Úvod do studia anatomie pro posluchače všeobecného a zubního lékařství Miloš Grim Anatomický ústav 1. LF UK Praha, zimní semestr 2014/2015
http://www.lf1.cuni.cz/
http://anat.lf1.cuni.cz/internet.htm E-mail:
Relaxační zóna ve dvoře Anatomického ústavu
25. 9. 2014
© Ivan Helekal
Z Hippokratových spisů Lékařův zevnějšek: ... Lékař musí mít důstojný zevnějšek. Má vypadat zdravě a být podle své konstituce dobře živen. Široké vrstvy jsou totiž toho názoru, že lidé, kteří sami nejsou tělesně v pořádku, nemohou ani o jiné dobře pečovat. Dále má dbát na čistotu své osoby, musí být slušně oděn, používat příjemně vonící masti. …
Charakter lékaře: … Musí dbát o vyrovnaný duševní život; nejen mlčenlivost, ale také spořádanost, protože to má pro jeho dobrou pověst největší význam. Jeho charakter má být charakter šlechtice, a proto se má vůči všem chovat čestně a přátelsky. Prchlivého a ukvapeného člověka si nikdo neváží, i kdyby byl opravdu značně užitečný…
Přátelské chování: …Lékař se musí chovat do jisté míry přátelsky, neboť nevlídná osobnost je netečná jak ke zdravým, tak k nemocným. Musí na sebe co nejvíce dbát a nesmí své tělo příliš odhalovat, ani nadmíru rozmlouvat s laiky, postačí o tom nejnutnějším; jinak to vypadá jako vybízení, aby si vyžádali ošetřování. Lékař nechť proto nečiní nic zbytečného ani nápadného….
Věda a výzkum Zaměření: buněčná a vývojová biologie, studium vývojových mechanismů na molekulární úrovni), experimentální morfologie, angiologie, tkáňové inženýrství, neurovědy a klinická anatomie. Metody: kromě tradičních morfologických metod metody molekulární biologie včetně in situ hybridizace, lektinová histochemie, imunohistochemie, tkáňové kultury, fluorescenční mikroskopie, laserova mikrodisekce a optické mapování. Je rozvinutá spolupráce s českými i zahraničními pracovišti. Detaily viz web
Muzeum normální a srovnávací anatomie Muzeum slouží ke studiu normální anatomie člověka a srovnávací anatomie obratlovců, které umožňují poznávání jejich stavby a jejich podobnosti s anatomií člověka. Je přístupné i odborné veřejnosti po předchozí domluvě v sekretariátě ústavu ( tel. 224 965 780). Část sbírek je zpracována pro prezentaci na webových stránkách Anatomického ústavu. Článek v časopisu i-Forum 3/2008 Kraniologická sbírka Výukové preparáty Z historie sbírek
Studovna 14:00 – 17:00 po –čt Půjčování kostí a preparátů: po. - čt. 14:00 – 17:00 (ISIC) Kosti k zapůjčení mimo ústav (Pondělí 8 – 12h Středa 13 – 16h, Čtvrtek 8 - 10:45h, Pátek 8 – 16h u pitevních laborantů (Marel Pol a Filip Ocásek). Vstupní kód: praktika, pitevna, šatna …. sdělí vyučující Návleky (automat), plášť, pinseta, rukavice Konsultace Bezpečnostní kamery telefon na chodbě v 1.patře
224 96. …
[email protected] WWW:http://anat.lf1.cuni.cz/internet.htm
Udělování zápočtů: Účast v celém rozsahu na praktických cvičeních a seminářích a v kursu anatomické pitvy. Případné absence je třeba nahradit po dohodě s vyučujícím. Vědomosti prokázané při seminářích a v testech. Zápočty, které nebudou uděleny na konci semestru (na posledním praktiku) a na konci kursu anatomické pitvy, lze získat na základě písemného testu nebo ústního zkoušení (anatomická pitva) ve dvou opravných termínech ve zkouškovém období, případně na konci následujícího kursu anatomické pitvy. Případná neúčast na zápočtovém praktiku musí být řádně omluvena. Zkouška z anatomie je písemná a ústní. Zahrnuje písemný test, praktickou část (pitvu, demonstraci orgánů včetně jejich obrazu v diagnostických zobrazovacích postupech) a teoretickou část podle zveřejněných otázek. Podmínka účasti na zkoušce z anatomie: Z z Anatomie 1 a 2, Z z Anatomické pitvy 1 a 2. Neúspěch ve kterékoliv části zkoušky znamená její ukončení a hodnocení neprospěl(a). To však neplatí při druhém opravném termínu, kdy bude zkouška pokračovat i při neúspěchu v písemném testu nebo praktické části. Úspěšný test a praktická část zkoušky platí po celé zkouškové období (nejdéle 4 měsíce) a při opravných termínech není nutné je opakovat.
