Jsou nabízeny ve dvou provedeních, a to krátkého a středního dosahu. Typická  baterie  se skládá z ústředního místa velení a řízení, šesti odpalovacích zařízení a zásobovacího vozidla.

BARAK 8 BARAK 8 byl vyvinutý společnostmi ­Israel Aerospace Industries (IAI) a indickou ­Defence Research & Development. Je  to  protiletadlový raketový komplet  určený k  obraně proti jakýmkoli typům vzdušné hrozby s maximálním dosahem 70 km, podle posledních zpráv 90, respektive 100 km.

29

MICA

Střely MICA vyvíjela od  počátku osmdesátých let minulého století francouzská společnost  Matra  jako univerzální výzbroj pro  stíhací letouny  Dassault Rafale a  ­Mirage. Později byly střely MICA adaptovány i pro použití u armády a námořnictva. Systém VL MICA byl poprvé představen v  roce 2000 na  veletrhu v  Singapuru. Varian­ta VL MICA je protiletadlový raketový komplet krátkého dosahu, z nějž jsou střely odpalovány vertikálně. Interval mezi odpálením dvou střel jsou dvě vteřiny. Všechny prvky jsou umístěny na  pětitunových nákladních vozidlech, což zaručuje vysokou pohyblivost systému.

IRIS-T SL

Byla vyvinuta německou firmou Diehel ­ efence ze střely IRIS-T vzduch-vzduch. NáD sledně byla integrována do systému MEADS (Medium Extended Air Defense ­System). Ten sice využívá primárně amerických střel PAC-3 středního dosahu ze systému ­Patriot, ale nic nebránilo doplnění o  střelu nižšího středního dosahu vlastní výroby. Změny se  dotkly mimo jiné způsobu navádění. Před, při odpálení a během většiny letu se o  něj stará pozemní radar a  infračervená hlavice je aktivována až těsně před zásahem cíle. Samotný  protiletadlový systém MEADS  se skládá ze tří součástí: taktické jednotky TOC (Tactical Operations Center), radaru a  odpalovacího zařízení. Všechny součásti jsou přitom umístěny na mobilních podvozcích.

MEADS

Obranný raketový systému MEADS (­Medium Extended Air Defense System) vyvinuly americké firmy ve  spolupráci s  partnery z Itálie a Německa. Celkově na vývoj vynaložily 3,4 miliardy dolarů. Má zajistit kruhovou obranu nejen před nepřátelskými balistickými raketami. Dokáže souběžně sestřelit víc než dva cíle. Protirakety, jejichž vývoj trval deset let, mají v  budoucnu nahradit osvědčený systém Patriot. MEADS je podle výrobců levnější a jednodušší v obsluze.

NASAMS

Tento systém je společným produktem americké firmy Raytheon a  norské Kongsberg. Je určen k ničení všech typů vzdušných cílů – od  stíhacích letadel, přes bitevní vrtulníky, drony, až po  přesně naváděnou leteckou munici. Jedná se o  univerzální platformu pro nejrůznější typy střel země-vzduch. Základní střelou země-vzduch je ­SL-AMRAAM, resp. nejnovější AMRAAM-ER (AMRAAM Extended Range). V obou případech se vychází ze  známých leteckých střel vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM. Maximální dálkový dosah SL-AMRAAM je 25 km a výškový

14 km. AMRAAM-ER je v podstatě upravená střela RIM-162 ESSM využívající radarovou naváděcí soustavu střel AIM-120. Její sériová výroba by měla být zahájena v roce 2019. Dálkový dosah má být o  50 % a  výškový o 70 % větší. Součástí každého odpalovacího zařízení NASAMS je šest střel, vozidlo s  radarem AN/MPQ-64, vozidlo řízení palby a vozidlo pro elektro-optický průzkum (se senzorem MSP500) vzdušného prostoru. Text: Vladimír Marek, foto: archiv AR

30



A report 12/2016

A report 12/2016

Nová útočná puška z České republiky se brzy zařadí do výzbroje AČR

CZ Bren 2

Vývoj technologií i zbraňových systémů jde kupředu a týká se to i osobních zbraní. Zavedením první generace unifikovaného modulárního systému CZ Bren se zvýšila bojeschopnost jednotlivců i jednotek Armády ČR. Už v roce 2011 využívali útočné pušky CZ Bren vojáci v zahraniční operaci na území Afghánistánu. Zatížení zbraně v rozdílných klimatických podmínkách i bezprostřední reakce vojáků na její schopnosti vedly Českou zbrojovku k vylepšení jejích vlastností. Právě na základě zkušeností ze zahraničních operací a z výcviku vojáků vyvinula Česká zbrojovka druhou generaci moderní automatické útočné pušky – CZ Bren 2, označované též jako CZ 806.

C

Z Bren 2 je útočná puška nové generace z  řady služebních zbraní CZ. Byla navržena pro nejnáročnější uživatele z  řad speciálních a  ozbrojených složek operujících kdekoliv ve světě. Dnes je Bren používán ozbrojenými a  bezpečnostními složkami ve  42 zemích světa. Systém zbraně je založen na osvědčeném odběru prachových plynů z hlavně s možností třístupňové regulace pístového mechanismu. Zbraň je extrémně spolehlivá a  odolná za  všech podmínek a  vyznačuje

se vysokou přesností a životností. Má nízkou hmotnost a  kompaktní rozměry pro rychlou a pohodlnou manipulaci. Ovládací prvky zbraně jsou oboustranné. Ergonomie je detailně propracovaná, což zaručuje vynikající chování při střelbě. Použité materiály na  zbrani mají zvýšenou odolnost proti hoření, jsou nárazuvzdorné a vysoce odolné proti mechanickému poškození. Základní rozebrání a  složení zbraně pro běžnou údržbu lze provést bez použití jakýchkoliv nástrojů.

TECHNIKA A VÝZBROJ

A fakta

CZ 805 BREN A2 vs. CZ BREN 2 (CZ BREN 806)

  Ráže Délka hlavně Počet drážek Stoupání drážek Hmotnost bez zásobníku a mířidel Hmotnost s mířidly a prázdným zásobníkem krokem vpřed je i propracovaná pažba s ergonomickou lícnicí a  vyměnitelnou pryžovou botkou. Novinka dostala také novou teleskopickou pažbu. Díky ní si mohou vojáci nastavit délku zbraně třeba podle toho, jestli mají na sobě neprůstřelné vesty.

V AČR od roku 2010

Ministerstvo obrany ČR pro potřeby Armá­ dy ČR objednalo v roce 2010 v prvním kole 7 937 pušek CZ 805 Bren za 1,2 miliardy Kč. Téměř všechny zbraně byly dodány s  původní zásobníkovou šachtou a originálními průhlednými zásobníky. Původní zásobníková šachta CZ 805 Bren dokáže využívat jen originální zásobníky České zbrojovky, nebo zásobníky německé firmy ­Heckler & Koch (puška G36). Posledních 200 kusů první série získalo nové MC šachty pro ­STANAG zásobníky (do konce roku 2013). Se zásobníkovou šachtou typu MC se počítá i u druhé várky 9 500 pušek CZ 805 Bren, které mají být dodány Armádě ČR do roku 2020. Cena druhé objednávky dosahuje 1,1 miliardy Kč.

Vylepšení na základě zkušeností  Palebný mechanismus CZ Bren 2 využívá osvědčený způsob odběru plynů z  hlavně. Pístový mechanismus má třístupňovou regulaci.  Hlavním známým rozdílem oproti předchozí verzi je výrazný pokles hmotnosti. Zkrácená CZ 805 Bren A2 (hlaveň 280 mm) bez mířidel a  zásobníku váží 3,39 kg. Hmotnost CZ 805 Bren A2 s plným zásobníkem a  řemenem je 4,1 kg. Novější CZ Bren 2 (hlaveň 280 mm), bez zásobníku a  kovových mířidel, má hmotnost 2,86 kg, s prázdným zásobníkem a kovovými mířidly 3,06 kg. U zkrácené verze (hlaveň 206 mm) to je 2,76 kg, resp. 2,99 kg. Rozdíl ve hmotnosti CZ 805 a CZ Bren 2 tak dělá více než 0,5 kg. Rozměrově jsou obě zbraně podobné a  prakticky beze změny. Tělo zbraně je u  CZ Bren 2 o  10 mm kratší. Výrazným

Bren 2 rovněž opustila kontroverzní systém dvouranné dávky. Nyní přepínač umožňuje střelbu po  jednotlivých ranách nebo automaticky. Přepínač je oboustranný. Dalším důležitým prvkem je zdvojený ovladač vypouštění závěru. Vypouštění závěru lze ovládat mechanismem v  lučíku (u  zásobníku) a  nad lučíkem. Kolébkové vypouštění zásobníku je umístěno v dosahu ukazováčku na zásobníkové šachtě. Napínací páka je nezávislá, při střelbě se tak na rozdíl od CZ 805 Bren nepohybuje. Páka umožňuje doražení závěru. Zbraně jsou do  české armády dodávány včetně příslušenství, které zahrnuje optické přístroje, taktické nože, přepravní obaly, soupravy nářadí pro zbrojíře a  sady náhradních dílů. Dodáno bude i  800 kusů granátometu CZ 805 G1 včetně příslušenství.

5,56 x 45 mm 280 mm — — 3,39 kg —

Šířka se vztyčenou pažbou/sklopenou pažbou 112/77 mm Kapacita zásobníku 30 Účinný dostřel 300 m Kadence

760 ran/min

Životnost hlavně Materiál těla

20 000 ran dural

úspěšné testování. „Využití zbraně CZ 805 Bren A1/A2 pro potřeby AČR se odhaduje v horizontu dvaceti a více let. V návaznosti na potřeby aktivní zálohy a personální doplnění útvarů bude pokračovat dovyzbrojení české armády i  v  příštím roce,“ uvedl náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Josef Bečvář. Nové zbraně budou podle Bečváře určeny především pro bojové jednotky, vybavena jimi bude hlavně 4. brigáda rychlého nasazení. Postupně by Breny všech modifikací měli dostat všichni vojáci včetně příslušníků aktivní zálohy.

Charakteristické Brigáda rychlého nasazení vlastnosti O novou verzi se zajímají speciální jednotky států NATO a v několika zemích se již konalo

CZ 805 BREN A2 CZ BREN 2

Délka se vztyčenou pažbou/sklopenou pažbou 780 mm/580 mm

 Zdvojené vypouštění závěru

zz

31

Systém zbraně je založen na  osvědčeném odběru prachových plynů z  hlavně

5,56 x 45 mm 280 mm 6 178 mm 2,86 kg 3,09 kg 750–798 mm/570 mm 140/80 mm 30 300 m 850 +− 100 ran/min 20 000 ran dural

s možností třístupňové regulace pístového mechanismu. zz Extrémní spolehlivost a odolnost zbraně za všech podmínek. zz Vysoká přesnost a životnost. zz Nízká váha a kompaktní rozměry pro rychlou a pohodlnou manipulaci se zbraní. zz Oboustranné ovládací prvky zbraně. zz Detailně propracovaná ergonomie s  vynikajícím chováním při střelbě. zz Použité materiály na  zbrani jsou nehořlavé, případně mají zvýšenou odolnost proti hoření, jsou nárazuvzdorné a  mají vysokou odolnost proti mechanickému poškození. zz Základní rozebrání a  složení zbraně pro běžnou údržbu lze provést bez použití jakýchkoliv nástrojů. Text: Michal Voska, foto: archiv CZUB

32

Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM

A report 12/2016

Protiraketová obrana pokračuje i dalšími testy EKV

Firma Raytheon spolu s americkou agenturou protiraketové obrany MDA uskutečnila v závěru ledna další test upraveného koncového prostředku EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle), vyvinutého pro ničení balistických raket protivníka mimo zemskou atmosféru. Při této zatím poslední zkoušce se ověřovaly parametry naváděcího systému EKV při procesu zachycení a sledování cíle bez toho, aby EKV cíl zasáhl.

