2015

Červenec-srpen

4/2015 První sv. přijímání

Pouť na Poklonu

Noc kostelů

Varhany do katedrály

Řetězové e-maily

K roku eucharistie: Monstrance z farního archivu

Dvouměsíčník farnosti Luže

Rozhovor

 Básnička

CHLUMEČEK 4/2015

DĚDICTVÍ OTCŮ Bože, cos ráčil před tisíci roky rozžati otcům světlo víry blahé, jenžto jsi řídil apoštolů kroky z východu k naší Moravěnce drahé. K tobě hlas prosby z této vlasti vane: Dědictví otců zachovej nám, Pane! Na Velehradě bratři ze Soluně Cyril a Metod kázali nám spásu; ochranu skytli v církve svatém lůně, učili národ znáti ctnosti krásu. Od doby té nám světlo víry plane: Dědictví otců zachovej nám, Pane! (Kancionál, 828)

Chlumeček číslo 4/2015 (Červenec-srpen) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), P. Jirásko (PFJ), Š. Kostelecká (ŠK), Lenka Rumpíková (LR), M. Doležalová (MD), T. Vostrovská (TV). Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.6.2015. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, web: http://www.chlumek.net; e-mail: [email protected] web dieceze HK: www.diecezehk.cz strana 2

 Úvodník

CHLUMEČEK 4/2015

Každý rok chodívali Ježíšovi rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. ...Tři dny ho marně hledali. Synu, co jsi nám to udělal? Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. (Lk 2, 51) Milí čtenáři časopisu, opět se naplnil čas a jsou před námi dva nejteplejší měsíce. V posledních třech úvodnících jsem se zamýšlel nad tématem Eucharistie v souvislosti s přípravou NEK. Nyní se chci dostat k dalšímu - 4. přikázání: „Cti otce i matkou svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi“. Patří k prvním přikázáním, které se týká mezilidských vztahů a ve svém znění vyjadřuje, k čemu přikázání jsou, že 1) jsou pro nás. Není tak snadné o něm psát či mluvit, protože od doby jeho vzniku uplynulo několik století. Tím ale nechci říci, že by neplatilo nebo že by nebylo důležité, právě naopak. Vznikalo v patriarchální společnosti. Je tam připojeno zaslíbení. V Izraeli byla důležitá půda, kde rodina žila, a ta se předávala z generace na generaci. Důležité slovo v rodině měli rodiče i prarodiče, protože oni byli vlastně živou tradicí, živou pamětí rodiny. Dneska vidíme, že je to všechno jinak. To slovo „ctít“ znamenalo nejen poslouchat, ale také brát vážně, dávat věci náležitou váhu. Tady pak vidíme, že mnohé bylo zničeno v myšlení všech lidí, (praktikující víru z toho nevyjímám). A stejně tak vyvlastněním půdy byly přetrhány či zničeny kořeny rodin a celého národa. Způsob a forma života rodiny se značně změnil. Dnes už neexistuje velká rodina starého typu ani v Evropě ani v Americe. Dnes už netvoří rodiny čtyři generace, ale pouze dvě. Už se nedá spoléhat na to, že zůstanu v tom, co měli rodiče, ale každý si musí budovat to svoje a to často úplně od začátku. Dnes se dost často mluví o tom, jak se postarat o staré lidi. Musím zde uvést průzkum spol. Sodexo (z r. 2014), který říká, že 50% lidí doufá, že se o sebe ve stáří postarají sami, 40% věří, že se postarají děti, a jeden ze sta si myslí, že se postará stát. I když se dnes dovídáme o určité formě pomoci starým lidem, přesto nepřestalo platit přikázání, kde se mluví o úctě a lásce k rodičům. Starý člověk např. těžko zvládne jednat s úřady a v mnoha dalších věcech potřebuje pomoci. Stejně tak patří k úctě určitá forma obdivu. Kolik věcí ve svém životě staří lidé zvládli? Nejstarší generace zažila druhou světovou válku a pak mnozí přišli o všechen majetek, peníze, společenské postavení a museli začínat od nuly. Jestliže jsou tím, čím prošli, poznamenaní a zatrpklí, měli bychom to chápat. Zvládli bychom takovou dobou projít? Obstáli bychom? Staří lidé si zasluhují naší úctu. V tomto přikázání se mluví o poslušnosti dětí vůči rodičům. Prý do 18 let. Trošku bych s tím polemizoval, protože moderní psychologie mluví o tom, že už od 12 let si mladý člověk vytváří svůj vlastní postoj k životu a rodiče ve všem nenapodobuje. Pokud to rodiče nevidí a násilně to potlačují, pak riskují, že se mladý člověk nenaučí včas přebírat za svůj život odpovědnost. Pak také hrozí, že takové dítě bude své rodiče nenávidět. strana 3

