9/2015
Musíme plánovat dlouhodobě
2
Všechno již jednou zažil
6
S náměstkem ministra obrany Danielem Koštovalem jsme hovořili nejen o vyzbrojování naší armády a akvizičních procesech Plukovník AČR Miroslav Pelikán již téměř rok působí jako poradce pro reformu ozbrojených sil Ukrajiny
Zapomenutý ředitel pražské zoo
Plukovník Jan Vlasák dělal za války ředitele pražské zoo a zároveň působil jako odbojář
24
Zvítězili všichni
Během cvičení Allied Spirit v německém Hohenfelsu jsme poprvé v historii sehráli rozhodující roli v mnohonárodním brigádním úkolovém uskupení
strany 6–9
obsah
Musíme plánovat dlouhodobě
2
Cvičení Sahel
4
Zvítězili všichni
6
Rozhovor s náměstkem ministra obrany Danielem Koštovalem Certifikační cvičení prověřilo příslušníky 41. mechanizovaného praporu
Kříž patronce českých studentů
Přesun obrněné techniky příslušníků 2. jízdního pluku US Army při cestě na cvičení NATO Brave Warrior
Danube Ride Dunajská jízda, jak byl konvoj přejíždějící přes naše území nazván, byla při své cestě rozdělena na šest kolon. Celkově se jednalo o téměř 150 vozidel a 600 příslušníků amerických ozbrojených sil. Při příležitosti přejezdu navštívil Českou republiku generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který diskutoval s vládními představiteli o aktuálních bezpečnostních hrozbách. Trasa přesunu se uskutečnila po ose Rozvadov, Praha, Brno, Vyškov a Lanžhot. Přesun hlavních sil byl rozdělen do šesti kolon s časovými odstupy pro zajištění maximální bezpečnosti a plynulosti ostatní dopravy. Americké jednotky doprovázela při přesunech Vojenská policie ve spolupráci s Policií ČR. Během přesunu byla americkým silám poskytnuta Armádou České republiky obvyklá logistická podpora ve formě dotankování vozidel, zajištění parkování, přenocování a stravování. Přesunující se jednotky k přenocování využily areálu Velitelství výcviku − Vojenské akademie ve Vyškově. Náklady spojené s touto podporou hradila americká strana.
Podpora aliančních partnerů V souvislosti s přesunem amerických vojáků uvedl ministr obrany Martin Stropnický, proč k podpoře aliančních partnerů dochází. „Jedná se o další z mnoha tranzitních průjezdů přes naše území, jen za první pololetí letošního roku jich po pozemních komunikacích bylo 105. Tyto přesuny jsou samozřejmě součástí našich závazků
v rámci Severoatlantické aliance, kde se těšíme pověsti spolehlivého člena a partnera.“ Českem podobný americký konvoj projel na přelomu března a dubna. Takzvaná Dragoon Ride vzbudila tehdy značný zájem veřejnosti. Při samotném průjezdu americké vojáky vítaly tisíce příznivců, a to ve městech, kde vojáci přespávali, i kolem silnic, kudy projížděli.
Generální tajemník NATO
Při své návštěvě hovořil Jens Stoltenberg zejména o bezpečnostních hrozbách a aktuální situaci nejen v Evropě. S premiérem Bohuslavem Sobotkou jednal mimo jiné o Akčním plánu připravenosti NATO, který byl přijat loni na summitu ve Walesu v reakci na ruskou anexi Krymu a situaci na Ukrajině. Premiér se zajímal zejména o názor generálního tajemníka NATO Stoltenberga na zhoršení bezpečnostní situace na Blízkém východě a na východě Evropy. „Především zhoršení bezpečnostní situace v Sýrii a Libyi vedlo k tomu velkému problému, se kterým se dnes potýkáme v rámci migrační vlny,“ uvedl Sobotka. Spojenečtí vojáci jsou důkazem spolupráce v rámci Aliance, a i proto je konvoj,
který přes naše území projížděl do Maďarska, tak důležitý.
Nocleh ve Vyškově
Na rozdíl od březnového přejezdu, kdy konvoj čítal zhruba sto šedesát Američanů, jich ve Vyškově přenocovalo více než třikrát tolik. To znamenalo bezchybnou součinnost logistiků a všech složek podílejících se na přejezdu. Celá náročná operace se podařila bez sebemenších potíží, kromě drobného zdržení jednotlivých kolon. Přejezdy zahraniční vojenské techniky nejsou nic neobvyklého a je třeba s nimi počítat v rámci našich aliančních závazků i v budoucích letech. Text a foto: Michal Voska
Ve středu 19. srpna 2015 převzala v síni slávy Air War College na letecké základně Maxwell v Alabamě paní Eva Honolka Newman Záslužný kříž ministra obrany ČR III. stupně. Vyznamenání jí udělil ministr obrany Martin Stropnický na základě návrhu velitele vzdušných sil Armády České republiky brigádního generála Libora Štefánika za významné zásluhy o rozvoj resortu Ministerstva obrany České republiky při příležitosti Dne vítězství 8. května 2015. Před 66 lety byla Eva Honolka Newman jednou z mnoha, kteří s rodinou pod hrozbou komunistického útlaku emigrovali z tehdejšího Československa. Cíl své cesty za svobodou a vidinou lepšího života nakonec našla ve Spojených státech amerických. Sama k tomu uvedla: „Přijeli jsme hladoví, otrhaní a vyděšení, ale přece s příslibem, že můžeme žít šťastně, a s nadějí, že budeme mít důstojnou práci a že si nadále budeme vážit života, tak jak nám byl dán.“ To ale nebyla jediná životní zkouška, kterou musela zvládnout. Její manžel František Newman, pilot v americké armádě v Texasu, zahynul v boji ve Vietnamu. Pět dnů před ukončením svého nasazení. Jako vdova se třemi malými dětmi se poté paní Newman ucházela o místo ve státní správě. Díky své velké zálibě v historii − i přes absenci vzdělání − nakonec přednášela i na univerzitě americkou historii. Za svou práci byla oceněna universitou v Auburnu. V roce 1995 byla jako v pořadí osmá Neameričanka oceněna medailí za propagaci Spojených států amerických. Toto ocenění se předává od roku 1895. V roce 1988 začala pracovat jako sponzor pro zahraniční studenty, především studující Air War College, Montgomery, Alabama. Od roku 1991 sponzorovala pouze české vojenské studenty studující v Alabamě. Pro její přátelskou povahu se u ní scházeli i další čeští studenti, kterým byl přidělen jiný sponzor. V této činnosti pokračovala nepřetržitě až do roku 2005, kdy ji musela z rodinných důvodů ukončit. Neoficiální kontakty se studenty ovšem udržuje dodnes.
Na svoji vlast tato rodačka z Turnova nikdy nezanevřela. Přestože za svůj domov nyní považuje Ameriku, hrdě se hlásí k odkazu České republiky a svoji rodnou zemi vždy hrdě reprezentovala. Záslužný kříž ministra obrany předal paní Newman při oficiální ceremonii přidělenec obrany České republiky v USA brigádní generál Jiří Verner za účasti rodinných příslušníků − jejího syna Michala s manželkou a dcery Julie, dále velitele Air War College (Letecká válečné akademie) brigádního generála Chrise „Bootse“ Coffelteho, velitele International Officers School (Mezinárodní důstojnická škola) plukovníka Michaela Petersona a současných českých studentů akademie − plukovníka Petra Čepelky a majora Josefa Kořínka s rodinnými příslušníky. Po úvodním vystoupení plukovníka Petersona se ujal slova generál Verner. Ten je též absolventem letecké válečné akademie a paní Newman zná již celých 15 let, což se také odrazilo ve velmi osobním projevu. „Je na jednu stranu snadné mluvit o někom, kdo je vám velmi blízký, koho dobře znáte. Na druhou stranu je velmi těžké v pár větách shrnout to, co o blízkém člověku víte a co k němu cítíte. Jsem opravdu velmi rád, že se mi dostalo té cti a mohl jsem Záslužný kříž ministra obrany Evičce předat,“ uzavřel ceremonii generál Verner. Text a foto: Ambasáda ČR v USA
Při cvičení Allied Spirit jsme poprvé sehráli rozhodující roli v mnohonárodním BÚU
Příprava jednotek EOD
10
Čeští stíhači nad Islandem
12
Všechno již jednou zažil
14
ÚVN zjednodušila řídicí strukturu
16
100 let Leteckých opraven Malešice
18
Poprvé „na vlastní triko“
20
Domino
22
Army Run
24
Maskování jednotlivce
25
Záchrana, prevence a bezpečnost
27
Tankový den
28
Sekce dozoru a kontroly MO
30
Železní ženisté
32
Na telefonní lince A reportu
33
Vyzkoušej svůj postřeh
33
Nahradí ACV letitý AAV7?
34
Osprey zkouší výzbroj
36
Elektronický boj: Americká armáda zaspala
38
Zapomenutý ředitel pražské zoo
40
Seznamte se s vojenským hodnostním označením armád NATO – Dánsko
42
Interní komunikační portál
43
Hrstka statečných
44
Odborný výcvik jednotek 15. ženijního pluku Bechyně a specialistů z Texasu a Nebrasky Pětice českých gripenů z 21. zTL Čáslav chránila islandské nebe
Plk. Miroslav Pelikán téměř rok působí jako poradce pro reformu ozbrojených sil Ukrajiny Od července působí ve funkci náměstka ředitele ÚVN plukovník Zdeněk Brabec Historie a současnost jednoho z nejstarších podniků leteckého průmyslu Hrdinové všedních dnů
Zaujalo nás v poslední době Náročný závod vyhrál příslušník 72. mpr Manuál profesionálního vojáka AČR se představila při Dni IZS
Lešany rozšiřují sbírku o zbraně ze Švédska Mapujeme pracoviště Ministerstva obrany
Letošní ročník závodu Iron Engineer prověřil železnou vůli a týmovou spolupráci účastníků S plk. gšt. Robertem Bieleným, velitelem 15. ženijního pluku Naleznete pět rozdílů na fotografii? Technika a výzbroj Technika a výzbroj
Technika a výzbroj
Plk. Jan Vlasák byl ředitelem pražské zoologické zahrady za druhé světové války
Manuál profesionálního vojáka
Brig. gen. Verner s Evou Newman a studenty plk. Čepelkou a mjr. Kořínkem
Historie
2
A report 9/2015
S náměstkem ministra obrany Danielem Koštovalem jsme hovořili nejen o vyzbrojování naší armády a akvizičních procesech
Musíme plánovat DLOUHODOBĚ V červnu letošního roku se funkce náměstka ministra obrany pro řízení sekce vyzbrojování a akvizic ujal Daniel Koštoval. Po několika týdnech strávených na tomto postu jsme ho požádali o následující rozhovor.
koncepčních záležitostí, propojování teoretické roviny s konkrétní realizací. Věci, které se mají stát, se zde musí nějakým způsobem materializovat. V tomto smyslu je pro mne práce na Ministerstvu obrany svým způsobem osvěžující. Teď jsem na pozici, která je velmi instrumentální pro to, aby se koncepce realizovaly. Na Ministerstvu obrany jste prošel celou řadou funkcí. Považujete za výhodu, že jste měl možnost se poměrně podrobně seznámit s resortem? Určitě to považuji za výhodu. Na druhou stranu to ale na mne v tom pracovním životě kladlo nemalé nároky. Člověk se musel stále učit a pronikat detailně do problematiky, kterou se předtím tak intenzivně nezabýval. Považuji to ale za výhru. Mohu totiž dnes říci, že resort „umím“ poměrně podrobně ze všech možných úhlů pohledu. Ať již se týče zahraniční spolupráce, obranného plánování, personalistiky, problematiky veteránů atd. Nyní mám na starosti sekci vyzbrojování a akvizic. To je hodně o kontaktech s Generálním štábem a je to blízko k budování armády. Takže já jsem za to rád. Všichni věřili, že budete státní tajemník, pak jste ale převzal sekci obranné politiky a strategie a nyní sekci vyzbrojování a akvizic. Proč tolik změn v poměrně krátkém sledu? Myslím, že se dá říci, že takto šel život. Ono to vždy bylo tak, že v jádru mé agendy byla zahraniční spolupráce a obranné plánování. A to včetně koncepční práce. Pracoval jsem na dlouhodobém výhledu pro obranu do roku 2030. Asi po dvou měsících, co jsem přišel do resortu, jsme se s Vlastimilem Pickem domluvili, že resort obrany potřebuje nějakou dlouhodobější vizi. A že na ni by měla navazovat koncepce výstavby armády. Takže tohle vždy tvořilo jádro mé agendy.
Narodil jste se v roce 1971 v Táboře, což v té době bylo ryze vojenské město. Jak se vyvíjel váš vztah k armádě? Narodil jsem se skutečně v Táboře, ale naše rodina bydlela v Soběslavi, v Táboře byla spádová nemocnice. Když mi byl zhruba rok, přestěhovali jsme se do Českých Budějovic. Takže s Táborem nemám příliš mnoho společného. Můj vztah k armádě se formoval především tím, že od dětských let jsem měl slabost pro historii. Četl jsem spoustu knížek o našich pilotech v Anglii a legionářích. A to i přesto, že před rokem 1989 nebyly tyto informace až tak běžně dostupné. Postupně jsem si tedy vytvářel názor na to, co je z mého pohledu správné. Že svobodné a nezávislé Československo má být nějakým způsobem bráněno a má mít svoji armádu. Navíc jsem se od mala věnoval sportu, především hokeji. Takže jsem prošel jakousi brannou výchovou. Dlouhá léta jste pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí. Vaše kariéra měla podobu profesního diplomata, nyní již více než dva roky jste ve vrcholných funkcích na Ministerstvu obrany. Nelitujete té změny? Určitě nelituji. Každá profese má své. Práce na Ministerstvu zahraničních věcí je hodně o informacích a nakládání s teoriemi a koncepcemi. Já jsem tam ale od začátku nastupoval jako někdo, kdo se zajímá o bezpečnostní a obrannou politiku. Tento background jsem si udržel po celou dobu mé práce na tomto ministerstvu. Velmi často a intenzivně jsem přicházel do kontaktu s lidmi z Ministerstva obrany. Můj první výjezd byl k tehdy čerstvě zformované české delegaci při NATO. Zde jsem strávil čtyři roky. Pak jsem byl sice v Moskvě, ale opět jako diplomat, který měl na starosti
A report 9/2015
sledování bezpečnostních a obranných záležitostí. Později jsem působil ve Washingtonu: USA byly a jsou jedním z našich klíčových spojenců. Věci jako obranné plánování mi byly vždy blízké. Takže přechod na Ministerstvo obrany pro mne byl v jistém smyslu
a z určitého pohledu přirozenou další příčkou mé profesní kariéry. Nebyla to tedy pro vás nějaká výrazná změna? Nové to bylo jen v tom, že na Ministerstvu obrany je to více o propojování
Sekce vyzbrojování a akvizic byla v poslední době až příliš často kritizována za to, že nestíhá realizovat potřebné nákupy; byla to asi sekce, o kterou neměl nikdo moc velký zájem. S jakými pocity jste ji přebíral? Řekl bych, že jsem tuto funkci přijal s pokorou a nezměrným respektem k této práci. Tam, kde se utrácejí velké peníze a zároveň se činí kroky, které vtisknou tvář armádě na příštích patnáct dvacet let, je to spojené s nesmírnou odpovědností. A to i z toho důvodu, že za posledních x let nemělo Ministerstvo obrany v této oblasti příliš pozitivní image. Rozhodl jsem se ale tuto nabídku přijmout i proto, že takovéto přání vyjádřil nejen ministr obrany, ale také mí kolegové. Vycházel jsem z toho, že mne znají a nějakým způsobem mi věří. I když na začátku jsem měl pocit, že tyto věci jsem nikdy detailně nedělal, řekl jsem si, že do toho půjdu naplno, a když budu poctivě pracovat, mělo by to skončit dobře. Systém výběrových řízení je nastaven tak, že některé nákupy se neustále odkládají a nedaří se je
3 realizovat. Rozumím tomu, že musí existovat nějaká ochrana proti korupci, není ale přece jen ten systém špatně nastaven? Myslím si, že podstata toho systému a jeho základní principy jsou nastaveny správně. Chtěl bych spíš poukázat na to, že za posledních sedm let se uskutečnila řada reorganizací a změn v pravidlech fungování resortu, docházelo také k výraznému snižování počtů lidí jak v armádě, tak v civilní části ministerstva. Navíc změny nebyly dělány příliš promyšleně a s nějakým větším časovým horizontem. A právě tato nepřehledná kombinace vytvořila mnohdy absurdní situace. Dnes se tedy snažíme vrátit řadu těchto věcí do nějakého přirozeného, původního stavu. Tak, aby tyto záležitosti fungovaly bez přílišné byrokratizace. Abychom udrželi personál, který má všechny potřebné zkušenosti a splňuje i požadavky na jazykovou vybavenost. Ten problém tedy není ani tak v tom, že by se nevědělo, jak to má fungovat, ale spíše v někdy i nepromyšlených krocích, které měly zásadní dopad na chod ministerstva. Máte pocit, že vaše sekce je nedostatečně personálně doplněna? A nejen ona, také Generální štáb je výrazně lidsky poddimenzovaný. Je potřeba si uvědomit, že nás v budoucnu čekají velké modernizační projekty. Sekce vyzbrojování je na konci procesu, během kterého se realizuje nějaká investice. Ten požadavek, do čeho a jakým způsobem se má investovat, vychází především od armády. Respektive od jiných pracovišť na ministerstvu, která chtějí nějakým způsobem něco pořídit. Není to tedy sekce vyzbrojování, která si vymýšlí, co se nakoupí. Ta je pouze partnerem řady dalších pracovišť. Ti, kteří potřebují nějaký materiál, mají často problém zformulovat svůj požadavek tak, aby se to dalo nějakým způsobem včas a hladce pořídit. Problém například je, že armáda požaduje věci, které si nakoupila před x lety, a přitom vývoj mezitím šel tak rychle dopředu, že tyto produkty se již nevyrábějí. Pak se nemůžeme divit, že se nám do soutěže nikdo nepřihlásí. Musíme se tedy mezi sebou včas rozumně na pracovní úrovni domluvit na požadavku a úměrně tomu hledat i možnosti. To je jedna z věcí, kterou jsme nově s náčelníkem Generálního štábu zavedli. Naši podřízení mají daleko dříve na pracovní úrovni vytvářet společné týmy, které by měly včas projednat různé investiční
projekty tak, aby nedocházelo k vytváření nerealizovatelných požadavků. Nastoupil jste do funkce, když se dokončovala koncepce rozvoje armády. Je to pro vás důležitý dokument? Je to pro vás jakýsi manuál, co všechno budete muset v budoucnu pořídit? Určitě, řekl bych, že je to zásadní dokument. Poslední pokus o něco podobného byl učiněn v letech 2002 a 2003. Nebyla to ale − striktně vzato − koncepce. Navíc nikdy nedošlo k realizaci těchto myšlenek. Je to tedy po dlouhé době materiál, který seriózním způsobem říká, jakým způsobem by se měla armáda v příštích deseti letech rozvíjet. To je samozřejmě zcela zásadní pro to, aby mohly být koncepčním způsobem realizovány nákupy a výstavba schopností ozbrojených sil. Ruku v ruce s koncepcí by mělo být nastartováno něco, čemu říkáme dlouhodobé plánování. To je plánování na deset až patnáct let. Před čtyřmi lety obnovené střednědobé − tedy pětileté − plánování je stále ještě nedostatečné. Řada investičních projektů je totiž za horizontem těchto pěti let. Můžou například začít ve třetím roce pětiletého plánu a poběží dalších šest sedm let. Podívejte se na gripeny: to je projekt, který bude trvat dvanáct let. Pro efektivní alokaci prostředků při výstavbě armády potřebuje mít resort představu, kam se bude v příštích deseti patnácti letech posunovat. Právě skutečnost, že neexistuje žádné dlouhodobé plánování, vede k tomu, že se mnohé kroky dělají příliš dílčím způsobem. Následně se činila rozhodnutí s omezeným časovým horizontem, která ne zcela zapadala do dlouhodobé koncepce. Přispěla k tomu i nestabilita a nepředvídatelnost výše rozpočtu. Pak bylo samozřejmě problematické všechny tyto záležitosti skloubit do efektivního pohybu vpřed. Pokud víte, kolik budete mít k dispozici
4
A report 9/2015 pravidlech máme velice malý manévrovací prostor efektivně vyjednávat. Náš partner totiž dobře ví, že jsme tlačeni koncem roku, abychom utratili peníze. A on s klidem čeká, až „vyměkneme“ a budeme akceptovat například vyšší cenu. Pokud bychom měli k dispozici větší časový prostor, určitě bychom byli schopni vyjednat lepší podmínky. My tedy potřebujeme jednak, abychom o tyto peníze nepřicházeli, a zároveň také, abychom měli seriózní prostor pro jednání o investičních akcích s partnery, kteří budou poskytovat daný zbraňový systém. O tomto vedeme diskusi s Ministerstvem financí, jak zajistit, aby peníze na investiční projekt byly k dispozici v průřezu let a nedocházelo k nebezpečí, že nám spadnou pod stůl. Když budeme vědět, že finanční prostředky na daný projekt zůstanou přiděleny, bude se nám vše lépe realizovat.
peněz, můžete říci, co je podstatnější, a co naopak ne. Tato nestabilita vedla ve svém konečném důsledku k tomu, že jsme došli k rozhodnutí něco pořídit, a zároveň se nepřipravila nemovitá infrastruktura. Jako příklad mohu uvést modernizované tanky. My jsme modernizovali tanky, ale nevybudovali jsme pro ně již garážová stání. Nyní se tedy vracíme zpět k tomu, jak by se ty věci měly dělat. Když mluvíme o schopnostech, tak je to nejen technika, ale i výcvik, úvaha o tom, kolik a jakého personálu potřebujeme, a také samozřejmě nemovitá infrastruktura. Nesmí chybět ani úvaha o výstavbě jednotek. K tomu všemu však potřebujete dlouhodobé plánování, střednědobý plán nestačí. Problém je i v tom, že v důsledku reorganizací jsme rozbili pracovní týmy lidí, kteří tyto záležitosti uměli. Takže dnes to mnohdy jsou již jen jednotlivci, kteří tyto záležitosti zvládají ve větších rozměrech dát do souvislosti. Potřebujeme tedy vybudovat intelektuální know-how pro komplexní rozvoj armády v podstatně širším měřítku. Ministr obrany v souvislosti s velkými projekty zmínil potřebu oprášit myšlenku prvorepublikového finančního fondu. Myslíte si, že vytvoření jakéhosi bazénu finančních prostředků, ze kterého by se hradily velké projekty, je u nás v současné době politicky průchodné? Pokud má vláda zájem na věcném řešení, a my cítíme, že má, pak věřím, že budeme schopni řešení nalézt a zrealizovat. Můžeme tomu říkat akviziční fond, případně jakkoliv jinak. Podstatné je ale něco jiného. Nyní připravujeme velké akviziční projekty, jako jsou 3D radary, víceúčelové vrtulníky, přezbrojení 7. mechanizované brigády novým bojovým vozidlem pěchoty a časem třeba i tankem. Prostředky na tyto velké projekty přitom nepřijdou v jednom roce, ale třeba v pětiletém či osmiletém horizontu. Dnes fungují rozpočtová pravidla tak, že to, co se neutratí v jednom roce, stává se nespotřebovanými nároky. Tyto finanční
prostředky se vrací Ministerstvu financí. Pokud ale máme jasně definovaný projekt, je potřeba, aby přidělené finanční prostředky zůstaly na celý projekt a nevracely se zpět Ministerstvu financí. Není to o tom, že bychom nebyli schopni finanční prostředky utrácet. V těchto projektech jsou fáze, kdy se například vyjednává s vítězem o přesné podobě kontraktu. Při současných
Před několika lety se hovořilo o spolupráci s aliančním akvizičním pracovištěm NSPA jako o určitém všeléku, který by nám měl pomoci usnadnit nákupy a zároveň ušetřit. Pak se ale ukázalo, že některé akvizice přes toto pracoviště váznou. Počítáte systémově s nákupy přes tuto organizaci i do budoucna, anebo pro každou akvizici budete hledat nejvhodnější řešení? Se spoluprací s agenturou NSPA do budoucna samozřejmě počítáme. Ale je to, jak
Certifikační cvičení prověřilo příslušníky 41. mechanizovaného praporu
Cvičení Sahel
Výsadkový prostor Březina se stal dějištěm prověření taktiky, připravenosti a dovedností 6. jednotky ÚU EUTM – Mali, jehož jádro tvoří vojáci ze Žatce. Reálné scénáře, náročné prostředí a nepředvídatelné chování komparsistů, jež simulují dění v hlavním městě Bamako, dávají tušit, že na vojáky čeká náročný úkol. Úderem patnácté hodiny se ve středu 5. srpna prostřednictvím řídicího štábu Velitelství výcviku – Vojenské akademie, rozmístěného v kasárnách Dědice, rozjíždí několikadenní odborně-taktické
a zároveň certifikační cvičení Sahel. Scénář je rozehrán. Příslušníci skupiny imitace a značkování, posílení o kompars domorodců postavený z řad příslušníků kurzu základní přípravy a také rozhodčí, vyjíždí
A report 9/2015
A fakta Daniel Koštoval se narodil 19. prosince 1971 v Táboře. Na Karlově univerzitě vystudoval Fakultu sociálních věd. Následně absolvoval stáž při Stálé misi České republiky při OSN a studijní pobyt v Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. V listopadu 1996 začal pracovat na Ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1998 až 2002 působil jako tajemník Stálé delegace České republiky při NATO v Bruselu. Později pracoval na našem velvyslanectví v Moskvě a ve Washingtonu. V dubnu 2013 nastoupil na Ministerstvo obrany do funkce prvního náměstka ministra. Daniel Koštoval má tři děti a mluví plynně anglicky a rusky. Kromě toho ovládá ještě pasivně francouzštinu. říkáte. Každý investiční projekt by měl mít v sobě zakódováno, že někde na začátku, ještě než dojde k jeho konkrétní realizaci, musí být podroben úvaze, jaký způsob pořízení je v tomto případě ideální. Může se stát, že někdy je to pořízení formou vláda−vláda, jindy je nejvhodnější národní tendr. Můžeme ale také vyhodnotit, že pro nás bude nejpřijatelnější akvizice prostřednictvím agentury NSPA. Tato agentura nabízí kromě do vojenského výcvikového prostoru Březina. Účastní se tam celé řady běžných i krizových událostí a incidentů, které si pro jednotku vyškovští připravili tak, aby maximálně odpovídaly realitě v místě nasazení.
