2015

DIVADLO J. K. TYLA 13. ROČNÍK

4/2015

WWW.DJKT.EU

NOVĚ NA REPERTOÁRU KILL DE BILL, JAKSTOHOVEN, ROMEO A JULIE, EDGAR, VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM!, PLZEŇ 1953, VOJCEK • PREMIÉRY MEFISTO, ÚKLADY A LÁSKA, CHRTÍ PACKA, ČAROSTŘELEC, DĚJ SE CO DĚJ, ZVONOKOSY, KOCOUR V BOTÁCH, SVĚCENÍ JARA • PŘEDSTAVUJEME NORBERT BAXA, VLADIMÍR ČEPEK • KONCERTY • JUBILEA

Zdeněk Mucha (Zdeněk) PLZEŇ 1953

OBSAH NOVĚ NA REPERTOÁRU KILL DE BILL, JAKSTOHOVEN ROMEO A JULIE EDGAR!

2 4 6

VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM!

8

PLZEŇ 1953

10

VOJCEK

12

PREMIÉRY MEFISTO

15

ÚKLADY A LÁSKA

16

CHRTÍ PACKA

17

ČAROSTŘELEC

18

DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES)

19

ZVONOKOSY

20

KOCOUR V BOTÁCH

21

SVĚCENÍ JARA

22

PŘEDSTAVUJEME ŠÉFDIRIGENT NORBERT BAXA, DRAMATURG VLADIMÍR ČEPEK

23

KONCERTY

26

JUBILEA JAKUB ZINDULKA, MILOSLAV KREJSA

27

MOZAIKA

28

PROGRAM PROSINEC 2015 – ÚNOR 2016

31

KONTAKTY

Foto na titulní straně: Pavel Neškudla (Vojcek) – VOJCEK Foto na zadní straně obálky: Anna Srncová (Julie), Petr Strnad (Romeo) – ROMEO A JULIE

Ředitelství

Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 049 fax +420 378 038 062

Odd. prodeje a služeb, předplatné a hromadné objednávky

Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 185, 378 038 186 fax +420 377 220 919

Denní pokladny

Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň Po–Pá: 9–18 hod. tel. +420 378 038 190 [email protected]; [email protected] Infocentrum DJKT, Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň Po–Pá: 10–18 hod. tel. +420 378 038 444 [email protected]

Divadelní pokladny (hodinu před začátkem představení)

Velké divadlo, Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 128 Nové divadlo, Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 059 Malá scéna, Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 439

Odd. marketingu a propagace

Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 180

Zahraniční a tuzemské zájezdy

Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 183

DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLA

vychází 4× ročně Vydává: Divadlo J. K. Tyla, příspěvková organizace, Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň IČO 078051 – za podpory MK ČR a Plzeňského kraje Ředitel: MgA. Martin OTAVA, Ph.D. Zřizovatel DJKT: město Plzeň Odpovědná redaktorka: Mgr. Eva Ichová Fotografie: Pavel Křivánek, archiv DJKT (není-li uvedeno jinak) Grafické zpracování: Jaroslav Mašek Sazba: Luboš Bejček Tisk: Typos, tiskařské závody, s.r.o. MK ČR E 14075

PROVEDENÍ KLAVÍRNÍHO KONCERTU B MOLL PODPOŘILA PRAŽSKÁ ENERGETIKA, A.S.

1

KILL DE BILL • UMÍNĚNOST ZTRACENÝCH • JAKSTOHOVEN DekkaDancers

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Premiéra 4. září 2015 na Malé scéně Nového divadla

D E

B I L L

•

U M Í N Ě N O S T

Z T R A C E N Ý C H

•

J A K S T O H O V E N

Komediální baletní show • Libreto, choreografie a režie DekkaDancers – Viktor Konvalinka, Tomáš Rychetský • Light design Jakub Sloup

N A

R E P E R T O Á R U

•

K I L L

JAKSTOHOVEN

V netradičním tanečním večeru na Malé scéně představuje baletní soubor DJKT tři choreografie z dílny volného sdružení tanečníků DekkaDancers, jež založili někdejší absolventi Pražské konzervatoře a posléze sólisté baletu Národního divadla Tomáš Rychetský a Viktor Konvalinka, který také inscenaci s plzeňským souborem nastudoval.

ocitají pod drobnohledem vztahy mužů a žen, autory nazírané s patřičným nadhledem. A v pohybové grotesce Jakstohoven se tanečníci v rolích účastníků velkého mezinárodního běžeckého závodu snaží vzájemně vyřadit ze hry všemi možnými (samozřejmě neregulérními) způsoby – vždyť vítězům přijde zazpívat sám Michael Jackson!

Choreografie DekkaDancers slavily úspěchy na Nové scéně ND Praha, taneční skeč Jakstohoven byl uveden Českou televizí v r. 2011 jako TV film v režii Gustava Skály.

Za doprovodu originální hudební koláže z děl Ronana Hardimana, Nine Inch Nails, Death in Vegas, Jana Johannssona, Vangelise a Michaela Jacksona či slavného Montiho čardáše v podání Evy Pilarové se mladý soubor pokusí dokázat divákům, že tanec a humor mohou existovat v dokonalé symbióze.

N O V Ě

Kill de Bill, první z jejich tanečních hříček, je nesentimentálním návodem, „jak uronit slzu za padlé“. V Umíněnosti ztracených se

2

KILL DE BILL

Vojtěch Jansa, Michal Kováč

Vojtěch Jansa

Petr Laštovka, Ondřej Martiš, Vojtěch Jansa, Martin Šinták

UMÍNĚNOST ZTRACENÝCH

UMÍNĚNOST ZTRACENÝCH

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

K I L L

D E

B I L L

•

U M Í N Ě N O S T

Z T R A C E N Ý C H

•

J A K S T O H O V E N

Ondřej Martiš (Flákač)

3

ROMEO A JULIE

NOVĚ NA REPERTOÁRU

LibretoProkofjev Sergej a texty písní Steven Sater, hudba Duncan Sheik Premiéra 14. listopadu 2015 ve Velkém divadle

Balet o dvou jednáních • Režie a choreografie Libor Vaculík • Hudební nastudování a dirigent Norbert Baxa • Scéna Martin Černý • Kostýmy Roman Šolc • 2. dirigent Jiří Štrunc

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

R O M E O

A

J U L I E

Jiří Žalud (Lorenzo)

Kristýna Potužníková (Julie), Petr Laštovka (Romeo) 4

Petr Strnad (Romeo), Anna Srncová (Julie)

Martin Šinták (Tybalt), Richard Ševčík (Merkucio)

Michal Kováč (Merkucio), Richard Ševčík (Tybalt)

Zuzana Hradilová (Chůva)

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

R O M E O

A

J U L I E

Monika Mašterová (Julie), Michal Kováč (Romeo)

Plesová scéna 5

EDGAR

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Giacomo Jerry Herman, Puccini Michael Stewart Premiéra 24. října 2015 ve Velkém divadle

Opera o třech dějstvích • Libreto Ferdinando Fontana • Hudební nastudování a dirigent Martin Doubravský • Režie Martin Otava • Scéna Ján Zavarský • Kostýmy Dana Haklová • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • Nastudováno v italském originále

DRUHÉ ŠŤASTNÉ ZROZENÍ PUCCINIHO EDGARA

Plzeňské znovuzrození liberecké inscenace Pucciniho Edgara přineslo tamnímu publiku solidní inscenaci, která staví na barevně výrazné scénografii Jána Zavarského a hudebním nastudování Martina Doubravského, který Pucciniho operu po Liberci nastudoval i v Plzni. V podání plzeňského orchestru vynikla ještě více Doubravského promyšlená koncepce stavící na symfonickém zvuku a dramatických kontrastech Pucciniho partitury. Na mnou zhlédnuté repríze zpíval titulní postavu Rafael Alvarez, jehož hlasovému typu Edgar sluší, a zpěvák si ví rady i s romantickou rozpolceností postavy. Plzeň má ovšem pro titulní roli i vynikajícího italského tenoristu Paola Lardizzoneho, takže srovnání obou výkonů bude jistě zajímavé. V roli Franka příjemně překvapil Jiří Kubík, jehož hlas má i pro takto náročné role stále potřebný objem, barvu i zvuk. Ivana Veberová po Smetanově Libuši uplatnila naplno svůj krásný mladodramatický soprán i v Pucciniho Fidelii, kterou naplnila i patřičným výrazem. Edgar obohatil domácí povědomí o italské operní tvorbě titulem, který nevyniká sice uvěřitelným libretem, nicméně jeho hudební kvality ho právem řadí do Pucciniho operní klenotnice. Radmila Hrdinová, PRÁVO 20. 11. 2015

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

E D G A R

Ivana Veberová (Fidelia)

Paolo Lardizone (Edgar), Jana Foff Tetourová (Tigrana) 6

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

E D G A R

Paolo Lardizone (Edgar), Lívia Obručník Vénosová (Fidelia)

Alžběta Vomáčková (Tigrana) 7

VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM!

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Tomáš Svoboda – René Rypar Světová premiéra 26. září 2015 v Novém divadle

Původní český muzikál • Libreto a texty písní Tomáš Svoboda • Hudba René Rypar • Režie: Tomáš Svoboda • Dirigenti Dalibor Bárta, Pavel Kantořík • Choreografie Ondřej Martiš • Scéna Nikola Tempír • Kostýmy Anna Forstová

JAN ANDERLE: MOŽNÁ MĚ BUDETE MÍT ZA BLÁZNA „Vůbec nechápu, jak něco takového můžou hrát v divadle... Nic tak vulgárního jsem ještě neviděla a doufám, že už neuvidím.” Tak nějak zní „hlas lidu”, takový odsudek se šíří po Facebooku na adresu muzikálu Viktorka Plzeň! aneb Jinak to nevidim. Věta z úvodu se objevila na stránkách i-divadlo. cz – a k ní patří hodnocení 0 %. Možná mě budete mít za blázna, ale mně se to líbilo. Na celém tomhle dílku neshledávám vulgárního vůbec nic. Kvůli těm několika silnějším slovům může inscenaci Tomáše Svobody odsoudit leda pokrytec. Někde jsem četl, že kdo nadává sprostě jako dlaždič, je vnitřně krásný a zdravý a je mu moc dobře. Podle logiky autorky úvodní věty by moje teta, která celý život dřela v kravíně, musela jít rovnou před soud. Pro sprosté slovo nikdy nešla daleko, a přece neznám laskavějšího a soucitnějšího člověka. Kdo se dívá jen na formu, kdo nevidí za slova, s tím je škoda ztrácet čas. Tenhle argument prostě neberu.

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

V I K T O R K A

P L Z E Ň !

A N E B

J I N A K

T O

N E V I D I M !

Radek Štědronský Shejbal (Fanoušek René)

Zdeněk Palusga (František Novotný), Ondřej Černý (Tatér) 8

Od Tomáše Svobody jsem viděl jen tři inscenace, ale nějak jsem nedokázal pochopit, že by tenhle inteligentní kluk vytvořil paskvil, o kterém jsem všude četl a slyšel. A jsem moc rád, že jsem se šel přesvědčit na vlastní oči a uši. Netvrdím, že jsem viděl kvalitu srovnatelnou s Jesus Christ Superstar, což je muzikál, který považuji za dokonalý, ale viděl jsem poctivou práci. Libreto Tomáše Svobody citlivě pracuje s plzeňskými reáliemi i příběhem Viktorky. A jakkoli fotbalu vůbec nerozumím a nebaví mě, naprosto respektuji, že pro někoho může být důležitý. Scénograf Nikola Tempír sice zdánlivě nestvořil nic jiného než plochu hřiště, ale vynalézavě pracuje s jevištními stoly – zejména scéna s opilými fotbalisty je v tomhle ohledu prostě vydařená. Choreograf Lukáš Vilt o svých kvalitách mnohé přesvědčil v Probuzení jara a ani tady neselhal. Všechny stylizované pohyby jen podporují režijní záměr – totiž (tak tomu alespoň rozumím já) – s nadsázkou až parodickou vyprávět příběh ne nepodobný Klapzubově jedenáctce. Příběh vtipný i dojemný zároveň. Je to přesně ten druh parodie, který je mi blízký – parodie laskavá a láskyplná. Ne zlá, vysmívající se a pohrdající předlohou. Měl jsem pocit, že ji vyprodané hlediště Nového divadla právě takhle vnímá. A abych nezapomněl – klukům to na jevišti sluší i díky kostýmům Anny Forstové.

Ne všichni zpívají skvěle, ne všechny melodie jsou nezapomenutelné, ale odcházel jsem s ústřední melodií v hlavě – a tak to má u muzikálu být. A vůbec by mi nevadilo slyšet to všechno zas a znova. A že jsou některé verše ve stylu láska – páska? To si vážně myslíte, že to tak Tomáš Svoboda napsal, protože to líp neumí? Tak to si ze mě asi děláte prdel, kamarádi. A co to citové vydírání v závěru? Myslel jsem, že patos a velká gesta k fotbalu patří. Znám to jen z doslechu, ale vyvraťte mi to. Zejména vy, kteří se necháváte citově vydírat kdejakým ukňouraným televizním seriálem.

N E V I D I M !

Takže – abych s láskou parodoval větu z úvodu – vůbec nechápu, jak se tohle hravé a vtipné dílko mohlo potkat s tak fatálním nepochopením. Já se bavil báječně.

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

V I K T O R K A

P L Z E Ň !

A N E B

J I N A K

T O

(z facebookových stránek J. A.)

9

Kateřina Herčíková (Karolína) – VIKTORKA PLZEŇ!

PLZEŇ 1953

Jozef Hruškoci (Jarda)

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Ján Šimko Světová premiéra 31. října 2015 na Malé scéně Nového divadla

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

P L Z E Ň

1 9 5 3

/

V I K T O R K A

P L Z E Ň !

Režie Ján Šimko • Scéna a kostýmy Andrej Ďurík • Dramaturgie Marie Caltová, Vladimír Čepek • Hudba Matúš Homola Odborná spolupráce PhDr. Jakub Šlouf, Ph.D.