 Úvodník

CHLUMEČEK 4/2015

Tím nechci říci, že nemá dítě poslechnout (dítětem jsme před Bohem všichni, ale zde mám na myslí potomka do 18 let), ale je potřeba to dělat tak, aby to dělalo, protože má rodiče rádo, a ne proto, že se jich bojí. Nechci tím říci, že si může každý dělat, co chce. Dospělý člověk už nemá povinnost rodiče poslouchat. Dnes ale vzniká další problém, který se nazývá „Mama hotel“. Mladý člověk využívá výhod, které mu rodina poskytuje, aniž by se chtěl postavit na vlastní nohy. Pokud jsou dospělí děti doma, nezbývá jim, než ctít řád, který tam je, a když ne, tak ať si najdou své bydlení, kde si ponesou odpovědnost sami za sebe. Další otázka je, zda rodiče jednají tak, aby si jich děti skutečně mohly vážit a ctít je, aby se to pro děti nestalo čímsi nemožným. Pokud by se rodiče k dětem chovali nenávistně a se zlobou, pak to bude těžké. Nejhorší prohřešek proti čtvrtému přikázání, kterého se mohou rodiče dopustit, je, že nedovolí dětem, aby si vedly svůj vlastní život. Tím nechci říci, že by děti měly vyrůstat bez výchovy. Růst jako dříví v lese bez jejich pomoci a zkušeností, to prostě nejde. Cílem výchovy nesmí být nikdy formování dětí do podoby rodičů. Vychovávat potomky znamená nechat je hledat a najít si vlastní cestu. Nesobecky jim přitom pomáhat, i kdyby to byla cesta, která neodpovídá představě rodičů. Na to se rodiče musí připravit od narození dítěte. Děti tady nejsou kvůli rodičům, ani v nejútlejším věku jako panenky, ani později jako rodičovská pýcha, ani pro uskutečňování nenaplněných snů (ten půjde ve stopách své matky). I rodiče mají děti ctít, jsou to osoby, kterým Bůh dal svobodu a odpovědnost stejně jako rodičům. Rodiče se musí učit za své děti děkovat, protože jim byly svěřeni jako dar k partnerským rozhovorům. Jak snadno jsme v pokušení s dětmi manipulovat. Téma 4. přikázání je velmi obsažné a proto ho nedokážu zcela vyčerpat, a tak nabízím některé myšlenky lidí, kteří se tímto tématem zabývají, mají k tomu co říct. Jsem si vědom toho, že „přetrhání kořenů“ způsobilo mnohé z toho, co píšu. Neblahé dědictví sklízíme právě v této době, přesto nezoufejme, ale věřme, že je možné tyto věci s pomocí Boží napravit. Bude jistě záležet na moudrosti rodičů, jak své děti vychovají. Sám se jim snažím dle svých malých možností pomoci. Dříve lidé cítili, že jim jsou rodiče nějak „nadřízení“. Dříve se rodičům vykalo, já sám jsem to nezažil. Určitě to neznamenalo, že má někdo větší hodnotu. Před Bohem jsme všichni jeho děti. On nemiluje někoho více a někoho méně. Dříve si lidé daleko více uvědomovali, že jim nikdo není tak blízký jako otec a matka. Nikdo z dalších nadřízených, ať je to v práci nebo kdekoliv jinde, nám nepředal život. V jistém smyslu to dříve lidé chápali i ve vztahu k církvi, kde se nám předává Boží život. To vše a mnohé další se změnilo. Ještě jednu myšlenku dodám na závěr. Dobře víme, že život nežijeme sami. Život není jen existence, žijeme ho ve společenství, které představuje rodina, obec, církev, farnost atd. A kde žijí lidé spolu, tam musí být určité hranice a pořádek, i když toto nikdo rád neslyší. A s tím máme problémy. Pořádek ve spolužití vyžaduje pravidla. Přesto věřme, že je možné, vrátit se k tomu všemu, co vytvářelo pospolitost v rodinách, v obcích a v celé zemi. strana 4

 Noc kostela

CHLUMEČEK 4/2015

Věřme, že každý to můžeme hodně ovlivnit příkladem svého života. Ne nadarmo se říká, naděje umírá poslední. Nenechme si vzít naději, která je darem Božím, pokud ji máme. Mnoho lidí ji bohužel nemá. Kéž nám také nechybí odvaha přemýšlet nad tím vším, co jste si právě přečetli. Děkujme Bohu za mnohé, co se podařilo a daří i přes překážky, které si často i my sami stavíme do cesty. Váš otec Josef 1) Otto H. Pesch – Desatero Božích přikázání

NOC KOSTELŮ V LUŽI Každoroční noc kostelů v Luži tentokrát kvůli opravě na Chlumku proběhla „jen“ v kostele sv. Bartoloměje. I tak ale byla vydařená jednak díky organizátorovi, moderátorovi a průvodci v jedné osobě: Pavlovi Doležalovi. A ke krásnému zážitku několika desítek lidí přispěl hlavně koncert Dua Resonans, které přesně svojí komorní hudbou zapadlo do malého prostoru kostela. Duo Resonans hraje hudbu od období renesance až po hudbu současnosti s prvky chansonu a ragtimu. Josef Ulrich, DiS – kytara, Aleš Křivský, DiS - viola. Program Noci kostelů 29. května 2015:  18:00-18:45 Mše svatá  18:45-19:30 Prohlídka kostela s průvodcem  19:30-20:15 Resonans

Koncert

 20:15-22:00 prohlídky průvodcem

Pokračování kostela s

Duo

(PFJ) strana 5

 Otázky a odpovědi

CHLUMEČEK 4/2015

OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA 291. Co se požaduje k přijetí svatého přijímání? Aby někdo přijal svaté přijímání, musí být plně začleněn do katolické církve a být ve stavu milosti, to znamená, že není si vědom smrtelného hříchu. Kdo si je vědom, že spáchal těžký hřích, musí přijmout svátost smíření před přistoupením k přijímání. Důležitý je duch usebranosti a modlitby, zachovávání postu předepsaného církví a chování těla (gesta a oděv), na znamená úcty ke Kristu. 292. Jaké jsou plody svatého přijímání? Svatým přijímáním roste naše spojení s Kristem a jeho církví, uchovává a obnovuje život milosti přijaté při křtu a biřmování a dává nám růst v lásce k bližnímu. Tím, že nás upevňuje v lásce, smazává všední hříchy a chrání nás do budoucnosti před smrtelnými hříchy. 293. Kdy je možno podávat svaté přijímání jiným křesťanům? Katoličtí služebníci dovoleně podávají svaté přijímání členům východních církví, které nejsou v plném společenství s katolickou církví, když o to oni samovolně požádají a jsou dobře disponováni. Členům jiných církevních společenství katoličtí služebníci podávají dovoleně svaté přijímání, když o to samovolně žádají ze závažných důvodů, když jsou dobře disponováni a projevují katolickou víru ohledně svátosti. 294. Proč je eucharistie „zárukou budoucí slávy“? Protože eucharistie nás zahrnuje veškerou milostí a požehnáním nebe, posiluje nás pro putovaní tímto životem a dává nám toužit po věčném životě tím, že nás již spojuje s Kristem, který vystoupil na pravici Otce, s církví v nebi, s nejblahoslavenější Pannou a všemi svatými. V eucharistii lámeme „jediný chléb, který je lékem nesmrtelnosti, protijedem, abychom nezemřeli, ale navždy žili v Ježíši Kristu“ (sv. Ignác z Antiochie). 295. Proč Kristus ustanovil svátost pokání a pomazání nemocných? Kristus, lékař duše a těla, je ustanovil, protože nový život, který nám dal ve svátostech uvedení do křesťanského života, se může oslabit nebo dokonce hříchem ztratit. Proto Kristus chtěl, aby jeho církev pokračovala v jeho díle uzdravování a spásy prostřednictvím těchto dvou svátostí uzdravování. 296. Jak se nazývá tato svátost? Nazývá se svátost obrácení, pokání, smíření, odpuštění, vyznání, obrácení. 297. Proč existuje svátost smíření po křtu? Protože nový život v milosti, přijaté při křtu, nepotlačil slabost lidské přirozenosti, ani náklonnost ke hříchu (totiž žádostivost), Kristus ustanovil tuto svátost k obrácení pokřtěných, kteří se hříchem od něho oddálili. 298. Kdy byla ustanovena tato svátost? Zmrtvýchvstalý Pán ustanovil tuto svátost, když se na velikonoce večer ukázal svým apoštolům a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“ (Jan 20,2223). (Pokračování příště) strana 6

