Centrum kognitivní edukace o.s.
ZPRAVODAJ ČÍSLO 1/2016 Redakce: Doc. PhDr. Věra Pokorná, Mgr. Taťána Khýrová el. kontakt:
[email protected],
[email protected] www.centrum-cogito.cz
Kvalita života všech jedinců může být smysluplně zvýšena využitím zkušeností zprostředkovaného učení a systematickým používáním nástrojů modifikovatelnosti. (R.Feuerstein)
================================================================
Obsah: Slovo úvodem…………………………………………………………………………...…...2 Dvě zvláštní upozornění (Věra Pokorná) ...…………………………………………………...3 Oznámení Mezinárodní konference Feuersteinova institutu v Praze…………………….3 FIE-I kurz v češtině Nabídka semináře Feuersteinova institutu.
V. konference centra COGITO v Náchodě……….……………………………..6 Příspěvky z praxe Seminář „Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování“ na Pedagogické fakultě JU (Irena Marušincová) ……………………………………….….....7 Práce psychologa na gymnáziu v centru hlavního města (Noemi Matějková) …………………………………………………………………………………………….....…9
Reflexe zařazení metody FIE do vzdělávací nabídky ZŠ TRIVIUM PLUS o.p.s. Dobřany (Andrea Dašková)…………………………………………………..…13
1
================================================================ Slovo úvodem ================================================================ Milí kolegové a přátelé, tentokrát se vám dostává Zpravodaj do ruky po delší době. Doufala jsem, že ho připravím dříve. Měla jsem ale mnoho jiných povinností. Cogito není v dobré finanční situaci. Měnila se paní pokladní, paní Alena Pudlovská (
[email protected]) bude vyřizovat vaše požadavky na instrumenty i připravovat pro vás faktury. Upravuje i naše webové stránky. Na ty prozatím nemůžeme zavěšovat nové informace, protože byla možnost, že budou napadeny viry. Proto pan Hašek, který naše stránky spravuje, je uzavřel. Připravuji další krátkodobé kurzy, o které začíná být stále větší zájem. Dnešní obsah je naplněn mnoha informacemi. Ke všem napíši komentář. Prosím, věnujte jim pozornost. V příštím čísle zveřejníme seznam kurzů pro rok 2017. Připravujeme konferenci na konec listopadu letošního roku. Předběžný program uvádíme dnes. Prosím, rozšiřujte informace o našem sdružení a jeho práci.
Srdečně Věra Pokorná
2
================================================================ Dvě zvláštní upozornění ================================================================ Předně je mi to velmi líto, ale budeme muset od příštího roku zvyšovat cenu kurzů FIE. Důvodem jsou stále se zvyšující licenční poplatky, které musíme posílat do Jeruzaléma Feuersteinovu institutu. Nejprve jsme platili za účastníka 40 dolarů (zhruba 1000 Kč), pak jsme postupně museli každý rok do konce ledna zaplatit 3000 dolarů (zhruba 75000 Kč) jen za licenci, nezávisle na počtu kurzů. V minulém roce se poplatek za účastníka do Izraele zvýšil ze 40 dolarů na 110 dolarů (zhruba 2700 Kč). Proto jsme se dostali do finančního deficitu. Prosím vás proto, abyste rozšířili tuto informaci. Ještě letos zvyšovat kurzovné nebudeme. Proto jsou všechny kurzy za 9000 Kč. Ještě máme místa v květnovém kurzu FIE-I. Naposledy bude kurz FIE-II také za stejnou cenu. Zvláštní místo mezi kurzy má FIE-III. Letos bude taky naposledy za současnou cenu, pak ho budeme opakovat až za dva roky, již samozřejmě za vyšší kurzovné. Proto tyto letošní příležitosti využijte a vyřiďte to i svým přátelům a známým. Doufám, že chápete naši situaci. Od začátku jsem se snažila, aby kurzy byly co nejpřístupnější. Teď jsme se dostali do situace, kdy už cenu nemůžeme udržet. Druhá poznámka se týká členských poplatků. Členové, kteří zaplatí členský příspěvek 300 Kč do konce ledna, platí snížený konferenční poplatek (o 200 Kč) a mají nárok na 10% slevu při koupi každého z instrumentů. Už jsme toto pravidlo připomínali vloni. Stále se nám to ale nedaří dodržovat. Proto buďte tak laskaví, kdo chcete zůstat členy společnosti Cogito a využívat výhody členství, zaplaťte příspěvek do konce března tohoto roku. Těm, co již na letošní rok zaplatili, upřímně děkujeme. Věra Pokorná
================================================================ OZNÁMENÍ ================================================================ ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------MEZINÁRODNÍ KONFERENCE FEUERSTEINOVA INSTITUTU V PRAZE ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Letos se Mezinárodní pracovní konference Feuersteinova institutu – 37th Feuerstein International Workshop, koná v Praze (Hotel International, Koulova 15, Praha 6). V rámci této konference, kde budou pořádány kurzy FIE v angličtině, bude i kurz, který povede Mgr. K. Štindlová a Doc. PhDr. V. Pokorná v češtině. Informace o kurzu dále popisujeme. Kurz se bude konat od neděle do pátku, vždy od 8,30 – 18,30. Protože musíme platit místnost pro pořádání kurzu v hotelu a překladatele přednášek Rafi Feuersteina v plénu, museli jsme zvýšit poplatek za kurz na 10 000 Kč. Účastníci však zažijí atmosféru takové velké pracovní konference, kde se mohou seznámit s odborníky Feuersteinova institutu a ostatními účastníky kurzů, kteří přijedou z celého světa. Prosím, rozšiřujte tuto informaci mezi svými známými a kolegy, abychom využili tuto jedinečnou příležitost, být součástí celosvětové rodiny těch, kteří znají a využívají metodu Instrumentálního obohacení a Dynamického vyšetření.
