2015

Workstylový časopis společnosti K2 atmitec s. r. o.

KAM SMĚŘUJE VÝVOJ skladové logistiky? NA PLASTOVÝCH LÁHVÍCH přes Středozemní moře JAK NA ODVÁDĚNÍ VÝROBY? ZÁŘÍ /2015

NA PLASTOVÝCH LÁHVÍCH PŘES STŘEDOZEMNÍ MOŘE

na plastových láhvích přes Středozemní moře NĚKDY SE ŘÍKÁ, ŽE JE LEPŠÍ BÝT MRTVÝ FRAJER NEŽ ŽIVÝ SRÁČ. TO PLATÍ PŘEDEVŠÍM PRO NÁS, CO MÁME TOUHU PO DOBRODRUŽSTVÍ MALINKO SILNĚJŠÍ NEŽ PUD SEBEZÁCHOVY. STOJÍM S LAHVÁČEM V RUCE NA MOSTĚ A KOUKÁM DO ŘEKY, VE KTERÉ PLAVE BRAJGL. ZKOUŠÍM PLIVAT NA PETKY A DĚLÁ MI DĚTINSKOU RADOST, KDYŽ NĚJAKOU TREFÍM. V TOM PŘIJDE „VÝBORNÝ“ NÁPAD. KDYŽ TAK DOBŘE PLAVOU, ŠLA BY Z NICH POSTAVIT LOĎ. CO LOĎ, ROVNOU PLACHETNICE! A NEJLÍP NA MOŘE. PAK UŽ STAČÍ JEN PÁR STATUSŮ NA FACEBOOKU, HROMADA POVZBUZUJÍCÍCH KOMENTÁŘŮ, PÁR POMOCNÍKŮ A MŮŽE SE ZAČÍT STAVĚT. 20


VIchr

21


MODRÉ PLACHTY A MOTORY Z RUSKA PRVNÍ VERZE PLACHETNICE BYLA ZNAČNĚ ROZPAČITÁ. DŘEVĚNÁ PALUBA, RÁKOSOVÝ STĚŽEŇ, HROMADA PETEK. TŘEBA S PLACHTOU JSEM SI ALE HLAVU NELÁMAL. PLACHTA JAKO PLACHTA. MODRÁ PLACHTA Z HORNBACHU JE PROTO DOBRÁ PLACHTA. PRVNÍ LOĎ, JESTLI SE JÍ TAK DÁ ŘÍKAT, PROTO VYPADALA JAKO PRVNÍ POKUSY STARÝCH EGYPŤANŮ DOSTAT SE NA DRUHOU STRANU NILU. RESPEKTIVE, VYPADALA JAKO TY NEÚSPĚŠNÉ Z NICH. Primitivní verze plachty má ale jednu velkou nevýhodu. Dá se s ní plout pouze jedním směrem, a to tam, kam fouká vítr. Řešení na sebe nenechalo dlouho čekat. Internetová inzerce nabízí velké množství starých pofiderních lodních motorů. Protože jsem v té době ale neměl žádné finance a na loď jsem si vydělával chozením od hospody k hospodě s otázkou, zda nechtějí zapojit Wi-Fi, byl výběr jasný. Vezmu ten nejlevnější.

Volba padla na starý sovětský motor Vichr, s ukrutnou silou čtyř koní a schopností jet vpřed i vzad. Udivilo mě to, protože jsem si vždycky myslel, že Sověti znali pouze směr vpřed. Sbalil jsem tedy do kapsy čtyři tisíce na motor a pětistovku na vlak a vyrazil jsem do Prahy. SVRATKOU, MORAVOU A DUNAJEM AŽ K ČERNÉMU MOŘI? Loď tedy byla kompletní a já už byl natěšený, kam až se mi s ní podaří doplout. Možná by to šlo po Svratce, přes Moravu do Dunaje až k Černému moři? Přišel velký den zkušební plavby. Po proudu plula znamenitě, a když foukal vítr stejným směrem, jako tekla řeka, tak i na plachty to fičelo krásně. Vrchol ale měl teprve přijít – nastartování motoru. Nenaběhl sice na první škubnutí, jak bylo uvedeno v inzerátu, ale třicáté už pomohlo. Záběr výborný, vždyť 4 koně, to už je síla. Vtom v motoru zarachotilo, škublo a motor chytl zpětný chod. K mému zděšení si vybral opačný směr než loď, ze které rázem vzal pár částí s sebou. Několikrát se ještě zamotal a nakonec zmizel pod hladinou Svratky. Nevylovili ho ani přivolaní hasiči v neoprenech. Plachetnice byla post morte pojmenována po sovětském motoru – Vichr.