 Ohlasy – Putování na Poklonu

CHLUMEČEK 4/2015

POUŤ NA POKLONU Byl 31. květen 2015, neděle, Slavnost Nejsvětější Trojice. Zamýšlím se, co pro mne tento den znamená? Jak chápu Nejsvětější Trojici - jeden Bůh ve třech osobách: Otec, Syn, Duch svatý. Tři Osoby, které se vzájemně plně dávají a přijímají a zahrnují i nás do svého společenství Lásky. Děje se to stále ať chceme, nebo ne. Stále jsme obklopeni touto neustále probíhající nekonečnou všeobjímající Přítomností. Pokud jsme tomu otevřeni, naše srdce chce a touží být s Bohem, pak je prostoupeno jeho láskou. Pokud se bráním, odmítám vpustit Boha do svého srdce, Jeho všeobjímající Přítomnost sice nikdy neskončí, ale nepronikne nás, nevstoupí nám do srdce násilím. Bůh toto nedělá, zůstanu obklopen Jeho Láskou, ale neprostoupen, nenaplněn. A to přináší beznaděj a zoufalství. Tuto neděli je nám nabídnuta pouť na jedno z nejkouzelnějších míst v našem okolí. Nabídku využilo jen několik lidí. Připutovali pěšky, na kole, autem, na motorce, dali svůj čas Bohu modlitbou, zpěvem chval a díků. A ještě víc, v modlitbě vyprošovali Boží požehnání pro všechny tam ,,dole", pro ty, kteří nemohli přijít, pro ty, kteří nechtěli přijít a pro všechny, kteří Boha odmítají nebo se o něho vůbec nezajímají. POKLONA. Už ten název není jen tak náhoda. Tady se člověk chce klanět, nemůže jinak, než se klanět a žasnout nad krásou stvoření, děkovat, děkovat. To, co nám na tomto místě samovolně tryská ze srdce, je odpověd na to, co vidíme. Odpověď na krásu, kterou nám Bůh ukazuje ve stvořeném. Naše srdce samo Bohu děkuje a klaní se mu. Naši předci moc dobře věděli, jaká místa jsou ta pravá k modlitbě, k chválám. My bychom to také měli vědět. Měli bychom po vzoru Pána Ježíše a jeho učedníků vystupovat na takové hory a odlehlá místa a nechat svá srdce rozeznít zpěvem díků a chval. Stejně jako učedníci jsme tento den mohli prožít vzácné okamžiky spojení se Stvořitelem a zakusit odstup od nás samých, od našich problémů, být naplněni radostí a silou z nové naděje. Takto posíleni sestupujeme z tohoto Božího místa zpět na „zem“, zpět do reality života, ale s vědomím, že nikdy nejsme sami, že ON je stále přítomen. Chce být přítomen v nás a skrze nás tam, kde jsme. A povzbuzení pro ty, kteří nemohli přijít a rádi by. Poklona je tam stále. Nemusíte čekat na příští rok na společnou pouť. Můžete vyrazit hned. A nezapomeňte otevřít oči a svá srdce, budete odměněni. Veliké díky za naše hudebníky a zpěváky, malé i velké. Ať Vás Pán štědře obdarovává. (ŠK) strana 7

 Ohlasy – První svaté přijímání

CHLUMEČEK 4/2015

PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ Agátka, Anička, František, Liduška, Tánička a Verunka prožili svůj velký den v neděli 14.6.2015. Přejeme jim, aby pro ně už navždy zůstal Pán Ježíš tím nejlepším přítelem, ke kterému se mohou kdykoliv a s čímkoliv obrátit.

