2015

Komunistický list otevřený celé levici

XXV. ročník č.

4 / 2015

SEDMDESÁT V těchto dnech je tomu už 70 let, co v Evropě skončila 2. světová válka. V Asii a Tichomoří se ještě bojovalo (Američané a Sověti proti Japonsku), ale v Evropě se přestalo bojovat (resp. mělo přestat bojovat) v noci z 8. na 9. května 1945. K bezpodmínečné kapitulaci Německa došlo o půlnoci 8. května 1945 v ženijním učilišti v Karlshorstu na předměstí Berlína. Odehrála se při tom důležitá, tradovaná a zejména Sověty hodně prožívaná scéna: Protokol o německé kapitulaci už podepsali představitelé vítězných mocností, a když jej měl podepsat za Němce generál Keitel, musel na pokyn sovětského maršála Jurije Žukova od svého stolu vstát a odejít kapitulaci podepsat ke stolu spojenců. Jako symbol německé bezpodmínečné kapitulace se dostal do povědomí tehdejší generace – pro kterou byl ostatně určen – a předával se dál, generacím, které 2. světovou válku nezažily. Tolik k faktům. Pokud vám ale bude někdo tvrdit, že tato válka definitivně skončila před 70 lety, moc mu nevěřte. Při četbě některých vyjádření mám pocit, že zuří dodnes. Interpretace především jejího závěru budí rozruch a někdy až podivuhodné vášně nejen na internetových vyhledávačích a v následných komentářích, ale mám dojem, že i v hlavách mnohých publicistů a historiků nebo těch, kdo se za ně považují

1

a uchylují se k historickým soudům, které jim nepřináleží. Dějiny měnit nemohou, pokoušejí se ale překrucovat alespoň historickou paměť. Proto děkuji prezidentu Zemanovi nejen za to, že přes všemožné odsudky a výhružky z různých stran pojede do Moskvy na oslavy 70. výročí konce 2. světové války, ale také za slova o tom, za co všechno sovětským vojákům, bojujícím a umírajícím na frontách druhé světové války vděčíme. Když jsem před 10 lety psala do Naděje článek k 60. výročí osvobození, trochu ironicky jsem podotkla, že bych se nerada jednou dočkala doby, kdy se interpretace konce války posune tak, že se zároveň posunou i bojové linie Američanů od Plzně k Brnu. Už tehdy se totiž objevovaly komentáře, které události května 1945 dezinterpretovaly a bagatelizovaly nejen nasazení a oběti Rudé armády, ale o Pražském povstání mluvily jako o zbytečném trucu hrstky Čechů, kteří by na barikádách vykrváceli, nebýt Vlasovců. To jsem netušila, co všechno se budu dozvídat o konci války za 10 let! Především v podání bájných lhářů z „pražské kavárny“ totiž Rudá armáda nejen že neosvobodila naši zemi z německého područí, ale okupovala ji. Pochopitelně i další země, které se jí dostaly do spárů a během postupu odkudsi z barbarského východu do vysoce civilizovaných evropských krajin (civilizovaných v letech 19391945 osvícenými Němci) rudoarmějci jen kradli, znásilňovali, rabovali, usurpovali si moc a zaháněli domorodé obyvatelstvo do sklepů. Jak vůbec při tom všem stihli přijít včas do Berlína a vyhrát válku? Nad tím zůstává rozum stát. Ovšem pouze těm z nás, kteří jej používáme, což není zrovna případ některých protiruských publicistů, historiků a dalších mudrců. Faktem totiž zůstává, že hlavní tíhu bojů na frontách 2. světové války a největší oběti přinesly národy Sovětského svazu. A pokud jde o existenci nás Čechů, Slováků, Poláků a dalších slovanských národů, byli jsme v roce 1945 zachráněni právě vítězstvím sovětské armády nad Německem. A za to všem jejich známým i bezejmenným vojákům i po těch mnoha desetiletích stále patří náš obdiv, naše díky a náš vděk. -svPŘEČETLI JSME PRO VÁS: LENKA PROCHÁZKOVÁ – PADLÍ HRDINOVÉ NEKÁDRUJÍ, KDO BUDE STÁT VEDLE ZEMANA, TY NAŠE VLÁDO JEHŇAT „Jatka druhé světové války zabila 72 milionů lidí. Stále ještě žijí pamětníci té hrůzy. Statečných, kteří se vítězství nedožili, byly v naší zemi tisíce. I v jejich jménu se konají vzpomínkové slavnosti v Moskvě. Mrtví nekádrují, kdo ze současných světových politiků by měl nebo neměl pozvání na oslavy konce války přijmout. Pokud česká vláda vzala roli

