2015)

Pravidla debaty Karl Popper (2014/2015) Důvodová zpráva ke změně pravidel Pro sezónu 2014/2015 se Ředitelství soutěží rozhodlo k rozsáhlé revizi a změně pravidel soutěžní debaty Karl Popper. Odůvodnění drobnějších změn najdete u jednotlivých ustanovení, zde budou představeny základní východiska těchto změn. 1) Důsledné oddělení Soutěžního řádu, Pravidel a Metodiky Po dlouhá léta panoval v soutěžních dokumentech zmatek a nebylo jasné, kde dané ustanovení najít. Proto jsme se rozhodli dbát důsledně následujících principů: Pravidla debaty - obsahují ustanovení nezbytná pro průběh a rozhodnutí každé debaty Karl Popper - určují povinnosti jednotlivých týmů, pořadí a role řečníků, způsob určení vítěze a bodování. Soutěžní řád - obsahuje ustanovení týkající se některých debatních soutěží, které ADK pořádá. Veškerá ustanovení, která se týkají jen konkrétních soutěží (například způsob stanovení tezí, příprava na nepřipravené teze či používání zdrojů) naleznete právě v soutěžním řádu. Metodika - obsahuje ustanovení týkající se “dobré praxe” = věcí, které by debatéři měli dělat, ale které nejsou jejich povinností. Podstatné je, že se jedná jen o doporučení, kde neexistuje jen jediné správné řešení a debatéři mohou v konkrétním případě přijít s lepším způsobem dokazování/vyvracení. Rozhodčí by je tudíž neměl penalizovat (či dokonce nechat prohrát) za to, že nedodržují návody popsané v metodice, ale za fakt, že v daném případě jejich řešení nebylo vhodné. Zpracování tohoto dokumentu je nejnáročnější, proto bude vznikat ještě v průběhu sezóny 2013/2014. Do tohoto dokumentu bude přesunuta řada ustanovení z dřívějších pravidel, která odpovídala výše zmíněným kritériím. 2) Odstranění formalismů v debatě Po dlouhá léta byla ČR jedinou zemí, která měla velmi propracovaný systém formalismů = závazných pravidel, která říkala, jak danou konkrétní tezi dokazovat. Odstranění formalismů z pravidel se projeví v odstranění pevné struktury debaty (3 na sobě nezávislé argumenty a kritérium), odstranění pevně daných typů tezí (zůstává pouze teze plánová, která bude užívána v mnohem omezenějším rozsahu - pouze na teze, kde je cíl všemi přijímaný, ale je těžké najít praktické řešení - např. Měl by se odstranit rozdíl mezi platy mužů a žen ). Poslední změnou je odstranění povinnosti debatérů přinášet kritérium a vztahovat k němu argumentaci. K odstranění formalismů nás vedly následující důvody: a) Jsou nadbytečné a zbytečně přísné - Účelem formalismů v debatě bylo naučit debatéry strukturovat své řeči a vyvozovat závěry ze svých tvrzení - tento cíl je sice podstatný, ale je zbytečné k němu používat tak silný nástroj jako závazná pravidla. Povinností by mělo být strukturovat svoji řeč, to jak to debatér udělá, by mělo býti pouze doporučení. Navíc tato námi daná struktura nemusí být pro danou konkrétní debatu nejvhodnější. b) Omezují debatu - Není možné předem zaškatulkovat veškerou možnou dobrou argumentaci do jednotlivých chlívků a pokud to uděláme, velmi tím omezíme debatérům prostor. Příklady možného využití této nové volnosti jsou následující: debatéři mohou přicházet s různými silnými argumenty, které se však nevztahují k žádnému společnému kritériu; debatéři mohou přijít s jedním komplexním argumentem, který není možné představit v 2-3 minutách a budou řeč strukturovat podle jednotlivých logických kroků tohoto argumentu; debatéři mohou v řeči obhajovat principielní správnost dané teze a zároveň praktické dopady (např. u legalizace prodeje orgánů mohou tvrdit, že člověk má mít právo rozhodovat se o svém těle, a zároveň ukazovat, jak to pomůže nemocným). c) Odtrhávají debatu od reality - V současné debatě často nevyhraje tým, který by nejlépe argumentoval, ale ten, který dokáže nejlépe naplnit formální požadavky. Debata by však měla učit věci potřebné pro život, tudíž je vzdělávání ve formalismech kontraproduktivní - raději pojďme debatéry učit myslet a argumentovat, než se učit kolik má mít linie argumentů a jak vypadá kritérium. Řadě chytrých dětí

