Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
Krásné prázdniny a pohodové léto přejí Vaši „deváťáci“…
HALÓ ŠKOLA Časopis připravili žáci 9.třídy.
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
Milí čtenáři, vítáme vás u dalšího čísla školního časopisu. Toto číslo je pro nás - deváťáky- tím posledním. Přejeme Vám hezké počteníčko a mějte se všichni prima!!!
"Na každém konci je krásné, že něco nového začíná."
Rozloučení se žáky 9. ročníku Vážení učitelé, milí rodiče a hosté, žáci 9. třídy Vás srdečně zvou na rozloučení absolventů se Základní školou Plumlov. Slavnostní ukončení se koná v pondělí 27. června 2016 v 13:30 na zámku v Plumlově.
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
Barevná vzpomínka na: 1. BAREVNÝ TÝDEN NA ZŠ PLUMLOV Červená, modrá, žlutá, zelená a duhová- barvy, které na jeden školní týden doslova pohltily prostory plumlovské školy… Vše odstartoval náš školní parlament, který od 4. dubna vyhlásil „Barevný týden“. A tak všichni žáci, ale i učitelé a ostatní zaměstnanci školy dostali za úkol provětrat své šatníky a pokusit se najít co nejvíce oblečení a doplňků v těchto barvách. I škola dostala nový- veselý kabát - objevila se květinová výzdoba, pestré nafukovací balonky a papírové řetězy.
Z celého týdne jsme pořídili důkazy ve formě fotografií, abyste se mohli potěšit barevnou atmosférou těchto dní. Všechny fotografie najdete na webových stránkách naší školy www.zsplumlov.cz
Na závěr ještě pár milých slov od žákyně 9. ročníku Lenky Haliřové: „Když jsem poprvé o tomto nápadu slyšela, nijak mě to nenadchlo. Ráda nosím tmavé oblečení a do výrazných barev se příliš nehrnu, avšak když jsem v pondělí přišla do školy, musela jsem se pousmát. Viděla jsem děti z různých tříd, jak vylovily ze svých šatníků trička, sukýnky nebo halenky, jen aby se mohly zapojit a splynout s ostatními. No a to se také stalo. A ačkoli šlo jen o sladění určitých barev, nesjednotilo to pouze naše oblečení, ale i nás. Nešlo o to, že se někdo s někým nebaví, že se mezi sebou nemají rádi. Celá škola byla za jedno. Dokonce i žáci, kteří jsou vždy proti všemu, překvapili a natáhli si přes hlavu barevné tričko nebo mikinu. Nad hlavami nám visí balonky, po prostorech školy jsou rozvěšené barevné stuhy a když dáte dohromady všechny tyto drobnosti, vzniknou vám krásné a nezapomenutelné vzpomínky na letošní jaro, do kterého naše škola vešla s plnou parádou. Najednou totiž škola působí mnohem veseleji, pozitivněji a přítulněji a o to přeci šlo, ne?“
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
A opět Lenka Haliřová – povídka a básně… Stála za okny cihlového domu a sledovala milující rodinku sedící u jídelního stolu. Nestála zde poprvé a rozhodně nebyla náhoda, že nahlíží právě do tohoto okna. Rodinu, které patřil tento nádherný dům, uprostřed jejího rodného města Ridgewood, s velkou zahradou a dvěma auty, znala už od léta. Čas od času chodívala pod jejich okna a sledovala bezstarostný život, který vedli. Patricia přistoupila blíže k oknu a přitiskla nos na sklo. Pan Clarson s jeho ženou a dvěma dětmi- pětiletou Verity a sedmnáctiletým Georgem se zde zabydleli ke konci léta. Od té doby to sem Patricii táhne ještě víc, než kdy předtím. Avšak hlavním důvodem, proč se sem neustále vrací je fakt, že před skoro dvěma lety, pobíhala za zdmi tohoto cihlového domku právě ona. Ona a její šťastná rodinka, která bez hádek spokojeně žila svůj poklidný a zcela obyčejný život v tenkrát ještě pro ni dokonalém a jí oblíbeném Ridgewoodu. Proč se tedy otec rozhodl podvést svou ženu a s novou přítelkyní se odstěhoval kamsi do Liberty? Proč se s tím matka nikdy nedokázala smířit? Proč začala pít? Kdyby jen věděla, jak tohle skončí pro Patriciu... Pro tu ušmudlanou holku z ulice, co chodí krást zbytky jídla do čínské restaurace, a co tajně pozoruje rodinu, která se nastěhovala do jejich bývalého domu? George vstal od jídelního stolu a zamířil ke kuchyňskému pultu, který stál přímo pod oknem. Položil na něj talíř od nedojedené večeře a tu poté vyklopil