2

kádrováků na sebe, čí zájmy zastupuje? Představy členů vlády o tom, vedle koho by český prezident třeba mohl na tribuně stát, vlastně prezentuje jen jejich úsilí o to, aby oni sami dál mohli sedět ve vládě. Jejich křesla jsou křesly satrapů a nikdo to nemá jisté na celou sezónu. Kolektivní zbabělost satrapů donutila prezidenta ke kompromisu. Nicméně jeho předchozí vzkaz velvyslanci USA tím není smazán. Jako autorka divadelních her dovedu ocenit dobrou repliku a tahle byla opravdu dobrá! Takže na dálku českému prezidentovi gratuluji a děkuji.“ Z internetových Parlamentních listů 16. dubna 2015 vybrala -svPŘEČTENO NA INTERNETU – BEZ KOMENTÁŘE Ahoj,

byl jsem na demonstraci proti průjezdu americké vojenské kolony, řval jsem, skandoval proti americkejm imperialistům, ale co mě zajímalo hlavně, že tam byli magoři s vlajkama americkýma, a to krásnýma a novýma a pěkně vyžehlenýma… zeptal jsem se, kde je tak rychle vzali, ty americké nové vlajky, já osobně jí nemám a neznám nikoho, kdo by ji vlastnil….otáčeli se a nechtěli mluvit… spíš se chtěli prát, .....pak jsem pochopil… přijela dodávka, /americká ambasáda/ vyklopila snad 60 praporů americkejch, pak tam nastoupila fronta debilů a brali si je a za 15 dolarů museli mávat a řvát, když kolona projela, prapory se smotali a jeli před kolonu, kde to opakovali. S nima jede TV - ČT 1 a pár fotografů a vše točí a fotografujou… že odpůrců s transparentama a fakt logickýma projevama tam bylo 50 krát víc nezaberou a ani nesmějí, do TV musí být vítání a přátelství… chtělo se mi zvracet !! Připadal jsem si jako kdysi na Závodě Míru nebo v televizi Ein Kessel Buntes, prostě trapná show se vším všudy. Američani si dělaj tankodrom z naší republiky a ještě si platí vítače a potlesk… všude bylo hodně policistů a ty sebemenší projev proti americkejm vojákům hned potlačovali, ale vítači a zaplacení praporečníci když něco zkusili, provokovali, nadávali, - byli chránění ! Bylo mi na zvracení a ještě víc, když jsem potkal chlapíka s obrovským modrým praporem, kde žlutě bylo napsáno - Prague -Majdan! Tak jsem k němu hned šel a s fakt velkou ironií se zeptal, co to ksakru znamená… myslím, že nějakej Majdan je někde na té fašistické Ukrajině a on mi řekl, že je v Praze Majdan! Po mém dotazu, zda se tady bude taky střílet a začnou pochodovat polofašistické oddíly a zda budou tady taky dělat taková zvěrstva, jako na Ukrajině hned přiběhli dva chlápci a co že to chci a ať vypadnu, už jsem se zaradoval, že si konečně i bouchnu…..

3

Dozvěděl jsem se, že tuto organizaci založil Kocáb a řekli mi, že v Praze chtějí taky Majdan. Nevím, kolik měli ukončených tříd na základní škole, jejich projev byl dost nevalný, zato velmi agresivní… Jedu domů a je mi na zvracení, pak si pustím televizi a tam vidím kolonu americkejch transportérů a davy lidí s americkéjma praporama a reportéra, kterej se skoro udělal při komentování, jaká to byla nádhera a jak moc český lid miluje americké osvoboditele! Zase se mi chtělo zvracet!!! Ahoj Dan. Vybral - StJAKÝ JE STAV POZNÁNÍ ZÁVĚREČNÉHO OBDOBÍ DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY NA JINDŘICHOHRADECKU ? Mohlo by se zdát, že události jsou natolik „zmapovány/, že víme téměř všechno: jsou zápisy v obecních kronikách /některých/, jsou doklady z osobních archivů /u nás především zásluhou Antonína Beneše/, ale i některých profesionálních historiků bylo mnoho i vydáno tiskem /hlavně zásluhou dřívějších národních výborů, ale i třeboňského Státního oblastního archivu, případně Státního oblastního archivu v J. Hradci, ale i jiných institucí. V 60. a 70. létech hlavně školské orgány „tlačily“ na učitele, aby sbírali památky na osvobození a sestavovali příslušnou dokumentaci k tomu, což neslo své výsledky, u nás bych tu připomněl především již zesnulého ředitele IV. základní školy v J.Hradci Josefa Fiedlera, ale i pozapomenutou rodačku z Nítovic, dr. Marii Štíchovou, ta vlastně vycházela i z podnětů jindřichohradeckého dějepisce dr. Jana Muka. K dispozici je rovněž sborník z r. 1969, nazvaný Z dějin jižních Čech za okupace. Studie a vzpomínky, vydaný Jihočeským muzeem a tehdejší Komisí regionálních dějin JčKV KSČ v Českých Budějovicích – sekcí pro dějiny okupace, v uspořádání prom. hist. Karla Veselého, kde zaujme především bibliograficky pojatá vzpomínka ruské /sovětské/ účastnice odboje /Mnich 1945/, E.N.Abalové, ale i materiály dačického dr. Františka Křížka o KSČ na Dačicku v období protifašistického a národně osvobozeneckého boje v letech 1938 – 1941 a vzpomínkově laděný příspěvek Zdeňka Dvořáka, Odbojové hnutí a květnová revoluce v Jindřichově Hradci. Bylo by ovšem nad rámec tohoto článku tu byť jen zmiňovat četné články v místních zpravodajích /třeba v třeboňském a lásenickém, či práci týkající se Chlumu u Třeboně z péra Marty Havlíčkové a Marie Niedlové, stejně tak, jako uvádět, jak tyto regionální poznatky pronikaly do nadregionálních tiskovin, komplexněji se