strana 8

 Ohlasy – Kostel sv. Bartoloměje

CHLUMEČEK 4/2015

KOSTEL SV. BARTOLOMĚJE V první polovině 18. století byl kostel sv. Bartoloměje nákladem jezuitské rezidence důkladně opraven. Z té doby také pocházejí stropní malby sv. Trojice a Jana Nepomuckého. Hlavní oltář měl na stěně malovanou architekturu s freskou sv. Bartoloměje. V letech 1836 – 1846 byl oltář přestavěn a v roce 1879 byl opatřen novým obrazem sv. Bartoloměje. V pamětní knize je o tom zápis: „Hlavní oltář neměl titulního obrazu a freska na omítce byla sešlá. Anna Maternová, bývalá majitelka Panského mlýna v Luži, dala k tomuto účelu 100 zlatých. Objednal jsem jsem obraz u Křesťanské akademie v Praze a umístil jsem ho na oltáři. Maloval ho Heřman. Stálo to všechno 112 zlatých. Těch 12 zlatých jsem zaplatil ze svého. Dvořák, kaplan r. 1879.“ Postranní oltáře jsou dva, stejného typu, ozdobené řezbami akantových rozvilin, s chronogramem r. 1741. Po stranách jsou dřevěné sošky andílků. Na levém oltáři je obraz sv. Václava, nesený anděly a pod ním kaple neznámého původu. Po stranách oltáře jsou sošky evangelistů sv. Marka a sv. Jana. Na pravém oltáři je obraz Panny Marie (kopie Chlumecké) nesený andílky, pod ním kostel na Chlumku a v pozadí Košumberk. Po stranách oltáře jsou sošky evangelistů sv. Lukáše a sv. Matouše. Kazatelna je čtyřstranná z konce 17. století. Řečniště ambonovité má na rozích sloupky, výplně s obrazy jsou vroubeny lištami a vinutými ozdobami. Podobně je zdobena i stěna nad řečništěm a stříška. Obrazy zemských patronů: sv. Anežka, sv. Ludmila, sv. Prokop, sv. Cyril a Metoděj, sv. Vojtěch mají sign. „Fr. Müller 1886“. Varhany pocházejí ze 17. století. Trojdílný korpus je zdoben páskovou visutou řezbou. V roce 1923 byly varhany renovovány firmou V. Poláček z Rychnova nad Kněžnou. Starý varhanní stroj byl umístěn v hradním muzeu na Košumberku, ale dnes je neznámo kde. V 90. letech dvacátého století byly varhany opravovány, vyměněn měch, ventilátor a vzduchovody, tak aby byl nasáván vzduch přímo z místnosti kostela, ne z půdních prostor, jak tomu bylo dříve. Křtitelnice je umístěna od roku 1844 pod kůrem. Dříve byla v presbytáři. Je dřevěná, šestiboká, na římsovité noze. Hrany nohy i kotle jsou provázeny geometrickými ornamenty. Uvnitř je cínový kotel 60 cm v průměru (napadený cínovým morem). Kolem okraje je latinský nápis s letopočtem 1625. (MD, pokračování příště) strana 9

 Ohlasy – Život a perly

CHLUMEČEK 4/2015

ŽIVOT NENÍ NÁHODA Tak zní název nového pořadu Hnutí pro život ČR, který můžete poslouchat pravidelně každý týden ve středu od 21:00 do 22:00 na Rádiu SÁZAVA (89.3, 88.0, 90.6, 97.5 FM) a od 20:00 do 21:00 na Rádiu Color (Praha 90.7 FM a Brno 99.4 FM) nebo ho naleznete po jeho odvysílání i v archivu na adrese: http://radiocolor.cz/download.php?sekce=7. Pořadem "Život není náhoda" provázejí režisér Otakáro Maria Schmidt a Radim Ucháč, prezident Hnutí Pro život ČR. O životě jako nejvzácnějším daru budou hovořit se známými osobnostmi z řad politiků, umělců a vědců. Těšit se můžete například na: Milušku Voborníkovou, Martina Dejdara, Jitku Chalánkovou, Jindřicha Štreita, Maxe Kašparů apod. Po poslechu několika pořadů jsem si uvědomila, že v životě každého člověka působí Bůh jedinečným způsobem. Pořad mohu jen a jen doporučit.

DVANÁCT PEREL PRO JEŽÍŠE Jedná se o krásnou sbírku modliteb za ochranu lidského života od početí až do přirozené smrti, která obsahuje dvanáct perel lásky pro Ježíše: perla jednoty – modlitba nešpor s krátkou alokucí, perla růžencová – modlitba radostného růžence za nejpotřebnější, perla pravdy – přednáška o počátku života a hříchu umělého potratu, perla pokání – odprošení nebeského Otce za hříchy proti Božímu řádu, perla smíru – modlitba Korunky k Božímu milosrdenství, perla odčinění – modlitba křížové cesty, perla modlitby – krátké modlitby: za matky, za ženy v požehnaném stavu, rodiny, děti, perla svědectví – svědectví, živé nebo přečtené, týkající se ochrany lidského života, perla naděje – prosba o naději pro všechny duše zasažené hříchem potratu, perla klanění – adorace, chvály a díkučinění za dar života, perla proseb – prosby k Duchu sv., perla oběti – mše svatá obětovaná za ochranu pro počatý lidský život. Máte-li zájem o tuto sbírku modliteb, ozvěte se (nejlépe do konce září), ráda objednám.  Doporučená cena 80Kč. Vydala Matice Cyrilometodějská s.r.o., Olomouc 2011. (Lucie Motlová, telefon 607937120) strana 10

 Ohlasy – Varhany do katedrály

CHLUMEČEK 4/2015

NOVÉ SVATOVÍTSKÉ VARHANY Nyní po mnoha desetiletích čekání a provizorií se konečně připravuje stavba odpovídajícího nástroje pro katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Mělo by jít vlastně o jakousi pomyslnou tečku za dostavbou katedrály ze začátku 20. století, kdy na nové varhany už nezbyly finanční prostředky. Už loňského roku díky rozhodnutí pana kardinála Duky a arcibiskupství Pražského byl založen Nadační fond Svatovítské varhany za účelem výstavby nových velkých varhan na západní novogotickou kruchtu katedrály. Tyto varhany by měly být a dá-li Bůh budou skutečně unikátní, neboť mají zvukově zcela naplnit tento majestátní prostor a bude se tak jednat o jeden z největších nástrojů v České republice. Zatím byly provedeny akustické zkoušky a potvrdilo se rozhodnutí o optimálním umístění varhan na západní kruchtě pod rozetou. Současné varhany firmy Mölzer jsou umístěny na Wohlmuthově kruchtě v severní části transeptu katedrály a zvukově tak velkému prostoru nedostačují. Nyní budou probíhat konzultace s renomovanými varhanářskými firmami ohledně dispozičního vybavení (počet manuálů a jednotlivých druhů rejstříků) a architektonického řešení nástroje. Předpokládaná cena nástroje je cca 50 milionů korun a snahou je, aby tento nástroj byl dílem všech – celého národa, ne jen snahou jednotlivců či firem. Příspěvky je možné zasílat na bankovní účet 2109930876/2700 Nadačního fondu Svatovítské varhany. Při poskytnutí údajů připraví i darovací smlouvu a každý dárce bude zapsán do kroniky dárců, která se stane součástí nových varhan. Stavba takového nástroje bude trvat mnoho let, a sehnat takové množství peněz také nebude lehké, ale náš celonárodní poklad – Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha si to jistě zaslouží. Peníze se už scházejí – např. Sazka přislíbila darovat 5 mil Kč. (Podle www.svatovitskevarhany.com Pavel Remeš)