3
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
FIE-I kurz v češtině (3. - 8. července, 2016) Předběžné podmínky: Do kurzu mohou vstoupit vysokoškolští studenti, pedagogové, kliničtí a ostatní psychologové a další odborníci i rodiče, kteří se zajímají o kognitivní intervence. Uchazečům se doporučuje, aby si předem přečetli teoretické prameny dosažitelné zde a v knize Feuerstein, R. a kol. (2014). Vytváření a zvyšování kognitivní modifikovatelnosti. Praha: Karolinum. Sylabus kurzu: Úvod do teorie zkušenosti zprostředkovaného učení; Analýza deficitních kognitivních funkcí v běžné populaci a u jedinců se zvláštními potřebami; Kritéria a pravidla zprostředkování; Cíle klinického, vyučovacího a výchovného využití programu FIE; Plánování lekce FIE a příprava cvičení na „přemostění“; Vyčerpávající návody pro využití následujících čtyř instrumentů FIE: Uspořádání bodů; Porovnávání; Orientace v prostoru I, Analytické vnímání; Dobrá znalost teorie a instrumentů FIE bude hodnocena pomocí dotazníku, předloženého účastníkům kurzu poslední den, 8. července 2016. Učební materiály: Účastníci kurzu obdrží 4 instrumenty FIE a CD s teoretickými záznamy a s manuálem pro klíč FIE-I, instrument Uspořádání bodů. Osvědčení: Účastníci kurzu získají osvědčení zprostředkovatele Instrumentálního obohacení úrovně I., pokud úspěšně splní požadavky celého kurzu. Toto osvědčení je platné po čtyři roky od jeho ukončení a je obnovitelné za podmínek Průběžného profesního rozvoje (Continuous Professional Development CPD): a. Podrobit se ověření záznamových archů o uskutečnění lekcí FIE pracovníky Feuersteinova institutu (záznamový arch je možné získat na webové stránce www.centrum-cogito.cz, nebo ve Feuersteinově institutu. Záznamové archy musí popsat přinejmenším 30 hodin práce s instrumenty FIE1; b. Účast na čtyřech každoročních lekcích po internetu, a úspěšného vyplnění dotazníku, který se bude vztahovat k tématům lekcí. Přihlášku na kurz prosím zasílejte Doc. PhDr. Věře Pokorné (
[email protected]) Vyžaduje se účast ve všech lekcích kurzu. Hodnocení se uskuteční na konci kurzu 8. července v 18 hod., kdy budou rozdána i osvědčení.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Nabídka semináře Feuersteinova institutu V rámci Mezinárodní konference Feuersteinova institutu se bude 11. 7. konat seminář, Jak se stát Feuersteinovou školou. Na něm se svými příspěvky vystoupí i čtyři ředitelé ZŠ z Česka, Mgr. Milena Štelzigová, Mgr. Petra Dočkalová, Mgr. Jana Vitverová, Mgr. Stanislava Prouzová a ze Slovenska RnDr. Mária Smreková. Velmi vám proto tento seminář doporučuji. Jsem si jista, že bude plný zajímavých postřehů, zkušeností a informací o využití FIE u nás i v zahraničí. 4
Feuersteinův institut uvádí jednodenní seminář pro ředitele škol
Jak se stát Feuersteinovou školou V pondělí 11. července 2016 v pražském hotelu Internacional Koulova 15, 16000 Praha 6
Domníváte se, že je důležité, aby se ve škole rozvíjely u žáků dovednosti přemýšlet? Je jedním z vašich cílů aby žáci využívali schopnosti a dovednosti? Jste přesvědčeni o tom, že člověk se může měnit, je modifikovatelný?
Pokud jste odpověděli „ano“ na jednu nebo více otázek, pak můžete uvažovat o tom, jak se stát Feuersteinovou školou. Ve Feuersteinově škole:
Vzdělání a výchova je vedena pomocí rozvojem učebních možností žáků. Učitel je spíše zprostředkovatelem učebních strategií, než dodavatelem informací. Školní osnovy zahrnují zvláštní program rozvoje kognitivních dovedností žáků. Kognitivní dovednosti žáků jsou systematicky „přemosťovány“ na určitá výuková témata. Žáci se zvláštními výukovými potřebami jsou zahrnuti do běžných tříd a obdrží individuální podporu.
Feuersteinův seminář pro ředitele škol vás uvede do následujících témat:
Jak zavést postupy hodnocení učebních možností žáků ve vaší škole. Jak zavést do různých oblastí školních osnov dovednost přemýšlet. Jak zaškolit učitele v technikách kognitivního obohacení (program Instrumentálního obohacení). Jak dosáhnout úspěšné inkluze žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami v běžných třídách.
Na tomto jednodenním semináři budete mít příležitost se setkat s vedoucími experty Feuersteinova institutu a slyšet svědectví ostatních ředitelů, kteří s úspěchem proměnili svou školu na Feuersteinovu školu. Další informace i registrace je na http://acd.icelp.info/workshops/international-feuersteinsummer-workshop-2016.aspx, Registrační poplatek: 100 euro
5
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------V. KONFERENCE CENTRA COGITO v NÁCHODĚ ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Připravujeme listopadovou konferenci, a její organizaci zajišťuje paní učitelka Petra Dočkalová, kterou znáte z několika jejich příspěvků ve Zpravodaji i na konferencích. Hlavním tématem bude raná péče, tak jak si většina účastníků minulé konference v Brně odhlasovala. S paní Dr. Alony jsme v kontaktu, těší se, že přijede. Chtěla bych vás ještě povzbudit k tomu, abyste se se svým příspěvkem do sekcí přihlásili. Rádi program ještě o dva nebo tři příspěvky rozšíříme. Prosím, počítejte s konferencí, abychom se sešli v co největším počtu. V příštím čísle Zpravodaje vám poskytneme další informace o konferenci a do té doby bude vyřešena i elektronická přihláška. Musíme ještě udělat finanční kalkulaci, abychom mohli stanovit konferenční poplatek.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Centrum kognitivní edukace o.s.