P

rostředek EKV se již nachází v  operačním použití u  amerického systému protiraketové obrany GMD (Ground-based Midcourse Defense system), konkrétně je umístěn v  hlavicích antiraket GBI (Ground Based Interceptor) startujících z podzemních sil na základnách Fort Greely na Aljašce a Vandenberg v Kalifornii. Přibližně 1  400 mm dlouhý a  66 kg vážící EKV je opatřen kryptonem chlazeným multispektrálním senzorem, čtyřmi bočně umístěnými manévrovacími motory, inerciálním navigačním systémem a  řídicí jednotkou, takže jeho autonomní naváděcí systém dokáže nalézt bojové hlavice nepřátelských balistických raket, rozlišit je od  falešných cílů a  následně se na  jednu konkrétní hlavici navést tak, aby ji zničil nebo vyřadil z  činnosti pouze svou dopadovou energií. Firma Raytheon má dnes ve  svém portfoliu celkem tři koncové prostředky k  ničení balistických raket. Kromě EKV se jedná o  prostředek určený pro námořní rakety Standard Missile-3 (SM-3), přičemž tento zbraňový systém (s nejnovější řízenou střelou SM-3 Block IIA) pak bude tvořit i klíčový prvek amerického protiraketového systému v  Evropě, určeného pro boj s  balistickými

raketami nejen krátkého, ale i  středního doletu (dosah 3  500 až 5  000 km). Třetím ničivým prostředkem od  zmiňovaného výrobce je vylepšený typ pro pozemní antirakety GBI označovaný jako RKV (Redesigned Kill Vehicle), s  lepšími vlastnostmi, vyšší spolehlivostí a  nižší pořizovací cenou než EKV. Do  současné doby provedly podle údajů výrobce prostředky pro námořní rakety SM-3 a standardní EKV z raket GBI již více než 35 úspěšných zničení cvičných cílů mimo zemskou atmosféru. Raytheon ale od  srpna roku 2015 pracuje ještě na  čtvrtém typu známém jako MOKV (Multi-Object Kill Vehicle), konstruovaném tak, aby jedna raketa GBI mohla nést větší počet MOKV a působit tak proti balistickým raketám nesoucím v bojové části větší množství samostatně manévrujících hlavic. Programu MOKV se ale kromě Raytheonu účastní i konkurenční firmy Lockheed Martin a Boeing. Každá ze tří společností obdržela od agentury MDA po deseti milionech USD na zahájení vývojových prací. Michal ZDOBINSKÝ Kresby a foto: Raytheon

Umístění standardního prostředku EKV v hlavici antirakety GBI Tři typy prostředků určených k ničení cílů vlastní kinetickou energií: EKV, typ pro SM-3, a MOKV. Titulní kresba zachycuje prostředek RKV.

A report 12/2016

33

Vyprošťovací automobil G-BKF Letošní výstava Eurosatory přinesla kromě řady novinek v oblasti bojových vozidel také několik zajímavostí v kategorii podpůrných a zabezpečovacích prostředků. A právě jednou z takových se stal vyprošťovací automobil G-BKF, vzniklý spoluprací firem Liebherr-Werk Ehingen GmbH a Rheinmetall. G-BKF (Geschütztes BergeKranFahrzeug, tedy obrněné vyprošťovací jeřábové vozidlo), vyvinuté pro potřeby Bundeswehru, je speciálně navrženo tak, aby mohlo vyprošťovat a táhnout novou, nedávno do služby zařazenou generaci strojů. Jedná se zejména o některé těžké velitelské a  štábní automobily, kolové obrněné transportéry a balisticky zodolněná logistická vozidla tzv. kategorie multilift. Kromě toho mohou stroje G-BKF zabezpečovat jejich základní opravy a využívat svůj jeřáb ke zdvihání břemen (např. při instalaci nebo snímání jednotlivých segmentů modulární balistické ochrany). Automobil G-BKF využívá podvozek řady LTM se znakem náprav 8×8×8, tedy pohonem i  řízením všech kol (natáčení zadních náprav je volitelné a  probíhá v  závislosti na rychlosti vozidla a volbě jednoho z pěti programů řízení). Pohonnou jednotku tvoří dvanáctilitrový vznětový řadový šestiválec D946TI o  nejvyšším výkonu 400 kW při 1  900 ot/min a  o  maximálním točivém momentu 2  600 Nm. Automatické převodové ústrojí ZF TC-Tronic HD má celkem 14  rychlostních stupňů – 12 vpřed a  dva vzad. Limitní rychlost na zpevněné komunikaci je 80 km/h. Vysokou průchodivost těžkým terénem umožňují pneumatiky typu 445/95 R 25 174 F se systémem centrálního dohušťování, které jsou pro případ defektu nebo poškození střelbou či blízkou explozí navíc osazeny dojezdovými vložkami. Hlavní důraz byl kladen na zajištění vysoké míry bezpečnosti osádky, která sedí v  kabině ze zdvojené pancéřové oceli. Stejně tak je zajištěna i budka obsluhy jeřábu, tentokrát ovšem zhotovená z  keramických kompozitových materiálů. V obou případech výrobce nesděluje konkrétní údaje, pouze konstatuje, že ochranné prvky splňují normy NATO ­STANAG  4569 a ­AEP-55. Kabina řidiče byla také prodloužena o 250 mm, což vytvořilo odpovídající prostor pro montáž spojovacích prostředků a  uložení zbraní, munice a  osobního

Techniku do hmotnosti až 16 t lze ke stroji G-BKF připevnit pomocí ramena s vlečnou vidlicí dvěma způsoby – buď k přednímu tažnému oku…

…nebo uchycením za zadní kola.

vybavení přepravovaných vojáků. Do  kabiny je možné v  případě zájmu koncového zákazníka umístit i  filtroventilační jednotku chránící osádku před účinky radiačního, chemického nebo biologického zamoření. Poškozenou či jinak nepojízdnou techniku do hmotnosti až 16 t je možné odsouvat pomocí ramena s  vlečnou vidlicí. Připojování tažených vozidel se provádí prostřednictvím standardizovaných ok a speciálních adaptérů. Při manipulaci s  přepravovaným nákladem asistuje osádce G-BKF pár navijáků Rotzler Treibmatik instalovaných v zadní části účelové nástavby – první TR 200 s tažnou silou 200 kN a ocelovým lanem dlouhým 75 m dokáže navíjet rychlostí 25 m/min; druhý TR 80 má 49metrové lano, výkon 80 kN a  rychlost 27  m/min. Pokud obsluha navijáků použije převážený kladkostroj, síla tahu se zdvojnásobí. Kromě toho se dá menší z  navijáků odmontovat a  jeřábem přesunout před kabinu, kde se opět zapojí. Tím  získá vozidlo G-BKF důležitou schopnost sebevyproštění v  případě zapadnutí. Obě zařízení se řídí z budky jeřábu nebo výnosným dálkovým ovládáním. Ke stabilizaci stroje během procesu vyprošťování slouží dvě výsuvné podpěry.

Rameno jeřábu je teleskopické v rozsahu 7–20,9 m. Tvoří ho tři výsuvné sekce s otočnou základnou a pouzdrem, ovládané systémem LICCON (LIebherr Computer CONtrol). Při délce 7 m lze zdvihat maximálně 22,8tunové břemeno a pokládat jej do vzdálenosti 4,5 m od vozidla. Pokud dojde k vysunutí ramene na délku 20,9 m, tak se tyto hodnoty změní na 5 t nákladu a vzdálenost 18 m. Rameno se otočí v azimutu 360° během přibližně 2,5 min, roztažení do plné délky zabere asi 50 s. Elevace z polohy –3° do 80° trvá zhruba 40 s. I když je možné používat jeřáb bez jakékoli předchozí přípravy, při zdvihání těžších nákladů se rovnováha udržuje vysunutím čtveřice podpěr. Do  návrhu vozidla G-BKF se výraznou měrou promítly zkušenosti Bundeswehru z  nasazení v  zahraničí, ale také snaha o  co  možná největší využití již existujících komponentů z civilního trhu. To samozřejmě nejen snižuje cenu výsledného produktu, ale především výrazným způsobem zlevňuje výcvik obsluh strojních zařízení i řidičů, což je dnes pro řadu armád důležitým, ne-li přímo klíčovým kritériem. Dušan ROVENSKÝ, foto: Liebherr a Rheinmetall

34



A report 12/2016

Bitva o Mosul:

M1 Abrams vs. ruská střela Kornet Na konci října ruská média informovala o zničení iráckého tanku M1 Abrams ruskou raketou 9M133 Kornet. Avšak slova o „zničení“ tanku je třeba brát s rezervou – je klidně možné, že posádka přežila a tank byl opraven.

PTŘS Kornet

Protitanková řízená střela (PTŘS) Kornet vstoupila do výzbroje ruské armády v roce 1998. Střelu lze umístit na  vozidla nebo odpalovat z přenositelných kompletů. Více než 35  000 střel Kornet se dostalo do  výzbroje dvaceti zemí. Kornety najdeme ve  výzbroji irácké armády, Íránu nebo Sýrie. Střely využívají i teroristické organizace Hizballáh a Hamás – ty je pravděpodobně získaly ještě před válkou od syrské armády. Islámský stát mohl střely získat z vyrabovaných skladů irácké nebo syrské armády, případně na černém trhu se zbraněmi. Rusko dodalo syrské armádě v posledních letech například 1 000 střel Kornet. Dolet střely Kornet je 5  500 m, ve  ­verzi ­Kornet-EM až 8 000 m. V základní verzi je tandemová hlavice schopná prorazit údajně

1 000 až 1 200 mm válcovaného homogenního pancíře RHAe (Rolled Homogeneous ­Armour equivalency). Případný reaktivní pancíř (ERA) tanku vyřadí z  provozu menší nálož tandemové hlavice střely. Exportní ­verze Kornet-E probije až 1 200 mm RHAe. Kumulativní nálož střely Kornet probíjí pancíř úzkým proudem horkého plazmatu. Uvnitř tanku ale plazma ničí/zabíjí jen ve směru průniku. Pokud se členové posádky nenacházejí ve směru paprsku, vyváznou většinou jen s  lehkým zraněním. Neplatí to však v případě, kdy plazma zasáhne munici, palivo nebo hořlavou kapalinu hydrauliky. Je například znám případ z roku 1997, kdy dva izraelské tanky do boků věže (v pozici velitel) zasáhly PTŘS. Při útoku byl zabit jeden tankista, ale celá posádka obou tanků, leč zraněná, přežila. Řidiči dokonce vyvázli bez zranění.

