Klegováček č.4 2014/2015
Projektový den s Portugalcem – neformální výuka Ve středu 27.5.2015 se 15 vybraných žáků ze 7.-9. ročníku stalo součástí Projektového dne na naší škole. Zahraniční student z Portugalska Tiago měl pro nás připravený bohatý program. Celé dopoledne probíhala komunikace výhradně v angličtině, Tiago nás seznámil se svou zemí, zvyky, kulturou. Přinesl nám ochutnávku vlastnoručně vyrobené limonády a sladkostí. Abychom jen neseděli, byli jsme se venku odreagovat pohybovými aktivitami. Následoval kvíz, ve kterém jsme si ve vylosovaných týmech ověřili, jak jsme dávali pozor a kolik si toho pamatujeme. Odměnu si zasloužili všichni. Tiago nás učil portugalské jazykolamy a my ho na oplátku naučili některé české. Na závěr jsme vymysleli a natočili na kameru pozdrav pro děti do základní školy v Portugalsku. Tato akce proběhla v rámci projektu Erasmus+ a Rodilí mluvčí do škol. Za zúčastněný tým Bc. Pavlína Palarczyková, učitelka Aj
7.A - Čvandová Adéla, Pěronková Kateřina, Štefková Tereza 7.B - Marková Patricie 8.A - Borovičková Michaela, Zahoranská Sandra 8.B - Dvorjančanský Adrian, Kubica Denis, Starý Matyáš 9.A – Baudiš Jiří, Drozdová Zuzana, Ságnerová Nikol, Slavická Vendula, Zachara Dominik 9.B – Pavličík David
1
Navštívili jsme památník v Hrabyni Při příležitosti 70. výročí osvobození a ukončení II. světové války navštívili v pátek 22. 5. 2015 vybraní žáci 9. tříd Památník II. světové války v Hrabyni a Areál československého opevnění v Hlučíně – Darkovičkách. Po absolvované prezentaci a přednášce v hrabyňském muzeu týkající se československého protifašistického odboje žáci zhlédli výstavu a poté vyplňovali pracovní listy zaměřené na čs. odboj.
Následovala hlavní část programu – návštěva a prohlídka Památníku II. světové války. Na závěr žáci opět pracovali ve dvojicích na zadaných úkolech v pracovních listech. Poté jsme se autobusem přepravili do Hlučína – Darkoviček, kde nás čekali dva průvodci, kteří si nás rozdělili na dvě menší skupinky a my se tak mohli bez problémů vměstnat do jednoho z bunkrů a prolézt si jeho veškeré části. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého nejen z vojenského hlediska, ale i řadu informací ohledně důmyslně vybudovaného opevnění nejen v tomto slezském regionu, ale i v celém tehdejším československém pohraničí. Mgr. Jan Číhal
2
Poprvé u moře Byla jedna housenka, která se chtěla podívat k moři. Netušila ale, jak se tam má dostat. Jednou se tak toulala po světě a narazila na letiště. Omylem se připletla do kufru. Housenka nic neviděla, protože spadla mezi oblečení. Rozhodla se tedy, t že si zdřímne. Asi po šesti hodinách se vzbudila. Zjistila, že je v hotelu. Vyšla z hotelu ven a putovala pořád dál a dál. Najednou y. Uvědomila si, že je v Řecku na pláži. spatřila pláž a vlajky.
