Komunistický list otevřený celé levici
XXV. ročník č.
2 / 2015
SAMOŽIVITELÉ NE, UKRAJINSKÁ VLÁDA ANO Tak by se dal shrnout postoj českého ministra financí Andreje Babiše. Jako jeden z ministrů financí v EU totiž podpořil půjčku ukrajinské vládě ve výši 1, 8 mld. eur (přibližně 50 mld. Kč). Když jsem ve druhé polovině loňského roku poukazovala, že matky samoživitelky a otcové samoživitelé patří mezi skupiny nejvíce ohrožené chudobou a navrhovala jsem, aby stát v takovýchto případech přistoupil k tzv. zálohovému výživnému, zuřivě na toto reagoval. Po neplatičích by pak tyto peníze stát zpětně vymáhal (a dokonce si dovolím tvrdit, že efektivněji, než když tak činí v současnosti rodič samoživitel). Podle různých propočtů by to znamenalo výdaj asi 50 mil. Kč ze státního rozpočtu. Ministr Babiš se nad tím rozčiloval s tím, že příště mohou přijít podnikatelé, aby za ně stát platil faktury, a návrh odmítá dodnes. Velmi mne proto překvapilo, když zvedl ruku pro záměr půjčit Ukrajině z financí EU tak obrovskou částku. Navíc přece panu ministrovi musí být úplně jasné, jak vypadá ukrajinské hospodářství, které je ovládáno oligarchy. Je tak pravděpodobné, že občané z půjčených téměř dvou mld. eur mnoho mít nebudou, peníze skončí v neprůhledném spletenci zájmů podivné vládnoucí oligarchie a navíc z půjčených peněz Evropská unie neuvidí nic. Proti tomu máme výdaj 50 milionů korun, z nichž by stát velmi pravděpodobně získal ještě část zpět. To je ovšem pro pana ministra Babiše stále velký problém. Kateřina Konečná, poslankyně EP za KSČM
1
NEDRÁŽDIT HADA BOSOU NOHOU V poslední době z hlediska terorizmu přestalo být bezpečno i v Evropě, což nám ukázaly poslední události ve Francii a Belgii, kde se podařilo policii ještě před plánovanou teroristickou akcí, teroristy pochytat. Abychom pochopili souvislosti s teroristickými útoky ve Francii a vůbec v Evropě, je nutné se vrátit k 11. září 2001, kdy byl proveden teroristický útok na obchodní centrum a další cíle v USA. Do dnešního dne je v tom řada nejasností, kde se někteří vědci shodli na tom, že letadla, která do dvojčat nalétla, nemohla být skutečně dopravními, protože pokud by dopravní letadlo, takto nalétlo do budovy, jako bylo obchodní centrum, tak by vůbec k proražení do budovy nemohlo dojít, protože konstrukce této výškové budovy je tvořena z desítek centimetrů silných ocelových profilů a jak je známo křídla civilních letadel nejsou konstruována proti silným nárazům a může být zlomeno i o telegrafní sloup. Vědci se domnívají, že šlo o upravené křídlaté rakety, ale ani to by budovu nezničilo, protože zbylé palivo by tak velký požár nezpůsobilo. Po podrobném vědeckém zkoumání snímků ještě neupravených, bylo vidět, že došlo k řízené destrukci od spodu budovy a náraz „letadla“ mohl být jen kamufláží. Dokonce po dalším podrobném zkoumání došli někteří vědci k závěru, že pod budovou zřejmě mohlo dojít k výbuchu předem nainstalované jaderné nálože, což by potvrzovalo úplné zničení budovy a roztavené železo i zvýšená radiace a spad radioaktivního popílku. Potvrzuje to i nebývalý nárůst rakoviny obyvatel, v okruhu několika kilometrů. Akci zřejmě připravily tajné služby USA jako záminku k rozpoutání války proti terorizmu, což byla další kamufláž k zamýšlené agresi, protože ve skutečnosti jim šlo o ropu a další nerostné bohatství. Tak byla zahájena válka proti Afghánistánu, Iráku, Libyi a posléze proti Sýrii, kde ovšem k otevřené válce nedošlo kvůli vetu Ruska a Číny, ovšem protivládní bandy dostávaly výzbroj z USA, i tak neuspěly. Dále došlo