V. mezinárodní konference v Náchodě 26. 11. 2016 Týmová raná péče o děti Základní škola T. G. Masaryka Náchod, Bartoňova 1005 Program: 8,30 – 9,00 registrace Plenární zasedání - Aula 9,00 – 9,15 Otevření konference: ředitel školy Mgr. Roman Odvářka úvodní slovo Doc. PhDr. Věra Pokorná 9,30 – 11,30 hlavní přednáška: Dr. Sari Alony, Týmová raná péče o děti 11,30 – 12,30 diskuse 12,30 – 13,00 Pracovníci náchodské poradny: Informace o supervizi pro absolventy kurzů FIE 13,00 – 14,00 polední občerstvení Odpolední program v sekcích 14,00 – 16,00 Program v sekcích 1. sekce: Mgr. Naděžda Dvořáková: Dva světy. Přechod z 1. stupně ZŠ na 2. stupeň Mgr. Petra Dočkalová: Individuální plány - promýšlení v rámci inkluze 2. sekce: Mgr. Vendula Jašková: FIE v kontextu inkluze. 3. sekce: Mgr. Barbara Neuwirthová, Mgr. Lucie Chadimová: Využití dynamického vyšetření ve školních a školských poradenských službách. 4. sekce: Mgr. Soňa Holá, Mgr. Martina Švecová, PaedDr. Hana Plachtová: Retrospektiva vzdělávacích projektů pro pedagogy. 16,15 – 16,45 – kulturní program – žáci ZUŠ 16,45 – 17,00 – ukončení konference 17,00 – 17,30 – schůze valné hromady spolku COGITO 6
================================================================ Příspěvky z praxe ================================================================ Seminář „Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování“ na Pedagogické fakultě JU Irena Marušincová Při přemýšlení, jak rozšířit povědomí o Feuersteinově metodě instrumentálního obohacování, mě napadlo nabídnout jednosemestrální seminář, věnovaný metodě, Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, které jsou mým bydlištěm. Jednání s vedoucí Katedry pedagogiky a psychologie prof. PaedDr. Ivou Stuchlíkovou, Csc. proběhla až neuvěřitelně hladce a seminář se objevil jako nový volitelný předmět v nabídce pro budoucí učitele a psychology již v letním semestru ve školním roce 2014/2015. Tehdy si ho však zapsali pouze tři studenti, a proto se nakonec neotevřel. V zimním semestru letošního školního roku o něj projevilo zájem šest studentů, což už byl dostatečný počet proto, abych se s nimi mohla týden co týden hodinu a půl nad metodou zamýšlet. Vyhrazený čas jsem rozdělila do dvou částí – v první, spíše teoretické, jsem studenty seznamovala s historickým pozadím vzniku metody, s jejím autorem a principy, na nichž je metoda vystavena. Druhá část pak byla věnovaná praktické práci s instrumentem Uspořádání bodů. Studenti od samého počátku věděli, že tento seminář je pouze informativní a nikterak nenahrazuje certifikované kurzy. Osobně jsem velmi ráda, že fakulta o seminář projevila zájem a že studenti mají možnost dozvědět se, že takováto metoda existuje a sami na sobě zakusit, jak funguje. Práce s první skupinou pro mě byla nesmírně inspirativní a obohacující. Doufám tedy, že se i v dalších semestrech vždy najde dostatek zájemců, kterým budu moci metodu představit a kteří pak nabyté vědomosti a zkušenosti náležitě zúročí ve své praxi.
A jak seminář vnímali studenti? Cituji z některých reflexí:
„O Feuersteinově metodě instrumentálního obohacování jsem se poprvé dočetla na internetových stránkách a ihned mě velice zaujala. Jsem opravdu ráda, že jsem mohla absolvovat předmět, díky kterému jsem se dozvěděla, co to vlastně FMIO je, jak funguje a pro koho je určena. Také jsem měla možnost si tuto metodu sama prakticky vyzkoušet, což byla velmi zajímavá a užitečná zkušenost. Na hodinách FMIO jsem získala mnoho nových a zajímavých informací a zkušeností. Při výuce byla vždy příjemná a uvolněná atmosféra, takže jsem z každé hodiny odcházela pozitivně naladěná a těšila se zase na další hodinu. Na začátku jsem vůbec netušila, jak široké využití tato metoda má a jak moc může člověk díky této metodě pomoci ostatním lidem. Díky tomu, že jsme na hodinách všechny nové informace společně přemosťovali do běžného života, jsem si uvědomila, jak velice praktická tato metoda je a jak obrovský přínos má nejen pro děti, ale i pro dospělé. Ačkoli tato metoda na první pohled působí jako metoda, která je zaměřená pouze na děti, opak je pravdou. U mnohých úkolů jsme totiž i my dospělí využili sloganu: „Nechte mě chvilku... já si to rozmyslím.“:) 7
Absolvování předmětu FMIO mě naučilo mnohem více přemýšlet nad věcmi, které jsem dřív považovala za automatické a samozřejmé. FMIO mě zaujala natolik, že bych v budoucnu velmi ráda absolvovala kurz a poté tuto metodu využívala ve své učitelské praxi.