2015

Co si přečtete v tomto čísle: Ohlédnutí za duchovní obnovou O víkendu Matky s dcerami Rozhovor s Aloisií Krejsovou

Snowboard víkend na Vesmíru Tipy na knihy Recept na pokus

Doba velikonoční

1/2015

Všichni lidé ať to vědí - Ježíš žije! Jistý člověk jednou popsal složitou situaci, do níž se dostal, když se vrátil z práce domů. Z kapsy vytáhl klíč a zasunul ho do zámku. Klíčem pootočil a dveře se otevřely. S hrůzou zjistil, že dveře nebyly zamčené. Ráno ve spěchu zapomněl zamknout a dům zůstal otevřený. Dotyčný člověk vzpomíná, že v tom momentě ho zalil studený pot. Vběhl do domu a učinil po něm rychlou exkurzi. Zajímalo ho, zda nejsou nějaké škody a zejména, jestli něco vzácné nezmizelo. Nakonec si hluboce vydechnul, protože zjistil, že byt je v pořádku. Velikonoční ráno nám přibližuje ženy, které navštívily Ježíšův hrob. Po cestě řešily praktický problém, kdo jim odvalí kámen od hrobu. Vzápětí však s úžasem uviděly, že kámen je odvalený a hrob prázdný. Po rychlé prohlídce Ježíšova hrobu zjistily, že to nejvzácnější, co může být - Ježíšovo tělo -, je pryč. Vzápětí se dozvěděly, že Pán vstal z mrtvých. I během letošního tridua budeme navštěvovat Boží hrob - například návštěvníci a poutníci ve Svaté zemi, během tří Velikonočních dnů i všichni věřící v našich kostelích. Nehledáme tam už Ježíšovo autentické tělo, spíše rozjímáme, přemýšlíme a modlíme se, abychom se poklonili jeho umučení. Poté však hledáme živého Ježíše v praktickém životě. Tím dáváme najevo svou víru v jeho zmrtvýchvstání. Nezůstáváme pouze u hrobu, protože tím bychom zavrhli všechny naděje, ale

kráčíme životem dál a stáváme se svědky, kteří potvrzují, že Pán opravdu vstal z mrtvých. Křesťan by se měl poznat podle toho, že vstává z hrobu vlastní bídy a s Boží pomocí začíná od začátku. Tedy žádné elitářství, ale pokorné uznání vlastních chyb a odhodlané povstání k životu. Skutečnost prázdného Ježíšova hrobu ho přesvědčuje, že idea Božího království nemůže skončit zaplombována v hrobě. Naopak, je určena pro život. Ani snaha křesťana o duchovní růst nemůže skončit při prvním neúspěchu nebo překážce. Pokud pokorně a trpělivě hledá Zmrtvýchvstalého, dříve či později pocítí, že se nemůže spokojit s povrchností života. Kromě toho přijímá z oltáře skutečný Boží pokrm Pánova těla a krve. To proto, aby jeho svědectví o Zmrtvýchvstalém bylo přesvědčivější a aby z jeho života nezmizelo to nejvzácnější - živá víra v toho, který pokořil smrt a hřích a nastolil život. Vyprošuji každému z nás, ať má po letošních Velikonocích živější víru, a je plný naděje a radosti. Ze srdce žehná P. Pavol Sandánus

Liturgické okénko Pokračování komentáře ke mši svaté z minulého čísla Zvonů.

Pozvání k přijímání Kněz ukazuje věřícím eucharistický chléb, připravený k přijímání, a zve je ke Kristově hostině. Říká přitom zvolání Ježíšova předchůdce Jana Křtitele: „Hle Beránek Boží…“ Také druhá část pozvání je ozvěnou Písma svatého, a to verše z knihy Zjevení: „Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině“. Tato slova nám připomínají, že eucharistie je předobrazem nebeské svatební hostiny, na níž máme jednou dostat podíl. Na pozvání odpovídáme spolu s knězem upravenými slovy setníka z Kafarnaa. Vyjadřujeme jimi velikou pokoru, svou nehodnost k přijetí eucharistie a zároveň víru v Ježíšovu uzdravující moc. Příště pokračování

P. Pavol Sandánus

Duchovní obnova V sobotu 28. 2. 2015 jsme měli možnost zúčastnit se postní duchovní obnovy, kterou vedl P. Adrian Jaroslav Sedlák z Trutnova. Začínalo se jako obvykle mší sv. v kostele a pokračovalo se v teple na faře. Ráda bych těm, kteří se nemohli dostavit, trochu přiblížila, o čem se hovořilo. P. Adrian se věnoval tématu: „Smlouvy v Božím ustanovení“. 2