strana 11

 Ohlasy – Řetězové emaily

CHLUMEČEK 4/2015

REAKCE NA ŘETĚZOVÉ „ZÁZRAČNÉ“ EMAILY Nedávno mi přišel opět jeden řetězový email s tím, že tento obrázek je svatý a zázračný. Pod ním byla spousta uvedených příkladů a výhrůžek, že pokud jej nepřepošlu nejméně 20 lidem v 10 dnech, tak se stane mně nebo mé rodině něco zlého. Nejenže se nic nestalo a nestane, a i kdyby, tak ne v návaznosti na tento mail. A navíc - tento obraz by přinesl všem jen dobré. Ale tento email byl něčím opravdu jiný – ten obrázek totiž skutečně zázračný byl a je, ale jinak než pisatelé a nesmyslní šiřitelé podobných emailů mysleli a troufám si říci, že mnozí ani nevědí, o jaký obraz jde. Jednalo se totiž o milostný a zázračný obraz Panny Marie Guadalupské – patronky a ochránkyně Ameriky. Tento obraz je skutečně svatý a asi nejznámější a nejslavnější v celé latinské americe. Panna Marie Guadalupská z Mexika se zjevila v prosinci 1531 prostému indiánovi Juanu Diegovi. Panna Maria po indiánovi vzkázala místnímu biskupovi, aby na tomto místě vystavěl kostel, biskup chtěl důkaz, a tak Panna Maria poslala Juana Diega natrhat růže - on je schoval pod plášť, a když plášť poté před biskupem rozevřel, byl na rubu pláště tento obraz. Místo bylo nazváno Guadalupe na žádost Panny Marie, ale název nemá nic společného se španělštinou. Lze jej odvodit z aztéckého slova „Coatlaxopeuh“, které znamená „rozšlápla jsem hada“. Již několik let po zjevení 8 milionů aztéků přijímá křesťanskou víru. Je zajímavé, že tento obraz v té době nemohl vzniknout žádnou pozemsky známou technikou. Na tomto obraze v zornici oka Panny Marie velikosti špendlíkové hlavičky se nachází miniaturní obraz - něco jako fotka - události, kdy indián Juan Diego předstupuje před biskupa. Je tak miniaturní, že nebylo možné v té době jej zhotovit lidskou technikou, a je tak detailní, že by jej nebylo možné namalovat. Obraz byl mnohokrát zkoumán vědci, a všichni došli k závěru, že není dílem lidským rukou. Zajímavé je, že se obraz zrcadlí na pupile, když na ni dopadá světlo, podobně jako u živých lidí, fotografie tuto vlastnost nemají. Oči na obraze se tedy chovají jako oči živého člověka. Obraz v očích má dokonce sférické zkreslení - jaké musí mít, když se zobrazuje na kulové ploše. Plášť indiána s obrazem se pak tedy zachoval jako inverzní film - i zástupci firmy Kodak uvedli, že se jedná spíše o fotografickou techniku než namalovaný obraz. Zobrazení samo o sobě je podobné technice z Turínského plátna. Plášť ze XVI. století z agávové látky, který se běžně nejpozději za 40 let rozpadá, je naprosto zachovalý. Obraz na něm nenese žádné stopy tahů štětce, je barevný a svěží, ale barviva se nedaří identifikovat, nepodobají se ničemu, co se v malířské technice používá. I přes trvalé vystavení v katedrále v Mexiku jsou barvy stále svěží a nezašedlé. Výzkum v roce 1962 za použití dokonalejší techniky a většího zvětšení pak odhalil v očích Panny Marie ještě další dvě postavy. Obraz je tak perfektní, že je možno identifikovat celou situaci. Jedna postava se dívá na Juana, druhá se mu dívá přes rameno. strana 12

 Ohlasy – Řetězové emaily

CHLUMEČEK 4/2015

Ve druhé postavě byl (rovněž dle dobového obrazu) identifikován překladatel Juan Gonzales, který tenkrát stál vedle Diega. Třetí postava je nezřetelná, ale zřejmě to bude světicí biskup Ramirez y Fuenleal, který byl při Diegově audienci také přítomen. Uvědomíme-li si, že obraz vznikl při Diegově audienci před biskupem, vyplyne nám z toho, že zobrazuje scénu při vysypání květů z pláště. Protože se scéna zobrazuje v oku Panny Marie, ozřejmuje se nám nejen, že byla vzniku obrazu přítomná, ale také, že stála vedle biskupa Zumarrágy, aniž ji ovšem kdokoli viděl. Po tomto zjištění byl proveden vědecký výzkum pláště profesory univerzity na Floridě. V roce 1979 dospěla komise k závěru, že obraz na plášti z roku 1531 není možno vědecky vysvětlit. Infračervené zkoušky prováděné fyzikem Phillem Callahanem z NASA potvrdily, že na obrazu neexistuje podmalba ani podklad ("grundýrování"). Na obraze není také ochranná laková vrstva. Bez podkladu by se ale tilma musela už před staletími rozpadnout a bez ochranné vrchní vrstvy by se už obraz musel dávno zničit, protože byl velmi dlouho vystaven kouři svíček, dotekům zbožných poutníků a dalším znečištěním. Obraz si přesto zachoval svou původní svěžest. Je dokonce vytvořen tak, že využívá hrubý vzor tkaniny k docílení prostorové hloubky obličeje. Na rozdíl od Turínského plátna, které se vystavuje jen zřídka a při významných příležitostech, je tilma s obrazem Madony neustále vystavena za hlavním oltářem, a může ji tedy vidět každý návštěvník. Aby se zvládl obrovský počet poutníků, který jde o výročí zjevení do miliónů (v roce 1989 tři milióny), je za oltářem vybudována soustava pohyblivých chodníků podobně jako v metru, takže se k obrazu každý poutník dostane po přesně vymezenou dobu jedné minuty. Jedině tak je možné ten obrovský nápor lidí zvládnout. (Pavel Remeš)