Rozbor situace
Skupina rozboru cvičení začíná shromažďovat první poznatky a hodnocení příslušníků v pořadí již šesté jednotky směřující k provádění doprovodů konvojů, velitele operace a příslušníků MHQ (mezinárodního hlavního velitelství) EUTM, poskytovat síly rychlé reakce (QRF), chránit MHQ v hlavním městě Bamako a vést výcvik příslušníků maliských ozbrojených sil v KTC (Koulikoro Training Camp). Druhý den se situace ze strany místních přiostřila. Po velmi rušné noci na velitelství Bamako (srubový tábor VVP Březina) se cvičení Sahel přesunulo do dalšího, ještě rušnějšího dne. Při plnění
5 jiného i různé varianty spolupráce. Mohou to být například právní konzultace, spolupráce na vedení projektu, pomoc při vyhodnocování nabídek atd. Můžeme si tedy vybrat jen jednu ze zhruba sedmi základních služeb, které agentura nabízí. Mluvil jsem o tom, že v posledních letech bylo ministerstvo decimováno odchodem personálu: my můžeme mít pocit, že například na radarovou techniku nemáme dostatečný počet odborníků, jaký bychom na řízení takového projektu potřebovali. Můžeme se tedy domluvit s agenturou NSPA, že ji nějakým způsobem využijeme. Agentura NSPA má daleko větší přehled než my o tom, co který stát chce kdy pořizovat. Tím, že jsme již s nimi v regulérním kontaktu, můžeme se dozvědět, že některé věci si chtějí v relativně stejném čase jako my pořídit i jiné země NATO. Sdružovat pořizování je výhodné v tom, že při nákupu většího množství je lepší vyjednávací pozice a může se dosáhnout výhodnější ceny. Navíc nákupy přes agenturu NSPA jsou bez DPH. Platí pro vás zásada, že se snažíte nakupovat bez prostředníků, což by mělo být cenově výhodnější, anebo tomu vždy tak není? Určitě chceme jít cestou bez prostředníků. Samozřejmě pokud nebude nějaká speciální situace, že to z určitých důvodů není úkolů se stále častěji setkávají příslušníci jednotky 6. ÚU EUTM – Mali s místním obyvatelstvem a jejich chování k vojákům již není tak vřelé jako předešlý den. A přímo na velitelství se pořádně zapotí nejen oni, ale i příslušníci aktivní zálohy, působící coby ochranná směna SECURICOM a ochranná směna maliské armády. A to nejenom neúnosným tropickým africkým vedrem. Přímo k základně si to totiž v odpoledních hodinách namířilo větší množství demonstrujících členů lokální křesťanské komunity, dožadujících se pomoci vojáků ve své neuspokojivé situaci. Požadují zajištění bezpečnosti ve městě a ochranu před útoky muslimských radikálů. A nejen to. „My máme hlad, my máme hlad…,“ ozývá se velmi hlasitě před základnou, „… chceme mluvit s velitelem, chceme mluvit s velitelem…,“ skandují muži i ženy a snaží se dokonce proniknout na velitelství. A jak si jednotka a její členové s jednotlivými
možné. Roli prostředníků bych spíš pro nás viděl jako určitého integrátora. Může nastat situace, že pořídíme nějaké komponenty, které musí někdo podle našich požadavků dát dohromady. Může to být například státní podnik zřízený MO. A právě to je ta integrační role. Existují zbrojní státní podniky, jejichž zřizovatelem je MO, které mají problém prosadit se na trhu. Můžete jim vy prostřednictvím akvizic nějak pomoci? Určitě máme zájem, aby se státní podniky, tak jak dnes existují, koncepčně rozvíjely. Ministerstvo by mělo být schopno jasně definovat své cíle a svá očekávání, a to i od státních podniků. To by jim mělo pomoci dobře plánovat a investovat do svých schopností a provozů tak, aby byly použitelné při realizaci těchto armádních akvizic. V tomto případě nejde ale jen o investice, ale třeba i o provozování pořízeného zbraňového systému. S tím bezprostředně souvisí servis této techniky. Kvůli bezpečnosti dodávek budeme chtít, aby v případech, jako je například pozemní technika, se tyto systémy v České republice nejen vyráběly, ale aby zde byl i jejich servis. Právě na těchto věcech by se měly podílet státní podniky. Text a foto: Vladimír Marek
incidenty poradili, to se dozví od řídicího štábu na večerní poradě, které se účastní její hlavní velitelé.
Vyhrocené střety
Jednotka čelí posledním incidentům, které jsou již velmi vyhrocené. Vojáci zažijí tvrdé verbální i fyzické útoky místních a opět musí prokázat, že jsou také dobrými zdravotníky. Umět poskytnout první pomoc zraněnému kolegovi, to je jedna ze zásadních dovedností, neboť mnohdy to může být otázka života a smrti. Úderem jedenácté hodiny cvičení končí a jednotka si může oddechnout. Ale jen na měsíc. Dostává totiž certifikát o připravenosti na svou misi a na ni také v září odletí. Text: Michal Voska a kapitánka Monika Nováková, foto: kapitánka Monika Nováková a Vladimír Bezděk, VeV-VA
A fakta
Ošetření zraněných prověřovalo schopnosti poskytnutí první pomoci
Kolona vozidel českých vojáků musela také řešit potyčky mezi místními
Tým českých vojáků doprovázející VIP osobu v koloně zastavené místními
Jednotka 6. ÚU EUTM – Mali se účastnila 39 příslušníky 4. brigády rychlého nasazení Žatec. Řídicí štáb tvořili příslušníci Velitelství výcviku – Vojenské akademie, praporu zabezpečení Vyškov a 7. mechanizované brigády Hranice (příslušníci 3. EUTM – Mali) a byl posílený rovněž o příslušníky kurzu základní přípravy AZ (ostraha MHQ Bamako – srubový tábor), SECURICOM a maliskou armádu a příslušníky úseku Komando, kteří mají zkušenosti jako mentoři v Mali. Do incidentů byli v rámci skupiny imitace zapojeni i příslušníci kurzu základní přípravy (nástupní termín červenec) a příslušníci nástupního kurzu PČR. Celkem byly rozehrány na čtyři desítky incidentů.
6
A report 9/2015
Během cvičení Allied Spirit v německém Hohenfelsu jsme poprvé v historii sehráli rozhodující roli v mnohonárodním brigádním úkolovém uskupení
A report 9/2015 je možné získat nejen ze systému MILES napojeného na centrální vyhodnocovací počítačový systém a od rozhodčích, ale i z kamer. V každém ze čtrnácti výcvikových zařízení v Hohenfelsu je jich umístěno hned několik. Všechno se natáčí z několika úhlů a při vyhodnocení je možné každou situaci si přehrát a v případě potřeby i patřičně přiblížit. Takže okamžitě po skončení výcviku jsou k dispozici údaje o ztrátách, ale zároveň také zkušení instruktoři mohou rozebrat případné chyby.
Čekali léčku
Zvítězili všichni Vesnici Asvar zahalil snad kilometrový oblak dýmu. Ten měla na svědomí letecká a dělostřelecká podpora aliančních jednotek. Hned vzápětí se ozvala prudká palba. Čeští vojáci se za podpory modernizovaných tanků T-72M4CZ, bojových vozidel pěchoty BVP-2 a obrněných vozidel Iveco snažili probít do vesnice a celou tuto oblast vyčistit. Protivník ale kladl tuhý odpor. I takovouto podobu mělo mezinárodní cvičení Allied Spirit II v americkém výcvikovém prostoru Hohenfels v Německu, v němž sehrávalo rozhodující roli 7. brigádní úkolové uskupení pod velením plukovníka gšt. Josefa Kopeckého. Cvičení, které začalo v první polovině prosince, se jen za Armádu České republiky účastnilo čtrnáct set vojáků a více než čtyři sta kusů bojové a zabezpečovací techniky. Celkově se na něm podílelo okolo čtyř tisíc vojáků z Česka, USA, Velké Británie, Německa, Kanady, Srbska, Maďarska a Gruzie. „V naší sestavě 7. brigádního úkolového uskupení je britský, americký a český manévrový prapor. Dále je do něho zařazen český průzkumný prapor, kombinovaný americko-český dělostřelecký oddíl, kombinovaný česko-americko-kanadský logistický prapor a řada menších prvků,“ vysvětluje plukovník Kopecký. „Na toto cvičení jsme se připravovali tři čtvrtě roku. Museli jsme zpracovat nejen standardní operační postupy, ale všechny záležitosti s tím související − a především připravit lidi. Pod hlavičkou 7. mechanizované brigády proběhla série štábních nácviků a zaměstnání. Pozvali jsme si i zástupce z Hohenfelsu, několikrát s námi
cvičili ve výcvikovém prostoru Libavá. Nejobtížnější asi byla integrace jednotek bojové podpory a bojového zabezpečení. Ukázalo se nám totiž, že naše brigáda je trochu dál, než jsou tyto útvary. Problém je v tom, že nasazení do zahraničí pokrývá prioritně naše brigáda a brigáda rychlého nasazení. Pluky se věnují především přípravě ve svých odbornostech. Teprve jako další úkol vyčleňují své jednotky do brigádních úkolových uskupení. Nakonec se nám ale podařilo veškeré problémy doladit.“
Válka o ropu
Cvičení Allied Spirit II bylo pojato jako alianční operace, která probíhala v oblasti fiktivních států rozkládajících se na Kavkaze. V květnu 2014 vznesla vláda státu Aria na několik požadavků uplatňujících nárok na ropná pole sousední Atropie. Nároky podpořila i etnická menšina Ariaňanů žijící v příhraničních oblastech Atropie. Právě s její pomocí se Ariana snažila vytvářet v sousední zemi napětí. Docházelo k řadě provokací a útoků bojůvek. Nakonec Ariana pod záminkou útlaku národnostní menšiny použila sílu. Dne 9. srpna 2015 její vojenské
jednotky překročily státní hranici a zahájily útok s cílem obsadit hlavní město sousední země a samozřejmě i klíčovou infrastrukturu ropných polí. Za této situace přijala Rada bezpečnosti OSN rozhodnutí vyslat na území Atropie mezinárodní alianční jednotky ISF. „NATO zde nasadilo tři mezinárodní alianční sbory. Jedním z nich je sbor Hohenfels. A právě jeho součástí je 7. brigádní úkolové uskupení, kterému velím. Naším úkolem je zastavit nepřítele, vytlačit ho z území, které obsadil, a obnovit celistvost státu se všemi jeho funkcemi,“ upozorňuje plukovník Kopecký. „V neděli večer jsme dostali rozkaz velitele sboru a hned druhý den jsme vydávali kompletní rozkazy v angličtině podřízeným praporům. Podařilo se nám rozjet jednotlivá pracoviště a navázat spojení. Vytvořili jsme systém velení a přijali do sestavy podřízené prapory. V současné době nám vše již plně funguje. Každý den jsme průběžně hodnoceni a nejedná se o nějaká diplomatická vyjádření. Podle těch dosavadních hodnocení jsme na tom v některých případech lépe než americké jednotky.“
MILES a kamery
Výhodou cvičení pořádaných v americkém výcvikovém prostoru Hohenfels je jejich realistický charakter. Díky masovému nasazení laserových simulačních systémů MILES poslední generace se tento výcvik přibližuje reálnému boji. Tímto systémem je přitom možné osadit i těžkou techniku včetně tanků. Podklady pro vyhodnocení zaměstnání
O vesnici Asvar se v tuto chvíli svádějí tvrdé boje. Opoziční síly v černých stejnokrojích tvořené americkými vojáky ze základny Hohenfels se nemíní jen tak snadno vzdát. „Naše útočná fáze začala útokem dvou těžkých jednotek, které obklíčily vesnici a zaujaly obranu tak, abychom nemohli být napadnuti obrněnými prostředky armády státu Ariana. Za nimi následovala lehká rota, která se nyní snaží obsadit vesnici a zajistit místní policejní stanici. Zde by totiž měly být uloženy zbraně pro speciální síly armády Ariany,“ vysvětluje velitel 74. praporního úkolového uskupení podplukovník Martin Botík. Průnik tankových a mechanizovaných jednotek na levém křídle útočné operace se ale neobešel bez určitých komplikací. Protivník kladl intenzivní odpor na nedaleké kótě. „Dostali jsme za úkol dobýt strategickou výšinu nad vesnicí Asvar. Obsadit tento prostor a nepříteli zabránit v přístupu ze západu. Byli jsme rozděleni do dvou proudů. Moje tanková četa posílená mechanizovaným elementem postupovala z jihu směrem na západ, tak abychom byli schopni pokrýt jižní stranu výšiny. Společně s dalším naším prvkem, který útočil severně od nás, jsme byli nakonec schopni tuto výšinu obsadit a protivníka vytlačit,“ upozorňuje velitel české tankové roty poručík Jan Holíček. „Postupovali jsme velice obezřetně. Vytipovali jsme si určitá místa vhodná pro léčku. Terén, kterým jsme procházeli, byl pro ni jako stvořený. Nespěchali jsme tedy a důkladně propátrávali veškerá podezřelá místa. V těchto případech jsme vpřed na průzkum poslali roje z bojových vozidel pěchoty. Naše podezření se ale nepotvrdilo. Protivník vyvinul velký odpor až bezprostředně před dosažením výšiny. Tento strategický bod bránil silami jedné mechanizované a jedné tankové čety. Nakonec se nám ho podařilo společnými sílami vytlačit. Přišel o jednu tankovou a jednu mechanizovanou četu. Naše ztráty byly relativně malé, představovaly polovinu tankové čety.“ Poručík Holíček zároveň upozornil na skutečnost, že ani laserové simulátory poslední generace nejsou bez chyby. Protivník se před laserovým paprskem může chránit například tím, že se ukryje v lese. Systém pak nevyhodnotí zásah. S touto skutečností je potřeba na cvičení pracovat
7 a ve spolupráci s rozhodčími dosáhnout toho, že zasažený cíl je vyhodnocen jako zničený.
Od nuly do deseti
Tohle všechno si naši vojáci mohli prověřit během rotních cvičení, která se odehrála v úvodní fázi jejich pobytu v Hohenfelsu. Ta byla rozfázována podle obtížnosti. „První den na nás opoziční sily nepůsobily nijak zvlášť intenzivně. Šlo spíš o to je rozkrýt a navázat s nimi kontakt. Postupně ale zesilovaly odpor vůči nám. Mají to perfektně nastavené, kdy jdou takříkajíc od obtížnosti nula až po obtížnost deset. Každý den se jejich odpor stupňuje. Je to nastavené tak, aby nám postupně dávaly více a více zabrat. Obrněná bojová vozidla, která proti nám působí, jsou v terénu velice obratná, dobře manévrují a jsou hodně rychlá,“ vysvětluje
rotmistr Vladimír Menšík. „Jsme zde nasazeni společně s bojovými vozidly pěchoty, podporují nás i americká terénní vozidla. Myslím, že se velice dobře doplňujeme. Lehčí technika nám plní například úkoly spojené s průzkumem, případně se zajišťováním křižovatek. Těžká technika pak ničí obrněné prostředky protivníka. Přestože po celou dobu cvičení jsou obrovská vedra, technika zatím pracuje nad naše očekávání. Podstatně větší problém mají asi lidé, kteří jsou v ní. Na rozdíl od některých obrněnců vyspělých aliančních armád naše tanky nejsou vybaveny klimatizací. Když se zapnou všechny agregáty, teplota uvnitř nám dává pořádně zabrat.“
Nic nesmí ošidit
Podobná rotní cvičení absolvovala i první pěší rota. Kolona obrněných vozidel Iveco
8
A report 9/2015 dál. Anebo naopak, vyřadíme zbraňový systém, ale tank se může pohybovat a přesunovat. Často si také v takovýchto případech vyžádáme dělostřeleckou podporu. Zatím se nám daří plnit veškerá cvičení na poměrně dobré úrovni. Určité rezervy samozřejmě máme, o nich hovoříme po skončení každé akce během vyhodnocení úkolu.“
Dobytí nadvakrát
Konečně se našim vojákům daří prodrat do vesnice Asvar. Vypadá to, že se jim během několika málo minut podaří zlikvidovat poslední odpor protivníka. Najednou je ale boj z ničeho nic přerušen. Velitel 74. praporního úkolového uskupení podplukovník Martin Botík není spokojen s tím, jak jemu podřízené jednotky postupovaly, a tak je vrací na výchozí čáru útoku na vesnici
a terénních vozidel Land Rover a Humvee se právě prodírala lesem směrem k provizorně zbudované základně. „Naším úkolem bylo vyhledávat nepřítele a postupně ho ničit. Výcvik se simulačním systémem MILES nutí vojáky nic neošidit a dělat všechno tak, jak by to dělali v opravdovém boji. Musí se důsledně krýt, aby nebyli zasaženi. Opoziční síly jsou hodně kvalitní, jsou to zkušení vojáci. Navíc zde působí delší dobu, takže na rozdíl od nás znají velice dobře terén,“ vysvětluje velitel první pěší roty kapitán Michal Mamkin. „Velím lehké rotě, což je trochu handicap. Nemůžeme ničit veškerou techniku protivníka. Snažíme se využívat protitankové zbraně, které máme k dispozici. Tedy RPG a protitankové střely Javelin. A i když tank zasáhneme ručním protitankovým granátometem, nemusí být nutně vyřazený, ale třeba jen poškozený. Záleží na počtu zásahů a typu použité zbraně. Může třeba jen ztratit schopnost mobility. Zbraňový systém v tomto případě funguje
A report 9/2015
9
A fakta Výcvikový prostor Hohenfels poblíž Norimberku zřídila německá armáda v roce 1938. Za druhé světové války zde byl vybudován zajatecký tábor pro polské, jugoslávské, ukrajinské a později i britské a americké válečné zajatce. Koncem války, 22. dubna 1945, ho osvobodila americká armáda. Ta také začala oblast o rozloze zhruba šestnácti tisíc hektarů využívat pro dislokaci svých jednotek a výcvik. Jednalo se o druhý největší výcvikový prostor, který měla v Evropě k dispozici. Jeho součástí jsou nejen lesy a pastviny, ale i vodní plochy, a dokonce také zřícenina hradu Hohenburg, který pochází z desátého století. Krátce po vzniku bundeswehru v roce 1955 tady byla dislokována i první německá jednotka. Kromě výcviku americké a německé armády zařízení sloužilo i pro potřeby francouzských, kanadských a britských sil. Další výraznou proměnou prošel prostor v roce 1988, kdy zde bylo zřízeno bojové výcvikové centrum CMTC (Combat Maneuver Training Center). Kromě americké armády ho využívaly i další jednotky NATO. V roce 2005 se pak toto zařízení transformovalo ve společné mnohonárodní výcvikové centrum JMRC (Joint Multinational Readiness Center). O pět let později prošlo veškeré zdejší zařízení rozsáhlou modernizací. V Hohenfelsu byly do nejmenších podrobností vybudovány arabské osady, komunikace, viadukty. Tyto kulisy co nejvěrněji odpovídají prostředí Afghánistánu a Iráku. V každém z téměř dvou desítek výcvikových zařízení je umístěn kompletní kamerový systém, jehož výstupy se přenášejí přímo do řídicího centra, kde je zpracovávají nejen rozhodčí, ale především počítač. Místní obyvatele zaměstnává nejen agentura strážící základnu a logistická část velitelství, ale jsou rovněž najímáni jako kompars, s jehož pomocí je navozena co nejreálnější situace při výcviku. Ročně takto pracuje na základně až šest set komparsistů. Americký prapor, který má na starost výcvik, se skládá z pěti rot. Celkem má sedm set vojáků. Ti jsou schopni velice věrohodně simulovat jakéhokoliv protivníka. K dispozici mají desítky tanků, obrněných vozidel a několik stovek kusů kolové techniky.
a svolává k sobě velitele rot. Na konkrétních případech jim vysvětluje, kde se stala chyba a jak by měli příště postupovat. „Během tohoto cvičení nejde vůbec o to, kdo vyhraje. Naším zájmem je procvičit učební cíle, které jsme si dali, a něco si z toho výcviku odnést. Z této fáze cvičení vyplynulo, že se musíme trochu více sžít s terénem a přidat na rychlosti. Manévr by měl být podstatně rychlejší. Jeho síla spočívá v rychlosti, v mase nasazení a palebné převaze,“ říká podplukovník Martin Botík. Vesnice Asvar je napodruhé konečně definitivně dobyta a obsazena. Zbraně na policejní stanici jsou zajištěny. Cvičení Allied Spirit II ale běží dál. Jeho hlavní část, jejíž podstatou je komplexní cvičení, vojáky teprve čeká. „Jedná se o jedno z největších cvičení naší armády v letošním roce. Dlouhodobě hodnotíme 7. mechanizovanou brigádu jako vynikající jednotku. V loňském roce vznikla otázka, co dál. Navrhli jsme veliteli pozemních vojsk USA v Evropě,
že bychom postavili cvičení na úrovni brigádního úkolového uskupení. A z toho se vyvinula celá tato záležitost,“ zdůraznil náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Josef Bečvář. „Toto cvičení ukazuje mimo jiné, že v NATO již dávno nejsme nováčci. Máme kvalitní velitele a pan plukovník Kopecký to každý den dokazuje.“ Na jaře a na podzim příštího roku by se měly konat další ze série cvičení Allied Spirit. „Zda a v jakých počtech se budeme tohoto cvičení účastnit, zatím nejsem schopen říci. Rozhodující bude, zda budeme mít dostatek finančních prostředků. Takováto mezinárodní cvičení jsou ale samozřejmě pro zvyšování kvality naší armády neocenitelná. Když se dívám, jaké úkoly tady 7. mechanizovaná brigáda plní, musím říci, že jsem na naše vojáky hrdý,“ dodal na závěr generál Gurník. Text a foto: Vladimír Marek
10
A report 9/2015
A report 9/2015
11
Odborný výcvik jednotek 15. ženijního pluku Bechyně a specialistů z Texasu a Nebrasky
prostor pro obnovení „bojeschopnosti“ a především pak k přípravě materiálu pro plnění dalších úkolů v rámci zvládání náročných scénářů. V průběhu celého cvičení byl používán veškerý materiál, kterým v současné době EOD týmy disponují. Především se jednalo o pyrotechnické obleky EOD-9, prostředky odstupné manipulace, detektory kovů, prostředky dálkového odpalu a rentgeny pro prohlížení podezřelých předmětů.
Robot Talon
Jedním z prostředků odstupné manipulace jsou i pyrotechnické roboty Talon, kterými jsou týmy vybaveny a jež přispívají ke zvýšení bezpečnosti členů armádních pyrotechnických týmů při provádění prvotního ohledání místa incidentu. Umožňují průzkum na větší vzdálenost, přičemž zkušený operátor může díky soustavě kamer prohlédnout místo bez nutnosti prvotního nasazení pyrotechnika. Nejen robotničtí pomocníci, ale i další materiál a vybavení, to vše bylo zdarma poskytnuto českým jednotkám v rámci amerického vládního programu Foreign Military Financing (FMF). Díky tomu získala naše armáda již dříve i bezpilotní prostředky a vojenskou výbavu k plnění náročných úkolů nejen v Afghánistánu.