Desatero-smlouva s lidem - je potřebné stále znova si ho připomínat, protože jinak to vypadne z paměti, neřídíme se pak podle toho a následky můžou být hrůzné - Bůh zná naše schopnosti a vybavuje nás tím, abychom zvládli to, co od nás žádá -Baga=Bůh= Uspořádavatel, ten, který dává řád, dětem dává řád maminka, pak ale může životu dávat řád alkohol, kariéra, drogy nebo taky Kristus Pán – nebudeš mít jiného Boha, nezaměníš ho Křest -jsme v roli pokřtěného, rodičů pokřtěných dětí, kmotrů – křtem jsme byli vtaženi do dění s Bohem, zavazujeme se, že děti povedeme k víře, že budeme rodičům pomáhat-mnohdy křesťanskou výchovu podceňujeme - je důležitá společná modlitba v rodině, četba Písma -není snadné udržet člověka u duchovního života, nesmíme však rezignovat, na to si člověk lehce zvykne Manželská smlouva -uzavřená v kostele před živým Bohem, kolik smluv se znehodnotí, zneplatní? bereme tím Boží jméno nadarmo -vstupem do dalšího vztahu si člověk zazdí svátosti a je v područí hříchu -manželství je těžké, žijeme v něm pravdu svého slibu- v dobrém i ve zlém -nebojme se vstoupit do závazků Svátost smíření - jak jdeme dětem, vnoučatům příkladem, když se připravujeme ke zpovědi? - děti by měly před sv. smíření přijít za maminkou a za tatínkem a požádat je o odpuštění - máme nechat dar před oltářem a jít se smířit s bratrem - je důležité, aby se děti dokázaly dobře zpovídat - setkání s živým Bohem má svoji krásu, je dobré si přípravu napsat, držet provozní pořádek, aby se dostavil efekt tj. radost, abychom si sáhli na svatost a z ní žili - pro děti je důležité, aby viděly své rodiče, jak chodí ke zpovědi Eucharistie Křest-církev tě s radostí přijímá do svého společenství-proto je důležité, abychom si udrželi správný pohled na církev -církev je tělo a my jsme buňkou církve, je-li jedna buňka nemocná, ovlivní to celé tělo -přijímáme z pokladu církve, jsme neseni modlitbou, proto máme milovat církev -máme mít odvahu být církví-účastnit se jí, svědčit, modlit se, svět nás potřebuje 3

-kříž u kropenky -svěcená voda, stejná jako při křtu, znamená to znovu si připomenout křest, má očišťující vliv, abychom před Boha vstoupili omytí -znamení kříže děláme s úctou, dbáme na to, aby děti i vnoučata toto dělaly taky, abychom tomu, co je svaté dali svatost, kterou to má mít -úkon kajícnosti na začátku mše sv. - rekapitulace našeho života od poslední mše sv., je to příliš krátký čas, proto je dobré již přede mší sv. v tichu uspořádat své myšlenky, uvědomit si svá selhání -v Eucharistii- jsme zároveň na třech místech-v lavici+ve večeřadle+na Kalváriivše je propojeno -Eucharistický kongres je proto, abychom prožili mši sv. v plné síle, aby to nebyl jen automat, abychom znovu objevili hloubku, jak se nám Kristus dává - mnohdy nám chybí informace a přestáváme si Eucharistie cenit a pak nám už ani nechybí -přede mší sv. je dobré prosit: “Bože, ať slovo, které dnes uslyším je také pro mě, ať padne do dobré půdy“-když nepřipravíme své srdce pro Boží slovo, mine se účinkem, pokud se připravíme, zachytíme nějaké slovo a vracíme se k němu ještě další den -Bůh nám chce usnadnit život Chci poděkovat P. Adrianovi, že si udělal čas a připravil si pro nás tuto duchovní obnovu a také děkuji našemu panu faráři, že nám tuto obnovu zprostředkoval. Hana Tauchmanová

Společný čas s Maruškou Jeden listopadový víkend jsem strávila s naší druhorozenou dcerou Maruškou na faře ve Velkých Losinách. Bylo to její i mé velké přání, abychom spolu jely na víkend MATKY S DCERAMI. Se starší Aničkou jsem na podobné akci byla už dvakrát a vždy to byl pro nás velice hezky strávený čas. Na tomto víkendu nás bylo kolem 14 párů. Celé dny byly naplněny intenzivním programem. V pátek večer jsme se po mši svaté představily a zahrály si seznamovací hry, při kterých jsme si lépe zapamatovaly jména druhých. Sobotní dopoledne po vydatné snídani jsme strávily povídáním. Maminky se spolu sdílely o výchově a vztazích se svými dcerami. Děvčata si v jiné místnosti vyprávěla s jednou mladou maminkou o svém dívčím životě, o tom, jak se přijímat se svými chybami, ale jak si vážit a vidět dary, kterými byly Bohem obdarovány. Oběd jsme měly objednaný v nedaleké restauraci, kam jsme procházkou došly a moc si pochutnaly. Po obědě jsme dostaly prostor, říci si cestou na faru čeho si jedna na druhé vážíme a co nám vadí. Byl to moc hezký čas, kdy jsme si mohly říci pěkné věci a slyšet i to, co by bylo dobré třeba změnit. 4

Odpoledne bylo tvořivé. Navzájem jsme si jedna druhé ozdobily barvami na textil tričko nebo tašku. Každá maminka se snažila, aby se její výtvor líbil, té, pro kterou je dělala a stejně tak se snažila i děvčata a čekala, jaká bude reakce maminky, až tričko, nebo tašku uvidí. K dárečkům jsme vyrobily ještě z filcových kytiček brož a na zabalení dárku jsme ozdobily papírové velké sáčky. Večer jsme se učily krásné židovské tance, které jsme si zatančily v dlouhých sukních a zahrály si ještě hry. Nedělní dopoledne po mši svaté jsme z korálků vyráběly vyplétané křížky, pak jsme uklidily, zajely opět na výborný oběd a rozjely se do svých domovů. Tato akce byla moc fajn a mohu ji vřele doporučit všem maminkám, které chtějí být o kousek blíž svým dcerkám a prožít s nimi hezký čas. Štěpánka Karešová