strana 13

 Ohlasy – Rozhovor

CHLUMEČEK 4/2015

HŘÍCH JE ZTRATIT SVÉ HRANICE Výjimečný člověk, charismatická osobnost, lékař, na kterého jsme moc pyšní. Profesor Josef Koutecký. V 60. letech začal v bývalém Československu budovat obor, který tehdy nikdo nechtěl dělat: dětskou onkologii. Úmrtnost na zhoubná nádorová onemocnění u dětí byla tehdy 97 procent. Dnes 90 procent dětí přežije. I díky němu. Vedle téhle neuvěřitelné práce dokázal mít i krásnou rodinu, moderoval koncerty Kocianova kvarteta, psal... Na to všechno ale nebyl sám... Byli dva. „Jsem smutný. Umřela mi žena. Po šestapadesáti letech dokonalého vztahu...“ Povídejte nejdřív o Ní… Jitka… Byli jsme příkladem toho, jak dokonalý vztah dovede člověka sjednotit. Proměnit. Zdokonalit. Zocelit. Já pocházel z velmi chudé rodiny, otec byl sirotek. Těžko si představit nešťastnější dětství, než bylo to jeho. Přesto hrál na housle na rakovnickém kůru, odmaturoval a oženil se s mojí matkou, které nikdy nedovolil jít do práce. To proto, aby mě mohla řádně vychovat. Doma jsme, i přes velkou chudobu, měli knihovnu. Otec byl pyšný na to, že byl členem Spolku českých bibliofilů, hrál na housle v dobrovolnickém orchestru. Považovalo se za samozřejmé, že i já od druhé třídy chodil „do houslí“. Rok nato, nevím dodnes, kde na něj vzal, se doma objevilo pianino a já jsem se začal učit i na ně. A gramofon zněl u nás často… Žil jsem v harmonické rodině, jejíž součástí byla hudba, knihy, obrazy… V rodině mé ženy to tak nebylo - byly tři sestry. Ona byla nej…starší. Měl jste na jazyku nejhezčí? Ano. Nejstarší a pro mě samozřejmě nejkrásnější. Narodila se na Silvestra 1938 a za války vyrůstala u babičky ve Slatiňanech. Její otec byl vlakvedoucí, maminka kuchařka v mateřské školce. Taky byli chudí, ale u nich doma nebyla hudba, knížky ani obrazy. Ale zamilovali jsme se do sebe a moje paní spolu s láskou ke mně získala lásku k umění a historičnu… A já láskou k ní svou druhou půlku. Umění vám během vaší práce asi hodně pomáhalo… Založil jsem obor, který nikdo nechtěl dělat. Dětskou onkologii. 97 % dětí tehdy umíralo. A já jsem přes lásku ke kráse a umění našel víru a přes ni odvahu pouštět se i do zdánlivě předem prohraných bitev. Umění mi pomáhalo. Časem jsem objevil, že žít v pokoji, naději a víře v to, co dělám, se opírá o tři základní principy. Platí stejně pro kvalitní život jedince, ale potažmo rodiny a společnosti. Prvním je Poznání - člověk má touhu vědět, chce mít rozhled. Je to přesný opak dnešní superspecializace, díky níž lidem uniká univerzum světa. Druhým principem je Vnímání krásy. To je požehnání. Někdo ho má a někdo ne. S mojí paní jsme začali chodit na koncerty, do divadla, četli jsme knihy, dívali se na obrazy a ona, aniž by kdy dřív tohle všechno viděla, začala to vnímat a milovat. strana 14

 Ohlasy – Rozhovor

CHLUMEČEK 4/2015

A když je člověk naplněn touhou poznávat a má požehnání vnímat to, co je hezké, teprve pak najde třetí princip, který je vpravdě darem: Vztah. Nejdříve k sobě v podobě vnitřního vyrovnání. A tím, že je v harmonii se sebou, vyrovná se s prostředím, které může být někdy velmi negativní. Proč jste tak kritický k dnešní společnosti. Jsou to mé názory, nikomu je nevnucuji, ale zdá se mi, že si málokdo všiml detailu, že současná Evropa nemá ideologii. Chcete-li ideu. Je to tristní. Poslední idea v části Evropy byl scestný marxismus leninismus. Dnes ho nahradila ideologie trhu. Ale copak to je nějaká idea?! Ani špatná ne! Zastánci téhle pseudoideologie se často odvolávají na Medicejské. Ano, oni byli zdatní obchodníci, ale své velké zisky dávali do umění a vědy. Ve své družině měli filozofy a vzdělance. Mizí Evropa, která vyrostla na antice, judaismu a křesťanství. Je to smutný pohled. Proč tomu tak podle vás je? Evropa prošla hrozným 20. stoletím. První světová válka, druhá světová válka a v druhé polovině její část pokřivila totalita s krutou nespravedlností, která tomu, kdo chtěl přežít kvůli dětem nebo kariéře, deformovala charakter. Všichni takoví, kteří chtěli jen jednoduše žít, museli ideu a ideály odhodit. A když to zdánlivě přešlo, dozvěděli jsme se, že všechno vyřeší trh. Ze svého oboru vím, že nevyřeší. Zdraví si nezaplatíte. Když budete bohatí, můžete si vylepšit péči. Ale zdraví ne. Nekoupíte si ani požehnání vnímat krásu života a navazovat vztahy. To není klišé, stačí se zamyslet. Lidé se podvádějí a okrádají. Jsou vůči sobě zlí. Já když měl něco vytknout svému podřízenému, celou noc jsem nespal. Držel jsem se zásady kárat mezi čtyřma očima a chválit přede všemi. To je lidskost, úcta. Ale jaké máme dnes vzory? Vezměme si politiky, nejen naše, ale i evropské… Kdo přijde s koštětem vymést tenhle Augiášův chlév? Cítím z vás, z člověka, který zachránil nespočet lidských životů, zklamání. A tudíž smutek na druhou… Celé to dnes vede k tomu, co jsme prožívali v komunismu: ti vědomější se uzavírají a ostatním stačí chléb a hry. Obchoďáky jsou plné, nákupní vozíky jsou plné, všichni se dívají na televizi, mají auta a pět milionů lidí z desetimilionového národa jede na dovolenou do zahraničí. Tak to je ten dnešní chléb. A hry? Přijde člověk, o kterém za dvacet let nikdo nebude vědět, a naplní to stotisícové hřiště… Kdo se zamyslí nad hodnotami života, hodnotami světa? Žebříček hodnot se nesmírně změnil. Ti, co se snaží to ovlivnit, jsou kapkou v moři. Jsem rád za každého jediného, zatím ještě celého člověka, který prozře. O to jsem se celý život snažil. Otevírat lidem oči. Opravdu se člověk evropský za dobu celého vašeho života tak moc zhoršil? Onemocněl? Když jsem dělal koncerty s Kocianovým kvartetem, někteří tam chodili kvůli tomu, aby pan děkan viděl, ale přišla řada těch, která poděkovala za poznání. Ale dnes tu cestu do nikam vidím všude kolem. Moji vnuci žijí život, kterému ne zcela rozumím. A přitom tady odmalička běhali. Prostorem plným umění, hudby a knih. A nejsem schopen s tím něco udělat… strana 15

