Ročník 9.
Záboří 30. 6. 2015
číslo 2/2015
Úvodní slovo Vážení spoluobčané, od posledního čísla Zábořského zpravodaje až do jeho uzávěrky proběhly dvě schůze obecního zastupitelstva v Záboří, s jejichž průběhem bych vás rád seznámil. 11. 11. 5. 2015 2015 – projedná projednávané body - OZ odsouhlasilo smlouvu o zřízení věcného břemene č. ZP-014330007847/001 mezi obcí Záboří a E.ON Distribuce, a.s.. - OZ odsouhlasilo žádost o uzavření smlouvy o zřízení služebnosti s O2 Czech Republic a.s.. - OZ odsouhlasilo schválení darovací smlouvy ve výši 200,- Kč Svazku obcí Blatenska. - OZ projednalo a schválilo výjimku z minimálního počtu žáků v ZŠ Záboří na školní rok 2015/2016. - OZ projednalo závěrečný účet spolu se zprávou o přezkumu hospodaření obce Záboří za rok 2014 – bez výhrad. Zároveň přijímá opatření k nápravě chyb a nedostatků uvedených ve zprávě o přezkumu hospodaření. - OZ projednalo závěrečný účet a zprávu o přezkumu hospodaření Svazku obcí Radina za rok 2014 – bez výhrad. - OZ schválilo účetní závěrku obce Záboří za rok 2014 – bez výhrad. - OZ se seznámilo s výsledkem hospodaření a účetní závěrkou k rozvahovému dni 31. 12. 2014 – příspěvková organizace ZŠ a MŠ Záboří – hospodářský výsledek: 10 865,84,- Kč. Hospodářský výsledek byl převeden do rezervního fondu. - Starosta obce seznámil členy OZ s návrhem na opravu pozemní komunikace přes rybník Malá Kuš. OZ bylo seznámeno s rozpočtem ve výši 47 947,20,- Kč bez DPH od firmy Služby – Mechanizace Zemní práce pan Radek Šimsa. - Na základě požadavku Svazu měst a obcí ČR a v souvislosti s novelou zákona o vyšších platech pro státní zaměstnance, který je v platnosti od 1. 4. 2015, OZ odsouhlasilo platy starosty, místostarostů a zastupitelů obce nezvyšovat. - OZ odsouhlasilo nákup materiálu na opravu pohostinství „Zábořská hospůdka“, oprava toalet a kouřovodu. - OZ bere na vědomí rozpočtové změny č. 2, 3 a 4/2015. Pokračování na straně 8 = = =>
Číslo 2/2015
Cestování do vzpomínek – 70 let od konce II. světové války v Evropě Letošní 70. výročí osvobození patřilo v naší republice k významným oslavám a vzpomínkovým aktům. Dostalo se zaslouženého povýšení válečným veteránům, konvoje dobové vojenské techniky projížděly našim územím, megaoslavy uspořádala Plzeň, Praha či Brno, ale úžasné byly i akce v nedaleké Blatné a ve Lnářích. Pojďme si tedy připomenout události, které proběhly před tolika roky v naší obci. Oficiálně je uchovává Zábořská kronika, a to díky dodatečným zápisům pana Josefa Oberreitera (dopisoval události zpětně poté, kdy se Němci zabavená kronika obce v roce 1947 vrátila z Prahy nepoškozená a on byl zvolen kronikářem, tj. v březnu 1948): „Počátkem roku 1945 byla válka pro Němce beznadějně ztracena. Fronty se pomalu přibližovaly. Nad obcí bylo často ve dne vidět svazy amerických bombardovacích letadel, za noci pak bylo slyšet a vidět na obloze účinky náletů. Po přiblížení fronty k šumavským hranicím byla zvětšena činnost letectva. Pouhým okem bylo vidět skupiny letadel kontrolujících trať Horažďovice – Strakonice. Občas bylo slyšet i výbuchy bomb, granátů i kulometnou palbu z prostoru horažďovického nádraží a přilehlé trati. Účinek byl někdy tak značný, že v obci se třásly dveře a okna. Obcí táhly bez cíle proudy německých uprchlíků od východu. V lesích ožili partyzáni, skupina se jich skrývala v lese u Kuše. 24. dubna přijela do obce skupina asi 120 německých uprchlíků z Brna, zabrali celou školu. V obci musela být pro ně uspořádána sbírka jídelního náčiní. Fronta byla již na úbočích Šumavy, bylo zřetelně slyšet občas i kanonádu. Němci přijímali tyto zprávy plni zoufalství, jako bezdomovci a lidé bez cíle, my naopak plni radosti, že se zbavíme otroctví a v nejbližších dnech nebo hodinách se dočkáme svobody. Tento den přišel – byl jím 5. květen 1945. Pátý květen 1945 byl posledním dnem okupace a současně prvním dnem nové svobody. V dopoledních hodinách toho dne dostala se do zdejší obce z Blatné zpráva o vyhlášení československé samostatnosti. Tuto zprávu