Snowboard víkend na Vesmíru 2015 Říkáte si, že snowboard víkend nebude nic pro vás, protože na prkně stejně neumíte? Myslím si, že tímhle článkem vás vyvedu z velikého omylu. V pátek 23.1 se nás sešlo, v jedné budově na vršcích Orlických hor, kolem 50 lidí. Zahájili jsme to mší, po které následovala večeře a večer ve kterém jsme se měli hlavně seznámit. Ale jestli tam jezdíte často, tak vám jména dělat problém nebudou, protože se objeví vždy jen pár nových človíčků. Páteční den jsme zakončili venku u kříže, kde jsme se pomodlili desátek za nadcházející den a za ty, kteří měli ještě dorazit. Na další den jsme měli připravené úžasné počasí se svítícím sluncem a teplotou, tak akorát. To, že byl budíček v půl osmé, nikomu ani náhodou nevadilo, protože všichni byli natěšení, až se konečně dostanou na sjezdovku, což se podařilo hned po snídani a slovu na den. Rozdělili jsme se na několik skupin. Na ty, co nikdy nestáli na snowboardu a chtějí se to naučit, potom ti, kteří v tom jsou výborní a poslední byla skupinka lyžařů a snowboardistů, kteří si chtěli jen zajezdit. Během dopoledne ještě přijížděli další nadšenci do zimních sportů, kteří se k nám pomalu přidávali na sjezdovce. V čase oběda přijel Mišák (vesmírné auto), který nám přivezl chleby a teplý čaj na zahřátí a doplnění tekutin. Potom, co měl každý doplněný žaludek, se zase všichni vrhli na ježdění, které trvalo do čtyř hodin, dokavaď nevypnuli vleky. Potom, co jsme se všichni umyli a osušili, jsme se odebrali na mši a dále na vydatnou večeři. A jaký byl poslední večer? Za budovou Vesmíru nám pár úžasných lidiček postavilo skokánky, kde ve večerních hodinách mohli skákat ti, kteří se na to cítili a nebáli se. Musím říct, že jich bylo docela dost a že si to určitě parádně užili, tak jako ti, kteří je jenom pozorovali a povzbuzovali. Když jsme byli všichni dostatečně promrzlí, vrátili jsme se zpět a měli volný večer, až do večerky, který jsme strávili povídáním a hraní her, tak jak to většinou bývá. 5

A neděle? Někteří se ještě po mši vrátili znova na sjezdovku a někteří se zabavili na Vesmíru. A co nastalo potom, už asi všichni víte, smutné loučení a vracení se zpátky do našich domovů. Závěrem bych asi řekla, že se tenhle víkend bez zranění neobešel, pár vykloubených ramen a jedno zlomené zápěstí bylo, ale myslím, že to nikoho nezastaví v tom, aby se vrátil zpátky. Anna Karešová

Rozhovor s Aloisií Krejsovou (1934) Můžu se hned zprvu zeptat, jak jste ke svému křestnímu jménu, které není moc obvyklé, přišla? Dostala jsem ho po své tetě, která mi byla kmotrou při křtu, maminčina sestra se jmenovala stejně. Odkud pocházíte? Můžete nějak představit vaši původní rodinu? Pocházím z Jamného nad Orlicí. Jsem nejmladší z pěti dětí. Všichni sourozenci jsou už po smrti. Původně jsem se jmenovala Jirončova, bratr byl ženatý taky v Nekoři, jen na dolním konci. Jsem ze zemědělské rodiny, sami jsme měli dost velké zemědělství, ale vdala jsem se ještě do většího. Tak se mi zprvu moc nechtělo, dost jsem se toho bála, věděla jsem, kolik práce to obnáší. Měli jsme krávy, prasata, tatínek měl i koně, v zimě s ním rozvážel po vsi až do Vlčkova chleba. To ještě auta nejezdila. A jak vzpomínáte na rodiče, sourozence? Měla jsem moc hodné rodiče. Oba pracovali doma v hospodářství. Moc peněz jsme neměli, ale jíst bylo co. Jen tatínek zemřel příliš brzy v 62letech, náhle na mrtvici. Moc v rodině chyběl. Byly jsme čtyři holky a jen jeden kluk. Jen jsme přišli ze školy, už jsme měli doma lístek, kde jsou naši, co máme dělat, kam za nimi dojít, museli jsme pomáhat. Stále bylo co dělat. Žádné hádání se nepěstovalo. Maminka se dožila 92let. Ta byla moc statečná. Po smrti tatínka sekla kosou naše luka, jezdila i s koněm. Nijak nemarodila, jen jednou jsme o ni měli strach, když ji trápily zuby a byla s nimi až v nemocnici. 6