do svačinové krabičky. Během toho nenápadně pokukoval k oknu. Viděl za ním pouze černo černou tmu, ale i přes to věděl, že se přímo za okenním parapetem krčí Patricia. Ta od okna odstoupila a s hořícími tvářemi zamířila ke vchodovým dveřím. Nemusela čekat dlouho, za chvíli se otevřely dokořán a na prahu stál George s pytlem na odpadky a svačinovou krabičkou v druhé ruce. S úsměvem ji předal Parcicii a aniž by musel cokoli říct, oba se vydali k příjezdové cestě. Tam se George zbavil odpadků a poté se otočil na dívku. „Mrzí mě, co se včera stalo,“ řekl se sklopenýma očima a rukama v kapsách. Očividně ho pohltily rozpaky. Ačkoli se myšlenkám na včerejší den Patricia vyhýbala co to jen šlo, vrátit se k tomu bylo nejspíš nevyhnutelné… Znovu si před očima promítla okamžik, kdy seděla na lavičce před parkem a počítala vločky, dopadající na její bundu. Než se stačila nadát, ocitla se uprostřed války se sněhovými koulemi- a ona byla terč. Kluci ze střední školy v Ridgewoodu tohle dělali velmi často, ať už se sněhem, či s pomeranči, které ten den dostali ve školní jídelně. Jenže tentokrát mezi nimi byl i Georgie. Ruce měl prázdné, ani vteřinu ho nenapadlo přidat se do této nesmyslné hry, ale nenapadlo ho ani zasáhnout… „To je v pořádku,“ prohodila s pokřiveným úsměvem a hned na to se ho snažila ujistit, že o nic nejde hlavně proto, aby na tento incident již nemusela myslet. Mlčky se procházeli ulicemi Rosewoodu, oba zabraní do svých myšlenek. Město bylo ponořeno do podvečerního šera. Patricia to tu měla nejraději právě v tuto dobu. V dobu, kdy se setmělo a vše zapadlo do tmy. Poté jí to tu nepřišlo tak kruté a zákeřné, jako ve dne, kdy se zde potulují zachmuřelí lidé, kteří si ji s odporem prohlíželi od hlavy až k patě. Ridgewood
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
je město, kde bydlí šťastné rodinky s dětmi a všichni se na sebe usmívají. Pořádají grilovací večírky a sousedi se mají navzájem rádi. Avšak jakmile z tohoto kolektivu vypadnete, jste pro jeho obyvatele jako vyvrhel, který opovrhá jejich životem, a proto se podle nich raději v sedmnácti letech stanete dítětem z ulice. O pár dní později, opět Patricia stanula tváří v tvář s kluky, kteří se přímo vyžívali v jejím ponižovaní. Do nynější chvíle city nechávala stranou. Říkala si, že ulice je drsná, a proto se nesmí nechat stáhnout dolů. Časem se naučila své emoce ovládat. Nebrečela na veřejnosti, ani v soukromí. Nelitovala se a byla na sebe přísná. Až do chvíle, kdy se ocitla na zemi u nohou násilníků, kteří Patricií opovrhali natolik, že dokázali zajít i do těch nejkrajnějších mezí... Večer téhož dne se Patricia i s malým batůžkem na zádech, opět ocitla u cihlového domku. Stiskla tlačítko zvonku a poodstoupila ode dveří. Neotevřel nikdo jiný než George. Nechápavě na ni pohlédl, ale nic neřekl. Vtiskla mu do dlaně zmačkaný list papíru a padla mu kolem ramen. Georgie netušil, co se děje. Opětoval jí objetí a jakmile se od sebe odtáhli, rozbalil papír. Chtěl vysvětlení pro kamarádčino chování, ale jakmile zvedl hlavu, Patricia už byla za příjezdovou cestou a běžela pryč. Georgie nechápavě přelétl očima řádky dopisu. Je mi líto, že se s tebou loučím zrovna tímto způsobem, ale občas člověk nemá na vybranou. (A nebo je prostě příliš slabý jako já.) Mohl jsi mě odsoudit, když jsi mě poprvé viděl stát za vaším oknem, ale ty jsi to neudělal. Nechal jsi mě mluvit. To nikdo jiný neudělal. Určitě tě zajímá, proč odcházím, i když vhodnější otázkou je spíše, proč jsem doposud zůstávala. Jde o to, že toto město… Nemám tu co dělat, Georgi. Lidé mě tu nechtějí vidět a já zjistila, že ani já se tu vidět nechci. A tak jdu. Jdu tam, kde žije můj otec. Má novou rodinu, nový život a ani netuší, co se stalo. Jdu ho najít, pokusím se být znovu součástí jeho života a pokud to nevyjde, vymyslím plán B. Jediné, co vím je, že sem se už nikdy nevrátím. Je mi to neskutečně líto Georgi, ale zároveň cítím něco, co jsem již velmi dlouhou dobu nepocítila- naději. Se vší nezapomenutelnou láskou, Patricia.