Abrams

Irácké jednotky nakoupily od  Spojených států 140 tanků M1A1 Abrams. Irácké tanky tedy nemají nejmodernější pancíř z  ochuzeného uranu – ten je dostupný až od verze M1A2. Tloušťka čelního pancíře korby tanků Abrams dosahuje fyzicky 700 mm. Nejedná se však o hodnotu RHAe, ale o skutečnou tloušťku. Skutečná odolnost tanku Abrams vyjádřená pomocí referenční hodnoty RHAe je utajovaná. Balistickou ochranu korby zvyšuje i  konstrukční uspořádání. Řidič tanku M1A2 Abrams se nachází v pololežící poloze uprostřed a vedle něj jsou palivové nádrže zvyšující balistickou odolnost tanku. Horní část trupu chrání pancéřová deska o  síle 50,8 mm. Horní bok korby chrání pancíř o tloušťce 70 mm, dolní a zadní část kryjící motorový prostor pancíř o  tloušťce 20 mm. Dodatečnou a  volitelnou ochranu boků zajišťují přídavné balistické moduly s  reaktivním pancířem (ARAT I/II). Čelní pancíř věže (od  verze M1A1) má tloušťku 900 až 960 mm a boky věže 370 až 400 mm.

A report 12/2016

Je třeba si uvědomit, jak velkou roli hraje úhel zásahu tanku. Při zásahu bočního pancíře věže pod úhlem 30° od  podélné osy tanku musí protitanková zbraň překonávat 740 mm pancíře. Odolnost tanku Abrams zvyšuje munice nacházející se mimo prostor posádky. Celkově 36 ks munice v tanku Abrams je uloženo ve  dvou pancéřových boxech (2x18 ks munice) v zadní části věže. Munice je od  prostoru posádky oddělená pancéřovou přepážkou, která se otevírá jen při nabíjení. Muniční prostor je pak z  horní strany kryt pouze panely (blowout panels), které slouží de facto jako přetlakový ventil při explozi munice. Přepážka má větší odolnost než vrchní panely. Při zásahu munice tedy exploze prorazí slabší horní panely a  jde bezpečně mimo prostor posádky. Hasicí systém tanku by měl také zajistit přežitelné prostředí v prostoru posádky. Podle Jaroslawa Wolskieho, polského odborníka na  tankovou techniku, neexistuje protitanková zbraň, ať už kumulativní nebo podkaliberní, která pronikne nejsilnějším čelním pancířem M1A2 Abrams. To  platí však u  amerických tanků, jejichž pancíř je vybaven ochuzeným uranem. Nejsilnější částí předního pancíře údajně odolají i  podkaliberním střelám z  ruských 125mm tankových kanónů. V případě iráckých tanků M1A1 Abrams (bez pancíře z ochuzeného uranu) je znám minimálně jeden případ, kdy čelní pancíř věže překonala ruská PTŘS Kornet. O celkové odolnosti tanku Abrams se dá dozvědět ze vzorku 47 útoků na  americké tanky v  Iráku mezi roky 2004 až 2008. I  přes použití moderních zbraní, jako jsou střely s  tandemovou hlavicí PG-7V nebo PG-29V, byl Abrams pouze ve  2 % případů zničen (resp. nevyplatilo ho se opravit) a v 15 % případů bylo nutné tank evakuovat odtahovým vozidlem. Ke  zranění posádky, a to i v případech, kdy nedošlo k penetraci pancíře ( jeden z  osádky se nacházel například v  poklopu), došlo v  36 % případů. K  těžkému zranění nebo smrti pak došlo při sedmi útocích (15 % případů).

TECHNIKA A VÝZBROJ

Video

Z  inkriminované události existuje video ukazující zásah tanku Abrams střelou ­Kornet do zadní části věže. Jako u každého tanku je zadní část věže jen slabě pancéřovaná, neboť největší riziko pro tank přichází z přední polosféry. Zásah prorazil zadní pancíř a  zapálil munici uloženou ve  dvou boxech. Po  výbuchu pancíře správně odletěly speciální vrchní panely a  munice začala následně explozivně hořet. Z videa není patrné, zda se  exploze dostala až do  prostoru posádky – pancéřová přepážka je navržená tak, že  požáru munice odolá. Nicméně kumulativní paprsek střely mohl projít zadním pancířem, municí a propálit také přepážku dělící munici od  prostoru posádky. V  tom případě byl osud posádky tanku zpečetěn. Při zásahu do zadní části věže by byl z boje vyřazen jakýkoliv tank, a  to  i  při  použití

35

starších PTŘS nebo dokonce RPG. Podobný zásah neustojí ani nový ruský tank T-14 ­Armata, který má munici uloženou ve  stejném místě. Nicméně posádka tanku T-14 sedící v přední pancéřové kapsli má v podobné situaci rozhodně větší šanci na přežití. V každém případě se moderní PTŘS stávají čím dál větší problém. Odpovědí na moderní PTŘS jsou především aktivní systémy ochranu tanků, jako je izraelský Trophy. Izraelský systém již mnohokrát ukázal své kvality v  ostré akci, když zničil nejrůznější typy PTŘS i střely reaktivních granátometů. O  zavedení systému Trophy pro  své tanky uvažuje také americká armáda. Jedinou nevýhodou Trophy je velká cena. Podle izraelských médií těžká verze Trophy (850 kg) pro tanky Merkava 4 stojí 300 000 dolarů. Připravil Jan Grohmann, foto: US Army a Public domain

36



A report 12/2016

Patrola 42. mechanizovaného praporu se ve Walesu zúčastnila prestižního soutěžního cvičení Cambrian Patrol 2016

Táborská hlídka bronzová

Cambrian Patrol je prestižní vojenské cvičení, kterého se účastní více než sto týmů z celého světa již od roku 1959 a které se odehrává v britském vojenském prostoru v oblasti cambrianských hor ve Walesu. Prostor, kde mimo jiné mají výběrové řízení i elitní jednotky SAS. Jedná se zároveň o soutěž, jejímž cílem je prověřit základní vojenské dovednosti, schopnost spolupráce v týmu, fyzickou a psychickou zdatnost a v případě zahraničních hlídek v neposlední řadě i anglický jazyk.

C

elý závod je koncipován jako 48hodinový intenzivní výcvik bez možnosti spánku, kdy úkolem patroly je pod taktickým námětem plnit úkoly zaměřené na jednotlivé druhy vševojskových příprav. Náročnost této soutěže dokresluje počet odstoupivších týmů, který čítá bezmála polovinu z celé startovní listiny. Táborský tým

tentokrát vybojoval bronzovou medaili, tedy velice slušný výsledek. „Zaměřte se na navigaci v obtížném terénu a trénujte s velkými batohy a adekvátní zátěží,“ tyto rady během přípravy na  soutěž jsme slyšeli od  npor. Daniela P.  relativně často. Další pamětník předešlého závodu čet. Josef H. dodává: „Nebude to

lehký, hodně nachozených kilometrů, málo spánku a spousta fyzicky náročných úkolů. Hlavně neustále dodržujte hard routine, za všech okolností,“ dodává rtm. Marián Š. Tyto věty slyšíme ze všech stran od  těch, kteří si cvičení již vyzkoušeli na vlastní kůži. Začíná na  nás doléhat trochu nervozita, ale hlavně zvědavost, jak si náš tým letos povede. Je sedm hodin ráno místního času. Výkřiky povelů v  angličtině občas přeruší ranní tichou oblohu. Česká patrola 42. mechanizovaného praporu Svatováclavského z  Tábora zahajuje jednu z  nejtěžších vojenských soutěží na světě. „Stát“, „kontrola materiálu“, „přesuňte se tímto směrem“ to je výčet nejčastějších povelů, které slyšíme přeložené od  našeho velitele. Tímto úvodem začíná naše účast na  Cambrian

A report 12/2016 Patrol 2016. Po  kontrole povinného materiálu, který se zbraní dohromady váží bezmála padesát kilogramů, vyrážíme na další stanoviště, kde velitel obdrží bojový rozkaz velitele roty a následně nám vydává pokyny ke  zpracování plastického stolu, tak aby mohl zplánovat vlastní operaci. Na  vytvoření plastického stolu jsme se důsledně připravili již před soutěží. Veškeré pomůcky, které bychom mohli na  jeho vytvoření použít, jsme si zabalili a vložili do velkého batohu. Je tu ale malý háček, po  kontrole materiálu nám velký batoh sebrali, tudíž se musíme spolehnout na  vlastní improvizaci. To je ale věc, kterou český voják ovládá přímo mistrně. A  na  výsledném hodnocení je to znát. V  součtu s  velice dobrým přednesem velitele patroly při vydání bojového rozkazu sklízí náš plastický stůl úspěch a dostáváme za něj extra deset bodů navíc. To už je tady ale další úkol. Průzkum nepřátelských pozic s  cílem potvrdit jejich přítomnost v  prostoru nasazení. Koukám na hodinky, které ukazují osm hodin. Již dvě hodiny je tma a my máme za sebou téměř deset kilometrů pěšího přesunu. Jediné, co je vidět, je obraz skrz noční vidění. Samotný pohled není moc povzbudivý, kopce s příkrými svahy, vodní toky, které jsou co chvíli vylité mimo svoje koryto, kamenité cesty často zaplněné vodou tak, že člověk už nerozezná, jestli se stále jedná o  cestu nebo potok. Travinami zarostlé louky, které se na první pohled zdají jako ideální místo pro přesun, ale realita je odlišná. Terén je natolik podmáčený, že po několika stovkách metrů v tomto terénu, kdy se co druhý krok noha zaboří po  koleno do  bahnité vody, je člověk vyčerpaný tak, že spílá sám sobě, zda byl dobrý nápad se dobrovolně přihlásit na toto vojenské mezinárodní cvičení. Stačí ale pohled na  ostatní členy osmičlenné patroly, kteří neúnavně postupují vpřed a je jasné, že pokud má 42. mechanizovaný prapor po  devíti letech opět dojít do  cíle s nějakým oceněním, tak jedině s těmi, které má kolem sebe. Po průzkumu nepřátelských pozic je nutné zjištěné informace předat nadřízenému, nicméně cesta k  němu vede přes sedmdesáti pěti metrovou vodní překážku. Začíná svítat. Není čas, pokud má naše patrola využít zbytky tmy, je potřeba vydat rychle nejnutnější rozkazy, připravit materiál a sebe na vstup do vody a po jednotlivých sekcích pod vzájemným krytím ledovou lázeň překonat. Svítání nás vítá již na  druhém břehu, kde je potřeba se převléci do  suchého oděvu a  vyrazit směrem k cíli. Po několika kilometrech se tak stane. To ale zdaleka není všechno. Zde je k dispozici přibližně hodina času na obnovu bojeschopnosti, zpracování hlášení z průzkumu, obdržení dílčího rozkazu, naplánování dalšího postupu a po necelé hodině znova vyrazit za krásami britského království. Po  dalších pěti kilometrech s  třiceti pěti kilogramy na  zádech se setkáváme s britským vojákem v oděvu proti zbraním