potvrdil v poledních hodinách pražský rozhlas volající o pomoc Praze. V obci byly vyvěšeny hned československé státní vlajky, německé nápisy byly zabíleny. V obci se ustavil místní národní výbor a převzal správu obce. Předsedou MNV byl Josef Řišský, člen finanční stráže, členy MNV byli Vít Hrubeš, kamenosochař č. 31, Václav Kaizr, cestář č. 39, Josef Oberreiter, ředitel měšťanské školy č. 68 a Antonín Pokorný, zemědělec č. 13. Revoluční národní výbor zasedal ve dne v noci v kampeličce. Na ochranu obce byla utvořena z příslušníků armády v obci strážní jednotka Niva. Jejím velitelem byl Emanuel Kulovaný, odborný učitel. Jednotka byla vyzbrojena zbraněmi odebranými německým uprchlíkům, některým německým vojákům a později přísunem z Blatné. Na okraji obce byly stavěny hlídky, které kontrolovaly podezřelé osoby a vozidla. Německé vojáky předávaly do sběrného tábora
Strana 2
v Blatné. Obcí procházely osoby různých národností, vracející se z koncentračních táborů, z pracovního zavlečení nebo z front domů. V neděli 6. května ve 3 hod. odpoledne přijelo do obce směrem od Čečelovic 36 amerických tanků. Byly srdečně přivítány a vojáci občerstveni. Obcí projely směrem na Vrbno a Pole. Obyvatelstvo si oddychlo, neboť se cítilo bezpečněji proti zbytkům ozbrojených německých esesmanů snažících se proniknout na západ. 18. května přijel do obce útvar amerického dělostřelectva. Byl ubytován ve škole, v hostinci u Říhů a soukromě po domech. Zůstal zde několik týdnů. Později přijela ještě americká pěchota. 20. července odjeli z obce poslední vojáci, s nimi odjeli i němečtí uprchlíci.“ O neoficiální vzpomínky jsem tedy poprosila u Říhů, o nichž je v kronice zmínka. Miloslav Říha a Věra Veselá byli v té době dětmi, jejich tatínek vojákům překládal. Na sále u Říhů měli Američané polní kuchyni pro více než 50 vojáků. Bydleli nejen u Říhů, ale např. i u Linhartů, Klepsů, Hakrů, Divišů. Na sále byly postaveny tři varny a zásobování přijíždělo pravidelně od Blatné. Vojáci nikoho o nic neobírali, naopak nabízeli i ochutnat ze svého – vařilo se z konzerv, vejce na špeku. Nejlepší byly kompoty. Náš děda, coby desetiletý, pamatuje, že oficíři chodili střílet do skály pod Kolmaňákem z revolverů, což kluky fascinovalo. Teta Věrka zase nezapomene na strach, který zažila jako dvanáctiletá dívka, když se vracely se spolužačkou od Podkostelního a proti nim na Vrbno jely asi tři tanky – bály se, netušily ani, že jsou americké. Když na Kolmaňáku viděly, jak jde za tanky průvod a lidé mávají, věděly, že strach mít nemusejí. S úsměvem pak oba vzpomínali na zamilovanou romanci Růženky Kolmanové, která se zakoukala do jednoho z vojáků. Nejdříve ji všichni odsuzovali, ale nakonec jí i rodiče přáli, aby do Ameriky odjela. Vše ale filmové konce nemá - Růženka se za vojáka neprovdala. Je dobré nezapomínat a snad souhlasíte se mnou – vzpomínky oprašovat a uchovávat je v sobě s úctou k našim předkům, se zájmem k naší historii a kultuře. Vždyť povědomí o naší minulosti z nás dělá zodpovědné k naší budoucnosti. Jitka Říhová
Moji američtí přátelé 70 let od konce 2. světové války v mnohém z nás vyvolává vzpomínky na události, které následovaly. Nejinak tomu bylo i v myslích mnoha amerických vojáků, kteří přežili i vylodění na krvavé francouzské pláži Omaha beach a kteří v našem kraji končili svou válečnou pouť. Dokladem toho je i dopis tehdy určený poštmistrovi v Blatné, který v únoru 1987 poslal John Snyder z Lewisburgu v Pensylvánii. Byla jsem požádána o překlad a odpověď, a tak začalo moje několikaleté přátelství se dvěma bývalými americkými vojáky, kteří prožívali dva první poválečné měsíce v Záboří. Ve svém dopise John Snyder vysvětloval, že začal sepisovat pro svá vnoučata válečné vzpomínky a sestavovat fotoalbum z míst, kudy
Číslo 2/2015
prošel. Psal, že měli stanoviště v Záboří, blízko Blatné v Československu. Prosil o zaslání pohlednic či fotografií ze zmíněných míst. V jednom z dalších dopisů žádal o zprostředkování kontaktů s lidmi, které poznal.