1

také příjde zbytečné učit se obdobné věci, které v životě stejně nepoužijí, a tudíž se programu nezúčastní a zbytečně přcházíme o možné talenty. d) Činí debatu neatraktivní - Pro člověka, který není kovaný v českém KP je těžce pochopitelné, proč by měla mít debata povinnou strukturu, jak ji vyžadují stávající pravidla. Díky tomu nevypadá debata zajímavě ani v médiích, ani při ukázkových debatách, kdy se snažíme nalákat další členy. Zároveň tento fakt odrazuje začátečníky, kteří se místo argumentace musí učit komplikované formalismy, pod kterými si těžko něco představí, a často prohrají debatu, i když mají lepší myšlenky a argumenty. Pravidla soutěžní debaty formátu “Karl Popper” pro debaty soutěží v debatní sezóně 2014/2015

1. 1.

Úvodní ustanovení Cíle a zásady debatního programu Cílem debatního programu je přitažlivým způsobem napomáhat rozvoji dovedností, schopností a znalostí účastníků. Soutěžní debata má vyváženou měrou vzdělávat, formovat, ale také obsahovat sportovního ducha a společenské aspekty. Upřednostňování jednoho či několika těchto požadavků na úkor jiných znamená nepochopení základních principů soutěžní debaty. Nicméně z hlediska věku účastníků je nutno stránku formativní považovat za klíčovou, neboť dochází k utváření životních postojů. Z tohoto důvodu se účastníci zavazují, že:

a. budou zachovávat zásady fair play, slušného chování a rytířství v tom nejlepším smyslu slova, b. vědomě nepoužijí nepravdivou informaci, c. jsou ochotni debatovat na dané teze. Rozhodčí a trenéři jednotlivých týmů se zavazují, že budou postupovat ve stejném duchu a v souladu s ním debatéry připravovat a hodnotit. DZ: Zůstává z původních pravidel.

2.

Struktura soutěžních dokumentů Těmito pravidly se řídí debaty formátu „Karl Popper“ soutěží Debatního programu Karla Poppera (KPDP), které pořádá Asociace debatních klubů, o.s. (dále jen „ADK“). Všichni účastníci soutěží se řídí Etickým kodexem účastníků soutěží. Organizace soutěží se řídí Soutěžním řádem. Akreditace rozhodčích se řídí Akreditačním řádem. Soutěžní dokumenty jsou platné vždy pro celou debatní sezónu a smí být měněny jen po skončení sezóny a před prvním turnajem nové sezóny. O změně soutěžních dokumentů rozhoduje Ředitelství soutěží. DZ: Převzato z původních pravidel. Bude zrušena Rukověť rozhodčího. Ty části rukověti, které by měly být závazné, byly přesunuty do pravidel, zbytek bude součástí metodických dokumentů.

2. 1.