4

pokoušejících zachytit proces závěrečného období války u nás se všemi odstíny, tj. s příchodem Rudé armády, ale i s podílem příslušníků dalších národností, podílejících se na osvobozovacím procesu /u nás zejména polští zajatci, ale i Maďaři/. Asi nejvýznamnějším příspěvkem o odboji na Jindřichohradecku se však stala kniha Josefa Jíry /s jeho dalšími příspěvky v Novovčelnickém Zpravodaji a snad i v chystaném přepracování onoho Lidu v odboji /je z r. 1960/. Josef Jíra, žel, již není mezi živými, ale jeho význam je stále trvalý. Ohlédnutím po publikované i nepublikované literatuře o odboji by nás mělo právě v roce „kulatého výročí“ osvobození snad vést k tomu, abychom zcela mlčeli k deformacím, kterých se poctivým účastníkům tohoto boje dostává i u nás na stránkách některých tiskovin, a to jak regionálních, tak i ústředních. U nás es to týká především vzpomínání na „vyhnání“ německy mluvících obyvatel koncem druhé světové války z Novobystřicka /Monika Horáková, ale i Ján Mlynárik, zejména se zaměřením na Tušť, ale i na jiná místa našeho okresu/. Aby mi bylo rozuměno, nechci v žádném případě chválit různé excesy ani vyslovené chybné kroky všech, kteří se podíleli na osvobozování, mám vždy na mysli dialektiku vývojového procesu, totiž to, že vedle plusů se musely nutně vyskytovat i minusy. Avšak právě pod tímto pohledem jsem četl mnohé další příspěvky lidí, kteří třeba ani nejsou historiky, jako je například Jiří Padevět s knihou Průvodce protektorátní Prahou a s dalším titulem Krvavé jaro r. 1945, který směřuje zase do extrémů. Naší velkou nevýhodou jistě zůstává, že skutečných nových pramenů poznání té doby a lidí v ní je již málo, nestačí to, co bylo zjištěno. Ostatně již v práci našich dvou regionálních dějepisců, Jana Muka a Jana Machoně, Sto let práce a bojů novovčelnických textiláků, z r. 1960, se v kapitole pojednávající o Mnichu r. 1945 píše, že: „Zůstane asi již navždy nevysvětleno, zda esesáky přivedla do Mnichu náhoda či měli už zprávy o odzbrojování menších posádek a přijeli zkontrolovat a posílit své pozice“, což vedlo, podle správného úsudku obou autorů, k tomu, že „z partyzánů, kteří byli pány situace, se rázem stali obklíčení“. K pracím tohoto typu chci jenom doplnit ještě odkaz na dílo Vladimíra Kose, Květen 1945 v jižních Čechách, z nakladatelství Mladá fronta z r. 2012. A nechtěl bych ani tu vynechat alespoň zmínky o asi nejvýznamnějším pokračování Jírova Lidu v odboji, totiž knize a dalších studiích lipovokamenického Václava Kameníka, pojednávající o sovětských výsadcích v západní části Českomoravské vrchoviny v létech 1944 – 45, jakož ano nechci vynechávat záslužná pátrání jindřichohradeckého historika a muzejníka Vladislava Buriana o leteckých střetech nad Jindřichohradeckem, což se týká západních spojenců. Do řady autorů, kteří se zabývali a zabývají