k „barevné“ revoluci v Egyptě, takže se USA podařilo rozbít vše, co do této doby fungovalo, byli odstraněni tzv. diktátoři Mubárak, Saddám Husajn, a v Libyi Kaddáfí, kteří uměli stmelit všechny proudy jak náboženské, tak i kmenové, což vyhovovalo všem a radikální Islám neměl k rozvoji prostor. Po násilném odstranění těchto přirozených vůdců došlo k něčemu, co Američanům a Evropským spojencům přerostlo přes hlavu, protože nastalo jakési vakuum, které se stalo vhodným terénem a živnou půdou pro džihádisty a radikální islamisty, neboť Američané ani západní spojenci nebyli schopni vzniklou situaci řešit, čehož využili radikální islamisté k založení Islámského státu (IS). K bojovým aktivitám jsou vyzbrojeni
2
moderní americkou vojenskou technikou - tou, kterou byla vyzbrojena irácká armáda. Ta byla prakticky poražena a prchající vojáci na místě ponechávali zbraně, i ostatní vojenskou techniku. Mimo to, docházelo i k masovému přebíhání iráckých vojáků k radikálům IS. Nyní Islámský stát zabírá podstatnou část Iráku a část Sýrie a boje pokračují. Největší hloupost, jakou mohli Američané a evropští spojenci udělat, bylo a je bombardování „pozic“ radikálů IS ovšem že při tom zabíjí více civilistů, než radikálů, je vůbec nezajímá. A tak IS má pro nábor dalších bojovníků z řad pozůstalých postaráno. Kromě toho k IS přichází bojovníci i z Evropy, Ameriky Kanady a z některých kavkazských států, kteří se opět po tvrdém výcviku vrací do mateřských zemí, kde tvoří základnu “spících“ buněk pro nenadálé teroristické útoky ve svých mateřských zemí. Ve vlně uprchlíků ze Sýrie i Iráku se mohou skrývat i vycvičení teroristé, nebo pozůstalí po obětech bombardování, kteří se chtějí jakýmkoliv způsobem pomstít za své bombami usmrcené rodinné příslušníky a známé. Bombardování „pozic“ IS, úspěchy nepřineslo a takto proti terorizmu bojovat nelze. A to se již dostáváme k tématu proč nedráždit hada bosou nohou. Výsledkem nezodpovědného bombardování je nyní strach před teroristickými akcemi aktivizací „spících“ teroristických buněk po celé Evropě. Nejhorší na tom je, že není přesný přehled o těchto buňkách a tak i když budou posíleny tajné služby a policie, džihádisté i s tím ovšem počítají a podle toho změní i taktiku a formy dorozumívání, protože dobře vědí, že užívání mobilních telefonů, či spojení elektronické by vedlo k jejich odhalení. Dalším takovým úletem bylo zneuctění Proroka satirickým týdeníkem Charlie Hebdo. Musíme si uvědomit, že to co my chápeme jako satiru, Islamisté, i ti umírnění, považují za hrubou urážku Proroka a podle toho i jednají. My nejsme bohužel schopni pochopit islamistickou kulturu včetně ortodoxního náboženství a to, že islámští fundatisté nelítostně trestají smrtí každé zneuctění Koránu a Proroka. Ale tak to bohužel funguje a proto také zemřelo 17 lidí z této redakce. To nemá nic společného se svobodou slova, protože náboženský fanatizmus islámských radikálů prostě svobodu slova neuznává a považují to za urážku Proroka, kterou trestají smrtí. Na druhé straně se mi zdá, že je v Evropě již silná islámská komunita, která si vymáhá v hostitelských zemích práva i na své zvyky, náboženství a islamistickou kulturu. Pokud by to bylo v souladu s místními zvyky a zákony toho kterého státu, nebyl by to asi problém. Islámská komunita, která se rozhodla žít v Evropě, by se v každém případě měla přizpůsobit evropským zásadám a zákonům, neprosazovat zde tvrdošíjně své islamistické zvyky a náboženství, nebo budou muset státní orgány nespokojence prostě vracet zpět do mateřských zemí.