22


Vlny o výšce 2–3 metry vypadají na třímetrovém katamaránu z PET flašek docela hrůzostrašně. Byla to chvíle, která měla prověřit, jestli to myslím opravdu vážně.

ANEBO RADŠI KATAMARÁN A DO ALŽÍRSKA? Rok si podal ruku s rokem a při lahvince slivovice se mi začaly sbíhat sliny na druhý pokus o plachetnici z PET láhví. No a tentokrát ne ledajakou. Bude to katamarán se dvěma plachtami a popluju na něm do Alžírska! Duralová konstrukce, kvalitní plachtovina sešívaná na babiččině šicím stroji a hromada PET láhví dávala projektu velkou šanci na úspěch. Také motorem jsem se tentokrát nenechal zahanbit. Díky sponzorům se katamarán Vichr II. pyšnil zánovním, šestnáctikoňovým motorem Suzuki, zrozeným pro námořní dobrodružství. Paradoxně nejvíce práce tentokrát dalo posbírat PETky. Sice jsem po Brně vyhlásil pár sběrných míst, přesto mi po měsíci sbírání chyběla ještě třetina. Co se dá dělat. I dobrodruh někdy musí postávat u kontejnerů na plast a přemlouvat lidi, aby lahve nemačkali a sbírali mi je. Nejvíce pomohl Rom, který jich donesl tři sta.

Nu což, konstrukce svařena, plováky vyrobené, plachta sešitá… už jen spustit Vichr II. o rozměrech 3x3 metry na vodu. Jen na kajutu už nezbyly ani prostředky, ani čas. Však plachta ze stanu přetažená přes hliníkový rám na těch pár týdnů postačí. VŠECHNY CESTY VEDOU PŘES ITÁLII Katamarán jsme se sponzorem naložili na vozík a vydali se hrdinně směr Itálie. Když jsme natěšení dorazili na pláž a začali loď sestavovat, vyhnala nás místní policie s odůvodněním, že vyvážet odpadky na pláž je přísně zakázáno. To nás ale nemohlo odradit. Loď jsme proto odvezli na malou zátoku za městem Piombio, v industriálním zátiší ji úspěšně zkompletovali a ještě ten samý večer jsem se vydal na Korsiku. Vlny o výšce 2–3 metry vypadají na třímetrovém katamaránu z PET flašek docela hrůzostrašně. Byla to chvíle, která měla prověřit, jestli to myslím opravdu vážně. Chvíle, kdy je potřeba se rozhodnout, jestli zůstat v bezpečí představ a snění, nebo se rozhodnout riskovat život a utkat se s realitou. Naštěstí tehdy vyhrála odvaha nad strachem a jsem rád, že jsem tenkrát alespoň mentálně zvítězil. Na Korsiku mě však pro jistotu doprovodila půjčená plachetnice, aby mě měl případně kdo vytahovat z vody. Po zhodnocení schopností Vichru II., který by se měl nad vodou při troše štěstí udržet, se však doprovodná plachetnice vydala zpátky do Itálie. Brzo na to, co odplula, motor začal stávkovat. Naštěstí se objevil technik, který mi byl ochotný s opravou motoru pomoct. V přístavu Macinaggio jsem ale přesto strávil 2 dny laděním detailů na motoru i na lodi. Příjemným překvapením bylo, jak se chodili místní seznamovat. Občas donesli nějaké to jídlo, abych nestrádal, a sem tam i pár eur.

23


Co se dá ale dělat, když nemám motor a plachty vytáhnout nemůžu? Nic. Jediné, na co jsem se zmohl, bylo vyskočit z lodi, než se naplácla na skálu.

