2015. Ze života Teologického semináře Digitální média rizika a vedlejší účinky Žijeme život v pravdě?

Advent Časopis církve adventistů sedmého dne

3/2015

Ze života Teologického semináře Digitální média – rizika a vedlejší účinky Žijeme život v pravdě?

Internetové stránky časopisu Advent: http://advent.advent-orion.cz Elektronické dokumenty související s časopisem Advent: www.advent-orion.cz/edokumenty Advent, časopis Církve adventistů sedmého dne, číslo 3/2015 10x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 18. 3. 2015 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 321 621; 603 553 628, e-mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected] Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected] Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail: [email protected] Foto na obálce: Archiv Teologického semináře Foto: 7 – E. Lopes; churchphoto.de; 9, 14 – photos.com; 12 – T. Klepp, churchphoto.de; 24 – Amgad Nageh, Ansel Oliver; 26 – B. Bornowski, churchphoto.de Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice

Poezie, próza

a Teologický seminář Když jsem krátce po sametové revoluci dálkově studoval na semináři, cestovali jsme do Prahy, do Banské Bystrice, do Nového Jičína. Byli jsme nadšeni, sloužili jsme a vědomosti jsme nasávali dychtivě, protože byly nedostatkovým zbožím. Když jsem pak po letech navštívil jičínskou modlitebnu, nemohl jsem uvěřit, že jsme tehdy vystačili s jednou velkou podkrovní místností a malými sociálkami (jedno WC, jedna sprcha) o dvě patra níž. To byla poezie. Před nemnohými lety jsem v Sázavě zažil příchod početného a silného denního ročníku, převážně ze Slovenska, který pozvedl náš součet „deňáků“ až někam ke čtyřicítce a seminář kapacitně praskal ve švech. I to byla poezie. Po letech vyučování jsme si vyhodnotili dlouhodobé statistiky. Teologický seminář za ta léta vyslal do služby mnohé dobře hodnocené kazatele a další pracovníky, ať už absolvovali denním, nebo dálkovým způsobem. Počet studujících na semináři však silně kolísal, někdy byl hodně nízko, a početní průměr není závratně vysoký. Opakovaně se také stávalo, že přišli „studenti – nestudenti“, kteří v odlehlé Sázavě pobyli ze svých vlastních důvodů, a bylo to vidět. To už jsme mezi poezií a prózou. Jsme školskou institucí. Jestliže léta devadesátá ještě unesla značnou míru nadšeného amatérizmu, dnes veškeré aspekty školství podléhají systému norem a předpisů, a to až po budovy a zázemí. Z jedné strany nás takto jako Vyšší odbornou školu vymezuje Ministerstvo školství, z druhé církevní akreditační asociace při Generální konferenci, a ještě ze třetí strany akreditační požadavky univerzity ve Friedensau. Výsledný průsečík dává velmi malý manipulační prostor. Ve všech zemích rozvinutého světa navíc platí, že akademickým základem školy je program denního studia; všechno ostatní je odvozeno od něj. Že jsou mladí lidé po maturitě v průměru stále méně zralí? Že se na semináři nenarodili ani jsme je nesklidili na záhonku, ale prvních dvacet let svého života už někde prožili? Že se mentalita našich mladých lidí rychle proměňuje a vzdaluje se mentalitě našich rodin a sborů? Že v celé Evropě „udeřil“ silný trend nezájmu o teologický typ studia? Že se aktuální potřeba absolventů v církvi snížila? To vše dohromady je próza. Teologický seminář je umístěn v krásném prostředí, které je ideální pro rekreaci, nikoli však pro bakalářské studium. S malým sklářským městečkem se ve svých dějinách nikdy nesblížil. Výsledný malý, odlehlý

z teologického semináře a obtížně dostupný svět je „ponorkový“ pro studenty i zaměstnance, režim vyšší odborné školy se podobá střední škole a současní uchazeči o studium často nacházejí jen málo důvodů strávit několik let svého života tímto velmi klášterním způsobem. I to je próza.