 Ohlasy – Rozhovor

CHLUMEČEK 4/2015

Vzhledem ke své profesi jsem musel být optimista. Když děti umíraly a přišly další, musel jsem věřit, že tentokrát se podaří je zachránit. Za totality byla v onkologii hrozná situace, trpěli jsme nedostatkem všeho, ale přesto se výsledky začaly dostavovat… Bylo to naplnění mého optimismu. Ale z toho optimismu začínám přecházet do pesimismu. Na téhle planetě už byla řada civilizací, které zanikly. Teď končí ta evropská. Mizí mravní hodnoty, na kterých vznikla. Nepochybuji o kvalitě některých lidí. Jen se obávám, že ti už to nezachrání… Ptala jste se, zda člověk evropský onemocněl. Posuďte sama: Lidé, kteří dnes spolu začnou žít, udělají smlouvu o ekonomickém vyrovnání, až se budu rozcházet. Jak můžu jít do něčeho s tím, že to skončí? Já jsem budoval obor a musel jsem věřit především sobě, myšlence a beze zbytku dalším lidem… Dnes už by to nešlo. Lidem strašně zbytnělo ego. Většina usiluje o majetek a moc, a to je jiná cesta, než cesta k ideálům. Já přece netušil, že jednou dostanu z rukou prezidenta, kterého si budu vážit, státní vyznamenání. Já neusiloval o vlastní zhodnocení, ale o to, aby neumíraly děti. A s tím souvisí i to, že kdybych neměl ženu takovou, jakou jsem měl, nikdy bych nedokázal to, co jsem dokázal. Především díky ní máme v Česku dětskou onkologii. Nikdy mi nic nevyčítala. Ve všem mi pomáhala. A to jsem býval denně v práci od šesti do večera. Každou volnou chvíli jsme pak byli spolu, ale nemuseli jsme si cokoli říkat. Nemohl byste býval mít ženu s vlastní kariérou? Mně to dokonce připadá proti přírodě. Ženy jsou ty, které nesou společnost. Jsou silnější. Jsou matky. Muži je potřebují, aby dokázali naplnit svoje schopnosti, touhy a myšlenky… Ale pozor, když je žena nositelkou velkého talentu a velké myšlenky, taky se neztratí. Znám spoustu vynikajících umělkyň, lékařek, vědkyň a manažerek. Obecně: když je schopný člověk, nezávisle na tom, jestli je to žena nebo muž, místo na slunci najde. Ale podle mě pořád platí, že teprve dva, žena a muž, jsou jeden celek.Žili jsme ve společnosti maskulinní, teď jsou na přetřesu stále víc zájmy a touhy žen. K tomu, co jsem říkal, je podstatné opomíjené B: Žena má mít vedle sebe muže, který ji respektuje, váží si jí, uvědomuje si to obrovské bohatství, kterým ho naplňuje a miluje ji. Žena nesmí mít vedle muže strach. O děti, o existenci. Ani z toho, že jí muž bude zahýbat. To je zásadní nárok na muže. Ti dnešní to neplní. V tom je potíž. Co se stalo, že přestal fungovat muž, žena i společnost? Je subjektivní, co odpovím: Lidé přestali věřit v Boha. Hříchy ztratily své hranice. Všechno je dobré jen pro účel. Přitom co je jednodušší, než žít podle desatera? Je v něm idea, úcta ke stáří i běžné denní hodnoty. Mně nedělá celý život potíž podle toho žít. A když něco pokazím, vede mě to k tomu to napravit. Jak vypadají vaše běžné dny? Celý život intenzivně pracuji, věnuji rodině, co mohu, a sám pro sebe jsem si vytvořil chvíli jakési koncentrace požitků a vyrovnání s uplynulým dnem. Špatně spím. Měl jsem se spánkem potíž, ještě když žila moje žena, teď je to už tristní. Nicméně večer si najdu muziku, naliji si sklenku, zapálím si doutník. Zhasnu, upíjím a poslouchám. Ať mám za sebou sebetěžší den, najdu v něm