“ „Ve chvíli, kdy jsem si tento předmět zapisovala, jsem neměla žádnou představu, do čeho jdu. Jsem velice ráda, že jsem si tento předmět zapsala. Metoda se mi líbí, připadá mi nápaditá, skvěle propracovaná, atraktivní jak z pohledu lektora, tak z pohledu učícího. Dívá se na každého jako na individualitu, dává mu prostor, dostatek času, možnost vlastního tempa. Do budoucna bych se určitě chtěla více zabývat alternativním školstvím a odlišnými způsoby výchovy. Vážně uvažuji o zapsání se do některých kurzů ve Feuersteinově centru, které jste nám doporučila. Práce s instrumenty byla příjemná a zábavná. Velice obohacující také pro mne bylo pozorovat rozdíly mezi jednotlivci ve skupině, a to jak ve zvolených strategiích řešení, preferenci určitých tvarů nebo i v přemosťováních do reálného života (teď už naštěstí vím, že pikador je to samé jako párek v rohlíku, takže mě nikdo neošidí). Pokud by se mi někdy naskytla možnost pracovat ve školství, určitě bych si přála nějakým způsobem ovlivnit styl výuky na své škole, právě i například na podkladě instrumentů.Tradiční školství jako takové však zcela nezavrhuji. Přeci jen jsem v něm vyrostla a nemyslím si, že by to na mě zanechalo neblahé následky. Musím ale říci, že veliký podíl na tom mají skvělí kantoři, kterých jsem naštěstí měla absolutní většinu. Byli to právě oni, kdo svou formou výuky podnítili můj zájem. Myslím si, že pokud vyučující opravdu chce, dokáže látku podat dostatečně atraktivním, někdy i neotřelým způsobem, tak aby žáky zaujal a poskytl jim možnost se zlepšovat.“ „Na Feuersteinovu metodu instrumentálního obohacení jsem se přihlásila, protože mě zaujal její název. Nejen její jméno je zajímavé, ale i celá metoda mě postupem času začala bavit a stala se pro mne velmi poutavou. Velmi zajímavé bylo vždy vyprávění v první části hodiny o panu Feuersteinovi a o celé metodě. Z počátku mi dělalo problém přemosťování nějakého slova, jelikož mě pro dané slovo zrovna nic nenapadalo, ale postupně jsem se zlepšovala. Díky tomu jsem si procvičovala slovní zásobu a dokonce jsem si ji rozšířila o několik nových pro mě neznámých slov. Zajímavá byla i ukázka různých instrumentů, kde jsme si mohli jednotlivé instrumenty prohlédnout, či vyzkoušet. Druhá část hodiny mě bavila více. Protože jsme spojovali body, u kterých jsme někdy zažívali nadšení, ale někdy také beznaděj, když jsme nemohli najít žádný požadovaný tvar a viděli jsme pouze spoustu bodů vedle sebe. Kolikrát jsme i přepočítávali body, protože jsme našli podobný tvar určenému, ale chyběl nám jeden bod, aby byl tvar kompletní. Několikrát jsme chtěli chybějící bod doplnit. Já jsem většinou jednotlivé tvary viděla vhledem nebo se mi tvar povedl najít hned, ale na předposlední hodině jsem si také vyzkoušela, jak se celou dobu cítili ostatní, kteří nemohli určený tvar v bodech najít. Také se mi stalo, že jsem někde jinde viděla různé tečky a já už v nich začala hledat nějaké tvary. Velká škoda je, že není metoda volně přístupná, neboť je velmi zajímavá, a pro realizaci Feursteinovy metody instrumentálního obohacení je nutné absolvovat kurzy. Což je určitě velká škoda pro samotnou metodu, ale i pro veřejnost, protože tím se tak snadno nerozšíří a mnoho lidí ani neví, že tato metoda existuje. Jsem ráda, že jsem se na tento seminář přihlásila a dozvěděla jsem se spoustu nových informací.“
8
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Práce psychologa na gymnáziu v centru hlavního města Mgr. Noemi Matějková Na Gymnázium Jana Nerudy (dále GJN) jsem nastoupila na začátku školního roku 2010/2011 s úmyslem věnovat se smysluplné práci v oboru. Byla to do značené míry reakce podpořená dvouletým pobytem ve Velké Británii během studia psychologie na rozčarování pramenící z praxe započatého doktorského studia na psychologickém oddělení Centra léčby bolesti doc. Koláře ve FN v Motole, byť slibovalo podnětné téma – psychologické aspekty bolesti. Šestileté česko-francouzské gymnázium pod Petřínskou rozhlednou se stalo mým působištěm ve chvíli, kdy si nové vedení uvědomovalo potřebu zaměřit se nejen na studium a výkon, ale i na nevýkonové oblasti rozvoje mladých osobností. S odstupem času si myslím, že se na škole čítající téměř 600 studentů a zhruba 40 učitelů, začaly objevovat problémy, které nikdo systematicky nezaznamenával, natož aby s nimi pracoval. Postupně jsem odhalovala, jak byly funkce výchovného poradce i metodika prevence založeny především formálně. Výchovná poradkyně – paní v důchodovém věku přítomná na škole několik hodin týdně – svou činnost zaměřovala především na poskytování informací o vysokých školách, odesílala přihlášky. Metodička prevence se v práci s třídními kolektivy soustředila na zajištění externí organizace zaměřené na práci s kolektivy v prvních dvou ročnících. Z výpovědi absolventů školy se přibližovala mladým tím, že s nimi chodila kouřit za roh školy. Další preventivní aktivity vycházely z uvážení kantorů především společensko-vědních disciplín. 1. fáze: „Zelený drn“ Nezbývalo než začít „od píky“. Naštěstí se dalo navázat právě na spolupráci s externí organizací v prevenci. Abych si vytvořila širší rámec pro zařazení školy, začala jsem spolupracovat s příslušnou Pedagogicko-psychologickou poradnou pro Prahu 1, 2 a 4 ve Francouzské ul. pod vedením ředitelky Václavy Masákové. Pestrá nabídka jejich aktivit, mj. sebezkušenostní kurz pro mladé „Poznej sám sebe,“ součástí jehož týmu jsem mohla být, mi rozšiřovala obzory. Několik mladých lidí z GJN se kurzu později zúčastnilo. Místní metodička prevence Lenka Marušková mě navedla na rozbíhající se výcvik pro metodiky prevence, primárně určený učitelům. Vnímala jsem ho během začátků na škole jako výbornou příležitost vžít se víc do situace učitelů a pochopit problémové situace, jimž musejí kolegové čelit. Díky pestré skupině, která se zde vytvořila, jsme během dvou let 250hodinového sebezkušenostního výcviku prošli nejrůznější témata školské individuální i skupinové prevence. Zde jsem se také poprvé setkala s grantovou politikou, úspěšně jsem žádala o příspěvek právě na toto školení a to mi bylo povzbuzením pro většinou úspěšné žádosti v různých oblastech prevence. Cíle prvního období v bodech: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Poznat nové působiště (a poznávání systematicky prohlubovat) Seznámit se s nejbližšími externími spolupracujícími organizacemi Určit priority práce psychologa na GJN - najít oblast, ve které začít vlastní působení Navázat na dobrou praxi, převzít některé aktivity externích organizací Vyhledávat kolegy pro spolupráci, vybudovat Školní poradenské pracoviště Využít možností grantů a ulevit tak škole Systematicky se vzdělávat, hledat vhodné programy pro práci psychologa na této konkrétní škole