A přece… Teologický seminář si navzdory velmi skromným možnostem udržuje vysokou akademickou kvalitu, kterou žádná důležitá složka nezpochybňuje – včetně našich absolventů pokračujících jinde. Prostředí malé církevní školy umožňuje mnohem osobnější a holističtější přístup. Propojení s praxí je intenzivní a vzdělávání budoucích církevních profesionálů v místě, tj. v té unii, kde budou také sloužit, je nenahraditelné. Stále přicházejí perspektivní uchazeči, stále absolvují budoucí kazatelé. Ano, mohli bychom odesílat mladé lidi do zahraničí. Pobyt na západ od nás je ovšem stále spojen s nárazem mladého člověka na silnou ekonomiku, silnou měnu a zajímavější nabídky, přičemž celá věc opravdu není levná. Někdo se následně nevrátí vůbec, někdo se vrátí ve stavu nepoužitelném a někdo ve stavu motivovaném a perspektivním. Napřed se ale bude muset vzpamatovat z kulturních a ekonomických rozdílů, a to trvá léta. I to je próza. S uchazeči proto budeme letos hovořit velmi otevřeně o kladech i záporech tohoto rozhodnutí – s přesvědčením, že klady stále převažují nad současnými problémy, kterých jsme si plně vědomi. Doba je turbulentní. Možná že seminář bude i v příštích letech k nalezení v Sázavě, možná ale také někde jinde – pokud to projektu vzdělávání našeho kazatelského dorostu prospěje. Nezachraňujeme Teologický seminář – hledáme seriózní zájemce, nabízíme seriózní adventistické teologické studium propojené s praktickou přípravou a zůstáváme motivováni vědomím nezastupitelnosti tohoto typu vzdělávání v místním kontextu. Zároveň za pochodu hledáme řešení našich těžkostí. Zkušenost zrušení malých národních seminářů už v Evropě je – a není dobrá. Tedy podtrženo a sečteno: život malých škol našeho typu je dnes obtížnější než dřív. Mentalita církve se pod povrchem mění a image kazatelské práce dnes nestojí vysoko. I to je próza. Přesto (či o to víc) jsem přesvědčen, že to stojí za to, zejména pokud je zde rozpoznané povolání k službě, tíhnutí k hloubce Písma a křesťanské zkušenosti nebo vážný akademický zájem. Pro tyto typy uchazečů platí i letos naše vážné pozvání k dennímu studiu a napřesrok ke studiu dálkovému. Eroze hodnot ve společnosti i v církvi je výzvou k tomu, abychom do služby připravovali ty nejperspektivnější. Roman Mach, ředitel Teologického semináře v Sázavě

4

Advent 3/2015

k zamyšlení

Kdy zanikne církev adventistů? To je ale hloupá otázka! Kde jsem k ní přišel? ani tzv. „bohorovná“, sebejistá pohoda. Myslím, že Proč bych si ji měl klást? A proč bych se měl trá- správná je zodpovědná obava, která nás vede k pit hledáním odpovědi? Určitě si ji nekladu proto, radostné závislosti na Bohu. abych případně „včas“ opustil potápějící se loď. „Odvaha je strach, který se modlí.“ (Paulo CoelKdy se mi tato otázka zrodila v hlavě? ho) V e-mailu jsem četl upoutávku na video a článek Satan straší, aby narušil křehkou jednotu Božío kázání předsedy Generální konference Teda Wilso- ho lidu. na s myšlenkou: Satan chce zničit církev adventistů. Křehkost našich vztahů v církvi je přímo úměrná Položil jsem si jinou otázku: Byla někdy doba, kdy křehkosti našich vztahů s Bohem. A naopak, stabise ji satan nesnažil zničit? lita našich vztahů uvnitř církve je přímo úměrná Odpověděl jsem si: Pokud si pamatuji, tak ne. stabilitě našich vztahů s Bohem. Ano, existujeme, žijeme a pracujeme neustále Co s tím? sledováni satanem a jeho pomahači z řad démonů Zastavím se u jednoho problému, resp. výzvy. i lidí. Útočí zvenku i zevnitř. Zastrašují, lákají, sváStředoškolačka v mládežnické skupině sobotní dějí, nakupují, prodávají, nabízejí církevní posty, školy řekla: „V církvi chybí tolerance.“ Měla pravvyhánějí z domovů, zavírají do vězení a v krajním du? Položil jsem si nepříjemnou otázku: Jsem já případě zabíjejí. tolerantní k těm, kteří v rámci církve mají jiný názor Položil jsem si protichůdnou otázku: Nacházela např. na otázky liturgie – pořadí a obsahu bohoslužse někdy církev adventistů v čase, kdy nebyla rohov- by? Do odpovědi se mi moc nechtělo. Ale když už kou Božího oka? otázku vyslovím, je nutné si čestně odpovědět. Opět jsem si odpověděl sám: Pokud si pamatuji, Moje odpověď? Ano i ne. Jak kdy. Možná dokonce jak ke komu. Je to čestný přístup? Ne, není. Je to tak ne. Ano, existujeme, žijeme a pracujeme před zra- můj lidský, nemocný a po změně volající postoj. Ale kem a pod mocnou probitou Boží rukou. Byli jsme odpověď čestná je. sice v Kristu na kříži odsouzeni, ale při jeho vzkříBůh Tvůrce je mi příkladem. Dal vzniknout šení jsme byli také povoláni k novému životu. Pro- tak rozdílnému a přitom k jednotě směřujícímu dílu, jako je muž a žena. to denně žijeme z odpušVšichni obyvatelé zahratění. V každém okamžiku „Vystupme ze zákopů ,uprostřed stromody v Edenu, lidé i zvířata, se můžeme radovat z naví‘. Najděme si stůl pro spoluvěřící s rozděje na brzký návrat nav radosti zažívali jednotu dílným viděním některých záležitostí. Nešeho Vykupitele. s Pánem a mezi sebou. skrývejme ďábelsky své záměry. Naopak, Máme se klepat strachy, Jednotu, ne uniformitu. s pokorou před Kristem a vzájemně otenebo můžeme být v naJedinou disharmonií vřeně, citlivě, čestně a s úctou hledejme prostém klidu s vědomím, byl svůdce satan, krásný Boží vůli. On nám určitě dá poznat zdravé že Pán Bůh všechno vidí had se skrytou motivací vidění jednoty v rozdílnosti.“ a o vše se postará? ke svému jednání. Jeho Můj v á ž e ný u č ite l cílem bylo rozbít jednotu z dálkového teologického semináře by mi řekl: a důvěru člověka s Tvůrcem a mezi lidmi navzájem. Honzo, to je špatná otázka. Ano, je špatná. Mani- Žel, zrůdné dílo se mu podařilo. puluje mě do výběru ze dvou extrémů. To znameLstivý drak Evě nabídl lákavou a přehlednou ná, že pravda bude jinde. Ne paralyzující strach, uniformitu: „Budete jako Bůh znát dobré a zlé.“