Nejstarší sestra byla Marie, hodně času trávila s prarodiči, rodiči maminky, kteří bydleli u nás, na jejich vejminku. Moc místa jsme neměli, všude stály hlavně postele. Druhá Františka pracovala ve firmě na výrobu vařeček v Jablonném, Jarmila sloužila až u Hradce Králové a pak pracovala také v Jablonném v Koohi-nooru ve výrobě knoflíků. Pak byl Jarka, ten po vyučení jezdil jako profesionální řidič autobusu. Já jsem se vyučila tkadlenou a do svatby jsem pracovala v Těchoníně v textilce. Kde jste se poznali s manželem? Čím vás zaujal? Josefa jsem potkala na zábavě v Jamném. Byl vždy ochotný, pracovitý. Jezdil za mnou obětavě i na lyžích odtud až na horní konec Jamného. Josef chodil, už když jsme se vzali, ještě na zemědělskou školu do Žamberka. Pak vznikala družstva, to nás hodně zasáhlo. Hlavně pro jeho rodiče to bylo kruté. Poprvé odolali, jenže jim vzali pole u domu a náhradou dostali jiné až u Sobkovic, vše bylo těžké, když agitovali podruhé, většina, včetně nich, už se vzdala. Všechno jim sebrali. Josef pak dělal v družstvu úsekáře. A kde jste pracovala po dětech vy? Po dětech až do důchodu jsem pracovala v kravíně. I před tím jsem hodně pomáhala tady, než nastoupila mechanizace a postavili kravín, dojilo se po hospodářstvích, i u nás, mléko se pak sváželo koněm do mlékárny, která byla na dolním konci Nekoře. Jinak se společně sušilo, pracovalo na poli, legrace se užilo. Kolik jste měli dětí a můžete je nějak představit? Měli jsme tři. Nejstarší Pepík byl v devětapadesátém, o rok mladší Alenka a po devíti letech ještě Jirka. Pepíka ještě hlídali manželovi rodiče, pak už se děti vodily do školky vzájemně a pomáhaly s hlídáním. V hospodářství se muselo dělat podle počasí, takže děti musely vypomoct. Pepík před třemi roky náhle zemřel. Ještě dojel z práce na kole, při čtení novin ho nějak píchlo na hrudi, udělalo se mu zle, byla tu zrovna dcera, tak ho hned odvezli do nemocnice do Ústí, ale byl pak víkend a do dvou dnů Pepík zemřel. Prý mu praskla tepna u srdce. To pro mě byla nejhorší rána. Nikdy nemarodil, vyučil se pro vodohospodářství a pracoval v Jablonném, kde si ho moc chválili, tady vedl kluky k hokeji, věnoval se jim, stále ve své dílně pro někoho něco vyráběl, byl zručný. Nebyl ženatý, ale sám vychovával syna Pepíčka, moc se mu věnoval. Ten je teď u své mámy v Klášterci. Jezdí k nám, posledně mi říkal, že už si tam docela zvykl. Alenka se vyučila pro Jednotu a prodávala nejdříve na Kunčicích v Letohradě. Pak se vdala do Králík. Její Milan byl kuchař. Koupili si tam dům. Má tři děti. Nejstarší Petra je provdaná tady za Leoše Novotného, mají dvě děti, Soňu a Radimka, mladší Klára bydlí v Králíkách a mají dva syny Ríšu a Patrika a nejmladší Milan je ještě svobodný a bydlí s přítelkyní taky v Králíkách. Děti dceru navštěvují.

7

Nejmladší syn Jirka se vyučil opravářem zemědělských strojů v Lipce a pak si dělal dva roky nástavbu v Chvaleticích. Po vojně nastoupil do družstva, teď dělá v Klasu servis. S nimi tu bydlím. Mají nejstarší Zuzku, která je vdaná a mají tříměsíční Natálku. Bydlí tady po Pepíkovi. Mladší vnuk Jirka se vyučil a nyní už pracuje a nejmladší Filípek chodí do čtvrté třídy tady v Nekoři. Snacha pracuje u Adamců v pekárně. Mám tedy už pět pravnoučat. Když se všichni sejdeme, je tu veselo. Jaké jste měla koníčky? Co jste dělala ráda ve volném čase? Dříve jsem ráda pletla, občas i něco na stroji ušila. Moc ráda jsem pracovala na zahrádce, ale mám už silnou artrózu, tak jsem to předala snaše. Už moc nezmůžu. Ráda jsem zavařovala, vše co zahrada dala, třešně, švestky, višně, dělala jsem šťávy, marmelády, povidla…kompotů a zavařenin ještě mám, že to do smrti nespotřebuju. Na povidla si chodí ke mně dodnes, nedávala jsem je do sklenic, ale do porcelánových hrnků, ty vydrží, nekazí se. Co křížal jsem se taky nadělala. Zrovna včera jsem vařila ovocovku. To je polévka ze sušeného ovoce. Jí se studená. My ji máme na Štědrý večer místo rybí. Musí se rozležet dva dny předem. Sušené ovoce, co je, křížaly z jablek, i hrušek, ty letos stačily sníst, tak na křížaly nezbylo, švestek, rozinek, to vše se svaří s celou skořicí, lžíce cukru se může přidat, když nemáte sušené ovoce, jde to i z kandovaného. Když je ovoce měkké, zahustí se to strouhaným perníkem a ještě chvíli povaří a může odstavit a nechat vychladit a rozležet. Nemixujeme ji. Dostala jsem ochutnat, byla opravdu výborná. Povídáme si den před Štědrým dnem, dodržovali jste nějaké další zvyky? Tady moc ne, jen na ryby si tu nepotrpěli, tak máme k večeři vinné klobásy. Maminka manžela musela mít také na stole hrách, rýži na sladko, štrúdl, vánočku a štolu. U nás v Jamném jsme jako děti házely bačkorou, zda půjdeme z domu, nebo zůstaneme doma, vybíraly jsme si ze tří talířů, kdy pod jedním byl penízek, to budete bohatí, pod dalším hadr, to budete chudí a posledním chleba, nebudete mít hlad. Pouštěli jsme lodičky a krájeli si jablíčko, zda budeme zdraví. A na půlnoční jsme chodili. Jednou jsme obrečeli, že nás naši nevzbudili. Vedli jste s manželem své děti k víře? Naše děti s námi samozřejmě chodily do kostela a po něm s tátou na párek do Luxovy hospody. Ale jak se osamostatnily, už měly jiné zájmy, různé akce od Sokola, hasičů, sportovní…do kostela nechodí. Ani vnuci. I když teď vnučka Zuzka s manželem si nechali pokřtít pravnučku Natálku. Za co jste vy sama Pánu Bohu v životě nejvíc vděčná? Určitě za hodné děti. Že tu s nimi můžu být. Za to, že dosud můžu v neděli do kostela, to mě taky drží. Za seniory, to je fajn parta, pomodlíme se, popovídáme, ač mě mrzí, že už se scházíme víc jen ženy. Jsem taky moc vděčná Marušce Faltusové, 8