Rozsah tohoto příspěvku nevyzívá k podrobnému popisu všech aktivit, které se během počáteční fáze vyskytly, proto zmíním podle mého soudu jen ty nejdůležitější. Poznávání kolegů i studentů, budování 9
vzájemné důvěry vidím v praxi psychologa na škole jako vůbec nejpodstatnější. Chce to čas a neformální příležitosti, kde ale vzájemná komunikace nesmí překročit míru únosnou pro případné další poradenské aktivity. Tuto vyváženost vnímám jako jeden z nejtěžších principů poradenské praxe na škole vůbec. Na jedné straně se nabízí úžasná příležitost pro intenzivní systematickou práci ať už s kolegy či studenty (úplně ve „feuersteinovském“ duchu), na straně druhé pak zachování určitých principů etiky práce psychologa, kam patří právě schopnost nadhledu, odstupu, který by si ale kolegové neměli vykládat jako povýšenost. Rovněž bylo nutné v mojí situaci počítat s tím, že nové místo psychologa může v kolezích oživovat zkušenosti nejrůznějšího typu až po obyčejnou lidskou nepřejícnost ve chvíli, kdy je v jejich očích zřizováno „místo na úkor“. Proto také bylo třeba se obrnit trpělivostí a nebrat si některé anonymní i přímé neobratně komunikované názory osobně. A tak když se ohlédnu zpět k začátkům, může mě těšit, že mi nikdo z kolegů nepřelepil klíčovou dírku od kanceláře lepicí páskou (kolegyně na podobném postu by mohla vyprávět). Zkušení kolegové psychologové hovořili i o desetiletí nutném pro nastavení vzájemné důvěry ve školním prostředí. Po čtyřleté zkušenosti mohu konstatovat, že časové vymezení je naštěstí individuální. Rozhodně se ale počítá na roky. S tím úzce souvisí nutnost hledat kolegy pro užší spolupráci, blíže se o tom zmíním v souvislosti s rozpracování vize adaptačních kurzů v kontextu GJN (viz 2. fáze: Stavět na vzájemnosti). Externí organizace dávají možnost poodstoupit z bezprostředního dění, které může být někdy pohlcující. Jsou také nutné pro supervizi. V případě PPP pak vidím spolupráci s ní jako nezbytnou vzájemně prospěšnou. Už proto, že někdy jsem vnímala určité nepochopení mezi poradnou a školou, kdy např. poradenský pracovník napsal doporučení a škole se zdálo velmi málo konkrétní, nevěděla si zcela rady s uplatněním doporučení. Poradna pak skončila u konstatování, že se pedagog neřídil jejími doporučeními. Proto jsem svou roli vnímala i jako roli prostředníka mezi těmito dvěma institucemi, někoho na škole, kdo by se snažil vyjít vstříc potřebám mladého člověka, zprostředkoval komunikaci s poradnou i dalšími institucemi a případně pomáhal naplňovat vzájemně dosažená doporučení. Že to nebylo vždy snadné, ani dosažitelné je na další rozbor souvisejících důvodů (namátkou rodičovská očekávání, komunikace se vzdálenějšími externími odborníky, psychiatry, nastavení lékařské praxe u nás, neprovázanost atd.). Systematické vzdělávání mi přinášelo mnohé výzvy. Vedle již zmíněného výcviku pro metodiky prevence za zmínku stojí dlouhodobý výcvik v adlerovské psychologii. Jeho přímočará základní koncepce umožňovala překvapivé aplikace ve školním prostředí a také umožňovala žasnout, kolik dnes módních terapeutických směrů včetně Gestaltu aj. z něj vychází. Během všech seminářů, výcviku i kurzů jsem si ale stále kladla otázku, co by mohlo všechny tyto směry zastřešit. Která teorie by dala rámec dlouhodobému systematickému psychologickému působení na půdě školy? Měla jsem štěstí a narazila na metodu Feuersteinova instrumentálního obohacování. Zároveň jsem v té době už věděla, že půjdu na mateřskou dovolenou, ale i tak jsem se rozhodla v tomto směru vzdělávat. Mé počáteční nadšení myslím začalo zapouštět kořeny i u mých nejbližších spolupracovníků, se kterými jsem i nadále v kontaktu. Do budoucna si umíme představit praxi FIE i na škole typu GJN. Studenti sami se začínali stále hlasitěji dožadovat přímo psychologického semináře se sebezkušenostním přesahem. Už proto, že tak na výkon zaměřené prostředí, kterým prestižní GJN je, skýtá často velmi málo prostoru pro sdílení (což umožňuje ve FIE důraz na vzájemnost, přemosťování), v hektické snaze vše uchopit se jednotlivé díly vzdělávacího procesu neprovazují (FIE učí vyhledávat souvislosti, rozšiřovat mentální pole), velký objem učiva vyvolává stres (ve FIE vše od plánování, strukturování, učení principům na jednoduchých příkladech, aby se zvnitřnily) a v neposlední řadě rychlost až překotnost (FIE učí zklidnění, zpomalení, uvědomění si výhod takového jednání). A mohla bych pokračovat dál.