5

bádáním v tomto směru, zapadá dobře i deštenský rodák žijící nyní v Hluboké nad Vltavou, František Kvapil. Co z výše uvedených řádků vyplývá? Inu to, že poznání květnových událostí z roku 1945 není ani dneska, po tolika letech u konce, že se těmito událostmi jistě budou dále zabývat další autoři, a to jak historické literatury, tak třeba poezie a beletrie. Nástup k jiným pohledům na r. 1945 se odehrál vlastně již velmi dávno, vlastně již v r. 1945, svědčí o tom celá řada prací, za všechny bych tu rád zmínil třeba Květnové dni Jana Čepa, vyšlého z katolicky orientovaného „ruralismu“ /roz. venkovské prózy/, což bylo vydáno v Římě r. 1954, jako „skizza“ v edici Vigilie, jako sv. třetí. Jan Čep byl zdatný autor, ale jeho postoj k událostem, o kterých píše /týká se Moravy/ je odlišný od našeho postoje, ale to nevadí, abychom se snad literaturou tohoto typu nemuseli zabývat. I události v Mnichu mají své beletristy, jako byl třeba Jiří Marek, ale i další regionální autory, kteří se k našemu regionu blížili, jako příklad bych tu rád zmínil třeba svým námětem a obsahem jen zdánlivě odlehlou knihu 90 let značky Lada, s podtitulem o „šicích strojích a lidech kolem nich“ z regionálního nakladatelství Epika v Jindřichově Hradci, v r. 2010, která se zabývá sice Soběslaví a Soběslavskem, ale má silnou vazbu i na Jindřichoradecko v r. 1945 /Jiří Vetýška/. Těch mých několik poznámek lze chápat především jako návod pro čtenáře, aby se snažili vyznat se v mnoha i rozporuplných názorech na osvobození naší vlasti v r. 1945. Aby se dokázali i oprostit od jednostranných interpretací. A autoři, které tu vysloveně nezmiňuji, mi jistě prominou, že jsem je sem snad nezařadil, ale vím o nich, vždyť tímto tématem jsem se obíral ve své kandidátské práci z r. 1987. -JBíPŘEČETLI JSME PRO VÁS : AKADEMICKÝ TITUL NENÍ DŮVOD K NADŘAZENOSTI /PROF. JANA NECHUTOVÁ/ Letos v červenci si připomeneme 600. výročí upálení Mistra Jana Husa a jistě se i na stránkách Naděje objeví články, připomínající toto důležité datum českých, ale i evropských dějin. Zatím si přečtěme, co o Husovi, jako o vysokoškolském pedagogovi, napsala prof. Nechutová z FF MU v Brně: „Tým, který pracuje v Ústavu klasických studií FF MU na moderních kritických edicích latinských spisů Mistra Jana Husa, připravuje výbor z dosud nepřeložených Husových textů, mezi nimi i několik promočních řečí, tzv. rekomendací. Dochovalo se jich celkem čtrnáct a tyto texty ukazují svého autora tak, jak jej neznáme a jak si tuto vážnou a

6

tragickou postavu ani neumíme představit. Hus je zde družný a vtipný člověk, o málo starší kolega svých studentů, které dobře znal a s nimiž leccos prožil. Texty jsou protkány humornými narážkami na to, jak student vypadá, jak se obléká, na dobré i špatné vlastnosti kandidátů, vyprávěním drobných příběhů ze studentského života. Základ je ale i zde, jak se sluší dodnes na akademické prostředí, ve vážnosti chvíle, ve vědecké, morální i učitelské zodpovědnosti, kterou uchazeč přijímá spolu s akademickým titulem. Důležitá byla také chvála studentů – jednak si ji zasloužili a také je měla motivovat k dalšímu studiu. Dalším takovými dnes srozumitelným apelem je Husovo varování před pýchou: Ač jsme učení, těšíme se vyššímu společenskému postavení a máme akademický titul, nemáme se vytahovat. V textu se také zdůrazňovala studijní píle a nutnost dalšího vzdělávání, nikde však nebylo ani slovo o rozvíjení vědeckých či jiných poznatků, jak to běžně zní v moderních promočních projevech. Středověk tyto věci viděl a žil jinak.“ Z časopisu MUNI.cz, únor 2015 vybrala -svKDO TO VLASTNĚ ŘÍDÍ DĚNÍ NA UKRAJINĚ ?!? Den nezávislosti na Ukrajině a pár faktů o představitelích Ukrajiny. Ti, kteří fandí „ nezávislosti“ Ukrajiny, přečtěte si následující řádky.  Prezident Ukrajiny Peter Porošenko má občanství Švýcarska a Izraele.  Starosta Kyjeva Vitalij Kličko má občanství Německa.  Gubernátor Dněpropetrovské oblasti Beňa Kolomojskij má občanství Švýcarska a Izraele .  Zástupce gubernátora Boris Filatov má občanství Izraele.  Náčelník SBU (Bezpečnostná služba Ukrajiny) Valentin Nalivajčenko má občanství USA. A kde je nějaký Ukrajinec??? Pokud to je pravda a na internetu, odkud je tato informace stažena nemusí vždy vše být pravdou, pak je to velmi zajímavá informace. -St-

PLATNÉ I PO STALETÍCH ….. MOŽNÁ, ŽE STÁLE VÍC A VÍC  Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem.  Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá.  Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, cizinci budou chtít práva občanů. A demokracie jim to dá.