„Kdo to byl?" objevil se za jeho zády otec a nechápavě pohlédl na dopis, který jeho syn drtil v rukou. „Kamarádka," hlesl George a hřbetem ruky si setřel slzu, která mu začala stékat po tváři. Chtěl se za ní rozeběhnou, ale jeho nohy ho neposlouchaly. Ještě chvíli stál na prahu s očima upřenýma na roh silnice s vědomím, že se z něj Patricia opět vynoří. Ale nic takového se nestalo. Ani toho dne, ani pár dní na to. Až poté si George uvědomil, že Patricia nejen mu, ale i tomuto městu dala opravdu své sbohem.
Haló škola
O chlapci, který zasadil strom
4. číslo, školní rok 2015/2016
Stíny
Uzavřen do sebe, dětství trávil jsem zcela sám. S očima upřenýma do nebe, spokojený s tím, co mám.
Viděl jsem chlapce, se svým stínem si povídat. Mluvil o své lásce, nad kterou nedokáže přestat přemítat.
Dítě samostatné, myšlenky tiše spřádajíc, nehrál jsem si na génie a přesto věděl jsem víc.
Zeptal jsem se ho, proč se svým stínem mluví. Prý lidí je na světě mnoho, Ale nikdo z nich, mu jako stín nerozumí.
Sedával jsem u potoka, každým dnem nohy smáčel ve vodě divoké, doufajíc, že dospělým jednou padnu do oka a oni přestanou opakovat věci chytrácké.
Stíny, že umí naslouchat, a zbytečně se neptají. Prý každý by měl svůj stín milovat, protože na rozdíl od lidí, stíny před nikým neutíkají.
Dospělí měli mne za blázna, prý dítě byl jsem plaché. Tváře lidské odháněl jsem do prázdna a každé mé úsměvy byly drahé. Jen jednu tvář vídával jsem rád. Byla jí tvář vrásčitá. Její šedivé vlasy do rukou brát, a sledovat jak nad životem přemítá. Ta tvář patřila dědovi mému. Muži, jenž jako jediný mou odtažitost chápal. Muži na tolik silnému, že i k mému srdci cestu si probojoval.
Po smrti jeho, dech jsem těžce popadal. Přišel jsem o přítele svého, který jako jediný mne opravdu znal.
Do ruky lopatu se sazenici jsem vzal a uskutečnil tím dědův sen. Přímo u břehu potoka sazenici jsem zakopal a zaléval ji každým dnem. A když uběhlo pár let a děti mé běhají kolem stromu, já vyprávím jim příběh o muži, jenž spí v jeho kmenu. O muži, jenž spí v očích mých.