10
2. fáze: Stavět na vzájemnosti Okruh mojí činnosti psychologa ve škole se rozptýlil na dvě základní oblasti: směrem k individuálním konzultacím a na práci s třídními kolektivy. I nadále jsem se v individuální praxi setkávala se studenty, kteří měli problémy s učením, se zvládáním stresu, někteří z nich měli psychiatrické diagnózy – klinická deprese, syndrom PANDAS (podobný Tourettovu syndromu), mentální anorexie, bulimie, sebepoškozování, suicidální pokusy, Aspergerův sy. aj. Individuální praxe se ale z daleka netýkala jen studentů, byť jsem své postavení vnímala především jako roli jejich ambasadora (krizové intervence apod.), ale samozřejmě se mnohdy jednalo o situace velmi provázané s kolegy učiteli. Zde jsem se snažila o společné řešení, delikátnost opět spočívala ve vyváženosti etiky a nutného sdílení pro řešení mnohdy složité situace žáka. S postupující důvěrou ale kolegové začínali přicházet i se soukromými problémy. Rodiče rovněž patří k velmi důležité skupině, s většinou z nich jsem se setkala už na Dni otevřených dveří, se zbytkem nejpozději během prvních třídních schůzek. Individuálně pak na konzultacích ohledně učení i chování jejich dětí, nebo např. v případech krize kolem rozvodu. Pestrost a ohromný rozsah případů z praxe psychologa na GJN by mohl ilustrovat příběh dívky žijící doslova v kontejneru, něco, co by v tomto sociálním kontextu školy čekal málokdo. Práce s třídními kolektivy nakonec s individuální praxí úzce souvisela, ukázalo se jako výhodné mít na starost i preventivní působení ve škole (dle vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních). Námitky vůči kloubení těchto rolí jsem brala velmi vážně, hlavně jsem vnímala nutnost řešit některé situace týmově – proto také vzniklo Školní poradenské pracoviště (viz dále). Práce s třídním kolektivem se nesla v duchu seznámení s novými studenty na adaptačním kurzu a pak udržení kontaktu skrze stále lépe propracovaný systém rozvoje kolektivu (Inspirace např. o. s. Odyssea), koordinaci dalších preventivních aktivit kolegů, vyhledávání nových externích organizací (spolupráce s FOKUS Praha, o. s. na projektu „Blázníš? No a!“, s Domem světla – problematika AIDS, aj.), zapojení do společenskovědních seminářů aj. Poté, co jsme vzájemně nastavili hranice (abychom je mohli neustále dolaďovat) jak s vedením, tak s kolegy, bylo možné pustit se do hlubších projektů. Důležitým zastřešujícím počinem bylo založení Školního poradenského pracoviště (dál ŠPP) ve složení výchovná poradkyně (tou dobou již nová, pečlivě vybraná) a školní psycholožka. ŠPP se scházelo spolu s ředitelem školy a alespoň jednou ze zástupkyň přibližně jednou měsíčně, ale většinou častěji a nepravidelně v částečném složení dle toho, co situace žádala (např. řešení šikany či drog na škole). V současné situaci bolestného případu malešické Střední průmyslové školy, kdy učitelka podlehla následkům šikany žáků, znovu oceňuji široké pole působnosti, které mně a kolegyni výchovné poradkyni vedení poskytlo, a také jejich několikeré odvážné čelení palčivým tématům. Kdybych měla vybrat jednu věc, která se během mého působení povedla, byla by to postupná proměna úvodních adaptačních kurzů (dále AK). Proč je vnímám jako tolik důležité? Jedná se o klíčový vstupní moment, společný pobyt tříd mimo školu umožňující jejich nastavení pro budoucí společný šestiletý pobyt, uvědomění si vzájemných pravidel a hranic mezi sebou, s třídním učitelem i směrem k poradenskému týmu či týmu vedoucímu kurz. Myšlenka adaptačních kurzů se u nás začala šířit po revoluci a ihned z kraje se jí tělocvikáři GJN zhostili se ctí. Svépomocí připravili výborný sportovní program, díky němuž si noví spolužáci mohli vyzkoušet sporty od lanových-lezeckých přes cyklistiku, kanoistiku až po různé míčové hry, vše bylo završeno soutěží všech tříd proti sobě během olympiády. Protiváhou celodenním a celotýdenním sportovním aktivitám byl večerní dvouhodinový prostor tříd pro vytvoření společného divadla, které mohlo rovněž získat body pro závěrečné umístění tříd. To vše se odehrálo během jednoho týdne ve společnosti všech 3-4 tříd, které do prvních ročníků nastoupily. Aby se vzájemně poznali, byli během týdne nováčci namícháni z různých tříd. 11
Znalce nosné myšlenky AK nepřekvapí, že ve všech těchto v pionýrské době jistě velmi progresivních krocích, se skrývají úskalí. Tedy AK slouží ke vzájemnému poznáni, stmelení, utužení kolektivu jedné třídy. Ta spolu půjde dál, bude muset čelit nejrůznějším situacím, jak velí skupinová dynamika. (Mezi 90-120 teenagery ze tří nebo čtyř tříd samozřejmě vznikla přátelství napříč třídami, což ovšem není primárním cílem AK. Navíc to může působit a působilo problémy, kdy někteří žáci chtěli přestupovat do vedlejších tříd.) Sportovní aktivity jsou výborným prostředkem pro tmelení týmu, nikoli cílem samým. Také pro tento účel nesmí být podány a priori soutěživě, resp., i když s sebou soutěž přináší, neměl by to být nosný natož bodovaný prvek AK. Jinak hrozí přesný opak – hned se ukáže, kdo není sportovec a třídě sportovní olympiádu kazí, může být potenciálně vyloučen z kolektivu. (I bez olympiády si takovou hierarchii třída vytvoří - zvláště, když je na sportovní aktivity celou dobu kladen takový důraz). Nehledě na fakt, že do francouzských tříd nastupovalo podstatně víc dívek, takže jejich sportovní výkony byly často od začátku v jiné dimenzi. Argument divadel jako protiváhy sportu se na první pohled jeví jako dostatečný. Rozhodně skýtá jiné možnosti spolupráce. Proč by ale