Debata formátu Karl Popper Teze Teze debaty je tvrzení, které je formulováno dostatečně jasně a kontroverzně, aby se s ním dalo rozumně souhlasit i nesouhlasit. Teze má být formulována tak, aby jasně vymezila obsah debaty a aby se z ní dalo odhadnout stanovisko afirmativního týmu. (Př. “Vývoj v Číně spěje k revoluci.“; „Eutanázie je ospravedlnitelná.“; „Trest smrti by měl být znovu zaveden.“). Teze může být formulována rovněž tak, že vyžaduje návrh konkrétního postupu (plánu) řešení problému, který z jejího znění plyne (Př. „Systém hodnocení studentů středních škol by se měl změnit.“ „Policie a státní zastupitelství by mělo mít více pravomocí v boji proti korupci.“). Od ostatních tezí se plánová teze odlišuje uvedením poznámky „(plán)“. DZ: Jedná se o úvodní ustanovení, kde se vymezuje, co je teze. Stanoví se, že teze musí umožňovat spor a být dostatečně konkrétní. Dělení tezí na faktické, návrhové a hodnotové (popř. i jiné typy) bude součástí metodiky, v nových pravidlech není při absenci povinného kritéria nadále potřebné. Zůstává tedy úkolem a právem afirmace, v rámci analýzy teze identifikovat a v definici vymezit, o který typ teze se jedná a jakým způsobem k ní hodlá přistoupit. Zůstávají prozatím teze povinně plánové. Cílem je neochudit program o teze, které řešení konkrétního problému ponechávají na argumentaci týmů (viz shora uvedená teze o systému hodnocení studentů středních škol, která z hodnotového hlediska postrádá podstatný spor). Nicméně stává se volbou

2

afirmace, přistoupit i k tezi, která není povinně označena za plánovou, jako k tezi plánové (např. se tak dá debatovat teze o trestu smrti). Pravidla o losování nepřipravené teze a o přípravě na ni se přesunula do Soutěžního řádu.

2.

Role týmů Debaty se účastní dva týmy. Jeden z týmů tezi obhajuje (afirmativní tým, popř. afirmace), druhý obhajobu teze vyvrací (tým negativní, popř. negace). DZ: Základní ustanovení o rolích týmů.

3.

Složení týmů Každý tým má nejméně tři členy, z nichž právě tři se aktivně účastní debaty. Jména a pořadí tří aktivních debatérů oznámí tým před začátkem debaty. Toto rozložení nelze po začátku debaty změnit. DZ: Fakticky se zde nic nemění, pouze jde o přesun z jiných článků.

4.

Rozhodčí Debatu rozhoduje a vítěze debaty určuje rozhodčí nebo panel rozhodčích. Rozhodčí posuzují debatu nezávisle a nestranně. Nestrannosti rozhodčího překáží zejména:

a. je-li koučem jednoho z debatujících týmů, nebo se s jedním z debatujících týmů na debatu připravoval, nebo b. je-li s některým z debatérů v blízkém vztahu. Rozhodčí nevstupuje do debaty s výjimkou zabránění fyzickému násilí, nebo nápravy zjevného porušení pravidel, kterou je třeba zjednat okamžitě (např. porušení pořadí projevů mluvčích, hrubé vyrušování). DZ: Základní ustanovení o roli rozhodčích. Ustanovení o nestrannosti se převádí z Rukověti. Výjimky z pravidel o nestrannosti v pohárových debatách přesunuty do Soutěžního řádu.

5.

Etika debatování Dojde-li v průběhu debaty k hrubému porušení Etického kodexu účastníků soutěží, může předseda panelu po poradě s členy panelu debatu ukončit. Tým, který Etický kodex porušil, prohraje debatu kontumačně. DZ: Explicitně vyjádřeno vždy uznávané pravidlo.

3. 1.

Pravidla debaty Průběh debaty a role jednotlivých mluvčích

DZ: Ustanovení o průběhu debaty byla omezena tak, aby se v nich pouze stanovila základní role mluvčích v průběhu debaty. Zůstala rovněž některá ustanovení o vedení definičního sporu a zákazová ustanovení o přinášení nových argumentů a důkazů. Pravidla nově nechtějí debatérům nařizovat, kolik mají mít argumentů a jak mají strukturovat řeč. To je otázka strategie týmu, s jejíž volbou pomůže debatérům metodika. Časové limity se přesunuly do bodu 3.2.