3
František Hadač PŘEČETLI JSME PRO VÁS : BORIS CVEK – NATURE K ÚTOKU NA CHARLIE HEBDO
„Byl jsem zvědav, jak se k vraždění v redakci Charlie Hebdo postaví britský vědecký časopis Nature, který pravidelně reaguje na světové společenské dění a našel jsem v něm článek „Science and satire“ (Věda a satira). Byl jsem potěšen, že Nature se jednoznačně staví na stranu karikaturistů a vidí, třeba oproti Halíkovi, právě v jejich díle pokračování důležitých evropských kulturních tradic. Úvodník začíná krátkým návratem do roku 1766, kdy byl ve Francii popraven poslední člověk za rouhání. Je to geniální uvedení do problému, neboť staleté tradice „křesťanské Evropy“ jsou tradicemi náboženské nenávisti, aliancí trůnu a oltáře, inkvizice. Nature pokračuje touto větou: „Francie 18. století byla jedním z prvních národů, který se postavil proti tyranii náboženské autority, která dusila v té době svobodné myšlení napříč Evropou“. Tohle by mělo být podle Nature východiskem při přemýšlení nad teroristickým útokem v redakci Charlie Hebdo. Jak bojovat proti islámskému fanatismu a fanatismu vůbec? Svobodným vědeckým myšlením a satirou, odpovídá Nature a dává za příklad Voltaira, který byl přímočarým protináboženským satirikem a zároveň velkým propagátorem svobodného vědeckého myšlení. Nature se výslovně staví za slova Philippa Vala, bývalého editora Charlie Hebdo, který přirovnal satiru k vědě: „Charlie Hebdo není Voltaire, ale Val řekl to hlavní. Satira, vtip a výsměch zůstávají překvapivě účinným způsobem, jak ukázat na absurditu, pokrytectví, bezpráví a útlak autoritářských režimů a náboženského tmářství.“ Svoboda projevu pochopitelně nestačí, je podstatné porozumět tomu, odkud se bere fanatismus a terorismus a čelit jim racionálně, na základě jejich skutečných příčin. A to jsou ty v Česku tak široce vysmívané humanitní vědy, bez nichž nelze porozumět ničemu, co se děje ve společnosti. Nature to zdůrazňuje: „Vědci a satirici musí zůstat bdělí v ochraně svobod a v boji proti tmářství v jakékoliv podobě. Společenské vědy a další výzkum jsou potřebné k tomu, abychom lépe porozuměli, odkud se bere násilnický fanatismus a svár mezi komunitami.“
4
Z internetových Britských listů 3. února 2015 vybrala -svUŽ TO LEZE VEN … Nějakou dobu se, mnohdy a leckde vášnivě, diskutovalo o tom, zda USA mají prsty v situaci na Ukrajině – konkrétně v záležitostech kolem svržení řádně zvoleného prezidenta Ukrajiny Janukoviče a v tom, co se odehrávalo na Majdanu. Barack Obama při rozhovoru pro CNN připustil, že se USA „dobyly předání moci“ na Ukrajině. Prakticky tak popřel všechny předchozí prohlášení amerických politiků a diplomat, kteří tvrdili, že to vše je vnitřní záležitost Ukrajiny. Obama zároveň dal najevo, že do přímého vojenského konfliktu s Ruskem nepůjde. Těmito vyhlášeními tak americký prezident sdělil, že šlo o to se přiblížit na samotné hranice Ruska a pokud možno umístit americkou vojenskou základnu na hranice Ruska – konkrétně na Krym. V posledních dnech se pak v našich proamerických informačních prostředcích objevují názory, že by USA měly poskytnout Ukrajině moderní ÚTOČNÉ zbraně. Podle mého názoru už nejde o Ukrajinu jako takovou, ale o možnost byznysu pro americké zbrojaře, protože když se válčí, jsou potřeba zbraně a je jedno, zda nejmodernější nebo maličko zastaralé – vždy to je byznys. A čím větší spotřeba, tím pro ně lépe. Mimochodem, co malajsijské letadlo? -St-
P. C. ROBERTS : RUSKO VRACÍ ÚDER Jak oznamuje britský list Daily Mail, nařídil ruský prezident Putin Gazpromu, aby své dosavadní dodávky plynu na Ukrajinu a skrze její území dál do šesti evropských zemí přesměroval na trasu do Turecka. Toto rozhodnutí padlo na základě obvinění, že Ukrajina ruský plyn na trase přes své území odčerpává a krade. Je-li tato zpráva pravdivá, píše na svém serveru člen někdejší Reaganovy vlády ve funkci náměstka financí P. C. Roberts, dosáhla cena, kterou Evropa platí za to, že se poddala washingtonským protiruským sankcím, zlomového bodu. A ozývá se z ní i skutečnost, že Rusko má už dost jak natvrdlíků ve Washingtonu, tak washingtonských natvrdlíků v Evropě. Rusko tedy oznamuje všem, že jeho plyn už nepoteče přes Ukrajinu, ale přes Turecko. A jestliže jej Evropa bude chtít, může si vybudovat plynovod z Turecka. Evropa tak možná už tuto zimu umrzne k smrti a z washingtonského loutkového impéria států nezbude nic. Washington bude bez evropského krytí na světové scéně coby válečný kriminální agresor stát sám a osamělý. Lubomír MAN
5
Z Haló noviny ze 4. 2. 2015 vybral -St-