lépe měla spolupracovat právě dívčí třída? Navíc třídy jsou po celodenním sportování, kterému dnešní mládež stále více odvyká, obvykle vyčerpané a ne příliš naladěné na spolupráci, která se teprve rodí. Nejen subtilnější povahy tyto večery nekonečných dohadů hodnotily velmi negativně, dokonce fatálně pro budoucí vývoj tříd. Sami neměli nástroje, jak situaci zvládnout a nejčastěji to pak končilo vytvořením tandemu či autorské dvojice, která vše vymyslela a byla odsouzena k nahánění spolužáků pro výkon jejich nápadu. Jaký výchozí post to takovému – byť i přirozeně vůdčímu člověku – vystaví? Co mi chybělo velmi, byly chvíle jen pro třídu určené (tzn. vedoucím programu účelně vystavěné) pro vzájemné sdílení, učení se naslouchání ve skupině. (V podstatě učení se reflexi sebe, svých schopností, situace, svých spolužáků). Něco naprosto zásadního pro budoucí procházení situacemi, které třídy mohou vidět jako krizové, ale i pro individuální vývoj každého člověka – to ideálně poznané z domu, ve třídě už jen uplatňované.) Polední klid to do určité míry umožnil vždy jen skupinkám podle umístění na chatkách. (Co se na chatkách dělo ale mohlo mít i naprosto opačný efekt. Také jsme na jednom z AK řešili již v zárodku první stadium šikany – ostrakismus. Minimálně byly třídní profesorkou jasně dány hranice, co je a co není akceptovatelné.) Dále jen v bodech:
Přerod směrem k opravdovému AK byl bolestný, protože byl vnímaný jako „hanění dítěte“. Rozhodně to nebylo naším záměrem, naopak jsme se snažili vyzdvihovat to dobré, nevylít s vaničkou i dítě. Zásadní pro úspěch přerodu bylo vytvoření týmu spolupracovníků se stejnou vizí. Naštěstí se takových odvážných několik našlo, někteří se zkušenostmi z Prázdninové školy Lipnice, znalostí zážitkové pedagogiky. Tito kolegové z řad učitelů tělesné výchovy pak spolu se mnou a výchovnou poradkyní vytvořili tým, který podporoval třídní učitele. Vrcholem příprav byl „adaptační pobyt“ pro třídní budoucích prvních ročníků. Tam si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, co čeká jejich svěřence během AK. I nyní obdivuji to nadšení, se kterým tito středoškolští učitelé různých věkových kategorií darovali škole kus svého času absolutně nad rámec do té doby myslitelných povinností a tím šířili myšlenku AK napříč všemi patry GJN. Hlavní změny v programu AK: o Třídy ve skupinách během dne spolu (Bohužel se z organizačních důvodů nepodařilo vyjet jen s jednou třídou naráz. Proto vznikly úsměvné protiargumenty v otázce důležitosti nedělení jedné třídy – samozřejmě, že studentům přišlo zvláštní, že jsou někde týden s někým, koho jinak příliš nepoznají. Nutno dodat, že se to týkalo několika dívek a chlapců, jejichž touha po seznámení rozhodně nebyla AK ohrožena.) 12
o
o o o
Zapojení třídních učitelů do konkrétních aktivit se třídami (Ty byly propracovány na základě vývoje dynamiky třídy od příjezdu až po poslední den do podoby tištěného manuálu.) Každodenní večerní reflexe dne (učiteli na míru, dle jeho nadání a schopností s podporou psycholožky nebo výchovné poradkyně). Samostatný blok zaměřený na spolupráci pod vedením psycholožky a výchovné poradkyně (Komunikační hra v terénu, reflexe na konci.) Pozměněné prvky v jednotlivých blocích – hl. lanová sekce – vědomější důraz na kooperaci, reflexe. Hned po příjezdu do školy navazující program, využití efektu společného týdne.
o Úskalí: o Oproti ideálnímu stavu, kdy by třída pobyla spolu několik dní, (rozhodně by to nemusel být celý týden), na jednom místě obklopena klidně sportem i dalšími aktivitami, jsme měli situaci danou současným pobytem všech tříd. o Proto i díky závěrečné olympiádě – byť verbálně označené za odlehčenou – mohl celý pobyt zanechávat dojem soutěže jednotlivých aktivit. V některých kolezích takto rezonoval a bylo třeba se nenechat do něj vmanipulovat a prostě respektovat jejich základní přirozenost. Pořád totiž vnímám jako zásadní možnost uspořádat takový pobyt z vlastních zdrojů – tito kolegové se budou se studenty i nadále potkávat, nikoli externí organizace.
A tak je rozhodně kam dál pokračovat, ale v kontextu starobylého a hrdost vtiskávajícího gymnázia stav před mým odchodem na MD znamenal nejen z mého pohledu veliký posun vpřed. Sami kolegové hovořili o „jiném nastavení tříd“ v pozitivním smyslu. Nepřeju jim, ať jim to vydrží, skupinová dynamika je všechno, jen ne „držák“ (ve smyslu konzervace nějakého stavu). Spíš mohu doufat, že je tomu opravdu tak – v dobrém jinak - a to je posílí v dobách zkoušek.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Reflexe zařazení metody FIE do vzdělávací nabídky ZŠ TRIVIUM PLUS o.p.s. Dobřany Andrea Dašková Pilotní seminář FIE jsem po dohodě s vedením školy zahájila v polovině října 2015. Stanovili jsme si 3 měsíční období, po němž zhodnotíme činnost a výsledky vybrané skupiny dětí a rozhodneme se, zda a jakým způsobem pracovat s metodou FIE na škole dále. Oslovila jsem rodiče svých 4 žáků, o nichž jsem se domnívala, že by pro ně byla metoda Instrumentálního obohacování přínosem a kteří by tvořili různorodou funkční skupinu. Dále mne požádali dva z mých kolegů, zda bych do skupiny nemohla zařadit také jejich děti. Jedna z oslovených rodin odmítla z rodinných důvodů. Vzniklou skupinu tvoří 1 dívka a 4 chlapci /5. a 6. ročník/, pracujeme 2x týdně odpoledne po dobu 45 minut a máme k dispozici 6 slovníků /etymologický, cizích slov, českého jazyka/. Všechny zařazené děti mají IQ v pásmu běžného průměru /jeden chlapec je dyslektik a jeden je z bilingvního prostředí/.