Odborná příprava prověřila tři týmy ze 151. ženijního praporu Bechyně, jeden ze 153. ženijního praporu Olomouc a EOD tým tvořený příslušníky 601. skupiny speciálních sil z Prostějova. Příslušníci národní gardy států Texas a Nebraska vytvořili pro tuto přípravu jeden tříčlenný tým. Příprava a provedení byly v režii specialistů Centra technické a informační podpory EOD (CTIP EOD) pod velením pplk. Ing. Zdeňka Hejpetra. Na přípravě dále spolupracovali příslušníci roty EOD 151. ženijního praporu. Zajímavým zpestřením bylo i promíchání týmů v závěrečné fázi cvičení. Američtí specialisté tak vyhledávali a zneškodňovali bomby po boku našich specialistů.
Na popud americké ambasády Podnětem k provedení soustředěné přípravy byla nabídka zaslaná veliteli 15. ženijního pluku z Kanceláře pro obrannou spolupráci (ODC, Office of Defence Cooperation), která je součástí americké ambasády v Praze. K této nabídce nepochybně přispělo i kladné hodnocení podobné společné přípravy, která v Bechyni proběhla již v roce 2012, tehdy také za účasti příslušníků národní gardy Texasu a Nebrasky. Letošní výcvik a prověření schopností a dovedností všech zúčastněných byly zaměřeny na praktické řešení scénářů, nachystaných příslušníky CTIP EOD 15. ženijního pluku a roty EOD 151. ženijního praporu. Celkem 32 různých scénářů bylo připraveno na základě informací, poznatků a zkušeností získaných během nasazení týmů v afghánské provincii Lógar a dále z posledního kurzu,
Pravidelná příprava
který jeden z příslušníků CTIP EOD v průběhu roku absolvoval na americké letecké základně Eglin.
Operační centrum
Pro řízení soustředěné přípravy a pro potřeby všech zúčastněných bylo zřízeno operační centrum pod velením příslušníka CTIP EOD npor. Ing. Roberta Brauna. Z něj se řídilo vyslání a nasazení týmů k řešení jednotlivých scénářů. Po návratu ze zásahu vždy probíhal v operačním centru tzv. Hot Wash Up, tedy podání prvotního hlášení o provedení a splnění úkolu, popis postupu a rozbor celé situace. Následoval
Soustředěné přípravy příslušníků jednotek EOD 15. ženijního pluku, 601. skupiny speciálních sil a příslušníků Vojenské policie probíhaly do roku 2013 pravidelně dvakrát za rok, vždy po návratu ze zahraniční operace. V rámci cvičení byly jednotkami řešeny scénáře incidentů, kterým čelily během svého operačního nasazení, především v afghánské provincii Lógar. To přinášelo jednotkám možnost vyzkoušet si řešení „žhavých“ incidentů a tím získat důležité informace a poznatky, které byly a jsou využívány v další odborné přípravě. K tomu jim dopomáhají také poznatky získané ze zahraničních kurzů, které v minulosti úspěšně absolvovalo několik současných armádních pyrotechnických specialistů. Příkladem může být kurz probíhající na americké letecké základně Eglin či kurz Global Anti Terrorism Operational Readiness (GATOR),
:c
Na polygonu C-IED v posádce Bechyně se uskutečnilo cvičení jednotek EOD 15. ženijního pluku a specialistů z USA. České jednotky byly v přípravě zastoupeny celkem pěti týmy. Řada scénářů a modelových situací prověřila jejich schopnosti a odborné dovednosti.
hmotnost: EOD-9 má přibližnou Pyrotechnický oděv 40 kilogramů c) ů 70 kilogram a) 15 kilogramů b)
Správná odpověď
Příprava jednotek EOD
A kvíz
který byl součástí přípravy EOD týmů před nasazením do provincie Lógar v rámci mise ISAF.
Afghánské scénáře
Výcvik, který v Bechyni proběhl, byl jedinečnou příležitostí pro příslušníky EOD týmů procvičit si provedení zásahu na scénářích, velmi podobných těm, které musí specialisté řešit dnes a denně v zahraničních operacích. Prostředí polygonu si všichni zúčastnění pochvalují. Prašné cesty, které jsou uměle vytvořeny, připomínají skutečné prostředí v Afghánistánu. Výcvik, zejména pak vyhledání nástražných zařízení, je tak možné simulovat velice realisticky. Skrýše v podobě „podkopaných cest“ jsou oříškem i pro zkušené pyrotechniky. Ovšem jejich zkušenosti a výcvik jim umožňují překonání i takto zapeklitých obtíží. Počasí, které po celé čtyři dny cvičení panovalo, bylo opravdovým peklem při pohledu na výstroj, kterou musí vojáci nosit. Pyrotechnický oblek EOD-9 váží téměř čtyřicet kilogramů a vzhledem k povaze užití nedává svému uživateli příliš velký komfort. I krátký úkon v podobě přípravy detonačního zařízení k eliminaci nástrahy v řádu několika minut znamená vyčerpávající práci.
Novodobé pojetí
Nadporučík Robert Braun a i podplukovník Zdeněk Hejpetr se shodují, že je třeba specialisty nachystat i na jiné hrozby. „Naším cílem kromě zaběhnutých scénářů bylo
i řešení novodobých problémů, tedy nejen eliminace improvizovaných nástražných zařízení podél silnic v Afghánistánu,“ dodal podplukovník Hejpetr. Fiktivní scénář popisuje motorkářský gang, jehož šéf nalezne u sebe v bytě podezřelý balíček. Přivolaný pyrotechnik po opatrném ohledání vyhodnotil, že jde o výbušninu. Předešlé zarušení signálu zamezilo možnému odpalu na dálku, nicméně manipulace je příliš riskantní. V tento okamžik se použije buď soustředěný vodní proud k likvidaci nástrahy, či obdobné řešení za užití bleskovice a rozbušky. Umístění lze provést jak za pomoci robotické ruky, kterou disponuje Talon, tak přímo pyrotechnikem. Scénář tak zpestřil práci specialistů, pro které je běžnější vykopávání nástrah ze země než manipulace s podezřelým balíčkem na stole.
Správné velení
Při výcviku tohoto formátu se neprocvičuje pouze detekce a následná eliminace výbušnin, ale je to příležitost i pro velitele čet. Ti se mohou procvičit nejen v řízení a úkolování týmů a v provedení vlastního zásahu, ale i v následném vytěžování po návratu specialistů na základnu.
Důležité samozřejmě je i správné vybavení, a tak se vždy dbá na důslednou kontrolu před výjezdem. Vše má své místo ve speciálních vozech, nic se nesmí opomenout a nic nesmí chybět. Nelze se vracet či zásah zbytečně odkládat. Vše musí proběhnout rychle a efektivně. Při práci EOD týmů může být sebemenší chyba tou poslední.
Trvalá připravenost
Organizování tohoto druhu výcviku výrazným způsobem napomáhá k trvalé připravenosti k plnění úkolů nejen jednotek EOD 15. ženijního pluku, ale také specialistů EOD začleněných do struktury 601. skupiny speciálních sil, případně Vojenské policie. Pilování úkonů, vymýšlení nových scénářů reagujících na aktuální potřeby s přihlédnutím k novodobým bezpečnostním hrozbám jsou jedinou možnou přípravou na náročné nasazení v zahraničních operacích. Bechyňský polygon je unikátem, který oceňují i naši spojenci. A to nemluvím o práci našich odborníků. Ta je hodnocena jako opravdu špičková a naše EOD týmy patří k těm nejlepším. Text: Michal Voska, foto: Jan Kouba
12
A report 9/2015
A report 9/2015
13
Pětice českých gripenů z 21. základny taktického letectva Čáslav chránila islandské nebe
Čeští stíhači nad Islandem
Severský ostrovní stát byl téměř měsíc domovem našich stíhačů. Mise, při které nebyl třeba žádný ostrý start, prokázala naše plnohodnotné zapojení v NATO. Pro piloty šlo navíc o cenné zkušenosti ve značně rozličném operativním prostoru, a to i přes náročné klimatické podmínky. Více než devadesát cvičných letů, zhruba 150 letových hodin. To je bilance pětice českých gripenů, která se starala o ochranu vzdušného prostoru Islandu od 29. července do 25. srpna v rámci úkolového uskupení ASICIPPN (Airborne Surveillance and Interception to meet Capabilities Iceland´s Peacetime Preparedness). Mise se uskutečnila na žádost Severoatlantické aliance a zabezpečovala ji 21. základna taktického letectva Čáslav a sedmdesát vojáků. Stejně jako loni na podzim, kdy Island chránili
poprvé, piloti nezaznamenali žádný ostrý start. Několikrát však byli uvedeni do vyššího stavu pohotovosti kvůli ruským vojenským strojům u Norska, nicméně zřejmě i díky několika nehodám strategických bombardérů Tu-95 bylo nasazení na Islandu o poznání klidnější.
Náročná příprava
I přes velice krátkou dobu na přípravu proběhlo vše bez potíží. Místo obvyklé roční
A fakta Obyvatelé Islandu žili podle zákona o unii z roku 1918 v neutrální zemi bez armády a svou neutralitu si hodlali udržet. Pro válečné období byla utvořena tzv. válečná rada. Vláda ani po okupaci Dánska nepřijala britskou nabídku ochrany. Proto Britové, ze strachu, aby Němci neobsadili Island, podnikli bleskovou operaci Fork a 10. května 1940 Island obsadili. Roku 1941 převzaly obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké. Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu. USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístily na ostrově radarové stanice. Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků. Roku 1949 bylo Islandu nabídnuto členství v NATO a vláda nabídku přijala. přípravy bylo třeba vše nachystat během několika týdnů. Tím byla současná mise podstatně náročnější. Jak dodal tiskový informační důstojník kapitán Tomáš Maruščák, „náročné je logisticky a operačně držet hotovost na dvou místech současně“. „V ČR jsou vyčleněny pro NATINAMDS 2+1 letouny Gripen, na Islandu bylo 4+1 letounů Gripen, což je v součtu 8 letounů JAS-39C z celkového počtu 12 jednomístných strojů. Čtyři stroje tedy slouží k výcviku pilotního personálu v ČR a k obměně při pravidelných prohlídkách nebo při údržbových pracích," komentoval největší výzvy islandské mise kapitán Maruščák. Každá mise klade vysoké nároky na celý tým, tedy pozemní personál a piloty. Bezvadný technický stav je dílem předešlé přípravy, ale také užší spolupráce s výrobcem strojů před začátkem mise. Švédsko přispělo i transportním letounem C-17 Globemaster, který přivezl vše potřebné. Rozdílné prostředí, zejména klimatické podmínky, to vše musí být při servisu zohledněno. I proto musí tým přiletět se značným předstihem a nachystat vše potřebné. Výhodou je samozřejmě i přes absenci
vlastní armády zmíněná základna s historií sahající až do roku 1942, kdy se zde americká armáda rozhodla postavit vojenské letiště, které mělo sloužit jako výchozí bod pro bombardéry v severním Atlantiku. Během druhé světové války se letiště využívalo jen pro vojenské účely a po jejím skončení to byla zastávka na doplnění paliva pro lety přes Atlantik. V roce 1947 bylo letiště předáno americkou armádou islandské vládě a v tuto dobu získalo i svůj nynější název Keflavík Airport.
Tankování ve vzduchu
Aby stroje zvládly čtyřhodinový let bez přistání, musely několikrát doplnit palivo přímo za letu. Italský tanker KC-767 doprovázel naše stroje již podruhé. První tankování při operačním nasazení proběhlo při stejné misi minulý rok. Pro piloty jde o cenné zkušenosti, jelikož je tankování za letu složitý manévr, který vyžaduje absolutní soustředěnost a přesnost. Tento proces probíhá za rychlosti 500 kilometrů v hodině a hrana koše z tankeru je vzdálena pouhých dvacet centimetrů od kabiny gripenu. Není proto divu, že se pilotům občas nepovede vše zvládnout hned na první pokus. Už samotné vypravení tankovacího letounu je složitý proces, nemluvě o ceně. I proto bylo třeba, aby se po drobné závadě jednoho stroje při odletu na Island vrátila celá pětice. Bylo by velice náročné vypravit letoun pro tankování pouze jednomu stroji.
Bez ostrého startu
Oproti loňskému roku nedošlo k žádnému ostrému startu. Pouze vyšší pohotovost kladla důraz na připravenost ke startu. „Měli jsme vyšší pohotovost, ale startovat jsme nakonec nemuseli. Od Norska to sem jsou ještě tři čtyři hodiny letu,“ řekl zástupce velitele české jednotky na Islandu a zároveň jeden z pilotů, Milan Nykodym. Ten si zároveň pochvaloval prostor, ve kterém naše stroje působí. „Island je pochopitelně značně rozdílný oproti létání v České republice.“ Plukovník Martin Nezbeda, velitel úkolového uskupení, dodal, že kromě velikosti operačního prostoru je třeba dbát i na poměrně hustý letový provoz a též na hlukové limity. Ty jsou poměrně striktní, jelikož se zde vyskytují hejna chráněného ptactva. Pro ně je hluk burácejících strojů matoucí a až nebezpečný a bezpochyby ani civilní obyvatelstvo si nepřálo slyšet každodenní přelety stíhačů. Tomu všemu bylo třeba podřídit režim, letové hladiny a samozřejmě bylo nezbytné i omezit létání ve dnech pracovního klidu.
Zastoupení kanadského letectva Čeští piloti chránili vzdušný prostor při této misi za kanadské letectvo. To plní úkoly při úderech na tzv. Islámský stát. Island je i přesto, že nemá vlastní armádu, považován za váženého zakládajícího člena
Aliance, a to především kvůli své strategické poloze. Ostrahu pobřeží zajišťuje pobřežní stráž a i přes absenci armády je Island zodpovědný za řízení letového provozu nad severním Atlantikem. Nad oblastí ročně eviduje přes devadesát tisíc letů. Navíc je turisticky vyhledávanou lokalitou, a tak je třeba počítat s čilým letovým provozem. Ročně tuto zemi navštíví milion turistů, s výhledem na dva miliony v nadcházejících letech. Základna na Keflavíku proto musí zvládat civilní i vojenský provoz.
Spolupráce na jedničku
Poslední den našeho nasazení na Islandu zavítal za piloty a pozemním personálem ministr obrany Martin Stropnický s delegací. Vládní speciál Airbus A-319 CJ symbolicky na přistání doprovázela dvojice našich stíhačů. Ministr si spolupráci a profesionalitu našich vojáků velice pochvaloval. Dodal, že piloti, stejně jako i ostatní vojáci podílející se na této misi, mají na Islandu skvělé renomé a naše přítomnost je důležitá. „I vzhledem k tomu, že ruské aktivity, ne během tohoto měsíce, ale během letošního jara, byly poměrně znepokojující, co se týká narušování vzdušného prostoru i výsostných vod, je to věc nutná a Island ji kvituje.“ Už nyní se začíná plánovat další mise, která by měla začít na podzim příštího roku. Opět se očekává nasazení pětice strojů. Text: Michal Voska, foto: autor a kpt. Tomáš Maruščák
14
A report 9/2015
Plukovník AČR Miroslav Pelikán již téměř rok působí jako poradce pro reformu ozbrojených sil Ukrajiny
Všechno již jednou zažil
Plukovník Miroslav Pelikán pracuje v resortu obrany v oblasti logistiky (dříve výzbrojního a technického zabezpečení) třicet pět let. Prošel různými štábními a zejména řídícími funkcemi na všech stupních velení, tedy taktickém, operačním a strategickém. V minulosti působil jako ředitel odboru rozvoje a výstavby logistiky – zástupce ředitele sekce logistiky MO a ředitel Mnohonárodního centra pro koordinaci logistiky se sídlem v Praze. Počátkem listopadu loňského roku nastoupil jako český poradce pro reformu ozbrojených sil Ukrajiny do Kyjeva. Kde přesně v Kyjevě sídlí vaše pracoviště a jak dlouho byste měl v této zemi působit? Moje pracoviště se nachází na styčném úřadu NATO, který má samostatnou budovu vedle University obrany v jedné z čtvrtí Kyjeva na západním břehu řeky Dněpr. Doba vyslání mi byla stanovena rok, měl bych se tedy vrátit zpět do republiky dne 31. října 2015. V současné době se nicméně řeší na úrovni Ministerstva obrany a Ministerstva zahraničních věcí možnosti mého dalšího působení na Ukrajině. Pracuji na pozici poradce pro reformu logistiky ozbrojených sil Ukrajiny, což zahrnuje nejen armádu, ale také národní gardu a pohraniční stráž. Na Ukrajinu jste odcházel z postu ředitele Mnohonárodního centra pro koordinaci logistiky. Když jste dostal nabídku, byla to jednoznačná záležitost, anebo jste váhal? Nabídka na moje působení v Kyjevě přišla z mezinárodního štábu v Bruselu. Stalo se tak na základě závěrů summitu NATO ve Walesu, který se konal v září roku 2014. Bylo tam dohodnuto vytvořit tzv. svěřenecké fondy na pomoc Ukrajině a logistika byla identifikována jako jedna z pěti prioritních oblastí. Česká republika tam zároveň deklarovala, že vyšle poradce na pomoc při reformách Ministerstvu obrany Ukrajiny a také dalším silovým resortům a organizacím. Před mým vysláním na Ukrajinu se samozřejmě konalo výběrové řízení, které jsem vyhrál. Se svým vysláním jsem souhlasil. Ve funkci ředitele MLCC jsem totiž pracoval již tři roky a dosáhl jsem tak cílů, které jsem si před nástupem do funkce vytyčil. Za obrovský úspěch považuji provedení největšího mnohonárodního logistického cvičení Capable Logistician 2013, které jsem řídil.
Jednalo se o největší cvičení Aliance podobného druhu v posledních deseti letech. Na samotné vyslání na Ukrajinu jsem měl v podstatě pouze dva týdny, během kterých jsem musel zvládnout všechny povinné záležitosti včetně přezkoušení z angličtiny v Brně a lékařské prohlídky před výjezdem v ÚVN. Na zahraniční pracoviště jsem nastoupil vzhledem k urgenci přímo bez jakékoliv předchozí stáže, což ale pro mne nebyl problém, jelikož jsem v oblasti mezinárodní logistické spolupráce pracoval dlouhou dobu. Jaké jsou vaše hlavní úkoly na Ukrajině? Na co se zaměřujete? Patří sem poradenská činnost pro Ministerstvo obrany Ukrajiny, generální štáb a další instituce bezpečnostního a obranného sektoru v oblasti logistiky a standardizace a pomoc při vytváření základních strategických dokumentů, koncepcí a doktrín. V rámci logistiky je to zejména zpracování tzv. studie proveditelnosti, která identifikuje hlavní nedostatky v systému logistické podpory a dává návrhy na jejich odstranění. Tato studie je jedinečným dokumentem, který nebyl na Ukrajině nikdy zpracován. Měl by s největší pravděpodobností sloužit jako reference v období následujících
deseti let. Stane se také základem pro iniciativy v oblasti logistiky, které se budou na Ukrajině v budoucnosti zavádět v rámci logistického svěřeneckého fondu. V Kyjevě zastupujete naši armádu pouze sám, anebo jste si přivezl nějaké spolupracovníky? Jsem jediný zástupce AČR v Kyjevě. Na styčném úřadu NATO nicméně pracuje ještě jeden státní příslušník České republiky. Je to Martin Linhart, který přišel z Ministerstva vnitra ČR, a má tedy na starosti reformu Ministerstva vnitra Ukrajiny a celého sektoru bezpečnosti. Velmi úzce spolupracujeme, zejména když je třeba řešit logistiku národní gardy a pohraniční stráže. Tyto složky totiž patří pod Ministerstvo vnitra. Jinak v Kyjevě ještě pracují další zahraniční vojenští poradci z členských států NATO a zaměřují se na oblasti obranného plánování, velení a řízení a také kybernetické bezpečnosti. Jak jste spokojen se spoluprací s ukrajinským Ministerstvem obrany? Akceptuje vaše návrhy a připomínky? Spolupráce s ukrajinským MO a GŠ byla zpočátku minimální. Funkcionáři z těchto složek totiž všechny své síly a čas věnovali
A report 9/2015 řešení válečného konfliktu na východní frontové linii. Logistici nepracovali na reformě ani na konceptech, ale snažili se dopravovat zásoby (potraviny, vodu, palivo, polní uniformy, munici) bojujícím jednotkám. Zejména v zimních měsících to byla obrovská výzva, jelikož vojáci doslova trpěli hlady a zimou. Proto také požadavky na poradenskou činnost spíše zahrnovaly praktické záležitosti, jako je zabezpečení konzervovaných dávek potravin, dopravu kontejnerů na východ nebo shánění náhradních dílů na nepojízdnou techniku. Ukrajinské MO se nebylo v podstatě schopno soustředit na střednědobé a dlouhodobé cíle. Samo proklamovalo, že bude řešit pouze ty krátkodobé. Bylo to samozřejmě v rozporu s cíli NATO, které jsou právě středně- a dlouhodobého rázu. Nicméně mohu konstatovat, že všechny mé návrhy byly vždy akceptovány a nedostával jsem se do rozporů s vrcholovým vedením resortu. Absolvoval jsem například schůzky s jednotlivými náměstky ministra obrany, kteří pokaždé moje návrhy vyslechli a vydali na jejich základě také příslušná rozhodnutí. Měl jsem zároveň možnost seznámit se stavem logistiky premiéra Jaceňuka.