Literatura doporučená ke studiu anatomie pro posluchače magisterského studia lékařství a zubního lékařství Každý si může vybrat z široké nabídky učebnic anatomie: 1) Čtyři dosud vydané díly stručných textů základů anatomie (Grim, Druga et al., 1., 3., 4. a 5. díl, 2) Učebnice středního rozsahu s kapitolami z topografické anatomie (Petrovický a spol.1-3), 3) Soustavná anatomie velkého rozsahu (Čihák 1 - 3), 4) Starší učebnice různého rozsahu. Ke studiu anatomie je zapotřebí také anatomický atlas a pro stručnost popisu a kreseb je vhodný i anatomický slovník. Záznamy přednášek a seznam doporučených textů viz web Ke studiu organogenese učebnice embryologie nebo Čihák 1III Knihovna anatomického ústavu je přístupna v dopoledních hodinách. Knihy a časopisy lze zapůjčit pouze k prezenčnímu studiu. Informace na tel. čísle 224 965 772.
Anatomie 1 (3. upr. a dopl. vyd.) Feneisův obr. slovník anatomie 699,1739,- 1390,560,Anatomie 2 (3. upr. a dopl. vyd.) Histologický atlas 1739,- 1390,479,- 383,Anatomie 3 (2. upr. a dopl. vyd.) Histologie (překlad 3. vyd.) 1949,- 1560,999,- 800,Atlas anatomie člověka I. Langmanova lékař. embryologie 999,- 800 1099,- 880,Atlas fyziologie čl. (překl. 6. př.) 510,Stomatologická radiologie - kap. 408,atlas - 320,- 256,Atlas patofyziologie Základy lékařské fyziologie 510,799,- 640,408,Atlas topogr. anatomie 569,- 455,-
3. 10. 2014 (pátek) od 8:30 do 13.00 hodin vstupní vestibul Anatomického ústavu Platby za knihy pouze v hotovosti!
Volitelné předměty Dráhy CNS a klinické obrazy jejich poruch Klinická anatomie Vývojová a experimentální morfologie a buněčná terapie
Volitelné předměty vázané na anatomickou pitvu Anatomie a chirurgie končetinových kloubů
Vývoj orgánových systémů Vznik základu orgánů a mechanismy jejich vývoje
embryo kuřete 5. den inkubace
Lidské embryo (TK 9,8 mm, 5. týden) uprostřed embryonálního období (3.- 8. týden).
Základní stavební plán embrya obratlovců
Příčný řez embryem (kuře 58 h inkubace, člověk konec 3. týdne)
Frontální řez embryem kuřete 5. den inkubace: neurální trubice, chorda dorsalis, dermatom, dorsální aorty, entoderm trávicí trubice, končetinový pupen, apikální ektodermový hřeben
Některé důležité pojmy epiblast, hypoblast ektoderm, mesoderm, entoderm neurulace, chorda dorsalis, somit, sklerotom, myotom, dermatom, intermediární mesoderm, laterální ploténka, somatopleura, splanchnopleura signální molekuly a transkripční faktory Diferenciace, organogenese, morfogenese, molekulární mechanismy vývoje orgánových systémů Čihák R. Anatomie I 3. vydání, str. 39- 56; Langmanova lékařská embryologie, Grada 2011, str. 65 - 102
Vznik třívrstevného zárodku: gastrulace (ektoderm, mesoderm, entoderm) Zárodečný terčík embrya 16. den. V epiblastu se tvoří primitivní proužek a primitivní uzel. Šipky- pohyb buněk epiblastu a jejich následná migrace mezi epiblast a hypoblast.