že ještě může řídit a sváží nás do kostela, když už nám to neběhá. Za to ji moc děkuju a přeju hodně zdraví. Za hospůdku, že si tam popovídáme a vnučka mě zas odveze domů. Moc vám děkuju, paní Krejsová, za milé povídání a moc přeju do dalších let, jak zdraví, tak vnitřní spokojenost a láskyplné prostředí a dobré lidi nablízku. Připravila Lenka Konopková

Egypt Už mnoho let jezdím do Egypta, a to nejčastěji na začátku kalendářního roku. Doma mě vždycky pustí, protože cestu do Orientu odůvodňuji jejím poutním charakterem. Do Egypta odešla po narození Ježíše Krista celá Svatá rodina (Mt 2,13–23), proto jdu také. „Anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: »Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu. «„ Tento argument je zcela neprůstřelný a nezpochybnitelný, protože se opírá o slova Písma. Jdu po stopách Svaté rodiny a navíc domů vždycky přivezu nějaké to orientální šatstvo (šátky a šály). Spokojenost je tak na obou stranách. Já si vědecky pobádám a dámská část rodiny se ozdobí. Při jedné z cest jsem putoval v údolí Nilu až do Horního Egypta, abych po stopách Josefa, Marie a Ježíška navštívil některá místa, kde se Svatá rodina na chvíli zastavila nebo kde pobývala. Egypt je od nepaměti rozdělen na dvě části. Dolní Egypt je společně s Káhirou jako hlavním městem považován za civilizovaný a kulturní kraj. Horní Egypt, který směřuje hlouběji do Afriky k jihu, je považován za oblast velmi specifickou, kterou můžeme popsat lidově jako vidlákov. A v jednom z měst v Horním Egyptě jsem vystoupil z vlaku a chtěl jsem navštívit, jako malé mezipřistání na poutní cestě, katolickou misijní stanici. Katolické křesťany vždycky potěší, když se o ně zajímá někdo ze zahraničí. Necítí se tak osamoceni v moři muslimského světa. Jenže najít kostel v Horním Egyptě není věc jednoduchá a katolický už vůbec. Když jsem po několika dlouhých chvílích nenašel, co jsem hledal, tak jsem se rozhodl, že se obrátím na odborníky. Vešel jsem do kostela pravoslavných křesťanů, kterých je v Egyptě více než těch katolických. Neotálel jsem a hned v bráně jsem zastavil prvního mladého muže, který vycházel ven na ulici. Pozdravil jsem, představil jsem se, popsal svou situaci a poprosil o radu. Místo odpovědi jsem uslyšel: „Ty jsi z Evropy?“ Načež se mladík rozvyprávěl o svém velkém zájmu, kterým je renesance. Renesance ve vidlákově!? Všichni přece říkají, že Horní Egypt je jen nutné zlo na cestě do sousední země. Tento mladý muž právě odcházel z hodin umění, které mu dávala místní paní učitelka. Povídal velmi dlouho o renesančních malířích, o Sixtinské kapli a byl 9