Zpočátku byl také velmi omezen přístup k informacím i vstup do ministerských budov. Absolvoval jsem určité prověrkové období, kdy každý vstup na Ministerstvo obrany musel být hlášen dva týdny dopředu a prověřovala ho ukrajinská státní bezpečnost. Situace se výrazně zlepšila po mírové dohodě v Minsku, kdy boje polevily a zbyl čas i na koncepční věci. Důstojníci si v dubnu vybírali měsíc dovolené z roku 2014, jelikož v průběhu konfliktu se dovolené neudělovaly. Od května pak již byla spolupráce dobrá a vyřešily se i otázky přístupu k informacím. V současné době mi už stačí zavolat den předem a dostanu vstup i do Rady národní bezpečnosti a obrany, což je nejvyšší obranný a bezpečnostní orgán na Ukrajině. Je podřízen přímo prezidentovi, který je zároveň jeho předsedou. Jedná se o stálý orgán, který vydává závazná rozhodnutí i pro kabinet ministrů. V jakém stavu je logistika ukrajinské armády? Co je potřeba změnit či doladit? Logistika je na Ukrajině ve velmi špatném stavu. Stávající systém logistické podpory je neefektivní a nepružný a nevyhovuje potřebám vojáků. Byly zjištěny obrovské byrokratické procedury při řešení nákupů
15 pro zabezpečení protiteroristických operací na východě. Ministerstvo obrany prostě nebylo schopno nakoupit potřebné zásoby v nezbytném čase, procedury mnohdy zabraly i dva měsíce. Logistické zásoby jsou na kritické úrovni. Velkým nedostatkem je například neexistence moderních informačních technologií ve skladovém hospodářství. Všechny operace se zaznamenávají ručně do knih. Předpisy také pocházejí z padesátých a šedesátých let minulého století. Výsledkem je, že prezident stanovil úkol týkající se vytvoření centralizovaného systému pro logistické zabezpečení na Ukrajině ve spolupráci s dobrovolníky. Aby bylo možné vyrovnat se s existujícími problémy v systému podpory logistiky, tak byly zřízeny tzv. paralelní logistické struktury právě na logistickou podporu protiteroristických operací na východě. Dobrovolníci potom již byli schopni prostřednictvím civilních firem dodávat zásoby na východ v horizontu několika dnů. Nejednalo se o systémové řešení, existovaly totiž dva systémy logistické podpory. Na jedné straně legitimní logistický systém vytvořený MO a na druhé straně improvizovaný logistický systém vytvořený dobrovolníky. Snahou proto je tyto dva systémy co nejdříve sloučit. Na Ukrajině také ještě stále existuje systém z dob starého Sovětského svazu. Všechny standardy pocházejí ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Samotné rozdělení na týlovou a technickou službu odráží období před naší revolucí. Snahou je tyto systémy integrovat a vytvořit jednotný systém logistické podpory, což je jeden z mých hlavních úkolů zde na Ukrajině. Říká se, že logistika je především o penězích. Je to skutečně hlavní problém ukrajinské armády? Hlavním problémem nejsou samozřejmě jenom peníze. Jsou to také komplikované organizační struktury, přebujelá administrativa, nízká naplněnost vojenských útvarů, nevyhovující kvalita údržby zbraňových systémů a techniky, nedostatečná úroveň technického výcviku a také velká závislost na Rusku v oblasti náhradních dílů, které se musí Ukrajina co nejdříve zbavit. V opačném případě by se jednalo o velké bezpečnostní riziko. Výsledkem všech nedostatků je potom stárnutí zbraňových systémů a techniky, které jsou v provozu již přes dvacet let. Z tohoto důvodu následně dochází k jejich poškozování. Máte možnost se o některých konkrétních záležitostech osobně přesvědčit přímo v přífrontové linii? Měl jsem možnost navštívit některé sklady společných center podpory v Kyjevě a Oděse a také jsem navštívil velitelství sektoru „M“ protiteroristických operací, které je vytvořeno v Mariopolu. Mohu konstatovat, že logistika funguje pouze díky využití všech možných a dostupných zdrojů. Je to v podstatě kombinace logistiky MO, dobrovolnických struktur, zásobovacího řetězce města a humanitární pomoci. V parku
techniky je k vidění na jedné straně velké množství zastaralé nepojízdné vojenské techniky a na druhé straně moderní techniku civilních firem, která byla mobilizována. Opravy porouchaných zbraňových systémů provádí místní strojírenské společnosti ze solidarity zdarma a také ubytování vojáků se řeší obsazením místních podniků a škol, které jsou pronajaty státem za symbolickou cenu jedné hřivny za rok. V současné době se město Mariopol opevňuje proti případnému napadení ze strany Ruska. Probíhající práce připomínají druhou světovou válku. Budují se zákopy a zemljanky a vrší se pytle naplněné nikoliv pískem, ale zeminou získanou výkopem. K dispozici je pouze omezené množství ženijní techniky a velká část výkopových prací se provádí ručně pomocí krumpáčů a lopat. Je pro vás výhodou příbuznost jazyka, anebo komunikujete výhradně v angličtině? Příbuznost jazyka je samozřejmě pro mne obrovskou výhodou, jelikož v angličtině se s Ukrajinci téměř nekomunikuje. Všechny mítinky jsou vedeny výhradně v ukrajinštině, případně ruštině, která je ale velmi omezována a někdy přímo zakázána. Hned po svém nástupu do Kyjeva jsem absolvoval řadu mítinků, kdy jsem byl já jediný na straně NATO a na druhé straně bylo osm až deset funkcionářů hovořících ukrajinsky nebo rusky. Bylo tedy velmi obtížné reagovat na všechny dotazy a zároveň si dělat poznámky. Nicméně jsem to musel zvládnout a získané poznatky se mi velmi hodily při zpracování analýz. Pouze na oficiálních mítincích vysoké úrovně, kde jsou přítomni západní poradci, jsou k dispozici tlumočníci. Pro dokreslení, jenom jeden logistik na ukrajinském GŠ hovoří anglicky. Rovněž téměř všechna dokumentace, se kterou přicházím do styku, je výhradně v ukrajinštině nebo ruštině. Odhadem je to asi okolo devadesáti procent dokumentů. Zbylých deset procent jsou dokumenty, se kterými musí pracovat větší množství funkcionářů, a to zejména na velitelství NATO v Bruselu. Překlad dokumentů je ale velmi časově a finančně nákladnou záležitostí. Překlady si tedy dělám sám, nebo spíše píšu hlavní myšlenky z dokumentů přímo do analýzy v angličtině. Ukrajinská armáda, stejně jako naše, patřila kdysi k tzv. východnímu bloku. Je to pro vás výhodou, orientujete se lépe v jejich technickém vybavení? Oproti západním poradcům jsme samozřejmě ve výhodě. V minulosti jsme měli obdobný systém, a tak se okamžitě orientuji v současných problémech Ukrajinců. Oni totiž v podstatě stále ještě žijí v našich osmdesátých letech minulého století. Mohu říct, že také dokážu okamžitě odhadnout, kam směřují určitým rozhodnutím. Mám při tom pocit, že jsem všechno již jednou absolvoval. Text: Vladimír Marek, foto: autor a archiv Miroslava Pelikána
16
A report 9/2015
A report 9/2015
17
Priority Ústřední vojenské nemocnice: Zelená cesta a Program podpory zdraví pro válečné veterány
ÚVN zjednodušila řídicí strukturu Od letošního července působí ve funkci náměstka ředitele Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice v Praze plukovník Zdeněk Brabec. Co bylo důvodem ke zřízení této funkce, co všechno patří do jeho pracovního portfolia a zda se směrem k příslušníkům Armády České republiky chystají nějaké novinky, na to vše jsme se ho zeptali v následujícím rozhovoru. Pane náměstku, začátek července je pro většinu z nás dobou, kdy přemýšlíme o chvílích volna a odpočinku. Ve vašem případě nastalo zřejmě období tvrdé práce. Můžete nám přiblížit, proč byla tato funkce zřízena a co všechno patří do vaší kompetence? Záměrem zřízení služebního místa vojenského náměstka ředitele nemocnice a jím řízeného úseku bylo komplexní zabezpečení činností, které plní naše nemocnice ve prospěch vojáků z povolání, Ministerstva obrany a AČR, a to z jednoho místa. V této souvislosti také došlo k přehodnocení podřízenosti některých organizačních prvků nemocnice tak, aby byla zjednodušena její řídicí struktura. Od letošního července tedy úsek náměstka ředitele ÚVN zastřešuje zejména oblast personálního řízení, bezpečnosti a krizového řízení, komunikace a propagace, informačních technologií; velmi důležité je také centrální zabezpečení právní agendy ÚVN. Cílem celé reorganizace je využití možných styčných procesů pro efektivnější
řešení jednotlivých úkolů ÚVN a v neposlední řadě také např. optimalizace toku informací. V ideálním případě pak samozřejmě tento úsek bude dlouhodobě organizačním prvkem primárně spolupracujícím s AČR, klíčovým prvkem ÚVN pro řídicí a rozhodovací proces v oblasti uvedených zabezpečovacích činností a samozřejmě taktéž realizátorem těchto činností. Vaší důležitou klientelou, ať už při řešení akutních, nebo preventivních případů, jsou příslušníci Armády České republiky. Součástí nemocnice je i péče o válečné veterány. Chystáte v této oblasti v nejbližší době nějaké novinky? Péče o válečné veterány, ať již o druhoválečné, tak také o novodobé, patřila a patří mezi priority ÚVN. Snažíme se portfolio zdravotní péče rozvíjet a zdokonalovat. Aktuálně je před spuštěním nový program zaměřený na prevenci a podporu zdraví všech válečných veteránů. Pro zabezpečení bezvadného chodu nemocnice je samozřejmě důležité zajistit ji kvalitním personálem, starat se o vybavení jednotlivých odborných pracovišť. Jak si v této oblasti stojí v současnosti ÚVN? Cílem všech členů managementu ÚVN je hledání těch profesně nejlepších lidí pro naplnění základního cíle ÚVN − tedy poskytování kvalitních a bezpečných zdravotnických služeb založených na nejmodernějších léčebných metodách a postupech ve prospěch zdraví a kvality života pacientů. Nelze samozřejmě popřít, že v dnešních podmínkách je kvalitní personál zcela klíčový pro naplnění takového cíle. Také nemohu popřít,
potřeb resortu Ministerstva obrany a AČR, a to především i z úhlu pohledu na nově platný zákon o vojácích z povolání.
že se jedná o úkol v mnoha ohledech nesnadný. Po kvalitně vyškoleném personálu nadšeném pro svou práci je všeobecně velká poptávka a není mnohdy jednoduché vytvořit a zajistit vzhledem ke konkurenci dostatek motivačních prvků. Snahou našeho managementu je, leckdy i v podmínkách omezených možností, usilovat o co nejkvalitnější, nejkompetentnější personál, který je pozitivně motivován pro poskytování nejlepší možné péče pacientům. V průběhu své dosavadní služební a profesní kariéry jsem vždy vycházel z filosofie, že zaměstnancům musí být věnována větší pozornost, neboť jsou to právě lidé, kdo rozhoduje o prosperitě a konkurenceschopnosti zdravotnického zařízení. Personalistika je oborem zasvěceným práci s lidmi, tedy tím nejcennějším, ale i nejsložitějším faktorem, se kterým se v každé organizaci setkáváme. Proto jsem v této souvislosti rád, že se v ÚVN daří zastřešovat a řídit základní personální činnosti, jako je vlastní výkonná personalistika, vzdělávání, profesní rozvoj a odměňování v rámci jednoho organizačního útvaru. Je skutečně nezbytné uvědomit si, že první podmínkou úspěšnosti každé organizace z hlediska strategického plánování je vnímání hodnoty a významu svých zaměstnanců. Hovoříme-li tedy o řízení jakékoliv jiné oblasti (ekonomické, logistické, odborné apod.), nejde o řízení této oblasti jako takové, ale právě o řízení lidí. Osobně si upřímně vážím práce všech našich zaměstnanců. V tomto kontextu je prioritou vedení nemocnice udržení konkurenceschopné úrovně v oblasti odměňování i vytváření náležité úrovně pracovních a sociálních podmínek pro naše zaměstnance. Pokud jde o vojenský lékařský a nelékařský personál, snahou je postupně optimalizovat vojenskou organizační strukturu z hlediska
Ve své funkci jste sice pouhé dva měsíce, ale můžete nám prozradit, jaké máte další plány a co vidíte jako priority pro následující období? Považoval bych za úspěch, pokud by se podařilo tento organizační celek dlouhodobě udržet v pozici příkladně spolupracujícího a nezbytného zásadního „článku“ pro řídicí a rozhodovací procesy vedení nemocnice. Ze své pozice se chci také zasloužit o to, aby se dařilo i nadále rozvíjet poskytování kvalitní, bezpečné a pozitivně vnímané péče naší nemocnice vojákům z povolání, zaměstnancům resortu a příslušníkům dalších ozbrojených složek.
Samozřejmě vnímám jako potřebu podpořit ze své pozice činnosti ve prospěch naší armády. Zejména se jedná o rozvoj a zkvalitnění služeb poskytovaných v rámci programu Zelená cesta a o úspěšné zavedení Programu podpory zdraví pro válečné veterány. Za důležitou považuji i komunikaci ÚVN–armáda. V této spojitosti připravujeme mimo jiné zaměření webových stránek ÚVN na AČR. Budou tam k dispozici informace o službách a činnostech ÚVN ve prospěch vojáků v aktivní službě, těch, kdo se rozhodují do armády či do aktivních záloh vstoupit, i samozřejmě ve prospěch válečných veteránů. V oblasti personálního řízení proto považuji za prioritu posílení a stabilizaci vojenského lékařského i nelékařského personálu.
Mezi důležité oblasti, které si zaslouží zvýšenou pozornost, patří bezesporu bezpečnost a krizové řízení nemocnice. Zajištění bezpečnosti pacientů, ale i zaměstnanců, zejména na pracovištích jako je Emergency, si vyžaduje modernizaci a nové a nové investice do bezpečnostních prvků. Za nezbytný považuji také rozvoj protikorupčního programu ÚVN. A je mnoho dalšího, jako například nastavení elektronického oběhu dokumentů právního charakteru a obchodních smluv, další zdokonalení elektronického systému „Personalistika a mzdy“, ale to už se jedná o interní záležitosti, kterými bych nerad zatěžoval čtenáře. Text: Jana Deckerová a Jitka Zinke, foto: Jan Kouba a archiv ÚVN
Inzerce
„TAM, KDE JINÍ NESTAČÍ“ VELITELSTVÍ
VÝCVIKU—VOJENSKÁ AKADEMIE
Víta Nejedlého 1, 682 01 Vyškov
Pozvánka na 8. ročník odborné konference
Velitel 4. brigády rychlého nasazení vyhlašuje výběrové řízení ve dnech 19. – 23. 10. 2015 na obsazení systemizovaných míst u průzkumných týmů. Požadavky na zájemce: zdravotní klasifikace „A“, fyzická zdatnost – výroční přezkoušení z TP „1“, minimální délka služby v AČR 2 roky, profesní životopis, psychická odolnost, motivace, schopnost pracovat v kolektivu, samostatnost, odpovědnost, rozhodnost.
Zvýšení bezpečnosti provozu vozidel ozbrojených sil pořádanou pod záštitou velitele Velitelství výcviku - Vojenské akademie
Náplň konference: Co nabízíme: služba u prestižních jednotek, práce v odborně zdatném kolektivu, výcvik s moderní výzbrojí a technikou, náročný a atraktivní výcvik, výsadková příprava, pravidelné působení v zahraničních operacích.
Průběh výběrového řízení: registrace uchazečů do 5. 10. 2015 formou zaslání základních údajů, výběrové řízení bude provedeno na VÚj Hradiště, zahájení 19. 10. 2015 v 08:00, přezkoušeni budete z tělesné, topografické, střelecké, odborné, spojovací, zdravotnické, průzkumné a taktické přípravy.
Chcete vědět víc? Kontaktní osoba: mjr. Ing. Petr ČEKLOVSKÝ, e-mail:
[email protected], alc.: 280 231, tel.: 724 048 615, fax: 280 239.
zdokonalovací a speciální příprava řidičů vozidel ozbrojených sil s ohledem na plnění úkolů v mírových podmínkách, zahraničních misích, vývoj dopravních prostředků a rozvoj dopravy; specifické podmínky provozu na komunikacích v místech nasazení v zahraničních operacích; rozšiřování dovedností řidičů k plnění specifických úkolů armády nebezpečného nebo nadrozměrného nákladu a při jízdě v proudu vozidel;
při
přepravě
vymezení požadavků na resortní legislativu v přípravě řidičů vozidel ozbrojených sil; analýza příčin a důsledků nedodržování pravidel provozu na pozemních komunikacích řidičů vozidel ozbrojených sil; poznatky z profesní přípravy vojenských řidičů na nově zavedených typech bojových vozidel; poznatky z přípravy řidičů v resortu Ministerstva vnitra a v soukromé sféře.
Konference je jednou z řady opatření k realizaci Národní strategie bezpečnosti silničního provozu v podmínkách resortu Ministerstva obrany.
Termín konání konference:
3. a 4. listopadu 2015
Místo konání konference:
Velitelství výcviku—Vojenská akademie, Vyškov, Vojenský klub posádky Vyškov
Další podrobnosti na http://www.vavyskov.cz/konference-2015
18
A report 9/2015
A report 9/2015
19
Historie a současnost jednoho z nejstarších podniků leteckého průmyslu
A kvíz
Leteckých opraven Malešice v roce 1915 v Karlíně zahájila výrobu leteckých pístových motorů typu Hiero a jako jediná na našem území tak v té době sériově vyráběla letecké motory. Rostoucí firma se postupně začlenila do Českomoravských strojíren a v roce 1927 se stala součástí koncernu Českomoravská−Kolben−Daněk. Část výroby a oprav leteckého oddělení ČKD Praga byla následně v roce 1942 přesunuta z Libně do nově vybudovaných objektů v Malešicích, které se jako jediné
Historie
Historické kořeny LOM Praha, s. p., jsou spojeny s firmou Breitfeld−Daněk, která úzce spojena s rozvojem českého letectví. O rok později podnik rozšířil nabídku svých služeb o výcvik leteckého personálu Armády ČR v nově vytvořeném Centru leteckého výcviku v Pardubicích. Dceřiná společnost VR Group, a. s., se věnuje vývoji leteckých a pozemních taktických simulátorů a simulačních technologií. Hlavním předmětem činnosti podniku je zajišťování životního cyklu letecké techniky.
Co vše se opravuje
Hlavním předmětem činnosti LOM Praha jsou údržby, opravy, generální opravy a modernizace letecké techniky Mil. Podnik se rovněž soustředí na vývojové aktivity v oblasti letecké techniky. Chloubou je světově unikátní hloubková modernizace vrtulníku Mi-171Š pro Armádu České republiky. Podnik má schopnost
pověď: b
LOM Praha, s. p., se zabývá modernizací a opravami vrtulníkové techniky. Má certifikáty ruského výrobce na kompletní údržbu a přestavby. Nabízí komplexní služby provozovatelům vrtulníků rodiny Mil od výcviku pilotů i pozemního personálu přes údržbu, servis až po modernizace a zástavby nových avionických, komunikačních, zbraňových či ochranných systémů. Tradičním zákazníkem LOM Praha je Armáda ČR, což je logické vzhledem ke zřizovateli podniku, kterým je Ministerstvo obrany. Firma se v rostoucí míře orientuje i na zahraniční zakázky vzhledem k rozsáhlým certifikacím ruských konstrukčních kanceláří MVZ Mil a OAO Klimov, dále mezinárodního leteckého výboru MAK a domácích leteckých autorit.
zachovaly po druhé světové válce a staly se základem dnešního podniku. V roce 1954 se podnik osamostatnil a přešel pod správu Ministerstva národní obrany. Skladba produktového portfolia se měnila a byla vždy odrazem typů letecké techniky provozovaných ve státních ozbrojených silách. V podniku se opravovaly především motory letounů řady L-29/39, MiG, Suchoj a vrtulníku Mi-4, později pohonné jednotky vrtulníků řady Mi. Součástí výroby vždy zůstávaly opravy a později produkce konstrukčně unikátních pístových motorů, které už přes 20 let pohání letouny Zlín Z-142CAF, na kterých podstupují základní letecký výcvik všichni piloti AČR. S účinností od 1. 7. 1989 byl zřízen státní podnik Letecké opravny Malešice a od roku 2003 se stal nástupnickou organizací Leteckých opraven Kbely, s. p., a příspěvkové organizace VTÚL a PVO, jejichž tradice byla rovněž
Správná od
Státní podnik, který se podílí na českém obranném leteckém průmyslu, slaví významné jubileum. Čelní opravárenský závod pro vrtulníky řady Mi v zemích NATO a EU s uzavřeným cyklem oprav s tradičním zákazníkem Armádou ČR vstupuje do druhého století své existence, kterou provázela řada úspěchů, ale i nesnadných okamžiků.
voval pletně reno é době kom odel se jednalo? n áv d e n v ký m Podnik vrtulník. O ja c) Mi-4 prezidentský Mi-8 ) b 24 a) Mi-
se „pod jednou střechou“ postarat o celý stroj, avšak opravy a renovace motorů jsou to, oč tady běží. Čeští odborníci dokáží rozebrat, zkontrolovat a opravit motory vrtulníků Mi-8/17/171/24/35 (Klimov TV3-117 MT/V/VM/VMA a startovací jednotky AiI-9V) a cvičných proudových letadel L-39 Albatros (Progres Ivčenko AiI-25TL). Letecká technika se opravuje po přesně daném počtu odlétaných hodin nebo určitém čase, kdy je třeba podrobit ji předepsané technické kontrole. Jednou za čas je pak nutná komplexní generální oprava. Například generální oprava vrtulníku Mi-17 se provádí po 1 000 odlétaných hodinách (dle verze) nebo deseti letech. Během generální opravy se doslova rozebere celý vrtulník a pečlivě se prověří jeho jednotlivé díly a systémy. Předepsaný postup pro provádění oprav je jasně určen výrobcem. Zvláště velký důraz, v případě vrtulníků, se klade na motory a na tzv. reduktor, což je převodová skříň, zajišťující přenos krouticího momentu motoru na hlavní a vyrovnávací (ocasní) rotor. Svět letectví je svět certifikátů, a proto při příchodu do dílenských prostor podniku lze spatřit „nejdražší stěnu“ LOM Praha, kde visí řada certifikátů od jednotlivých leteckých výrobců i leteckých autorit, domácích i zahraničních, které podniku povolují provádět servisní, vývojové i výcvikové práce. Nalezneme zde certifikace od konstrukční kanceláře vrtulníků Mil, výrobce motorů Klimov i Motor Sich, dále pak i certifikáty ruských i českých leteckých autorit, ale také i certifikát NATO „Secret“. Podnik se díky rozsáhlé sbírce certifikátů pyšní světově unikátním postavením. Na rozdíl od jiných firem dokáže provést kompletní generální opravu nebo modernizaci vrtulníků Mi-17/171/24/35.
Oprava motoru a převodovky Oprava motoru či převodovky je věda, která předpokládá naprostou bezchybnost,
ostatně jako vše v leteckém průmyslu. Motor a reduktor se v hangáru (Kbely) odstrojí a pošlou se do závodu v Malešicích. Zde se motor i reduktor „do šroubku“ rozeberou na jednotlivé komponenty a díly. Po očištění putují jednotlivé díly, opět dle přesně daných postupů certifikovaných výrobcem, na kontrolu technického stavu. Kromě vizuální kontroly (rez, opotřebení) se důležité části přeměřují, zda nedošlo při provozu k rozměrovým změnám (deformacím). Jedna z nejdůležitějších částí kontroly je tzv. defektoskopická zkouška, odhalující možné vlasové trhliny v dílech. Kapilární defektoskopická zkouška odhaluje povrchové trhliny u nemagnetických součástek pomocí vzlínavé kapaliny, která pronikne do těch nejjemnějších trhlin. Pod UV lampou pak vzlínavá kapalina usazená v případných trhlinách efektně svítí. Vadné součástky se opravují či se přistupuje k jejich kompletní výměně. Pokud je kus opravitelný, opraví se. Pokud je neopravitelný, je potřeba kontaktovat výrobce a sehnat díl nový. V případě složitějších dílů se pak často přistupuje k opravám. Vždyť jen samotná hřídel hlavního rotoru má cenu několika desítek tisíc amerických dolarů. Ke slovu tak přichází například broušení (odstraňuje se poškození atd.) a nanášení nové vrstvy tvrdého materiálu a obnova povrchových ochran. Kapitolou samou o sobě je testování pohonných jednotek. Musíme si uvědomit, jak je třeba výkonné motory testovat. Vždyť dvojice motorů Klimov TV3-117VM vrtulníku Mi-17 disponuje výkonem 2 × 1 633 kW (2 × 2 190 koní), celkově tedy 3,326 MW. „Každý motor je potřeba důkladně diagnostikovat a testovat. Testování pohonných jednotek na samotném vrtulníku je nemožné, jelikož potenciální závada by mohla způsobit vážnou nehodu. V lepším případě by se pak závada projevila až po předání vrtulníku klientovi a způsobila podniku finanční škody v reklamačním řízení,“ doplňuje Ing. Jiří Hlůže, ředitel závodu letecké techniky. Během testu se do prostoru reduktoru vhání olej
o přesně dané teplotě. Při výstupu oleje z reduktoru se také kontroluje jeho teplota a měří se průtok oleje. Každý mechanický pohyb vyvolává teplo. Pokud jsou všechny součástky správně usazené, vytékající olej odvádí určité správné množství tepla. Špatně usazená součástka nebo součástka se špatnými rozměry (tvar ozubeného kola) se více mechanicky namáhá a produkuje více tepla. Pracovník na výstupu pak zaznamená zvýšené množství tepla oleje, které jasně indikuje, že v této změti ozubených koleček něco nehraje. Doufejme, že i přes nelehkou dobu a sankce bude státní podnik LOM Praha vzkvétat a dokazovat, že patří ke špičce nejen u nás, ale i ve světě. Text: Michal Voska, foto: autor a LOM Praha
20
Hrdinové všedních dnů
A report 9/2015
POPRVÉ „na vlastní triko“ Horký srpnový víkend dával tušit, že si to letošní setkání příznivci motorového paraglidingu parádně užijí. Na místo setkání poblíž města Králíky dorazil i praporčík Michael Šnajdar, příslušník 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic, aby přednášel o první pomoci. Netušil však, že ještě předtím bude muset bojovat o život jednoho z účastníků.
Letošní léto dosáhlo snad na všechny teplotní rekordy a zdravotničtí záchranáři vyjížděli k mnoha případům kolapsů právě z vysokých teplot. Proto nebylo divu, když i na setkání motorových paraglidistů k jednomu kolapsu došlo.
Základem je správná diagnóza „Byl jsem přivolán s tím, že někdo zkolaboval,“ vzpomíná praporčík Michael Šnajdar. „Nejprve mě napadlo, že to musí být z horka a že dotyčnému zvednu nohy a bude po problému, ale už první pohled na modrajícího člověka mě rychle přesvědčil o opaku.“ Když doběhl na místo, dva muži už začínali s oživováním. Naštěstí díky přednášce měl vše potřebné s sebou. Protože postižený nedýchal, připojil ho na automatizovaný externí defibrilátor (AED), a muž v bezvědomí tak postupně absolvoval tři výboje. Mezitím trojice zachránců neúnavně pokračovala v resuscitaci. „Oba kolegové, jeden povoláním veterinář, druhý policista, s tím měli již zkušenosti, což bylo velké plus,“ konstatuje Šnajdar a dodává: „Krátce po příjezdu zdravotnické záchranné služby se nám podařilo pacienta rozdýchat. Potvrdila se také naše prvotní diagnóza, že muž dostal infarkt.“ Během vyprávění však zdravotnický záchranář připomíná i stinné stránky podobných situací, a to jsou překážející hloučky zvědavců. „Postávali tam relativně mladí lidé. Chlapi, pojďte nám pomoct, volal jsem na ně. Marně, nabídl se jen šedesátiletý penzista,“ konstatuje smutně.
A report 9/2015
21
Nad rubrikou Hrdinové všedních dnů převzal záštitu ministr obrany České republiky Martin Stropnický. Měl by to být také on, kdo jednomu z vybraných předá zvláštní cenu Vojenský čin A reportu.