MEDIÁLNÍ BOUŘE Prezident Zeman nedávno na jednom ze setkání s občany prohlásil, že ať už řekne cokoliv, okamžitě se toho chopí novináři, jeho slova překroutí, přizpůsobí k obrazu svému (resp. majitelů médií) a rozpoutají mediální bouři, většinou s negativní anotací, aby si všichni, i ti zvláště zatvrzelí, uvědomili, co máme za prezidenta – při nejlepším tlučhubu, při nejhorším škůdce státu. Je pravda, že novináři jsou pod obrovským tlakem, bojí se, že přijdou o výnosné a prestižní zaměstnání, ale to je pochopitelně neomlouvá. Můžeme tedy konstatovat, že prezident trefil hřebík na hlavičku. Netýká se to ostatně jen novinářů, ale i politiků, resp. těch, kteří se za ně považují, např. Schwarzenberga. Nedávno perlil na téma prezidentovy příčetnosti, protože ten se dostal do přestřelky s ministrem zahraničí Zaorálkem (dle mého soudu naprosto nekompetentním) kvůli protiruským sankcím. Takže podle názoru Schwarzenberga je nepříčetný každý, kdo s ním nesouhlasí. No, to o možné nepříčetnosti jeho samého opravdu hodně vypovídá. Jedna novinářka se zase prezidenta zeptala, proč rozděluje společnost. Prezidenta obdivuji za jeho trpělivost: místo, aby novinářku zdeptal ironií, poklidně jí vysvětlil, že nikoliv osoby, ale názory rozdělují společnost a že je to pochopitelné. Já bych ještě dodala, že mít stejné názory a chování a být nerozborní, je znakem nemyslícího stáda a tím přece novináři nejsou, nebo snad ano?! Jistě, všichni ti pisálkové musejí splácet nemalé hypotéky za své honosné domy a proto souzní s linií, určenou majiteli novin a veřejnoprávních i soukromých televizí (dříve se tomu říkalo cenzura, resp. autocenzura) a neodvažují se vybočit z řady, mít vlastní názor. Pokud někdo vlastní názor má a ten je odlišný od oficiálního proudu a navíc ho hájí – ať už je to prezident nebo řadový občan – je zle a dostane se mu přívlastků, že by jeden ani netušil, jaká je čeština košatý jazyk. A když už jsme u češtiny – prezident Zeman je jedním z mála našich politiků, který hovoří opravdu mluvnicky správně, nehyzdí rodnou řeč módními doplňky Made in cizina, nepolyká koncovky a také jeho intonace je uchu příjemná. Tolik, pokud jde o formu jeho projevů a proslovů. O obsahu snad není třeba diskutovat, i když pražskou kafilérku (můj příspěvek k označení prezidentových odpůrců) náměty prezidentových promluv rozčilují snad ještě víc, než jeho spisovná čeština. Po prezidentských volbách před dvěma lety, v nichž Miloš Zeman soupeře porazil o 10%, jsem se domnívala, že jeho odpůrci projeví velkorysost, zvláště když se prohlašovali a prohlašují za intelektuální elitu, určenou k vedení ostatních,
6
u nichž se samo sebou předpokládá jistá tolerance a noblesa a s volbou většiny národa se smíří. Nestalo se tak a jejich protizemanovské poštěkávání svědčí nikoliv o chybách a prohřešcích samotného prezidenta, ale o komplexech méněcennosti samozvaných elitářů. Máloco mě dovede rozzlobit víc, než nepochopitelný pocit nadřazenosti, u všech těch příslušníků kulturní fronty, včetně herců, kteří se na nás pitvoří v otřesných televizních seriálech a posléze nám radí, koho volit. Nejen, že postrádají vkus a kulturní rozhled a působí až směšně nabubřele, ale předvádějí, že pro peníze jsou schopni zaprodat se komukoliv a čemukoliv. Dnes kultu, zvanému pravda a láska, a zítra?! -svVZPOMÍNKY LUBOMÍRA ŠTROUGALA Nazval je Paměti a úvahy, vydalo je nakladatelství Epocha, což je pražská vydavatelská společnost r. 2009, mají s přílohami 363 stran. Neměli bychom vypustit je z našeho obzoru, a to tím spíše, že sám autor se o Jindřichohradecku na více místech zmiňuje, a to při různých příležitostech, jako byla třeba jeho středoškolská studia v Třeboni, kratší výkon základní vojenské služby přímo v J. Hradci, politické práce ještě z doby, kdy působil jako instruktor stranických orgánů, učitel na Krajské politické škole, aj. Zcela určitě budou tyto paměti /a L. Štrougal není jediný z vysokých státních a stranických představitelů minulé epoch, kdo takovéto vzpomínky napsal, připomeňme si tu třeba Č. Císaře, aj./. Nabízí se rovněž i srovnání se vzpomínkami ruského, sovětského autora Michaela Gorbačova, o kterém ve Štrougalově knize se také píše. Jinak budou zajisté vnímat Štrougalovy stránky odborní historikové novějších dějin, jinak třeba i poučení čtenáři, sledující politické události přece jen zprostředkovaně a z dálky. L. Štrougal byl mnohokrát v centru dění a mohl i svým podílem průběh událostí ovlivňovat, ovšem ne všech, jak častokrát se v knize zmiňuje. Čestně přiznává své, i jiných, omyly, které se ovšem mnohokrát dokázaly nepředvídatelně vyvinout z původních záměrů a vymstít se. Nás na Jindřichohradecku budou jistě zajímat především jeho postřehy z našeho kraje, tj. zejména z doby jeho třeboňských studií. I zde, ale také i na jiných místech, je autor spíše skromný. Uvítali bychom, když by některá místa podrobněji rozvedl, takže třeba, a to spíše jen namátkou, si uvědomíme, že třeboňské gymnázium ve válečných létech bylo přesunuto do Lomnice nad Lužnicí, tam L. Štrougal dojížděl ze svého bydliště, z Veselí nad Lužnicí, dráhou. Připomene z mnoha gymnazijních pedagogů s láskou prof. Formánka. V blízkosti Třeboně je obec Stříbřec, kde prožíval léta protektorátní spisovatel – komunista – Ivan Olbracht.