nadšený, že se může dotknout někoho, kdo ztělesňuje krásu Evropy. Vzhledem k tomu, že při cestách dbám na svůj zevnějšek, jsem reprezentoval důstojně, byť jsem byl neoholen. Orientálci dokáží vyprávět dlouho a barvitě, jejich slovní zásoba je obdivuhodná. Ani se nedivím mladým Češkám, že v Hurgádě podlehnou výřečným egyptským mladíkům. Po čase jsem ho ale přerušil a připomněl mu, co hledám. Ačkoliv jsem velmi rád, že právě on, pravoslavný křesťan z Egypta, je fascinován evropským uměním, rád bych navštívil katolický kostel. Nato mladý muž změnil tón a upozornil mě na důležitou věc – řekl: „Já nejsem křesťan, já jsem muslim.“ Načež se obrátil, s úsměvem oslovil místního kněze, který mě ochotně odvezl autem do katolického kostela. Na celý rozhovor jsem na čas zapomněl, ale pak se mi zase vynořil ve vzpomínkách, protože mi připomínal, že jsem v něm něčemu nebyl schopen porozumět. Otázka zněla: Proč je tak překvapivé, že se student s paní učitelkou schází nad renesancí? Vždyť je to tak prosté. Paní učitelka, žák, učebnice, obrázky atd. Ale mladý muslim v pravoslavném kostele u paní učitelky, se kterou studují evropskou renesanci, to je příliš silná kombinace. Vztahy křesťanů a muslimů v Egyptě nejsou vždy zcela harmonické. Nechtěl jsem se při popisu utíkat k nějakým banálním frázím, že si dobří lidé prostě rozumí, nebo že když se chce, tak to prostě jde atd., a že se lidé různého vyznání prostě mohou sejít a spolupracovat. Pojmenovat problém mi pomohl jistý profesor, který je teologem a také znalcem kultury, respektive anglické literatury. Při jednom rozhovoru mi řekl, že jako lidé žijeme celý život v kultuře, kterou není možné přesně definovat. A události v našem životě proto chápeme jako obrazy a příběhy, které mění naše životy. Kde se změní život jedince, tam se vytvoří nový obraz a nový příběh, který má pro nás jistý význam. Tak roste kultura a mění se životy lidí. Chceme-li oslovit druhého člověka, je třeba to udělat v místě, kde se změnil jeho život, protože tomu místu rozumí on i já. Proto si rozumí lidé, kteří sdílejí určitou životní zkušenost. Nadšení pro fotbal spojí fanoušky olomoucké Sigmy, i když jsme teď spadli z první ligy, tak jsme pevně přesvědčeni, že se zase dostaneme zpět. Matky s malými dětmi dokáží sdílet radosti i strasti života bez rozdílu vyznání. Podobně i v životě celé společnosti se pro pomoc lidem s leukémií rozhodnou nejčastěji lidé, kteří sami ve svém životě ztratili někoho blízkého kvůli této těžké chorobě. Osobní zkušenost, která změnila jejich život, jim umožní porozumět druhým. Mladý muslim v Egyptě se setkal s paní učitelkou nad tématem renesance, které jim oběma změnilo život. Pan profesor mi pomohl pochopit setkání s mladým Egypťanem. Zároveň mi nasadil brouka do hlavy, protože mi tím naznačil, že se takto můžeme setkávat s každým a kdekoliv. Třeba s nevěřícími, s věřícími mormony a dokonce i s fanoušky Sparty nebo Slavie (!). Objevovat krásné, renesanční, moderní nebo dojemné obrazy 10

a příběhy v životě druhého může být i příjemná činnost. Naše pozornost je na začátku roku 2015 věnována modlitbám za jednotu křesťanů, do které zahrnujeme i křesťany na Blízkém východě. Jejich životní příběh a obraz jejich životní zkušenosti je protkán násilím, nespravedlností a utrpením. Jednak tím pomáhají objevit tento rozměr lidského života i svým nekřesťanským spoluobčanům a neoddělitelně ho spojují s odpuštěním, nám však připomínají, že i v životech našich spoluobčanů i souvěrců jsou menší nebo větší příběhy bezpráví. Přeji všem čtenářům Zvonů hezký rok 2015 plný zkušenosti nového života. ThLic. Jaroslav Franc,ThD (na podzim r. 2013 tu u nás v Nekoři přednášel o Egyptu a koptské církvi, v době vydání Zvonů se nachází v Izraeli)

Z myšlenek P. Výprachtického Ježíš umývá apoštolům nohy

Jan 13,1-17

Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?"Ježíš mu odpověděl: "Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš."Petr mu řekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl."Řekl mu Šimon Petr: "Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!"Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni."Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti. Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: "Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte." Při poslední večeři bylo jasné, že první čestné místo po jeho boku bude patřit Petrovi, kterému dával nejvíce přednost, a druhé Janovi, kterého nejvíce miloval. Těžko bylo uhádnout místa další. Protože byli i po tříletém školení ještě stále příliš lidmi, strhla se mezi nimi hádka, kdo je z nich největší (Lk 22,24). Ježíš jim řekl:"Kdo je největší mezi vámi, ať je jako nejmenší, a kdo je představený, ten ať je sluhou. Já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží. " 11

Slova Ježíšova byla však pro ně těžko srozumitelná a proto jim to Ježíš chce vysvětlit příkladem. Přepásal se zástěrou, nalil do umyvadla vody a….. Petr vyskočil:"Pane, ty mi nebudeš mýt nohy…!" Ale Ježíš ho usadil a pokračoval a umyl nohy všem. I Jidášovi. A po vykonané otrocké práci řekl:"Dal jsem vám příklad, abyste i vy dělali, co jsem učinil vám… a blahoslavení, když to budete dělat." Bratře, sestro, tato Kristova slova patří i nám. I v nás je touha po uznání, po titulech, předních místech, a to nejen v myšlenkách, ale i skutcích. Když nás někdy napadne, že požadovaná služba je pro nás nedůstojná, že by to bylo shozením se, povzbuďme se slovy Spasitele:"Co jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří, to jste mně učinili." A jestli Jan místo ustanovení eucharistie ve svém evangeliu uvádí scénu umývaní nohou, chce tím ukázat na tuto další přítomnost Ježíše mezi námi. Na jeho přítomnost v každém člověku. Sloužit bližnímu znamená tedy sloužit samému Bohu. Mít rád všechny, dělat dobré i Jidášům není lehké. Je to nejtěžší služba v našem křesťanství. Ale není nemožná. Vždyť pro nás ustanovil svátost, ve které nám dává za pokrm sebe, aby nás uschopnil pro to, co přesahuje naše možnosti. Budeme-li často a s vírou přijímat Tělo Páně, potom řekneme i my se sv. Pavlem: Všechno mohu v tom, který mne posilňuje." vybral Jiří Pomikálek