Uviděla moře, byl to pro ni nejlepší zážitek v životě. Jediný problém byl, že neuměla plavat. Ale bylo jí to jedno. Hlavně že viděla moře. Každý den se pravidelně dívala na lidi, jak plavou, hrají si, stavějí z písku hradby. Po týdnu se housenka musela vrátit domů. Opět vlezla do kufru s oblečením, a tak se dostala domů. Všem svým přátelům vyprávěla svůj příběh a žila šťastně až do smrti. Dan Řehák, 7.A
3
Bajky Žába a moucha Žába snědla mouchu a čekala na další. Letěla další moucha a řekla kurážně: „Já tě vidím, žábo!“ „Prosím, já žába tě neslyšela, pojď blíže,“ pravila žába. „Ne! Moucha jsem, ale nejsem hloupá. Můžeš mě sníst, ale pokud vyhraješ,“ křičela moucha. Žába doskákala doskáka blíže, už se olizovala a řekla: „Zahrajeme si hru. Jedenkrát obleť rybník a pak se vrať!“ „Dobře,“ řekla dobrodružně moucha. Moucha tedy obletěla rybník a vrátila se. „Hotovo!“ řekla moucha. Teď moucha přikázala žábě: „Teď ti dám úkol já. Doplavej na samotné motné dno rybníka a dones mi kládu.“ Žába doplavala na dno a uviděla kládu. Snažila se ji vytáhnout, ale nepovedlo se. Vrátila se na hladinu, ale moucha nikde. Moucha nad žábou vyzrála. Žába zuřila. Kořist zvítězila nad lovcem. CHYTŘEJŠÍ VYHRÁVÁ. Tereza Hajduková, 7.A
Oslík a kůň U stáje stál oslík a požíral si trávu. Uviděl ho kůň a začal se mu posmívat: „Ty ale vypadáš, osle!“ Oslík se zarazil a smutně odešel. Na druhý den opět kůň potkal osla. „Ty ale vypadáš, osle!“ Ale tentokrát se oslík nenechal rušit rušit a pokračoval p v klidném přežvykování. přežvykování. Kůň se divil, a proto se rozhodl, že se předvede. Na chodníku začal neskutečně dovádět. Ale oslík si ničeho nevšímal. Třetího dne opět kůň potkal oslíka. Oslík řekl: „Ty ale vypadáš, koni!“ Oslík se velmi smál. Kůň se divil a koukl se na svůj odraz do vody. Leknutím spadl na zem. Byl ošklivý, protože si uvědomil, že spal v blátě. Od té doby se kůň už nikomu neposmíval. KDO SE SMĚJE NAPOSLED, TEN SE SMĚJE NEJLÍP. Adéla Čvandová, 7.A
4
Vlk a liška Byl jednou jeden vlk, který měl pořád velký hlad, ale byl velmi líný. Jednou liška, která bydlela v chaloupce nedaleko vlka, upekla buchty. Vlk ucítil nádhernou vůni a přemýšlel, jestli má za liškou zajít. Sám buchty upéct neuměl. Rozhodll se tedy, že za liškou li zajde. Zaklepal na dveře. Liška vyšla ven a zeptala se: „Copak si přejete?“ Vlk řekl: „Dáte mi, prosím, buchty?“ „Jedině když mi zajdete do lesa pro dřevo.“ Vlk odmítavě řekl: „Mně se nikam nechce!“ Liška mu tedy řekla: „Nedostanete nic.“ Zavřela dveře. dveř Vlk se pomalu vracel domů a začínal si uvědomovat, že má opravdu velkou chuť na ty buchty. Zašel znovu za liškou: „Já vám pro to dřevo zajdu.“ Šel do lesa, přinesl dřevo a liška mu za to dala vysněné buchty. BEZ PRÁCE NEJSOU KOLÁČE. Charlotte Cholevová, 7.A Motýl a včelka Motýl vzal z lesa jahodu a usedl na krásnou květinu. Viděla ho včelka, jelikož milovala jahody, letěla za ním. „Ty jsi ale krásný motýl a jakou krásnou jahodu máš,“ pravila mile. „Tak krásné vzory na křídlech jsem u žádného motýla neviděla. Tak krásná tykadla. Propánaboha nevím, jestli je to jediný krásný motýl, kterého jsem kdy spatřila. Kdybys tak jen mohl mluvit, ale nevyslovíš ani písmenko.“ „Taky že umím mluvit a dokonce i zpívat,“ chlubil se motýl. Začal tedy zpívat. V tu chvíli mu vypadla jahoda. Přesně na tuto chvíli včelka čekala, vzala jahodu a rychle utekla. S PLNOU PUSOU SE NEMLUVÍ. Isabella Firášková, 7.A
5
Mů ůj první den ve škole Pamatuji si, jako by to bylo včera. v era. Nastal den, kdy se všechny šestileté děti d radostně vypravují do školy. Bylo to 1.9. 2009 a já se připravovala p na svůjj první den ve škole. Byl krásný teplý den, venku létali ptáci a maminka chystala snídani. Můj M bratr už do školy chodil, takže byl zvyklý. Na snídani jsem měla m la krajíc chleba a kakao. Maminka mi nachystala červené ervené šaty a já si je oblékla. Měla M la jsem také dva pletené copy. Obula jsem si boty a vyrazili jsme.