1.

První afirmativní (A1) Debatu zahajuje první mluvčí afirmativní strany (A1). Jeho právem je vymezit (definovat) tezi. A1 představí strukturu obhajoby teze a přednese argumentaci na její podporu. V debatě na plánovou tezi A1 vymezí problém, k jehož řešení teze směřuje, identifikuje jeho příčinu, představí konkrétní plán k řešení problému, resp. jeho příčiny, a uvede výhody navrhovaného řešení. Když A1 skončí, odpoví na otázky N3 (třetího mluvčího negativní strany).

2.

První negativní (N1) První mluvčí negativní strany (N1) přijme definici teze. Má-li však za to, že definice je v rozporu s pravidly, vysvětlí, proč definice podmínky pravidel neplní, a nabídne opravenou definici. Nevyužil-li A1 právo definovat tezi, může N1 nabídnout definici vlastní. N1 především vyvrátí nebo zpochybní obhajobu teze stranou afirmativní. N1 má právo představit vlastní konstruktivní argumentaci vyvracející tezi. V plánové debatě napadne N1 některé nebo všechny body afirmativní argumentace.

3

Po ukončení řeči odpoví N1 na otázky, které mu klade třetí mluvčí afirmativní strany. .

3.

Druhý afirmativní (A2) Byl-li veden spor o definici, může se A2 ke sporu vyjádřit. Nepřijme-li opravenou definici, může jedině hájit původní definici představenou A1. Představil-li definici až N1, může ji A2 napadnout, vysvětlit, proč je v rozporu s pravidly, a nabídnout opravenou definici. A2 především rehabilituje argumentaci A1, která byla vyvrácena/zpochybněna mluvčím N1. Rovněž vyvrátí nebo zpochybní vlastní argumentaci negativního týmu, byla-li představena. Argumentaci afirmativní strany může prohloubit a doplnit. Po ukončení řeči odpoví A2 na otázky, které mu klade první mluvčí negativní strany.

4.

Druhý negativní (N2) N2 vyvrátí nebo zpochybní argumentaci strany afirmativní, a to v té podobě, jak byla rehabilitována a doplněna mluvčím A2. Prohlubuje analýzu, ale nepřináší zcela nový směr vyvracení. N2 rovněž rehabilituje vlastní negativní argumentaci, byla-li předtím představena N1. Na její podporu nepřináší nové argumenty, ale již vyřčené může podpořit novými konkrétními důkazy. Po ukončení řeči odpoví N2 na otázky, které mu klade první mluvčí afirmativní strany.

5.

Třetí afirmativní (A3) A3 z pohledu afirmativní strany označí a analyzuje klíčové spory v debatě a ukáže, jak afirmativní strana dokázala tezi prostřednictvím své argumentace obhájit. V rámci této činnosti rehabilituje ty argumenty, které napadl N2. Byla-li v debatě představena negativní nevyvrátila/nezpochybnila obhajobu teze.

konstruktivní

argumentace,

ukáže,

proč

tato

linie

V plánové debatě ukáže, jak afirmativní strana obhájila všechny body své argumentace. Během své řeči již nepředkládá žádné nové argumenty ani důkazy, s výjimkou reakce na nové způsoby vyvracení přednesené N2.

6.

Třetí negativní (N3) N3 označí a analyzuje klíčové spory v debatě a ukáže, proč negativní strana dokázala během debaty vyvrátit či zásadně zpochybnit afirmativní obhajobu teze a vysvětlí, jak k vyvrácení obhajoby teze přispěla negativní konstruktivní argumentace (byla-li představena). V plánové debatě ukáže, jak se negativní straně podařilo vyvrátit alespoň jeden ze základních bodů afirmativní argumentace (problém, příčinu, plán nebo výhody). Během své řeči již nepředkládá žádné nové argumenty ani důkazy.

2.