7

 Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce. A demokracie jim to umožní.  A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie. Sokrates V MUZEU FOTOGRAFIE V JINDŘICHOVĚ HRADC I ZAČALA VÝSTAVA, VĚNOVANÁ KARLU ČAPKOVI „Muzeum fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci zahájilo 18. 4. 2015 letošní sezónu výstavou „Karel Čapek – fotograf“. Výstava je připomenutím 125. výročí Čapkova narození, jeho vztahu k místnímu regionu a též připomenutím 70. výročí konce 2. světové války. Výstava představí spisovatele, dramatika a novináře Karla Čapka jako fotografa – je autorem snímků nejen štěněte Dášenky, jež ilustrují jeho známou knihu, ale i rostlin, zátiší či portrétů řady osobností, včetně prezidenta Masaryka, se kterým ho pojilo přátelství. Ke zhlédnutí budou vedle snímků, pořízených Karlem Čapkem také jeho knihy, novinové články, plakáty nebo filmy, vztahující se k jeho životu a dílu. Návštěvníci uvidí i fotografie rudolfovské restaurace u Jindřichova Hradce, kde Čapek v roce 1924 dopisoval román Krakatit. Výstava potrvá do 5. července 2015.“ Z internetových stránek ČTK 20. dubna 2015 vybrala -svPRVOMÁJOVÉ OSLAVY NA JINDŘICHORADECKU A TŘEBOŇSKU V Jindřichově Hradci organizuje OV KSČM tradičně v předvečer 1. Máje lampiónový průvod ze sídliště Vajgar k připravené vatře a opodál je pak každoročně odpálen i ohňostroj. Na akci si najdou cestu zejména rodiče s dětmi, v letošním roce jich bylo na 200. První máj pak je vždy dopoledne 1. května v Jindřichově Hradci. V letošním roce jsme byli nuceni kvůli vytrvalému dešti setkání uskutečnit v restauraci HÁČKO a nebyla k dispozici pro děti ani tradiční zábavné atrakce. Zúčastněných 70 účastníků /což je výrazně méně než jindy/ přivítal místopředseda OV KSČM Stanislav Míka a poté krátce vystoupila poslankyně Alena Nohavová a krajský radní Tomeš Vytiska. Hudba Veseláci se pak starala o příjemné posezení a popovídání si. Řada zúčastněných využila možnosti besedovat s uvedenými hosty.

8

Ve večerních hodinách se pak akce k 1. Máji uskutečnila v Třeboni v lázeňském parku, kde komunisté připravili velkou vatru a špekáčky na opečení. Zhruba 60 účastníků využilo setkání k besedě s přítomnou poslankyní Alenou Nohavovou. Bohužel nebyla k dispozici hudba a jako velmi silný „konkurent“ se ukázaly chladno a především pak zahajovací zápas MS v hokeji našeho týmu se Švédy. Z toho důvodu se organizátoři rozhodli, že nebude ohňostroj. Stanislav Míka, místopředseda OV KSČM BOHATĚJŠÍ MNICH Ne, nejde o mnichy jako takové, ale o setkání občanů v obci Mnich nedaleko Kamenice nad Lipou a Deštné, kde se každoročně koná 5. května vzpomínkový akt na památku padlých partyzánů a obyvatel obce, kteří 5. května 1945 stáli v cestě fašistickým vojskům, která měla rozkaz přesunout se do Prahy, která povstala proti fašistickým okupantům. Tehdy v obci v boji proti asi dvousetčlenné fašistické jednotce padlo 5 partyzánů a 9 místních občanů a 42 fašistů. V roce 70. výročí osvobození Československa v rámci pietního aktu vystoupil s hlavním zajímavým projevem 1. místopředseda ÚV KSČM P. Šimůnek; krátce vystoupil i přítomný hejtman kraje Vysočina p. Běhounek. Alarmující bylo vystoupení veterána z bojů na Dukle p. L. Janoucha. Mně osobně nejvíce ale zaujalo krátké vystoupení rady ruského velvyslanectví a to konkrétně uvedené údaje, když řekl, že v SSSR zahynulo ve Velké vlastenecké válce více než 27 miliónů lidí – vojáků i občanů a že na vzdálenosti z Moskvy do Berlína jich symbolicky leží 17 000 na každý kilometr, tj. 17 na každý metr !!! Zaujala mne ještě jedna záležitost. Setkání se v posledních letech tradičně účastní i příslušníci aktivní armádních záloh, což je příjemné a působivé. Udivilo mě ale, že při české, slovenské a sovětské hymně na začátku salutovali., ale při závěrečné Internacionále salutoval jen přítomný veterán od Dukly L. Janouch. Druhá část setkání byla tentokrát pestřejší. Občerstvení, hudba, pro děti možnosti zastřílet si ze samopalu, „nadechnout“ se dýmovnice, nechat se ohlušit signálními raketami a hlavně se povozit ve vojenské technice. A krátce po čtvrt na dvanáct seskočili na místní fotbalové hřiště i parašutisté. Počasí bylo slušné, takže si zhruba 500 přítomných pochvalovalo. -St-