Jana Kubátová, Apolena Veldová, Zdeněk Mucha, Jan Maléř, Martin Stránský 1 0

„JEN PRO TEN DNEŠNÍ DEN STOJÍ ZA TO ŽÍT…“ Pohnuté události z 1. června 1953, tzv. Plzeňského povstání, jemuž předcházela měnová reforma, se staly inspiračním zdrojem pro inscenaci „podle skutečných událostí.“ V jeden jediný den se vzedmula obrovská vlna vzpoury a naděje proti zvůli komunistického režimu. Aby vzápětí padla s hrozivými důsledky po mnohé zúčastněné. Plzeň jako město odvahy a rebelie? Je to vůbec možné? Poznejte známé i neznámé hrdiny. Poznejte zapomenuté příběhy, které psaly naši minulost. Porozumíme pak lépe přítomnosti? Apolena Veldová, Jana Kubátová

Jan Maléř, Zdeněk Mucha, Apolena Veldová, Jana Kubátová, Martin Stránský

Jan Maléř, Apolena Veldová

Zdeněk Mucha, Jan Maléř

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

P L Z E Ň

1 9 5 3

Martin Stránský

1 1

VOJCEK

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Georg Leoš Janáček Büchner Premiéra 17. října 2015 v Novém divadle

Překlad Ludvík Kundera • Režie SKUTR • Scéna Jakub Kopecký • Kostýmy Simona Rybáková • Hudba Petr Kaláb • Dramaturgická spolupráce Klára Špičková • Fotografie z inscenace Klára Žitňanská

SEN O VOJCKOVI První premiérou souboru činohry DJKT v této sezoně byl Vojcek Georga Büchnera. Hra, jejíž inscenační historie je spojena s nejedním skandálem, se ocitla na jevišti plzeňského divadla poprvé. Poprvé se také plzeňským divákům představil SKUTR – režijní tandem, tvořený Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským. Tito mladí režiséři se proslavili po celé republice i v zahraničí a za své inscenace získali mnoho prestižních cen. Povídala jsem si s nimi několik dní poté, co obdrželi další ocenění.

celé dohromady vytváří snovou realitu. Více než jako popis děje to působí jako vzpomínka. Vojcek je jako moderní báseň. Umožňoval nám pracovat způsobem, který nám vyhovuje – totiž nejít přímo po kauzalitě věcí. To by třeba u konverzační hry možné nebylo. Martin: Je to stejné, jako když se ráno probudíte a chcete převyprávět sen. Kromě tématu hry, které je zajímavé, je tu ještě jedna věc. Ve Vojckovi je cosi tajemného, magického, buď to člověka semele, nebo najde světlo, které tu hru rozžije. Inspirovala vás fragmentárnost hry k dotvoření? Lukáš: My rádi pracujeme s texty, které nám umožňují dostat se někam za realitu. Chceme se dostat do vnitřního světa, v tomto případě do světa Vojcka. Nesoustředíme se tolik na skutečnou událost, kdy Vojcek zabil Marii, na tuto černou kroniku. Jde nám spíš o stav duše člověka, který miluje, obětuje se, chce udělat svět kolem sebe lepší, ale nakonec zabije. Jaké je tedy podle vás stěžejní téma hry? Lukáš: Viděl jsem mnoho inscenací a tedy i mnoho různých pojetí Vojcka. Může se dělat jako kritika společnosti, která někomu, kdo žije na okraji, nedá šanci, aby se prosadil. Může se to celé pojmout daleko více politicky. Martin: Pro nás je stěžejním tématem žárlivost. Vojcek se snaží vybudovat si ideální svět a ten svět se začne hroutit. Všichni máme tu zkušenost, že když začneme žárlit, tak skutečnost přestane být jasná a zřejmá, přestane mít jasné kontury. Přestáváme věřit lidem, kteří jsou kolem nás. Často nás to dovede až k tragickým koncům.

Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka

Lukáš: Ano, scénu dělal Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, hudbu Petr Kaláb. Snažíme se vytvářet divadlo, které promlouvá nejen slovem, ale i tím, co je za ním – obrazem, zvukem. Kombinací toho všeho bychom se chteli dotknout diváků.

Lukáš: Nápady a témata přicházejí samy, podle toho, s jakými spolupracovníky se setkáváme. Ať už jsou to akrobaté, tanečníci, dirigenti, zpěváci, herci, performeři... To oni vždy sebou přinášejí téma, i když o tom často ani nevědí.

Martin: S Petrem Kalábem spolupracujeme už 12 let. On zachraňuje naše inscenace tím, že dělá hudbu, která je sugestivní. My pak můžeme nechat plynout nějaký obraz a ta hudba ho podrží.

Mnohokrát jste odpovídali na otázku, jak vzniklo duo SKUTR. Mě by zajímalo, jak jste se každý zvlášť dostali k divadlu.

Martin: Petr má ten dar, že nevytváří předem danou hudbu. Nejdřív nám dá půlminutové nástřely, se kterými si začneme hrát. Pak chodí na zkoušky a dovychytává hudbu k obrazu, který vidí. Finální hudba je často až v den premiéry. Výhodou takové hudby je, že se nesnaží upozorňovat na sebe jako na samostatné dílo, ale snaží se vést dialog s obrazy na jevišti. Ta křehkost a emoce, kterou do hudby dokáže dát, mě fascinuje. Je to porozumění dané dlouhodobou spoluprácí.

V O J C E K R E P E R T O Á R U

•

Lukáš: Já se jako malý věnoval sborovému zpěvu a přes něj se dostal do Národního divadla a do celého světa. Dědeček byl inspicient v divadle, takže teď zpětně vidím, že to nebyla náhoda, že jsem se ocitl u divadla. Co vás přimělo inscenovat právě Vojcka?

N A

Lukáš: Byla to naše srdeční záležitost. Hra zůstala po Büchnerově smrti nedokončená, je to torzo a čím více jsme s textem pracovali, tím více otázek nám kladl. Text sám o sobě je velmi krátký, útržkovitý, vlastně ani neznáme pořadí scén, jak je autor zamýšlel. To

N O V Ě

Na inscenaci jste pracovali se svým oblíbeným týmem…

Vaše inscenace sklízejí úspěchy, před pár dny jste získali cenu Divadelních novin za inscenaci Walls & Handbags. Museli jste se narodit pod šťastnou divadelní hvězdou. Kde čerpáte tu úžasnou zásobu skvělých nápadů?

Martin: Jsem z rodiny výtvarných umělců a mlynářů, kteří ochotničili. A moje maminka je etnografkou. Dlouhá léta vedla velký folklorní soubor Váh ve slovenském Púchově. Vyrostl jsem v kulturáku, takže mé směřování k umění bylo jasné. Později jsem si uvědomil, že choreografie, které s mámou vytvářím, jsou vlastně divadelní režie. To už byl vědomý krok ke studiu režie.

1 2

Na jevišti jsme chtěli zhmotnit nejen člověka, který žárlí, ale pokusit se ukázat, co se může dít uvnitř v jeho hlavě. Věříme, že právě v tom se diváci můžou najít.

Lukáš: Ono to pak vypadá smysluplně…(smích)

Čím je inspirovaná scéna Jakuba Kopeckého? Kruhový tvar evokuje jakousi zacyklenost. Lukáš: Jakub Kopecký není pro nás jen scénografem, ale vždy spoluautorem celé koncepce. Hledali jsme prostor, který vychází z reality, ale s realitou přitom nemá nic společného. Hledali jsme inspiraci ve fotografiích a objevili jsme obrovské staré silo, ve kterém se už evidentně bydlelo. To se nám líbilo, Vojcek se pohybuje na okraji společnosti, je chudý a snaží se z mála vytvořit domov. Martin: A ještě k té kruhovitosti. V poslední třetině hry Vojcek říká: „Furt jen furt, točte se, lidi.” Vojckovi se ze všeho zatočí hlava, ta

Andrea Mohylová (Marie)

Lukáš: Je pravda, že se na divadle rádi vyjadřujeme kombinací nejrůznějších prostředků. Slovo ne vždy dokáže pojmenovat to, co jediné gesto nebo zvuk, píseň, animace předmětu. A od toho všeho je blízko k obrazu, který působí daleko více podvědomě. Nechává nás prožít určitou situaci, aniž bychom ji museli nutně pochopit rozumem. Děkuji za rozhovor a přeji Vojckovi co nejvíce úspěšných repríz.

R E P E R T O Á R U

•

V O J C E K

Michaela Svobodová

N A

Zaujal mě lustr ze zářivek, co bylo jeho inspirací? Lukáš: Jakub Kopecký má ve všech svých scénách výrazné lustry. Ten ve Vojckovi byl inspirovaný známým záběrem z tisku z boje o Doňetské letiště. Je na nich zřícená letištní hala, kde ze stropu visí kabely a zářivky. Lustr má evokovat předzvěst katastrofy.

Vaše inscenace jsou pro mě krásné expresionistické obrazy…

N O V Ě

kruhovitá scéna nám pomáhá. Má tvar tornáda, ze kterého se nedá utéct. A také je v ní přítomna cirkusová aréna. On Vojcek je trochu hra o cirkusu světa, trochu kabaret.

Ondřej Vacke (Karel), Pavel Neškudla (Vojcek) 1 3

Klára Krejsová, Michal Štěrba (Profesor)

Andrea Mohylová (Marie), Petr Konáš (Tambor)

Pavel Neškudla (Vojcek), Andrea Mohylová (Marie)

FANTASKNÍ VOJCEK BY MOHL ZMĚNIT SMĚR

V O J C E K

Vojcek podle Skutru není žádná artistní exhibice, je to krásné, poetické představení s výpovědí a naplněné herecky – sestava mladých herců dílem domácích, dílem hostů na sebe výborně slyší a dodává inscenaci přirozenou energii. Ta ovšem nenabízí žádný tradičně odvyprávěný příběh, je to fantaskní sled obrazů, který pracuje s nevtíravou metaforikou.

N A

R E P E R T O Á R U

•

Režie se přitom dosti důsledně opírá o text, či spíše jeho dochované útržky, které předkládá podle svého vidění. Tragickému příběhu Vojcka, mladého muže, jehož sebevědomí je stále pošlapáváno, tak propůjčuje snový ráz. Vidiny, které se ho zmocňují, mají podobu podivně bezútěšného a drsného světa, v němž se ostatní postavy vynořují a zase mizí. Vše se tudíž může odehrávat v reálu stejně jako v hlavě nebohého hrdiny, který možná už pobývá v blázinci nebo jiném uzavřeném zařízení. Je to svět skládající se z tříště, z fragmentů, který ale nemilosrdně kvapí pořád pryč.

N O V Ě

Jana Machalická, LIDOVÉ NOVINY 20. 10. 2015

Monika Švábová (Babička), Pavel Neškudla (Vojcek) 1 4

MEFISTO

PREMIÉRA

Klaus Mann Premiéra 6. února 2016 ve Velkém divadle – první provedení nové dramatizace

Překlad Anna Siebenscheinová • Dramatizace Johana Součková • Režie Natália Deáková Dramaturgie Vladimír Čepek • Scéna Lukáš Kuchinka • Kostýmy Andrijana Trpković Hudba Jakub Kudláč • Pohybová spolupráce Petra Parvoničová

Hendrik Höfgen, herec a režisér Jan Holík • V dalších rolích Marek Mikulášek, Martin Stránský, Štěpánka Křesťanová, Petr Konáš, Ondřej Rychlý, Pavel Pavlovský, Andrea Mohylová, Zuzana Ščerbová, Marek Adamczyk, Monika Švábová, Apolena Veldová, Antonín Procházka, Zdeněk Mucha, Jana Kubátová, Josef Nechutný, Klára Krejsová, Kamila Šmejkalová, Jan Maléř, Michal Štěrba, Jakub Zindulka Mefisto je původně fiktivní démonická bytost, hojně se vyskytující v evropské literatuře zejména jako zástupce ďábla, svůdce v příbězích o doktoru Faustovi. Mannův Mefisto je silně otevřeným dílem, strhujícím příběhem nadaného herce, v němž je vyjádřen pocit slabosti jedné generace intelektuálů vůči nacistickému násilí.

emigroval a střídavě žil na různých místech. V roce 1935 dokonce získal československé státní občanství, ovšem nakonec se rozhodl emigrovat do USA. Aktivně se zúčastnil odporu proti fašismu; bojoval nejprve ve španělské občanské válce, následně i jako voják americké armády v tažení proti nacismu na evropském kontinentu.

V naší inscenaci, kterou bychom mohli s trochou nadsázky nazvat podivuhodným kabaretem, vycházíme z hlavních motivů románu a zaměřujeme se především na roli herce v současném světě, na vnímání morálky a rozporu mezi herectvím na jevišti a v životě.

Své nejslavnější dílo – Mefisto: román jedné kariéry – napsal v roce 1936 a jeho postavy mají reálné předobrazy ve skutečných osobách. V románu se tak objevují alter ega například Marléne Dietrich, samotného autora nebo jeho otce. Hlavní hrdina románu Hendrik Höfgen byl ve skutečnosti herec Gustaf Gründgens, který si získal slávu už za Výmarské republiky, ale prominentním hercem byl jak při nástupu nacistického režimu v hitlerovském Německu, tak i posléze po skončení druhé světové války.

Autor románu Klaus Mann se narodil v roce 1906 v Mnichově jako pokračovatel slavného literárního rodu; jeho strýcem byl literát a historik Heinrich Mann, jeho otcem spisovatel Thomas Mann, držitel Nobelovy ceny za literaturu. Po nástupu nacismu v Německu Klaus v roce 1933

Klaus Mann

v roce svého vytvoření, v Československu jen o rok později, v roce 1937. Německého vydání se autor již nedožil. Právě pro onu „čistě náhodnou“ podobnost s reálnými figurami jeho poválečné vydání zablokoval právě herec Gustaf Gründgens, takže román byl vydán až v roce 1956. Klaus Mann, sužován depresemi nejen z nemožnosti vydat doma svůj nejlepší román, spáchal v roce 1949 sebevraždu. Je pochován na hřbitově ve francouzském Cannes. Zajímavé je, že i předobraz hlavního hrdiny Gustaf Gründgens v roce 1963 nejspíše ukončil svůj život sebevraždou. Vladimír Čepek

Mefisto vyšel poprvé v exilu v Nizozemsku

ÚKLADY A LÁSKA

PREMIÉRA

Friedrich Schiller

M E F I S T O

Premiéra 12. prosince 2015 ve Velkém divadle

/

Překlad Josefa Balvína v úpravě Mariána Amslera a Vladimíra Čepka • Režie Marián Amsler • Scéna Juraj Kuchárek • Kostýmy Martin Kotúček Dramaturgie Vladmír Čepek • Scénická hudba Ivan Acher

A

L Á S K A

Premiér von Walter Martin Stránský • Ferdinand Ondřej Rychlý • Von Kalb Antonín Procházka • Wurm Jan Maléř • Lady Milfordová Zuzana Ščerbová • Miller Miloslav Krejsa • Millerová Jana Kubátová • Luisa Klára Krejsová • Žofie Andrea Mohylová

Ú K L A D Y

protože ze své osobní zkušenosti při jeho psaní čerpal. Malý Friedrich vyrůstal ve Würtembersku, které bylo v tehdejším rozdrobeném Německu snad nejchudším, ale zároveň i nejkrutěji vedeným státem. Vévoda Karel Evžen byl despotickým vládcem, jenž si na

•

Úklady a láska bývají označovány jako měšťanské drama. Jeho vznik se datuje rokem 1784, kdy bylo Schillerovi 25 let. Friedricha Schillera, společně s Goethem zřejmě největšího německého básníka všech dob, není nutné dlouze představovat. Je ovšem zajímavé podívat se na jeho život v souvislosti s uváděným dramatem,

P R E M I É R Y

Úklady a láska jsou celosvětově zřejmě nejhranějším Schillerovým dramatem, v plzeňské činohře byly naposledy uvedeny téměř před půlstoletím, v roce 1967. Nového zpracování se dočkají ve Velkém divadle 12. prosince 2015 v režii mladého slavného slovenského režiséra, čerstvého držitele Ceny Divadelních novin, Mariána Amslera.