B. Příčný řez primitivním
proužkem 15. den vývoje ukazuje jak buňky epiblastu (modře) migrují (červeně) do hypoblastu (žlutě) a tvoří definitivní entoderm. Další buňky epiblastu tvoří mesoderm (červeně).
Tvorba chordy dorsalis Chorda vzniká z buněk primitivního uzlu, které vnikají do entodermu a tvoří nejprve chordovou ploténku a pak se oddělí jako definitivní chorda.
Nejkraniálnější část chordy je již vytvořena, kdežto kaudálněji jsou buňky chordy ještě zapojeny do entodermu jako chordová ploténka.
Proces vzniku entodermu a mesodermu se nazývá gastrulace. Vytvoří se nové prostorové vztahy buněčných populací, které se vzájemně ovliňují a vedou k vývoji složitějších struktur embrya
It is not birth, marriage, or death, but gastrulation, which is truly the most important time in your life. Lewis Wolpert (1986) (born 1929, emeritus professor of biology at University College London, retired in 2013)
Pohled na ektoderm třívrstevného zárodečného terčíku v rastrovacím elmi. Embryo Macaca srovnatelné s 19. dnem vývoje lidského embrya. Je patrná regrese primitivního proužku, nad chordo-mesodermovým výběžkem je patrná neurální rýha a po stranách neurální valy Larsen´s human
embryology, 2009
Základy většiny orgánů jsou vytvořeny koncem 4. týdne Deriváty ektodermu neuroektoderm - indukce neurální ploténky a neurulace tvorba neurální trubice a neurální lišty (její nervové a nenervové deriváty, ektomesenchym) ektodermové plakody kožní ektoderm - epidermis, deriváty epidermis (vlasy, chlupy, kožní žlázy) ektodermový začátek a konec trávicí trubice (stomodeum, zubní lišta, slinné žlázy, adenohypofýza, proctodeum, Členění mesodermu paraaxiální mesoderm (somity), intermediární mesoderm (urogenitální systém), laterální ploténka (somatopleura, splanchnopleura, srdce a cévní řečiště Deriváty entodermu epithel trávicí trubice a žlučových cest, deriváty žaberních výchlipek (parenchym štítné žlázy, příštítných tělísek, thymu) játra a pankreas epithel dýchacího systému, močového měchýře
Vývoj a členění mesodermu
Tvorba cév v mesodermu
Vaskulogenese
Angiogenese (nové cévy vznikají pučením ze stávajících cév Růstový fakktor endothelu krevních cév (VEGF) indukuje diferenciaci endothelových buněk a jejich profilferaci vazbou na jeho receptory VEGFR2 - Flk1 a VEGFR1 - Flt1
Somity při pohledu na dorsální stranu embrya kuřete
Somity podél neurální trubice po částečném odstranění ektodermu
Vývoj somitů
A. Buňky časného somitu jsou uspořádány kolem malé dutiny zvané somitocel. B,. Ventrální a mediální stěna somitu se rozpadá a její buňky migrují k chordě a tvoří sklerotom. Zbývající část somitu se nazývá dermomyotom. Obsahuje prekursory svalových a endothelových buněk a buněk pojiva. Buňky z jeho ventrolaterální částí migrují do základů končetin a vrůstají do stěny trupu, Z buněk dorsomediální části vzniká dermis (dermatom) a svaly v dorsální části trupu (myotom).
somity, somitomery
Části somitu Sklerotom – obratle, žebra, míšní obaly Myotom – epaxiální a hypaxiální svaly, svaly končetin Dermatom – dermis, část lopatky angiogenní buňky
Arthrotom – meziobratlové ploténky, povrch intervertebrálních kloubů Neurotom- perineurium, endoneurium Syndetom –šlachy epaxiálních svalů
Vývoj ektodermu - indukce neurální ploténky je navozena inaktivaci signální molekuly BMP4 produkované ektodermem. BMP4 je inaktivován signálními molekulami Noggin, Chordin a Follistatin z primitivního uzlu, z chordy dorsalis a z prechordového mesodermu. Noggin, Chordin, Follistatin
BMP4
BMP4
SHH
SHH (sonic hedgehog) indukuje tvorbu spodinové ploténky v neurální trubici
Tvorba neurální trubice a neurální lišty: neurulace A, B. Buňky neurální lišty (světle modře) na vrcholech neurálních valů
C. Epihelo-mesenchymová transformace a následná migrace buněk neurální lišty je podmíněna expresí genu SLUG. Buňky neurální lišty vytvářejí spinální ganglia, řetězce sympatických ganglií, dřeň nadledvin a další tkáně.