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
Naše eseje na téma: „Věda ve 22. století?“ Nikdo neví, jaká je naše budoucnost. Bude vůbec nějaká? Když ano, jaká? Když ne, kdo nebo co ji zničí? Vše je tak tajemné. Následující minuta, hodina, den, měsíc, rok i století… Nevím, jestli nám věda do této chvíle více pomohla, nebo ublížila. Vynalezla léky, jako antibiotika, analgetika a antiseptika, což většina obyvatel Země považuje za výhodu, ale na druhou stranu objevila plasty. Ano, ty plasty, které jsou chemicky odolné, rozkládají se mnoho let a s ostatním odpadem zanáší přírodu. To, co jsme si způsobili, se teď snažíme napravit. Tak to půjde dál, zřejmě pořád dokola. Kde bychom ale byli, kdyby věda neexistovala? Každým rokem vymýšlíme nové a nové věci. V příštím století to jistě nebude jiné. Můj dědeček bojuje s rakovinou. Většině lidí s nádory se už nechce žít, chtějí konečně odejít, zemřít. Tyto myšlenky jsou následkem nejisté budoucnosti. Ne vždy totiž dokáží lékaři rakovinu úplně odstranit. Podle mého mínění se ve 22. století šance na přežití rakoviny zvýší, a to objevením například směsi látek, která nádor zcela zlikviduje. Lidskou psychiku tento fakt natolik ovlivní, že člověk začne pozitivně myslet a s novou chutí do života se vyléčí takřka ihned. To však neplatí jenu rakoviny. Existuje mnohem více nemocí či poruch, jako Alzheimerova choroba, vyskytující se zejména u starších lidí, kterou v této době nelze odstranit, či virus HIV. Nyní se přesunu na úplně opačný konec vědy – k technologiím. Již několik měsíců, ne-li let, se mnoho společností pokouší vyvinout věc zvanou virtuální realita. Pod tímto pojmem si nejspíše všichni představíme svůj vysněný svět. A proč ne? Nedávno jsem narazila na jeden japonský seriál, který byl na tomto tématu založen. Lidé si zde mohli na hlavu nasadit podivnou přilbu, díky níž se jejich mysl přesunula do hry, a vše jim připadalo opravdové. Jako kdyby se skutečně pohybovali nebo mluvili. Věřím, že ve 22. století se virtuální realita stane přítomností. Každý bude moci žít takový život, jaký na Zemi mít nemohl. Henrieta Greplová Jak bude vypadat věda ve 22. století? V dnešní době, kdy se technologie vyvíjí s takovou rychlostí, nemůžeme ani odhadnout, jaké technologické novinky nás čekají za 10 let natož za celé století. Je dost možné, že život našich potomků se bude podobat sci-fi filmům, které se nám zdají naprosto nereálné. Vždyť když Jules Verne psal ve svých románech o létajících strojích, považovali ho za blázna, a nyní patří letadlo mezi nejběžnější způsoby dopravy. Moje představa toho, jak bude vypadat věda ve 22. století, je možná velmi odvážná, ale já věřím, že technologický pokrok bude na špičkové úrovni. Věřím, že mí potomci budou moci
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
cestovat v čase, nebudou muset cestovat motorovými vozidly a ničit jejich zplodinami životní prostředí. Určitě věda vymyslí spoustu užitečných věcí, ale musí se dát pozor, aby těchto skvělých věcí nebylo zneužito. Proto věřím, že kontrolu nad těmito věcmi budou mít pouze moudří a zodpovědní lidé a nedostane se do rukou nikomu, kdo by jich zneužil. Bohdan Havlíček Jak bude vypadat věda? Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Mnohokrát jsem přemýšlela, jak by mohla vypadat doprava, lékařství, škola… Ale nikdy jsem si nedokázala odpovědět. Nejsem si jistá, jestli věda ve 22. století pokročí tím správným nebo špatným směrem. Když jsem přemýšlela o dopravě, tak mě hned napadla jedna věc. Místo aut bychom například létali malými letadly, něco jako vznášející se auto. A co například kola? Používal by je někdo? Já osobně si myslím, že by nám takový pokrok jen ublížil. Přestali bychom sportovat, protože by byla vynalezena strava, která by nás udělala svalnatějšími a hezčími, aniž bychom se museli pohnout od televize. Pokrok v lékařství mě napadl hned… Konečně by byl vynalezen lék na rakovinu. Určitě by to pomohlo hodně lidem. Škola by byla mnohem snadnější, protože by se nepsaly diktáty. Vše by se psalo do tabletů/notebooků… Pevně doufám, že ať bude věda ve 22. století jakákoli, přinese lidem jen dobré věci. Sára Gottwaldová