1 5

své kratochvíle vydělával mimo jiné i prodejem svých poddaných do cizích armád. Despotismus a kruté zacházení poznal mladý Friedrich na vlastní kůži; ve třinácti letech nastoupil po absolvování základní školy na vojenskou školu Karlsschule, kde panoval tvrdý dril. Za celých osm let neviděl Friedrich své sourozence, rodiče jen při občasných návštěvách, při nichž však museli být přítomni i dozorci stejně jako při návštěvách ve vězení a za sebemenší provinění následovaly kruté tresty. V Karlsschule se Schiller rozhodl stát básníkem a napsal své první dramatické dílo Loupežníci. Ani po absolvování školy se ovšem nevymanil z vlivu Karla Evžena; když chtěl odjet do Mannheimu na premi-

éru svých Loupežníků, nedostal povolení a musel odcestovat tajně. Karl Evžen se to ovšem dozvěděl a po návratu byl Friedrich poslán na čtrnáct dní do vězení. Právě tyto zkušenosti a otázka moci a jejího zneužívání se často objevují v jeho tvorbě a jsou i jedním z námětů hry Úklady a láska. I problém lásky, která zůstane nenaplněná, protože nedokáže překonat sociální rozdíly, poznal Schiller na vlastní kůži. V lednu roku 1783 prožil příběh podobný tomu, jejž uvádíme, jen v opačném gardu. Zamiloval se do Charlotty von Wolzogen, mladé šlechtičny, která se svou matkou právě projížděla Würtemberskem. Začali se potají scházet, matka ovšem na jejich schůzky přišla, postěžovala si vévodovi a ten učinil

přítrž dalším setkáním. Šlechtičny následně odjely do Saska a přátelství mladého páru dále nepokračovalo. Paradoxem doby zůstává, že si Schiller nakonec vzal za manželku vzdálenou příbuznou Charlotty von Wolzogen, Charlottu von Lengefeld. Posledním podnětem k napsání dramatu Úklady a láska byla pro Schillera noticka ze stuttgartských novin, v níž se oznamovala sebevražda dcery muzikanta Kritze a vévodského majora von Böllera z důvodů milostných, protože majorův otec, známý prezident von Böller, nepřál jejich sňatku. Takovéto jsou tedy motivy a pozadí vzniku hry, v níž korupce, politikaření a pletichy brání v naplnění čisté lásce.

MARIÁN AMSLER: TÉMATA SCHILLEROVY HRY JSOU STÁLE SOUČASNÁ lové, Ostravu a pak jsem nadlouho zakotvil v Brně, kde jsem byl osm let režisérem a čtyři roky uměleckým šéfem HaDivadla. Vyhovuje ti víc kontinuální tvorba, kdy jsi s jedním souborem delší čas a máš možnost ho spoluvytvářet, nebo nárazové hostování?

Režisér Marián Amsler

Můžeš se představit plzeňským divákům, co máš za sebou?

Vypíchl bys nějaké oblíbené místo svého hostování? Těžko něco vypíchnout, ale rozhodně každé divadlo je takové, jaký je soubor, jak drží pohromadě a jakou má ještě chuť dělat

divadlo. Aby to nebyla jen rutina. V tomto směru musím vyzvednout Divadlo Petra Bezruče v Ostravě a Činoherák v Ústí, ta divadla stojí na svých souborech a na sdělování něčeho víc než jen rutinních příběhů. V Plzni teď zkoušíš Úklady a lásku. V čem je podle tebe kouzlo toho textu? Jeho kouzlo spočívá v tom, jak Schiller ještě věří velkým emocím, ideálům a lidské etice. A to už dneska není. Tohle drama je krásné a silné v tom, že věří v sílu lásky a čistotu citů. To, co se už dneska pomalu vytrácí, v tom Schillerovi ještě je. To vnímám velmi silně. A když tomu uvěříme, je to krásná pohádka o synovi ministra a chudé dívce, kteří se do sebe zamilují a nikdo jim to nepřeje. Bohužel na rozdíl od pohádek tady to nekončí dobře. V tom je to velká tragédie, prostě velké silné drama. Čím bys na inscenaci diváky nalákal? Málokdy se potkáte s tak silným příběhem lásky a úkladů, které se jí staví do cesty. Míchá se tam téma politiky, korupce a manipulace s tématem čisté mladické zamilovanosti. A tato témata jsou stále současná. Jak se ti tady v Plzni zatím pracuje? Výborně. Máme skvělé obsazení, myslím si, že herci jsou tou prací v dobrém slova smyslu nadšení, zkoušení je skvělé. Je tady krásné divadlo, jak nové, tak staré, ve městě se cítím dobře a doufám, že to, co do své práce vložíme, se nám pak z hlediště vrátí. Vladimír Čepek

P R E M I É R Y

•

Ú K L A D Y

A

L Á S K A

Vystudoval jsem na bratislavské VŠMU režii, pak i doktorandské studium, momentálně tam působím už jako pedagog. Pracoval jsem dlouhodobě jako host v různých divadlech v Čechách i na Slovensku, prošel jsem mnoha oblastními divadly od Chebu přes Kladno, Ústí nad Labem, Hradec Krá-

Ono těch osm let v Brně byl takový velký oblouk, kde jsme si postupně se souborem nějak cizelovali styl, jak režijní, tak herecký. Po několikaleté spolupráci to vyvrcholilo i nominacemi na různá ocenění, například na divadlo roku, a skončilo nakonec i získáním ceny; teď jsem dostal Cenu divadelních novin za inscenaci Gerty Schnirch. Za ta léta společné působení k něčemu směřovalo, narůstalo a nakonec dospělo. Ale zároveň práce v jednom kolektivu je lidsky dost vyčerpávající, a tím, že hostuji jinde, nabírám inspiraci a potkávám se s novými lidmi, s novými herci a i s tituly, které bych v HaDivadle dělat nemohl. Například teď právě Schiller nebo v Hradci Králové jsem dělal Molièrovu Školu pro ženy. To jsou tituly, které bychom v HaDivadle asi nikdy neinscenovali. Zároveň mě baví i to velké jeviště. Spolupracuji i se Slovenským národním divadlem, což je sál pro 600 lidí. Dělali jsme tam Janu Eyrovou, teď chystáme novou inscenaci, i to mě režijně posouvá: velké scény a velké tituly.

ROZHOVOR

Marián Amsler, výtvarník scény Juraj Kuchárek 1 6

Marián Amsler, výtvarník kostýmů Martin Kotúček

Martin Otava, Juraj Kuchárek

CHRTÍ PACKA ZASAHUJE

PREMIÉRA

Klára Š. Špičková a kolektiv Světová premiéra 5. prosince 2015 na Malé scéně Nového divadla

Režie Natália Deáková • Dramaturgie Klára Š. Špičková Scéna a kostýmy Pavla Kamanová • Hudba Ondřej Rychlý

Mozkoun Marek Adamczyk • Kápo Petr Konáš Šprtka Kamila Šmejkalová • Komár Marek Mikulášek Učitelka Miriam Přecechtělová, Kateřina z Lobkowicz Štěpánka Křesťanová • Jan Sladký Kozina Michal Štěrba Lomikar Josef Nechutný • Vrátný Cihelka Zděněk Mucha Kat, Policista Petr Kotora Režisérka Natália Deáková, Petr Kotora

DOBRODRUŽSTVÍ TÉMĚŘ POHÁDKOVÉ Pohádkou Živá voda na Malé scéně jsme minulý rok začali. Letos jsme přichystali představení pro děti školou povinné a jejich rodiče a prarodiče zároveň. Nejedná se o klasickou pohádku, ale spíš o humorné dobrodružství dětské party, která si říká Chrtí packa. Vznikne docela náhodou, ale jak by řekl její hlavní hrdina Mozkoun: „Náhody neexistují.“ Chrtí packa je zkrátka ve správnou dobu na správném místě a přijde tak na chuť nejen školnímu dějepisu, ale i jedné z největších záhad zdejšího kraje. Jako dítě jsem milovala Neuvěřitelné příběhy žáků Kopyta a Mňouka od Miroslava Švandrlíka. Inspirací pro mne byli i Traja pátrači Alfreda Hitchcocka ve slovenském překladu, Dobrodružství Billa

Madlafouska Davida Laňky a v neposlední řadě mé vlastní zkušenosti při psaní scénářů populárně naučného seriálu pro mládež Záhady Toma Wizarda (Česká televize). Baví mě, když děti uvažují „jako dospělé bytosti“ – alespoň si to tedy myslí. Dobře si na to sama vzpomínám, tenhle pocit vnímání světa nastal v dost raném věku, a dokonce si nepamatuji, že bych někdy uvažovala jinak. Dobrodružství Chrtí packy je tak emancipované dětské pátrání po tajemství skrývajícím se v hlubinách města Plzně i zdejšího kraje. Trochu strašidelné a přitom plné legrace. Vystavěné je zčásti na pověstech a zčásti na reálných historických událostech, které Plzeň proslavily. Její skuteční hrdinové jsou přitom dnešní obyčejní školáci se všemi svými nešvary i přednostmi. Ty ale musí v sobě nejdřív objevit! Klára Š. Špičková

Štěpánka Křesťanová

Michal Štěrba, Marek Mikulášek

Kamila Šmejkalová, Zděněk Mucha, Marek Adamczyk

P R E M I É R Y

•

C H R T Í

P A C K A

Z A S A H U J E

Petr Konáš, Kamila Šmejkalová, Marek Adamczyk, Marek Mikulášek

1 7

ČAROSTŘELEC

PREMIÉRA

Carl Maria von Weber Premiéra 23. ledna 2016 v Novém divadle

Romantická opera o třech dějstvích • Libreto Johann Friedrich Kind • Hudební nastudování a dirigent Norbert Baxa • Režie a scéna Dominik Neuner • Kostýmy Josef Jelínek • Dirigent Jiří Štrunc • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • Jazykový poradce Naďa Paboučková • Nastudováno v německém originále

Otokar Jiří Hájek / Jiří Kubík • Kuno Pavel Horáček / Dalibor Tolaš • Agáta Petra Alvarez Šimková / Ivana Veberová • Anička Lenka Pavlovič, Radka Sehnoutková • Kašpar Miloš Horák / David Nykl • Max Rafael Alvarez / Josef Moravec / Richard Samek • Samiel Pavel Horáček / Dalibor Tolaš • Poustevník Josef Škarka / Jevhen Šokalo / Josef Kovačič • Kilián Michael Kubečka / Martin Matoušek • Družičky Andrea Frídová / Petra Šintáková, Eva Brabcová / Monika Pešavová, Ivana Klimentová / Jana Piorecká • Sbor a orchestr opery DJKT, externí sbor

V ČAROSTŘELCI ZNÍ DIVOKÁ ROMANTIKA JIZERSKÝCH HOR Uplynulo již 145 let od doby, kdy v Plzni poprvé zazněla romantická opera Carla Marii von Webera Čarostřelec. Od svého prvního uvedení v roce 1870 nikdy na dlouhou dobu nezmizela z repertoáru. Po 2. světové válce byla poprvé inscenována v roce 1952 (K. Vašata, V. Lohniský), pak v roce 1979 (I. Pařík, I. Švandová-Koutecká) a naposledy v roce 1993 (P. Vronský, M. Weimann).

P R E M I É R Y

•

Č A R O S T Ř E L E C

Čarostřelec patří k nejvýznamnějším dílům v celé operní historii. Velký význam má zejména pro celou německou romantickou operu. Bez Čarostřelce, ale i dalších Weberových oper, by nebylo díla Wagnerova a dalších německých skladatelů. Z Weberovy tvorby se dochovalo osm oper, z nichž Čarostřelec je dílem nejživotnějším, nejvýznamnějším a nejhranějším. Poprvé byl uveden 18. června 1821 v Činoherním divadle v Berlíně, což byla tehdy zbrusu nová divadelní budova, měsíc před premiérou Čarostřelce otevřená premiérou Goethovy Ifigenie na Tauridě. Námět k Čarostřelci našel Weber již v létě roku 1810, kdy pobýval u svého přítele Alexandra von Dusche na zámku Neuburg u Heidelbergu. Tam si přečetl Knihu o strašidlech, kterou právě v Lipsku vydali August Friedrich Laun a Johann August Apel. V jednom příběhu se vyprávělo o mladém písaři Vilémovi, jenž si chce vzít za ženu dceru lesního Bertrama Katku. Podmínkou pro získání její ruky bylo vystřelení mistrovské zkušební rány. Aby si zajistil úspěch, spojí se Vilém s pekelnými silami. Bertram mu totiž kdysi vyprávěl příběh o tom, jak v jistém městě mladý písař, chtěje dokázat své střelecké umění, ulije si na křižovatce cest třiašedesát čarovných kulí. Vilém se inspiruje tímto vyprávěním, vydá se na křižovatku, ulije příslušný počet kulí, ale síly pekla ho oklamou. Rána vystřelená Vilémem na bílou holubici zabíjí jeho vyvolenou Katku. Její rodiče tuto tragédii nepřežijí a Vilém sám skončí v blázinci. Tento v podstatě kriminální příběh se prý skutečně odehrál

1 8

kdesi na Domažlicku a jeho hrdinou byl mladý písař Georg Schmid z Prahy. Webera příběh velice zaujal, jistou roli zde sehrál i jeho vztah k přírodě. Inspirací pro Čarostřelce byla prý rokle Velkého Štolpichu u Lázní Libverdy v Jizerských horách, kde v červenci 1814 Weber pobýval. Divoká romantická příroda Jizerských hor jej inspirovala k tónům, které vložil do své nejslavnější opery. Práce na opeře začala až v roce 1817, kdy Weber působil jako dvorní kapelník v Drážďanech. Zde se seznámil s dvorním radou Friedrichem Kindem, který mu napsal libreto k opeře, jež se původně měla jmenovat Zkušební rána nebo Myslivcova nevěsta. Teprve berlínský divadelní intendant Carl von Brühl prosadil název Čarostřelec, který má i povídka v Knize o strašidlech. Kind ve svém libretu změnil jména postav a dílu vtiskl smírný konec. Opera je především o nikdy nekončícím boji dobra se zlem, o sváru mezi nebem a peklem. Carl Maria Weber ve své operní tvorbě navázal na německé singspiely Wolfganga Amadea Mozarta, zejména na jeho Kouzelnou flétnu, a po nepříliš významných raných německých romantických operách Louise Spohra (Faust), E. T. A. Hoffmanna (Undina) a též poněkud opomíjených singspielech F. Schuberta se stává zakladatelským zjevem německé romantické opery. Režie nové inscenace Čarostřelce se ujme významný švýcarský režisér Dominik Neuner, který u nás na sebe upozornil skvělými inscenacemi Otella a Salome ve Státní opeře Praha na počátku devadesátých let minulého století. Otello je ostatně na repertoáru Státní opery dodnes. Dominik Neuner se narodil v Basileji, od roku 1973 studoval ve Stuttgartu činohru na Staatliche Hochschule für Musik und darstellende Kunst. Svou uměleckou dráhu začal v roce 1976 jako herec a asistent režie v divadlech ve Stuttgartu a v Heidel-