John Snyder v roce 1942 (vlevo) a v roce 1989. Po všechna ta léta mu utkvělo v mysli jméno rodiny Klepsových, o jejichž osud se velmi zajímal. Abych splnila jeho přání, snažila jsem se je vyhledat, ale omylem jsem zaklepala na dvoře jiného stavení, a sice č. p. 29, kde bydleli Hakrů (Vokrojů). Moje snažení nevyšlo naprázdno, i zde jsem se dozvěděla o jiných pěti vojácích, kteří se s rodinou stýkali a kteří napsali své adresy na dřevěnou dózu společně s přáním (v překladu): „Kéž Bůh je vždy s vámi. Od pěti vděčných Američanů.“ Byli to Ellsworth Liese z Rochesteru N.Y., John Molnar z Clevelandu v Ohiu, Paul Walencik z Pontiacu v Michiganu, Richard Huber z Allentownu v Pensylvánii a James Hoogenboom z Goshenu v Indianě. Adresy jsem si opsala a zaslala je Johnu Snyderovi. Všem napsal a snažil se o nich získat nějaké informace. Zjistil, že Paul P. Walencik zemřel v roce 1980, Richard Huber se rozvedl, o dalších dvou se nic nedozvěděl. Jaké bylo moje překvapení, když jsem obdržela dopis od posledního jmenovaného Jamese Hoogenbooma. Od Johna Snydera získal moji adresu a hned v prvním dopise oznamoval, že by moc rád Marie Hakrová Vokrojová navštívil Záboří i Blatnou. s americkým vojákem Vzpomínal na dobroty p Hakrové, na její bramboračku, buchty a míchaná vajíčka, což byla vítaná změna oproti vojenské stravě. Prosil, zda by mohl přijet a pobýt u nás. Ještě v témže roce přijel na několikadenní návštěvu se svým holandským přítelem.
Strana 3
Společně jsme navštívili Vokrojovy, bylo to tak šťastné a dojemné setkání po 45 letech. Vyměňovali si vzpomínky a povyprávěli o svých osudech za pomoci tlumočení pana Augustina. James svoji návštěvu Blatné po dvou letech zopakoval s americkým přítelem. Moc mu chutnala česká kuchyně, takže jsem posílala Jamesově ženě Betty různé kuchařské předpisy. James měl v plánu další návštěvu i se svou ženou, k té ale již bohužel nedošlo. Ale psaly jsme si spolu, pracovala jako učitelka v mateřské školce. V roce 1990 mně napsal Richard Snyder, že tatínek zemřel a on i jeho matka děkují za přátelství prokazované jeho otci. Další léta jsem udržovala čilou korespondenci už jen s Jamesem Hoogenboomem a jeho Betty (na fotografii vpravo), a to do doby, než oba odešli. V krátkém sdělení nelze popsat všechny podrobnosti a zážitky, to by bylo na dlouhé povídání. Zbyly jen milé vzpomínky. Text Mgr. Zdeňka Gutwirthová, fota z archivu Zdeňky Gutwirthové a Marie Markové
Den dětí v Záboří Dne 7. června proběhl pod patronátem místních hasičů v Zaboří dětský den. Jako tradičně se začínalo za sportovní halou, kde už na děti čekala Markéta s divadelními barvičkami, aby dětem namalovala legrační obličeje. Zejména chlapcům se moc líbilo zahrát si na opravdové hasiče a vyzkoušet, jak funguje nová cisterna. Po cestě plnily děti různé úkoly. Pomáhaly Popelce, učily se ošetřovat rány a zlomeniny. U námořníků svedly vodní bitvu a vyzkoušely svoji mušku při sestřelování plechovek. Poslední zastavení bylo u klaunů, kde musely předvést parádní kotoul a zaskákat si panáka. Na každém stanovišti čekala na děti zasloužená odměna. Cíl naší cesty byl jako vždy pod lípou. Tam už bylo připravené občerstvení: buřty, limonády a nanuky. Poděkování patří nejen hasičům, ale i všem ostatním, kteří se podíleli na organizaci a průběhu dětského dne. Text Olga Mertová, foto Jiří Balek
Číslo 2/2015
Strana 4
Aktuality ze školních škamen
Výtvarné soutěže