9

UCTILI JSME PAMÁTKU OBĚTÍ VÁLEČNÝCH HRŮZ Minulý týden jsme vzpomněli 70. výročí konce druhé světové války. V pátek 8. května jsem se zúčastnil pietního aktu v Nové Bystřici na Jindřichohradecku, kde jsem položil květiny a promluvil u hrobů vojáků Rudé armády. Nutno podotknout, že před dvěma lety se jedna pamětní deska na hrobu padlých rudoarmějců stala terčem vandalů. Město, jemuž vládne ČSSD, nechalo náhrobek odklidit, jenže dodnes nenechalo udělat nový. Smutné, jak si váží svých osvoboditelů. O dva dny později – v neděli 10. května – jsem se spolu s početnou delegací jihočeských komunistů zúčastnil v rakouském Mauthausenu vzpomínky na sedmdesáté výročí osvobození místního koncentračního tábora. Památku umučených jsme uctili položením věnců a květin u Československého památníku. Hlavní pieta se pak uskutečnila na tzv. Appelplatzu. Pietnímu aktu bylo přítomno více než 22 tisíc lidí z 65 zemí světa. Největší zastoupení měly především levicové, komunistické a protiválečné delegace různých spolků, skupin a dalších organizací z celé Evropy. Potěšující také je, že v řadách lidí bylo velké množství mladých. Českou delegaci vedl premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), byli v ní i ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) a ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD). Ministr kultury Herman při smutečním ceremoniálu jaksi pozapomněl, že nemá komunisty v lásce, a bezostyšně jich za sebou vedl značné množství. Ze dvou třetin se totiž vzpomínky zúčastnili komunisté, či lidé ze zájezdů, jež KSČM pořádala. Mauthausen patřil k nejhorším nacistickým likvidačním koncentračním táborům, stupeň III. vypovídal o tom, že jde o tábor pro nepolepšitelné, jejichž návrat byl nežádoucí. První vězňové do Mauthausenu přišli 8. srpna 1938. Lidé zde byli vystaveni nelidskému zacházení, byli naháněni do drátů nabitých elektřinou, usmrcováni petrolejovými injekcemi a masově vražděni v plynových komorách. Nejhorší ovšem bylo psychické týrání a těžká fyzická práce, hlavně v kamenolomu, kde po "schodech smrti", 186 strmých schodech, vězňové vynášeli na zádech za neustálého bití a střelby mohutné kvádry žuly. Nechvalně proslulé byly sadistické vraždy, tzv. parašutistické skoky, kdy si nahoře na plošině SSmani vybírali oběti, jež shazovali dolů ze skály do jezírka. Celkový počet mauthausenských vězňů se odhaduje na 199 404, z nichž na 119 000 zemřelo. Dnes v Evropě žijeme v době míru, jenže nám neustále hrozí nová válka na východ od našich hranic mezi Ruskem a Ukrajinou. Nemohu se ubránit dojmu, že vítr vane právě od imperialistické politiky USA a zemí EU.

10

Na pietním setkání v Mauthausenu byl se mnou též můj 12 letý syn. Vyprávěl jsem mu na místě nezměrných lidských hrůz o tom, co byla válka, koncentrační tábory a vyhlazování lidí kvůli rasovému původu. Když jsme z Mauthausenu odjížděli, viděl jsem na synovi, že nemůže vstřebat veškeré ty děsuplné příběhy, které v realitu uvedl nacistický teror. A ještě něco, v jeho očích jsem uzřel jistotu, že proti opakování takovýchto hrůz bude ze všech sil bojovat. Radek Nejezchleb Dovolím si jen krátké doplnění. Byl jsem v KT Mauthausen již potřetí – vždy po pěti letech a musím konstatovat, že došlo opět ke značným úpravám. To je podle mne dobře i špatně. Dobře v tom, že jsou k dispozici návštěvníkům nové interaktivní tabule, které mnohé vysvětlují a připomínají. Jsou tam k prohlednutí mimo jiné i knihy mající více než 2300 stran se jmény všech vězňů. Špatné pak například v tom, že ony známé a pověstné schody z kamenolomu do lágru byly předělané a mají nyní všechny stejnou výšku. Jsou stále velice příkré, takže výstup po nich je namáhavý, ale nedává to silnější představu o utrpení lidí, kteří po schodech rozdílné výšky /20 až 50 cm/ nosili nahoru kameny těžké 20 – 40 kilo. Už to samo o sobě bylo pro nás nepředstavitelné. Možná i proto, že se to utrpení nedalo vydržet, byla stěna kamenolomu dole pod táborem nazývána „stěna parašutistů“, protože zde mnoho vězněných volilo dobrovolně smrti. Osobně si myslím, že i úprava některých objektů není zrovna šťastná. Podle mne osobně víc zapůsobí „surovost“ toho, co lze vidět. Moc mě překvapilo, že nebylo možno jít k části tábora, kde byly vězněny ženy a ještě dál za nimi pak tehdy speciálně střežená část lágru s ruskými zajatci. Ještě si dovolím dvě poznámky – překvapením byla účast výše uvedených představitelů ČR (v minulosti zde byl maximálně velvyslanec ČR). Rozčarován jsem byl z toho, jak se naši vojáci předvedli při pokládání věnce. Připadalo mi to, jako kdyby přišli z hospody a kladli věnec poprvé. Nic vojenského – mimo uniformy – jsem na nich neshledal. To slovenští vojáci se ukázali úplně jinak a o vojácích u vedlejšího památníku – Ruska – už vůbec nepíši. Projev B. Sobotky slyšeli možná jeho ministři a ochranka, ale to bylo asi všechno, zato podpředseda vlády Slovenska byl slyšet jasně a nebál se zmínit i o konfliktu na Ukrajině. Druhou záležitostí, která mne mimořádně příjemně potěšila, byl fakt, že se tam sešlo více než 22 tisíc převážně mladých lidí z mnoha zemí světa !!! Stanislav Míka, místopředseda OV KSČM