Časové limity Řečem prvního a druhého mluvčího obou týmů je vyhrazeno 6 minut. Křížový výslech trvá 3 minuty. Třetí řeči obou týmů trvají 5 minut. Pokračuje-li mluvčí v projevu po uplynutí časového limitu, nebude obsah toho, co řekl po limitu, s výjimkou dokončení myšlenky, brán rozhodčím v potaz. V průběhu debaty má afirmativní tým právo vybrat si 5 minut a negativní tým 7 minut na přípravu. Čas na přípravu si týmy vybírají před projevy svých mluvčích, popř. rovněž před zahájením křížového výslechu některým ze svých mluvčích. DZ: V časových limitech se nic nemění. Ustanovení o sankcích za překročení časového limitu se z článku o strategii přesunulo sem, neboť sem systematicky patří.

3.

Komunikace během debaty Debatéři jednoho týmu spolu mohou hovořit pouze během času na přípravu kteréholi týmu. V průběhu jednotlivých řečí a křížových výslechů spolu nehovoří. Jakákoliv komunikace mezi týmem a právě hovořícím řečníkem je nepřípustná. Jakákoliv komunikace kouče nebo nedebatujícího náhradníka s týmem je během debaty nepřípustná. Zastává-li kouč funkci časoměřiče, smí dávat standardní signály časoměřiče. DZ: Žádná změna. Ustanovení o zákazu elektroniky přesunuto do Soutěžního řádu, protože se týká jen debatní ligy.

4

4.

Debatování v týmech Přestože role jednotlivých mluvčích v týmu je odlišná, musí jednotliví mluvčí obhajovat a rozvíjet argumentaci svého týmu a na podporu své strany v debatě vystupovat jednotně. Za zjevně slabou budou rozhodčí považovat argumentaci, v níž si zásadně odporují jednotliví mluvčí téhož týmu. Protistraně pak ke zpochybnění/vyvrácení takové argumentace postačí na tuto chybu poukázat. DZ: Fakticky žádná změna. Ustanovení o sankci za nekonzistenci se přesunulo z ustanovení o obsahu, neboť systematicky patří sem.

5.

Definice Účelem definice je vysvětlit, jak afirmativní strana tezi rozumí a o čem hodlá diskutovat. Je právem afirmativní strany definovat tezi jakýmkoliv způsobem za předpokladu, že:

a. definice se nevzdaluje prostému významu teze, b. nedojde k účelovému pozměňování významů slov, c. je i jinak "rozumná". Otázku, zda se definice vzdaluje prostému významu teze, rozhodčí posoudí z pohledu průměrného, inteligentního člověka. Definice není rozumná, jestliže výrazně zužuje prostor pro argumentaci protistrany nebo ji staví do těžce obhajitelné pozice. V plánové debatě se definicí rozumí vymezení problému. N1 smí vymezení problému napadnout, pokud afirmací uváděný problém zjevně nesouvisí s tezí. Prokáže-li negace, že afirmací vymezený problém nesouvisí s tezí, vyhrává debatu. Spor o definici posuzuje rozhodčí jen tehdy, je-li definice napadena postupem podle bodu 3.1.2 nebo 3.1.3. Nevysvětlí-li protistrana, v čem spočívá nesprávnost definice nebo nenabídne-li definici opravenou, popř. je-li definice napadena opožděně, rozhodčí k definičnímu sporu nepřihlíží. DZ: Definice zůstává vedle plánové linie jediným zbývajícím formalismem. Bez úpravy definic a vedení definičního sporu by debata těžko mohla fungovat. Jinak se ve věcech definičního sporu nic nemění, ustanovení jen podrobněji zapisuje úzus.

6.