Už je tu čas, kdy poslední zvonění zní …. Notoricky známá píseň tradičně doprovází žáky devátého ročníku na poslední cestě po školních zábořských schodech. Vám se dostává toto číslo do ruky v momentě, kdy již dojemné loučení mají žáci posledního ročníku za sebou. Dříve než se ale škola vyprázdnila, odehrál se tradiční školní scénář. Žáci doháněli poslední resty, odpočívali na školních exkurzích, mnoho z nich reprezentovalo školu v soutěžích. V letošním roce zazářili naši žáci hlavně v matematických soutěžích, a to dokonce na krajské úrovni. Žák 3. ročníku Vítek Flaška vyhrál okresní kolo a získal 3. místo v krajském kole soutěže Matematický klokan. Stanislav Kučera z 9. třídy obsadil 6. místo v krajském kole matematické olympiády. Žák 7. třídy Šimon Kučera byl v okresním kole Matematického klokana třetí. Navíc zabodoval i v okresním kole Biologické olympiády, kde obsadil pěkné 5. místo. O výtvarných talentech se více dozvíte v samostatném článku, reporty z atletických soutěží přineseme v příštím čísle Zábořského zpravodaje. A máte se na co těšit, Zábořákům zase na krku cinkalo několik medailí, dokonce i z nejcennějšího kovu! Na závěr popřejme všem žákům poklidné prožití letních prázdnin a načerpání sil do dalšího školního roku, deváťákům hlavně mnoho úspěchů v jejich nových působištích. MG
Zvířátka, jak bydlíte v přírodě? Toto téma uslyšeli žáci v naší škole a pustili se pilně do malování. Zjišťovali, jaké jsou domečky jednotlivých zvířátek a co je pro ně typické. Za své snažení byli náležitě odměněni. V kategorii 1. a 2. třídy obsadil Jonáš Kohout 1. místo, Jan Finěk 3. místo a Anna Miklasová obdržela čestné uznání. V kategorii 3. – 5. třídy se Dominik Majer umístil na 3. místě a Eliška Říhová získala čestné uznání. V kategorii 6. a 7. třídy zvítězila Zuzana Baštová, 2. místo obsadil Štěpán Říha a čestné uznání získala Nikola Metličková. V kategorii 8. a 9. třídy obdržela čestné uznání Klára Končelová. Všichni výherci si převzali hodnotné ceny 26. 5. 2015 v ambitu Domova pro seniory v Blatné, kde si také zasoutěžili v mnoha disciplínách. Doprovodným programem bylo vystoupení žáků ZUŠ Blatná. Na všechny výherce ještě čeká výlet, který se uskuteční v příštím školním roce. Velké blahopřání patří také žákyním, které se umístily na předních místech ve výtvarné soutěži Požární ochrana očima dětí. V okresním kole získala 2. místo v kategorii ZŠ 1 Marie Machová, 3. místo v kategorii ZŠ 2 obsadila Julie Balková. V kategorii ZŠ 3 vyhrála Adéla Krejčová a 2. místo získala Anežka Honsová. V kategorii ZŠ 4 se umístila na 3. místě Simona Šourková. Ve středu 24. 6. 2015 převzaly dívky ceny v HZS Strakonice. Doufáme, že i v dalších letech si povedou stejně dobře. Marcela Morávková, Šárka Kučerová
Dětský den
Výlet do Německa
Po několikadenních přípravách nastal 29. květen, což znamenalo, že bude ve škole dětský den. Tentokrát to pro nás nebyla jenom zábava, ale i povinnosti. Hned ráno jsme i přes nepřízeň počasí vše připravily a čekali nejen na děti z mateřské školky, ale i na ty větší ze školy. Děti se mohly těšit na spoustu zajímavých stanovišťopičí dráhu, závody s vodou, kopání míčem na bránu, stavění věží ze suchých housek a spoustu dalších. Když soutěžící nasbírali dostatečné množství razítek na své soutěžní kartičky, mohli si vybrat hodnotné ceny. Dětský den se nám povedl a doufáme, že se všem dětem líbil. Žákyně 9. ročníku, foto Šárka Kučerová
Žáci ZŠ Záboří si udělali výlet do Německa. Odjíždělo se 11. května brzy ráno, abychom dojeli do Německa v hodinu, kdy se otvírá místní ZOO. Cesta byla dlouhá, ale slečna průvodkyně (Markéta Havlová) nám ji pěkně zpříjemnila různými kvízy, které všechny bavily. Jako první jsme v Německu navštívili město Norimberk, ve kterém naše první kroky směřovaly do ZOO, kde jsme viděli delfínovou show. Následovala prohlídka města a středověké mučírny, kde jsme mohli vidět cely pro vězně a mnoho nástrojů, které sloužily k mučení vězňů. Po ukončení prohlídky jsme měli rozchod, abychom mohli ochutnat nějaké dobroty a hlavně zmrzlinu, která byla jedním slovem úžasná. Norimberk jsme opustili okolo páté hodiny a naším autobusem jeli na internát, kde na nás čekala teplá večeře. Po večeři jsme šli na pokoje a po 21. hodině byla večerka.