Doba jde dopředu, o tom není žádných pochyb. Vše dostává nové rozměry, nový vzhled, vše je lepší a přínosnější, než dříve. Vědci se snaží udělat průlomový objev, který by všem vyrazil dech, snaží se přijít na něco, co by nám nejen usnadnilo životy, ale také by to naši dobu posunulo zase o několik kroků kupředu. Svět si budoucnost představuje jednoduše - jednoduché barvy, nejlépe bílá a stříbrná, roboti, kteří se starají o naše pohodlí, a hlavně nové technologie. Jak by to ale dopadlo, kdyby se tato myšlenka, stala skutečnou? Věda ve 22. století může pokročit natolik, že začne idealizovat svět. Bude se snažit o to, aby bylo vše a všichni perfektní. Začnou se lidem implantovat do mozků mikročipy, které jim dodají inteligenci. Do očí jim vsadí čočky, přes které uvidí jen to dobré. Lidé nebudou cítit bolest, uši nebudou slyšet to, co nechtějí, srdce budou odolná strastem nešťastných lásek a zklamáním. Za pomocí úpravy kmenových buněk se začnou rodit děti perfektního vzhledu rovné vlasy, porcelánová pleť, ďolíčky ve tvářích a růžové rty. Ve 22. století nebudou lidé potřebovat roboty, jelikož oni sami se jimi stanou Lenka Haliřová
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
ABSOLVENTSKÉ PRÁCE ŽÁKŮ DEVÁTÉHO ROČNÍKU
Absolventské práce jsou pro žáky příležitostí nalézt propojení jednotlivých poznatků a dovedností s vlastními možnostmi. Jsou příležitostí plánovat a zažít osobní úspěch, uvědomit si, že úspěchu může dosáhnout každý. Absolventská práce je tedy jednou z forem ověření dovedností, schopností a znalostí žáků končících základní vzdělání. Prověřuje žákovy získané klíčové kompetence za dobu studia na základní škole a jeho připravenost na další studium. Ověřuje žákovu dovednost syntetizovat a analyzovat osvojené informace, získávat je a třídit, a také posuzovat jejich platnost. Jejím cílem není shromažďování co největšího počtu konkrétních informací, ale prezentace osobnosti žáka a jeho kompetencí. Pro nás- učitele -je důležitou zpětnou vazbou o našem pedagogickém působení, ale i mimořádnou příležitostí poznat o něco lépe své žáky.
Cíl zpracování absolventské práce Žák by měl zpracováním absolventské práce prokázat tyto schopnosti a dovednosti:
schopnost dlouhodobější samostatné a systematické práce schopnost vyhledávání a zpracování informací schopnost propojit učivo více vyučovacích předmětů a nacházet souvislosti schopnost grafického, popřípadě výtvarného, nebo technického zpracování tématu schopnost praktické práce na PC – napsat a upravit text, vytvořit prezentaci svou práci prezentovat Kritéria při posuzování:
věcná správnost obsah vlastních myšlenek využití více informačních zdrojů nápaditost a originalita zpracování grafická úprava splnění všech povinných součástí přesnost citací gramatická a stylistická úroveň
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
Proč píšeme v 9. ročníku absolventské práce? Přesvědčíme se tak o tom, jak samostatně žák dokáže pracovat na zadaném tématu, jak se orientuje v informačních zdrojích, jak je používá, zda je práci schopen zpracovat za použití výpočetní techniky, jestli dovedete o práci ústně pohovořit při její obhajobě. Je to pro žáky vlastně první samostatná práce většího rozsahu.
Obhajoby absolventských prací Obhajoby absolventských prací se konaly v pondělí 6. června. V učebně fyziky se střídal jeden žák devátého ročníku za druhým, aby dokázal všem přítomným, ale především sobě, že téma, které si vybral, uměl nejen zpracovat, ale následně i obhájit. Témata byla zajímavá a téměř všichni, kteří předstoupili, ukázali, že své absolventské práci věnovali dostatek času a úsilí. Troufám si říct, že letošní absolventi položili budoucím deváťákům laťku značně vysoko. Gratuluji a ať se našim žákům (nyní již vlastně absolventům) daří stejně dobře i v dalším studiu!
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
Z našich absolventských prací: Tereza Ošťádalová: Absolventskou práci s názvem Karel Čapek jsem si vybrala nejen proto, že je to náš velice známý český spisovatel, ale i proto, že mě v dětství doprovázela jeho kniha Dášeňka čili život štěněte. Chtěla jsem se o něm dozvědět více informací. V této práci vás seznámím s jeho životem, dílem a rodinou. Přiblížím vám jeho román Válka s mloky, kterou jsem četla a viděla v prostějovském divadle, stejně jako hru R. U. R. „Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.“
Díky této práci jsem se naučila a dozvěděla spoustu informací, jak o životě, tak i o díle, našeho velmi známého českého spisovatele Karla Čapka. Za svůj život toho dokázal mnoho. Práce a vyhledávání informací mi přineslo mnoho zajímavých zkušeností, které zajisté uplatním na střední škole i v budoucím životě. Naučila jsem se systematicky pracovat, pečlivě zapisovat údaje a poznámky z různých zdrojů a literatury.