24

ITALSKÝ VÁNEK O SÍLE ČTYŘICETI UZLŮ Po příjemně stráveném čase jsem se plánoval vydat podél východního pobřeží Korsiky směrem na jih. Předpověď tři uzly byla ale nelichotivá. Vítr o takové síle s lodí příliš nehne. Nakonec ale foukalo trochu víc, a tak jsem se na cestu stejně vydal. Vítr postupně sílil a moje počáteční nadšení po pár hodinách vystřídalo úsilí udržet vachrlatou loď v tomhle větru na správném kurzu. Snažení se měnilo v zápas a postupně jsem si začal uvědomovat, že meteorologové na Korsice požívají více nežli zdravé množství vína. V ten den totiž síla větru dosáhla čtyřiceti uzlů, tedy něčeho, co jsem si dřív ani nedovedl představit.

Dávno předtím, než byl zlověstný vítr na svém vrcholu, jsem stáhl postupně obě plachty, nastartoval motor a namířil si to k pobřeží. K přístavu to mám přece jen pár mil! Po pár desítkách minut motor ztichl a mně leknutím ztuhla krev. Během minuty jsem vyjmenoval všechny vulgarismy, jimiž český jazyk oplývá, ale kupodivu to vůbec nepomohlo. „Naštěstí jsem od pobřeží blízko a vlny mě ženou správným směrem,“ pomyslel jsem si. To jsem ale ještě netušil, že je to vlastně moje zkáza. Vlny mě totiž sice poslušně po nějaké době k pobřeží donesly, ale mně pomalu začalo docházet, že tak jak se ony tříští o skálu, roztříštíme se i my s Vichrem. Co se dá ale dělat, když nemám motor a plachty vytáhnout nemůžu? Nic. Jediné, na co jsem se zmohl, bylo vyskočit z lodi, než se naplácla na skálu.


Hnán pudem sebezáchovy, rozběhl jsem se proti přesile. Ta rychle pobrala, co mohla, s výsměchem naskočila do auta a odjela.

VŠUDE DOBŘE, NA KORSICE NEJLÉPE Po krátkém usušení na místních záchodcích jsem se vrátil k tomu, co zbylo z Vichru. Vítr už nebyl tak silný a Vichr seděl poslušně na skále. Tedy už bez stěžně a značně polámaný. V tu chvíli mě ale zaujaly dvě postavy, jež se hrabaly v barelech přivázaných na lodi. Hnán pudem sebezáchovy, rozběhl jsem se proti přesile. Ta rychle pobrala, co mohla, s výsměchem naskočila do auta a odjela. Naštěstí toho loupeživí Korsičané nepobrali mnoho. Krásné uvítání. Šťastná náhoda tomu chtěla, abych narazil na posádku polské plachetnice. Dali mi najíst a slíbili mi, že mě odvezou do Itálie, abych mohl stopem domů. Nakonec to dopadlo tak, že mě odvezli přímo do mé vísky před dům, do dneška se vídáme a jsme přátelé. DO TŘETICE VŠEHO DOBRÉHO S VICHREM III. Léta běžela a jachting mě uchvacoval víc a víc. A to nejen tím, že se na lodi snídá rum. Bylo mi ctí připojit se k týmu Newton Yacht Club a učit se pod vedením jednoho z nejlepších kapitánů. Zkušenosti přibývaly, s nimi slábl strach a přibývala chuť dokončit projekt Vichr. Teď, po pěti letech, stavím loď znovu. O poznání větší katamarán se dvěma paralelními stěžni. Přibylo mnoho konstrukčních změn, především proto, že se na stavbě podílejí odborníci. Jak Vichr III. roste, mám z něj čím dál lepší pocit. Porostl dokonce natolik, že mám podporu i takových kapitánů, kteří se téhle myšlence dříve smáli. Další změnou je posádka. Celkem budeme čtyři. Dva z nás jsou zkušenější, jednoho nováčka už jsme přijali a jednoho stále ještě hledáme. V září jsme navíc spustili crowdfundingovou kampaň na serveru HitHit. Ta rozhodne, jestli se podaří katamarán Vichr III. dostavět. Dilema mezi živým sráčem a mrtvým frajerem je stále aktuální. Samozřejmě, že jsem se rozhodl pro frajera a půjdu do toho znovu. Jestli se mi podaří u toho přežít, nechám pokorně na Neptunovi. Albert Ticháček

25

2015

Recommend Documents