Vedení sporu a důkazní břemeno Povinností afirmativní strany je argumentovat na obhajobu teze. Při rozhodování debaty se přednesená argumentace považuje za obhájenou, není-li vyvrácena (zpochybněna) protistranou. Rozhodčí však nepřikládají váhu argumentaci zjevně nepravdivé nebo irelevantní. Oba týmy jsou povinny dovozovat dopad své argumentace na platnost (obhajoby) teze. Argumentům, u nichž není z argumentace týmu zřejmý dopad na platnost (obhajoby) teze, nepřikládají rozhodčí váhu. Vede-li se spor o určité tvrzení, postačí, prokáže-li tým, že tvrzení platí v rozhodujícím množství případů. Rozhodující množství případů není dáno, existuje-li dostatečně významná menšina případů, pro kterou dokazované tvrzení neplatí. DZ: Základní ustanovení o vedení sporu a o tom, jak rozhodčí reaguje na nesprávné vedení sporu (chybějící reakce, irelevantní tvrzení, otázka důkazního břemene). Povinnost činit závěry se modifikuje na povinnost dovozovat dopad argumentace týmu na obhajobu teze. Zdůrazňuje se tím i dosud uznávaný výklad, že dopad musí být logicky vysvětlen. Není podstatné, zda v řeči zazněla věta “a proto teze platí”. Zároveň je sankce za nedovozování dopadu přesunuta sem z ustanovení o obsahu. Je volbou afirmace, jak bude tezi obhajovat. S touto volbou jí pomůže metodika. Vzhledem k šíři záběru debatovaných tezí je na zdravém rozumu rozhodčího, aby s pomocí metodiky a s ohledem na konkrétní tezi a průběh debaty posoudil, zda jedná o zjevně nepravdivou informaci nebo jak velká je dostatečně významná menšina. Jde především o to, že v případě zjevných nesmyslů je pravidlo o obhájení nevyvrácené argumentace rovněž nesmyslné.

7.

Dokazování Debatování je výlučně řečnickou prezentací. K fyzickým, obrazovým, apod. důkazům, které debatér předvede nebo ukáže, aniž by je popsal, se nepřihlíží.

5

Debatéři musí uvést zdroje důkazů, které na podporu svých tvrzení citují. To neplatí u skutečností obecně známých. Zda jde o obecně známou skutečnost, posoudí rozhodčí s ohledem na všeobecný přehled středoškolsky vzdělané osoby. Rozhodčí si může ihned po skončení debaty vyžádat přednesený důkaz, který mu může být předložen i v elektronické podobě. DZ: Dosavadní stav.

8.

Vítězství v debatě V debatě vítězí tým afirmativní, jestliže na základě své argumentace obhájí debatovanou tezi. V debatě vítězí tým negativní, jestliže na základě své argumentace vyvrátí či zásadně zpochybní obhajobu teze afirmativní stranou. Negativní tým nemusí nezbytně nesouhlasit se všemi body obhajoby teze. K vítězství v debatě mu stačí, prokáže-li, že obhajoba teze afirmativní stranou nemá dopad na platnost teze (tzn. že tezi nepodporuje), popř. že tento dopad je negativní (tzn. že tezi ve skutečnosti popírá). V plánové debatě vítězí tým afirmativní, jestliže na základě své argumentace prokáže platnost všech čtyř základních bodů své argumentace. V plánové debatě vítězí tým negativní, jestliže vyvrátí alespoň jednu část logického řetězce afirmativní argumentace (problém, příčiny, plán nebo výhody), nebo jestliže prokáže, že problém, který uvedla afirmace, nesouvisí s tezí. Při určování vítěze debaty rozhodčí vychází z výsledků jednotlivých sporů v debatě a přihlíží k váze argumentů v debatě přednesených. Argumentaci týmů hodnotí z pozice normálního rozumného člověka, bez ohledu na své názory na debatovanou problematiku a na specifické znalosti, jimiž disponuje. DZ: Fakticky dosavadní stav. Vzhledem k omezení formalismů však toto ustanovení získává na významu jako klíčové pro určení vítěze debaty. Je především na zdravém rozumu rozhodčího, aby s pomocí metodiky argumentaci obou týmů porovnal a vítěze určil.

9.