Hana Pálková: Tématem mé absolventské práce jsou Plumlovští rodáci, kteří se svojí literaturou zapsali do historie Plumlova. Vzhledem k tomu, že jsem svou lásku ke knihám, básním a vlastně 9 celkově lásku k literatuře zdědila po tátovi, nikoho, kdo mě zná, nepřekvapí, že mým tématem jsou právě plumlovští spisovatelé a jejich tvorba. Já se Vám pokusím svou prací přiblížit alespoň dva z nich - a to Vojtěšku Baldessari Plumlovskou a Václava Svobodu Plumlovského. Důvodem, proč jsem si tyhle dvě osobnosti vybrala, je take to, že se o nich málo mluví a ještě méně se o nich ví. Je jen mizivé (vlastně žádné) procento, že by jste dnes narazili na dva teenagery, kteří o nich ví i něco víc, než jen to že byli nejspíše z Plumlova - když to mají ve jméně. Tato jména pro
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
mě osobně nejsou až tak neznámá, protože můj děda, dlouholetý kronikář města Plumlova, o nich věděl téměř vše a shromáždil velkou řadu informací jak o nich samotných, tak o jejich tvorbě. Chtěla bych Vám tedy alespoň trochu nastínit ,jaký byl jejich život a spisovatelský talent. V našem čísle časopisu Vám přiblížíme život a dílo Vojtěšky Baldessari Plumlovské:
Vojtěška Baldessari Plumlovská Vojtěška Baldessari Plumlovská se narodila 17. 4. 1854 v Plumlově do česko-německé rodiny jako nejstarší dcera rakouského státního úředníka a zemřela 31. 3. 1934 v Olomouci. Byla to učitelka, spisovatelka, autorka dětských divadelních her, básnířka a příležitostná herečka. Lásku k divadlu, rodnému kraji a k bájím a pověstem ji provázela celý život. V roce 1870 se jako sedmnáctiletá s rodinou přestěhovala do Vídně, kde pracovala jako vychovatelka a následujícího roku do Černovic na Bukovině, kam byl její otec služebně přeložen. Zde soukromě studovala učitelský ústav a v roce 1872 vykonala učitelskou zkoušku. Poté vyučovala na německé škole v Rýmařově a ve Šternberku. Roku 1881 byla přeložena do Kroměříže. Snažila se prosazovat češtinu na národních školách. Literární tvorbu začala psaním veršů pro děti a mládež. V Kroměříži se zapojila do kulturního života města, pro místní spolek divadelních ochotníků začala psát pohádkové hry pro děti. Její první hru Svatoň a Milena uvedla v roce 1889 Sukova divadelní společnost. Náměty většiny svých her čerpala z lidových pohádek, pověstí a legend. Prolínaly se v nich pohádkové a realistické prvky, přičemž důraz na realistické konflikty ze skutečného života ji vedl ke zcivilnění jejich vyznění. Její nejúspěšnější hrou se stala poetická hra Sněhurka, částečně inspirována Kvapilovou Princeznou Pampeliškou. Pokusila se také oslovit i dospělé diváky hrou Matka . Vedle řady her pro činoherní scénu se věnovala, zejména pro roce 1906, kdy se přestěhovala do Olomouce, i loutkovému divadlu. Avšak již předtím v roce 1905 zvítězila v soutěži o původní loutkovou hru, kterou vypsal Klub přátel loutkového divadla na Kladně, alegoricko-pohádkovou hrou Ječmínek. V Olomouci i sama loutkařila a zprostředkovávala výměnu zkušeností mezi kladenskými a olomouckými ochotnickými loutkáři. V roce 1920 získala ocenění v soutěži časopisu Loutkář za loutkovou hru Horymír. Její loutkové hry byly oblíbené mezi ochotnickými loutkáři nejen pro svou snadnou proveditelnost, ale zejména pro citlivý vztah k možnostem dětského vnímání. V rámci členství ve Vlasteneckém spolku muzejním v Olomouci publikovala články ve sborníku pro mládež jako např. Nevině sťata nebo Pověst o plumlovském hradě. Ke svému jménu si vzala spisovatelský pseudonym „Plumlovská“, aby tak vzdala čest svému rodišti. V roce 1924 byla vyhlášena za první a nejlepší spisovatelku pro mládež.