Šli jsme a cestou jsme potkávali sousedy. Ocitli jsme se v hale velké oranžové budovy. Škola měla na boku tři řii budovy a jednu naproti nim. Maminka odvedla bratra do třídy t a vrátila se za námi. Všude byly malé děti dě a většina tšina se znala ze školky. Já už ale taky tak znala Marťu a Honzu. Moje paní učitelka itelka Opravilová vypadala mile. Zavelela a všechny děti d a rodiče vyrazili dě do třídy. ídy. Už si ani nepamatuji, vedle koho jsem seděla. sed la. Když jsme se usadili, paní učitelka u nám rozdala slabikáře. ř Ještěě dnes si vzpomínám, že byli byli všichni žáci a žákyně žákyn slavnostně oblečeni. Paní učitelka itelka Opravilová byla malého vzrůstu, vzr měla hnědé ědé kudrliny a hnědé hn oči. Byla hodná.
Po skončení ení hodiny jsme odešli domů. dom Mně to připadalo ipadalo krátce, ale už to byla jedna vyučovací ovací hodina. Líbilo se mi, mi že jsem mohla být s kamarády. Každým rokem mi ten den připadal obyčejnější. jší. Každý další školní rok přibyly p nové děti, ti, ale také odcházely. Ale teď te je to docela super třída. Tereza Hajduková, 7.A 6
Ježeček ve škole Byl jednou jeden ježeček, který se velmi těšil, až bude chodit do první třídy. Těšil se na nové kamarády, ale byl smutný, že se loučil se starými kamarády, kteří šli na jinou školu. Byl večer a ježeček si chystal aktovku na „zítřejší velký den.“ Šel spát hned po večeři, ečeři, aby byl druhý den svěží. svěží Ráno se vzbudil a zjistil, že zaspal, rychle se začal oblékat. Vzal si nachystanou aktovku a šel za maminkou, která stála už u dveří. Rychle e přijeli ke škole právě včas. Ježeček nadšeně jásal, že nepřijeli pozdě. Vešel do třídy, kde u dveří stála paní učitelka učitelka Jablečná a řekla: „No pojď, už na tebe čekáme.“ Paní učitelka se krásně usmívala. Ježeček vstoupil do třídy a posadil se hned do první lavice u katedry paní učitelky Jablečné. Poté co ježeček sedl, začali se všichni představovat.
Vedle něj seděla Lenka Laňková a byla velmi krásná. Ježek si hned o první přestávce našel kamaráda, který se jmenoval Bob Klokan. Byl fajn a hodný. Ježeček se skamarádil s Lenkou a její kamarádkou Klárou Srnkovou. Obě byly hodně milé a krásné. Ježeček dostal tal svoje první učebnice a první domácí úkol, který zněl „Doma si podepište všechny sešity a učebnice.“ Přišel domů velmi nadšený a moc se těšil na zítřejší den. Byl rád, že si hned našel nové kamarády a ještě k tomu moc hodné. Kateřina Pěronková, 7.A 7
Koutek smíchu Z hospody vycházejí dva transformeři. transforme Jeden říká íká druhému: „Složíme se na taxík.“ Pepíček lichotí paní učitelce: čitelce: „Vy máte hezké zuby.“ Paní učitelka u itelka mu odpovídá: „Já vím, mám je po babičce.“ babi „A padnou Vám!“ Matěj Pácal, 6.B
před semaforem? Protože si myslí, že tam je diskotéka. Víte, proč blondýnka tancuje před Rosťa Hrtus, 6.B Co to je? Je to žluté a nejde to vidět. vid Kuře za rohem. Víte, proč se blondýnka plazí v obchodě? Protože tam jsou nízké ceny. Martin Gula, 6.B Šli dva a ten třetí povídá: „My čtyři č jsme dobrá pětka!“ Filip Kostelanský, 6.B
Ovečkin říká: „Bůh měě poslala na Zem, abych lidem ukázal, jak se hraje hokej.“ Jágr se brání: „Já jsem nikoho neposlal!“ Mirek Král, 6.B Paní učitelka se ptá Pepíčka: čka: „Pepíčku, „Pepí řekni dvě zájmena.“ „Kdo, já?“ Irma Ceremugová, 6.B
Víte, proč blondýnka řve u počítače? poč Protože sáhla na myš. Dominik Máša, 6.B Je to černé a je to nebezpečné. čné. Co je to? Vrána s kulometem.