Vlastní argumentace negativní strany Negativní strana nemusí předkládat vlastní konstruktivní argumentaci vyvracející tezi. Jejím úkolem je především vyvrátit obhajobu teze, kterou přednesla strana afirmativní. Rozhodne-li se přesto vlastní konstruktivní argumentaci přednést, je jejím úkolem vyvrátit obhajobu teze a zároveň obhájit vlastní konstruktivní argumentaci. Úkolem afirmativní strany je potom vedle primárního úkolu obhajoby teze i vyvrácení konstruktivní argumentace negativní strany. Argumentace afirmativní a negativní strany se musí vzájemně vylučovat. Negativní tým může zvítězit v debatě i přes to, že neobhájil svoji konstruktivní argumentaci, pokud i tak vyvrátil afirmativní obhajobu teze. V plánové debatě nepřichází negativní konstruktivní argumentace v úvahu. Negace ovšem může přinést vlastní nevýhody plánu. DZ: Současný stav, jen se změněnou terminologií.

10.

Křížový výslech Účelem křížového výslechu je:

a. odhalit a ukázat slabiny argumentace protistrany, b. připravit prostor pro argumentaci vlastní strany, c. objasnit řeč předchozího řečníka. Tazatel se ptá, tázaný odpovídá. Otázky a odpovědi musí být stručné a jasné. Tazatel se smí ptát na cokoliv, prokáže-li se v dalším průběhu debaty spojitost s tezí. Odpovídající smí odmítnout odpověď na osobní otázku. Tazatel smí tázaného přerušit, pokud zjevně nemluví k věci. Informace získané během křížového výslechu strana tazatele využije v dalším průběhu debaty. Nebudou-li použity v hlavní řeči některého z debatérů, rozhodčí je nebude brát v úvahu při rozhodnutí debaty. DZ: Současný stav. Hodnocení křížového výslechu je v bodě 4.4.

4.

Hodnocení debaty

6

DZ: Úkolem části pravidel o hodnocení debaty je pouze a jedině vysvětlit, co se počítá do hodnocení obsahu, co do strategie a co do formy. Dále se sem z Rukověti rozhodčího přesunula úprava bodování a zpětné vazby. Zachovává se dosavadní rozdělení na kategorie obsahu, strategie a stylu, neboť se jedná o zažité standardní kategorie známé jak z mezinárodních soutěží, tak pravidel, která používají naši partneři v zahraničí. Ustanovení, která byla dřív v obsahu uvedena a týkala se rozhodování debaty (např. otázka závěrů, relevance argumentů, apod.) se přesunula výše do příslušných článků části třetí o pravidlech debaty. Tam totiž patří, neboť mají vliv na výsledek debaty.

1.

Obsah Obsahem se rozumí použitá argumentace bez ohledu na kvalitu přednesu a podání. V kategorii obsahu rozhodčí hodnotí zejména:

a. kvalitu, hloubku a logickou správnost analýzy problémů, které s tezí souvisí, tj. zda mluvčí správně identifikují, chápou a vysvětlují podstatu těchto problémů,

b. relevanci argumentů ve vztahu k tezi, tj. do jaké míry přednesená argumentace tezi obhajuje, popř. její obhajobu vyvrací, a zda je z řeči zřejmý dopad argumentace na obhajobu teze,

c. kvalitu a úroveň dokazování, tj. zda a do jaké míry přednesené důkazy podporují argumentaci týmu, zda pocházejí z věrohodných zdrojů a zda mluvčí jejich obsah a význam chápe a je schopen je vysvětlit, d. konzistentnost argumentace a to jak v rámci jednoho projevu, tak mezi projevy jednotlivých mluvčích téhož týmu; tj. zda se jednotlivé argumenty a projevy navzájem podporují a doplňují, nebo zda si protiřečí. Čím více argument týmu splňuje uvedená kritéria, tím větší má váhu pro obhájení teze, resp. vyvrácení její obhajoby.