strana 16

 Ohlasy – Rozhovor

CHLUMEČEK 4/2015

usmíření, a když se mi pak podaří usnout, tak s nadějí, že ráno půjdu dál. Kdo ale dnes smířlivě přemýšlí o uplynulém dni? Všimla jsem si, že ke všemu přiřazujete slovo láska… Samozřejmě. Já byl denně po desetiletí na klinice v šest ráno. Dělal jsem svoji práci s láskou. Ale stihl jsem pak i koncert a věnovat se rodině. Taky s láskou. Jak jinak… Měl jste na své cestě nějaká velká omezení? Na každé cestě „za něčím“ přece jsou. Sám jsem například procházel léta nepříjemnými zdravotními obtížemi. Začal jsem se z rychlého pohybu v osmnácti letech osypávat vyrážkou. Poprvé se mi to stalo, když jsem na vysoké hrál basket. Svědilo mě nesnesitelně celé tělo a pak se to přeneslo v jakousi alergii na vodu. Po styku s vodou mě pak půlhodinu nesnesitelně všechno svědilo. Strašný stav. Nikdo nikdy nepřišel na to, co s tím. Odeznělo to absurdně: S mým infarktem. Postihl mě 28. října 1976. Od té doby mám klid. Mimochodem, když jsem o dvacet let později přebíral státní vyznamenání, řekl jsem Havlovi, že je to přesně týž den, kdy jsem v roce 1976 dostal infarkt. Vtipně poznamenal, že mě snad tentokrát mine. Měl jste někdy strach? O sebe jen po infarktu (tenkrát se na něj umíralo) a po létech při mozkové příhodě. Ale větší strach jsem měl o svou ženu. Aby tu nezůstala sama. Jinak ne. Nemívám strach. Existuje podle vás nějaký funkční návod jak „zdravě“ žít? Když mě pouštěli domů po infarktu, tak se žena ptala, jak se mnou má zacházet. Lékař jí kladl na srdce: „Jitko, hlavně ho nech pracovat. A až přijde z kliniky, tak mu dej štamprli a nech ho kouřit doutníky.“ Víte, to, čemu se dnes říká zdravotnická výchova, má tři špatné principy: Za prvé se nařizuje. Za druhé se přikazuje a za třetí zakazuje. Sport v rozumné míře je nepochybně zdravý, ale pro mě bylo daleko lepší poslouchat dvě hodiny koncert, než běhat po Stromovce. A doutník je pro mě rituál, který mi dělá dobře. Celý život jste žil v lásce a naději a dnes jako byste naději ztrácel… Po smrti ženy zažívám poprvé v životě hodiny absolutní prázdnoty. Nesmírně mi chybí. Sváří se ve mně rozum a cit, který vyhrává, ale uvědomuji si, že při jejích obtížích by byl její život utrpením. Ale nezasebevraždím se. Mám dvě řešení: Vzpomínat a pracovat. To, co dělám, píšu pro ni, o ní, všechno se mnou prožívala, u všeho ji mám. A jsem smířený. Náš společný, více než půlstoletý život byl báječný, mám bezvadné děti, životní náplň, prožívám lásku. Moje láska s ní nezemřela. Naopak. Mám jedno životní krédo: Povinnost dávat a právo brát. A tím se budu řídit do konce svých dnů. Snad i za této situace najdu milosrdné vyrovnání. (Rozhovor vyšel v časopise Moje psychologie) strana 17

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 4/2015

Ahoj holky a kluci! Nazdárek kamarádi. Když Zuzka, Slávek a Bohouš dostali vysvědčení, s nadšením si vypravovali, kam se o prázdninách vypraví. Shodli se, že se všichni těší na pouť na Chlumečku. Ale na jakou se kdo vydá? Zjistěte, jestli se na některé potkají:

strana 18

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 4/2015

Znáte celé jméno zakladatelky našeho Chlumečku? Jestli si nejste jistí, pomůže vám tajenka: ________

____________________ _____ ____________ HIESERLOVÁ Z KOŠUMBERKU Jeden z evangelistů Boží posel Ministrantská košile Pravoslavný obraz Jákobův chlupatý bratr Ministrantská sukně Příkladný ve víře Vysavač Jaký biskup je papež? První mše novokněze Zpěv po prvním čtení Závazek Velký kostel Prorok, který se nebál lvů Nedostatek světla První žena Přikrývka kalicha Pultík na čtení z bible Hlavní modlitba Opak pekla Ozdobný oděv kněze Místo bez Boha Abrahámův syn Šíření víry Počet svátostí

strana 19

 Informace

CHLUMEČEK 4/2015

INFORMACE  1. chlumecká pouť: Neděle 5.7.2015, mše sv. v 8:00 P. Mgr. Josef Hubálek, v 9:30 P. Dr. Vojtěch Eliáš, v 11:00 P. Mgr. Ing. Zdeněk Novák. Svátostné požehnání ve 14:30.  Koncert Mistr Jan Hus, Musica coniuncta omnia: Pondělí 6.7.2015, účinkuje Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice pod vedením Tomáše Židka. 10:00 Dvakačovice, Evangelický kostel 15:00 Podlažice, kostel sv. Markéty 17:00 Chlumek Luže 20:00 Bítovany, kostel sv. Bartoloměje  Farní tábor: Od neděle 12.7. do pátku 17.7. na faře v Rokytnici nad Jizerou. Šest dní plných pestrého programu a spousty zábavy na téma Poslední večeře. Hlaste se u Vojty Tesaře, který Vám poskytne více informací: Mobil 737041438, mail [email protected]  Slavnost Nanebevzetí P. Marie: Sobota 15.8.2015 mše sv. v 8:00 na Chlumku v Luži.  2. chlumecká pouť: Neděle 16.8.2015, mše sv. v 8:00 P. Mgr. Josef Hubálek, v 9:30 P. Prokop Brož ThD., v 11:00 P. Mgr. Petr Havlíček. Svátostné požehnání ve 14:30.  3. chlumecká pouť: Neděle 13.9.2015, mše sv. v 8:00 P. Mgr. Josef Hubálek, v 9:30 P. Doc. Tomáš Petráček PhD. et ThD., v 10:45 Přednáška Tomáše Petráčka Uzlové body českých duchovních dějin. Svátostné požehnání ve 14:30.  Modlitba za pronásledované křesťany: Každý pátek před večerní mší sv. se v naší farnosti modlíme za křesťany, kteří trpí pronásledováním. V této době je mnoho křesťanů, kteří trpí pronásledováním v mnoha zemích: modleme se za ně ze srdce a s láskou. Kéž pocítí živou a útěšnou přítomnost Vzkříšeného Pána. Děkujeme za společenství modlitby.

strana 20