Advent 3/2015

5

k zamyšlení Prostě, všichni na tom musíme být stejně, jinak se nejedná o spravedlivé soužití. A lidé si ochotně oblékli uniformu vzbouřenců. Vražedná uniformita byla na světě! A co my adventisté s tím? Tzv. pochod národů při Generální konferenci je demonstrací úchvatné Boží tvořivosti co do barev, kultury i univerzálnosti nabídky spasení. Je to nádherný obraz náročné snahy najít jednotu, ne uniformitu. Tam daleko se mi tato kreativita jeví jako přímo fascinující. Ale co když se objeví v mé blízkosti? Neodbytně začne narušovat moje vžité zvyky, které, myslím si, nejsou vůbec jen šedé. Přesto znejistím a začne se ve mně, a občas i mimo mě, odehrávat zápas za „jednotu“ církve. V tom objevím vražedné pojmy jako „ti druzí“, „oni“, „druhá strana“ a nevysloveně i slova jako „nepřátelé církve“ nebo „zkostnatělá církev“ apod. Zodpovědný ke svému názoru začnu kopat „posvěcené“ zákopy a válka v církvi je na světě. Ty zákopy… Na „nepřítele“ z nich nedohlédnu, protože jsou opravdu hluboké. Proto ke slovu přijdou domněnky a představy, jak se nás „ti druzí“ snaží přechytračit, obelstít, vysát a zničit. Stanou se z nás dvě strany konfliktu a přitom si s úsměvem na tváři dál říkáme bratře, sestro v Pánu Ježíši Kristu. I ty jsi už četl o vzniku prvního takového zákopu. „Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě“ (Gn 3,7.8). Místo otevřeného rozhovoru s Panem profesorem v rajské školní lavici – zákop. Jeví se mi, že něco ze smutné praxe rajských prarodičů v nás přetrvává. Zápasím, zda mohu použít následující přirovnání. Nechci nikoho z vás ranit. Když se dívám na římskokatolickou církev, vidím celek, který se skládá z mnoha rozdílných až protichůdných směrů, ale přesto dodržují jednotu v základních bodech vyznání víry. Mají tzv. široký deštník. Toužím, abych se z Boží milosti učil vidět ten Kristův široký deštník milosti nad Božím lidem, tedy i nad církví adventistů.

6

Svod zákopové války za uniformitu nesmí ve mně ani v naší církvi zvítězit, aby bratři a sestry tzv. na „druhé“ straně nemuseli stejně křečovitě bojovat za možnost hledání jiného přístupu k prožívání zodpovědného vztahu k Tvůrci a evangelizaci ztracených. Máme se od koho učit – myslím od Tvůrce. Ze svého zákopu jsem určitě mnohým ublížil a nevědomky tak pomáhal satanovi ničit církev adventistů. Vystupme ze zákopů „uprostřed stromoví“. Najděme si stůl pro spoluvěřící s rozdílným viděním některých záležitostí. Neskrývejme ďábelsky své záměry. Naopak, s pokorou před Kristem a vzájemně otevřeně, citlivě, čestně a s úctou hledejme Boží vůli. On nám určitě dá poznat zdravé vidění jednoty v rozdílnosti. Objevíme i bolest, ale právě proto se nebraňme Kristovu i vzájemnému uzdravujícímu objetí. Staňme se „zedníky“ pro Ježíše Krista, přes které ze zakonzervovaných zbořenin vybuduje živé Boží město, stejně krásné, jako je nevěsta připravená pro svého ženicha. A Kristus určitě svoji církev, pokorně zápasící o věrnost a jednotu s ním, vyrve z tlamy řvoucího lva. „Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ‚Tu jsem!‘ Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne. Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům“ (Iz 58,9–12). To si moc přeji. Pane, prosím, dej. Amen.