2.

Forma V kategorii formy rozhodčí zejména hodnotí:

a. styl - výběr vhodných jazykových prostředků (bohatost slovní zásoby, schopnost formulace myšlenek, kompozice projevu, užívání řečnických figur apod.), b. způsob přednesu. Zde jde jednak o zvukovou stránku jazyka (artikulaci, intonaci, frázování, tempo), jednak o prostředky mimojazykové komunikace (mimiku, gesta, postoj, kontakt s publikem), c. plynulost a řečnickou přesvědčivost projevu – tzn. zda má řeč vhodný a poutavý úvod a závěr, zda dokáže zaujmout (např. také svou pohotovostí či vtipem) a upozornit posluchače na klíčové body projevu, zda jde skutečně o přednes a nikoli o předčítání projevu, a také nakolik je řečník schopen eliminovat ve svém projevu nudné fráze a formalismy, d. vhodnost společenského oděvu debatéra. Užívání nespisovných jazykových prostředků bude penalizováno. Debatéři si v průběhu debaty vykají a jsou společensky oblečeni.

3.

Strategie V kategorii strategie se zejména hodnotí:

a. zda je týmová argumentace konzistentní, zda má jasný cíl a směřování, zda mluvčí plní svoji úlohu v debatě,

b. zda mluvčí sledují projevy svých kolegů a oponentů a ve svých řečech reagují na podstatné body argumentace předřečníků, zda používají informace získané během křížových výslechů,

c. struktura projevu mluvčího, tj. zda řeč má jasný úvod, stať a závěr, zda je stať členěna na jednotlivé body, které na sebe logicky navazují,

d. rozvržení času, tj. zda mluvčí naplní časový limit a zda jej nepřekročí (tolerance +/- 30 sekund), dále zda věnuje jednotlivým sporům čas, který odpovídá jejich relevanci pro obhajobu, resp. vyvrácení obhajoby teze. 4. Bodové hodnocení Bodové hodnocení slouží jako dodatečné kritérium hodnocení debaty. Není faktorem, který by rozhodoval o vítězství v debatě; vítězství v debatě může rozhodčí přisoudit i týmu, jemuž přidělil nižší počet bodů (tzv. „low point win“). Zásadně nepřípustné je hodnocení výkonu debatéra méně než 50 nebo více než 100 body (v součtu kategorií obsahu, strategie a formy). Průměrný debatér obdrží 75 bodů.

7

Pomocné body za křížový výslech tvoří zvláštní část hodnocení. Za otázky nebo odpovědi se přiděluje 0-10 bodů. Při bodovém hodnocení vycházejí rozhodčí z bodovací tabulky, která je přílohou pravidel. Přitom dbají, aby obdobné výkony hodnotili obdobným počtem bodů, a přihlížejí rovněž ke standardu ostatních rozhodčích. Cílem je, aby debatér obdržel za obdobný výkon od kteréhokoli rozhodčího obdobný počet bodů. DZ: Ruší se název Ko-Ma, neboť v současné době již jen málokdo zná pozadí jeho vzniku. Popisy kategorií v bodovací tabulce (milovníci vtipných zkratek ožijí :-)) budou zpřesněny tak, aby z nich bylo zřejmé, jak vypadá projev, který rozhodčí hodnotí 60, 75, 90 body apod.

5.

Rozbor debaty Rozhodčí po skončení debaty na základě svých záznamů zdůvodní, kdo a proč debatu vyhrál. Zdůvodnění má být stručné, jasné a přesvědčivé, založené na rozboru argumentace, která v debatě zazněla. Součástí odůvodnění je rovněž zhodnocení debaty včetně rad pro debatéry, jak se vyvarovat chyb, kterých se v debatě dopustili, a jak dále zlepšit své dovednosti. Rozhodčí dbají, aby zpětná vazba byla povzbudivá. Všichni rozhodčí si povinně vedou poznámky o průběhu debaty.

8