11

12

KSČM Slavonice a OV KSČM Jindř. Hradec zvou ty, kteří nejsou líní projít se krásnou přírodou kolem Slavonic

v sobotu 23. května 2015

na již 6. ročník

TURISTICKÉHO POCHODU NA TROJMEZÍ Vycházíme v 10 hodin od vlakového nádraží ve Slavonicích. Celková délka vycházky je 13 km s návratem opět do Slavonic. Na trase jsou ale dvě místa /po 4,4 km a po 8,9 km/, na nichž lze nastoupit do autobusu, který pojede kolem trasy vycházky a s ním odjet zpět do Slavonic. Z Jindřichova Hradce pojede zvláštní autobus – zdarma, do kterého bude možno nastoupit:  v 9.00 hodin – zast. MHD u OD Albert  v 9.05 hodin – zast. MHD na Nábřeží L.Stehny  v 9.10 hodin – u zast. MHD v Jarošovské ulici u sídl. U nádraží  v 9.30 v Nové Bystřici na autobusovém nádraží  v 9.45 ve Starém Městě p/Land. na náměstí. Odjezd zpět ze Slavonic v 15.30 hodin. Pojďte se s námi projít nádhernou přírodou.

13

INSPIRUJME SE SLOVENSKOU DOPRAVNÍ POLITIKOU Naši slovenští sousedé nás zase jednou předběhli. Od 17. listopadu 2014 zavedli zdarma cestování po železnici ve vnitrostátních vlacích ve 2. třídě. Týká se to široké škály obyvatel: dětí do 15 let, žáků a studentů denního studia do 26 let, starobních důchodců nad 62 let, předčasných penzistů, příjemců důchodů invalidních, vdovských a sirotčích. Slevu lze uplatnit jak u státního dopravce Železniční společnost Slovensko (ZSSK), tak u soukromého přepravce RegioJet. Celkem jde zhruba o 2,5 milionu obyvatel, jež mohou ve vlacích cestovat bezplatně. Zdarma mohou vlaky v SR využívat i stejné kategorie cestujících ze zemí EU. Premiér Robert Fico uvedl, že vláda chce tímto krokem více vytížit železniční dopravu ve SR a vytěsnit auta a autobusy. Státní přepravce přidal od nového jízdního řádu 14. prosince 2014 více jak 100 nových vlakových spojení, čímž vlaky najedou navíc 1,5 mil. kilometrů ročně. Ve SR se slevy dočkali i zaměstnanci, kteří dojíždějí vlakem za prací. Náklady na nový balíček slev se prý zaplatí z peněz, jež železnice získají po zvýšení zájmu lidí o cestování vlaky. Vláda nadto odsouhlasila plán, který umožnil lidem pravidelně dojíždět za prací pouze za polovic, dosud byla sleva 30 procentní. Poloviční slevy platí od 1. února. Podle ZSSK jsou vhodné pro lidi, kteří cestují vlakem denně či obden. Měsíční či týdenní lístky využívá kolem 11 procent ze zhruba 45 mil. lidí, které státní železnice ročně přepraví. Vláda počítá s tím, že poloviční slevy tento zájem ještě výrazně zvýší. Tomu říkám jednoduchý a sociálně potřebný způsob podpory železnice. Novinku chválí i někteří kritici dosavadního Ficova železničního balíčku. Zavedení větších slev pro pravidelné cestující je správný nástroj k zatraktivnění železnice. Celkový účet za Ficovy slevy stále není jasný. Vláda vloni na podzim odhadla náklady na minimálně 13 mil. eur ročně. Údaj přitom nezohledňuje výpadky tržeb ani náklady na nové zaměstnance. Ministerstvo dopravy však trvá na původních odhadech.