Knihy, které stojí za přečtení Ráda bych vám doporučila knihu italské autorky Susanny Tamarové: Odpověz mi Jde o soubor tří povídek. Vypráví v nich příběhy lidí, s nimiž se život nemazlil a kteří svůj úděl nesou s různým úspěchem. Bojují o své štěstí a velký podíl na jejich směrování mají i lidé, které potkávají. Je to velmi silná, výborně napsaná kniha, burcující jak lidsky tak duchovně. Doporučoval ji i biskup V. Malý v rozhlasovém pořadu: Jak to vidí. V něm osobnosti z různých oborů komentují aktuální stav ve společnosti každé ráno od 8.30 na ČR2 Praha. Autorka knihy založila také, v r. 2000 nadaci Tamaro, která je financovaná z prodeje knih a darů a snaží se o zlepšení situace slabých a zneužívaných, zejména žen, dětí a přistěhovalců. Knihu vydalo vydavatelství Návrat domů, které stojí za pozornost. Sama jsem si v něm také koupila další knihu Anna a Anička od Martiny Špinkové, která se věnuje velmi citlivým způsobem provázení dětí životem až po smrt. Je věnována všem babičkám a dědečkům. Stručný výstižný text doprovázejí kouzelné ilustrace autorky. Naší dvouleté Kačce se moc líbí. 12

A poslední knihou, kterou bych ráda doporučila nejen klukům od deseti výše, je dobrodružný román Oldřicha Seluckého Vzpoura v Assii. Autor nám přednášel na vysoké škole, byl to bytostně charismatický člověk, upoutal hned svou lidskostí a úctou ke každému. Viseli jsme mu na rtech, když na působivých příbězích ze života demonstroval přednášenou antropologii. Knihu jsem dostala letos o Vánocích od spolužačky z vysoké školy. Bylo mi jasné, že ji inspiroval autor, ale já moc žánr dobrodružné knihy nemusím. Zvlášť když má bezmála 400stran. Nicméně obsah mě vtáhl, kapitoly jsou krátké a příběh čtivý, přibližuje jak dobu Františka z Asissi, nejednoznačně vyznívající křížové výpravy a středověké kulisy, ale jde především zas o lidsky přesažné příběhy konkrétních obyčejných lidí, od mladíčků po kmety. Lenka Konopková

Milé děti Zdravím Vás a děkuji, že v Misijním klubku aktivně pomáháte chudým dětem i jiným potřebným na celém světě. Potvrzuji, že jsme od Vás od května do prosince 2014 přijali 15 713 Kč. V loňském roce se Vaše finanční dary dostaly do Zambie, Ugandy, Keni, Bangladéše, Guyany, Papuy – Nové Guineje, na Srí Lanku, Jamajku, na Filipíny a to více než 63 tisícím sirotků, nemocných, hladových či jinak strádajících dětí. Např. v Ugandě jste přispěly k záchraně života obětem únosů a nemoci AIDS, podíleli se na zajištění nádrže na vodu, na stavbě mateřské školky a školních tříd, lékařské péči, chodu dětského domova a vzdělání opuštěných sirotků. V Keni jste pomohli centru, které se stará o zneužívané děti. Svým zapojením se do Misijního štrúdlování jste zajistili výživu a zdravotní péči i dětem v Zambii a na Srí Lance. Velmi Vám za Vaši užitečnou práci pro druhé děkuji a vyprošuji Boží požehnání. P. Jiří Šlégr

Čtení na pokračování ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ nabízí Josef Janšta, jáhen a katolický spisovatel „Blíží se začátek vyučování. Ve třídě je nezvyklé ticho, protože hned v první hodině se bude psát písemka z matematiky. Děvčata i kluci si opakují vzorečky, Mirka s Luckou se zkoušejí navzájem a stačí se přitom pomodlit k andělům strážným, aby jim pomáhali. Do třídy vchází Libor, černovlasý štíhlý elegán. Volá na všechny: „Doufám, že se neučíte!?“ 13

Kluci i děvčata dělají, že je učení nezajímá. Až na Mirku a Lucku, které dál pokračují v opakování. Obě se bojovně postaví, když přichází Libor k jejich lavici. Jsou o hlavu menší než on, ale poslouchat ho nemíní.“ Kdo chce znát pokračování děje, stačí, když pošle svůj mail nebo pošlou svůj mail jeho rodiče na adresu: [email protected], a bude se začátkem druhého pololetí pravidelně dostávat příběhy ke čtení. Doporučený věk čtenářů je /9/10 14/15/ let. Josef Janšta je autorem řady knih pro děti a mládež, dále spravuje a nabízí web: http://josefjansta.opava.org. P. Pavol Sandánus