Číslo 2/2015
Strana 5
Ráno po krásné noci nás čekala bohatá snídaně a po ní cesta do Legolandu. Hodinová cesta byla za námi a my se strašně těšili na atrakce a všechno, co k Legolandu patří. Paní průvodkyně nám rozdala vstupenky a my vešli do krásného světa vyrobeného jen a jen z lega. Bylo nádherné vidět ty šťastné a nadšené tváře. Všem se nejvíce v Legolandu líbila osmimístná loď, která vjela nejdřív do jeskyně, kde stříkala voda, a potom vyjela na veliký kopec, ze kterého sjela do jezera, a všichni byli v ten okamžik strašně mokří. Byly tam ale i jiné atrakce (např: Lego X-Treme, Lego Drak...). Po skoro šesti hodinách jsme nastoupili opět do našeho zeleného autobusu a hurá domů. Bylo nás ale mnoho, kteří bychom zde ještě nějakou dobu zůstali a návrat k rodičům o něco posunuli. Do Záboří jsme přijeli ve 23 hodin. Po náročné cestě jsme všichni brzy usnuli, abychom byli ve středu ve škole opět jako rybičky. Monika Poláková, 9. ročník Není koncert jako koncert Ve středu 24. června 2015 se uskutečnil ve školní jídelně koncert pro žáky základní školy. Na tom by nebylo nic divného, ale přesto byl koncert něčím neobvyklý. Účinkující byli sami žáci školy. Ve škole již mnoho let působí pobočka Základní umělecké školy Blatná. Naši žáci mají možnost navštěvovat dva obory – výtvarný a hudební. A právě žáci hudebních oborů připravili společně s panem učitelem Vít Bašta a Martin Řanda Kopřivou pro své spolužáky téměř hodinový koncert, na kterém zazněly klasické i moderní melodie hrané na flétny, trubku a varhany. Vyvrcholením bylo vystoupení pana ředitele Škanty na dudy. Kromě našich dud zahrál také na dudy středověké keltské. Je chvályhodné, že se i v dnešní době najde v tak malém počtu žáků dostatek muzikantů, kteří jsou schopni a ochotni rozdávat radost z hudby druhým. Text a fotoVáclav Špatný Výlet 6. třídy do Plzně „Červen je ve znamení školních výletů a my, žáci 6. třídy, jsme letos vyrazili vlakem do Plzně. Cesta rychle uběhla hlavně díky tomu, že jsme měli kupé jen pro sebe a mohli jsme hrát hry a nerušeně si povídat. K ZOO jsme se přemístili tramvají, kde jsme měli možnost seznámit se
s prací revizora MHD. V naší skupině se naštěstí žádný černý pasažér nevyskytl. Po krátké cestě krásně opraveným lochotínským parkem jsme byli konečně u cíle. V první chvíli to vypadalo, že stejný nápad jako my měla i většina škol ze širokého okolí – před vstupem se mačkaly davy dětí a učitelů a my jsme si vystáli pěknou frontu, než jsme si mohli zakoupit vstupenku. Ze zvířat nás tradičně nejvíc zaujali lvi, opice a žirafy. Také jsme si zkusili, jestli běháme rychleji než gepard a kdo je vyšší než tučňák. Po krátkém obědě v místní zahradní restauraci a prohlídce expozic Podzemí a Amazonie jsme se přemístili do Dinoparku, kde jsme mezi dětmi z mateřských škol řádili skoro dvě hodiny. Mezi prolézáním a klouzáním jsme stihli i 3D film o dinosaurech. Zpátky na vlak jsme šli po svých, cestou jsme si prohlédli synagogu a náměstí, u muzea zjistili, co má s Plzní společného Spejbl a Hurvínek. Kochali jsme se bohužel moc dlouho, takže posledních pár metrů před nádražím jsme už nešli, ale spíš letěli. Ve vlaku jsme se pak celou cestu mačkali na chodbičce, sice udýchaní a zpocení, ale moc spokojení. Žáci 6. ročníku, foto Šárka Kučerová Projekt v SOU Blatná Je všeobecně známo, že dnešní děti si výborně rozumí s mobilem nebo počítačem, ale když mají zatlouct hřebík nebo uříznout prkénko, nastanou potíže. I odborníci z Evropské unie usoudili, že je třeba s tím něco dělat, a tak vznikl Program pro rozvoj technického vzdělávání, do kterého se zapojila i naše škola. Několikrát do roka přijede pro žáky 7., 8. a 9. ročníku autobus, který je odveze do SOU Blatná. Tady se pak pod vedením zkušených mistrů i místních žáků celý den měří, vrtá, řeže a šroubuje a pod rukama dětí z naší školy se postupně rodí malá autíčka, trakaře, letadla a další krásné výrobky. Je třeba přiznat, že holkám jde to vyrábění někdy o poznání lépe než klukům, ale zvládnou to nakonec všichni. Text a foto Šárka Kučerová