Dominik Neuner s Martinem Otavou

bergu. O dva roky později se stal dramaturgem, režisérem a hercem v Esslingenu. Jako režisér hostoval v Cáchách, Luxemburku, Saarbrückenu, Basileji a v Lucernu. Začal vyučovat na vysokých divadelních školách ve Stuttgartu, Esslingenu a Maastrichtu. V letech 1985–88 působil jako šéf činohry ve Würzburgu, kde se věnoval též hudebnímu divadlu jako režisér a scénograf. Od roku 1990 režíroval opery G. Verdiho, R. Wagnera, G. Pucciniho, P. I. Čajkovského, R. Strausse a B. Brittena v Maastrichtu, Amsterdamu, Rotterdamu, Praze, Innsbrucku, Regensburgu, Braunschweigu, Kielu a v dalších městech. Od roku 1996 působil jako šéf opery ve Wiesbadenu. Další režie jej zavedly do divadel v Brémách, Karlsruhe, Wuppertalu, Linci a Kasselu. V roce 2010 zaujal svou inscenací Pucciniho Turandot ve Státním divadle v Saarbrückenu. V letech 2002–2014 byl Dominik Neuner profesorem na Vysoké škole pro hudbu a divadlo v Hamburku. Hudební nastudování Čarostřelce je svěřeno šéfdirigentovi opery DJKT Norbertu Baxovi, jehož umělecká dráha je spjata především s operou Severočeského divadla v Ústí nad Labem, kde mj. nastudoval také Čarostřelce. V zahraničí působil především při inscenování oper v Kanadě. Zbyněk Brabec

DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES)

PREMIÉRA

Cole Porter Česká premiéra 28. listopadu 2015 v Novém divadle

Muzikál • Hudba a texty písní Cole Porter • Původní scénář Guy Bolton a P. G. Wodehouse, Howard Lindsay a Russel Crouse Nově zpracovali Timothy Crouse a John Weidman • Překlad a přebásnění písňových textů Michael Prostějovský • Režie Roman Meluzín Dirigenti Pavel Kantořík, Jiří Petrdlík • Choreografie Richard Ševčík, Jan Kaleja, Lukáš Vilt • Choreografie stepu Laco Hudec Šubrt Scéna Daniel Dvořák • Kostýmy Dana Haklová

Reno Sweeney Karolina Gudasová / Petra Vraspírová • Hope Harcourtová Soňa Hanzlíčková Borková / Kateřina Falcová • Evangelina Harcourtová Stanislava Topinková Fořtová • Erma Eva Staškovičová / Kateřina Herčíková • Lord Evelyn Oakleigh Pavel Režný / Petr Šudoma • Elisha (Eli) Whitney Roman Krebs • Billy Crocker Jozef Hruškoci / Roman Tomeš • Moonface Martin Aleš Kohout / Lukáš Ondruš • Kapitán Radek Štědronský Shejbal • Pastor Ondřej Černý • Stevard Adam Rezner • Luke Jan Kaleja • John Martin Šefl • Balet a orchestr muzikálu a operety DJKT

DĚJ SE CO DĚJ POPRVÉ NA ČESKÉ MUZIKÁLOVÉ SCÉNĚ Světová premiéra muzikálu nekorunovaného krále Broadwaye Cola Portera Anything Goes (Děj se co děj) se konala v newyorském Alvin Theatre v r. 1934 a stala se muzikálovou událostí roku. Je opravdu s podivem, že ač patří mezi nejslavnější díla svého tvůrce, která si záhy po uvedení začala klestit cestu do světa a přes divadelní prkna expandovala i do filmových ateliérů, na českých jevištích tento muzikál nikdy nezazněl. Divadlo J. K. Tyla si v této souvislosti připíše tedy již druhé prvenství. V české premiéře uvedlo 23. února 1963 Porterův hvězdný titul Kiss Me, Kate! (jeho další uvedení v r. 1999 vyneslo Janu Ježkovi Cenu Thálie za roli Freda Grahama) a v r. 2005 představilo divákům jeho Kankán.

muzikálu, v němž se dá vystopovat inspirace typickým groteskním humorem, slovním i situačním, jako kdyby v pozadí stáli Chaplin, Keaton, Laurel i Hardy – prostě klasici němé grotesky. Spojení konverzační komedie s písničkami, které mají jasné, průkazné, jiskřivé melodie, dává hercům šance vystavět dramatické postavy jinak než obvykle, pro generaci našich mladých hvězd je to velká příležitost prokázat své komplexní muzikálové schopnosti. A námětem je láska na sto způsobů – to ocení diváci v každé době.“

Děj se co děj má všechny atributy muzikálové produkce 30. let: čím bláznivější, tím lepší. Odehrává se na luxusní zámořské lodi při cestě z Ameriky do Anglie. Hlavní hrdinka, zpěvačka Reno Sweeney, cestuje se svou dívčí kapelou Reno Angels do Evropy. Zamiluje se do Billyho Crockera, tajemníka manažera z Wall Streetu. Ten však miluje dámu z vyšších kruhů, Hope Harcourtovou, která odjíždí do Anglie s lordem Oakleighem, aby tam s ním uzavřela sňatek. Zamilovaný Billy ji pronásleduje až na palubu lodi, kde se ocitá bez pasu a jízdenky. O zpestření děje se postarají i další pasažéři, mezi nimiž nechybí sňatkoví podvodníci, tajní agenti, hochštapleři ani falešný farář… Mladý plzeňský soubor si transkontinentální plavbu plnou ztřeštěných scének, nečekaných situací a skvělých písniček plně užívá, jak je patrné i z fotografií pořízených ve zkušebně.

Adam Rezner, Lukáš Ondruš, Jozef Hruškoci, Radek Štědronský Shejbal

P R E M I É R Y

•

D Ě J

S E

C O

D Ě J

Režisér Roman Meluzín k tomu podotýká: „Pro všechny zúčastněné je velmi radostný tento návrat ke zdrojům, tzn. ke klasickému

Jan Fanta, Veronika Zelníčková 1 9

ZVONOKOSY

PREMIÉRA

Jindřich Brabec – Petr Markov Premiéra 5. března 2016 ve Velkém divadle

Muzikál na motivy stejnojmenného románu Gabriela Chevalliera s použitím překladu Jaroslava Zaorálka • Texty Petr Markov Hudba Jindřich Brabec • Režie Martin Vokoun • Dirigenti Pavel Kantořík, Jiří Petrdlík • Choreografie Petra Parvoničová Scéna Eufrasio Lucena–Muñoz • Kostýmy Agnieszka Oldak Pátá

Eulálie Čubíková Stanislava Topinková Fořtová • Judita Čuprová Soňa Hanzlíčková Borková • Jarmila Macarátová Veronika Zelníčková / Kristýna Bečvářová • Adelajda z Kratihájů Venuše Zaoralová Dvořáková • Růženka Baráčková Petra Kosková / Simona Lebedová • Cizrníková Hana Spinethová • Mrňouchová Monika Opalecká • Drahobejlová Libuše Staňková • Lenka Bzikavková Lucie Zvoníková • Líza Charlote Pščolková Inocenc Kulíšek Aleš Kohout • Bartoloměj Pěšinka Ondřej Černý • Evžen Bzikavka Jozef Hruškoci • Severín Calaba Miro Grisa • Ferda Čupr Radek Štědronský Shejbal • Lorenz Pořízek Pavel Režný • Oskar Hronec z Košťálova Roman Krebs • Standa Botička Adam Rezner Orchestr muzikálu DJKT

MUZIKÁL INSPIROVANÝ BRILANTNÍ SATIROU GABRIELA CHEVALLIERA

Milena Krhutová, Karel Tišnovský – ZVONOKOSY 1987

Román Clochemerle (vydán 1934), klasika francouzského humoru Gabriela Chevalliera, je dodnes jednou z nejbrilantnějších satir, zobrazující provinciální maloměstské mravy, pokrytectví a přetvářku. Až po letech autor přiznal skutečný název městečka, jež mu bylo inspirací. Vaux en Beujolais, jihofrancouzské městečko, se k panu Chevallierovi hrdě hlásí, kvůli turistům používá i své druhé, „literární“ jméno. K popularitě románu v Čechách přispěl geniální překlad Jaroslava Zaorálka (1937), který překřtil autorovo Clochemerle na Zvonokosy, postavám dal zvučná česká jména a zachoval švih i ducha originálu. Zvonokosy jsou vlastně kronikou malého městečka na jihu Francie v krajině vína Beaujolais, kterým hýbe jediná věc: postavení pisoáru v jeho centru. Nejde

jen o „veřejné blaho“, jak tvrdí starosta Pěšinka, ale především o předvolební tah. Obecní záchodek rozdělí místní obyvatele na dva nesmiřitelné tábory – proti jeho existenci protestuje především stará panna Eulálie Čubíková, jíž vadí hlavně to, že tam pánové ukazují „všechno“. Zastánci této veřejné stavby naopak poukazují na to, jak záchodek všem prospívá. Všechno dospěje tak daleko, že po rvačce v kostele, kde farář Calaba na popud baronky káže proti záchodku, je do města povoláno vojsko, aby „zjednalo pořádek“... Petr Markov a Jindřich Brabec si zvolili knihu Gabriela Chevalliera k vytvoření muzikálu v roce 1982 a jejich rozhodnutí se ukázalo jako neobyčejně šťastné. Světovou premiéru měl muzikál Zvonokosy v Hudebním divadle v Karlíně 9. dubna 1983. V roli místní krásky Judity Čuprové zde excelovala mimořádná herečka a zpěvačka Laďka Kozderková. V Plzni poprvé zazněly Zvonokosy 5. dubna 1987 v Komorním divadle. Inscenace přežila sametovou revoluci a po neuvěřitelných 65 reprízách měla derniéru 15. února 1991. Všichni aktéři tohoto představení na něj rádi vzpomínají. Do role Judity Čuprové byla obsazena stálice muzikálového souboru Stanislava Topinková Fořtová. Vzpomíná, jak neustále poslouchala karlínskou nahrávku s Laďkou Kozderkovou, aby se co nejvíce přiblížila jejímu skvělému podání. V novém nastudování přebírá Stanislava Topinková Fořtová štafetu po Marii Grafnetterové, její komediální talent zazáří tentokrát v roli Eulálie Čubíkové. Zvonokosy se do plzeňského divadla vracejí po 29 letech.

Z V O N O K O S Y

Jan Adamec, Jan Ježek, Jana Kubátová

P R E M I É R Y

•

Lucie Wotavová

Marie Grafnetterová, Rudolf Kutílek 2 0

Stanislavá Topinková (Judita Čuprová)

KOCOUR V BOTÁCH

PREMIÉRA

Jiří Teml Premiéra 20. února 2016 na Malé scéně Nového divadla

Komorní opera o jednom aktu • Libreto na námět francouzské pohádky Jan Tůma a Eliška Hrubá Toperczerová • Hudební nastudování a klavírní doprovod Martin Marek • Režie Lilka Rybářová Ročáková • Scéna a kostýmy Ivana Ševčík Miklošková • Choreografie Petra Parvoničová Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr

Kocour Ivana Klimentová • Frantík Martin Švimberský • Domácí Andrea Frídová • Princezna Petra Šintáková • Obr Roman Dušek • Král Jiří Langmajer • Vypravěč Miro Bartoš • Dětský sbor DJKT • Taneční skupina DC Eagle

KOCOUR V BOTÁCH ANEB DĚTI BUDOU HRÁT PRO DĚTI Když Lilka Rybářová Ročáková převzala 1. listopadu 2015 na jevišti Nového divadla z rukou ředitele DJKT Martina Otavy Cenu Vendelína Budila za významný umělecký přínos v oboru opera, bylo v tom kromě ocenění její téměř čtvrtstoletí trvající sólistické dráhy, jíž zanechala hlubokou stopu v historii plzeňské opery, i uznání za iniciování a promyšlenou realizaci projektu, sledujícího výchovu operního diváka od nejútlejšího věku.

Paní Ročáková, Kocour v botách bude už čtvrtou operní inscenací pro děti, kterou v Divadle J. K. Tyla realizujete. Můžete připomenout ty předcházející a zároveň i jak to všechno vlastně začalo?

Domnívám se, že Kocour v botách má všechny předpoklady děti zaujmout, ať už

V

Jsem velice potěšena, že mi šéf opery Tomáš Pilař v tomto případě dopřál účast scénografky Ivany Ševčík Mikloškové a choreografky Petry Parvoničové, práce s nimi mne velice těší a obohacuje. Jsem moc ráda, že obě mladé umělkyně spolupráci na mém zatím největším operním projektu přijaly. Na inscenaci se budou totiž tentokrát kromě sólistů zcela zásadně podílet také děti. Jednak Dětský sbor Divadla J. K. Tyla se sbormistrem Zdeňkem Vimrem a dětská taneční skupina Eagle pod vedením Petry Parvoničové. Bude to vlastně inscenace, kde děti budou hrát pro děti.

B O T Á C H

S Kocourem je spojeno ještě jedno „poprvé“: podílejí se na něm i další inscenátoři, ač doposud jste výtvarnou i pohybovou stránku svých inscenací řešila sama.

K O C O U R

Dobře zvolit operu pro nejmenšího operního diváka není vůbec snadné. Děti nejsou zvyklé vnímat v prvním plánu krásu hudby nebo lidského hlasu. Od dětí také nemůžeme očekávat, že vydrží dvě hodiny bez hnutí sledovat představení. Pro ně je důležité, aby se nenudily a dobře porozuměly ději, hudba by vlastně měla jejich zážitek násobit. Z těchto předpokladů jsem vycházela ve svých předchozích inscenacích. Odměnou nám byly děti, které se dobře bavily a s napětím sledovaly dění na jevišti.

svým dějem, vtipem, fantazií a v neposlední řadě také sdělnou hudbou Jiřího Temla. Není bez zajímavosti, že opera Kocour v botách bude na jevišti inscenována poprvé, dá se tak mluvit o její světové premiéře. Před tím zazněla pouze koncertně v podání Kühnova dětského sboru. Pan Teml dokonce pro naši inscenaci nově dokomponoval půvabnou baletní hudbu a upravil pěvecké party.

•

Vždycky šlo o promyšlený a fundovaný výběr titulu. Proč jste nyní sáhla právě po opeře Jiřího Temla Kocour v botách?