37 hromadného ničení a  s  plynovou maskou. Vydává nám instrukce k  překonání kontaminovaného prostoru. Následuje samotný přesun, reakce na  zamoření a  odchod z nebezpečného prostoru. Naštěstí se jedná pouze o cvičení a po vlastní dekontaminaci můžeme pokračovat v  plnění úkolu, nutno říci již bez adekvátní ochrany proti otravným látkám, většině se totiž igelitové pláštěnky a návleky na nohy vinou taktické výstroje roztrhaly. Nasedáme do britských obrněných vozů Foxhound, které nás odvážejí neznámo kam. Vozidlo je nesmírně přetopené, ale kýženého alespoň několikaminutového spánku se nedočkáme, řidič je asi bývalý automobilový závodník a  tak myšlenky na  spánek vystřídají myšlenky na  to, kde je k  dispozici ve  vozidle nejbližší sáček na  zvracení. Po  dojezdu nám jsou vydány další úkoly, dojde k rychlému přeplánování a vyrážíme opět na  cestu. Stmívá se, proto nasazujeme přístroje nočního vidění, abychom si vychutnali kopcovitou krajinu i v noci. Další zastávka je na  statku z  předminulého století, kde pomocí počítačové techniky velitel a  zástupce patroly navádí dělostřeleckou palbu. Cíl je zničen a tak můžou se zbytkem týmu vyrazit na další stanoviště. Tempo se stupňuje a s ním i počet zastávek s dalšími disciplínami. Dostáváme se na místo havárie vrtulníku se třemi raněnými. Hlavní bojový medik patroly se ujímá své role, třídí raněné a  organizuje jejich ošetření. Velitel patroly mezitím organizuje zabezpečení prostoru a  následně vyžádání MEDEVACU, tedy leteckého transportu raněných k dalšímu ošetření. Zde je potřeba zmínit, že jako figuranti jsou využiti vojenští veteráni posledních válečných konfliktů a tak si téměř každý ošetřující vyzkouší nasadit škrtidlo na  opravdový pahýl zkrvavené ruky nebo nohy. Po vyřešení situace dostáváme nové instrukce a  přesunujeme se na  další bod vzdálený asi tři kilometry.

Zde velitel obdrží další rozkazy týkající se přepadu budovy s  následným zajetím hledaného teroristy. Jedná se o  jednu z  nejtěžších soutěží na  světě. Její absolvování pro většinu britských vojáků znamená služební postup v kariéře, takže na první pohled zdánlivě jednoduchý úkol se po chvíli mění ve  fyzicky velice náročnou zkoušku. Agent, který nás měl dovést na  dohled k  objektu, nás schválně vede tím nejhorším terénem, který k  dané budově vede a  navíc nám neustále utíká, tudíž musíme nasadit opravdu vysoké tempo, abychom mu všichni stačili. Vše se navíc odehrává již se simulačními zbraněmi a  ochrannými pomůckami, které mimo jiné obsahují celo-obličejovou masku znesnadňující dýchání. Konečně jsme u  objektu. Zde na  nás čeká další agent, který nám předává informace o krycí palbě v náš prospěch. Proudy kulometných svítících střel letících několik metrů nad našimi hlavami, záblesky osvětlovacích raket na nočním nebi, výbuchy granátů vybuchujících pár metrů od nás, přerušované pouze hlasitými povely velitele během celé akce. Povedlo se, zajatec je v našich rukou a bez vlastních ztrát se vydáváme zpátky do  výchozího bodu, kde předáváme zajatce zpravodajskému důstojníkovi k  výslechu. Čeká nás poslední úkol, vytěžení z  průběhu závodu na  základně. Z  posledních let jsme ponaučení a  v  přetopené místnosti nevyužíváme připravená pohodlná křesla a celý proces absolvujeme ve stoje. Je to poslední test, zda i po tak náročném výcviku jsme schopni zůstat vzhůru a neusnout. Závod je u konce. Jaká to úleva. Zvládli jsme to. Patrola byla složena z  příslušníků průzkumného týmu a  skupiny odstřelovačů. Tedy toho nejlepšího, co Svatováclavský prapor má. V týmu měl dokonce pamětníka z  minulé účasti, který posledně vybojoval stříbro. Nezbývá než zakončit jeho slovy: „Příště si přijedeme pro zlato!“ Text: npor. Lukáš Cimbůrek, foto: Zdeněk Koza

38



A report 12/2016

Potápěči 15. ženijního pluku se zdokonalovali v zatopeném lomu Svobodné Heřmanice na Bruntálsku

Potápěči v českém moři

A report 12/2016

39

Velitel 103. centra CIMIC/PSYOPS nabízí tato volná systemizovaná místa:

C / PSYOP MI S CI

náčelník pracoviště KIS (v hodnosti nadrotmistra)

specialista (v hodnosti nadrotmistra) u střediska PSYOPS

Požadavek: Praxe u vojsk minimálně 2 roky, znalost AJ SLP 2121, předpoklad pro získání OFO na stupeň “Tajné”

Požadavek: Znalost AJ SLP 2222, předpoklad pro získání OFO na stupeň “Tajné”, pokročilé znalosti v počítačových programech balíčku ADOBE a SONY, základy malování (výhodou jsou dovednosti v rámci výtvarného směru).

mladší specialista (v hodnosti rotmistra) u střediska PSYOPS

Motivační dopis o zařazení do výběru s profesním životopisem, kartou pro výběr a služebním hodnocením 2015 (2016) (výstup ISSP) doručte elektronicky kontaktní osobě nejpozději do 28. února 2017. Žádost musí obsahovat telefonní kontakt.

Požadavek: Praxe u vojsk minimálně 2 roky, znalost AJ SLP 2222, znalost jiných jazyků výhodou, předpoklad pro získání OFO na stupeň “Tajné”.

Předpokládaný nástup na SM 1.4.2017 nebo dle dohody.

Služební místa nepodléhají výběru osob dle směrnice NGŠ čj. 430-1/2015-2230 ze dne 30.6.2015. Do výběru se mohou hlásit i zájemci, kteří splňují podmínky pro jmenování do stanovené hodnosti.

Výcvik je pro vojenské potápěče 15. ženijního pluku velmi důležitý. Za rok by měl být každý z nich alespoň deset hodin pod hladinou. Ti, kteří toto minimum nesplní, nemohou pak být využiti při složitějších úkolech, jako je potápění v noci, pod  ledem, v tekoucí vodě nebo v kalné vodě, kde je viditelnost sotva pár centimetrů.

V

 tomto oboru je potřeba se neustále zdokonalovat. Platí zde přímá úměra. Čím více odpotápěných hodin, tím více zkušeností a  větší spolehlivost. Méně zkušený potápěč se o sebe bojí a potřebuje nad sebou dohled.

Fyzička na prvním místě

„Při potápění v noci nebo při ztížené viditelnosti pracuje psychika na plné obrátky,“ vysvětluje praporčík Strejc a dodává, že významnou roli hraje i dobrá fyzická kondice. Činnost pod vodou, kdy teplota vody dosahuje 4°C, je velmi náročná. „Člověk na sobě musí pracovat i  v  tomto směru. Potápěčské práce jsou především dřina. Výcvik trvá tři týdny, ponory probíhají každý den, a k tomu je potřeba si udržovat kondičku,“ dodává praporčík. Pravidelné cvičení potápěčů se odehrává několikrát ročně a  tentokrát se jej pod vedením potápěčského zkušebního komisaře praporčíka Michala Strejce účastnili potápěči obou ženijních praporů 15. ženijního pluku.

Procvičovali nejrůznější úkony a  činnosti, které potřebují pro svou práci. „Do  lomu Svobodné Heřmanice se jezdíme potápět často, je to takové české moře,“ konstatuje praporčík Strejc. „Díky velké vodní ploše, viditelnosti na  deset metrů a  hloubce, která místy dosahuje až třiceti šesti metrů, zde máme pro potápění ideální podmínky.“

Příprava na boj i živelné pohromy Průzkum dna vodního toku, vyhledávací činnost, úprava terénu, vyzvedávání a přeprava materiálu pomocí zvedacích vaků, montážní práce s využitím různého nářadí. To vše procvičují potápěči v  rámci výcviku a upevňují tak své návyky potřebné při potápěčských pracích. Cvičné ponory probíhají ve dne i v noci, kdy si cvičící musí poradit s nulovou viditelností. „Získané dovednosti pak potápěči využijí v bojové činnosti, například při zabezpečení plaveb bojových vozidel nebo přeprav přes

Kontaktní osoba pro zájemce o.z. Ing. Drahomír Kavecký (personalista) alc.: 973 401 105, mobil: 702 009 385 e-mail: [email protected], [email protected]

vodní překážky, kde zabezpečují záchranné a  vyprošťovací práce nebo průzkumné práce pod vodou,“ pokračuje praporčík. „Ale mohou je využít i při živelných pohromách, jako tomu bylo například v roce 1997 na Moravě a 2002 v Čechách.“

Nic se nesmí podcenit

Každému ponoru předchází celá řada opatření, od poučení o bezpečnosti, přes seznámení se s úkoly dne, pomoci kolegů při oblékání až po zdravotní zabezpečení. To má zde na starosti nadrotmistryně Radka Koukalová z  praporního obvaziště 151.  ženijního praporu Bechyně, která prošla speciálním kurzem hyperbarického minima. „Před každým ponorem všichni cvičící projdou kontrolou zdravotního stavu, kdy měříme krevní tlak, puls a  zjišťujeme, zda se cítí ten den jít do vody,“ vysvětluje nadrotmistryně Koukalová. „Nepřípustné je i malé nachlazení nebo rýma, protože zanesené dutiny by mohly poškodit ušní bubínky. ­Barotrauma nepostihuje pouze ušní bubínky, ale poškozuje i další tkáně a orgány, což je způsobené rozdílem tlaků mezi tělesnými dutinami a  okolním prostředím,“ dodává Koukalová, která je na  břehu přítomna po  celou dobu. Přihlíží každému vynoření, kdy jí potápěči poklepem rukou na  hlavu dávají signál, že je vše OK. Text a foto: kpt. Jana Sedláčková

VYHLAŠUJE

Službu u jediného výsadkového praporu AČR v kolektivu výsadkářů motivovaných jako ty.