Číslo 2/2015
Strana 6
Vzpomínka na Standu Hrubého 18. května 2015 opustil tento svět Standa Hrubý. NaNavždy zůstane v našich vzpomínkách jeho svérázný smysl pro humor, nikdy nezapomeneme na jeho vyprávění z cest po mnoha exotických zemích, budou nám chybět pochoutky, které vždy s chutí připravoval. Standa byl pyšný na obec, ve které žil, s hrdostí nosil na sobě zábořský dres v mnoha volejbalových kláních. Svůj láskyplný vztah k Záboří vyjádřil i v textu, který napsal při svém středoškolském studiu, které již bohužel nestačil dokončit. Při čtení následujících řádků všichni určitě věnují Standovi tichou vzpomínku. Jsem si jist, že si ji i za svůj poměrně krátký život zaslouží! MG
ostře kontrastují s oslnivou bělostí kostelních zdí, na nichž tančí svou pantomimu stíny vrhané větvemi, skrz něž prosvěcují poslední paprsky končícího dne. Stanislav Hrubý
Čardodějnicko-májové události Jak už tomu bývá, 30. dubna se do Záboří slétají čarodějnice, aby celou Filipojakubskou noc rejdily u ohně a škádlily děti. Letos ty dámy byly vcelku pokrokové, módní kreace jdou vidno s dobou, modernizace se nevyhnula ani základnímu dopravnímu prostředku. Kdepak – koště bez řídítek je dneska prostě už „out“. A nejvíce je zdobil upřímný úsměv. Takže zatímco se již od dob Keltů lidé čarodějnic velmi báli, naše děti z nich byly nadšené, zvládaly s přehledem připravené úkoly a užívaly si s nimi všemožné radovánky – zábořské čarodějnice jsou totiž bezesporu skvělé „baby“.
Mé oblíbené místo Obec Záboří, mé bydliště i rodiště, má svým návštěvníkům bezesporu co nabídnout. Díky své poloze uprostřed krásné přírody nabízí tolik malebných míst a tajuplných zákoutí, až se mi příčí dát některému přednost před ostatními. Jedno z nich je však zásadní, jelikož se tady utvářela historie obce. Je to okolí našeho kostela. Přijdu-li ke kostelu hlavní branou, dýchne na mne atmosféra starých dob. Po pravici hrdá tvrz, po levici majestátní věž zvonice, před sebou klenutý portál s kovanou branou a tři omšelé schody po staletí ošoupávané nohama věřících, to všechno vyvolává dojem, jako by se tu zastavil čas. Kostel sám, zasvěcený Petru a Pavlu, je bílá, ranně gotická stavba na návrší s červenou střechou, vitrážovými okny a kovanými dveřmi, jakoby obklíčená mohutnými staletými kaštany, jejichž stín přímo vybízí k odpočinku. Když kostel obejdu, otevře se mi na severozápad úchvatný výhled do kraje. Hladiny četných rybníků se lesknou na slunci jako hrst mincí rozhozená ledabyle po krajině. Rozcuchané vršky, hluboké lesy a veselé remízky, potůček, který se jako klikatá stříbrná nitka vine od rybníka k rybníku. Vesnice a vísky, některé pyšně trůnící na kopcích, jiné jakoby schované v četných údolíčkách, a na horizontu majestátní Brdské kopce. Jen málokde byla příroda tak štědrá k oku návštěvníka jako tady. Svah hned pod mýma nohama je porostlý duby a břízami, křovinami a vysokou travou. Zpěv ptáků, kteří tu hnízdí, kvákání kachen dole na rybníku, bzučení nesčíslných myriád hmyzu a šustot drobných zvířátek v trávě - to všechno je důstojný hudební doprovod velebné scenerie, kterou mám před sebou. A když se slunce skloní k západu, ožívají v jeho paprscích svatí, zobrazení ve starobylých vitrážových oknech a