Lilka Rybářová Ročáková při převzetí Ceny Vendelína Budila, Martin Otava

P R E M I É R Y

V roce 2011 mne oslovil tehdejší šéf opery Jiří Pánek, zda bych nepřipravila operní představení pro děti ve foyer Velkého divadla. Tu nabídku jsem s velkou chutí přijala. Už dlouho předtím jsem totiž přemýšlela, jak zpřístupnit dětem operu, tak aby je bavila. Mojí první inscenací byla dětská opera W. A. Mozarta Bastien a Bastienka, v dalším roce následovala zkrácená verze nejslavnější opery Antonína Dvořáka pod názvem O Rusalce. A konečně v loňském roce to byla inscenace opery Jiřího Pauera Žvanivý Slimejš, tentokrát poprvé na Malé scéně Nového divadla.

Kostýmní návrh Ivany Ševčík Mikloškové 2 1

SVĚCENÍ JARA

PREMIÉRA

Igor Stravinskij Premiéra 16. ledna 2016 na Malé scéně Nového divadla

Libreto, choreografie a režie Alena Pešková • Scéna Richard Pešek jr. • Kostýmy Alena Pešková, Monika Kletečková

ALENA PEŠKOVÁ O SVĚCENÍ JARA, ŘÁDU, KÁZNI A TÉMATECH, KTERÁ STOJÍ V BALETU ZA ZPRACOVÁNÍ Premiéra Stravinského Svěcení jara v choreografii Vaclava Nižinského 29. května 1913 v Théâtre des Champs-Èlysées vyvolala skandál; otřesený skladatel však přesto tušil, že vytvořil dílo století. Bezprostředně zaznamenal své dojmy z premiéry diplomat, spisovatel a patron moderního umění hrabě Harry Kessler: „Zcela nová choreografie a hudba. Najednou je zde naprosto nová vize, cosi dosud nespatřeného, strhujícího, přesvědčivého; nový druh divokosti v neumění a umění současně – všechny dosavadní formy zničené, a nové objevující se znenadání z chaosu.“

Alena Pešková; foto Lukáš Trojan

P R E M I É R Y

•

S V Ě C E N Í

J A R A

Oběť... jeden z pojmů, který mě zaujal v souvislosti se Svěcením… možná trochu vzdálený dnešnímu trendu, kdy všechny reklamy na „život“ nabízejí všechno za tak málo, nebo za nic… Když chci něco získat, musím něco obětovat? Ale pro co?… pro ideu… A jsme dnes schopni jakoukoliv okamžitě nezpochybnit? A co jsme ochotni obětovat? Život? Paradoxně možná spíše než pohodlí... není špatné pomalu umírat v teple s plným břichem u televizních

zpráv dojati nad hladomorem na opačném konci světa... ale ať je to oběť jakákoliv a pro cokoliv... co když se stane vědomou... chtěnou... přestane mít nádech utrpení, stane se z ní dar?... bezpodmínečný… nečekám nic, protože samo dávání se mi stává blahem... možná obsesí... V mých představách vyvstává postava skladatele – a možná, že to ani není Stravinskij – kterého právě vášnivě líbá jeho Múza a šeptá: „Tak se odvaž!, napiš, co ti v hlavě zní, co ještě nikdo neslyšel, co možná nikdo nepochopí... OBĚTUJEŠ?... své slavné jméno, postavení, možná i zdraví, finanční zajištění... na oltář pravdy a vývoje hudby...?“ …a on – přikyvuje, obětuje vědomě a bezpodmínečně... a v tu chvíli se mu obětování SE stává největším prožitkem a požitkem... sám pak ve svém díle vytváří postavu Oběti, která může být vykoupena jedině jinou Obětí... Láska – překoná i smrt? ...ano, dokonce i zfanatizovaný dav... nepřipravený na nové řády, na nové „disharmonie“, dav , který si vždy musí najít viníka za to, že semeno nevzklíčilo a skladatel – po nastavení svého těla – díla kamenování – nečekaje nic dostává vše, co položil na oltář, mnohonásobně zpět. Naše inscenace začíná prologem, v němž skladatel vzpomíná na budoucnost – Stravinskij si prohlíží CD se svou hudbou, čte články o sobě a pozoruje ženu, která si přichází do Music shopu vybrat hudbu... a která – možná omylem, možná vědomě – vkládá do „hudební skříně“ Apolóna – vůdce múz – Stravinského nádherné neoklasické dílo... a vše se vrací, anebo… právě teď se proměňuje. Zrození umělce… Žena se stává právě tou Múzou, která vyžaduje oběti, přivádí i dav – společnost, která ho oslavuje a vzápětí zatracuje... ale tato společnost se posléze nechává skladatelem přesvědčit, přijímá jeho hru na hru, ...a vlastními těly oživuje jeho skandální dílo... hru, která ale stále více pohlcuje, protože všichni hrajeme sami sebe – opět – zfanatizovaný dav... a jen autor je schopen vše zastavit, možná napravit. „Jak se Vám líbí Vaše role?“... Možná je jen třeba znovu poslouchat... a často také záleží na tom CO chceme slyšet... a opět je to oběť jedince, která dokáže pohnout společností… a zase Láska a Smrt – jak říkal Roland Petit... jediná témata, která stojí v baletu za zpracování…

Základním neměnným bodem scény je jakýsi objekt – rozstřelené piano, jehož rozstřel je ovšem podroben nejpřísnějšímu řádu, kázni – bratr-scénograf si opravdu „vyhrál“ se zlatými řezy... čeho je to symbol vysvětlím snad nejlépe citací Stravinského: „Nutnost kázně, odhodlaně přijaté formy pramení ze samých hlubin naší povahy a vztahuje se nejenom na věci umělecké, ale i na všechny vědomé projevy lidské činnosti. Je to potřeba řádu, vždyť bez něj nelze nic vykonat, a když se odstraní on, všecko se rozpadne. A není řádu, kde není kázně. Ale mýlil by se, kdo by si myslil, že je to na újmu svobody. Naopak forma, kázeň přispívají k jejímu rozvoji a jenom brání, aby se nezvrhla přímo ve zvůli. Právě tak použije-li tvůrčí umělec hotové a ustálené již formy, nijak tím není omezen v projevu vlastní své osobnosti. Ba ona se ještě uvolní, mnohem lépe vynikne, když se pohybuje v konvenčním, pevně vymezeném rámci.“ No a dále co se týká scény je tu něco, na co se velmi těším, ale současně se toho obávám... obilí, pytle s obilím, sypané obilí vytvářející obrazce na černém baletizolu, zametané obilí, obilné mandaly... v této fázi budou mít již tanečnice špičky z nohou dole... přesto si dovedu představit, jak to bolí, klouže, lepí, kutálí se... a také si dovedu představit, jak mě budou všichni zúčastnění „milovat“. Vím, že riskuji, že se jim velmi znelíbím, ale... rozhoduji se obětovat :) ... pro uměleckou ideu :) ... ano, kdo s čím zachází, tím také schází, a u myšlenek to platí dvojnásob. Nu což, až proti mně poběží zfanatizovaný dav rozzuřených tanečníků a umělecko-technických pracovníků, zbudou mi jen ty mé zvrhlé ideje a víra, že Láska překoná i Smrt... :) Na soubor se opět moc těším, ačkoliv se od Krvavé svatby dost proměnil, a jsou tu pro mě úplně nové tváře. Romea a Julii jsem bohužel zatím nestihla, ale viděla jsem právě poslední premiéru na Malé scéně a také Smrt v Benátkách, která se mi opravdu moc líbila… Soubor působí kompaktně a mladě. A také se těším do nového prostoru.

Richard Pešek jr. – návrh objektu 2 2

PŘEDSTAVUJEME NOVÉ ČLENY DJKT DRAMATURG PLZEŇSKÉ ČINOHRY VLADIMÍR ČEPEK stal Vladimír Procházka, vrátil se legendární Jaroslav Vostrý. Inscenace Činoherního klubu mne samozřejmě silně ovlivnily. Kdo byli tvoji oblíbení pedagogové na DAMU? Vedoucím ročníku byl naštěstí Jan Vedral. Nechal nám do značné míry volnost, což se při složení naší skupiny ukázalo jako moudré a prozíravé. Teoretický základ nás naučil profesor Vostrý, předpoklady herectví a psychologii přednášel profesor Vinař. A rád vzpomínám i na paní Věru Galatíkovou, která byla hereckým pedagogem. Co vedlo k založení experimentálního divadla M.U.T. a co ten název znamená?

Vladimír Čepek se narodil v Olomouci v roce 1976 ve znamení Vah. Vyrůstal ale v Ostravě, kde jeho otec získal angažmá jako zpěvák v operetě, později v činohře v Českém Těšíně. Divadelní prostředí mu přibližoval i strýc, herec Činoherního klubu Petr Čepek. On sám vystudoval práva na Univerzitě Palackého v Olomouci a posléze také dramaturgii na pražské DAMU. Ještě za studií založil se spolužáky divadlo M.U.T. Po jeho rozpadu působil jako dramaturg v pražském Divadle Rokoko, spolupracoval s Dejvickým divadlem, Divadelním spolkem Kašpar, Divadlem v Celetné, ostravským Divadlem Petra Bezruče nebo Divadlem na Vinohradech. Nejvýraznější stopu zanechal v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde se stal uměleckým šéfem a později ředitelem. Tady se také prezentoval jako herec v Klubu rváčů nebo v Rackovi. Po násilném ukončení činnosti Činoherního studia vznikl divadelní spolek Činoherák, kde dramaturgoval McDonaghovu Krásku z Leenane. Příležitostně překládá a píše divadelní hry; jeho text Fotbal. Má láska uvedlo v roce 2011 A studio Rubín. V současné době uplatňuje svoji dramaturgickou profesi v naší inscenaci Schillerova dramatu Úklady a láska.

Práva a divadlo, to jsou dost rozdílné obory. Jak jsi dospěl k tak radikální změně? O divadlo jsem se začal hlouběji zajímat už od třetího ročníku gymnázia. Díky otcově herecké profesi jsem chodil zejména do Národního divadla moravskoslezského a Divadla Petra Bezruče, kde otec dodnes hostuje. Herec jsem ale být nechtěl, bavila mě historie a literatura. Můj strýc Petr Čepek učil na DAMU a ten mi řekl, že na obor dramaturgie je dobré být o něco starší. Tak jsem studoval práva a po ukončení třetího ročníku jsem se přihlásil na DAMU. Vyšlo to hned napoprvé a tak jsem potom práva dodělával souběžně. Vím, že Petr Čepek byl hodně vytížený. Byl klíčovým hercem Činoherního klubu, natáčel. Ale nabízí se otázka, jestli tě jako pedagog DAMU nepřipravoval na zkoušky? Ne, to ne. Ale byli jsme velice sevřená rodina, a tak tady určitý vliv byl. Jezdil jsem do Činoherního klubu v devadesátých letech, kdy se začala vracet jeho bývalá sláva „zlatých šedesátých“. Ředitelem se

Poznal jsi mnoho typů divadel. Jaký je rozdíl mezi divadlem se stálým provozem a studiovou scénou? Liší se zejména délka cesty od nápadu k realizaci a počet premiér. Na studiové scéně se řídíte měsíčním fermanem, ve čtyřsouborovém divadle je závazný nejméně na rok. V M.U.T.u jsme hráli inscenaci tak dlouho, dokud nás to bavilo a chodili diváci. V provozním divadle určuje počet titulů předplatitelský systém. Tím je určena i délka zkoušení inscenace, obvykle šest týdnů. Pamatuji si, že my jsme třeba Handkeho Sebeobviňování zkoušeli tři čtvrtě roku. Úskalí malých scén bývá i v technickém zajištění provozu. Například v ústeckém Činoheráku jevištní technici kromě stavby a bourání scény i vyráběli. Důsledkem bylo, že lidi byli někdy za hranicemi svých možností. Ve velkém divadle je provoz daleko diferencovanější. Svoboda je vždycky něčím vykoupená. Byl jsi ředitelem ústeckého Činoherního studia v době násilného ukončení jeho činnosti. Bylo ti k něčemu právnické vzdělání? Ne. V době vyhrocené situace šlo spíše o denodenní politická jednání. Mohl jsem odstoupit, ale nechtěl jsem kvůli souboru. To, že jsme se stmelili, umožnilo divadlu další existenci v jinak modifikované formě. Poznal jsi divadlo jako scenárista, ředitel, dramaturg, režisér i herec. Byla ta profesní četnost záměr nebo nutnost? Nevím, jestli to byla volba nebo nutnost, ale jsem rád, že jsem to poznal. Vedli nás k tomu na DAMU od prvního ročníku, kdy divadlo DISK sídlilo ještě v Celetné ulici. Tam jsme třeba i trhali vstupenky nebo uklízeli scénu. Člověk se potom naučí vážit si té práce, která není vidět. A pochopit její nutnost pro fungování chodu divadla. Jak se ti líbí v plzeňském divadle? Podmínky tvorby jsou alespoň podle mého názoru poněkud odlišné od menších a tím i svobodnějších scén. Pořád se ještě rozkoukávám, ale jsem tady zatím spokojený. Myslím si, že je tu výborný činoherní soubor, se kterým se mi velmi dobře spolupracuje. To je pro mne zásadní. A doufám, že se nám zde podaří vytvářet skvělé inscenace, na které bude chodit hodně diváků. A že za sebou zanecháme nějakou stopu…

P Ř E D S T A V U J E M E

Poprvé se do práce souboru zapojil ve studiové inscenaci Plzeň 1953. Spolupracoval zde se svým spolužákem, kolegou a přítelem Jánem Šimkem. Podílel se nejen na shromažďování materiálů, koncepci, ale do jisté míry i na konečné podobě textu. „Náš příběh není v žádném případě záznamem reality; je to příběh, který by chtěl poodhalit možné různorodé úhly pohledu na inkriminovanou dobu, poukázat na nedokonalost a ovlivnitelnost lidské paměti a v neposlední řadě také zdůraznit důležitost tragických lidských osudů oproti velkým dějinným symbolům,“ řekl o inscenaci.

Od začátku studia na DAMU jsme se spolužáky Thomasem Zielinským, Filipem Nuckollsem, Jánem Šimkem a Johanou Součkovou tíhli k praktické tvorbě. Navíc jsme našli spřízněné duše v hereckém ročníku – Petra Lněničku, Míšu Novotného, Jitku Nerudovou nebo Kaizu Elramly. Pod vlivem Festivalu německého jazyka a setkání se slavným švýcarským režisérem Christophem Marthalerem vzniklo divadlo M.U.T., ve kterém jsme chtěli do Česka přinést současné světové divadelní trendy, což se v českém divadle podle nás v té době nedělo. Zkratka původně znamenala Marthaler Jugend Theater, později se její význam měnil s jednotlivými sezónami, např. Mensch und Technik. A zároveň znamená Mut v němčině odvahu. Hráli jsme v Paláci Akropolis, Divadle Komedie, na přehlídkách v zahraničí… Nevydělávali jsme, ale bavilo nás to. Později jsme se rozprchli do různých divadel, ale víme o sobě. Pro nás duch M.U.T. u nezemřel, existuje dál.