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
Pro děti napsala 24 her, pro dospělé 2 hry, 14 her pro loutková divadla, dále řadu článků a básní. Vy vývojové linii českého dramatického písemnictví je řazena spolu s Josefem Kajetánem Tylem.
Lenka Haliřová: …Podmětem pro psaní této práce byla má snaha podělit se s Vámi o krásy psaní a o tom, jaké to je, když se stanete spisovatelem. Být autorem příběhu, je jako žít jiný život. Vytváříte charaktery, které postupem času začnou opravdu ožívat. Přiřazujete vlastnosti, životy, problémy i radosti... Najednou, jako by jste žili hned několik životů. Prožíváte situace, kterými si procházejí vaše postavy, rozhodujete o osudu i o způsobu, jakým se při dané překážce zachovají. Váš příběh se během chvilky stane vaším alternativním domovem. A přesně to jsem si uvědomila, když jsem začala psát. Za pomocí této práce Vás tedy provedu po mé literární cestě. Od samého začátku, až do přítomnosti... jsme si museli obstarat profesionálního korektora, který se o můj příběh postaral a upravil ho tak, aby se v něm nevyskytovaly žádné překlepy, či chyby. Další finance jsme museli odevzdat za tisk, práci v nakladatelství a spoustě dalším bodům, které stály nám stály v cestě. S touto překážkou nám nakonec pomohla má teta, která mě finančně podpořila, abych si svůj sen mohla splnit. Jakmile byly finance zajištěné, přišly na řadu smlouvy, které celý proces také nijak neurychlovaly. Avšak když se i tento krok dokončil, zbývalo nechat vše na pracovnících v nakladatelství. Ti svou práci odvedli na výbornou a během dvou měsíců jsem mohla držet svou první knihu v rukou.
…Samotná kniha mi otevřela nejedny dveře. Díky ní, se o mně a mé tvorbě dozvěděla spousta nových lidí, včetně novin a rádia. Největším přínosem, který mi však kniha přinesla, byla odvaha, kterou jsem z ní vytěžila. Díky všem těmto příležitostem, mezi které patří také autorské čtení na školní akci “Stonožka”, jsem se z části zbavila svého strachu z vyjadřování na veřejnosti. A toho si vážím nejvíce, protože strach má každý, ale jen málo kdo ho dokáže překonat… … Absolventská práce, kterou jsem zaměřila na styl mého života, mi pomohla srovnat si mé myšlenky. Díky ní, jsem si uvědomila, kolik jsem toho pro splnění mého snu udělala, že i přes překážky, které mne neustále potkávaly jsem se nevzdala. Jsem typ člověka, kterého když potká překážka, otočí se k ní zády a odejde, nechá ji být. Avšak jakmile jde o psaní, jako by se ze mě stal jiný člověk- vytrvalý, neústupný a chtivý dosáhnout svého. Za tuto práci jsem ráda. Jsem ráda, že jsem si díky ní uvědomila, že nic z toho, co jsem napsala, žádný můj příběh, žádná báseň, verš, či věta, nebyly zbytečné…
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
Loučíme se... Byli jsme prvňáky a zase budeme... A je to tady!!! Devátá třída!!! Neumím si představit, že se na konci školního roku rozdělíme, že se už nebudeme skoro denně vídat. Bude se mi po mých spolužácích, ale i učitelích stýskat. …. V září mě čeká nová škola…Bude se mi tam líbit? Jaký bude nový kolektiv? Nové město? Najdu si kamarády? To jsou otázky, na které si zatím nedokážu odpovědět. Ale moc se těším na nové zkušenosti. „Něco pěkného končí, jiné začíná.“ Nikol Minxová