Plusem na obvazišti je kolektiv
V současné době působí na obvazišti 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích a práce mu vyhovuje zejména variabilitou – zabezpečení výcviků, školení, odborná praxe, výcvik CLS. „Největším plusem na obvazišti je kolektiv,“ svěřuje se záchranář. „Všichni si rozumíme a v žádném problému není příliš těžké najít společné řešení a i přes opravdu značnou pracovní vytíženost zvládáme pod vedením praporčice Marie Mindlové všechny úkoly plnit.“ Určitě by uvítal více prostoru pro odbornou praxi ve zdravotnických zařízeních a stanovištích zdravotnické záchranné služby, ovšem splnění předepsaných padesáti procent pracovních dnů zahrnujících odbornou praxi je zejména otázka dalšího zdravotnického personálu. Nedostatek času na předepsanou odbornou praxi však řeší i ostatní obvaziště v armádě. „Předpisy jsou jedna věc a realita druhá,“ krčí rameny Šnajdar.
i finanční a materiální zabezpečení společně s jistotou zaměstnání po skončení studia,“ doplňuje praporčík Šnajdar. Odborné zkušenosti pak získal zejména na odborné praxi v pardubické krajské nemocnici, Fakultní nemocnici v Hradci Králové a na Územním středisku zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje v Ústí nad Orlicí při studiu na Fakultě vojenského zdravotnictví. „Všem jim musím poděkovat, protože všechno, co umím, to jsem se naučil díky tamním odborníkům a jistotu stejně získáte až vlastními zkušenostmi, ne teorií,“ říká závěrem sympatický záchranář.
S účastí v misi by neváhal Ve volném čase praporčík Michael Šnaj dar relaxuje zejména běháním, ale k jeho koníčkům patří i historie a literatura. „Fyzička je pro každého vojáka základ a při běhu si skvěle vyčistíte hlavu,“ usmívá se mladý zdravotník. „A do mise? Šel bych hned, ale bohužel u strakonického útvaru je šance minimální. Ale určitě bych neváhal.“ Text: Jana Deckerová a kpt. Jana Samcová, foto: archiv 25. protiletadlového raketového pluku
Inzerce
Zdravotnictví v krvi
Zachovat si chladnou hlavu
„Zpětně jsem si uvědomil, že zachráněný muž má jistě rodinu, přátele, ale v daný okamžik šly tyto myšlenky a všechno ostatní stranou,“ vzpomíná Šnajdar. „Resuscitaci mám natrénovanou už od školy, proto vím, jak je důležité zachovat si především chladnou hlavu a nezmatkovat.“ Nebyla to jeho první neodkladná resuscitace, s těmi se již na odborné praxi na výjezdových stanovištích se zdravotnickou záchrannou službou setkal. „Ale poprvé jsem takto zasahoval tzv. na vlastní triko, bez přítomnosti civilních zdravotnických záchranářů, a velícím neodkladné resuscitace jsem se stal sám,“ líčí okamžiky při záchraně praporčík. Jeho profesionální přístup ocenili i organizátoři akce motorového paraglidingu. Jeden z nich, Jaroslav Šilar, později na strakonický útvar zaslal děkovaný dopis, ve kterém napsal: „Jeho zásah byl rychlý, vysoce odborný, a jak jsme se následně dověděli od lékaře z letecké záchranné služby, bez jeho pomoci by pacient zemřel. Jsme velmi rádi a hrdí, že v české armádě slouží takoví profesionálové.“
„Jsem rád, že to dobře dopadlo, ale určitě nechci svoje zásluhy zveličovat,“ konstatuje skromně Michael Šnajdar. „Dělal jsem jen svoji práci.“
Do armády jako záchranář
Do české armády vstoupil Michael Šnaj dar už v devatenácti letech, ještě jako student Univerzity obrany Fakulty vojenského zdravotnictví v oboru zdravotnický záchranář. V závěru posledního ročníku dostal spolu s ostatními studenty na výběr místa, kam by mohl po škole nastoupit. Bučovice, Chrudim, Jindřichův Hradec, Žatec nebo Strakonice. Nakonec zvítězil protiletadlový raketový pluk. „Vybral jsem si Strakonice, a to zejména kvůli školicímu středisku výcviku CLS (Combat Life Saver) pro vzdušné síly, jejichž vizitkou toto centrum nejen v očích zdravotnické služby skutečně je,“ vzpomíná na své začátky Šnajdar. „V souvislosti s tímto centrem jsem se dostal tváří v tvář realitě vojenské administrativy a byrokracie, kdy zejména po materiální stránce bylo hodně zanedbávané. V posledním půlroce se věci posunuly mírně dopředu, ale stále doufáme, že se nám dostane větší − nejen finanční − pozornosti.“
Už od mala věděl, že se bude pohybovat ve zdravotnickém prostředí. Měl to zkrátka v krvi. „Zdravotnictví máme v rodině, téměř polovina příbuzných jsou zdravotníci – od všeobecných sester, radiologického asistenta až k zdravotnímu laborantovi, takže k podobným oborům jsem měl už od mala blízko,“ usmívá se praporčík od protiletadlovců. Proto se v posledním ročníku ústeckoorlického gymnázia rozhodl pro dráhu zdravotnického záchranáře. Fakultu vojenského zdravotnictví si vybral, protože se tehdy ještě domníval, že ho vojenská škola na vybraný obor připraví nejlépe. „Samozřejmě pro mě bylo lákavé
VYHLAŠUJE
Výzva V nové rubrice Hrdinové všedních dnů bychom chtěli upozornit na statečné a obětavé jedince, kteří mnohdy nikým nepozorováni žijí vedle nás. Je tedy jen na vás, našich čtenářích, ale i na velitelích všech stupňů a vojenských kolektivech, abyste posílali své návrhy, o kom konkrétně bychom v této rubrice měli psát. Pokud se bude jednat skutečně o mimořádný čin, naše redakce k vám přijede a společnými silami připravíme portrét dotyčného. V lednu příštího roku komise vybere jeden z průběžně publikovaných příběhů a vyhlásíme vítěze ceny Vojenský čin A reportu. Předem vám děkujeme za spolupráci.
Službu u jediného výsadkového praporu AČR v kolektivu výsadkářů motivovaných jako ty.
Kompletní výroční tělesné přezkoušení AČR Uplavat 300 m Překážkové dráhy Běhy a pochody se zátěží Psychotesty Účastníci výběrového řízení v obou kategoriích („štáb“ a „bojové jednotky“) musí mít předpoklady získat lékařské vysvědčení A-schopen jako výsadkář
Zahraniční nasazení v místech jako Afghánistán a Mali. Atraktivní výcvik, a to včetně výsadkového se všemi příplatky a výhodami s ním spojenými. V případě zájmu zašli přihlášku do 23. září na
[email protected] Další info na FB, Wiki a YouTube: „43. výsadkový prapor Chrudim“
22
Domino
A report 9/2015
A report 9/2015
Zaujalo nás v poslední době Externím poradcem a koordinátorem náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Josefa Bečváře pro oblast aktivní zálohy byl jmenován kapitán v záloze Ludvík Cimburek. Jeho pracovní náplní bude spolupráce na zpracování dokumentace související s oblastí AZ, bude se podílet na implementaci Koncepce aktivní zálohy i na odborném řízení AZ s důrazem na plánování a zabezpečení přípravy v AZ. Univerzita obrany slavnostně vyřadila dvě stovky letošních absolventů během tradičního ceremoniálu v kasárnách Šumavská v Brně. Všichni studenti byli symbolicky vyřazeni prostřednictvím nejlepšího studenta Univerzity obrany, poručice Michaely Halické. Tu rektor-velitel školy Bohuslav Přikryl v přítomnosti ministra obrany Martina Stropnického a prvního zástupce náčelníka Generálního štábu AČR Jiřího Balouna „pasoval“ univerzitním mečem před bojovým praporem školy.
Ve Vyškově se v rámci odborně-taktického a zároveň certifikačního cvičení Sahel konala závěrečná prověrka připravenosti vojáků 6. jednotky ÚU EUTM, které čeká mise v Mali. Jednotka je složená převážně z příslušníků 41. mechanizovaného praporu Žatec a jejich úkolem bude především doprovázet konvoje, velitele operace a příslušníky mezinárodního hlavního velitelství operace EUTM, ale také poskytovat síly rychlé reakce, chránit velitelství mise v hlavním městě Bamako a vést výcvik příslušníků malijských ozbrojených sil.
Osádky vojenských víceúčelových vrtulníků W-3A Sokol z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích přispěly k úspěšným zásahům při hašení požárů. Celkem vojenští piloti hasili na sedmi místech, zejména u obcí Zdice v okrese Beroun, Chanovice v okrese Klatovy, Šindelová na Karlovarsku a u Dobříve u Rokycan. Například u obce Mladotice pak zasahovali s podvěšeným bambi vakem ve prospěch hasičů až do pozdních večerních hodin.
Další dvě desítky nových příslušníků aktivní zálohy se staly jejími právoplatnými členy. Na Velitelství výcviku − Vojenské akademii úspěšně prošli úvodním šestitýdenním kurzem základní přípravy, převzali absolventský certifikát a složili slavnostní přísahu. Současně se stali vedle jednotky 6. ÚU EUTM Mali součástí právě probíhajícího cvičení Sahel. Vojenský technický ústav navštívil první místopředseda Senátu Parlamentu České republiky Přemysl Sobotka. Seznámil se zde s dílčími projekty, které by v případě potřeby mohly být nasazeny mimo jiné k eliminaci negativních jevů spojených s bezpečnostní situací. Jednalo se zejména o průzkumné, monitorovací a pozorovací komplety, přepravní boxy Biobox a bezpilotní prostředky.
Manželka prezidenta republiky Ivana Zemanová navštívila české vojáky v Afghánistánu. Na kábulském letišti HKIA přivítal první dámu velitel 11. úkolového uskupení AČR v operaci Resolute Support plukovník David Schnábel. Návštěva byla zahájena prohlídkou kábulské základny HKIA, po níž se konal brífink k seznámení s prostředím a bezpečnostní situací v Kábulu. Pak následoval přesun na mezinárodní základnu Headquarters v Kábulu a po návratu na základnu se Ivana Zemanová setkala s vojákyněmi 11. úkolového uskupení AČR.
Téměř 400letou historii vojenské posádky v Opavě připomíná výstava v Knihovně Petra Bezruče v Opavě. Třicet panelů přináší informace o řadě významných vojenských osobností.
Při příležitosti připomenutí 70. výročí návratu československých letců do vlasti byla na Hradčanském náměstí v Praze k vidění maketa letounu Spitfire Mk. IX. Slavnostní akce se zúčastnili poslední žijící letci RAF, plukovník Pavel Vranský, plukovník Emil Šneberg a generál Emil Boček.
Ve Vyškově se zúčastnily téměř tři stovky budoucích policistů dalšího běhu kurzu nástupní přípravy příslušníků Policie České republiky. Tento kurz, jejž spolupořádá Velitelství výcviku − Vojenská akademie, se ve Vyškově konal již poněkolikáté. Příprava budoucích policistů vychází z meziresortní dohody o spolupráci ministerstev obrany a vnitra.
U haly starého letiště Praha-Ruzyně byl u příležitosti 70. výročí návratu československých pilotů RAF do vlasti odhalen památník věnovaný letcům RAF. Do bojů s hitlerovským Německem se jich v řadách britské RAF během druhé světové války zapojilo bezmála dva a půl tisíce. Za resort se slavnostního aktu zúčastnili náměstkyně pro řízení sekce právní MO Alena Netolická a náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Josef Bečvář.
23 Ve Slavnostní síni Národního památníku v Praze na Vítkově se uskutečnil nástup příslušníků Armády České republiky po návratu ze zahraničních operací. Medaile Za službu v zahraničí převzali vojáci 15. jednotky AAT úkolového uskupení Armády České republiky v zahraniční operaci Resolute Support, 1. zastoupení na velitelstvích zahraniční operace Resolute Support v Afghánistánu a 11. skupiny námořní operace Evropské unie NAVFOR Atalanta ve Velké Británii. Některým z nich byly zároveň uděleny Záslužné kříže ministra obrany ČR a čestné odznaky AČR Za zásluhy.
Na zámku v Lánech se sešel prezident republiky Miloš Zeman s náčelníkem Generálního štábu AČR generálporučíkem Josefem Bečvářem a jeho zástupci k neformálnímu pracovnímu setkání. Tématem setkání byla výměna informací k aktuální bezpečnostní situaci a hrozbám ve světě, ale hovořilo se i o čerpání rozpočtu AČR a o potřebě stabilního a růstového rozpočtu pro další období spojené s realizací jednotlivých kroků Koncepce rozvoje AČR. Diskutovala se i současná aktuální problematika migrace.
Náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Josef Bečvář navštívil naše vojáky působící na Sinajském poloostrově v rámci operace MFO (Multinational Force and Observers). Při této příležitosti se představitel české armády setkal s poradcem egyptského ministra obrany pro mezinárodní vztahy Mohamedem El Keshkym. Hovořili i na téma možností vzájemné spolupráce mezi egyptskými a českými ozbrojenými silami.
Vláda České republiky vyslovila veřejný zájem na zachování Centra biologické ochrany Těchonín a jeho zdravotnického zařízení − specializované infekční nemocnice − ve struktuře Ministerstva obrany. Vláda tak zohlednila vybavení a možnosti Centra biologické ochrany při řešení mimořádných událostí a krizových situací s možnými závažnými epidemiologickými dopady na civilní obyvatelstvo.
Vláda ČR schválila realizaci veřejné zakázky na pořízení 20 kolových obrněných vozidel Pandur. Konkrétně půjde o nákup 6 kusů kolových obrněných vozidel velitelsko-štábních a 14 kusů kolových obrněných vozidel spojovacích na podvozkové platformě Pandur II 8×8, včetně souvisejícího logistického zabezpečení a školení.
Na atletickém mistrovství světa v Pekingu triumfovala Zuzana Hejnová, jejímž mateřským klubem je ASC DUKLA. Ve finále běhu na 400 metrů překážek porazila všechny soupeřky a do cíle doběhla s náskokem v čase 53,50 sekund, což je světový výkon roku. Po dvou letech se tak stala opět mistryní světa a do České republiky dovezla zlatou medaili.
24
A report 9/2015
Náročný závod ve Vyškově vyhrál příslušník 72. mechanizovaného praporu Přáslavice
Army Run Nadrotmistr Jakub Červenka se stal vítězem extrémního překážkového běhu s názvem Army Run, který se na Vyškovsku běžel letos poprvé. Akce, na níž se podílelo i Ministerstvo obrany a Armáda ČR, se zúčastnilo 800 běžců, kteří si sáhli na samé dno svých sil. Army Run odstartoval ve vojenském újezdu Březina u Vyškova v sobotu 22. srpna přesně v 10 hodin. Běžci, vyznavači extrémních sportů z celé republiky, na trať vybíhali po skupinách v pětiminutových intervalech. Hned po startu je čekala první nepříjemná překážka, a to podplavání klád v bahnitém výmolu. Před sebou pak měli běžci ještě dalších devět kilometrů tratě a 31 překážek. Po všem známých žabácích a dalších několika jednodušších úkolech je čekala takzvaná trať bojovníka, která jinak slouží k výcviku vojáků. Závodníci ji museli zdolat s 15kilogramovým batohem na zádech. Čekalo je ručkování, přelézání zdi, plazení a mnoho dalších útrap, díky kterým je závod tolik vyhledávaný a oblíbený u široké veřejnosti. Samozřejmě, nic se neodpouštělo. Kdo úkol nezvládl, toho čekalo trestné kolečko nebo „angličáci“. Nástrahou v druhé půli běhu byly také zvukové efekty, které zněly v tmavých prostorách, kterými museli závodníci probíhat. Šlo například o štěkot psa nebo pláč dítěte. Poslední překážkou byly zdvihy.
Dukláci v čele
Závodu, který se konal pod záštitou ministra obrany Martina Stropnického, se zúčastnili také vrcholoví sportovci z Armádního sportovního centra DUKLA, a to ve dvou týmech. Družstvo Dukla I. bylo ve složení Miroslav Dvořák a Tomáš Portyk a Dukla II. ve složení Dušan Kožíšek a Jakub Antoš. Družstvo Dukly I. vyhrálo v kategorii týmů s výsledným časem 1:06 h. Jen s odstupem několika vteřin za nimi skončil druhý tým Dukly. Závod si vyzkoušeli i profesionální vojáci. Hlavním vítězem překážkového běhu Army Run ve Vyškově se stal symbolicky profesionální voják – nadrotmistr Jakub Červenka ze 72. mechanizovaného praporu z Přáslavic − s výsledným časem 1:01 h.
Tak trochu jiný závod
Popularita závodů s armádní tematikou roste. Vše, co je úspěšné, je často kopírováno, a tak se každý rok koná již několik desítek závodů. Ovšem jen některé si
zachovávají punc originality, záštity ministerstev a význačných osob. Army Run k nim bezpochyby patří i díky originálnímu pojetí, které je každým rokem rozšiřováno a upravováno, aby si každý přišel na své. Nemalou měrou k tomu přispívají i bývalí vojáci či vojáci aktivní zálohy. Z ohlasů účastníků je patrné, že nejzábavnější pro ně je právě takový závod, který je vždy tak trochu jiný, nicméně organizace je profesionální a překážky až dechberoucí (po zásahu paintballovou kuličkou do hrudi doslovně dechberoucí). Tunel, kde se každý účastník cítil jako voják Vietkongu, který se plazí ve stísněném, temném prostředí, pobavil, ale připravil i perné chvilky zejména klaustrofobikům. Mnozí si tak sáhli na dno svých možností, jak fyzických, tak psychických.
Část zisku na dobrou věc Kromě zábavy, odhodlání a prověření svých schopností přispěl každý účastník i na dobrou věc. Organizátor závodu věnoval část zisku z každé zakoupené vstupenky na Nadaci policistů a hasičů. Ta je neziskovou organizací zřízenou za účelem zlepšení životních podmínek dětí, které vyrůstají v rodinách policistů nebo hasičů, kteří zemřeli při výkonu služby. Nadace také pomáhá více jak 40 těžce tělesně postiženým policistům nebo hasičům, kteří utrpěli zranění v souvislosti s výkonem služby. Další závod Army Run se uskuteční zhruba ve stejné době v příštím roce. Pořadatelé slibují nové, neokoukané překážky a minimálně stejnou atmosféru, jaká byla v letošním roce. Text: Michal Voska, foto: Martin Kozak
manuál profesionálního vojáka kaleidoskop
Maskování jednotlivce V rubrice Manuál profesionálního vojáka přinášíme praktické rady z nejrůznějších oblastí, které nerozlučně patří ke službě a životu profesionálního vojáka. Postupně se tedy zaměříme na zdravotnictví, topografii, taktiku, zbraně, minové nebezpečí, péči o výstroj, logistiku, přežití, chování v zajetí atd. Tentokrát se budeme věnovat maskování jednotlivce. Voják snadno viditelný na bojišti se bohužel velice rychle může stát mrtvým vojákem. Toto pravidlo platí již řadu desetiletí. Nic na tom přitom nemůže změnit ani skutečnost, že současné vyspělé prostředky průzkumu dokáží odhalit sebelépe zamaskovaného vojáka. I nadále platí, že kvalitní maskování a krytí výrazně zvyšují šanci jedince na přežití. Ne každý protivník je totiž natolik technicky vyspělý, aby v masovém měřítku disponoval těmi nejmodernějšími průzkumnými prostředky.
Obličej je nejviditelnější
Maskování vojáka by mělo začínat u té nejviditelnější části – obličeje. V noci totiž dochází k mnohem ostřejším kontrastům. Světlá barva pokožky je tak viditelná až na tři tisíce metrů.
Ze všeho nejdříve se na obličej nanáší základní maskovací barva, s jejíž pomocí se zakryjí všechny světlé a lesklé plochy pokožky. Bez ohledu na její barvu totiž její lesklý povrch v noci odráží svit měsíce. A i tento lesk je potřeba eliminovat. Dále je nezbytné zakrýt nejvýraznější prvky obličeje, tedy změnit obrysy především očí, nosu a úst. Rozbít a deformovat typické rysy tváře. Rovné a dlouhé tvary (tzv. tygří maskování) jsou vhodné do lesa a do přírodního terénu. Platí přitom, že pruhy by měly být vedeny šikmo přes obličej. Naopak velké, oblejší tvary se hodí pro boj v zastavěném terénu, ve městě. Standardním materiálem pro maskování obličeje je k tomuto účelu vyráběný maskovací krém. Pokud není k dispozici, je nutné pro maskování obličeje využít improvizovaných prostředků, jako jsou saze, uhlíky, nafta či zplodiny z výfuku automobilu. Vhodný je i opálený korek. Obličej se rovněž může zakrýt kousky staré maskovací sítě. Většinou se příliš nehodí jílovitá hlína, kterou v minulosti vojáci rovněž používali. Po čase totiž vyschne, zesvětlá a v některých případech spíše demaskuje. Občas se také stává, že si voják udělá masku obličeje, a zapomene na krk, uši či ruce. Sebemenší kousek nekryté pokožky ho přitom může prozradit. Pro zakrytí rukou jsou vhodné rukavice. Ideální jsou kevlarové, perfektně plní především ochrannou funkci. Pokud však nejsou k dispozici, je možné použít i standardní armádní výstroj, tedy rukavice kožené anebo pletené. Kromě maskovací funkce plní i tu ochrannou. Ruce jsou pro vojáka velice důležité, proto je potřeba je chránit i před nepříliš vážným poraněním.
Narušení siluety postavy
Další fází při maskování vojáka je narušení siluety hlavy a ramen. K tomuto účelu se hodí především maskovací šála, síťka na přilbě, klobouk, anebo opět kus staré maskovací sítě. Za síťku na přilbě či za pásky a upínací řemeny na pokrývce hlavy a stejnokroji je možné uchytit jutový materiál, zbytky maskovací sítě či větývky a trsy trávy. S přírodním materiálem je ale potřeba nakládat velice opatrně. Rychle usychá a mění barvu. Tím, že větývky porostu rychle ztrácejí vodu a obsah chlorofylu, zobrazují se na obrazovce infrapřístroje ve zcela jiných odstínech. Působí tak mnohdy jako demaskující prvek. Když nezbývá nic jiného než použít přírodní materiál, je potřeba volit suché trávy či větvičky, které jsou zbaveny vody. Ať použijeme jakýkoliv materiál, je ho potřeba upevnit tak, abychom ho během přesunu nepoztráceli. Neměl by ani překážet pohybu vojáka.
kaleidoskop
A report 9/2015
Záchrana, prevence a bezpečnost
Obdobným způsobem se postupuje při narušení siluety postavy vojáka. Vždy je však potřeba důsledně volit odstíny maskovacího materiálu podle barvy terénu, ve kterém se budeme pohybovat. Další zásadou je, že přehnané maskování má podobný demaskující účinek jako nedostatečné maskování. Navíc je potřeba brát ohledy na pohyblivost vojáka. Maskování by nikomu nemělo bránit v případném boji. Velkou pozornost je potřeba věnovat všem kovovým či skleněným předmětům, které mohou odrážet světlo. Především se to týká polní lopatky, dalekohledu, kompasu, brýlí, osobní zbraně. Všechny lesklé předměty, pokud nemají speciální antireflexní úpravu, je potřeba ukrýt v pouzdrech anebo omotat jutovým materiálem.
Obrněný transportér Pandur, Land Rover Defender 130 Kajman, čtyřkolka Bombardier, ale i zásahové vozidlo pyrotechnické služby nebo lehké obrněné vozidlo pro radiační, chemický a biologický průzkum. To a další svoji výstroj a výzbroj představila Armáda České republiky při Dni integrovaného záchranného systému koncem srpna na Výstavišti Praha v Holešovicích.
Pozor na osvětlené pozadí
V případě osobní zbraně je nutné rovněž narušit její charakteristický tvar. K tomuto účelu slouží bílá, černá či barevná speciální izolační páska, která se nalepí příčně přes charakteristické součásti zbraně, jako je hlaveň, pažba či zásobník. Opět je možné použít zbytky maskovacích sítí, oděvů či proužky juty. V tomto případě se ale musí brát zřetel na to, aby nebylo nikterak omezeno funkční použití zbraně. Špatně umístěné jutové maskování může omezovat například správné uchopení zbraně, a tím i přesnost střelby. Charakteristický tvar má i celá řada dalších předmětů patřících do výbavy vojáka. Jedná se například o tornu, vysílačku, přilbu. I tyto protivníkovi dobře známé tvary je potřeba „rozbít“. Důležitou zásadou je pohybovat se co nejméně v otevřeném terénu s osvětleným pozadím. Silueta hlavy a ramen, případně
27
celé postavy, je viditelná na dálku. V přírodě se dá jen obtížně s něčím zaměnit. Jednotka přesunující se lesem nemusí být z pochopitelných důvodů tak důkladně maskována. Přírodní maskování zůstává nadále základním a prvořadým způsobem. Je totiž z materiálního hlediska nenáročné a nejsnadněji dostupné. Využívá přírodních vlastností terénu, jeho členitosti, barevnosti a veškerých dostupných úkrytů.