Jan Fürst, kazatel

Advent 3/2015

k zamyšlení

Je naše společenství ve tvaru pyramidy, nebo kruhu? Lidé dnešní doby mají rádi vše, kde se něco děje, kde je činnost, akce. Chodí se na „akční“ filmy, běží seriály o celých rodinách, jejich životě, rádi nasloucháme příběhům. Akci zajišťuje pohyb a v psané podobě jsou to především slovesa. V následujícím biblickém textu je nejméně 17 sloves: „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem“ (1J 1,1–3). Slyšeli, viděli, dotýkali, svědčíme, zvěstujeme, podíleli se… To je přímo „akční poselství“. Proč všechna ta aktivita? K jakému cíli směřuje? Není samoúčelné stát se křesťanem? Někteří věřící si myslí: „Hlavně, že jsme se dostali z deště do sucha.“ Myslí tím, že už nejsou ze světa. Že se dostali do církve. A to je vnitřně uspokojuje. Na titulní stránce církevního časopisu Ministry byla nakreslena modlitebna. Její vstupní prostor

Advent 3/2015

měl dvoje dveře – ve stylu supermarketu. Věřící před sebou tlačili prázdné nákupní košíky a vstupovali jedněmi dveřmi do modlitebny. Druhými dveřmi vyjížděli ven s plnými košíky. Co tím chtěl autor říct? Na co se namnoze zúžilo naše křesťanství? Jak vnímáme slovo společenství nebo církev? Je to zavedená organizace, instituce s řádem, studená stavba, hierarchie vedoucích? Co to znamená: „Abyste se spolu s námi podíleli na společenství“ (1J 1,3)? Podle čeho se pozná živý organizmus na rozdíl od neživé hmoty? Dva faktory určují život: přijímání potravy a reprodukce. Schopnost dělit se a růst. Proč je zde společenství věřících – církev? Aby zase vytvářela další společenství. Jak s Bohem, tak i spolu navzájem. Společenství vzniká nejen v sobotu, když se díváme na záda druhých. Tvoří se tehdy, když spolu mluvíme a sdílíme se.

Biblické pojetí společenství Bible říká: „Berte na sebe trampoty druhých…“ (Ga 6,2; SNC). „Když trpí jeden orgán, cítí to i všechny ostatní…“ (1K 12,26; SNC). „Modlete se jedni za druhé“ (Jk 5,16; SNC). „Přikazuji vám, abyste se vzájemně milovali tak, jako jsem já miloval vás“ (J 15,12; SNC). Tomu se říká pastorace – vzájemná péče jednoho o druhého. Ale ne tak, jako když ovčácký pes nahání ovečky do stáda. Je to ochota zajímat se o radosti i starosti druhých. Samozřejmě láska to dokáže taktně a decentně a vždy ctí právo na soukromí druhých. Jedním z největších vůdců společenství byl Mojžíš. Jak chtěl zprvu plnit svou roli? Stal se soudcem nad druhými. Protože byl v izolaci

7

k zamyšlení od společenství, usmrtil Egypťana. A společenství jej odmítlo slovy: „Kdo tě ustanovil nad námi za velitele a soudce?“ (Ex 2,14). Mojžíš se musel učit spojit se svým bratrem Áronem a s dalšími. Čtyřicet let se v Egyptě učil vůdcovství ve tvaru pyramidy – základnu tvořili otroci, dále ostatní služebníci, dvořané, potom kněží a nahoře byl farao. Tento model je destruktivní. Rozbíjí společenství. To je pyramida lásky k moci. Jitro, midjánský kněz a Mojžíšův tchán, představil jiný model – ve tvaru kruhu. Zodpovědnost je dělená. „Ulehči si své břímě, ať je nesou s tebou“ (Ex 18,22). Stejně tak Ježíš odmítá systém, který umožňuje lidem vládnout jeden nad druhým: „Kdo vládne, obvykle druhé utlačuje. Ale mezi vámi to tak být nemá“ (Mk 10,42–44; SNC). Spasitel propůjčuje lidem moc lásky. A vybízí své následovníky: „Odkazuji vám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás. Vaše vzájemná láska dokáže světu, že jste mými žáky“ (J 13,34.35; SNC). Jak to Kristus praktikoval? Většinu času prožil s dvanácti přáteli. A tím změnil celý svět. My trávíme čas s mnoha přáteli, se spoluvěřícími, ale přesto nemáme takový vliv. Když se objeví

ve sboru dva podobně obdarovaní lidé, pak nastává problém – kdo bude první? Rádi posuzujeme, kdo umí to či ono lépe – a samozřejmě my to umíme nejlíp. To je společenství individualit a vyhraněných osobností, kde vztahy jsou v určitém napětí. Věříme ve všeobecné kněžství věřících (1Pt 2,9). Ale kněz nikdy nepracoval ve svatyni sám. Všichni patříme všem. Naše společenství má mít tvar kruhu, v jehož středu je Kristus. „Tam, kde se už dva nebo tři sejdou, aby jednali podle mé vůle, tam jsem já s nimi“ (Mt 18,20; SNC). Tak fungovalo společenství věřících o Letnicích (Sk 2,41.42). Přijímalo potravu a dělilo se. A tím expanzivně rostlo. Jak lze tento model kruhu uplatnit dnes ve společenství sboru? Co si o tom myslíte? Co můžeme udělat pro to, aby „se tím naše radost vzájemně znásobila“ (1J 1,3; SNC)?