Nad oněmi kroky Ficova levicového kabinetu nelze jinak než si povzdechnout. Řešení, jež není nikterak složité, pomůže finančně mnoha lidem. Domnívám se, že česká vláda, pasující se do spektra středolevicového, by si měla od bratrů Slováků vzít příklad. Anebo že by naše vláda stále brala železnici za popelku, kterou porazí stále sílící lobby dopravců v silniční dopravě? Stát by měl mít enormní zájem o prosazování dopravy na železnici, nejen kvůli její ekologičnosti, ale též proto, že je majitelem ČD a.s.. A právě ze dvou zmíněných důvodů je železniční doprava prioritou KSČM. V rámci dopravní obslužnosti by měla být dopravou klíčovou. To by mělo platit i v jednotlivých integrovaných dopravních systémech v krajích, kde by měla být páteřní právě doprava železniční. Slovenský příklad nám ukazuje, že cesta zde je. A není nikterak složitá! Radek Nejezchleb

14

A TENHLE JSTE UŽ SLYŠELI ? Náčelník městských policajtů koupil trezor. Svolal své podřízené a říká: „Toto je nejbezpečnější trezor u nás. Má 8-místný kód. Jsou to sice samé čtyřky, ale neřeknu vám, v jakém pořadí !" Městský policajt se ptá svého náčelníka: „Šéfe, nechcete polovičku prasete?“ „A nač by mi takové bylo? Vždyť by se mi v chlívku svalilo!“ Policajt se ptá úřednice, jestli ten tiskopis vyplnil správně. „No v podstatě je to dobře, ale kolonku POHLAVÍ jste měl vyplnit hůlkovým písmem, ne kresbou.“ Policistu Josefa K. (23) napadla ve včerejších ranních hodinách myšlenka. Prokurátor celou záležitost označil jako útok na veřejného činitele.

BLAHOPŘEJEME Vše nejlepší, především však zdraví, štěstí a spokojenost přeje Okresní výbor KSČM Jindřichův Hradec soudružkám a soudruhům, kteří se v období mezi vydáním Naděje č. 4/2015 (13. května 2015) a Naděje č. 5/2015 (9. června 2015) dožili či dožijí životních výročí a to 70, 75, 80 a více let. Jsou to: 15. 5. Hanzal Jiří ze Starého Města pod Landštejnem 24. 5. Rod Josef z Jindřichova Hradce 26. 5. Uhrin Ladislav z Oldřiše 29. 5. Rosová Marie z Nové Bystřice 30. 5. Dvořák František z Jindřichova Hradce 2. 6. Kounková Anežka z Písečné Maxová Marie z Chlumu u Třeboně 4. 6. Živná Marie z Dačic 5. 6. Bednaříková Jiřina z Nové Včelnice 6. 6. Bohuslavová Zdeňka ze Slavonic 7. 6. Klíma Jaroslav, JUDr. z Jindřichova Hradce 8. 6. Pokorná Zdeňka z Jindřichova Hradce 9. 6. Musil Ladislav z Nové Včelnice. OV KSČM Jindřichův Hradec

15

NEJBLIŽŠÍ AKCE, NABÍZÍME, INFORMUJEME, PŘIPRAVUJEME 

 

 



v současné době připravujeme ZÁJEZD DO DIVADLA S OTÁČIVÝM HLEDIŠTĚM v Městském parku v Týně nad Vltavou na období letních měsíců. V této chvíli ale není nic konkrétního známo a proto nemůžeme zveřejnit bližší informaci – to až v Naději, která vyjde v polovině června 2015. 21. ODPOLEDNE S HELIGONKAMI V JINDŘICHOVĚ HRADCI chystáme na sobotu 26. září 2015 od 14.00 hodin. Podrobnosti přineseme v příštím vydání Naděje. chcete - li navštívit WEBOVÉ STRÁNKY OV KSČM Jindř.Hradec, zadejte do vyhledávače „OV KSČM Jindřichův Hradec“ a pak postupujte podle nabídky. Druhou možností pak je zadat adresu: www.kscm.mypage.cz. OV KSČM má také FACEBOOKOVÉ STRÁNKY, ty nejdete na adrese: http://www.facebook.com/ovkscm.jhradec. PŘIHLÁŠKA DO KSČM – zájemci o členství v KSČM se mohou nově přihlásit, mimo již tradičních cest /prostřednictvím ZO KSČM, OV KSČM/, také přes webové stránky KSČM (ve vyhledávači zadáte „kscm“ a nahoře na stránce kliknete na část „PŘIPOJTE SE“ a pak si každý zájemce může vybrat postup. máte-li zájem o PRAVIDELNOU ČETBU NADĚJE, obraťte se na OV KSČM a jistě se dohodneme na způsobu distribuce našeho listu pro Vás. „Předplatné“ pro rok 2015 zůstává i nadále nezměněno a to ve výši 50,-Kč na rok.

PIŠTE, ROZŠIŘUJTE NÁS, DÁVEJTE NÁS ČÍST OSTATNÍM ! ČEKÁME NA VAŠE OHLASY !

ČEKÁME NA VAŠE OHLASY !

NECHTE NÁS KOLOVAT !

NECHTE NÁS KOLOVAT !

Vydává zdarma nepravidelně OV KSČM Jindř. Hradec, IČO 00496936. Adresa redakce - OV KSČM Jindřichův Hradec, Bezručova 514/II, tel. číslo 384 361 626, 602 159 388, 72 564 6025; E-mail: [email protected]. Registrační značka MK ČR E 11670. Uzávěrka tohoto čísla – 11. 5. 2015, vydáno 13. 5. 2015; XXV. ročník – číslo 4/2015. Šéfredaktor - Josef Bílek.

16