Prozrazuje i hluk a pach
Maskování se ale samozřejmě netýká pouze vizuální oblasti. Stejně důležitá jsou opatření, která mají zabránit prozrazení vojáků v důsledku nadměrného hluku při pohybu jednotky či kvůli pachu. Nejvíce hluku samozřejmě při přesunu vydává bojová technika. Pro pěší přesun pak platí zásady, že veškeré kovové součásti výstroje a výzbroje by měly být obaleny jutou tak, aby při pochodu o sebe nezvonily. Namísto mluveného slova se při bojové misi používají výhradně předem domluvené signály. Na maximálně možnou míru je nezbytné omezení rádiového provozu. Stejně důsledně je potřeba zabránit prozrazení jednotky v důsledku pachové stopy. Nejnebezpečnější jsou z tohoto hlediska výfukové plyny automobilů a vůně z přípravy teplé stravy. Obě činnosti je tedy potřeba minimalizovat. Vařit by se mělo zásadně ve dne, kdy je vzduch teplejší a vůně potravin tak snáze zaniká v ostatním zápachu, který je výraznější. Odpadky z potravin při přesunu důkladně ukrýváme, nejlepší je zahrabat je do země. Pokud se zdržujeme na nějakém místě například kvůli odpočinku, zakopáváme odpadky zásadně mimo základnu. Je potřeba výrazně omezit anebo zcela zakázat kouření a používání parfémovaných čisticích prostředků. Vojáci elitních speciálních jednotek zásadně během akce nepoužívají mýdlo či zubní pastu. Člověk žijící delší dobu v přírodě právě tyto vůně zachytí na poměrně velkou vzdálenost.
První ročník Dne integrovaného záchranného systému (IZS) si nenechaly ujít tisíce návštěvníků, kteří si přišli prohlédnout více než 80 kusů velké techniky – policejní vybavení, speciální hasičské vozy, vozidla zdravotnické záchranné služby a další techniku a vybavení všech složek, které jsou připraveny pro řešení krizových situací. Armáda České republiky velmi úzce s IZS spolupracuje a v případě potřeby je k záchranným akcím nasazena. Zejména v dynamických ukázkách mohli návštěvníci nejen vidět, ale zároveň si i vyzkoušet mnohá zařízení, systémy a záchranné procesy. Armádní technika není běžně k vidění, proto byla stanoviště vojáků v obležení.
Armáda disponuje technikou Již několikrát, zejména při povodních, vojáci prokázali své kvality a hlavně v prvních chvílích, kdy jsou postižení lidé ještě v šoku, jim pomáhali s vyklízením bahna nebo vynášením věcí. Armáda také disponuje
technikou, která složkám v IZS chybí. Na základě zkušeností jsou proto vojáci se svojí technikou nasazeni k záchranným akcím téměř okamžitě.
Piloti v akci
Letos, kdy nás postihla vlna veder, byli do záchranných akcí při hašení požárů zase nasazeni vojenští piloti na víceúčelových vrtulnících W-3A Sokol s podvěšeným bambi vakem z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích. Zasahovali na mnoha místech Středočeského kraje ve prospěch hasičů, kteří požáry nestačili likvidovat vlastními silami. „Požadavky ke vzletu směřují dle nastavených mechanismů od Operačního a informačního střediska Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR na Společné operační centrum Ministerstva obrany a z něj na 24. základnu dopravního letectva,“ upřesnil náčelník GŠ AČR generálporučík Josef Bečvář. „V pohotovosti s dobou vzletu do třiceti minut byl jeden vrtulník s osádkou, a to
již od 5. srpna, hotovost budeme držet dle potřeby až do odvolání.“
Hasiči, policisté, zdravotníci Na prvním ročníku Dne IZS viděli návštěvníci práci policejních psovodů, předvedla se jízdní policie, speleologická záchranná služba, vodní záchranáři a při svých dynamických ukázkách prokázali, že v jejich řadách jsou specializovaní odborníci, kteří disponují špičkovou technikou. Zájemci z řad diváků si proto pod jejich dohledem mohli vyzkoušet základy první pomoci, taktiku přežití a dostali od specialistů neocenitelné rady, jak se zachovat a pomoci sobě i druhým v krizových situacích.
Odbor komunikace byl u toho Ve stanu Armády ČR připravili pracovníci odboru komunikace resortu obrany pro zájemce soutěžní otázky, týkající se programu Přípravy občanů k obraně státu (POKOS). Po správném vyplnění soutěžních otázek čekaly na soutěžící drobné dárky a ceny, které mnozí využijí zejména při pobytu v přírodě. V dalším stánku nechyběli vojenští odborníci, kteří všem zájemcům o vstup do Armády ČR nebo k aktivní záloze podali vyčerpávající informace, například i o tom, kde se nacházejí rekrutační střediska a co je po vyplnění přihlášky čeká nebo kde najdou informace na internetu.
Text a foto: Vladimír Marek Text a foto: Jana Deckerová
28
A report 9/2015
A report 9/2015
Lešany rozšiřují sbírku o zbraně z chladného Švédska
Tankový den
pozornost vedle transportéru Pandur nebo obrněného vozidla Ascod těžký automobil Vega, výrobek české firmy SVOS z Přelouče. Mohutný, silně opancéřovaný vůz má sloužit k přepravě vojáků, jako velitelský i rádiový vůz a je chráněn i proti případnému nájezdu na minu či jiné nástražné improvizované zařízení. Vega se těšila zájmu návštěvníků i při statické ukázce. Špičkové zpracování, výborná průchodnost a přepravní kapacita jí předurčují zářnou budoucnost.
V pořadí již třináctý tankový den ve Vojenském technickém muzeu Lešany přilákal téměř dvacet tisíc návštěvníků. Přehlídka historické a novodobé techniky, včetně nových přírůstků, byly tím správným lákadlem. Pomyslnou třešničkou na dortu se stala ukázka klubů válečné historie: ostré souboje se těší divácké přízni již od počátků tankových dní. Mnozí z návštěvníků tankového dne přijeli především kvůli novým akvizicím ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha; zhruba dvacítka těžkých zbraní dorazila v červenci ze Švédska. Do lešanské arény také jako jeden z prvních vjel švédský automobil Volvo v úpravě radiovůz. Ten přivezl ministra obrany Martina Stropnického a ředitele VHÚ plukovníka Aleše Knížka, oba pak slavnostně zahájili třináctý tankový den. Jeho hostem byl i další člen vlády, ministr financí Andrej Babiš.
29
Křest knihy
Moderní techniku střídala také ta historická, ať už šlo o sovětské tanky T-34, T-55, IS-122, IS-3, nebo o západní stroje Comet či M-60. Tanky vířily prašnou arénou, jejich pásy vytvářely efektní oblaka a místy se poklidné posázavské prostředí měnilo
patrně nejraritnější součást výzbroje ČSLA. Zřejmě tři kusy byly oficiálně dovezeny pro potřeby Horské služby, ale ve skutečnosti byly používány u 7. radiotechnického pluku spadajícího pod Zpravodajskou správu Generálního štábu. Transportéry zásobovaly obtížně přístupná stanoviště pluku. Dalším
Inzerce
Švédská technika
Švédská technika kroužila v aréně jak po nové betonové dráze, tak vjela i do „terénu“ – v tomto případě na prašnou plochu uvnitř arény. K vidění byl vedle radiovozu (automobil se v několika variantách vyráběl v padesátých letech, přepravoval pěší vojáky a výroba dosáhla počtu zhruba 720 kusů) i další výrobek švédské firmy Volvo, pásový transportér BV 202. Jeho historie je zajímavá i tím, že Československo uzavřelo v šedesátých letech kontrakt na dodávku několika kusů této techniky. V době, kdy veškerá technika pocházela ze SSSR, to byla věc nevídaná. Na přelomu 60. a 70. let tak představoval tento typ transportéru zajímavým kusem byla motorka Husqvarna a také obrněný automobil VKP m/42. Dvounápravový obrněný automobil byl vyvinut ve 40. letech, vyráběly jej firmy Volvo a Scania-Vabis. Švédské jednotky používaly tyto transportéry mimo jiné v rámci mírových jednotek OSN v Kongu (1960–1964) a na Kypru (1964–1978). Po dlouhých více než 60 letech služby byly z výzbroje švédské armády poslední transportéry vyřazeny v roce 2004. Další kusy švédské techniky bylo možné vidět před halou obsahující děla systému Škoda: zde byly vystaveny především kanóny (z nichž jeden přímo pochází ze Škodovky) a také obrněný transportér BPV.
Bojová ukázka
Po švédské části programu přišla na řadu bojová ukázka, která znázorňovala boj
německé armády s americkou na jaře roku 1945. Ohlušující pyrotechnické efekty, vytrvalá střelba, dým a hluk, to vše vytvořilo přesnou iluzi bojů před sedmdesáti lety. Diváci tuto ukázku, pro účastníky jistě fyzicky náročnou, odměnili dlouhotrvajícím potleskem. Tankový den se ovšem nesl nejen ve znamení pozemní techniky. Vždyť už samotné zahájení obstaraly vzdušné síly Armády České republiky. Nad hlavami diváků a při zvucích švédské a české hymny zakroužily hned tři letouny: dva gripeny a jedna dopravní CASA. Na tuto ukázku (dva průlety nad areálem VTM Lešany) pak navázala další letecká technika: v několika průletech se prezentoval bitevní vrtulník Mi-24/35 Hind. Diváci si ho mohli prohlédnout velmi zblízka, vrtulník se nepohyboval ve velké výšce a předvedl i některé letecky náročné prvky. Ze současné techniky vyvolal největší
na horkou poušť kdesi na Blízkém východě. Součástí programu byl křest knihy vojenského historika Vladimíra Franceva Československé zbraně ve světě – knihu pokřtil ředitel VHÚ Aleš Knížek společně se svým švédským kolegou, ředitelem vojenského muzea. Byla zde i ukázka výcviku služebních psů z Centra vojenské kynologie v Chotyni, po skončení hlavní části programu se mohli výherci svézt ve vojenské technice v aréně. V rámci doprovodného programu tankového dne prezentovali aktivní zálohu svým stánkem příslušníci 121. pěší roty aktivní zálohy, která působí při Krajském vojenském velitelství Praha pro Středočeský kraj. Návštěvníkům stánku středočeští záložáci přiblížili, jak se stát příslušníkem aktivní zálohy a co obnáší být součástí těchto složek. Text: Michal Voska, VHÚ, foto: Michal Voska
30
A report 9/2015
Redakce mapuje pracoviště Ministerstva obrany
Sekce dozoru a kontroly MO Osobu náměstka pro řízení sekce dozoru a kontroly MO (NŘ SDK MO) Ing. Antonína Rady jsme představili již v dubnovém čísle, nyní bychom se rádi zaměřili na jednu ze součástí jím řízené sekce, zabývající se protikorupční problematikou. Po celé řadě reorganizačních změn provedených během minulého roku a počátkem roku letošního byla odpovědnost za oblast boje s korupcí v resortu obrany svěřena NŘ SDK MO. V jeho přímé podřízenosti působí dva pracovníci zabývající se touto problematikou, na které se můžete kdykoli obrátit, pokud budete potřebovat metodickou pomoc, radu, budete mít podezření na korupční jednání nebo se pouze budete chtít dozvědět více informací o této problematice. Mimo jiné se tito pracovníci podílí i na plnění úkolů vyplývajících z vládních dokumentů k boji s korupcí a jednání vlády, spolupracují s ostatními resorty, aktivně se účastní jednání Meziresortní koordinační skupiny (MKS), jejímiž členy jsou zástupci delegovaní všemi ministerstvy a dalšími ústředními správními orgány a také experti z nestátních neziskových organizací (NNO). Dotyční pracovníci se zároveň podíleli na tvorbě Rámcového resortního interního protikorupčního programu, ze kterého vychází i Resortní protikorupční interní program Ministerstva obrany (RIPP MO) a protikorupční programy ministerstvem řízených organizací. Zastupují také ministerstvo v pracovní komisi Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí, zabývající se legislativním i nelegislativním řešením problematiky ochrany oznamovatele.
Nový protikorupční subportál Ve své gesci má SDK MO i správu protikorupční linky MO (PKL), která je v provozu již od roku 2002 a slouží nejen resortní, ale i široké veřejnosti pro zasílání oznámení o podezření z korupčního jednání souvisejícího s působností resortu. Od začátku letošního července byla uvedena v život jedna novinka. Byl spuštěn nový protikorupční subportál, který PKL plně nahradí a naleznete ho na adrese www.korupce.army.cz. Než však subportál vejde do povědomí široké veřejnosti, bude e-mailová adresa
[email protected] fungovat souběžně s webovým formulářem umístěným na subportálu. O projektu a protikorupčním subportálu se detailněji ještě zmíníme. V minulém roce jsme zaznamenali téměř
dvojnásobný počet podání došlých na PKL než v roce 2013, což bylo způsobeno pravděpodobně propagací této linky v resortních médiích, včetně časopisu A report. Již tradičně byly obsahem podání stížnosti na veřejné zakázky, střet zájmů, řešení škod, ale i korupční jednání při personální práci. V předešlém roce jsme vytvořili zcela nový Resortní interní protikorupční program Ministerstva obrany, který pravidelně vyhodnocujeme a aktualizujeme a spolupracujeme s ostatními organizačními celky na plnění úkolů stanovených tímto programem. Úzce také spolupracujeme s odborem inspekce ministra obrany při identifikaci korupčních rizik v kontrolní činnosti.
Nejrizikovější oblasti
Mezi nejrizikovější oblasti z hlediska rizika vzniku korupce dlouhodobě patří zcela jistě zadávání veřejných zakázek a hospodaření s majetkem státu. Neméně riziková je však také oblast rozhodování o věcech služebního poměru vojáků z povolání a rozhodování ve věcech pracovního poměru civilních zaměstnanců. Lze také očekávat vznik nových rizik souvisejících s přijetím zákona o státní službě. Některá rizika jsou identifikována i v oblasti kontrolní činnosti či výběru personálu do zahraničních misí.
Transparentnost a reformy SDK MO funguje jako kontaktní místo Ministerstva obrany pro spolupráci s britskou pobočkou Transparency Interna tional (TI UK). V roce 2012 a opakovaně v roce 2014 podstoupilo Ministerstvo obrany v rámci této součinnosti mezinárodní hodnotící proces Government Defence Anti-Corruption Index. Cílem této celosvětové analýzy bylo získat maximum informací určených pro vládu, ozbrojené složky a veřejnost, předložit nástroje na zamezení vzniku hrozeb a plýtvání, které korupce v oblasti obranného sektoru vyvolává, a nastínit možnosti, jak do obranného sektoru zavádět transparentnost a reformy.
V roce 2012 se ČR v hodnocení umístila na 21. místě z celkového počtu 82 zemí (ve skupině C spolu s Francií, Polskem, Slovenskem aj.). Některá doporučení vzešlá z hodnocení byla zakomponována v podobě úkolů do RIPP MO. V červenci 2014 byly předány podklady do druhého kola hodnocení. Publikace jeho výsledků je TI UK avizována na podzim roku 2015. Ministerstvo obrany také aktivně pomáhalo při zapojení společnosti Tatra Trucks, a. s., do druhého kola hodnocení protikorupčních opatření zbrojních firem Defence Companies Anti-Corruption Index 2015.
Dlouhodobá spolupráce s neziskovými organizacemi Ministerstvo obrany ČR dlouhodobě spolupracuje s nestátními neziskovými organizacemi činnými na poli boje s korupcí. Jedním z výsledků společné spolupráce bylo vydání publikace Srovnávací studie opatření boje s korupcí v sektorech obrany vybraných zemí (Německo, Norsko, Polsko a Velká Británie) v červnu 2015, navazující na předchozí srovnávací studii vydanou v červenci roku 2013, která byla méně podrobná, ale zahrnovala i další země (Finsko,
A report 9/2015 Itálii, Belgii, Slovensko a Maďarsko). Německo, Norsko, Velká Británie a Polsko byly vybrány cíleně jako země s progresivním přístupem k boji s korupcí. Do shromažďování detailních informací o protikorupčních opatřeních, ale i problémech jednotlivých zemí byli zapojeni příslušníci Transparency International Česká republika (TI CZ) a Oživení, o. s.; na vydání publikace se podílel také Vojenský historický ústav. Studie byla vybraným osobám distribuována v listinné podobě a je dostupná elektronicky na intranetu a internetu (www.korupce.army.cz). MO ČR také každoročně vyhlašuje dotační program pro NNO Boj s korupcí v obranném sektoru. Program se realizuje prostřednictvím projektů NNO, které slouží k seznamování veřejnosti s korupční problematikou. V roce 2014 získala dotaci z programu TI CZ, která z těchto finančních prostředků uspořádala konferenci ke zveřejnění výsledků celosvětového hodnocení protikorupčních opatření zbrojních firem (viz výše) a vypracovala studii o největších akvizičních případech MO ČR. S NNO bude také rozvíjena spolupráce v oblasti jednorázových vzdělávacích aktivit specializovaných pro určité cílové skupiny posluchačů, např. akviziční pracovníky. Připravován je specializovaný seminář vztahující se k novele zákona o střetu zájmů.
Projekt Optimalizace systému boje s korupcí v resortu MO V červnu roku 2014 byl zahájen projekt s podporou prostředků z Evropského sociálního fondu. Projekt byl zpočátku rea lizován silami tehdejší Inspekce ministra obrany, posléze byl původní projektový tým rozpuštěn a gesce za projekt byla převedena na sekci průmyslové spolupráce a řízení organizací MO, což způsobilo nemalé potíže. SDK MO a Univerzita obrany Brno se
31 na realizaci aktivit podílejí. I přes tato úskalí je projekt nyní v konečné fázi realizace a v souladu s harmonogramem se podařilo úspěšně dokončit tři klíčové aktivity projektu – Návrh optimalizace institucionálního zabezpečení boje s korupcí v resortu MO, Audit etického chování a Protikorupční subportál. Subportál byl uveden do provozu 1. července 2015 (www.korupce.army.cz). Přehledně a na jednom místě jsou zde prezentovány relevantní informace o protikorupční tematice. Součástí subportálu je také webový formulář umožňující zaslání oznámení o podezření na protikorupční jednání. Tato aplikace plně nahrazuje již výše zmíněnou protikorupční linku. Aplikace důsledně zajišťuje ochranu oznamovatele tak, že jej není možné identifikovat, pokud sám neuvede své kontaktní údaje. Prostřednictvím subportálu jsou také předávány informace (úkoly RIPP MO) od osob určených jednotlivými vedoucími přímo podřízenými ministrovi obrany k součinnosti v oblasti boje s korupcí. Jelikož z vyhodnocení uplynulých období vzešla jednoznačná potřeba zavést systematické vzdělávání, které bude zohledňovat cílové skupiny posluchačů, bylo cílem jedné z klíčových aktivit projektu takovýto vzdělávací systém zavést. Na realizaci této aktivity se podílejí akademičtí pracovníci Univerzity obrany a v současné době probíhá pilotní odzkoušení e-learningu. Jiná obsahová náplň je požadována pro vstupní vzdělávání, jiná pak pro osoby, které zastávají systematizovaná místa se zvýšeným rizikem vzniku korupce. Všem, kteří se na realizaci projektu k boji s korupcí podílejí, patří velké díky!
Mezinárodní aktivity
MO ČR se věnuje protikorupční problematice nejen na resortní a národní úrovni, ale zapojuje se také do mezinárodních aktivit zabývajících se tímto fenoménem.
Jednou z aktivit je Building Integrity Initiative (BII) – alianční iniciativa NATO, jejímž cílem je zvyšování povědomí o korupční problematice a vývoj praktických nástrojů ke snížení rizik korupce. V rámci této iniciativy vznikly regionální asistenční programy pro Afghánistán a jihovýchodní Evropu. Pod záštitou BII se každoročně koná celá řada specializovaných vzdělávacích aktivit a konferencí. Příslušníci MO ČR se vzdělávacích aktivit zaměřujících se na protikorupční tematiku účastní již od roku 2011. Získané informace jsou využívány při tvorbě protikorupčních opatření resortu.
Další připravované resortní aktivity Jednou z novinek je fyzická schrána, která bude umístěna ve vstupním prostoru budovy sekce dozoru a kontroly MO a po vyhodnocení eventuálně i v dalších prostorách ministerstva. Schrána bude sloužit pro oznamování podezření na korupční jednání související s působností resortu, ale také podávání stížností a petic veškerou resortní veřejností. Svou funkcí tak doplní schránku určenou pro státní zaměstnance podle nařízení vlády č. 145/2015 Sb. V současné době spolupracuje SDK MO se sekcí obranné politiky a strategie MO na přehodnocení dosavadní podpory již zmíněné alianční aktivity BII a na směřování této podpory v budoucnu. Tematika boje s korupcí je také nově začleňována do vzdělávacích aktivit realizovaných sekčním odborem inspekce ministra a pokrývajících kontrolní činnost a ochranu lidských práv.
Společně proti korupci
Co říci závěrem k tak nejednoduché oblasti, jakou boj s korupcí je? Vyzýváme všechny zaměstnance a příslušníky resortu: Neklesejte na mysli, když vás zastihnou informace diskutované na pracovištích nebo prezentované v médiích o rozsudcích soudních orgánů zprošťujících viny v některých dlouholetých kauzách týkajících se Ministerstva obrany. Rozsudek je o prokázání viny, ale snažme se malými krůčky eliminovat korupční rizika a třeba „jen lidsky“ korupci nepodporovat a dle možností jí čelit! Autor: sekce dozoru a kontroly MO a redakce
Kontakty na pracovníky zabývající se problematikou boje s korupcí v resortu obrany: Ing. Lubor Barnáš, Alc. 200 220 Bc. Jitka Marešová, Alc. 200 514
A report 9/2015
Letošní ročník závodu Iron Engineer prověřil kromě jiného železnou vůli a týmovou spolupráci účastníků
Železní ženisté
Letní prázdniny zahájil závod Iron Engineer, který prověřil výdrž téměř sto padesáti ženistů a ženistek nejen z 15. ženijního pluku, ale také z dalších útvarů AČR a ženijního praporu Ozbrojených sil SR. K dalším účastníkům patřilo i družstvo hasičského záchranného sboru z Českých Budějovic. Závod se konal v prostorách kasáren v Bechyni a jeho celková délka, na níž čekalo devatenáct překážek či disciplín, byla dvanáct kilometrů. „Bylo to velmi náročné,“ uznal absolutní vítěz, kterým se stal nadporučík Michal Škobrtal z Vojenské policie Praha s časem 55:54 min. Vítězné družstvo mužů bylo z 13. dělostřeleckého pluku Jince s časem 1:05:15. Vítězky ze 102. průzkumného praporu z Prostějova s časem 1:30 h o svém úspěchu rozhodly prakticky až v cílové rovince, kde trumfly favoritky závodu z Olomouce o osm vteřin. „Samotná dráha se připravovala týden, musela se vytyčit celá trasa, vysekat úly, které se přebíhaly, a vyrobit jednotlivé překážky,“ řekl jeden ze sudích závodu, nadporučík Petr Sochor. Plánování Železného ženisty ovšem trvalo ještě déle. Organizátoři museli vymyslet vhodné, náročné disciplíny a ve zvoleném terénu je pro účastníky účelně rozvrhnout. Účastníci předem nevěděli, s čím se budou muset potýkat. „Jednalo se o závod plný nejen překážek, ale i překvapení,“ dodal nadporučík Škobrtal. „Na úvod jsme dostali spršku z dekontaminačních rámů, skočili přes hořící slámu a proběhli prvním rozbahněným terénem, čímž se další přesun značně ztížil vzhledem ke stavu oděvu a obuvi, v nichž jsme závod absolvovali. I další překážky byly nejen o síle a obratnosti nebo vzájemné pomoci při jejich překonávání, ale také o stálém boji s bahnem a vodou, která je živlem ženistů, takže jsme se s ní stále setkávali v různých podobách, ať už stojatých, či tekoucích, nebo stříkajících. Celý přesun navíc doprovázelo pečící slunečné počasí,“ zhodnotil nadporučík Pavel Polášek z týmu Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy MO Moravská Třebová. „Nejtěžší bylo s podivem překonání pontonu a vynesení dřevěné klády z vody, když do závodníků plným proudem stříkalo hasičské vodní dělo. Každý, kdo byl zasažen,
byl proudem vody úplně odhozen, včetně velitele pluku. Neměl jsem to opravdu zadarmo,“ směje se plukovník Robert Bielený, velitel 15. ženijního pluku, který závod zahájil a poté byl jedním z jeho účastníků. Stejný názor má i vrchní praporčík 153. ženijního praporu praporčík Jan Šmerda. „Nejtěžší asi bylo nesení klády ve vodě a hlavně to, že na nás stříkala voda z požárního auta. Když už byl někdo z družstva skoro venku, tak ho sestřelil proud vody. Hodně to klouzalo a pletla se tam družstva s kládami.“ Jedním ze základních priorit závodu byla týmová práce, která se ukázala právě při nejnáročnějších disciplínách. K nim patřilo bezesporu překonání dřevěné bariéry, jejíž výška byla 2,5 metru. „Moc se mi líbilo, jak si zde vojáci pomáhali,“ vzpomíná nejmladší účastník závodu, host velitele a syn jednoho ze sudích, dvanáctiletý Michal Strejc. Se svým výsledným časem 1:15:56 skončil v polovině výsledné listiny kategorie jednotlivců. „Pro mě bylo nejtěžší přelézt betonovou zeď. Anebo proběhnout ohněm, protože mi sahal až po kolena.“ Betonová bariéra neboli větrolam, jehož výška je šest metrů, se překonává pomocí
lan. Co se Michalovi nezdálo tolik náročné, to byl brod řekou a tahání pytlů. „Po doběhu jsem měl smíšené pocity. Ač běhám docela dlouhé tratě a jsem po běhu celkem v pohodě, tak mi závod ukázal, že zřejmě běhám málo,“ říká další z účastníků, rotmistr Jiří Král z olomouckého ženijního praporu. „Sáhl jsem si až na dno a možná ještě hlouběji… Byl jsem zkrátka šťastný, že to mám za sebou.“ Na náročnosti trasy se shodují všichni „železní“ ženisté a ženistky a jsou připraveni se účastnit i dalších ročníků, kde můžou pokořit soupeře anebo svůj osobní rekord. A jak hodnotí celkově letošní ročník Iron Engineer nejmladší účastník? „Super. Celkově se mi to líbilo, bylo to dobrodružné.“ Rád by přijel příště znovu a dokonce by navrhoval delší trasu soutěže. Roste z něj budoucí ženista-olympionik?