 Výroční tělesné přezkoušení AČR  Uplavat 300 m  Překážkové dráhy  Běhy a pochody se zátěží  Psychotesty Účastníci výběrového řízení musí mít předpoklad získat v ÚVN lékařské vysvědčení:

„A, schopen jako výsadkář“

Zahraniční nasazení v místech jako Afghánistán a Mali. Atraktivní výcvik, a to včetně výsadkového se všemi příplatky a výhodami s ním spojenými. V případě zájmu zašli přihlášku do 11. ledna na [email protected] Další info na FB, Wiki a YouTube: „43. výsadkový prapor Chrudim“

40



A report 12/2016

Za cenu vlastního života zachránil v Ostravě vojenský stíhací pilot major František Doležal v roce 1974 stovky lidí

na telefonní lince A reportu

Věřil, že to dokáže V každém pilotovi je kus hrdiny

Byla to běžná noční letová akce. Major František Doležal byl zkušený vojenský pilot 1. třídy, zástupce velitele 3. letky 8. stíhacího leteckého pluku z Mošnova. Jeho let však skončil 12. listopadu 1974 smrtelnou tragédií.

S

vůj MIG-21PF odlepil od  země v  půl sedmé večer a  s  efektním „ohonem“ forsáže zaplul do nízkých mraků. Jeho úkolem byl nácvik přepadů na  další stroj, který byl již před ním. Po obdržení konkrétního kurzu a  výšky začalo jeho navádění na simulovaného protivníka. V tmavé a oblačné noci byl naveden k cíli až do okamžiku, kdy získal kontakt na obrazovce radiolokátoru skryté v černém tubusu na palubní desce přímo před ním. Pilot zachytil stroj letící před ním, soustředil se na provedení zteče, zmáčknutí bojového tlačítka odpalu a také včasné provedení odvalu, aby nedošlo ke srážce s cílem. Zadaný úkol úspěšně splnil, nastal čas k  návratu na  letiště. Bylo krátce před 19. hodinou. Povolení k přiblížení na přistání obdržel obratem.

Z motoru vyšlehly plameny Při otáčení na nový kurz ho na palubní desce upoutalo červené varovné tablo, které nevěštilo nic dobrého. Pilot rychle projíždí všechny přístroje a  jeho pohled upoutá budík teploty výstupních plynů, jehož hodnoty začínají stoupat. Požár motoru. Z motoru vyrazily plameny. Hlavní příčinou byla technická závada, což prokázala i  pozdější expertíza vraku letounu.

Major František Doležal okamžitě hlásí problémy. V tu chvíli se nachází přímo nad Ostravou ve  výšce 1  000 metrů. Dostává okamžitý rozkaz – „Proveď katapultáž!“. Pilot v  kabině Migu-21 si je však vědom, že pod ním jsou stovky nic netušících lidí, které by mohl ohrozit. Jedná impulzivně, ale s  jasným úmyslem – pokusit se vyvést „jednadvacítku“ mimo obydlenou oblast. Vypíná radiostanici, v  kabině zůstává sám. Sám se svým svědomím. Pere se s řízením, otáčky motoru padají, letoun ztrácí výšku. Má však jasný cíl – dostat stíhačku co nejdál k  Mošnovu. Podaří se mu to. Poslední vysoký panelák na sídlišti v Ostravě-Zábřehu přelétává „péefka“ ve výšce třiceti metrů.

Katapultoval se, výška byla smrtelná Když major Doležal už neviděl žádná světla pod sebou, pudově zatáhnul za katapultážní madla jeho sedačky. V tuto chvíli byl letoun asi kolem 70 metrů nad zemí. K tomu, aby katapultáž byla reálná, potřeboval však potřebnou výšku 200 až 300 metrů. „Jednadvacítka“ skončila pět set metrů od  posledních domů. Pilot dopadl poblíž vraku, byl však na  místě mrtev. Nedaleko tohoto místa vznikl na  památku pomník, který jeho statečný čin připomíná.

„Pro mě jako pro kluka byly přelety letounů naprosto běžnou součástí,“ vzpomíná brigádní generál Jiří Verner. „Tatínek sloužil na letišti v Mošnově, sídlil tam stíhací pluk a  na  tento okamžik, i  když mi bylo teprve čtrnáct, si velmi dobře pamatuji. Určitě jsem vnímal hrdinství toho pilota, který se  vystřelil až v  okamžiku, kdy navedl letoun do bezpečné vzdálenosti. Pak už ale neměl výšku, což asi určitě věděl. Vždycky když zahyne pilot, je to velmi emotivní. Piloti to ale mají asi takto nastaveni všichni. Nemyslím, si, že by se někdo vystřelil bezohledně, zachránil si tím vlastní život, a přitom věděl, že je nad obydleným prostorem. To je asi v pilotech pořád, to se nemění. Vezme to prostě na sebe. Ale nemyslím si, že ­major Doležal přemýšlel o smrti, to určitě ne. Do poslední chvíle věřil, že to  dokáže, i  když se stále nižší výškou v skrytu musel tušit, že šance bude malá. Jsem  rád, že  se  jeho hrdinství opět připomnělo, že tady může být jeho dcera. Piloti si tyto tragédie připomínají a  nezapomínají na  ně, protože mnohé věci se opakují, a  z  těchto situací je vždy možnost se poučit a dalším může zachránit život,“ dodává generál Verner.

Piloti nezapomínají

Při slavnostním ceremoniálu udělil náměstek ministra obrany Antonín Rada pamětní medaile armádního ­generála i. md. a leteckého maršála Karla ­Janouška osobnostem, kteří se významně zapsali do  historie vojenského letectví. Ocenění převzali plukovník v.  v. Jaroslav Blinka, brigádní ­generál  v.  v.   Emil Boček, plukovník  v.  v. Pavel Budinský, ­Pavel Holý, podplukovník v. v. Pavel Kvasnica, plukovník v z. Jiří Mikulenka, plukovník gšt. v. v. Miloslav Neuberg, plukovník v. v. Jan Novák, plukovník v. v. Jiří Procházka, Jiří ­Rajlich, plukovník  v.  v. Pavel Švec a  Stanislav ­Vystavěl. Mezi oceněné patří i major František ­Doležal, za kterého medaili převzala jeho dcera ­Lenka Sidunová. „Jsem moc ráda, že si na tento okamžik i  po  mnoha letech někdo vzpomněl,“ říká Lenka Sidunová. „I když mi v té době bylo patnáct let, pro naši rodinu to nebylo jednoduché. Proto si tohoto ocenění moc vážím.“ Text a foto: Jana Deckerová

Mgr. Lenka Marečková

hlavní inspektorka ochrany lidských práv MO Každoročně slavíme 10. prosinec jako Mezinárodní den lidských práv. Jaký je jeho význam a hlavní poselství? Tento den se vztahuje k přijetí Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN v r. 1948. Den lidských práv slavíme od roku 1950, kdy byl ustaven na plenárním

41 zasedání Valného shromáždění OSN. Připomínáme si jím přijetí Všeobecné deklarace lidských práv i  význam lidských práv a  svobod pro každý demokratický právní řád. Tato první ucelená formulace základních práv a  svobod je poučením z  nelidskosti a hrůz 2. světové války. V pozadí jejího přijetí stálo přání, tehdy sdílené všemi zúčastněný­ mi stranami, aby k  podobným konfliktům, utrpení a nelidskosti už nedocházelo. A také, že takto formulovaná základní práva a  svo­ bo­dy, za předpokladu plného respektu k nim při  tvorbě i  aplikaci právních norem, jsou základy fungování práva. Jde o  základ každého moderního demokratického právního státu, ale i samotného právního řádu, celého právního systému, a předpoklad koexistence ve  společnosti i  ve  světě. Základem je  úcta k člověku i respekt k našim odlišnostem a jedinečnosti. Ochrana života, zdraví i osobnosti a jejího rozvoje. Nikoli paraziticky, ale v míru. Pokud tyto základní principy nerespektujeme nebo vykládáme účelově nebo odtrženě od jejich významu a smyslu, který dostaly už při své počáteční formulaci, dochází k bezpráví, nespravedlnostem, nepředvídatelnosti a chaosu. Lidská práva zakotvená v Ústavě představují hodnoty demokracie a  právního státu.

Respekt vůči nim odlišuje demokracie od totalitárních států, diktatur, formálních demokracií. Toto je hlavní poselství Mezinárodního dne lidských práv: uvědomovat si  podstatu lidskosti, kterou vyjadřují a  oživují, a  bez nichž by samotná struktura a  dělba moci mohla být neživotným, neživotaschopným mechanismem, a od níž odvíjí svou legitimitu i každý demokratický právní stát. Pro ozbrojené síly je ochrana lidských práv a respekt vůči nim tímto imperativem dvojnásob. Nejen kvůli úctě k zákonům, která stojí na  prvním místě mezi povinnostmi každého vojáka, ale i  vzhledem k  vymezení pojmu obrany, za  jejímž účelem byly ozbrojené síly zřízeny. Podle ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ­České republiky, patří mezi základní povinnosti státu, vedle zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, mj.  i  ochrana jejích demokratických základů. Podle §  2  zák.  č.  222/1999 Sb., o  zajišťování obrany České republiky, je obranou státu souhrn opatření k  zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, ale mj. opět i  principů demokracie a  právního státu. Za  ty je nutno považovat především hodnotový systém základních práv a svobod, z nichž demokratický právní řád vyrůstá.

Nová čerpací stanice posouvá možnosti obslužnosti a údržby

Sklad PHM

Výstavba nového skladu automobilních pohonných hmot a maziv na letecké základně Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, jehož součástí je hala ošetřování automobilní techniky vč. automobilních cisteren a nová čerpací stanice pohonných hmot.

N

ová čerpací stanice je umístěna na  místě demolované radiodílny a  její poloha zohledňuje umístění plánovaného parku techniky. V  areálu skladu je umístěna budova zázemí čerpací stanice a  budova skladu s  nakládací rampou o  rozměru 26,6 × 48,2 m. Mezi těmito dvěma objekty je zastřešený prostor pro tankování pohonných hmot se  dvěma modulovými výdejními stojany na  benzín

a naftu a dále manipulační plocha. Tři podzemní nádrže pohonných hmot (pro naftu a  benzín), každá o  velkosti 50m3, jsou pod zatravněnou plochou vedle skladů. K  severní stěně objektu skladů jsou přisazeny nádrže pro odčerpané provozní kapaliny. Dvě  ­nádrže jsou o  objemu 750 l a  jedna o objemu 2 000 l. K objektu je připojena hala ošetřování cisternové techniky o  rozměru 45,5 × 24,5 m. Hala ošetřování techniky má

dvě průjezdná stání pro ošetřování techniky a jedno neprůjezdné. V hale je umístěn pětitunový mostový jeřáb. V nástavbě objektu skladů jsou umístěny lehké sklady, kancelář, denní místnost, sociální zázemí, šatny, technická místnost a místnost pro umístění kompresoru. Text: Ernest Pršala, foto: autor

42



A report 12/2016

Jízdárna ruzyňských kasáren, která se stala němým svědkem dějin, se dočká proměny

Připomenutí historie

V areálu ruzyňských kasáren stojí po dlouhé roky tak trochu stranou pozornosti široké veřejnosti němý svědek smutných kapitol naší historie – budova bývalé jízdárny prvorepublikových dělostřeleckých kasáren, kterou nacisté během let okupace proměnili na popraviště. Před jejími zdmi zemřelo v době protektorátu kulkou popravčí čety několik stovek českých vlastenců.