7
Tady se dopustil autor úletu, Olbracht tu nežil pod cizím jménem, ale pod svým, občanským /jmenoval se Kamil Zeman; Ivan Olbracht je jeho pseudonym/. L. Štrougal maturoval v roce 1943 a pak následoval čas totálního nasazení i studentů. Po osvobození se L. Štrougal, který spojil svůj život s KSČ, pustil do studia na pražské právnické fakultě. Následovala pak velmi rozmanitá práce v aparátu KSČ v Českých Budějovicích, různé funkce včetně ministerské v oboru zemědělství, lesního a vodního hospodářství, vnitra. Dostal se do předsednictva ÚV KSČ. Obdržel úměrně tomu i četná stranická a státní vyznamenání. Své vzpomínky píše v ústraní, vzdálen již aktivního politického života, ale se zájmem o to, co se v naší zemi děje a dělo. I zde bychom si jistě rádi přečetli něco víc, než sděluje, ale i tak, sděluje toho mnoho a některá místa stojí za pozorné studium, jako třeba jen namátkou – charakteristiky některých jeho spolupracovníků, včetně třeba bývalého prezidenta Gustáva Husáka, pohled na události února 1948, ale i na léta „dalších osmiček“, jako je třeba rok 1968, směřování k politickému převratu a jeho průběh, r. 1989, až k přítomnosti. Lubomír Štrougal nešetří kritikou ani sebe, ani své politické protivníky, čestně přiznává, čemu, při vší bohaté informovanosti, nerozuměl, to byl třeba nástup a politika M. Gorbačova v SSSR, o kterém píše to, co by Gorbačov o sobě jistě nikdy nenapsal, totiž že „Gorbačov je téma, o kterém nerad píše, protože mu stále nerozumí“. Převážně se však věnuje našim vnitropolitickým poměrům a osobnostem, je někdy docela přímý, jako třeba když charakterizuje některé osobnosti z našeho uměleckého života, kterým bylo ublíženo, jako byl Jan Werich či Dana Medřická. Jsou v knize některá místa, za něž se L. Štrougal i omlouvá, ale vysvětluje přesvědčivě jejich pozadí, jako byl třeba případ Rudolfa Baráka či orného jezera na Šumavě s údajně ukrytými zásadními nacistickými dokumenty s penězi. L. Štrougal vidí „až za roh“, když se zmiňuje třeba o Borisi Jelcinovi, nezapadl mu ani Josif Vissarionovič Stalin, atd. Na takovéto postoje má jistě právo, vždyť píše vzpomínky, které jsou vždy poznamenány subjektivností. Zaměřuje se i na osobnosti posledního údobí SSSR, jako byl např. L. I. Brežněv a další jeho spolupracovníci. Dokáže přesvědčivě i obhajovat to, co bylo na našem minulém společenském řádu pozitivního, jako byla třeba minimální zadluženost, snaha se slušně domluvit i se sousedními státy /Rakousko, Německo/. Ví, že socialismus „klekl“, ale klade si otázku stejně naléhavou – co kapitalismus? Navazuje tak na předchozí výklad jistě ještě čerstvých událostí, ve kterých je nesnadné se vyznat a odhadovat jejich další vývoj. Na závěr knihy zařadil kapitolu 20. jako Úvahu na závěr, nejen jihočeskou. Končí své záznamy v Praze – v Horním Polubném /září 2009/
8
výmluvnou větou: „Krásné babí léto v Jizerkách pak připomíná, že máme pozoruhodnou zemi, která si zasloužila důstojný život pro všechny.“ -JBí-
KONČÍ BEZPLATNÁ PRÁVNÍ PORADNA S lítostí musím čtenářům Naděje a jejich prostřednictvím i dalším případným zájemcům sdělit, že okresní výbor již nebude poskytovat zájemcům možnost bezplatné právní rady. Od ledna roku 2010 měli zájemci možnost každý měsíc /mimo letní prázdninové měsíce/ dostat základní právní radu pro řešení svých problémů. Za tu dobu se uskutečnilo 51 řádně ohlášených poraden a dalším lidem byla poskytnuta rada v jiných dohodnutých časech. V letech 2010 – 2013 poskytoval rady Tomeš Vytiska a v roce 2014 pak Jiří Tříska. Za to jim děkujeme. K definitivnímu ukončení této nabídky pro zájemce nás donutil fakt, že „nejsou právníci“. Stanislav Míka, místopředseda OV KSČM