Čarodějnická hromadná doprava! A že chlapi v žádném případě nemohli zůstat pozadu, nezbývalo jim než se ukázat opravdu pořádnou 22 metrů vysokou májkou, kterou poté samozřejmě do rána uhlídali. To aby nedošla k úhoně májka a ani jejich pověst. Tentokrát si při stavění máje na své přišli i malí kluci. Její stavění totiž bylo svěřeno speciální technice - aby takový krásný modrý jeřáb zatarasil naši náves, to se jen tak nestává. A jak už to bývá, od ohně vysychá v krku a z práce zakručí v břiše. Nechybělo tedy pivo, limča ani voňavé buřtíky. A že jste tam nebyli? Nevadí, přinášíme Vám závdavkem alespoň pár fotografií, které přiblíží atmosféru a můžou rovněž sloužit i jako pozvánka na příští rok. Na zábořské návsi na shledanou! Text Jitka Říhová, foto Roman Říha
Číslo 2/2015
Strana 7
Z činnosti TJ ZD Záboří Sport je svým způsobem specifický. V momentě, kdy je kalendářní rok teprve v polovině, většina sportovních soutěží končí. I z tohoto důvodu sportovci bilancují v létě. Stejně je tomu i v TJ ZD Záboří, neboť většina oddílů zakončila své sezóny právě nyní. Tenisté v současné době finišují v KP II, kolo před koncem jim patří 5. místo z 8 účastníků. Pokud se jim podaří v závěrečném kole zvítězit s posledními Dačicemi, budou pokračovat ve stejné soutěži i příští rok. Stolní tenisté tradičně atakují medailové pozice, letos bohužel skončili těsně pod nimi na nepopulárních „bramborách“. Hokejisté tentokráte na nejvyšší příčky v Šumavské hokejové lize nedosáhli, skončili pátí. O činnosti volejbalistů a turistů se dozvíte v samostatném článku. Mohlo by se zdát, že malinko stranou zůstává oddíl ZRTV. To ale rozhodně není pravda! Jeho členky to dokázaly na výroční schůzi TJ, kde se pochlubily originálním tanečním číslem. Pokud jste ho propásli, nesmutněte. Další možnost shlédnout toto opravdu povedené vystoupení budete mít na zábořské pouti pod lípou. Tímto jsme se dostali k výroční schůzi TJ ZD Záboří, která se konala 11. dubna v KD v Záboří. Nechci Vás zatěžovat podrobnostmi, ale za zmínku rozhodně stojí fakt, že členové TJ odsouhlasili nové stanovy jednoty. Ta bude používat nový název TJ ZD Záboří, z.s. Zkratka za názvem znamená „zapsaný spolek“. Tělovýchovné jednoty se totiž podle nového občanského zákoníku stávají spolky. Na závěr bych chtěl popřát všem sportovcům, aby na slunečních paprscích nabrali mnoho energie do další sportovní činnosti a drželo se jich zdraví a štěstí. MG Pochod do Bělčic Nějak se nám zdá, že čas plyne moc rychle. Uplynul celý rok od první návštěvy Bělčic a nám se zdálo, že jsme tu byli nedávno. Rádi bychom zavzpomínali na loňský pochod, kdy jsme navštívili bělčický kostel, muzeum Ladislava Stehlíka, kostel v Újezdci a meteorologickou stanici v Kocelovicích. Letos jsme naplánovali prohlídku malé sklárny pana Vlasáka a zpáteční cestu na Závišín. Do Bělčic jsme dorazili ráno malou lokálkou z Blatné. Vydali jsme se směrem ke sklárně. Přivítala nás milá paní Vlasáková. Všichni se zájmem pozorovali, jak pan Vlasák z kousku rozpálené hmoty vyfoukne krásný džbánek nebo pohárek. Děti byly nadšené a dospělí si koupili i nějaký dárek pro radost. K vidění byly repliky historického skla, převážně renesančního, ale i sklo pro běžné užívání. Ze sklárny jsme se vydali k domovu směrem na Závišín. Minuli jsme mlýn, ze kterého krátce chodil do bělčické školy malíř Mikoláš Aleš. V malebné vesnici Závišín hlídá rybník vodník a v lesích směrem na Blatnou leží místo zvané Lopatárna. V časech minulých se zde vyrábě-
ly dřevěné lopaty. Později zde byl postaven mlýn a vodní pila. „Vždyť jsou to bezdědovické chalupy, roztroušené mezi olšemi, kolem Závišínského potoka pod borovým lesem“. Věta z knihy Země zamyšlená krásně popisuje obec Bezdědovice, která má asi 320 obyvatel. Zlatonosné naplaveniny Závišínského potoka stály za vznikem této obce a první zmínka o ní se datuje k roku 1186.