na telefonní lince A reportu
33
Vyzkoušej svůj postřeh Naleznete pět rozdílů na fotografii vojenské techniky pořízené během cvičení Dynamic Response 2015 v Rakousku? Řešení přinášíme pod obrázkem. S ženijním odminovacím tankem Keiler (Divočák) se mohli naši vojáci setkat v květnu letošního roku během cvičení jednotek 7. mechanizované brigády, rakouského bundesheeru a německé 21. tankové brigády Dynamic Response ve výcvikovém prostoru Allentsteig. Vytvářel zde průchody v minových polích před nástupem do protiútoku. Odminovací zařízení je v tomto případě umístěné na podvozku vyřazeného amerického tanku M48 Patton II A2CA2. Tank je předurčen k vyváření průchodů v minových polích. Je schopen likvidovat všechny typy protipěchotních a protitankových min. V minových polích vytváří pás o šířce 4,7 metru. Jeho pracovní rychlost se pohybuje v závislosti na terénu od 0,5
Autor: kapitánka Mgr. Miroslava Štenclová, tisková a informační důstojnice 15. ženijního pluku, foto: nadrotmistr Zdeněk Burian, 15. ženijní pluk
do 4,5 kilometru za hodinu. Stoupavost je až šedesát stupňů. Tank o hmotnosti 53 tun je vybaven dieselovým motorem s turbodmychadlem o výkonu 818 kW. Dále má k dispozici zadýmovací granátomet. Délka stroje je 8,67 m, šířka 3,8 m a výška 3,84 m. Na silnici tato technika dosahuje rychlosti 48 kilometrů v hodině. Její posádku tvoří dva muži. Odminovací tanky Keiler mají k dispozici nejen ženijní jednotky bundeswehru, ale od roku 2002 vlastní čtyři kusy i polská armáda. Byly rovněž nasazeny během misí IFOR a SFOR v Bosně a Hercegovině a při misi OSN v Somálsku. Připravil: Michal Voska a Vladimír Marek, foto: Vladimír Marek
plukovník gšt. Ing. Robert Bielený, Ph.D., MSc. velitel 15. ženijního pluku
Pane plukovníku, měsíce červenec a srpen bývají obvykle považovány za takzvanou okurkovou sezónu. Platilo to i u 15. ženijního pluku? Neplatilo to doslova. Příslušníci 15. ženijního pluku měli vyčleněný čas na to, aby si vyčerpali čtrnáct dnů řádné dovolené a vybrali volno za nepřetržitý výcvik. Nicméně jsme museli plnit úkoly, které byly dlouhodobě plánovány. Na počátku července 15. ženijní pluk střežil po čtrnáct dnů prostor ve Vrběticích, tam jsme také pomáhali vybudovat nový prostor pro novou základnu. Dále jsme se podíleli na cvičení 7. mechanizované brigády v německém Hohenfelsu. Od poloviny srpna pak dál pokračoval plánovaný komplexní polní výcvik na úrovni rota a prapor. Co čeká „patnáctku“ v nejbližší době? V současné době se připravujeme na cvičení Elbe 2015, které proběhne koncem září v Litoměřicích, a dále bude vrcholit příprava jednotek předurčených pro EU Battlegroup 2016. Budeme se také podílet na cvičeních jednotlivých brigádních úkolových uskupení, a to jak na území ČR, tak v zahraničí. To jsou hlavní cíle, které nás v nejbližší době čekají. U telefonu: Jana Deckerová Rozdíly: chybějící část stromů na pravé straně, část věže, odminovací řetězy, pravá část odminovací radlice
32
34
Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM
A report 9/2015
A report 9/2015
TECHNIKA A VÝZBROJ
35
Nahradí ACV letitý AAV7? Základní obojživelné obrněné vozidlo americké námořní pěchoty (USMC) pro přepravu prvosledových výsadků z moře na pevninu představuje již po řadu desetiletí typ AAV7A1. A určitě tomu tak bude ještě i minimálně další desetiletí, přestože se jedná o koncepci z přelomu 60. a 70. let minulého století. Důvod je zřejmý. AAV7A1, jenž byl zaveden do výzbroje v roce 1972, měl být nahrazen ambiciózním typem EFV. Měl opouštět přepravní plavidla za horizontem viditelnosti z pevniny (až více než 40 km), plout cestovní rychlostí (za příznivých podmínek) okolo 50 km/h a na pevnině mít pohyblivost a palebnou sílu jako bojové vozidlo pěchoty. Nicméně takto náročné požadavky nejenže protahovaly vývoj, ale došlo hlavně k takovému nárůstu ceny, že velení USMC muselo celý program v roce 2011 zastavit. A to přesto, že do vývoje a zkoušek vložilo tři miliardy dolarů, protože případné pořízení sériových vozidel mělo přijít na dalších minimálně dvanáct miliard! Od té doby probíhá hledání nikoli adekvátní (myšleno vůči EFV), ale alespoň určité náhrady. Nejprve se objevil
obojživelné obrněné vozidlo 8×8 (nese označení ACV 1.1), zatímco později více sofistikovaný a zatím blíže nespecifikovaný typ ACV 1.2.
Čtyři hráči
V současné době jsou ve hře čtyři průmyslové týmy. Nadnárodní korporace BAE Systems se pro tento program spojila s výrobcem Iveco Defence a nabízí typ na bázi italské konstrukce SuperAV. Lockheed Martin ve spolupráci s finskou Patrií přichází s typem Havoc, což není nic jiného než modifikované finské vozidlo AMV 8×8. Třetí americká firma, SAIC, si zase za partnera vybrala singapurskou společnost ST Kinetics a její Terrex. A konečně čtvrtým uchazečem je americký
SuperAV
program známý jako MCV (Marine Person nel Carrier), z kterého později vykrystalizoval současný projekt ACV (Amphibious Combat Vehicle). V obou případech se jedná o obojživelný obrněný transportér se znakem náprav 8×8, který ale nemá a ani nebude mít přepravní kapacitu stávajícího AAV7A1 (3 + 28 osob), ani akční rádius a rychlost na vodě či palebnou sílu na pevnině typu EFV. Nicméně USMC nutně potřebuje nové vozidlo a tím se má stát právě typ, jenž vzejde z programu ACV. Program je rozdělen do dvou fází, kdy jako první by mělo být pořízeno kolové
AAV7A1 Terrex II
AMV/Havoc
koncern GDLS, jehož kandidát bude zřejmě vycházet z typu LAV III. Všechna tři první zmíněná vozidla (konstrukce firmy GDLS zatím nebyla představena) oproti svým vzorům narostla rozměrově nejen s ohledem na přepravní kapacitu, ale také pro dosažení přijatelných nautických vlastností pro mořské podmínky. Specifikace na nový typ by mělo velení USMC zveřejnit v nejbližší době. Počítá se s bojovou hmotností v rozmezí 26,5 až 28,8 t, schopností překonat vzdálenost mezi přepravním plavidlem a pobřežím minimálně 6 km, a to
při rychlosti plavby okolo 10 km/h a za situace, kdy vlny nebudou vyšší než 0,6 m. Na pevnině by vozidlo mělo víceméně udržovat operační tempo s tanky M1A1, samozřejmě pokud se nebude jednat o velmi obtížný terén. Kromě tříčlenné posádky má vůz přepravit až desetičlenný výsadek a výzbroj má prozatím tvořit obligátní 12,7mm kulomet M2 či 40mm automatický granátomet Mk19. A to hlavní, jednotková cena by neměla překročit 7,5 milionu dolarů. Jak moc USMC spěchá na nový typ, dokumentuje předběžný časový harmonogram, který hovoří
o pořízení šestnácti prototypů od prvních dvou nejlepších konstrukcí, přičemž finální typ by mohl být vybrán o dva roky později. Pak by měla následovat sériová výroba 204 kusů ACV 1.1, přičemž šest praporů USMC vybavených novým vozidlem by mělo dosáhnout plných operačních schopností okolo roku 2023. Přestože se na celý projekt poměrně spěchá, USMC bude muset udržovat a modernizovat současných téměř 400 vozidel AAVA1 a prodloužit jejich technický život minimálně do roku 2030, ale spíše ještě o dalších pět let navíc. Typ ACV 1.1 totiž nahradí pouze
část AAV7A1, zbylá vozidla si budou muset počkat až na nástup verze ACV 1.2. Celý program ACV má mezi americkými zákonodárci i odpůrce, kteří poukazují na malý akční rádius na hladině, a tedy značné ohrožení transportních plavidel jednotkami pobřežní obrany protivníka. Dále je kritizována pomalá rychlost plavby vozidla, jeho omezená přepravní kapacita a nemožnost jej přenášet dokonce i vyvíjenými těžkými transportními vrtulníky nové generace CH-53K. Velení USMC ale svůj projekt úporně brání, protože modernější a na zemi pohyblivější vozidlo
(oproti AAV7A1) prostě potřebuje. Proto se dnes vytváří nová strategická koncepce operačního nasazení. Jedna z alternativ na eliminaci zmíněných negativních vlastností by například mohla spočívat v nasazení katamaránů JHSV (rychlost 65 km/h a akční rádius více než 2 200 km), kdy jedno plavidlo by mohlo přepravit až 20 vozidel ACV, 312 vojáků a 600 t nákladu. Text: Michal Zdobinský, foto: BAE Systems, Lockheed Martin, ST Kinetics, USMC/Sgt. Scott Dunn
36
Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM
Osprey zkouší výzbroj Přes počáteční obtíže představuje konvertoplán Bell Boeing V-22 Osprey již několik let standardně používaný typ ve výzbroji amerických ozbrojených sil. Proto se logicky objevuje snaha o případné rozšíření spektra jeho možných operačních kapacit.
A report 9/2015
A report 9/2015
TECHNIKA A VÝZBROJ
Po prvních informacích o záměru velitelství amerického letectva pro speciální operace AFSOC vyvinout verzi k přímé letecké podpoře pozemních jednotek a poměrně zásadním problému s nesením neřízených raket či ŘS pod křídlem a jejich odpalováním ve směru letu vzhledem ke dvojici rotorů velkého průměru se nyní zdá být situace jasnější a možné řešení se již i poprvé vyzkoušelo. V rámci programu ATTR (Advanced Technology Tiltrotor) se v listopadu loňského roku na střelnici a zkušebním zařízení americké armády v arizonské Yumě uskutečnil dvoutýdenní program. V jeho rámci se ověřovala možnost odpalování letecké munice ve směru letu. Stroj V-22 nesl výzbroj na improvizovaných nosnících / zbraňových závěsnících na bocích přídě, odkud byly také odpalovány. Konkrétně byly použity standardní 70mm neřízené letecké rakety, dále pak jejich verze s laserovým poloaktivním navedením APKWS (Advanced Precision Kill Weapon System) a konečně malá řízená střela Griffin B. Nezbytnou součást zkoušek představovalo i stabilizované optoelektronické multisenzorové pouzdro MX-15D od firmy L-3 Wescam. Bylo instalované ve spodní části trupu a v rámci programu ATTR se používalo pro navádění výzbroje s laserovou poloaktivní hlavicí – tedy APKWS a Griffin B. Jinak je pouzdro MX-15D standardně zavedeno
byla vypuštěna v režimu visu a druhá při dopředném letu rychlostí okolo 200 km/h. V obou případech bylo podle oficiálních informací dosaženo přímého zásahu cíle. Použitá verze Griffin B je určena nejen pro vypouštění ve směru letu z letounů nebo vrtulníků, ale i pro nasazení z pozemních či námořních platforem. Pouze 110 cm dlouhá řízená střela má průměr těla 14 cm a celkovou hmotnost 20 kg, z čehož připadá 5,9 kg na tříštivo-trhavou bojovou hlavici s náplní 2,2 kg trhaviny PBX 110. Iniciuje ji zapalovač se třemi režimy výbuchu – tedy ve vzduchu nad cílem nebo s nárazovou či zpožděnou funkcí. Poloaktivní laserový naváděcí systém umožňuje přesně zasahovat stacionární i pohyblivé cíle s rychlostí do 100 km/h. K dispozici je také družicové navádění GPS v kombinaci s inerciálním systémem. V závislosti na výšce a rychlosti letu při odpálení může mít Griffin B za optimálních podmínek dosah až na hranici 20 km. Firma Raytheon začala s výrobou BGM-176B Griffin B v roce 2010, přičemž první verze bez malého raketového motoru AGM-176A neboli Griffin A začala být dodávána ještě o dva roky dříve. Griffin B dnes tvoří součást výzbroje hlídkových plavidel US Navy třídy Cyclone. Výroba této zbraně má stoupající tendenci, protože
ve výzbroji amerických ozbrojených sil, kde se například na letecké technice provozované AFSOC a velitelstvím speciálních operací SOCOM (Special Operations Command) používá i pro průzkum a pozorování ze středních výšek a nachází uplatnění také v rámci misí Combat SAR. Alespoň krátce se dnes zmíníme o přesně naváděné munici. V rámci popisovaných prvních zkoušek odpálil V-22 dvojici řízených střel BGM-176B Griffin, také zjednodušeně označovaných jako Griffin B. Jedna
firma Raytheon získala v listopadu 2014 další objednávku. Má hodnotu více než 85 milionů USD a pokrývá výrobu blíže nespecifikovaného množství munice verzí Griffin A a Griffin B až do konce října 2017. Listopadové zkoušky v arizonské Yumě jsou samozřejmě jen prvním krokem v rámci zvažování možností konvertoplánu Osprey plnit úkoly přímé palebné podpory. Nicméně celý proces je nastartovaný a reálné možnosti nesení a vypouštění výzbroje v dopředném letu byly poprvé
37
Senzorické stabilizované pouzdro MX-15D má hmotnost 51,5 kg, jeho rozměry jsou 495 × 419 mm a lze do něj volitelně umístit až deset různých druhů senzorů či laserových aparatur
Odpálení 70mm neřízené letecké rakety v přechodovém režimu letu
Dobře viditelné umístění výzbroje na boku přídě zhruba na úrovni pilotní kabiny
a s úspěchem vyzkoušeny. Pro Osprey se tak rýsuje další případná možnost využití, podobně jako i v rámci jiných úvah, kdy by V-22 možná mohl nahradit zastarávající letouny C-2, jež slouží pro přepravu osob a nákladů mezi letadlovými loděmi a pozemními základnami.
Text: Michal Zdobinský, foto: Jay Miller, Raytheon, L-3 Wescam
38
Připraveno ve spolupráci s redakcí Armádních novin
A report 9/2015
Elektronický boj: Americká armáda zaspala Válka na východě Ukrajiny přinesla americké armádě (US Army) nepříjemný poznatek – na rozdíl od ruské armády chybí americké armádě (pozemnímu vojsku) prakticky jakékoliv ofenzivní systémy elektronického boje. Americká armáda se v současné době spoléhá pouze na ofenzivní prostředky letectva (US Air Force) a námořnictva (US Navy).
Nic na tom nemění současná koncepce Ozbrojených sil Spojených států, která nepočítá s bojovými akcemi bez podpory letectva nebo leteckých sil námořnictva. Podle této strategie americké letectvo v první fázi konfliktu vybojuje absolutní vzdušnou
Elektronický boj řeší letectvo a námořnictvo
Všechny složky Ozbrojených sil Spojených států amerických využívají špičkové systémy elektronického průzkumu, zpravodajství a sledování. Avšak americká armáda, na rozdíl od námořnictva a letectva, nemá prakticky žádné ofenzivní systémy elektronického boje – tedy systémy schopné rušit elektronické systémy protivníka. Poslední dekádu se americká armáda soustředila na bojové operace v Iráku a Afghánistánu. Ve výzbroji armády je tak 32 000 výkonných rušiček, které dokáží zabránit výbuchu rádiově iniciovaných improvizovaných výbušných prostředků. Americká armáda však nemá prakticky žádné prostředky k rušení radiokomunikační nebo radiolokační činnosti. Chybí prostředky, které dokáží vyřadit elektronické vybavení protivníka, rušit kontrolu protivníka nad jeho zbraňovými systémy nebo dokonce získat kontrolu nad protivníkovými elektronickými systémy. Armáda se v současné době spoléhá především na kapacity námořnictva a letectva. Lodě amerického námořnictva jsou vybavené především systémy elektronického boje AN/SLQ-32. Krytí ze vzduchu zajišťují námořní letouny EA-18G Growler. Do výzbroje se také brzy dostane nový letecký kontejner elektronického boje NGJ (Next-Generation Jammer). Americké letectvo sazí – tedy pro ofenzivní elektronický boj – především
na letadla EC-130H Compass Call a F-16CJ/CM Fighting Falcon. Letadla F-16CJ/CM jsou určená jak k rušení, tak k fyzické likvidaci nepřátelských radarů, komunikačních a velitelských uzlů – zejména zařízení protiletecké obrany. Ofenzivní elektronický boj dokáží vést také letadla F-22A Raptor. Do roku 2019 (u námořní pěchoty) ve hře zůstanou letadla elektronického boje EA-6B Prowler. V blízké budoucnosti leteckou složku výrazně posílí letadla F-35 Light ning II, disponující kapacitami pro vedení ofenzivního elektronického boje. F-35 jsou schopné rušit rádiové frekvence nebo nepřátelské radary − včetně radarů letadel protivníka nebo střel vzduch−vzduch s radarovým naváděním.
Ofenzivní schopnosti americké armády Schopnost vést ofenzivní elektronický boj americké armády (mluvíme stále o pozemním vojsku, tedy US Army) je nyní tristní.
převahu a poté povede „volnou“ činnost proti pozemním cílům druhého pořadí. Zpět k elektronickému boji. V současné době americká armáda vlastní pouze několik kontejnerů CEASAR (Communications Electronic Attack with Surveillance And Reconnaissance) na letadlech C-12. Letadla dokáží rušit radiokomunikaci (vysílačky) povstalců v Afghánistánu a ztížit jim například koordinaci útoku. Americká armáda rovněž testuje systém NERO (Networked Electronic Warfare Remotely Operated). V podstatě jediným rozdílem je, že nosičem kontejneru CEASAR není letadlo C-12, ale bezpilotní letadlo MQ-1C Gray Eagle (výdrž ve vzduchu až 30 hodin). Časy se ale pomalu mění. Důležitým krokem vpřed je zavedení nástroje pro plánování a řízení elektronického boje EWPMT (Electronic Warfare Planning & Management Tool). EWPMT dokáže „vidět" bojiště v elektromagnetickém spektru – tedy v prostředí, ve kterém probíhá komunikace, radiolokace, přenos dat, elektronické rušení atd. EWPMT využívá data z nejrůznějších
A report 9/2015 senzorů – ať už pozemních, nebo leteckých (EA-16G, F-35, NGJ atd.). „EWPMT umožňuje vidět bojiště v elektromagnetickém prostředí,“ vysvětluje plukovník Jeffrey Church, šéf elektronického boje americké armády v Pentagonu. „Můžete tak říci svému veliteli: ‚To je místo, kde jsme rušeni. To je místo, kde jsme. To je místo, kde je nepřítel. Nevím, oč jde, ale mám nějaký signál.‘“
MFEW – nová koncepce elektronického boje Skutečná změna nastane až se zavedením systému elektronického boje MFEW (Multifunctional Electronic Warfare). MFEW je složený z celé sítě senzorů a rušiček umístěných na bezpilotních letadlech (včetně střední velikosti), vozidlech (od Humvee po těžká nákladní auta), na stacionárních místech, v batozích vojáků nebo ve vrtulnících. Výhodou je modulárnost MFEW – prostředek nesoucí MFEW není nutno speciálně konstrukčně upravovat. MFEW však zatím není programem, ale pouze konceptem. Armáda zatím definuje, jakou kapacitou a schopnostmi musí MFEW disponovat. Teprve po vyjasnění požadavků se MFEW stane programem a získá rozpočet na výzkumné a vývojové práce. Podle současných plánů MFEW vstoupí do služby v roce 2023. Avšak díky komplexnosti a náročnosti na výcvik/obsluhu se počítá s dosažením plných operačních schopností FOC (Full Operational Capability) až v roce 2027. Americká armáda nyní za svými hlavními konkurenty, ruskou a čínskou armádou, zaostává. „Rusové a Číňané, nebo jejich zástupci, strávili posledních 20 let vývojem a získáváním kapacit elektronického boje..., zatímco armáda (americká − pozn. red.) se dostala ven ze hry," vysvětluje Church.
TECHNIKA A VÝZBROJ „Elektronický boj armády začal z ničeho, a začal z ničeho v bojovém prostředí, kde mnoho amerických vojáků bylo zabito nebo zraněno v důsledku rádiem odpalovaných IED.“
Protivzdušná obrana v elektronickém boji Americká armáda si vzala ponaučení z bojů na východě Ukrajiny a začíná se soustředit na výcvik v silně rušeném elektronickém prostředí. Podle vojenského magazínu Breaking Defense uspořádala armáda na jaře letošního roku utajované cvičení jednotek protiletecké a protiraketové obrany, které čelily „pokročilým technikám elektronického boje“. Podle brigádního generála Neila Thurgooda cvičení vygenerovalo 70 TB dat, dvakrát více, než obsahuje databáze Wikipedie. Analytici budou data vyhodnocovat celý rok. Během cvičení prošel zkouškou integrovaný bojový velitelský systém raketové a vzdušné obrany IBCS (Integrated Air and Missile Defense Battle Command System). IBCS propojuje nejrůznější senzory, odpalovací systémy a velitelská stanoviště. IBCS
39
dokáže v případě rušení využít jiné radary, které dříve nebyly navrženy tak, aby pracovaly společně – např. radary systému Patriot nebo THAAD (Terminal High Altitude Area Defense). IBCS nahrazuje na půl tuctu systémů řízení a velení a umožňuje mixovat a spojovat prvky různých zbraňových systémů. IBCS je účinný i proti rušení vlastních radarů protivníkem. Pokud je jeden radar rušen, IBCS zůstane „ve hře" tím, že využije data z jiného radaru umístěného na jiném místě nebo pracujícího na jiné frekvenci. IBCS dokáže kombinovat rovněž data z různých radarů do jediného taktického obrazu a odhalit tak případné falešné cíle. „Dnes nemůžeme propojit všechno dohromady. Nevidíme jediný vzdušný obrázek, jedinou kombinovanou stopu pro jeden cíl," vysvětluje hlavní výhodu IBCS Thurgood. „Ale během cvičení jsme měli zbraňovou platformu Patriot (protiletecký a protiraketový systém – pozn. red.), Sentinel (radar protivzdušné obrany krátkého dosahu – pozn. red.), Avenger (protiletecký komplet krátkého dosahu – pozn. red.) a další. Všichni byli propojeni a vytvářeli jedinou kombinovanou stopu, jedinou stopu ze všech senzorů. Cvičili jsme ozbrojený střet... proti
radioelektronickému boji protivníka, který odráží to, co se děje na Ukrajině, a to, co očekáváme, že se stane při střetu s ostatními potenciálními protivníky z celého světa," dodal Thurgood. Podle Thurgooda Rusové a Číňané používají pokročilé digitální rušení, schopné napadat určité frekvence a zmást radarové systémy. Rusové a Číňané dokáží nahrát přicházející radarový puls a vysílat ho ve zkreslené podobě za účelem zmatení radaru. Takto zkreslené signály mohou rušit pravé signály, případně vytvářet jiné nebo falešné cíle. Při rušení americké jednotky protivzdušné obrany mohou pálit drahé a vzácné protiletecké a protiraketové střely do prázdných míst (falešných cílů), zatímco skutečná hrozba pronikne. Jde o problém, který se americká armáda při podobných cvičeních snaží vyřešit. Text: Jan Grohman, foto: archiv autora
40
A report 9/2015
A report 9/2015
41
Zapomenutý ředitel pražské zoo Veterinář, voják, ale především slušný člověk. To byl plukovník Jan Vlasák, ředitel pražské zoologické zahrady za druhé světové války a kromě toho, že se mu podařilo i přes těžké období udržet zoologickou zahradu bez větších ztrát, tak za jeho jménem stojí i jeden chovatelský unikát – jako první na světě v roce 1942 uměle odchoval samičku ledního medvěda. už byl opět v poli. Za své zásluhy obdržel Zlatý záslužný kříž s korunou a byl povýšen na nadporučíka. V únoru 1918 byl převelen k náhradní dělostřelecké skupině IV, s níž se dostal až do Chorvatska. Tam jej zastihl i konec války a na vlastní pěst si to zamířil zpátky do vlasti. Jakkoliv byl zapomenut, o to větší osobností byl. Šéfoval pražské zoologické zahradě v té nejtěžší době, za druhé světové války. „Když se podíváme do historie na velké úspěchy pražské zoo, tak z první etapy její historie to je odchov kondora a světově první umělý odchov ledního medvěda,“ říká současný ředitel pražské zoologické zahrady Miroslav Bobek. Ten druhý unikát patří právě vojenskému veterináři Janu Vlasákovi.