13
Evaluace 3 měsíců semináře FIE: 1) z pohledu učitele: - všichni žáci chodí na seminář s radostí - jsou výborně motivováni úkolem - nejsou žádné kázeňské problémy /2 nesoustředění chlapci obvykle krátce po zahájení práce opouští role „kašpárků“; děti spolu mluví ohleduplně, neposmívají se, nehodnotí druhého; nikdo neruší ostatní při práci, neopisuje se/ - respektují všechna stanovená pravidla - významně se vyvíjí jejich mluvní projev /obohacování slovní zásoby, rozvoj dialogu, schopnost popsat jev, situaci; vzniká argumentace – diskuze/ - jejich celkový přístup ke školní práci /i mimo seminář/ je aktivnější a pozitivnější než doposud - schopnost soustředit se na práci /i mimo seminář/ je na vzestupu - vedení semináře je novou zkušeností, nelze jednoznačně připravit průběh lekce – vždy se vyvíjí na základě podnětů ze strany všech účastníků /učitele i žáků/ - panuje přátelská atmosféra - práce se skupinou motivovaných a spokojených dětí je pro pedagoga v podstatě odměnou 2)
z pohledu dětí: - lépe se soustředím - zvládám snadněji a bez pomoci domácí přípravu do školy - nejsem zbrklý, věci si déle promýšlím - pracuji rychleji a s lepšími výsledky - seminář mě baví
Chodím na seminář celé pololetí a cítím, co to se mnou dělá. Jsem rád, že tam můžu chodit. Hodně mi to pomohlo ve škole a při soustředění v českém jazyce. Když přijdu domů a nikdo není doma, tak jsem schopný udělat úkol sám, protože seminář je o tom, abychom se dokázali soustředit. Doufám, že na seminář budu chodit ještě dlouho a už se těším na další pokrok, který udělám. Na seminář chodím moc rád. Nejvíc se mi líbí, že si tam povídáme. Baví mě taky spojování bodů. Vždycky si myslím, že to je moc těžké, ale pak to najednou dokážu a z toho mám radost. Pracovat na semináři FIE mě baví. Už nejsem tolik zbrklá, víc si rozmyslím, než něco vykřiknu, takže si myslím, že mi to pomáhá. Taky se mi líp dělají domácí úkoly a tak. Moc se mi líbí hledání ve slovníku, když si můžeme otevřít slovník na straně, kde chceme a tam vybíráme slovo, které si pak vysvětlíme. Určitě chci na seminář chodit dál. 3) z pohledu rodičů zapojených žáků: - zlepšené soustředění - méně problémů v oblasti chování - větší samostatnost, zejména v přípravě do školy, ale také v běžných činnostech - více zodpovědnosti - snaha o systematickou práci - rozvoj slovní zásoby; zařazují odborná a cizí slova - pozitivnější vztah k povinnostem a ke škole - všichni rodiče vidí změny a potvrzují kladný vztah dětí k docházce do FIE semináře - všichni rodiče si přejí, aby jejich děti v práci metodou Reuvena Feursteina pokračovaly 14
Naše dcera navštěvuje seminář FIE u paní učitelky Daškové od podzimu loňského roku. Od začátku školní docházky neměla vcelku žádné závažné problémy s učením a prospěchem, ale již od předškolního věku se doma projevovala často jako nesoustředěná a neschopná vydržet delší dobu u jedné činnosti, neustále přeskakovala z jedné věci na druhou, řešila věci budoucí a nesoustředila se na věci přítomné. Proto byla domácí příprava do školy většinou dost vypjatá, museli jsme jí povinnosti připomínat a kontrolovat, dokázala se „zaseknout“ a vzdorovat a vše pak trvalo mnohem déle, než by bylo nutné. V posledních měsících se ale situace diametrálně změnila, přípravu do školy si dělá bez jakéhokoliv připomínání a zásahů z naší strany, samostatně a dobrovolně. Zdá se, že je výrazně zodpovědnější vůči svým povinnostem i sama k sobě. Velkou změnu jsme také zaznamenali v jejím nadchnutí se pro něco a především setrváním u toho, velice ráda teď např. tvoří a vyrábí různé dekorace, přestože nikdy předtím se u ní výtvarné a „vyráběcí“ sklony neprojevovaly. Určitě je to dáno i osobou paní učitelky, která ji zaujala svými nápady a realizacemi při hodinách výtvarné výchovy, ale jelikož VV má s paní učitelkou již druhým rokem a nadchnutí a především soustředěnost a systematičnost danou věc realizovat se začala projevovat až v posledních měsících, myslíme si, že je to ovlivněno velkou měrou seminářem FIE. Jsme rádi, že se naše dcera semináře může účastnit, protože ji to nejenom zajímá a baví, ale domníváme se, že si především sama začala uvědomovat pozitivní změny ve svém přístupu a chování, což se odráží i na našem přístupu a tedy celkové atmosféře. V semináři chceme určitě dále pokračovat. Náš syn navštěvuje seminář paní učitelky Daškové od října. Během této doby jsme začali pozorovat postupné změny v jeho přístupu ke škole, samostatnosti a chování. Během pololetí se výrazně zlepšil ve škole. Na rozdíl od minulého roku je schopen si sám chystat věci do školy, naprosto vymizely potíže se zapomínáním učebních pomůcek a domácích úkolů. Sám se dokáže učit a připravovat na testy a zkoušení. Během jednoho dne ze své iniciativy přerovnal celou knihovnu podle žánrů a dokonce k nim vyrobil i štítky. Používá nová slova, často i odborná. Seminář ho baví a poslední dobou o něm často vypráví. Děkujeme. Na základě výše uvedených hodnocení jsme se rozhodli ve FIE na naší škole pokračovat. V tuto chvíli hledáme nejvhodnější organizační formát pro příští školní rok. Současná skupina dětí bude pracovat do konce června a v případě zájmu naváží v následujícím školním roce dalšími instrumenty. Zkušenosti, podněty a postupy, se kterými jsem se seznámila ve FIE prostředí, aplikuji pochopitelně také mimo seminář v každodenní výuce a dokonce i ve svém soukromém životě. Fungují všude a výborně! Děkuji paní Doc. Věře Pokorné, která, jak všichni dobře víme, má zásadní podíl na úspěšnosti Feuersteinovy metody v českém školství.
Redakce: Doc. PhDr. Věra Pokorná, Mgr. Taťána Khýrová el. kontakt:
[email protected];
[email protected]; www.centrum-cogito.cz
15