Ptala se Marie Caltová

2 3

NORBERT BAXA: NIKDO VÁM NEZARUČÍ, ŽE KDYŽ PŘIJDETE K DIRIGENTSKÉMU PULTU A ZVEDNETE RUCE, TAK NĚKDO ZAČNE HRÁT v životě je všechno vždycky tak, jak má být, a člověk by v tom měl najít sdělení, které to nese. Třeba že když něco nevyjde, mnohdy je to jen dobře. Jsem rád, že to v Plzni tehdy nedopadlo, a teď do Plzně mohu přijít v pozici šéfdirigenta. Což je nelehký úkol, ale věřím, že si máme navzájem co nabídnout. Jak se rodí dirigent? Na to nedokážu odpovědět, přestože pedagogicky vedu mnoho mladých dirigentů. Není na to žádná receptura. Jsou určité měřitelné disciplíny, které se dají měřit, ale podstatný je vliv jednoho konkrétního člověka na celý ansámbl. Dalece to není jen otázka talentu, je to komplexní záležitost – souhrn osobní zkušenosti, životního postoje a mnoha dalších věcí. I když budete v některých disciplínách excelovat, nikdo vám nezaručí, že když přijdete k dirigentskému pultu a zvednete ruce, tak někdo začne hrát. Recept na to opravdu nemám. Přiznám se, že ne vždy jsem byl pilný student. Vždycky jsem preferoval metodu pokus – omyl, hledal jsem svou cestu. Až s odstupem času jsem si vzpomněl na mnohé rady svých pedagogů. Teď paradoxně mám hodně žáků, s nimiž udržuji kontakt už léta. Můžu jim předvádět to, co dělám já a sdělovat své zkušenosti, kterých jsem nabyl praxí – ale žádný zaručený návod dát nemohu. Jak začala vaše hudební dráha? Jsem z hudebnické rodiny, otec (Pavel Baxa, pozn. red.) je sbormistr, léta vedl Pražské madrigalisty, vždycky hrál na spoustu nástrojů. Jeho práce přivedla naši rodinu z Bratislavy do Prahy – jsme taková federální rodina. Jako malý jsem hrál na piano a byl členem Bratislavského dětského sboru. Odmalička jsem jezdil na zahraniční turné, každé léto v západní Evropě – to byla za doby socializmu úžasná zkušenost. A hlavně už jako dítě jsem vystupoval v Slovenském národním divadle v Bratislavě i v sólových rolích. Dosavadního šéfdirigenta operního orchestru DJKT Olivera Dohnányiho vystřídal na začátku sezony 2015/2016 letos čtyřicetiletý Norbert Baxa. V něm získal operní soubor významnou posilu v podobě zralé umělecké osobnosti s rozsáhlou a různorodou dirigentskou zkušeností, řídicí praxí a světovým rozhledem. Plzeňským divákům se Norbert Baxa poprvé představil v lednu t. r. hudebním nastudováním a provedením Leoncavallových Komediantů. Od té doby dvojici slavných veristických oper – Sedláka kavalíra a Komedianty – průběžně diriguje. V nové funkci stanul za dirigentským pultem ve Velkém divadle hned 5. září 2015, kdy řídil slavnostní koncert k zahájení sezony. Nově nastudoval Prokofjevův balet Romeo a Julie a v této sezoně ho čeká ještě Weberův Čarostřelec.

Při tiskové konferenci na začátku sezony jste připomněl, že jednání předcházející vašemu nástupu v DJKT nebylo první, že nějaké „námluvy“ už v minulosti proběhly.

P Ř E D S T A V U J E M E

V r. 1998, kdy jsem končil studium na HAMU, jsem absolvoval konkurz na dirigenta v ústecké opeře, mým prvním počinem v rámci konkurzu bylo dirigování Prodané nevěsty. Po představení si mě zavolali tehdejší šéf opery Lubomír Havlák a šéfdirigent Miroslav Homolka a oslovili mě, jestli bych nepřebral nastudování nové inscenace Dvořákova Jakobína. Premiéra měla být od toho momentu asi za 5 týdnů! Samozřejmě jsem na to kývl, ale dovedete si představit, jak horké chvíle mě čekaly. Ty velké knihy partitur, do kterých jsem se hned ponořil – co jsem jeden den nastudoval, druhý den už jsem zkoušel s ansámblem. Bylo to velice stresující, ale já byl naprosto šťastný… Taky se to asi nějak povedlo a jedno z představení navštívil tehdejší šéf plzeňské opery Petr Kofroň, který mi po čase zavolal a dotazoval se, zda bych nepřešel do plzeňského divadla. Ale jednání potom uvázlo a já jsem zatím postoupil v Ústí na post šéfa opery a zároveň šéfdirigenta. Stal jste se tak nejmladším operním šéfem v historii českého divadla… Bylo mi tehdy 24 let a tuto funkci jsem vykonával celkem osm sezón. Takže teď nabídka z Plzně přišla podruhé. Myslím si, že

2 4

Například? Například – to je další kuriózní situace, která nějakým způsobem souvisí posléze s Plzní: Když jsem tady vloni studoval Komedianty, tak jsme s panem režisérem Chudovským, s Ivanem Kusnjerem a dokonce i s tehdejším šéfdirigentem Oliverem Dohnányim zjistili, že jsme se všichni čtyři potkali ve stejné inscenaci Rigoletta v SND někdy v l. 1982-83. Marián Chudovský ji režíroval, Oliver Dohnányi dirigoval, Ivan Kusnjer zpíval Rigoletta a já jsem jako kluk zpíval roli Pážete. I pan režisér si vzpomněl, že tam „bol dajaký chalan“. Na jevišti jsem byl také v Bohémě, v Carmen, ve Špalíčku, takže národní divadlo jsem si v dětství užil dosyta. Pak už vám nezbylo než začít studovat konzervatoř. Nemůžu ovšem tvrdit, že to bylo vysloveně s nadšením, spíš trochu jako povinnost vůči rodičům. Ale pak jsem tam získal skvělého pedagoga dirigování Zdeňka Bílka. A ten mi – v rozporu s pravidlem, že dobrého pedagoga se má člověk držet co nejvíc – naopak nakázal, že musím okamžitě odejít. Poslechl jsem ho a ještě v maturitním ročníku udělal přijímačky na HAMU, kde jsem studoval u dirigentů Radomila Elišky, Tomáše Koutníka a Františka Vajnara, u něhož jsem absolvoval. Pak následoval již zmíněný konkurz v Ústí, takže když jsem odcházel ze školy, už jsem měl dirigentské angažmá v divadle – což byla možná také kuriozita. Mimořádná je u vás i spousta dirigování během studií – všechny ty tuzemské orchestry a filharmonie plus některé zahraniční… Ano, jednak tehdejší HAMU poskytovala v tomto směru docela rozsáhlé možnosti, jednak jsme vytvářeli se spolužáky různé projekty. Třeba Club 20, s nímž jsme hráli třeba v představení Divadla Alfred ve dvoře Příběh vojáka. Byla to pro nás skvělá možnost, někteří ze zúčastněných muzikantů jsou dneska etablovanými hráči České filharmonie. A pak přišlo zase operní období, kdy toto všechno skončilo a člověk vlastně znovu začínal. Máte k opernímu i symfonickému repertoáru stejně blízko? To bych netvrdil. Měl jsem možnost dělat všechno, ale osobně preferuji operu, která obnáší i práci s pěvci. To mě nesmírně baví, asi proto, že jsem od malička zpíval – když jsem vyrostl z dětského

Ovlivňuje spolupráce s režisérem vaše hudební nastudování? Jistě. Na jevišti je důležitý „timing“, těžko budete zkoušet recitativ, když nevíte, jaký pohyb tam probíhá. Spolupráce je nezbytná a ideální je, když se inscenátoři znají a vědí, jakým způsobem uvažují. A co když režisér zvolí netradiční výklad nebo děj opery transponuje do jiné doby? Dobové posunutí bych považoval za formu kulisy – jestli bude někdo v Mozartovi jezdit na motorce, to mě až tak úplně nezajímá. Důležité je, aby jednání postav bylo v souladu s hudbou a obsahem libreta. U geniálních autorů je vše úzce spjaté, hudba přesně vykresluje situaci, která nastává, a citlivý člověk – dirigent i režisér – by měl postřehnout nuance v pocitech jednotlivých rolí, zprostředkovat divákům, co se odehrává v jejich duších. Inscenační ideál vidím v oslovení současného publika dílem vzniklým v době minulé skrze přesah nebo emoci, která je nám i teď srozumitelná – a to myslím s touto kulisou nemá co do činění… Po baletu Romeo a Julie vás teď čeká Weberův Čarostřelec. Moc se těším na spolupráci se sólisty a sborem, o orchestru nemluvě. Čarostřelec je dle mého názoru komplikovaná opera, jejíž hudba není prvoplánově podbízivá. Je to hudba, kterou musí člověk procítit a pochopit její souvislost s jednáním jednotlivých postav. Když se to nepovede s náležitými finesami, může provedení hrozně utrpět. Je to zásadní opera německého operního repertoáru uváděná v Německu i při slavnostních příležitostech, asi jako Prodaná nevěsta v Čechách. Jsem rád, že mám možnost spolupracovat na této inscenaci s režisérem Dominikem Neunerem, který velmi přesně předává protagonistům na jevišti svoje režijní pojetí a vytváří velmi koncentrovanou a tvořivou atmosféru během zkoušek. Vaše profesní curriculum zahrnuje také funkce Vissiting Professor na Univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru a Gast Dozent na Vysoké hudební škole v Curychu. Co takové hostování obnáší? S operním studiem Univerzity Britské Kolumbie (UBC) v kanadském Vancouveru spolupracuji od roku 2002. Toto studio nastuduje ročně 3–4 operní tituly a k dispozici má kromě svých mladých pěvců taktéž 80členný sbor. Střídavě spolupracuje se Symfonickým

orchestrem UBC a Orchestrem Opery Vancouver. Jenom pro zajímavost, tento provoz je v Kanadě financován pouze ze soukromých finančních zdrojů. Za toto období jsem nastudoval v Kanadě mj. opakovaně Prodanou nevěstu, Rusalku, Evžena Oněgina, Massenetovu Manon, Così fan tutte. Je mi ctí, že patřím ke stálým hostům tohoto operního studia, s nímž pravidelně spolupracují operní dirigenti jako např. David Agler, který je zároveň uměleckým ředitelem prestižního operního festivalu ve Wexfordu. O vysoké pěvecké úrovni studentů operního studia UBC svědčí úspěchy jeho studentů na mezinárodním poli, jenom za poslední roky mají dva vítěze prestižní pěvecké soutěže Metropolitní opery v New Yorku. Již několik let jsem externím pedagogem HAMU a lektorem operních dirigentských kurzů pro studenty dirigování Zürcher Hochschule der Künste ve Švýcarsku. Tyto moje pedagogické aktivity a určitá inspirace získaná z projektů ze Severní Ameriky mne vedly k založení instituce „Evropská hudební akademie Teplice“, kterou řídím od roku 2007. Tato akce probíhá každé léto a její náplní je nastudování operních inscenací formou mezinárodního workshopu. Kromě již zmíněných univerzit se na projektu podílí taktéž operní studio Univerzity Severní Floridy v Jacksonville. Odrazí se tato vaše činnost na programu plzeňské opery? Samozřejmě, rád bych tímto upozornil plzeňské publikum na dva připravované projekty. V únoru vystoupí mladí kanadští pěvci s orchestrem a sborem DJKT na koncertu opery. V jejich podání zazní rozmanitý repertoár včetně české operní literatury, zpívané v originále. Dle mých předběžných informací by měl přijet i jeden ze zmiňovaných vítězů pěvecké soutěže Metropolitní opery kanadský tenor Philippe Castagner, kterého jsem poprvé potkal v divadle v Ústí, kde zpíval těsně před svým debutem v MET Gounodova Fausta. Tento koncert bude součástí velkého turné operního studia po celém světě u příležitosti 100. výročí založení Univerzity Britské Kolumbie, která se oprávněně považuje za globální instituci. V dubnu se pak představí mladí dirigenti z Curychu při derniéře představení Sedlák kavalír a Komedianti. Studenti budou mít možnost pracovat s ansámblem DJKT a na závěrečném představení zažije publikum nečekanou situaci, a to že každé jednání bude dirigovat jiný dirigent. Eva Ichová

P Ř E D S T A V U J E M E

sboru, zpíval jsem v mládežnických a pak i profesionálních sborech. Opera je pro mě komplexní záležitost, která mě zajímá prioritně.

Noví členové baletního souboru Jules Davies Hinds, Kristýna Venená, Archie Sladen, Karolína Hejnová, Michal Lenner a Corinne Roseanne Cox v kostýmech z baletu Romeo a Julie 2 5

SLAVNOSTNÍ KONCERT K ZAHÁJENÍ OPENÍ SEZONY

5. září 2015 představil operní orchestr DJKT spolu s operním sborem a plzeňskými i hostujícími sólisty hudební tituly, které mají premiéru v této sezoně – Edgara, Macbetha, Čarostřelce a Prokofjevův balet Romeo a Julie. Za dirigentským pultem stanul nový šéfdirigent Norbert Baxa.

Rafael Alvarez, Norbert Baxa

Csilla Boross, Norbert Baxa

ČAJKOVSKÉHO B-MOLL A ORFOVY CARMINA BURANA Na mimořádném koncertu souboru opery Divadla J. K. Tyla zazní 6. prosince 2015 jeden z nejoblíbenějších klavírních koncertů vůbec, slavný Čajkovského Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll, op. 23. Nové koncertní křídlo značky Steinway na Nové scéně poprvé rozezní významný český klavírista světového renomé Josef Bulva. V druhé části koncertu posluchače potěší neméně oblíbený písňový soubor Carla Orffa na středověké vagantské texty Carmina burana. Operní orchestr a sbor rozšířený o Dětský sbor ZUŠ Bedřicha Smetany vystoupí pod taktovkou Olivera Dohnányiho, sólové party přednesou Radka Sehnoutková, Tomáš Kořínek a Jiří Kubík. Za podporu koncertu Josefa Bulvy děkuje DJKT Pražské energetice, a. s.