8
Pepíček ek jezdil na kole. Projel kolem maminky a řekl: „Mami, já jedu bez rukou!“ Za chvíli jel zpátky a volal: „Mami, já jedu bez zubů!“ zub Kuba Duchovný, 6.B
Maminka se ptá Pepíčka: čka: „Pepíčku, „Pepíč proč dáváš těm slepicím čokoládu?“ „Aby mi snášely Kinder vajíčka.“ Daniel Peter, 6.B
MHD je jako smrt. Nikdy nevíš, kdy přijde. Pavel Strakoš, 6.B
Chuck Norris dojel na konec kruhového objezdu.
Chuck Norris nechodí na houby. Vycvičil Vycvi il si je, aby se mu samy hlásily u dveří. dveř Honza Mecner, 6.B
9
Obhajoba pana Vlka z pohádky Červená karkulka aneb Jednou v soudní síni „Zasedá Ústavní soud,“ řekla paní soudkyně a následně se posadila a samozřejmě po ní i ostatní v soudní síni. „Předvolejte svědky, ať už můžeme konečně začít.“ Přichází první svědek. Složil přísahu a obhájce pana Vlka se okamžitě začal vyptávat. „Paní Babičko, co se vlastně u Vás doma stalo?“ „No, tak měla za mnou v ten den přijít vnučka a měla mi přinést bábovku a víno. Moc jsem se těšila. Ležela jsem v posteli a četla jsem si knížku. Když v tom „BUM, PRÁSK, SKŘÍP! Vešel dovnitř Vlk, skočil po mně a sežral mě.“ „Aha, ale vy jste celá a jak známo, když někoho nebo něco někdo žere, tak ho pokouše a pak ho spolkne. Ale na Vás nevidím žádné známky pokousání. Tím pádem to nehraje…Je to divné, nemyslíte?“
„Ale on mě jenom spolknul,“ bránila se Babička. „Aha, takže teď jste řekla spolknul, ale předtím jste řekla sežral. Nějak Vám to nesedí. Už nemám další otázku, děkuji.“ „Dobrá, tak tedy předvolejte dalšího svědka,“ pronesla soudkyně. „Předvolávám tedy Karkulku,“ volal obhájce paní Babičky, Karkulky a pana Myslivce. Jakmile Karkulka složila přísahu, tak se opět obhájce pana Vlka začal vyptávat. „Slečno Karkulko, povězte nám, co se Vám stalo?“ „Jakmile jsem se vypravila z domu, hned jsem měla dobrou náladu. Ale když jsem byla v lese, bylo tam strašné ticho. Začala jsem mít špatný pocit…“
Pokračování příště! Tereza Štefková, 7.A 10
Třídnické hodiny na naší škole V rámci projektu „ Jeden za všechny a všichni za jednoho“, který je podporován finančně Moravskoslezským krajem v rámci dotačního programu „Podpora aktivit v oblasti prevence rizikových forem chování dětí a mládeže“, se častěji uskutečňovaly třídnické hodiny, obzvláště v šestých třídách. Třídnické hodiny jsou nahlíženy jako jedinečná možnost nerušeného setkání třídy a třídního učitele. Jako pravidelný, výsostný prostor pro řešení aktuálních, ale i nadčasových třídních témat. Jejich význam podtrhuje i sám fakt, že nejsou svolávány jen tak nahodile, jako doplněk k výuce nebo jako reakce na nějakou událost (blížící se třídní výlet, školní akce, besídka, či v horším případě nenadálá nepříjemnost týkající se třídy), ale bývají předem jasně vymezeny v měsíčním, či týdenním harmonogramu školy. Učitel tak může hlouběji poznávat své žáky jednotlivě i v kolektivu. Na začátku školního roku 2014/2015 se žáci šestých tříd zúčastnili adaptačního kurzu, který byl počátkem tohoto projektu. Jak na adaptačním kurzu, tak i během třídnických hodin se používaly metody jako brainstorming, myšlenková mapa, diskuze, volné psaní, hraní rolí atd. Pomocí těchto metod mohli žáci sdělovat své emoce (pozitivní i negativní) a učitel se snažil podchytit a vyřešit problém, který by později nabral velkých neřešitelných rozměrů, jako je například šikana. Mgr. Pavlína Zátopková
11
Těšíš se na prázdniny? Vybarvi si obrázek.
12
Obsah Projektový den s Portugalcem
1
Navštívili jsme památník v Hrabyni
2
Poprvé u moře
3
Bajky
4
Můj první den ve škole
6
Ježeček ve škole
7
Koutek smíchu
8
Obhajoba pana Vlka
10
Třídnické hodiny na naší škole
11
Těšíš se na prázdniny?
12
Obsah
13 13