Enoch Martínek

Sametová revoluce a úhel pohledu Čas velmi rychle letí. Je to již zhruba 26 roků po tzv. sametové revoluci – to je 26 ročníků mladých lidí, kteří už nemyslí předrevolučně. Je možné, že se něco na ně nalepilo „dotykem“ s námi staršími. Dnešní mladá generace nemá prožitek našeho očekávání „svobody“. Vzpomínám si na tehdejší syndrom vypočítávání – někteří hodnotili, že to nebude trvat déle jak dva či tři roky. Současně jsem však vnímal u některých lidí obavu, aby to nové nebylo ještě horší. Kapitalizmus, který jsme začínali prožívat, se usadil a byl znetvořen podle socialistického myšlení, které v nás zůstalo. Stát se o nás musí postarat, dát nám práci, léčit nás, bavit nás – a co je nejhorší, chceme, aby za nás i myslel. Největší tragédií a zábranou postupu dopředu je dovolit, aby za nás myslel někdo jiný. Tento přístup

8

se prolíná do všech oblastí života člověka. Tedy i do oblasti náboženského života – víry. Sametovou revoluci jsme jako adventisté vnímali především jako Boží otevření cesty k evangelizaci. Nepociťovali jsme však potřebu přehodnotit přístup i v teologickém vyjádření záchrany člověka – představení „neuchopitelného“ činu Boží milosti pro člověka. Milosti, která nemá obdobu v dějinách lidstva a není schopna být „dokonale“ vyjádřena žádným lidským příkladem občanského soudnictví, i kdyby to byl třeba mezinárodní tribunál. Možná někteří z nás stále nepociťujeme potřebu sametové revoluce v církvi, která začíná v srdci člověka. Možná že nepotřebujeme měnit teologické vyjádření, protože jsme přesvědčeni, že s tím starým vystačíme třeba až do slavného příchodu

Advent 3/2015

k zamyšlení Ježíše Krista. Jsme přesvědčeni, že naše staré dobré pilíře jsou nevyvratitelné, nepřekonatelné. Takovou jistotu měli i učedníci při pohledu na chrám. Máme přece pravdu, nám se nemůže nic stát. Ve skutečnosti je jen jeden Pilíř. Když se nám ztratí, pak ztratíme všechno. Možná se bojíme, že zesvětštíme, že ztratíme svou adventistickou identitu. Naše identita však není v neměnné teologii. Jen Bůh je neměnný, nepodléhající dobovému pozadí, jazyku či kultuře. Boha nelze uzavřít do matematických principů nebo do jazyka člověka. Člověk nemůže omezit jeho slovo, jeho konání. Byli jsme většinou zvyklí, že byl jen jeden úhel pohledu, ten správný. Ale který je vlastně ten správný? Řada z nás může být dezorientovaná tím, že v některých případech mohou stát vedle sebe dva i více úhlů pohledu. Někteří jedinci mají silnou potřebu zničit každý úhel pohledu, který je jiný než ten jejich. Možná že někde žijeme v ghettu, kde silní jedinci utvrzují myšlení a stále se zabývají nebezpečím, které hrozí tam venku – ve světě, kde vládne šelma v různých barvách a odstínech. Je však třeba si připomenout, že největší šelmou je mé vlastní srdce. Lidé, kteří vstoupili po revoluci do církve v euforii svobody, nyní možná prožívají znovu to, co prožívali dříve. Jsou zklamaní, někteří odcházejí a jiní odříkávají předžvýkané myšlenky neodpovídající potřebám a chápání dnešního člověka. Musí se rychle naučit archaický adventistický jazyk, kterému ani my sami už někdy nerozumíme. Může se pak stát, že když chce učitel slyšet poselství úkolu jazykem dnešního člověka, je napomenut: „Bratře, ty této pravdě nerozumíš? Tak to je mi tě opravdu líto.“ Nejsem pesimista, jsem rád, že jsme všichni církví, kterou chce Bůh tvarovat ke svému obrazu. Současně však vnímám silný hlas, který vybízí do boje

Advent 3/2015

proti zesvětštění, a tím také proti jemnému volání Ducha svatého k pokornému přístupu k Písmu a k dětským počátkům adventního hnutí. Zesvětštit můžeme i tím, že náš přístup k Boží milosti nevoní hlubokou vnitřní potřebou. Možná zavání povrchním vnímáním nějaké formy – obřadu či konstrukce. Příliš dlouho jsme byli uzavřeni v „místnosti“ výjimečné církve a ovzduší hodně zatuchlo. Někdy snaha vyvětrat a otevřít okna pro vánek Ducha svatého může vyvolat v jedincích či skupinách strach a potřebu troubit na poplach. Motivace strachem je lidskou formou vlády a snahou zachránit lidstvo. Motivace láskou je Božím činem, na němž stojí základ jeho vlády a cesta záchrany. Neodmítejme tímto jednostranným pohledem volání Toho, který nese záchranu – skutečného Ježíše Krista. V žádném případě nejsem proti ostražitosti, jen vnímám, že někteří příliš „agresivně“ ukazují na zlý svět. Na potřebu izolace, distancování, na tělesné odlišování. Přitom mysl může zůstat nepřátelská, přestože dobře zná dogma o Bohu – protože se dívá jen ze svého úhlu pohledu. S pýchou sebeuspokojení, že tu není na této zemi nikdo, jenom to mé „já“ jediného správného úhlu pohledu. Jako bychom přehlíželi, že i naše poznání je částečné. Pokud máme statickou „pravdu“, pak je otázkou, zda jsme pro Boha použitelní. Nemůže se pak stát, že si Bůh zvolí prostší a pokornější nástroj? Všemohoucí Bůh nám není podřízen, není podřízen naší teologii. Pokud ji použije k oslovení člověka, je to jen jeho milost. Není to v teologii. Ta se mění, posouvá, nově se přeformulovává, používají se nová slova… Nechám se Bohem přetvořit, abych byl čitelným pro své okolí, nebo zůstanu pomníkem nějaké minulé doby? Zdeněk Lukšík