NEDĚLNÍ MATINÉ VE FOYER VELKÉHO DIVADLA MATINÉ III. – 13. PROSINCE 2015

MATINÉ V. – 31. LEDNA 2016

Vánoční koncert Eliška Gattringerová – soprán, Dětský sbor DJKT Z. Lukáš, J. Teml, V. Neumann, W. A. Mozart, G. Bizet, C. Franck

Pigeon Saxophone Quartet G. Gershwin, D. Ellington, A. Piazzolla

K O N C E R T Y

MATINÉ IV. – 10. LEDNA 2016 Martin Kos – housle, Štěpán Kos – klavír W. A. Mozart, J. Haydn, L. v. Beethoven, F. Schubert, F. Chopin

2 6

MATINÉ VI. – 14. ÚNORA 2016 GOA trio – Gabriela Fritschová, Olga Jelínková, Alexander Khistianov C. Debussy, J. Offenbach, Ch. Gounod, francouzské šansony

JAKUB ZINDULKA: PLZEŇ JE PŘÍJEMNÉ MÍSTO PRO ŽIVOT

JUBILEA

turistů, když jde centrem. A kromě toho je to kousíček od Prahy. Takže když se naskytne třeba možnost natáčení, není to problém. Z Plzně je člověk na Barrandově rychleji než z druhého konce Prahy. Když je řeč o filmu, co jste točil – pomineme-li Vodníka? Třeba v Lidicích…

Vzhledem k tomu, že v plzeňské činohře působí Jakub Zindulka plných 27 let, nemělo by člověka překvapovat, že 17. února 2016 oslaví 50. narozeniny – leč opak je pravdou. Tvárný a spolehlivý herec, spojující ve svém projevu inteligenci s emocionalitou, ztvárnil v DJKT téměř stovku výrazných a různorodých rolí. Jmenujme alespoň některé: Bertram v Ondině, Danceny v Nebezpečných vztazích, Kalisto v Celestině, Jepichodov ve Višňovém sadu, Bernard ve Smrti obchodního cestujícího, Milan v Arthurovu boleru, Luciano Spina v Masce a tváři, Hvězdínský ve Třetím zvonění, Tybalt či Štika v Lakomci. V současné době hraje Balcara ve Škodovi!, Nožarova ve Sboristech, Podhajského ve Flamendrovi a Patricia v Caligulovi.

Vybavuje se vám nějaká konkrétní vzpomínka z vašich plzeňských začátků? Se mnou to bylo tak, že na DAMU mě učila Jana Hlaváčová a už na konci třeťáku jsme se bavili o tom, kdo by kam chtěl jít. Řekl jsem tenkrát, že bych rád do Plzně. Já byl od táty vychovaný tak, že člověk má nejdřív jít z centra někam ven, a Plzeň měla dobrou pověst. Jeli jsme se tedy s paní Hlaváčovou sem podívat na nějaké představení – a na mě z jeviště dýchla báječná atmosféra, pocit, že herci mají to divadlo rádi, nikdo neexhiboval, všichni hráli za všechny. A to se mi strašně líbilo. Pak mě představila Otovi Ševčíkovi… A ve čtvrtém ročníku už jsem měl angažmá v Plzni domluvené. Netušil jste, že tu uváznete? Nepovažuji to za uváznutí, spíš jsem se s tím městem provázal. A upřímně řečeno by musela přijít hodně zajímavá nabídka, abych uvažoval o odchodu. Navíc považuju Plzeň za velice příjemné místo pro život, velikost akorát, děje se tady spousta věcí a přitom se člověk nemusí prodírat davem

Nesklouzl jste do žádné škatulky, donedávna jste hrál mladistvé role. Jak se přehráváte do starší věkové kategorie? Nenásilně. Byly doby, kdy jsem hrál na jedné scéně teenagera a na druhé zpustlého otce Zdeňka Rohlíčka, to bylo takové zvláštní. Teď soubor omládl a já hraju třeba tatínka Konášovi. Přece jen už se do tváře vepisuje věk, počítám, že na stará kolena skončím jako tatínek, který říká, že má místo obličeje sloní nohu – je stejně zvrásněný tím divadlem jako ta sloní kůže. Mě hodně zasáhl váš Pat v Krásce z Leenane, hlubokou autenticitou dosaženou přitom miniem prostředků, bylo to nesmírně působivé. Tu inscenaci jsem měl rád a s Jankou byla moc pěkná práce (režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová – pozn. red.) Když se to tak sejde, je to radost. Strašně rád vzpomínám zvlášť na inscenace s Láďou Smočkem. Jeho Poprask na laguně jsme všichni milovali a bylo to představení s opravdu nádhernou atmosférou. Od něho jsem se hodně naučil. Mám asi podobnou krevní skupinu jako on, jsem přesvědčený, že divadlo se má dělat hlavně o lidech a že nejlíp funguje, když se v něm lidé poznávají. Samozřejmě je spousta dalších inscenací, na které vzpomínám. Rád jsem hrál třeba Pickeringa v Pygmaliónovi – byť jsem řekněme „univerzální“, nejlíp se cítím v galantních rolích.

J. Zindulka (Pickering), M. Stránský (Higgins)

since. Jmenuje se to původně Od Silvestra do Silvestra, ale pražská agentura to uvádí jako Manželský čtyřúhelník. Vaše autorství her je pro mě novinkou! V průběhu roku a půl jsem napsal tři, dvě na zakázku podle univerzálního zadání: zájezdová konverzačka pro čtyři lidi, v jednom prostředí a musí to být sranda. První z nich, Sexem ke štěstí, spatří světlo světa v Praze koncem března. Další hra už není komedie, já tomu říkám české milostné cool drama. Název je Play Macbeth a je to o rozpadu manželského vztahu dvou herců, kteří shodou okolností zkoušejí Macbetha a Macbethku. V divadle Dialog jste realizoval řadu úspěšných inscenací, s nimiž jste hostovali v Činoherním klubu. Unikátní ale bylo, když jste asi před dvěma lety režíroval hru Benjamina Kurase Vražedný pátek a hrál v ní se Stanislavem Zindulkou. Pořád to hrajeme, je to moje první setkání s tatínkem na jevišti a moc si to užíváme; předtím jsme se sešli jen párkrát před kamerou. Tatínek se nechal vámi režírovat? Nechal, a poměrně ochotně. Původně ten text nechtěl dělat, zdál se mu moc rozhlasový. Ale když jsem mu vyložil, jak si to představuju, nechal se přesvědčit – a myslím, že teď je rád. Eva Ichová

MILOSLAV KREJSA

Při velké četnosti vašich rolí docela překvapuje, že v nejbližších premiérových titulech obsazen nejste, až v Mefistovi. Jak toho malého uvolnění využíváte? Zabýval jsem se režií své vlastní komedie, napsané na objednávku pražské agentury. Už se to hraje po vlastech českých, ale oficiální premiéru to bude mít v Praze U Hasičů v únoru. Teď to samé zkouším u nás v Dialogu, premiéra bude v půli pro-

Fotografií z inscenace Srpen v zemi indiánů připomínáme jubileum herce Miloslava Krejsy. Z šedesáti let svého života, která završí 23. prosince, jich s DJKT spojil už 32. Na snímku je zachycen v roli Charlieho Aikena s Janou Kubátovou (Mattie Fae).

J U B I L E A

J. Kubátová, J. Zindulka (Pat) – KRÁSKA Z LEENANE

Tam jsem měl malou, docela pěknou roli esesáka. Hodně jsem ale točil se zahraničními produkcemi, které obsazují menší role tuzemskými herci. Sešel jsem se na place třeba s Malkovichem, Depardieuem, točil jsem Vzkříšení s bratry Tavianiovými. S Terrym Gilliamem jsem natočil docela velkou roli v Kletbě bratří Grimmů, ale celou ji vystřihli. Kupodivu z ideologických důvodů, protože to byl farář, děsný kretén, a oni se ve střižně snažili udělat z toho, co Terry natočil, rodinný film. Aby se nedotkli citlivé struny, což jest pro Američany víra, šmik – farář musel ven. Ale byla to krásná zkušenost. S Italy jsem točil dvoudílný film ze zajateckého tábora Tajná olympiáda, poměrně velkou roli, ale ten tu vůbec neběžel – a tak různě. Občas v nějakém seriálu, ale to je opravdu práce pro peníze.

2 7

MOZAIKA PRŮVOD VENDELÍN Průvod Vendelín otevřel kulturní sezonu 2015/2016 za účasti primátora M. Zrzaveckého, náměstka M. Baxy, plzeňských kulturních institucí, sdružení, souborů i jednotlivců.

VEČER S THÁLIÍ představil 2. září na Malé scéně Nového divadla veřejnosti laureáty Cen Thálie a také ty, již se o prestižní ceny spolu s nimi ve finále ucházeli. Večer moderoval ředitel DJKT Martin Otava, zúčastnil se ho i prezident Herecké asociace, která ceny uděluje, Jiří Hromada.

Ředitel Divadla Alfa J. Hora, B. Josephová Luňáková

Jana Kubátová

Jiří Hromada s Martinem Otavou

Martin Otava, Vlasta Formánková, Daniel Dvořák

Roman Meluzín, Adam Novák

Alena Svobodová, Anna Baxová

Martin Baxa, Helena Knížová

Natália Deáková, Ladislav Smoček

Zdeněk Prokeš, Viktor Viktora, Eva Urbanová

NOVÁ UMĚLECKÁ RADA DIVADLA J. K. TYLA

M O Z A I K A

UMĚLECKÁ RADA DJKT v novém složení poprvé zasedala ve foyeru Nového divadla 5. 10. 1915. Novými členy se stali pěvkyně Eva Urbanová, producent, překladatel a dramaturg Adam Novák, umělecký šéf Laterny magiky, choreograf Zdeněk Prokeš, scénograf Daniel Dvořák, vedoucí odboru kultury Krajského úřadu Zpč. kraje Alena Svobodová a vedoucí odboru kultury MmP Květuše Sokolová.

2 8

CENY DIVADLA J. K. TYLA ke 150. výročí českého divadla v Plzni předal Martin Otava na jevišti Nového divadla 1. 11. 2015. Cenu ředitele DJKT za mimořádný umělecký výkon pro umělce do 30 let získali Petra Vraspírová za Wendlu v Probuzení jara, Jozef Hruškoci za Rambajz-tága v Kočkách, Ondřej Rychlý za Scipiona v Caligulovi a Richard Ševčík za Spartaka. Cenu ředitele DJKT za mimořádný umělecký výkon udělil Monice Švábové za Violet v inscenaci Srpen v zemi indiánů, Janu Maléřovi za Emila Škodu, Janě Foff Tetourové za Amneris, Ivaně Veberové za Libuši a Miroslavu Hradilovi za Aschenbacha ve Smrti v Benátkách. Cenu Vendelína Budila za významný umělecký přínos v oboru opera obdržela Lilka Rybářová Ročáková, v oboru balet Libor Vaculík a v oboru muzikál a opereta Pavel Kantořík.

MIMOŘÁDNÉ PŘEDSTAVENÍ EDITH – VRABČÁKA Z PŘEDMĚSTÍ 19. prosince se ponese ve slavnostním duchu. Na tento den připadají totiž kromě stého výročí narození Edith Piaf i narozeniny její představitelky, zpěvačky Radky Fišarové. Fotografií z r. 2000 si připomínáme ty, kteří tehdy stáli u zrodu fenoménu Edith: skladatele Petra Maláska, Radku Fišarovou (Edith), tehdejšího šéfa baletu Pavla Ďumbalu, režiséra, choreografa i autora libreta Libora Vaculíka a Ondřeje Izdného (Vypravěče).

L. Vaculík, L. Rybářová Ročáková, P Kantořík, M. Otava, M. Hradil, I. Veberová, J. Foff Tetourová, J. Maléř, J. Hruškoci, M. Švábová, R. Ševčík, P. Vraspírová

SENIOR PRIX 2015 převzaly v Praze emeritní sólistka operety Marie Grafnetterová a sólistka baletu Helena Koudelková-Eser, která těsně před tím pokřtila v Plzni svoji memoárovou knihu „Tanec života“.

SENIOR PRIX 2015

JULIE ZMĚNILA PŘÍJMENÍ – Tanečnice Kristýna Peštová přijala v létě jméno někdejšího kolegy Petra Potužníka, do února 2014 člena muzikálového souboru DJKT.

M O Z A I K A

UMĚLECKOU CENU MĚSTA PLZNĚ získal Richard Ševčík za vytvoření baletu Obraz Doriana Graye. Cenu za Richarda, který právě tančil Spartaka, převzal šéf baletu Jiří Pokorný. Diplomem se pak Richard pochlubil při následujícím představení Spartaka.

2 9

VYJÁDŘENÍ ŘEDITELE MARTINA OTAVY K ABONENTNÍMU SYSTÉMU DIVADLA J. K. TYLA Vážení diváci a abonenti, na základě vašich častých dotazů mi dovolte, abych se touto cestou vyjádřil k abonentnímu systému v roce 2016. Jak všichni víme, byla sezóna 2014/2015 plná četných změn. Tou největší z nich byla dostavba Nového divadla a přestěhování řady inscenací do Nové scény. Nikdo z nás divadelníků netušil, jaké klady, či naopak zápory běžný provoz přinese. Zjistili jsme jednu podstatnou věc. Velký sál Nového divadla je nanejvýš vhodný pro uvádění velkých operních inscenací a dík mimořádným technologiím bychom i v budoucnosti rádi využili těchto vymožeností k oslnivým zážitkům vás, našich drahých diváků. Nedílnou součástí našeho rozhodnutí uvádět operu v budově Nového divadla je fakt, že sál disponuje skvělou akustikou, vhodnější pro uvádění muzikálových, baletních či operních inscenací oproti inscenacím činoherním, které si žádají komornější atmosféru a bližší kontakt s divákem. Velkou nevýhodou ovšem je, že sál není přívětivý k potřebám našich starších a pohybově znevýhodněných spoluobčanů. Jak jistě řada z Vás zjistila, je přístupný jenom po příkrém schodišti a to pouze dvěma vchody na úrovni nejvyššího bodu divadelního sálu. Tento problém jsem zaznamenal a věřte, že pracuji společně s městem a s architektem divadelní budovy na odstranění této nepříjemnosti. Snažíme se najít cestu, aby se i diváci se sníženou pohyblivostí pohodlně dostali na svá místa v předních řadách. Takovýto krok však bohužel není otázkou týdnů či měsíců. Proto bych Vás rád požádal o trpělivost a pochopení. Mohu se všem divákům zaručit, že pro nápravu tohoto stavu udělám maximum. Ruku v ruce s touto problematikou nově vyvstala otázka členění abonentních skupin, které bylo vhodné při dřívější konstelaci našich scén, tedy pro Velké a Komorní divadlo. Ukázalo se, že v novém provozu toto členění již nedostačuje. Často mi píšete, proč se v abonentních cyklech V objevuje více činoher a v abonentních cyklech N naopak přibývají opery. Již v začátku svého textu jsem se vyjádřil, že velké operní či oratorní inscenace, jakou bude např. chystaná Jana z Arku na hranici, bychom bez této změny nemohli v Plzni vůbec uvést. Myslím si také, že neuvedení takových děl by bylo ochuzením nejen pro vás, naše věrné abonenty, ale i pro celou plzeňskou kulturní veřejnost. Přesunutí některých operních titulů do Nového divadla však zapříčinilo nerovnováhu v práci technických složek. Při plánování takovýchto změn je totiž nezbytné brát ohled i na dílenskou výrobu a divadelní techniku. Abychom udrželi stabilní počet představení v obou divadlech, bylo potřeba do Velkého divadla místo dvou oper zařadit dvě činohry, ty pak byly v Novém divadle zákonitě nahrazeny operami. Já i celé vedení divadla jsme si uvědomovali, že abonenty skupin V tvoří ze značné části starší ročníky. Abychom je nenutili chodit do Nového divadla s pro ně problematickým přístupem, museli jsme

provést změny v abonentních řadách. Dnes již vím z vašich ohlasů, že tento krok nebyl šťastný a že budeme muset najít lepší systém abonentního členění, co nejvíce odpovídající Vašim potřebám a požadavkům. Proto jsem pověřil tajemníka divadla, aby pro rok 2017 připravil reorganizaci abonentního systému, řešící dílčí problémy ke všeobecné spokojenosti. Požádal jsem ho také o zřízení nové abonentní skupiny pro operní diváky a také skupiny pro ty, kteří dávají přednost lehčímu žánru. Na závěr svého vyjádření chci už jen dodat, že si nesmírně vážím vaší přízně i ohlasů, které mi posíláte. Většinou jsou to dotazy věcné, vedoucí mě k zamyšlení a ke snaze o odstranění problémů či nepříjemností, které vás trápí. Přeji si, aby naše divadlo bylo otevřeno pro všechny diváky bez rozdílu věku či názorů a aby se pro vás stalo nejen kulturním středobodem Plzně, ale také domovem, do kterého se budete rádi vracet. S úctou Váš Martin Otava

F E S T I V A L

D I V A D L O

26. února 2016 v Měšťanské besedě

www.djkt.eu 3 0

Vstupenky budou v prodeji v průběhu měsíce ledna.