Devět let uteklo jako voda. Všichni jsme úspěšně prošli všemi ročníky na základní škole a nyní se chystáme nastoupit na naši novou „vysněnou“ školu. Jistě budeme poslední dny před prázdninami vzpomínat na léta strávená na základní škole Plumlov… Henrieta Greplová Základní škola utekla jako voda. Je to skoro včera, co jsme byli na seznamovacím pobytu. Co jsme se učili základy, jako například abecedu, vyjmenovaná slova, násobilku…. I když se za chvíli staneme prváky, tak i střední škola nám rychle uteče. A právě proto by si ji měl každý užít co nejlépe. Ale co nás na střední čeká? Jaké to tam bude? Bude tam dobrý kolektiv? Na to nám odpoví jen čas. Adam Krenar Už je to celých devět let, co jsem poprvé vstoupila do plumlovské školy a zasedla do školní lavice. Sama nemohu uvěřit, jak rychle všechny ty roky utekly. Když si vzpomenu, jak byla moje školní aktovka větší než já samotná, nebo jak se učila počítání s přechodem přes desítku či abecedu, je mi smutno. Smutno z toho, že za sebou mám kus svého dětství, a že pomalu, ale jistě, vstupuji do „dospělého života“. Nyní dospívám, zkouším nové věci, poznávám nové kamarády a chystám se na další cestu…na střední školu… Z řady mých dětských přání mi zůstal sen stát se učitelkou. Měla jsem ho v hlavě už od školky. Chtěla jsem učit český jazyk a matematiku. Když jsem však začala chodit do školy, učit matematiku mě rychle přešlo, a tak mi zůstala jen čeština. Nejen, že mě baví, je to i můj nejoblíbenější předmět. Domnívám se, že plumlovská škola mi dala to nejkrásnější dětství, jaké bych si mohla přát. Se svou třídou jsem prožívali ty nejlepší chvíle, výlety, výbuchy smíchu…Za to jsem nesmírně vděčná a tímto chci poděkovat všem, co se na příběhu našich školních dní podíleli. Myslím si, že největší dík patří paní učitelce Finsterlové a Švédové!!! Tereza Vaňková
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
A co po prázdninách??? Kde budeme studovat???
JMÉNO
ŠKOLA
1.Bodiš Matěj 2.Bureš Martin 3.Daněček Jakub 4.Fajstl Karel 5.FergusonTiernan 6.Gottwaldová Sára 7. Greplová Henrieta 8.Haliřová Lenka 9. Hartmann Matouš 10.Havlíček Bohdan
SOŚ průmyslová a SOU stroj. PV Elektrotechnika ART ECON PV Veřejnosprávní činnost SOŠ obchodu a služeb OL Operátor skladování SPŠ strojnická OL Strojírenství SŠ A.Citroena Boskovice Informační technologie Gymnázium Čajkovského OL Gymnázium RG PV Gymnázium SOŠ podnikání a obchodu PV Marketingové kom.a žurnal. VOŠ a SPŠ elektrotechnická OL Technické lyceum CREATIV HILL COLLEGE Multimediální tvorba SŠ filmová,multimediální a počítačových technologií Zlín S zdravotnická škola PV Zdravotnický asistent SPŠ strojnická OL Strojírenství SOŠ podnikání a obchodu PV Sportovní managment SOŚ průmyslová a SOU stroj. PV Elektrotechnika SŠ, ZŠ a MŠ PV Pečovatelské služby GJW PV Gymnázium SŠ automobilní PV Kadeřnice S zdravotnická škola PV Zdravotnický asistent SŠ Art Econ PV Fotografie v reklamní praxi SPŠ Hranice Požární ochrana SOŠ podnikání a obchodu PV Podnikání v EU a proj. řízení SUPŠ a VOŠ Turnov Zlatnictví a design šperku Švehlova SŠ polytechnická PV Opravář zemědělských strojů SOŠ PV Výrobce kožedělného zboží SOŠ PV Kuchař Švehlova SŠ polytechnická PV Mechanik opr. mot. vozidel SOŚ průmyslová a SOU stroj. PV Strojní mechanik SOŠ podnikání a obchodu PV Řízení služeb a marketing tur. Gymnázium Boskovice Gymnázium
11.Kenická Hana 12.Kohout Evžen 13.Kopečný Tomáš 14.Koutný Radim 15.Krčová Markéta 16.Krenar Adam 17.Láníková Silva 18.Lodes Dan 19.Lukavská Žaneta 20.Minxová Nikol 21.Ošťádalová Tereza 22.Pálková Hana 23. Pírek František 24.Pírková Martina 25.Pospíšilová Kristýna 26.Soldán Miroslav 27.Švéda Josef 28.Vaňková Monika 29.Vaňková Tereza
OBOR
Mějte se všichni moc hezky a děkujeme!!! Vaši „deváťáci“
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016
Haló škola
4. číslo, školní rok 2015/2016