9

k zamyšlení

Několik vět k tématům Již delší dobu jsem přemýšlel, že bych měl také Druhou jedinečnou oblastí, o které bych se něco napsat, nenechávat si myšlenky jen pro sebe. chtěl zmínit šířeji, je knižní evangelizace. Byl jsem Když jsem pročítal první číslo letošního Adventu, její součástí celých dvacet let. Je to oblast nevyužipovzbudily mě k tomu některé příspěvky, které se tých možností, ale je málo doceněná. snaží reagovat na určité skutečnosti v naší církvi. V rané historii církve sehrála klíčovou roli a téŽijeme v době svobody. Mnozí lidé kolem nás měř všichni tehdejší kazatelé touto činností prošli. si ji pletou s nevázaností (Sd 17,6). Když jsem Dnešní kazatelé o ní vědí velmi málo, protože těch chodil na střední školu, přihlásil jsem se v jed- symbolických pár dní na semináři, které se věnují nom ročníku na nepovinknižní evangelizaci, nestačí nou němčinu. Pravdou je, k představení této oblasti. že jsme tomu moc nedali Je to každodenní krok do „Víra, která nás moc nestojí, za moc a někteří z naší skupiny arneznáma, nesrovnatelný nestojí. Rizika víry však přinášejí gumentovali tím, že je to s bezpečnou půdou sboovoce zkušeností s Bohem, což víru nepovinné. Avšak náš učiru. Přináší mnoho stresu, posiluje. Jsme chudí na zkušenosti. tel prohlásil, že když jsme zklamání, často i protivenA právě knižní evangelizace k tose přihlásili, stává se pro ství, ale též neopakovatelné mu dává mnoho příležitostí.“ nás tento předmět povinzkušenosti a povzbuzení. ným. Napadá mě, jestli se Bratr Jiří Drejnar klade v dnešní svobodné době naše křesťanství pro nás ve svém článku otázku, jestli je víra riziková. Jedtaké nestává jakýmsi nepovinným předmětem. na stará sestra, která už nežije, vždy říkávala, že V článku Filmy pro pamětníky si bratr Jan Fürst víra, která nás moc nestojí, za moc nestojí. Rizika posteskl nad nezájmem o studium na Teologic- víry však přinášejí ovoce zkušeností s Bohem, což kém semináři. Bratr Karel Nowak při jedné pří- víru posiluje. Jsme chudí na zkušenosti. A právě ležitosti pronesl, že za dvacet let se nebude mít knižní evangelizace k tomu dává mnoho příležikdo postavit za kazatelnu. Věřím, že toto jeho tostí. proroctví se nenaplní. Nejde však jen o perspekVždycky mě trápilo, že na vzácně navázané tivu stát se kazatelem, ale o běžný sborový život. kontakty, vlastní evangelizaci, nebyl čas, protože Naše sobotní škola probíhá v omezeném počtu knižní evangelista byl vždy pod tlakem, za kolik účastníků kategorie 50+. Generační odstup se prodá. Kolik takových nadějných příležitostí nám stále prohlubuje. Mám dojem, že nejvděčnější se- proklouzlo mezi prsty. Práce je dnes o to těžší, že tkání na úrovni okrsku či sdružení jsou právě ta v řadě míst je úřední zákaz podomního prodeje. seniorská. Vždycky jsem věřil, že literatura může promluvit Bratr Marek Harastej se zamýšlí nad potřebností kdykoliv, kde byla zanechána. Poslední věc, které bych se chtěl letmo dokaplanské služby. Myslím, že je to jedna z mála oblastí, která se nabízí jako přímý kontakt s vnějším tknout, je článek bratra Slowíka, s nímž se cele světem. Přednášky, mostové programy, koncerty, to ztotožňuji. Jsme náchylní napodobovat světvšechno jsme vyzkoušeli, ale nemá to valný úspěch, ské manýry. Karel Čapek jednou napsal, že ten, protože je to neosobní. Nechci zpochybňovat spo- kdo nakreslí velký kruh, není větší geometr než lečná shromáždění, je to základ života církve, ale ten, kdo nakreslí kruh malý. Je to pořád jenom tím se nenaplňuje velké pověření z Marka 16,15. kruh. Luděk Čančík Není naším úkolem přesvědčovat přesvědčené.