DOPISOVATELSKÁ SOUTĚŽ – DALŠÍ ROČNÍK Redakční rada Naděje a OV KSČM Jindř. Hradec vyhlašuje II. ročník dopisovatelské soutěž „O péro komunistického novináře Bohumila Pokorného“. Bohumil Pokorný byl rodákem z Bednárečka a zahynul v nacistickém koncentračním táboře. Propozice soutěže jsou velmi volné: volné téma s ohledem na možnosti Naděje /rozsah max. do 2 stran A4/ termín – do 31. 10. 2015 pořadí rozhodne redakční rada Naděje do 30. 11. 2015 dopisovatelé na 1. až 3. místě obdrží věcné ceny a jejich příspěvky budou zveřejněny v Naději. Těšíme se na vaše příspěvky, které můžete zaslat elektronicky, poštou nebo předat osobně na OV KSČM. Josef Bílek, šéfredaktor redakční rady Naděje
9
ZÁJEZD DO MAUTHAUSENU OV KSČM Jindřichův Hradec organizuje pro zájemce zájezd na mezinárodní setkání k 70. výročí osvobození do bývalého Koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku a to
v NEDĚLI 10.KVĚTNA 2015 Cena zájezdu je předběžně stanovena na cca 300,- Kč s odjezdem z Jindř. Hradce v 6.30 a návratem do 19. hodiny. Podle zájmu může autobus jet i z jiného místa okresu.
Přihlášky se zaplacením lze podávat již nyní na OV KSČM Bezručova 514/II, Jindř. Hradec – nejpozději však do 17. dubna do 16.00 hodin. Podrobné pokyny obdrží zájemci po přihlášení a úhradě ceny.
KDO NEVIDĚL, NEUVĚŘÍ … 10
JEDNAL OKRESNÍ VÝBOR JINDŘICHŮV HRADEC V polovině ledna se v Jindřichově Hradci sešlo na svém 4. jednání plénum OV KSČM, aby zhodnotilo a posoudilo některé aktuální záležitosti. Šlo o ekonomické otázky, jako bylo například naplnění rozpočtu OV KSČM v roce 2014, inventarizaci majetku OV k 31. 12. 2014, stav v placení členských příspěvků, ale i náklady na volby do Senátu PČR a do obecních a městských zastupitelstev. Upřesněn byl již i schválený plán akcí na rok 2015, se kterým se mohli čtenáři Naděje seznámit ve vydání Naděje číslo 11/2014. O změnách pak budeme vždy v předstihu informovat. Projednána byla samozřejmě také informace o průběhu přípravy 25. PLESU KSČM. Nově byla také diskutována záležitost o změně domény u webových stránek OV KSČM, která by do konce března měla být provedena. Stanislav Míka, místopředseda OV KSČM
PLES VE VELKÉM RATMÍROVĚ V sobotu 23. ledna 2015 jsme se zúčastnili již 25. PLESU KSČM. Tentokrát se konal ve Velkém Ratmírově. Obavy z nového prostředí nebyly na místě. Čekal nás prostorný, hezky upravený sál a hlavně velký parket. Obsluha byla vzorná a ceny velice přijatelné. K tanci a poslechu hrál LABYRINTH (kytara, klávesy a zpěvačka). Z jejich bohatého repertoáru si opravdu každý z účastníků přišel na své. Kromě nás, hradečáků, přijeli hosté z Dačic, Slavonic, Kunžaku a Třeboně. Mimo jiné se plesu zúčastnila poslankyně parlamentu ČR Alena Nohavová a také bývalý europoslanec Jaromír Kohlíček. Oba vídáme často mimo jiné i na oslavách MDŽ v J. Hradci na Střelnici. Nálada byla výborná, parket stále plný nadšených tanečníků. Co nám chybělo? Nic. Autobus nás dovezl včas až na místo, stejně tak nás pohodlně dopravil téměř až k baráku. Ředitel Domu dětí a mládeže Vladimír Prokýšek se jako dopravce velmi osvědčil. Děkujeme pořadatelům – OV KSČM a LKŽ - za velmi dobře odvedenou práci, opravdu se jim vše podařilo a všichni jsme byli spokojeni. Těšíme se na příští – 26. PLES KSČM. Dáňa Šprinclová
11