Pozvání na diecézní setkání Všichni mladí od 14 let jsou 28. března zváni na Diecézní setkání mládeže do Hradce Králové. Motto letošního setkání je: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.“ (Mt 5,8) Společný odjezd z Letohradu bude v 6:09, sraz na kupování společné jízdenky je v 6:00 na vlakovém nádraží. Program propukne v 9:00 v hradecké Filharmonii (Eliščino nábřeží). Připravují se pro nás katecheze, svědectví a mnoho dalšího. Celým programem bude provázet diecézní kapela VeKa. Po poledni budou následovat tematické skupinky se zajímavými hosty, sportovní vyžití, ztišení při adoraci nebo uzdravení duše při svátosti smíření. Setkání vyvrcholí mší svatou v katedrále v 15.00 hod. K občerstvení je zajištěna bageta a pitíčko . Neváhej a pojeď s námi! Klára Faltusová

Recept na pokus Kouzlo s květinou Potřebujeme: - Řezaná květina (nejlépe bílá) - Inkoust (modrý je hezký, nebo potravinářské barvivo) - Sklenice - Voda Do sklenice nalijeme vodu. Do vody přidáme inkoust nebo potravinářské barvivo. Do roztoku posadíme květiny. A čekáme. Za 24 hodin začínají květy trochu modrat. Po přibližně 48 hodinách se objeví krásné modré žilkování. Děti to bude bavit a ještě k tomu máte jarní výzdobu. Jana Krsková 14

Rozpis bohoslužeb NEKOŘ - kostel sv. Mikuláše, biskupa Zelený čtvrtek: 2. 4. 2015 - 18.00 hod. - mše svatá Velký pátek: den přísného postu 3. 4. 2015 - 18.00 hod. - velkopáteční obřady, 19.00 hod. - večerní křížová cesta (od kostela - ke kostelu; Nekoř - Šedivec) 19.00 - 24.00 hod. - adorace u Božího hrobu Bílá sobota: 4. 4. 2015 - 19.00 hod. - velikonoční vigilie Slavnost Zmrtvýchvstání Páně: 5. 4. 2015 - 8.00 hod. - mše svatá, žehnání pokrmů Velikonoční pondělí: 6. 4. 2015 - 8.00 hod. - mše svatá TĚCHONÍN - kostel sv. Markéty, panny a mučednice Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - 5. 4. 2015 - 9.45 hod. - mše svatá, žehnání pokrmů SOBKOVICE - kostel sv. Prokopa, opata Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - 5. 4. 2015 - 11.00 hod. - mše svatá, žehnání pokrmů STUDENÉ - kostel sv. Anny Velikonoční pondělí - 6. 4. 2015 - 9.30 hod. - mše svatá VLČKOVICE – kaple Narození Panny Marie Velikonoční pondělí – 6. 4. 2015 – 11.00 hod. – mše svatá

Příležitost ke svátosti smíření Nekoř Pátek 27. 3. 2015 od 15.30 do 18.00 hod. Těchonín Sobota 28. 3. 2015 od 17.00 do 18.00 hod. Sobkovice Neděle 29. 3. 2015 od 10.00 do 11.00 hod. Studené Úterý 31. 3. 2015 od 17.30 do 18.00 hod. Při slavení svátosti smíření v Nekoři bude vystavená Svátost oltářní k soukromé adoraci. V Nekoři lze přistoupit ke svátosti smíření půl hodiny před začátkem mše svaté (kromě středy). Je také možné osobně si domluvit individuální čas pro svátost smíření či duchovní rozhovor. 15

Srdečně jste zváni: -

křížová cesta přes vesnici: 3. 4. Velký pátek; Nekoř směr Šedivec

-

adorace u Božího hrobu: pátek 3. 4.: do 24.00 hod.

-

žehnání pokrmů o velikonoční neděli: 5. 4. při každé mši svaté

-

setkání misijního klubka: 10. 4., 15. 5, 12. 6.: 16.30 hod.

-

mše svatá pro rodiče s dětmi: 10. 4., 15. 5, 12. 6.: 18.00 hod.

-

mše svatá a společné udělování pomazání nemocných: 11. 4.: 9.30 hod.

-

pastorační rada: 14. 4.: 19.00 hod.

-

ministrantská schůzka: 25. 4., 9. a 23. 5., 6. 6.: 10.00 hod

-

setkání seniorů: 29. 4., 27. 5.: 16.00 hod.

-

májové pobožnosti: při každé mši svaté přes týden; O nedělích v 15.00 hod. v kapličce v Údolí.

-

pouť Bořitov: 10. 5., mše svatá: 11.00 hod.

-

pouť Celné: 16. 5., mše svatá: 17.00 hod.

-

První sv. přijímání dětí ve farnosti: 31. 5.

-

Boží Tělo, mše sv.: Šedivec – Nekoř: 7. 6.

-

adorace za farnost, rodiny, mládež, děti a na další úmysly: každý pátek v kostele v Nekoři po mši svaté Upozornění: Může nastat ještě změna v kalendáři farnosti. Platí to, co bude vyhlášeno v ohláškách při mši svaté v neděli.

Pro zasmání  Tomáš sedí bezradně nad domácím úkolem. Po nějaké době se ptá otce: „Tati, kdo to byl Hamlet?“ „Poslouchej, synku, kdo z nás má dělat úlohu? Vezmi si Bibli a zjisti si to sám.“ ZVONY OD SVATÉHO MIKULÁŠE Vydává farní společenství ŘK farnosti NEKOŘ. Pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Příspěvky vhazujte do krabičky Zvony, odevzdejte Janě Krskové, či zašlete na email: [email protected] .Korektura textu Lenka Konopková Náklady na vytištění 10,- Kč, prosíme, vhoďte do krabičky Zvony.

16