10

Advent 3/2015

k zamyšlení

O chybějícím podobenství Asi bych to na sebe neměl jako učitel takhle prozradit, ale po přečtení některých bouřlivých internetových diskuzí nad našimi adventistickými tématy jsem si musel znovu otevřít Matouše 24 a 25, abych si osvěžil svou znalost toho hlavního podobenství o tom, co bude rozhodující, až Pán přijde. Ale běda, našel jsem pouze nějaké podobenství o věrné laskavé službě (Mt 24,45–51), o družičkách se zásobou oleje očekávajících láskyplně ženicha (25,1–13), o odvážné službě svěřenými talenty (nesprávně: „hřivnami“, verše 14–30) a pak ještě to o soudu nad soucitnými a nesoucitnými (verše 31–46). No dobrá, laskavá a věrná služba druhým, věrné duchovně motivované očekávání, odvaha sloužit tím, co máme, soucitnost k různým potřebným, to jsou všechno hezky znějící věci, ale kde zůstalo to hlavní? To, ve jménu čeho hovoří ti nejradikálnější obhájci pravé víry, strážci pravé cesty církve a tím i spasení nás všech? Kam zmizelo to podobenství, které je ze všech nejdůležitější a tato ostatní mu nesahají ani po kolena, protože se v něm mluví o tom opravdu rozhodujícím? Je to neuvěřitelné, ale z mého překladu Písma se ztratilo Podobenství o věrné a přesné znalosti veškeré pravdy o čemkoli v den Páně. To, které hovoří o jednoznačném odmítnutí každého jiného názoru ve jménu mé pravdy. O naprosté jednoduchosti, zásadnosti a pravoúhlosti veškerých názorů a přesvědčení víry, včetně témat tak složitých a obtížně uchopitelných, jako je způsob stvoření vesmíru a světa. To místo, kde Pán tak výslovně pochválil ty, kdo pravdu znali, jednoduše a cele, bez mezer a omylů, nabrousili její ostré hrany a pravé úhly a neváhali tnout do živého při každém setkání s odlišným názorem – ať malým, či velkým. To byla přece ta věc, pro kterou evangelia vyzvedávají dokonce i farizeje – přesná znalost a nemilosrdně ostré hrany pravého poznání a jeho

Advent 3/2015

neúprosné a nemilosrdné zachovávání. Ten soucit a ty další věci, to už jim tolik nešlo. Ale o to přece – přiznejme si – nikdy zas tolik nešlo. Avšak pokud se jednalo o pravověří, stále znovu tam přece čteme: Dobře, služebníci věrní, pravdu jste cele poznali, ochránili a zachovali, a to malým i velkým, chudým i bohatým, věřícím i bezbožným navzdory. Žádný soucit ani falešné milosrdenství vás nesvedlo z pravé cesty vašeho poznání. Tak radikální, znalé, jednoznačné, hranaté a v konfliktu neúnavné služebníky jinde nenacházím. Váš každodenní neutuchající spor se všemi okolo nebude opomenut. Co se to jen stalo s mou Biblí? Ve kterém období dějin došlo k tomuto pokřivení? Kdo je zákeřným pachatelem této bezbožnosti? Ve jménu tohoto textu přece hovoří všichni ti nemnozí, kdo ještě mezi námi ochladlými zůstávají věrní, kdo vědí úplně všechno, i to, že jejich pravda nesmí nikomu a ničemu ustupovat či uhýbat, že se v žádném bodě – malém ani velkém – nesmí nikdy změnit, že není třeba cokoli opravdu znát a rozumět, nebo dokonce klást otevřené otázky, stačí radikálně a jednoduše věřit a každého dne znovu věrně vyrazit do boje, padni komu padni. Podstatou našeho vyznání je přece zápas, nikoli pokoj, umanutá správnost, nikoli moudrost, ostrohranná spravedlnost, a nikoli nějaká milost (nepochybně laciná, jak ji kážou všichni ostatní). Jednou jsem viděl žertovnou mapu Francie. Její území bylo vybarveno, zatímco zbytek světa zůstal bílý, s lakonickým přípisem: Toto není Francie. No ano, takhle je třeba vidět realitu – jako můj malý osobní barevný bod na mapě všeho, o jehož širém okolí platí, že: Toto není (pravý) adventizmus. Koneckonců, ať tam chybí nebo nechybí, já dobře vím, že tohle podobenství do Písma patří, a to někam hodně vysoko. Na mě si zkrátka s tímhle Písmem nepřijdete. Roman Mach