Deriváty neurální lišty (na hlavě také ektomesenchym)
Ektomesenchym:
osteoblasty, fibroblasty, chondroblasty, hladké svalové buňky, tukové buňky, odontoblasty
Ektodermové plakody
Vývoj entodermu
Dutiny vystlané entodermem (žlutě) na mediánním řezu embryem ve 3. a 4. týdnu vývoje.
Deriváty entodermu: epithelová výstelka trávicí trubice a žlučových cest, parenchym štítné žlázy, příštítných tělísek, jater a pankreatu, základ výstelky dýchacího systému a močového měchýře
Molekuly, které řídí vývoj Dvě kategorie molekul: signální molekuly a transkripční faktory. Signální molekuly působí mezi buňkami, jsou mediátorem většiny buněčných interakcí zodpovědných za embryonální indukci. Mezi signální molekuly se řadí cytokiny, růstové faktory, hormony a neurotransmitery. Na signální molekuly reagují buňky, které mají ve své cytoplasmatické membráně odpovídající receptory, na které se signální molekuly vážou. Receptory mají nitrobuněčnou složku, která přenáší signál do jádra, které odpovídá změnou genové exprese.
Transkripční faktory působí v buňce. Jsou to proteiny, které iniciují transkripci podřízených genů. Jejich společnou vlastností je schopnost vazby na specifické sekvence DNA. Jsou produkovány na podnět signálů a
reguluji determinaci a diferenciaci buněk
Zdroje ilustrací
Carlson BM: Human Embryology and Developmental Biology. 5th Edition, Saunders Elsevier, 2014 Sadler, TW: Langmanova lékařská embryologie. Překlad 10.vydání, Grada 2011 Schoenwolf GC, Bleyl SB, Brauer PL, Francis-West PH: Larsen´s Human Embryology. Churchill Livingstone, Elsevier, 2009
Archiv autora
Anatomická pitva
Kurs anatomické pitvy Bílý plášť, návleky (přezutí)
Jaké nástroje: 2 pinzety a skalpel Anatomická pinzeta s tupým koncem opatřeným jemnými vroubky, nikoliv háčky
Anatomická pinzeta s ostrým koncem (v obchodech jako pinzeta na třísky)
Skalpel – ideální je kombinace násadky (držátko skalpelových čepelek) č. 4 a čepelek č. 21 nebo 22 nebo 23 Dalším vhodným nástrojem jsou chirurgické nůžky
Smlouva
uzavřená podle § 51 občanského zákoníku v platném znění a § 11. vyhl. č. 19/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů 1. Smluvní strany, účastník 2. Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta 3. Práva a povinnosti smluvních stran
Ekumenická bohoslužba za dárce těl pro studium anatomie 2008
Předmět anatomie člověka Cíl studia -získat teoretické a praktické poznatky o stavbě orgánů a jejich poloze a osvojit si termíny používané v lékařství k jejich popisu.
Historie studia anatomie člověka Anatomické obrazy v záznamech nejstarších civilizací (Egypta, Babylonu a Číny). Galénova anatomie (129 - 199) - pozorování na zvířatech, Novodobá anatomie 14. století (Bologna, Padova, Pisa) Andreas Vesalius (1514 – 1564): De Humani Corporis Fabrica libri septem (Basel, 1543) Leonardo da Vinci (1452 - 1519) Jan Jesenius "Anatomia Pragensis" (1600) Demonstrační pitvy v Praze - J. T. Klinkosch (1734 - 1778) Pitvy prováděné studenty od r. 1803 -J. Rottenberger (1760 - 1834) J. Hyrtl (1810 - 1894): Lehrbuch der Anatomie (Praha,1846). J. Janošík (1896 - 1927): Anatomický atlas a Anatomie člověka I. a II. K. Weigner (1874 - 1937): Topografická anatomie L. Borovanský (1897 – 1971) a spol.: Soustavná anatomie člověka I. a II.