Májové počasí nám přálo a pochod jsme zakončili obědem v blatenské hospodě. Obě cesty do Bělčic měly jedno společné: spokojenost účastníků a dobrý pocit z hezky stráveného dne. Těšíme se, že se k nám příště přidají zase další turisté! Text Marie Antonyová, foto Olga Mertová
Volejbalisté naposledy zasmečovali Nebojte se, titulek nenaznačuje, že byste v Záboří již nikdy neslyšeli hlasité údery míčů. To jenom okresní přebor 2014/2015 dospěl ke svému finále. Muži po špatném začátku mocně finišovali a nakonec jim k medaili chyběl pouze jeden vyhraný zápas. Když vezmeme v úvahu, kolik zápasů zbytečně prohospodařili, nezbývá než si smutně povzdechnout. Jejich ženské protějšky měly pro změnu do soutěže výborný start a chvilku to dokonce vypadalo, že by ani stupně vítězů nemusely být utopií. Ale rok 2015 je nezastihl zrovna v životní formě, a tak nakonec pouze zopakovaly loňské slušné 7. místo. Ale přeci jen, ambice byly u obou týmů maVolejbalistky, jak je neznáte! linko větší. Závěr vyplní jako vždy pozvánka na tradiční turnaj smíšených družstev Zábořská smeč, který se uskuteční 22. srpna 2015 na kurtech za sportovní halou. Srdečně Vás zvou volejbalisté Text MG, foto Lucie Krejčová
Číslo 2/2015
Strana 8
Z jednání OZ – pokračování ze strany 1 8. 6. 2015 – projednáva projednávané body - V souvislosti s přidělením dotace z operačního programu životního prostředí na akci a projekt zateplení ZŠ, sportovní haly a školní jídelny rozhodlo OZ uzavřít následující smlouvy a pověřilo starostu jejich podpisem: a) Objednávka cenové nabídky na projektovou dokumentaci – stavební část, položkový rozpočet, výkaz výměr pro potřeby tendru a průkaz energetických náležitostí budovy. Zhotovitelem akce je firma ENERGOMEX s.r.o., Uralská 6, 160 00 Praha 6 – cena 195 000,- Kč bez DPH. - V souvislosti s přidělením dotace z operačního programu životního prostředí na akci a projekt zateplení ZŠ, sportovní haly a školní jídelny rozhodlo OZ uzavřít následující smlouvy a pověřilo starostu jejich podpisem: a) Smlouva na organizaci zadávacího řízení akce – cena služby je 1% z celkových uznatelných nákladů. b) Speciální plná moc k zastupování v rámci zadávacího řízení. c) Příkazní smlouva o výkonu technického dozoru investora – cena služby je 3% z vysoutěžené částky. d) Dodatek č. 1 ke smlouvě o výkonu technického dozoru investora. Všechny smlouvy v bodě č. 3, budou uzavřeny s firmou TENDRA spol. s.r.o., Legionářů 72, 276 01 Mělník. - OZ schvaluje rozpočtovou změnu č. 6/2015. - OZ odsouhlasilo prodloužení nájemní smlouvy paní Grecové na garsonku na další rok. - Starosta obce informoval zastupitele o přípravě zábořské pouti, která se bude konat dne 4. 7. 2015. - OZ bere na vědomí rozpočtové změny č. 5/2015. Za zastupitelstvo Pavel Marek
Významného výročí se dožívají Červenec Srpen
Září
Linhart Bohumil Linhartová Růžena Helma Václav Klečka Jaroslav Hrubá Marie Hrba Karel Říha Miloslav Klečková Jindřiška
87 let 85let 92 let 70 let 65 let 60 let 80 let 70 let
Obec Záboří přeje všem jubilantům pevné zdraví!
Výročí svatby
Dne 13. září 2015 tomu bude již neuvěřitelných 65 let, kdy uzavřeli manželství Bohumil a Růžena Linhartovi, Záboří č. p. 28. Popřejme oběma manželům ještě mnoho společně strávených let!
Změna otevírací doby pošty v Záboří Upozorňujeme všechny občany, že pobočka České pošty v Záboří mění své otevírací hodiny následovně: Pondělí: 7. 30 - 11.30 Úterý: 7. 30 - 11.30 Středa: 7. 30 - 11.30 Čtvrtek: 7. 30 - 11.30 Pátek: 7. 30 - 11.30 Sobota: zavřeno Neděle: zavřeno
Na celkových finančních nákladech tohoto vydání zábořského zpravodaje se podílela firma:
Čtvrtletník vydávaný Obcí Záboří. Redakční rada: Jaroslava Vodičková, Jitka Říhová, Jaroslav Vorba, Pavel Marek, Michal Gutwirth. Náklad: 200 výtisků. Adresa: Obec Záboří, Záboří 88, 387 34 Záboří, tel. 383 494 333, e-mail OÚ:
[email protected], redakce:
[email protected]. Tisk: Blatenská tiskárna, s.r.o. Povoleno MK ČR E 17553 Uzávěrka příštího čísla: 1. 9. 2015