Z

áznamy historiků podávají svědectví o tom, že po masových demonstracích spojených s pohřbem zavražděného studenta Jana Opletala zde bylo 17. listopadu 1939 bez soudu zastřeleno devět studentských funkcionářů. „Popraveni tu později byli také mnozí důstojníci z řad domácí odbojové organizace ­Obrana národa jako například generál Bílý či podplukovník Balabán, a tak lze  ve  výčtu jmen významných osobností i  neméně odvážných a  obětavých řadových členů odboje pokračovat,“ vysvětluje význam tohoto pietního místa 1. zástupce náčelníka Generálního štábu ­generálporučík Jiří Baloun. Celkem tu totiž jen v  období od 28. září 1941 do 19. ­ledna 1942 nalezlo smrt 247 osob.

Úprava pietního místa

Zahájení v roce 2017

Tyto prostory rovněž projdou rekonstrukcí a budou například osazeny replikami původních dveří a oken, které se v důsledku pozdějších stavebních úprav objektu nedochovaly. „Samotné stavební práce spojené s plánovanou úpravou a rekonstrukcí prostor by měly být zahájeny v průběhu roku 2017 tak, abychom mohli již na podzim toho samého roku objekt představit v  nové podobě,“ doplnil generál Baloun. „Ačkoliv je objekt bývalé jízdárny uvnitř areálu kasáren, počítáme s tím, že kromě vojáků bude možné, po předchozím dohovoru, prohlídky tohoto památného místa zabezpečit i pro civilní skupiny zájemců,“ shrnul další záměry na využití prostor pověřený ředitel Agentury komunikačních a informačních systémů plukovník František Ridzák, do jehož gesce v současnosti areál ruzyňských kasáren náleží. Text a foto: plk. Jan Šulc, Michal Voska

Vyzkoušej svůj postřeh Naleznete na historické fotografii z první světové války z fronty u Verdunu v Tyrolsku čtyři rozdíly?

A fakta Jízdárna ruzyňských kasáren byla jedním z  hlavních nacistických popravišť v Praze. Kromě devíti studentů tu po nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha u jedné ze zdí četa postřílela i  elitní armádní důstojníky.  Nacisté tady zavraždili i  členy odbojové organizace Obrana národa. V ní působil i otec současného předsedy Slovanského výboru Jan Mynář.

Karel Janoušek

Jediný československý maršál Jiří Rajlich Bohatě vypravená publikace Karel Janoušek. Jediný československý maršál z  pera renomovaného vojenského a  leteckého historika Jiřího Rajlicha pojednává o  dramatických životních osudech armádního generála in memoriam RNDr. Karla Janouška (1893–1971), jenž byl za 2. světové války nejvyšším představitelem československého letectva ve Velké Británii. Svou oslnivou vojenskou dráhu jediného Čechoslováka, který kdy získal maršálskou hodnost (Air Marshal britského královského letectva), zahájil za 1. světové války jako neznámý pěšák rakousko-uherské armády a skončil ji o třiatřicet let později jako uvězněný a  degradovaný divizní generál armády československé. Krátce po  únorovém převratu byl nejprve přeložen do  výslužby a později jej Státní bezpečnost vyprovokovala k pokusu o emigraci, při kterém jej zatkla. V následném vykonstruovaném procesu byl odsouzen nejprve k 19 letům žaláře, později na doživotí. Byl degradován na vojína a přišel o akademický titul a vyznamenání. Propuštěn byl při amnestii v roce 1960. V roce 1968 byl zcela rehabilitován, avšak hodnost a vyznamenání mu navráceny nebyly. Zákopy italské a ruské fronty, boje legio­ nářů na sibiřské magistrále, budování prvorepublikové československé armády a letectva, hrdinná epopej československých letců ve  Francii a  Velké Británii, ale i  mocenské boje v osvobozené vlasti a nakonec i žaláře poúnorového Československa, to vše a mnoho dalšího tvoří kulisy, v  nichž se  odehrál nevšední příběh československého generála a britského leteckého maršála. Počet stran: 448, vydalo Nakladatelství JOTA Text: Michal Voska, foto: Nakladatelství JOTA

Bouchá to jak u Verdunu. Právě toto úsloví bylo u nás ještě nedávno velice rozšířené. Přestože se do jedné z nevětších bitev první světové války u francouzského města Verdun naši vojáci nezapojili, ovlivnil název tohoto města i v Československu několik generací. O ne­ obyčejné krvavosti bitvy o Verdun svědčí mimo jiné skutečnost, že byla označována za verdunský mlýnek na maso. Za pouhých deset měsíců na poměrně malém území totiž zahynulo sedm set tisíc vojáků. O útoku v oblasti Verdunu začal německý generální štáb uvažovat koncem roku 1915. Byl   to naprosto neočekávaný návrh. Pevnostní systém v  této oblasti byl totiž Francouzi považován za nedobytný. A právě v důsledku toho se rozhodli stáhnout od Verdunu značnou část sil a z některých pevností dokonce demontovat dělostřeleckou výzbroj. Jakmile německá špionáž zjistila tuto skutečnost, navrhl náčelník německého generálního štábu Erich von Falkenhayn úder právě zde. Sliboval si od toho výrazné zkrácení fronty a v důsledku toho i  úsporu vojenských sil. Samotný útok začal ve  čtyři hodiny ráno 21. února. Jen dělostřelecká příprava trvala více než sedm hodin. Přesto ale Němci postupovali vpřed jen pomalu a za cenu velkých ztrát. Větší problémy na francouzské straně ale vznikly v okamžiku, kdy jim začala docházet munice a  další zásoby. Postupně, především na  pravém křídle, ztratili některé pozice, mezi kterými byla i pevnost Douaumont. A právě z ní se stal symbol této bitvy. Zatímco Francie byla její ztrátou otřesena, německý tisk velebil toto vítězství. Obranou Verdunu byl pověřen generál Phillipe Pétain, který okamžitě přijal nezbytná opatření. Začal maraton nekonečných bitev. Vítězství v této oblasti se začalo klonit na stranu Francouzů až na podzim 1916. Koncem října francouzské jednotky dobyly zpět pevnosti Douaumont a Vaux. Poslední ofenzíva skončila 1. prosince 1916. Francouzi při ní získali zpět pevnosti Louvemont a Bezonvaux. V současné době tedy uplynulo rovných sto let od skončení bitvy u Verdunu. Připravil: Michal Voska a Vladimír Marek, foto: VHÚ

Rozdíly: Chybějící vojáci v pozadí (2x), noha, přidán stejný voják

Jsou to právě vojáci, kteří ve  spolupráci s  VHÚ usilují o  přeměnu nejvýznamnějších částí bývalé jízdárny na  důstojný památník. Pochopitelně součinnost tomu poskytují i  další subjekty resortu Ministerstva obrany jako například Sekce ekonomická a majetková s Agenturou hospodaření s nemovitým majetkem. „Na základě zpracované studie a  uzavřené smlouvy dojde nyní ke  zpracování projektové dokumentace,“ upřesnil aktuální kroky generál Baloun a dodal: „Na celou rekonstrukci a úpravy těchto prostor je v armád­ ním rozpočtovém plánu vyčleněno cca 8,5 milionu Kč.“ V  rámci toho se počítá s  úpravou pietních míst v  částech, kde obvodové zdi jízdárny dosud nesou stopy kulek. Dále bude předělen prostor jízdárny, čímž vznikne prostor pro instalaci stálé expozice připomínající tehdejší události a upraveny budou také prostory původního přístavku, v nichž vznikne nezbytné zázemí.

recenze

43

44



A report 12/2016

Unikát z aukce VHÚ získal do sbírky „dělníka vyloďovacích operací“

Vojenský historický ústav se poprvé ve své historii zúčastnil zahraniční dražby celé sbírky rušeného francouzského Tankového muzea v Normandii (Normandy Tank Museum) v městečku Catz. Tvrdý boj v podobě konkurenčních muzeí a soukromých sběratelů přinesl zisk v podobě legendárního vyloďovacího transportéru LVT 4.

R

ušené muzeum mělo mezi svými exponáty také dva americké obojživelné pásové vyloďovací transportéry LVT  4 z  období 2. světové války. A  jeden z nich Vojenský historický ústav Praha nakonec zakoupil. „Vojenský historický ústav získal do  sbírky dnes již velmi vzácné vozidlo, které se podílelo na řadě zlomových operací 2. světové války a stalo se doslova symbolem vyloďovacích operací 2. světové války a  počátku studené války,“ říká ředitel Odboru muzeí Vojenského historického ústavu Praha plukovník Mgr.  Michal Burian a  pokračuje: „V  případě LVT jde o  vozidlo, které bylo zcela typické pro tichomořské bojiště, ale které se rovněž podílelo na  řadě operací v  Evropě, zejména

na přechodu přes řeku Rýn, který umožnil rychlý postup jednotek americké a britské armády do  ­Německa. Sbírka těžké bojové techniky VHÚ tak byla významným způsobem obohacena o zástupce techniky, která se v  ní dosud vůbec nenacházela a  která představuje ­jeden z mezníků ve vývoji vojenské techniky první poloviny 20. století. LVT  ­stálo na  počátku konstrukce specializovaných vozidel pro obojživelné operace, která jsou vyvíjena dodnes.“

Výhodný nákup

Konkrétní typ získaného transportéru LVT 4 přezdívaný Water Buffalo (Vodní buvol) byl schopen přepravit až 24 plně vyzbrojených

vojáků (někdy se uvádí 30) nebo 4  000 kg nákladu. Poháněl jej letecký vzduchem chlazený hvězdicový sedmiválec ­Continental o výkonu 250 k (stejný byl používán v tancích Stuart). Na  silnici dosahoval rychlosti 32  km/h, na  vodě 12  km/h. Zajímavá je i otázka ceny, za níž se VHÚ podařilo tento exponát pořídit. Mezi draženými položkami byla celá řada předmětů, které by mohly sbírky VHÚ významným způsobem doplnit a  obohatit. „Měli  jsme zájem o  zhruba pět nebo šest exponátů, ceny mnoha položek dražby se však bohužel vyšplhaly zcela mimo možnosti českého muzea – a v řadě případů ale i mimo jakoukoliv reálnou hodnotu nabízených historických předmětů,“ vysvětluje plukovník Michal Burian. „To pouze potvrdilo trend z posledních let, kdy se řada ‚sběratelů‘ především ze zemí bývalého Sovětského svazu pokouší uložit peníze doslova do čehokoliv. I přesto slavil nakonec VHÚ úspěch a podařilo se mu vydražit předmět, o který od počátku usiloval. A nejen že podařilo, ale dá se říci, že se jednalo o nejvýhodnější nákup v  rámci celé dražby. ­První  vozidlo LVT

A report 12/2016

45

se vydražilo za  68  000  euro. VHÚ se však podařilo vydražit druhý kus za 30 000 euro, což je nejen výrazně méně než první kus, ale ještě o 10 000 euro méně, než byla spodní předpokládaná hranice dražební společnosti a tedy i spodní mez znaleckého posudku.“