PROSINEC 2015 St Čt Pá So Ne Po Út St Čt Pá So Ne

Po Út St Čt Pá So Ne

JAZZ BEZ HRANIC 19:30 ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA ROMEO A JULIE CALIGULA POPELKA HELLO, DOLLY! LOV ZAČÍNÁ HELLO, DOLLY! MOZART A SMRT MONTY PYTHON'S SPAMALOT ÚKLADY A LÁSKA VÁNOČNÍ MATINÉ 10:30 VÁNOČNÍ MATINÉ 13:30 SPARTAKUS MOZART A SMRT ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA HELLO, DOLLY! PRODUCENTI ÚKLADY A LÁSKA SPARTAKUS

Út

nehraje se

St

nehraje se

Čt

nehraje se

Ne Po Út St Čt

balet

KMD14

činohra

S2

balet

S9

muzikál

činohra

S3

muzikál

N14

opera/-TIT-

V3

muzikál

naposledy

činohra

premiéra foyer foyer

balet

S8

opera/-TIT-

V5

opereta

V2

AIDA POPELKA 14:00 PRODANÁ NEVĚSTA 16:00

muzikál

N11

muzikál

naposledy, pro seniory

činohra balet

V17

opera/-TITbalet opera

Z

nehraje se

ÚKLADY A LÁSKA MOZART A SMRT ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA 15:00 ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA

MALÁ SCÉNA 01. Út PUSH UP (CESTA VZHŮRU) 03. Čt PROBUZENÍ JARA 04. Pá KILL DE BILL 05. So CHRTÍ PACKA ZASAHUJE 17:00 06. Ne THRILL ME - "SPALUJÍCÍ VÁŠEŇ" 08. Út CHRTÍ PACKA ZASAHUJE 10:00 09. St CHRTÍ PACKA ZASAHUJE 10:00 11. Pá KILL DE BILL 11:00 11. Pá KONCERT OPERY Předprodej vstupenek na prosincová představení DJKT od pátku 13. listopadu 2015

Út

V14

nehraje se

nehraje se

So

opereta

nehraje se

Po

Pá

01.

činohra

S7

opera/-TIT-

V10

opereta

02. 03. 04. 05. 06. 07. 08. 09. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31.

St Čt Pá So Ne Po Út

St Čt Pá So Ne Po Út St

Čt

Pá So Ne

zadáno

muzikál balet činohra

premiéra

muzikál činohra

zadáno

činohra

zadáno

balet

zadáno

opera

zadáno

14. 15. 15. 17. 18. 19. 20. 26. 29. 30.

DIVOTVORNÝ HRNEC 11:00 DIVOTVORNÝ HRNEC LIBUŠE KOČKY KOČKY 11:00 KOČKY VOJCEK SBORISTÉ DIVÁ BÁRA 11:00 JEDNOTKA INTENZIVNÍ LÁSKY SBORISTÉ 11:00 LIBUŠE 18:00 SMRT V BENÁTKÁCH EDITH-VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ DIVÁ BÁRA 14:00 nehraje se nehraje se

St

nehraje se

Čt

nehraje se

So Ne Po Út St Čt

Po Út Út Čt Pá Ne Ne So Út St

zadáno

opera

V1

muzikál

muzikál

zadáno

muzikál

M, naposledy

opera

V6

muzikál

S5

muzikál

zadáno

muzikál činohra

nehraje se

Út

Pá

muzikál

nehraje se

Po

opereta

činohra

DIVOTVORNÝ HRNEC 11:00 LIBUŠE 18:00 LA PUTYKA (EHMK) LA PUTYKA (EHMK) LA PUTYKA (EHMK) DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES) 14:00 KONCERT B MOLL, CARMINA BURANA

ŠKODA! FLAMENDR DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES)

činohra

N13

muzikál

zadáno

činohra

N6

činohra

zadáno

opera

V11

balet

N4

taneční muzikál muzikál

O1, naposledy

činohra

N4

činohra muzikál

nehraje se

FREDDIE - THE KING OF QUEEN FREDDIE - THE KING OF QUEEN SUGAR ANEB NĚKDO TO RÁD HORKÉ 15:00 SUGAR ANEB NĚKDO TO RÁD HORKÉ HLASOPLET ŽVANIVÝ SLIMEJŠ 10:00 ŽVANIVÝ SLIMEJŠ 11:30 PLZEŇ 1953 ENIGMATICKÉ VARIACE CHRTÍ PACKA ZASAHUJE 14:00 CHRTÍ PACKA ZASAHUJE 17:00 HLASOPLET PROBUZENÍ JARA PUSH UP (CESTA VZHŮRU)

balet balet

S4

muzikál muzikál

opera

zadáno

opera

zadáno 2 0 1 5

14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28 29. 30. 31.

Út

činohra činohra

• P R O S I N E C

01. 02. 03. 04. 05. 06. 07. 08. 09. 10. 11. 12. 13.

NOVÉ DIVADLO

činohra činohra

muzikál činohra

naposledy

Není-li uvedeno jinak, představení začínají v 19 hodin. 3 1

P R O G R A M

VELKÉ DIVADLO

LEDEN 2016 VELKÉ DIVADLO 01. 02. 03. 04. 05. 06. 07. 08. 09. 10.

Pá

nehraje se

So

ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA

opereta

S9

Ne

LOV ZAČÍNÁ

činohra

O1

Po

nehraje se

Út

SPARTAKUS

St

ÚKLADY A LÁSKA

Čt

EDGAR

Pá

ROMEO A JULIE

So

MOZART A SMRT

Ne

KONCERTNÍ MATINÉ LOV ZAČÍNÁ

11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31.

NOVÉ DIVADLO

14:00

balet

2 0 1 6 L E D E N • P R O G R A M

V2

opera/-TIT-

V11

balet

V4

opera/-TIT-

S8 naposledy

10:30

14:00

foyer činohra

O2

Po

nehraje se

Út

POPELKA

St

AIDA

opera/-TIT-

S4

Čt

EDGAR

opera/-TIT-

V3

Pá

SEDLÁK KAVALÍR, KOMEDIANTI

opera/-TIT-

S6

So

nehraje se

Ne

HELLO, DOLLY! 14:00

Po

nehraje se

Út

EDGAR

St

ROMEO A JULIE

Čt

balet

muzikál

D

opera/-TIT-

V5

balet

V10

ÚKLADY A LÁSKA

činohra

V7

Pá

CALIGULA

činohra

pro seniory

So

ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA

Ne

nehraje se

Po

nehraje se

Út

HELLO, DOLLY!

muzikál

V9

St

ÚKLADY A LÁSKA

činohra

V6

Čt

PRODANÁ NEVĚSTA

Pá

AIDA

So

ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA

Ne

KONCERTNÍ MATINÉ 10:30 HELLO, DOLLY! 16:00

MALÁ SCÉNA 05. Út PROBUZENÍ JARA/SPRING AWAKENING 09. So CHRTÍ PACKA ZASAHUJE 17:00 12. Út ENIGMATICKÉ VARIACE 16. So SVĚCENÍ JARA 17. Ne ŽVANIVÝ SLIMEJŠ 14:00 19. Út KILL DE BILL 20. St PLZEŇ 1953 11:00 3 2

činohra

balet

opera opera/-TIT-

S2

opereta foyer muzikál

Z

muzikál

zadáno

činohra

J

činohra balet

premiéra

01. 02. 03. 04. 05. 06. 07. 08. 09. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 23. 24. 26. 27.

Čt

nehraje se

Pá

JEDNOTKA INTENZIVNÍ LÁSKY

činohra

So

KOČKY 14:00

muzikál

KOČKY

muzikál

Po

nehraje se

Út

VOJCEK

činohra

N13

St

VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM!

muzikál

N10

Čt

SUGAR ANEB NĚKDO TO RÁD HORKÉ

muzikál

KMD10

Pá

FLAMENDR

činohra

S2

So

nehraje se

Ne

nehraje se

Po

nehraje se

Út

VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM!

muzikál

N5

St

DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES)

muzikál

N2

Čt

VOJCEK

činohra

N7

Pá

DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES)

muzikál

N4

So

SBORISTÉ

činohra

pro seniory

Ne

JEDNOTKA INTENZIVNÍ LÁSKY

činohra

Po

nehraje se

Út

ŠKODA!

činohra

St

SUGAR ANEB NĚKDO TO RÁD HORKÉ

muzikál

Čt

FREDDIE - THE KING OF QUEEN

Pá

VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM!

So

ČAROSTŘELEC

Ne

DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES)

Po

nehraje se

Út

MS

činohra

zadáno

29.

balet muzikál

N12

opera

premiéra, A

muzikál

N17

ČAROSTŘELEC

opera

KMD14

St

ČAROSTŘELEC

opera

N6

Čt

EDITH - VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ

Pá

VOJCEK

činohra

So

SUGAR ANEB NĚKDO TO RÁD HORKÉ

muzikál

Ne

JEDNOTKA INTENZIVNÍ LÁSKY 14:00

činohra

So

PROBUZENÍ JARA

muzikál

Ne

SVĚCENÍ JARA

Út

CHRTÍ PACKA ZASAHUJE 10:00

činohra

zadáno

St

PROBUZENÍ JARA 11:00

muzikál

zadáno

opera balet

S3

Pá

14:00

balet N8

balet

KILL DE BILL

balet

OBRAZ DORIANA GRAYE

balet

Předprodej vstupenek na lednová představení DJKT od pátku 13. listopadu 2015

ÚNOR 2016 VELKÉ DIVADLO

NOVÉ DIVADLO

01.

Po

nehraje se

02.

Út

HELLO, DOLLY!

muzikál

S3

03.

St

ÚKLADY A LÁSKA

činohra

V14

04.

Čt

AIDA

opera/-TIT-

S5

05.

Pá

HELLO, DOLLY!

muzikál

V4

06.

So

MEFISTO

činohra

premiéra,P

07.

Ne

nehraje se

08.

Po

nehraje se

09.

Út

ÚKLADY A LÁSKA

10.

St

EDGAR

11.

Čt

12.

činohra

V1

opera/-TIT-

V6

MEFISTO

činohra

S7

Pá

HELLO, DOLLY!

muzikál

S2

13.

So

ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA

opereta

14.

Ne

KONCERTNÍ MATINÉ 10:30

01. 02. 03. 04. 05. 06. 07. 08. 09. 10. 11. 12. 13. 14.

Po

nehraje se

Út

FREDDIE - THE KING OF QUEEN

St

VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM!

muzikál

N14

Čt

DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES)

muzikál

N11

Pá

JEDNOTKA INTENZIVNÍ LÁSKY

činohra

S6

So

SUGAR ANEB NĚKDO TO RÁD HORKÉ

muzikál

Ne

SBORISTÉ 14:00

činohra

O2

Po

nehraje se

Út

ČAROSTŘELEC

opera

N5

St

VOJCEK

činohra

N10

Čt

ČAROSTŘELEC

opera

N3

Pá

VOJCEK

činohra

N4

So

ŠKODA!

činohra

Ne

DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES) 14:00

muzikál

FLAMENDR

činohra

S8

foyer

ROMEO A JULIE

balet

15.

Po

nehraje se

16.

Út

KONCERT OPERY

17.

St

HELLO, DOLLY!

muzikál

18.

Čt

CALIGULA

činohra

19.

Pá

ROMEO A JULIE

20.

So

PRODANÁ NEVĚSTA

21.

Ne

nehraje se

22.

Po

nehraje se

23.

Út

EDGAR

24.

St

SPARTAKUS

25.

Čt

EDGAR

26.

Pá

DIVADELNÍ PLES

27.

So

ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA

28.

Ne

SEDLÁK KAVALÍR/KOMEDIANTI

29.

Po

nehraje se

V17

KMD10

17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.

Po

nehraje se

Út

FLAMENDR 11:00

činohra

zadáno

VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM!

muzikál

N1

FLAMENDR 11:00

činohra

zadáno

JEDNOTKA INTENZIVNÍ LÁSKY

činohra

St

Čt

ČAROSTŘELEC

Pá

opera

N7

VOJCEK

činohra

N12

So

SUGAR ANEB NĚKDO TO RÁD HORKÉ

muzikál

Ne

VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM!

muzikál

N17

Po

nehraje se

Út

ŠKODA!

činohra

KMD14

St

SUGAR ANEB NĚKDO TO RÁD HORKÉ

muzikál

Čt

KOČKY

muzikál

Pá

DIVADELNÍ PLES

So

SBORISTÉ

Ne

EDITH - VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ

Po

nehraje se

23.

Út

CHRTÍ PACKA ZASAHUJE 10:00

činohra

24.

St

KOCOUR V BOTÁCH 10:00

činohra

balet

25.

Čt

PLZEŇ 1953

činohra

muzikál

26.

Pá

DIVADELNÍ PLES

28.

Ne

KOCOUR V BOTÁCH 11:00

balet

V8

opera

opera/-TIT-

V9

balet

S4

opera/-TIT-

V7

opereta

14:00

15. 16.

balet

opera/-TIT-

O1

činohra

S9

balet

09.

Út

SVĚT KABARET-KABARET SVĚT

10.

St

OBRAZ DORIANA GRAYE

13.

St

PROBUZENÍ JARA

20.

So

KOCOUR V BOTÁCH 14:00

21.

Ne

SVĚCENÍ JARA

balet

opera balet

premiéra

Ú N O R

KILL DE BILL

•

So

P R O G R A M

06.

2 0 1 6

MALÁ SCÉNA

opera

Předprodej na únorová představení od úterý 15. prosince 2015. 3 3