Andreas Vesalius (31.12. 1514, Brusel – 15. 10. 1564, Zakynthos)
Ve stejném roce jako Vesalius (1543), publikoval Mikuláš Koperník spis De orbium revolutionibus coelestium (O obězích nebeských sfér), který má pro vnímání světa podobný význam jako sedm Vesaliových knih pro poznání anatomie člověka.
Vesalius, Andreas (1514-1564) : De humani corporis fabrica libri septem (Jan Stephanus Calcar), Basel: Joannes Oporinus, 1543
http://www.nlm.nih.gov/exhibition/historicalanatomies/browse.html
V období cca 1429 – 1623 lékařská fakulta pražské university fakticky neexistovala
Adam Huber z Riesenpachu (též Adam Huber Meziříčský 3. ledna 1545 - 23. června 1613) přednášel anatomii podle Vesalia. Adam Zalužanský (1593 rektorem) je autorem textu z poč. 17. stol.: Oratio pro anatomia et instauratione totius studii medici in incloyto Regno Bohemiae (Řeč o anatomii a [znovu]ustavení celého lékařského studia v urozeném království českém).
Nitro těhotné ženy (kresba z rukopisu Matouše Philomata Dačického: O vyvýšeném a vysokém důstojenství lidského pokolení z roku 1574 (KNM sign. III F 14, str. 226
Jako předlohu této kresby z r. 1574 jsme identifikovali ilustraci z Vesaliovy anatomie (vpravo). Předpokládáme proto, že Vesaliova anatomie byla v Praze v té době již známá
A. Vesalius: De humanií corporis fabrica,1543, str. 478, obr. 2 Močové a pohlavní orgány ženy a jejich cévy
Christian Sebastian a Zeidlern (1620 ? – 1689): Somatotopia anthropologica. Praha 1686
Ilustrace (28 tabulí po dvou až šesti kresbách) od neznámého autora a titulní list s teatrum anatomicum a autorem a klášter u Milosrdných bratří, kde byla pitva provedena. Pitevnu zřídil Zeidlern vlastním nákladem a daroval ji lékařské fakultě.
Christian Sebastian a Zeidlern (1620 ? – 1689)
Vyobrazení pitvy na stěně jedné místnosti v jezuitské koleji v Jindřichově Hradci bylo objeveno při rekonstrukci koleje před cca 10 lety. Je to monumentální freska datovaná do počátku 18. století
W. Staněk je tvůrce českého anatomického názvosloví z období národního obrození. Některé z termínů, které Staněk navrhl, se ujaly a jsou stále používány (lačník, kyčelník, tračník).
Pitevní atlas Wáclava Staňka (1804 – 1871) byl vydán v Praze v r. 1840 spolu s příručkou Základowé pitwy. Obrazy zhotovil František Bělopotocký, (Fejérpataky) 1819 - ?. Celkem deset tabulí obsahuje 159 pohledů na orgány a jednotlivé krajiny, průřezy orgánů a obrysové kresby.
Ke zvýraznění krevních a mízních cév je použita červená, modrá a žlutá barva
prvý přednosta Anatomického ústavu české lékařské fakulty 1883 - 1894
J. Janošík (1856 - 1927) K. Weigner (1874 - 1937) (1894 - 1926) (1926 - 1937)
L. Borovanský (1897 – 1971) (1938 – 1970)
Budova Anatomického ústavu lékařské fakulty University Karlo- Ferdinandovy byla postavena v letech 1874 – 7
Stav v r. 1929 po přístavbě 2. patra v letech 1924 - 5
1929
Mikroskopiesaal – Histologisches Institut der deutschen Universität in Prag (stav v r. 1929) východní strana druhého patra; místo u mikroskopu pro 70 studentů
30. 9. 2014 11:20
© Ivan Helekal
30. 9. 2014 11:20
© Ivan Helekal
© Ivan Helekal
30. 9. 2014 11:20
1. 10. 2014 9:20
© Ivan Helekal
1. 10. 2014 9:20
© Ivan Helekal
1. 10. 2014 9:20 © Ivan Helekal