LVT 4

Co se vlastně skrývá pod zkratkou LVT 4 – Landing Vehicle Tracket? Tento vyloďovací transportér je typickým představitelem vývoje specializované techniky pro obojživelné operace v  letech 2. světové války. Pro operace, které patřily mezi zlomové okamžiky války, byly vyvíjeny obojživelné transportéry schopné přepravovat mužstvo, menší vozidla či  zbraně a  zásoby. Základem transportérů LVT bylo civilní záchranné obojživelné vozidlo ­Alligator, vyvinuté Donaldem Roeblingem již v  roce 1935. O  dva roky později se o modifikovaný typ začala zajímat americká námořní pěchota. V roce 1940 vznikl ve spolupráci Donalda Roeblinga a amerického námořnictva prototyp vojenské verze. ­První LVT 1 byl dodán v létě 1941. Dodávka prvních 200 vozidel byla objednána u firmy Food Machinery Corporation (FMC), která se do té doby zabývala především výrobou postřikovačů na insekticidy a dalšího vybavení pro farmáře. Poprvé byly LVT bojově nasazeny při jedné z přelomových operací války v Tichomoří, bojích na Guadalcanalu v ­srpnu 1942 až únoru 1943. Vývoj transportéru se od  té doby nezastavil až do  konce války a  pokračoval i  několik let po  ní. Kromě Spojených států amerických používaly LVT i  ­armády Velké Británie a Austrálie. Po operaci na Guadalcanalu, kde byly LVT použity především k zásobování amerických jednotek, došlo poprvé k jejich využití při útočné operaci přímo při vylodění na  atolu ­Tarawa v  listopadu 1943. Typ LVT 4 byl poprvé použit při vylodění na Saipanu v Mariánském souostroví v červnu 1944, zásadní roli pak sehrál i při vylodění na ostrově ­Iwodžima v únoru 1945.

Používán i v Indočíně

Transportéry LVT byly použity i při vylodění v Severní Africe v listopadu 1942. Britská armáda obdržela prvních 200 LVT v závěru roku 1943 k nácviku připravovaných obojživelných operací na  evropském bojišti. Použity byly v  rámci vyloďovacích operací v Normandii, ale zejména při bojích o přístav Antverpy a  při násilném překročení řeky Rýn, které bylo rozhodující pro rychlé ukončení války na západní frontě. Nasazeny byly například i při překročení řeky Labe. Několik LVT 4 bylo v rámci smlouvy o půjčce a  pronájmu dodáno i  do  Sovětského svazu. Rudá armáda je použila při útoku přes řeky Odru a Dunaj. Po 2. světové válce byly některé modifikace LVT použity ­ještě v  ­Korejské válce, například při vylodění v Inčchonu, a francouzská armáda je používala při válce v Indočíně a při ­Suezské krizi.

Převoz do Lešan

Po  vydražení transportéru ve  Francii byl exponát převezen do  České republiky, respektive do  Vojenského technického muzea Lešany, které je součástí Vojenského historického ústavu Praha. Náročnou přepravu vozidla o šířce 3,3 m zajistil 14. pluk logistické podpory z Pardubic, který během jízdy zároveň musel dodržet striktní pravidla přepravování takového typu materiálu v  zemích, kterými projížděl. Celkově pardubičtí logistici najeli 3  341 km. Vzhledem k tomu, že transportér byl zakoupen ve velmi dobrém stavu, bude na něm přes zimu provedena jen základní údržba. Veřejnosti by se měl představit na  jaře příštího roku, a to v rámci zahájení další muzejní sezóny ve Vojenském technickém muzeu Lešany. Text: Andrej Halada, Michal Voska, foto: VHÚ

manuál profesionálního vojáka

A report 12/2016

Interní komunikační portál

Lotyšsko

Lotyšsko (oficiální název Lotyšská republika) – anglicky Latvia – je prostřední ze  tří pobaltských republik. Na jihu hraničí s Litvou (délka hranic 453 km), na jihovýchodě s Běloruskem (141 km), na východě s Ruskem (217 km) a na severu s Estonskem (267 km). Předkové Lotyšů osídlili území již ve druhém tisíciletí před naším letopočtem. V 10. až 13. století vznikaly na území dnešního Lotyšska nezávislé státy. Ve  druhé polovině 19. století má počátek lotyšské národní hnutí. Již v  této době byla však velká část ­Lotyšska připojena k Rusku. K plnému ovládnutí došlo po říjnové revoluci v roce 1917. Směřování Lotyšska k úplné samostatnosti a nezávislosti na Sovětském svazu bylo v průběhu 20. století velice složité a trnité. Lotyšsko poprvé vyhlásilo nezávislost na Rusku již 30. listopadu 1918. Po vypuknutí druhé světové války však bylo okupováno a posléze anektováno Sovětským svazem. Dnešní nezávislý stát vznikl až v roce 1990, kdy Lotyšsko vyhlásilo nezávislost na SSSR. Lotyšsko je svou rozlohou 64  100 kilometrů čtverečních téměř totožné se  sousední Litvou, žije zde však méně obyvatel – 2 400 000. Přibližně 58,8 procenta obyvatel Lotyšska jsou etničtí Lotyši. Významná je zde ruská menšina – téměř 28,7 procenta obyvatel, kromě nich zde ještě žijí další národnostní menšiny – Bělorusové, Ukrajinci, Poláci a Litevci. Lotyšsko je parlamentní republika. Hlavním městem je Riga, kde sídlí prezident, vláda a parlament. Lotyšsko je od roku 2004 členem Severoatlantické aliance a také členem Evropské unie. V roce 2004 se v Rize konal summit Severoatlantické aliance. Lotyšsko má od roku 2007 plně profesionální armádu. Lotyšské národní ozbrojené síly v počtu více než šesti tisíc osob tvoří pozemní síly, námořní síly, vzdušné síly a Národní garda. Základem pozemních sil je pozemní brigáda skládající se ze dvou pěchotních praporů a podpůrného praporu. Hlavní výzbroj představuje 123 britských pásových vozidel CVR. Lotyšské národní síly disponují i zbraněmi švédského, českého a sovětského původu. Pravidelné síly doplňuje a podporuje 12 000 vycvičených příslušníků Národní gardy.

OR1

OR2

BEZ OZNAČENÍ

BEZ OZNAČENÍ

Private

Private

OF1

OR3

OR4

OR5

OR6

OR7

OR8

OR9

Lance Corporal

Corporal

Sergeant

Senior Sergeant

Staff Sergeant

Sergeant Major

Sergeant Major

Command

OF2

OF3

OF4

OF5

OF6

OF7

OF8

OF9

OF10

No Rank

No Rank

Lieutenant

First Lieutenant

Captain

Major

Lieutenant Colonel

Colonel

Brigadier General

Major General

Lieutenant General

OR1

OR2

OR3

OR4

OR5

OR6

OR7

OR8

OR9

BEZ OZNAČENÍ

BEZ OZNAČENÍ

Seaman

Seaman

Able Seaman

OF1

OF2

OF3

Corporal

Petty Officer

OF4

Senior Petty Officer

Staff Petty Officer

OF5

OF6

Chief Command Chief Petty Officer Petty Officer

OF7

OF8

OF9

OF10

www.ikp.army.cz Na portále se opakovaně objevují dotazy k čerpání náhradního volna nebo volna za nepřetržitý vojenský výcvik a nepřetržité vojenské nasazení. Tazatelé tato volna často zaměňují. V článku se budeme zabývat jedním z dotazů na uvedené téma. Dotaz: Dobrý den. Mám dotaz týkající se intenzivního vojenského výcviku konaného v sobotu a v neděli. Jakým způsobem se pracuje s  volnem za  službu konanou při tomto výcviku? Dle zákona je zřejmé, že se celá doba intenzivního vojenského výcviku (tedy včetně nadřízeným stanovené přiměřené doby na jídlo a odpočinek) zahrnuje do základní týdenní doby služby. Jde mi spíše o správný způsob čerpání volna za službu konanou při intenzivním vojenském výcviku. Vzniká vůbec nárok na volno za intenzivní vojenský výcvik v sobotu a neděli? Pokud ano, je nutné rozložit jeho čerpání do několika týdnů, nebo si voják toto volno může vybrat ve velitelem stanoveném termínu? Pokud se volno za intenzivní vojenský výcvik zahrnuje do základní týdenní doby služby, jak se postupuje v případě, že na intenzivní výcvik v sobotu a neděli navazuje např. služební cesta, kurz nebo další plnění neodkladných služebních úkolů a na jakou maximální dobu lze čerpání tohoto volna rozvrhnout? Děkuji Odpověď: Doba výkonu služby při intenzivním vojenském výcviku se zahrnuje do  základní týdenní doby služby (§ 31 odst. 2 zákona o vojácích z povolání). Základní týdenní doba služby činí 40 hodin (§ 25 odst. 1 zákona o vojácích z povolání). Pokud nebyla překročena základní týdenní doba služby, tak žádné náhradní volno za intenzivní vojenský výcvik vojákovi nenáleží. Není k tomu důvod, a to ani v případě, že intenzivní vojenský výcvik probíhal např. v sobotu a neděli. Pokud došlo, v důležitém zájmu služby, k překročení 40 hodin služby v tomto týdnu, tedy ke službě nad základní týdenní dobu služby a vznikl vojákovi „­přesčas“, řeší se stejně, jako jakýkoliv jiný „přesčas“, a to buď započtením této doby do fondu 300 hodin anebo při jeho „naplnění“ poskytnutím náhradního volna vojákovi podle pravidel stanovených v § 29 odst. 4 a 5 zákona o vojácích z povolání. Pozor však na situaci, kdy bude intenzivní vojenský výcvik probíhat v den státního svátku. V tom případě by vojákovi náleželo za službu vykonanou ve svátek náhradní volno. Na co však musí být brán při intenzivním vojenském výcviku zřetel, je to, že po jeho ukončení nelze zkrátit nepřetržitý odpočinek před nástupem do následující služby, a to ani s využitím ustanovení § 29 zákona o vojácích z povolání (služba konaná nad základní týdenní dobu služby). Tzn., že ihned po ukončení intenzivního vojenského výcviku musí být vojákovi poskytnut nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 11 hodin do doby zahájení následující služby. Redakce IKP

Lieutenant Junior Grade

Lieutenant Senior Grade

OR1

OR2

BEZ OZNAČENÍ

BEZ OZNAČENÍ

Private

Private

OF1

Lieutenant

First Lieutenant

Lieutenant Commander Commander Commander Junior Grade Senior Grade

Captain

Rear Admiral Lower Grade Rear Admiral Vice Admiral

No Rank

No Rank

OR3

OR4

OR5

OR6

OR7

OR8

OR9

Lance Corporal

Corporal

Sergeant

Senior Sergeant

Staff Sergeant

Sergeant Major

Command Sergeant Major

OF2

OF3

OF4

OF5

OF6

OF7

OF8

OF9

OF10

Captain

Major

Lieutenant Colonel

Colonel

Brigadier General

Major General

Lieutenant General

No Rank

No Rank

V příštím čísle se podíváme na další zajímavosti z provozu portálu

K tomu, abyste mohli na svém mobilním telefonu či tabletu číst QR kódy, musí mít vaše zařízení fotoaparát a nainstalovanou čtečku čárových kódů. Pro prohlížení QR kódů s webovou adresou je nutné mít aktivované datové připojení k internetu (buď jako mobilní data, nebo připojení přes Wi-Fi). Načtení QR kódu je opravdu velmi snadné...  Spustit aplikaci čtečka QR kódů ve vašem smartphonu.  Zaměřit na obrázek QR kódu a počkat, než jej čtečka zaostří a naskenuje.  Zvolit akci, kterou vám čtečka nabídne. Např. když se jedná o webovou adresu, nabídne vám otevření webu v internetovém prohlížeči vašeho mobilu. Aktuální číslo A reportu ve formátu PDF naleznete po načtení QR kódu na obálce. Multimediální obsah článku naleznete po načtení QR kódu u článku.