POSLANECKÝ DEN NARUŠILA BOLEST ZUBŮ STAROSTY Po nějakém čase, věnovaném povinnostem v parlamentu a dalších okresech Jihočeského kraje, zamířila v úterý 3. února v doprovodu místopředsedy OV KSČM Stanislava Míky poslankyně Alena Nohavová v rámci svého působení do dvou míst ve vlastním okrese Dopolední část věnovala městu Slavonice, kde se krátce setkala se starostou města Ing. Hynkem Blažkem a poté diskutovala s místostarostou Ing. Karlem Pavlů především o problémech města. Zejména o možnosti zaměstnání v městě a okolí, o problémech způsobovaných tím, že v městě není služebna Policie ČR, o finančních záležitostech a o tom jak se město pokouší problémy řešit. V doprovodu místostarosty si prohlédla místní Dům s pečovatelskou službou „Senior“, který byl vybudován městem před více než 10 lety. Přínosná byla nejen pro poslankyni, ale i pro přítomného místostarostu beseda s několika obyvatelkami domova. Odpolední část pak Alena Nohavová strávila ve Studené, kde si prohlédla rekonstruovanou budovu obecního úřadu a zajímala se o potřeby obce při setkání se starostou obce Vítězslavem Němcem. Setkání s ním ale bylo časově omezeno, neboť starostu viditelně trápila bolest zubů. -St-
AKCE K MEZINÁRODNÍMU DNU ŽEN V NAŠEM OKRESE V naší okresní organizaci KSČM patří akce k svátku žen celého světa – Mezinárodnímu dnu žen - mezi ty neodmyslitelné! Po roce 1989 jsme poměrně dlouho byli jedinými organizátory těchto akcí. V posledních letech se ale svátek vrací i prostřednictvím dalších spolků, firem a organizací. A to je jen a jen dobře. Ženy si to rozhodně zaslouží, zvláště když vezmeme v úvahu, že ne všechny měly či mají možnost být matkami. Dovoluji si proto, za muže v KSČM, pozvat všechny ženy na některou z dále uvedených akcí k světovému svátku žen – MEZINÁRODNÍMU DNU ŽEN.
12
Připravujeme je pro veřejnost /ostatně jako všechny naše akce/ v těchto místech, termínech a časech: 5. 3. Jindřichův Hradec – sál Střelnice od 17.00 6. 3. Studená – Dům s pečovatelskou službou od 17.00 6. 3. Třeboň - salonek v rest. Myslivna od 17.00 7. 3. Dačice – hotel Stadion od 14.00 7. 3. Slavonice – Kulturní dům od 14.00 7. 3. Chlum u Třeboně – restaurace Na náměstí od 15.00 7. 3. Nová Bystřice – restaurace Pod lipkami od 16.00 11. 3. Český Rudolec – Obecní úřad – od 14.00 14. 3. Nová Včelnice – hasičárna od 14.00. Srdečně Vás zveme – podrobnosti o programu apod. - budou uvedeny na plakátech, letácích a pozvánkách. Stanislav Míka, místopředseda OV KSČM BLAHOPŘEJEME Vše nejlepší, především však zdraví, štěstí a spokojenost přeje Okresní výbor KSČM Jindřichův Hradec soudružkám a soudruhům, kteří se v období mezi vydáním Naděje č. 2/2015 (9. února 2015) a Naděje č. 3/2015 (10. března 2015) dožili či dožijí životních výročí a to 70, 75, 80 a více let. Jsou to: 5. 2. Duchoň Jaroslav z Plavska 10. 2. Lacina Josef z Dačic 11. 2. Maxová Jaroslava z Jindřichova Hradce 12. 2. Hochman Josef z Dačic 23. 2. Hora Josef z Nové Bystřice 24. 2. Nedvědová Marie ze Soběslavi 25. 2. Matoušek Jan z Artolče 1. 3. Hák Josef z Dolní Radouně 2. 3. Holická Květoslava z Jindřichova Hradce 3. 3. Růžička Josef z Jindřichova Hradce Severa Pavel z Jindřichova Hradce 4. 3. Vorma Josef, JUDr. z Kunžaku 7. 3. Trníková Blažena z Třeboně Novák Jan z Kunžaku 8. 3. Hrala Václav z Jindřichova Hradce Přibyl Miloslav z Horního Bolíkova 10. 3. Nováková Vlastimila z Jindřichova Hradce OV KSČM Jindřichův Hradec
13