Cesta do armády
Jan Vlasák se narodil 25. dubna 1893 v Chlumci nad Cidlinou. Po absolvování obecné školy v Terezíně a české vyšší reálky v Mladé Boleslavi začal v září 1910 studovat Vojenskou veterinární akademii a v roce 1914 jako čerstvý absolvent mohl zamávat zvěrolékařským diplomem.
Veterinář na východní frontě Vzápětí po začátku první světové války, v hodnosti poručíka, odešel s hrubým dělostřeleckým plukem 102 na východní frontu velké války. Jako veterinář pak působil v oblasti Haliče a ruského Polska po celou dobu války. Od 1. srpna 1914 byl poručík Vlasák v divizi hrubých houfnic č. 10, Przemysl, od 17. října téhož roku potom v poli jako důstojník veterinář divizního štábu. V únoru 1915 onemocněl tyfem a léčil se se zánětem plic v Miskolci. Od července 1915
Zapálený vojenský veterinář Do svazku československého vojska byl nadporučík Jan Vlasák přijat roku 1919 a až do roku 1927 působil v Hradci Králové. V roce 1927 odešel sloužit do Prahy a v červnu 1930 byl promován na MVDr. – doktora veterinární medicíny. Dosáhl hodnosti podplukovníka a jeho hodnocení z té doby cituje ředitel Bobek: „Velmi pilný, svědomitý, iniciativní (…). Ukázněný, přímý, schopný, velmi dobrého společenského vystupování; vyvinutý smysl pro praktickou potřebu (…).“
Veterinář, ale i sportovec
Jeho záběr byl ale široký. Dokonce byl i nadšeným sportovcem. Pěstoval gymnastiku, tenis, plavání, lukostřelbu, střelbu, bruslení, zajímal se o motorový sport, v tenise dokonce získal několik cen. V jeho záznamech se také hovoří o jeho rodině s tím, že své rodinné a hmotné poměry má uspořádané. Po návratu z bojišť první světové války se oženil s Marií Ulrichovou a roku 1919 se jim narodila dcera Eva, která pak začala studovat filosofickou fakultu a po uzavření vysokých škol v roce 1939 se provdala za lékaře Josefa Segeta. Ten se stal velmi známým fotografem zvířat
a jeho fotografie jsou dosud ve zlatém fondu pražské zoologické zahrady.
Po rozpuštění armády ředitelem zoo Hned po rozpuštění Československé armády při zřízení protektorátu Böhmen und Möhren vydal Adolf Hitler osobně rozkaz, že žádný Čech nesmí bojovat ve vojsku a se zbraní v ruce. Proto Jan Vlasák po rozpuštění armády byl přidělen jako úředník vědecké služby na Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity a v říjnu se pak stal vedoucím úřadu zoologické zahrady v Praze, tedy fakticky jejím ředitelem.“
Kryl ilegální činnost
Na základě několika poválečných svědectví zaměstnanců zoologické zahrady je prokázáno, že při svém působení v pražské Tróji vědomě a záměrně kryl ilegální činnost některých svých úředníků. Po zatčení některých zaměstnanců, jejichž ilegální činnost byla Němci odhalena, podporoval jejich rodiny. Shromáždil a přechovával také značné množství střelných zbraní a střeliva, kterých
pak bylo v revoluci použito k vyzbrojení dobrovolných skupin. Ve dnech Pražského povstání, tedy od 5. května 1945, byl ve službách pražského Místního národního výboru VIII, kde organizoval ozbrojenou a strážní službu. I když byl veterinář, během květnových dnů vybudoval ústřední ošetřovnu pro raněné, kterým zároveň zajišťoval první pomoc.
Po válce opět v armádě, ale i v zoo Po skončení války v sobě nezapřel vojáka a věděl, co je jeho povinnost. Po osvobození se znovu přihlásil jako voják k Československé armádě. Přesto však až do 31. července 1946 zůstal ředitelem pražské zoologické zahrady. Zajímavostí v jeho dotazníku pro důstojníky a rotmistry, který vyplnil 12. května 1945, je cizí rukou připsaná poznámka „Je jako ředitel zoologické zahrady nepostradatelný“. V roce 1946 byl Jan Vlasák povýšen na plukovníka a v následujících letech působil na Ministerstvu národní obrany ve funkci zástupce náčelníka veterinárního oddělení hlavního týlu. V roce 1954 byl propuštěn do výslužby. Jeho osobní spis uzavírá žádost, aby i ve výslužbě bylo povoleno nosit armádní stejnokroj.
Pamětníci vzpomínají
Dlouholetý pracovník zoologické zahrady Antonín Turek později na ředitele Jana
Vlasáka vzpomínal: „Jeho zásluhou bylo vybudováno vzorné hospodářství podniku se skladišti krmiv, kuchyní zvěře, opravářskými dílnami a vlastní produkcí zemědělskou, rostlinného i živočišného původu. V témže objektu byla zřízena dobře vybavená veterinární jednotka s pitevnou, laboratoří a ošetřovnou pro malá zvířata, vybavená i rentgenem. Svou vojenskou přesnost se snažil vnést i do vybudování vědecké knihovny, zavedl přesnou evidenci zvířat a přispěl i dalšími organizačními změnami k efektivnímu chodu zahrady. Je nutné si uvědomit, že vedl zoologickou zahradu za velmi těžkých podmínek, vyžadujících osobní rozhodnost a statečnost.“ Fungování zahrady ve válečných letech zajímavě dokreslují vzpomínky další dlouholeté zaměstnankyně Johany Hůrkové, která mimo jiné uvádí: „Pro úředníky, kteří dojížděli do Troje, kam koncem války už nejezdil autobus, posílal k Trojskému mostu Jan Vlasák každé ráno tzv. mulibus. Byl to otevřený valník s lavicemi tažený párem mul, které kočíroval jejich ošetřovatel pan Kasal. Mulibus odjížděl od Trojského mostu přesně v 7.30, a kdo se opozdil, měl smůlu. Cesta mu pak trvala pěšky nejméně 25 minut a na včasný příchod do práce Jan Vlasák dbal.“
Sněhulka − unikátní úspěch Nejvýznamnějším chovatelským úspěchem veterináře a zároveň ředitele
zoologické zahrady plukovníka Jana Vlasáka bylo v roce 1942 úspěšné odchování mláděte ledního medvěda. Do té doby všechna mláďata chovaná v zajetí do několika dní uhynula a nikdo nevěděl proč. Proto bylo mládě hned po porodu ošetřovateli odebráno samici Noře v trojské zoo a starala se o něj rodina Vlasáka. Samička dostala jméno Ilun a plukovník Vlasák o jejím osudu napsal půvabnou knížku „Sněhulka, 1942“. „Kniha o celosvětově prvním umělém odchovu ledního medvěda vyšla až dlouho po válce, nejprve ve Velké Británii a poté i ve Spojených státech pod názvem ‚Snow White, The Story of a Polar Bear Cub‘, překvapivě však nikoli u nás v Československu,“ poznamenává současný ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. Proto se chtěla pražská zoo zasadit o to, aby knížka vyšla v češtině. Původně se uvažovalo o přeložení anglické verze, ale od potomků doktora Vlasáka se podařilo získat původní rukopis a kniha před Vánoci v roce 2012 vyšla. Kmotrem knihy se stal Kurt Gebauer, který k připomenutí Sněhulky i plukovníka Jana Vlasáka vytvořil v roce 2013 pro pražskou zoo sochu. Odchov ledních medvědů patří do současnosti k vrcholně obtížným úkolům zoologických zahrad všude na světě. V Zoo Praha se zatím povedlo odchovat sedm mláďat. Zásluhou vojenského veterináře plukovníka Jana Vlasáka získala pražská zoologická zahrada světový primát. Text: Jana Deckerová, foto: archiv Zoo Praha
manuál profesionálního vojáka kaleidoskop
A report 9/2015
Interní komunikační portál
Dánsko
Dánsko (oficiální název Dánské království) je země ležící v severní Evropě. Spolu s Grónskem a Faerskými ostrovy tvoří státní celek Dánské království. Dánsko je nejmenší ze skandinávských zemí, neleží však na Skandinávském poloostrově, ale na poloostrově Jutském a na 443 pojmenovaných ostrovech, ze kterých je 76 celoročně obývaných. Dánské království je od roku 1849 konstituční monarchií, kde má moc výkonnou formálně v rukou královna jako hlava státu. Ve skutečnosti je ale moc výkonná v rukou ministerského předsedy, který je hlavou vlády, a dalších ministrů tvořících vládu. Dánsko o celkové rozloze 43 094 kilometrů čtverečních je rozděleno do pěti regionů, v nichž celkem žije téměř 5 450 000 obyvatel. Hlavní město je Kodaň. Dánsko je zakládajícím členem Severoatlantické aliance a Evropské unie. Dánské ozbrojené síly tvoří pozemní vojsko, vojenské letectvo a válečné námořnictvo. Pozemní síly mají devatenáct tisíc příslušníků, letectvo více než sedm tisíc a námořnictvo šest tisíc. Dánsko si uchovává i nadále brannou povinnost. Vojenská základní služba je na 4 až 12 měsíců. Dánská armáda je vyzbrojena tanky Leopard 2 a letouny F-16. Mimo jiné se účastnila mise ISAF v Afghánistánu.
OR1
OR2
OR3
OR4
OR5
OR6
OR7
OR8
OR9
BEZ HODNOSTI konstabel
OF1
overkonstabel overkonstabel 1
OF2
OF3
korporal
sergent
OF4
OF5
OF6
oversergent
seniorsergent
chefsergent
OF7
OF8
OF9
OF10
BEZ HODNOSTI
OF1
oberst
OR2
OR3
OR4
OR5
overkonstabel
specialist
OF2
OF3
constript sergent
oberstløjtnant
career sergent
konstabel
major
constript korporal
OR1
kaptajn
career korporal
løjtnant flyver premier løjtnant
OF4
OF5
brigadegeneral generalmajor generalløjtnant
OR6
OR7
OR8
general
OR9
BEZ HODNOSTI
OF6
oversergent
seniorsergent
chefsergent
OF7
OF8
OF9
OF10
BEZ HODNOSTI second løjtnant premier løjtnant løjtnant
OR1
kaptajn
major
oberstløjtnant
oberst
OR2
OR3
OR4
OR5
brigadegeneral generalmajor generalløjtnant
OR6
OR7
OR8
general
OR9
marine konstabel
marineoverkonstabel
marinespecialist
korporal
sergent
OF1
OF2
OF3
OF4
OF5
OF6
oversegent
seniorsergent
chefsergent
OF7
OF8
OF9
premier løjtnant kaptajnløjtnant orlogskaptajn
OF10
BEZ HODNOSTI
løjtnant kommandørkaptajn
kommandør
flotilleadmiral
kontreadmiral
viceadmiral
admiral
V rámci novely zákona o vojácích z povolání byly upraveny od 1. 7. 2015 i podmínky pro vznik nároku na náhradní volno a jeho čerpání, jak je definuje novelizovaný § 29 zákona o vojácích z povolání. O tom, že vás toto téma zajímá, svědčí i vaše četné dotazy. Níže uvádíme odpověď na jeden z nich. Otázka: Občas sloužím neplánovaně (v důležitém zájmu) 26hodinové služby. Budu si moci vybrat, zda vzniklý přesčas půjde do fondu 300 hodin, nebo si za něj vezmu náhradní volno? A mohu se s nadřízeným dohodnout o proplacení přesčasů namísto náhradního volna? Odpověď: Poskytování náhradního volna je nově upraveno v § 29 novelizovaného zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů: § 29 Služba konaná nad základní týdenní dobu služby (1) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, je voják povinen konat službu nad základní týdenní dobu služby. Služba nad základní týdenní dobu služby se může konat jen na rozkaz nadřízeného nebo s jeho souhlasem. (2) Službu nad základní týdenní dobu služby nesmí konat voják, kterému byla stanovena kratší týdenní doba služby. (3) Služba konaná nad základní týdenní dobu služby nesmí po dobu nejvíce 26 po sobě jdoucích týdnů v průměru činit více než 8 hodin týdně. Za službu konanou nad základní týdenní dobu služby nad 300 hodin v kalendářním roce náleží vojákovi náhradní volno. (4) Náhradní volno je služební orgán povinen poskytnout neprodleně, nejpozději do 6 měsíců po vykonání služby konané nad základní týdenní dobu služby, nebrání-li tomu důležitý zájem služby. Pokud nebylo náhradní volno ve stanovené době poskytnuto, má voják
v následujících 3 měsících nárok čerpat náhradní volno podle svého uvážení. Oznámení s určeným dnem nástupu náhradního volna je voják povinen podat minimálně 7 dní předem, nedohodne-li se služebním orgánem na jiném dnu určení dne nástupu. (5) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený změnit vojákem určený termín nástupu čerpání náhradního volna nebo jej z náhradního volna odvolat. Voják má v tomto případě nárok na náhradu prokázaných nákladů, které mu tím vznikly. V případě odvolání vojáka z čerpání náhradního volna je nadřízený povinen poskytnout náhradní volno v náhradním termínu dohodnutém s vojákem. Z výše uvedeného vyplývá, že náhradní volno za službu konanou nad základní týdenní dobu služby, tedy přesčasy, bude možné poskytnout vojákovi teprve až po odsloužení více jak 300 hodin přesčasů v kalendářním roce. Nově také platí, že za službu přesčas konanou od 1. 7. 2015 není přípustné poskytnout finanční kompenzaci namísto náhradního volna (tzn. že nelze proplácet přesčasy místo poskytnutí náhradního volna). Redakce IKP
V příštím čísle se podíváme na další zajímavosti z provozu portálu.
BEZ HODNOSTI
marineelev
www.ikp.army.cz
K tomu, abyste mohli na svém mobilním telefonu či tabletu číst QR kódy, musí mít vaše zařízení fotoaparát a nainstalovanou čtečku čárových kódů. Pro prohlížení QR kódů s webovou adresou je nutné mít aktivované datové připojení k internetu (buď jako mobilní data nebo připojení přes Wi-Fi). Načtení QR kódu je opravdu velmi snadné... Spustit aplikaci čtečka QR kódů ve vašem smartphonu. Zaměřit na obrázek QR kódu a počkat, než jej čtečka zaostří a naskenuje. Zvolit akci, kterou vám čtečka nabídne. Např. když se jedná o webovou adresu, nabídne vám otevření webu v internetovém prohlížeči vašeho mobilu. Aktuální číslo A reportu ve formátu PDF naleznete po načtení QR kódu na obálce. Multimediální obsah článku naleznete po načtení QR kódu u článku.
43
Vydává MO ČR Odbor komunikace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553, 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail:
[email protected] Šéfredaktor: Vladimír Marek Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Jazyková korektura: Jana Menšíková V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje VHÚ Praha – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 15. 5. 2015 Toto číslo vyšlo dne: 21. 9. 2015 Foto na titulní straně: Vladimír Marek
kontakty do redakce Vladimír Marek (šéfredaktor) telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail:
[email protected] Jana Deckerová (redaktorka) mobil: 606 604 733 e-mail:
[email protected] Michal Voska (redaktor) telefon: 973 215 868 mobil: 724 850 598 e-mail:
[email protected] Andrea Bělohlávková (grafička) telefon: 973 215 786 mobil: 601 579 644 e-mail:
[email protected]
redakční rada Jan Pejšek, plk. Jana Růžičková, Vladimír Lukovský, Olga Haladová
informace pro autory Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje: jméno a příjmení, d atum narození (NE rodné číslo!), ú daj, zda jde o VZP, o. z., AZ, anebo osobu mimo resort, a dresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: č íslo VÚ či VZ a město posádky, č íslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort: č íslo účtu, na který má být poslán honorář, n ázev a číslo banky, n a faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.
historie
Od vzniku československých perutí a jejich zapojení se do bitvy o Británii uplynulo sedmdesát pět let
Hrstka statečných Letecká bitva mezi německou luftwaffe a spojeneckým letectvem o Británii začala podle Londýna 10. července 1944. V té době československé letecké jednotky ve Velké Británii ještě neexistovaly, o to usilovněji se ale pracovalo na jejich zformování. Stihly se zapojit až do dalších fází této letecké války, což ale nemění nic na významu tohoto příspěvku k letecké obraně Británie.
Souboje mezi britským a německým letectvem pokračovaly plynule i po kapitulaci Francie a evakuaci britského expedičního sboru a dalších Spojenců. Prvního srpna 1940 vydali Němci směrnici č. 17 o vedení letecké a námořní války, která ukládala zničit RAF a britský letecký průmysl, rozvrátit zásobování Velké Británie potravinami a způsobit co největší ztráty britskému obchodnímu a válečnému loďstvu. K dalším významným datům této bitvy patří 13. srpen (tento den považují Němci za začátek bitvy o Británii), kdy luftwaffe zahájila tzv. orlí útok, který obsahoval všestranné údery.
během ní byly bombardovány civilní cíle v Londýně. Churchill se rozhodl pro odvetný úder a hned následující noci bombardovaly britské letouny Berlín. Čtvrtá etapa (7.–30. 9. 1940) byla zahájena prvním velkým teroristickým náletem na Londýn. Hitler k němu dal rozkaz jako k odvetě za předcházející noční
bombardování Berlína. Jen 7. září přišlo o život 306 civilních obyvatel Londýna a 1 337 jich bylo vážně raněno. Závěrečná pátá etapa trvala od 1. do 31. října 1940. Byla charakterizována nepřetržitým přelétáváním stíhacích bombardérů nad jižní Anglií. Cílem této operace bylo zaměstnat britskou obranu a mezitím připravovat noční útok.
První se zapojila 310. peruť Pokud bychom chtěli personifikovat britské vítězství v této letecké bitvě, nemůžeme nevzpomenout Air Chief Marshala Hugha Dowdinga. Stál za vývojem a následnou výrobou radarů, s jejichž pomocí dokázal i omezené letecké síly, které měl k dispozici, využívat na úsecích, kde nalézaly
Pět etap
Bitvu o Británii je možné rozdělit do pěti úseků. První etapa trvala od 10. července do 7. srpna a měla podobu jakéhosi zahřívacího kola. Vzdušné souboje se z nemalé části odehrávaly nad kanálem La Manche. Druhá etapa trvala sice jen dva týdny, zato byla charakterizována nejtvrdšími boji. Němci bombardovali letiště, radarové stanice, vojenské objekty, průmyslové cíle a pobřežní konvoje. Třetí etapa byla zahájena 24. 8. a trvala do 6. 9. 1940. Odborníci ji označují za mnohem kritičtější než obě předchozí. Poprvé nejefektivnější uplatnění. Podařilo se mu vybudovat a řídit velice účinný obranný systém. Byl to také Dowding, kdo prosadil mohutnou leteckou výrobu, díky níž bylo možné doplňovat ztráty techniky ve vzduchu. Mnohem větším problémem ale pro Brity bylo nahrazení lidských ztrát. Chyběli jim kvalitní, vycvičení piloti. Bylo proto rozhodnuto o využití zahraničních letců, kteří se po porážce Francie stáhli do Velké Británie. Mezi nimi sehrávali ne nevýznamnou roli Čechoslováci. Jako první se do bitvy o Británii zapojili piloti 310. čs. stíhací perutě, která byla zformována 12. července 1940 v Duxfordu. K prvnímu ostrému nasazení v bitvě došlo 26. srpna 1940. Letouny startovaly proti
německému náletu, který ohrožoval letiště 11. stíhací skupiny. Příslušníkům perutě se podařilo sestřelit tento den tři nepřátelská letadla. Celkově jich během bitvy o Británii sestřelili čtyřicet. Prvním velitelem této perutě, která vyznávala heslo „Bojujeme za obnovu“, byl major letectva Alexandr Hess. Jednotka byla vyzbrojena letouny Hawker Hurricane Mk. IA.
Piloti v polských a britských perutích Do závěrečných fází bitvy se zapojila i 312. čs. stíhací peruť, která vznikla 5. září 1940 a operovala z letiště Speke. Její příslušníci měli za úkol bránit nedaleký Liverpool. Jejím prvním velitelem byl major letectva Slovák Ján Ambruš. Tvořili ji zkušení piloti našeho letectva, kteří bojovali již ve Francii a z této země se se svými stroji evakuovali přes Afriku. Proto ve většině případů dorazili do Velké Británie o něco později. Za všechny můžeme jmenovat Aloise Vašátka, Františka Peřinu či Josefa Stehlíka. Také tato jednotka byla vyzbrojena letouny letouny Hawker Hurricane Mk. IA. Právě tyto stroje dosáhly 8. října 1940 prvního vzdušného vítězství, když sestřelily německý Junkers Ju 88A-1. Celkově se letka během bitvy podílela na likvidaci čtyř německých letounů. Jistý podíl na bitvě je možné přičíst i 311. čs. bombardovací peruti, založené 2. 8. 1940. Ta již 10. září uskutečnila svůj první bojový bombardovací nálet na seřazovacím nádraží v Bruselu. Poslední naše letecká jednotka, 313. československá stíhací peruť RAF, vznikla teprve v květnu 1941, tedy až po ukončení bitvy o Británii. Kromě toho ještě dalších dvacet pět našich pilotů létalo v britských a polských perutích. Během bitvy o Británii se jim podařilo sestřelit dvacet devět nepřátelských strojů.
František se sedmnácti setřely
Nejslavnějším československým pilotem bitvy o Británii – a nejen jí – byl četař Josef František. Tento rodák z moravských Otaslavic se do československého letectva zapojil v roce 1936. O dva roky později se stal pilotem 40. letky v Praze-Kbelích. Bezprostředně po okupaci Československa uprchl jako mnoho jiných letců do Polska. Zde odmítl možnost odejít do Francie a zapojil se do polského letectva. Po napadení Polska nacistickým Německem plnil průzkumné a spojovací úkoly. Při jedné z akcí byl sestřelen a s nasazením života zachráněn polskými kolegy. Právě v těchto okamžicích se nejspíš začal rodit jeho velice vstřícný vztah k polskému letectvu. V jeho řadách se rozhodl zůstat i později během svého působení ve Francii a Velké Británii. Dalším z důvodů tohoto rozhodnutí údajně mohl být konflikt s československým důstojníkem, který se ho prý pokoušel nechat zavřít pro porušení subordinace.
Po evakuaci do Anglie byl četař František zařazen k polské 303. stíhací peruti. Prvním jeho jistým vzdušným vítězstvím bylo 2. září 1940 sestřelení německé stíhačky Messerschmitt Bf 109E. Další jeho úspěchy následovaly v rychlém sledu. Již koncem září dosáhl sedmnácti jistých a jednoho pravděpodobného sestřelu. S tímto výkonem se stal nejlepším zahraničním pilotem bitvy o Británii. Předčili ho jedině Britové F/Lt Loch a S/Ldr Keller s 20 sestřely. Ti svých vítězství ale dosáhli v mnohem delším časovém úseku. V úterý 8. října 1940 se letoun četaře Františka zřítil během standardního hlídkového letu. Příčiny této havárie se nepodařilo nikdy do důsledku objasnit. Celkově se československým pilotům v bitvě o Británii podařilo sestřelit více než sedmdesát nepřátelských letounů. Dalších jedenáct významně poškodili. Sedm pilotů zaplatilo tento nesporný úspěch svým životem. Text: Vladimír Marek, foto: VÚA-VHA
19. ročník turnaje v nohejbale tříčlenných družstev
O POHÁR ŠÉFREDAKTORA A REPORTU Datum: 14. října Místo: sportovní hala Ruzyně STVS MO Prezentace: 9.00 až 9.30 hod. Ústroj: sportovní, vlastní dresy, sálová obuv Písemné přihlášky potvrzené velitelem VÚ (ředitelem VZ) posílejte do 9. října 2015 na adresu: Jiří Krása, STVS MO Praha, fax: (973) 213 073, 213 867, tel.: (973) 213 766, mob.: 702 008 054 V přihlášce nezapomeňte uvést název vojenského útvaru nebo zařízení, hodnost, jméno a příjmení vedoucího i členů družstva a telefonický kontakt
Organizátorem přeboru je redakce A reportu a oddělení zachranné a výsadkové služby a tělesné výchovy sekce rozvoje a plánování schopností MO