47

Vydává MO ČR Odbor komunikace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553, 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Vladimír Marek Grafická úprava: Libora Schulzová Jazyková korektura: Tomáš Xaver V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje VHÚ Praha – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: Profi-tisk group s.r.o. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 6. 12. 2016 Toto číslo vyšlo dne: 12. 12. 2016 Ilustrace na titulní straně: Max Švabinský

kontakty do redakce Vladimír Marek (šéfredaktor) telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jana Deckerová (redaktorka) mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Michal Voska (redaktor) telefon: 973 215 868 mobil: 724 850 598 e-mail: [email protected] Libora Schulzová (grafička) telefon: 973 215 595

redakční rada Jan Pejšek, plk. Jan Šulc, Vladimír Lukovský, Olga Haladová

informace pro autory Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje:  jméno a příjmení, d  atum narození (NE rodné číslo!), ú  daj, zda jde o VZP, o. z., AZ, anebo osobu mimo resort,  a dresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále:  č íslo VÚ či VZ a město posádky,  č íslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort:  č íslo účtu, na který má být poslán honorář, n  ázev a číslo banky, n  a faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

historie

Od narození druhoválečného veterána majora Jaromíra Nechanského uplynulo sto let

Semlelo ho soukolí dějin

Lidské osudy nebývají pouze černé, anebo bílé. I ty největší hrdiny občas zahalí temný stín. Obzvlášť, pokud se museli potýkat s problémy, které jim nastražil složitý společenský vývoj a komplikovaná politická situace třicátých a čtyřicátých let minulého století. A právě podobný osud potkal majora Jaromíra Nechanského, od jehož narození uplynulo v těchto dnech sto let.

J

aromír Nechanský se narodil 4. 12. 1916 v  Praze v  rodině poštovního úředníka. Vystudoval reálné gymnázium a  Vojen­ skou akademii v  Hranicích. Jako čerstvý poručík nastoupil v  roce 1937 k  dragounskému pluku 2 v  Olomouci. Později sloužil u  jednotek útočné vozby. V  prosinci 1939 odešel balkánskou cestou do  Francie. Bojů na  francouzské frontě se ale neúčastnil. Po  evakuaci do  Velké Británie se pokoušel dostat k  letectvu, ale pro krátkozrakost ho  odmítli. Nakonec se začal připravovat na  plnění zvláštních úkolů v  Protektorátu. Jeho služební hodnocení byla plná superlativů. Svědomitý, pilný, ukázněný, s hlubokým smyslem pro odpovědnost. Nadaný, bystrý. Hovořil německy, francouzsky a anglicky.

Vedoucí vojenské sekce ČNR Stal se velitelem skupiny Platinum-Pewter, která byla vysazena v noci ze 16. na 17. února 1945 poblíž Nasavrk. Po  seskoku navázala kontakt s  odbojovou organizací Rada tří. Protože bylo potřeba zajistit spojení mezi Prahou, která se připravovala na  povstání a  Londýnem, vydal se do  metropole 23.  dubna 1945 společně s  radistou ­Jaroslavem Klemešem. Kapitán Nechanský působil během Pražského povstání přímo na  velitelství Bartoš jako vedoucí vojenské

výsadkářů v  Milovicích. Nemůže být nejmenšího sporu o tom, že všechny tyto negativní tlaky nesl třicetiletý štábní kapitán velice těžce.

Spolupráce s Reicinem

Fotografie Jaromíra Nechanského na partyzánském průkazu.

sekce České národní rady (ČNR). Jedním z  jeho prvních úkolů bylo zajistit v  okolí ­Prahy shoz zbraní určených pro připravované povstání. Za  tímto účelem se podařilo vytipovat tři  plochy. A to poblíž ­Lužce u  ­Loděnic, Kostelce nad Černými lesy a ­Chýňavy na Kladensku. ­První dodávka byla přislíbena na 3. května s tím, že se počátek povstání předpokládal 7.  května. Dodávka se ale neuskutečnila. Navíc povstání vypuklo živelně již 5. května v  poledne. Jaromír Nechanský se den nato znovu pokusil zajistit zbraně pro bojující povstalce. Sérií depeší dojednával místa přímo ve vnitřní Praze, kde měla být shozena. Jednalo se o Arbesovo náměstí, Štefánikova kasárna na Smíchově a  Karlovo náměstí. Základna v  Itálii mu však odpověděla, že se shoz nebude moci uskutečnit z  důvodu nepříznivého počasí. Následující den ho ale zajistí Angličané, a to čtyřiadvaceti letouny, které budou doprovázeny spojeneckými stíhačkami. Okamžitě se  začalo s  vytyčováním a  přípravou stanovených ploch. Ani k tomuto shozu ale nedošlo. Podle některých zdrojů byly zbraně naloženy do deseti těžkých čtyřmotorových amerických letounů Fortress, které v  noci ze 7. na 8. května odstartovaly. Nad Alpami ale jejich posádky dostihl rozkaz, že se mají okamžitě vrátit. V té době totiž již vstoupilo v  platnost příměří, navíc Rudá armáda striktně trvala na dodržení demarkační linie a zahájila již pražskou operaci.

Nepřítelem Sovětského svazu Kapitán Nechanský se 8. května podílel na  jednání s  představiteli německé armády o  příměří. A  právě zde začaly jeho poválečné problémy. V  té době byli povstalci již  v  zoufalé situaci. Nejenže se ocitli naprosto bez pomoci, ale poté, co dorazila zpráva, že  ­Prahu bude osvobozovat Rudá armáda, se dala na ústup i Ruská osvobozenecká armáda, tedy Vlasovci. Krátce po  skončení války velení Rudé armá­dy obvinilo Jaromíra Nechanského a další představitele velitelství Bartoš z toho, že tímto příměřím umožnili ústup půlmilionové německé armádě za americkou demarkační čáru. Žádalo jejich přísné potrestání. V  samotném závěru povstání odjel ještě kapitán jako styčný důstojník ČNR vstříc americkým jednotkám. To už ale do  Prahy dorazily první sovětské tanky. Okamžitě po skončení druhé světové války byl kapitán Nechanský přidělen na 2. oddělení hlavního štábu. Zde se také dočkal povýšení do hodnosti štábního kapitána. Nakonec se mu podařilo ustát i  sovětský požadavek na  okamžité penzionování. A  to  i  přesto, že byl společně s ­generálem Kutlvašrem prohlášen za  nepřítele SSSR. Z  náčelníka štábu tankové brigády v  ­Hodoníně se ale stal velitelem roty. Nějaký čas dělal i  instruktora

Počátek spolupráce Nechanského s  Reicinovým Obranným zpravodajstvím (OBZ) se datuje do května 1946. S britskou tajnou službou spolupracoval Nechanský v souvislosti s  plněním svého úkolu v  Protektorátu již za  války. Večer 8. května 1945 se dostal v  obležené Praze do  kontaktu s  americkými zpravodajskými důstojníky Taubem a ­Fodorem. V těchto kontaktech pokračoval i po válce. A právě to nejspíš vedlo Bedřicha Reicina k  tomu, že ho požádal o  mnohem aktivnější spolupráci. Nechanský na to kývl. Na  podzim 1947 se Nechanský konečně dočkal povýšení na  majora a  zároveň nastoupil ke studiu na Vysokou školu válečnou v Praze. Vypadalo to, že vše se k dobrému obrací. Třicátého března se oženil s dcerou předsedy sociální demokracie a  ministrem Bohumilem Laušmanem Olgou. V  té době již ale projevoval nepřátelský postoj vůči komunistickému režimu. Společně se svým přítelem z  války Veleslavem Wahlem se začal stýkat s americkými diplomaty. Ze začátku měly tyto schůzky spíše diplomatický charakter. Pak se ale oba zavázali k aktivní spolupráci. Nechanský s  Wahlem začali budovat svou vlastní odbojovou organizaci, nazvali ji ­Holub – Slavík. Tvořily ji tři odbojové skupiny – Jihlava (s centrem v tomto městě), Sever (v Litvínově) a Jih (Písek). Orientovali se výhradně na  zpravodajskou činnost. Měli  vyškoleny čtyři radisty, po Američanech žádali dodání vysílaček, jejichž prostřednictvím by mohli předávat informace. Nechanský se rozhodl, že i nadále bude formálně spolupracovat s  OBZ, zásadním způsobem ale změní obsah zpráv. V září 1948 Nechanský informoval Američany o své dřívější spolupráci s OBZ. Požádal je o  fiktivní a  zavádějí informace, které by mohl předávat Reicinovi. V  tomto okamžiku se ale něco změnilo. Američané se stali viditelně zdrženlivějšími, reakce na  všechny otázky a  požadavky donekonečna odkládali. Koncem roku 1948 vzájemná spolupráce téměř ustala. Nad odbojovou organizací se začaly stahovat mraky. Jako první zachytila STB jisté stopy o  protistátní činnosti u  vedoucího skupiny Jihlava Josefa Smolína. Utajené vyšetřování spojené se sledováním začalo přinášet potřebné důkazy. Zpočátku nenápadná akce bezpečnosti pojmenovaná Hanza nabrala záhy obřích rozměrů. Počet osob zatčených později z podezření ze špionáže narostl až na sedmašedesát. Nechanskému se koncem roku 1948 podařilo s největší pravděpodobností na základě

přímluvy svého tchána a jeho vlivných známých dosáhnout přeložení do Prahy. Stal se vyučujícím profesorem na Vysoké škole válečné. To bylo ale také všechno. OBZ o Nechanského ztratila zájem poté, co jí přestal dodávat zajímavé informace. Počátkem září 1949 byl zatčen jejími příslušníky. Na základě Nechanského výpovědi byla zatčena řada jeho spolupracovníků včetně Veleslava Wahna. Našly se zbraně, rozmnožovací přístroje, vysílačky. Jaromír Nechanský byl 22. dubna 1950 uznán vinným zločinem velezrady a  vyzvědačství a za to byl odsouzen k trestu smrti, konfiskaci veškerého majetku, degradaci a ztrátě čestných odznaků a  vyznamenání. Poprava byla vykonána 16. června 1950 na Pankráci krátce po půl šesté ráno. Kapitán Nechanský s generálem Kutlvašrem čekají po skončení povstání na přílet československé vlády na Kbelském letišti.

Jaromír Nechanský vypovídá před soudem.