ZE ŽIVOTA NEBO NE ? Zaparkovala jsem auto u supermarketu a stáhla okénka, aby můj mladý labrador měl dost čerstvého vzduchu. Byl roztažený na zadním sedadle a já jsem chtěla mít jistotu, že tam tak zůstane. Ustupovala jsem od auta a s namířeným prstem jsem přísně opakovala: „Zůstaň, slyšíš? Zůstaň! Zůstaň!“ Kousek ode mne parkovala řidička, blondýna. Podívala se na mě jako na idiota a řekla: „Proč nezatáhnete ruční brzdu?“ * * * * * Na zadním sedadle vidí ležet jelena. „Co to máte na zadním sedadle?" „Psa!“ „A s parohy?“ „No dovolte, co je vám do soukromí mého psa?!“ * * *
*
*
Celník otevře dveře vagónového kupé: „Nějaké cigarety? Lihoviny? Zbraně? Střelivo? Drogy?“ Rozespalý cestující zamumlá: „Děkuji, nechci, mám toho plné kufry.“ * * * * * Muž se dostane do letadla a zjistí, že byl posazen vedle roztomilé blondýnky. Okamžitě se k ní otočí a udělá „první krok“". „Víte", říká, „slyšel jsem, že let lépe utíká, pokud se dáte do hovoru se společným pasažérem. Pojďme si tedy povídat.“ Blondýna, která si zrovna otevřela knihu, ji pomalu zavře a řekne muži: „O čem byste se chtěl bavit?“ „Hmm, nevím,“ řekne muž. „Což takhle nukleární energie?“ „OK,“ řekne blondýnka, „to by mohlo být zajímavé téma. Ale nejdříve mi dovolte se na něco zeptat jako první. Kůň, kráva i jelen žerou totéž - trávu. Nicméně jelen vyloučí malé kuličky, kráva velkou mokrou placku a kůň skoro suchou koblihu. Proč si myslíte, že to tak je?“ Muž je ohromen. Až nakonec odpoví: „Nemám nejmenší tušení.“ „Tak mi tedy řekněte,“ odvětí blondýna, „jak je možné, že se cítíte na debatu o nukleární energii, když nerozumíte ani hovnu?!“ * * * * *
.
14
15
NEJBLIŽŠÍ AKCE, NABÍZÍME, INFORMUJEME, PŘIPRAVUJEME
ZMĚNA TERMÍNU KONÁNÍ 9. ROČNÍKU TURNAJE VE STOLNÍ KÁČE – turnaj, který OV KSČM organizuje pro širokou veřejnost společně s DDM Jindř. Hradec je přesunut na první jarní den - sobotu 21. března 2015 od 9.00 do vestibulu Domu dětí a mládeže v Růžové ulici v Jindřichově Hradci. Turnaje se mohou zúčastnit všichni zájemci, kteří dokáží roztočit dřevěnou stolní káču a uhradí na místě startovné ve výši 20,-Kč. již 15. ROČNÍK TURNAJE V MARIÁŠI připravujeme na první sobotu v dubnu, tj. 4. dubna od 9.00 do Penzionu Racek v Horní Pěně. LAMPIÓNOVÉ PRŮVODY připravují komunisté do Jindřichova Hradce a do Českého Rudolce na čtvrtek 30. dubna večer. chcete - li navštívit WEBOVÉ STRÁNKY OV KSČM Jindř. Hradec, zadejte do vyhledávače „OV KSČM Jindřichův Hradec“ a pak postupujte podle nabídky. Druhou možností pak je zadat adresu: www.kscm.mypage.cz. OV KSČM má také FACEBOOKOVÉ STRÁNKY, ty nejdete na adrese: http://www.facebook.com/ovkscm.jhradec. PŘIHLÁŠKA DO KSČM – zájemci o členství v KSČM se mohou nově přihlásit, mimo již tradičních cest /prostřednictvím ZO KSČM, OV KSČM/, také přes webové stránky KSČM (ve vyhledávači zadáte „kscm“ a nahoře na stránce kliknete na část „PŘIPOJTE SE“ a pak si každý zájemce může vybrat postup. máte-li zájem o PRAVIDELNOU ČETBU NADĚJE, obraťte se na OV KSČM a jistě se dohodneme na způsobu distribuce našeho listu pro Vás. „Předplatné“ pro rok 2015 zůstává i nadále nezměněno a to ve výši 50,-Kč na rok.
PIŠTE, ROZŠIŘUJTE NÁS, DÁVEJTE NÁS ČÍST OSTATNÍM ! ČEKÁME NA VAŠE OHLASY !
ČEKÁME NA VAŠE OHLASY !
NECHTE NÁS KOLOVAT !
NECHTE NÁS KOLOVAT !
Vydává zdarma nepravidelně OV KSČM Jindř. Hradec, IČO 00496936. Adresa redakce - OV KSČM Jindřichův Hradec, Bezručova 514/II, tel. číslo 384 361 626, 602 159 388, 72 564 6025; E-mail:
[email protected]. Registrační značka MK ČR E 11670. Uzávěrka tohoto čísla – 5. 2. 2015, vydáno 9. 2. 2015; XXV. ročník – číslo 2/2015. Šéfredaktor - Josef Bílek.
16