11

generace padesát plus…

Žijeme život v pravdě? Žijeme ve světě, který v posledních desetiletích prošel a stále prochází velkými proměnami. Na rozdíl od nás starších je příslušníci mladších generací nevnímají, protože se do nových podmínek a nového uspořádání už rodí. Vysvětlujte jim, že jsme ještě před několika lety někomu napsali dopis a čekali řadu dní na odpověď, když oni sáhnou do kapsy, vytáhnou mobil a komunikují s někým, kdo je třeba v Austrálii. A vyprávějte jim, jak jsme čekali celé roky na příslib, abychom se mohli podívat třeba jen na druhou stranu Šumavy, když oni si dnes během několika minut přes svůj počítač zajistí letenku a zítra jsou v Londýně nebo Americe. Nikdy svět nebyl tak malý a nikdy k sobě lidé neměli tak blízko, jako je tomu dnes, a přece si nikdy nebyli tak vzdálení a odcizení. Trefně to ilustruje vtipný e-mail, který jsem právě tento týden dostal. Pomyslný současník se svěřuje s překvapivým objevem, který učinil: „Dnes mi doma vypadl na 20 minut internet, tak jsem šel do obýváku popovídat si s rodinou. Zjistil jsem, že jsou to celkem milí lidé.“ Ano, žijeme v malém, technicky propojeném světě, v moderních domech nás často dělí od našich sousedů jen několik centimetrů zdiva, a přece lidé k sobě nikdy neměli tak daleko, jako je tomu dnes. Lidé se uzavírají do svých ulit, někdejší srdečné a hřejivé vztahy jsou narušeny vzájemnou nedůvěrou, sobectvím a závistí. A smutné je, že důsledky se projevují nejenom v mezinárodních a sousedských vztazích, ale často i v rodinách. Jako křesťané, kteří stavějí svůj život na Písmu, bychom neměli zapomínat, že Bůh od počátku sleduje jeden záměr: On sám vytváří a udržuje vztah s lidmi, které stvořil, a přeje si, aby lidé stejné vztahy pěstovali i mezi sebou. Z celé Bible je zřejmé, že tyto vztahy – nezbytné pro šťastný život – mají jeden základ, a to je láska. Pro budování vztahů mezi námi lidmi máme vzor ve vztahu, jaký má Bůh k nám. Nelze přehlédnout projevy Boží lásky, která je zřejmá v tom, co nám dává, co pro nás učinil a jak s námi jedná.

12

Stvořil nás ke svému obrazu (Gn 1,26). A třebaže jej lidé „sesadili z trůnu“ a narušili vztah s ním, tak jemu od počátku na udržení vztahu záleželo a neodvrátil se od nich. Vydal se nejenom za Adamem, který se před ním ve strachu pokoušel ukrýt, ale v Ježíši Kristu přišel za námi všemi. Ten nejenže vzal na sebe naše hříchy a zemřel za nás, ale nazývá nás svými přáteli. A co víc, když Bohu důvěřujeme, přijímá nás a považuje za své děti (Ř 8,15). Svědectví o tom, že Boží vztah k nám je nezměnitelný, podává apoštol Pavel v listu, který poslal křesťanům v Římě: „Je-li Bůh s námi, kdo nás může ohrozit? Když neváhal vzdát se kvůli nám svého vlastního Syna, co by pro nás ještě neudělal? … S jeho pomocí máme vítězství zajištěno. Vždyť si nás zamiloval! A já jsem přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vládci, nic z toho, co se děje nebo teprve má přijít, ani moci světské ani duchovní a vůbec nic z toho, co vyšlo z rukou Stvořitele, nemůže nás odloučit od Boží lásky. Vždyť jsme ji poznali, když za nás umíral“ (Ř 8,31–39). Věříme-li Bibli, pak nemůžeme přehlédnout a popřít, že Bůh nás přímo vášnivě miluje. Takový je jeho vztah k nám! A teď si dodejme odvahu a položme si otázku, jak na tuto zvěst evangelia odpovídáme. Na jedné straně jsou Boží slova, skutky a výzvy, na straně druhé naše postoje a odpovědi. Nezapomínáme na to, že nám Bůh ve svém vztahu mnoho dává, ale že také od nás něco požaduje? Odpověď na tuto otázku nacházíme již na začátku „Nejlepším lékem na prázdnotu všedního dne nebo na srdce toužící po něčem krásném, je nalézt člověka, který tě potřebuje. Jen se rozhlédni, vždyť svět je jich plný.“ Neznámý autor

Advent 3/2015

zdravý životní styl Bible ve zprávě o Abrahamovi. Když s ním Bůh navázal úzký vztah, tak mu jasně oznámil, co od něj očekává. Navrhl mu životní program a ten je popsán v prvních třech verších 12. kapitoly knihy Genesis. Je srozumitelný a můžeme ho vyjádřit jednou větou: Požehnám ti a ty se staneš požehnáním pro všechny, kteří žijí kolem tebe. Stejný program navrhuje Ježíš svým následovníkům, když říká, že mají být pro svět solí a světlem. Podmínkou pro splnění tohoto požadavku je vytvoření vztahu s ním. Ve vztahu s Bohem přijímáme světlo, které se v nás má odrážet do vztahu s lidmi. Kdosi moudrý řekl, že „mnozí křesťané si na jevišti světa přivlastnili roli nápovědy, zatímco herci

jsou ti ostatní“. Na takovém principu nelze založit vztah, jaký od nás Bůh i naši bližní očekávají. Lásku nelze šířit nápovědou. Bůh nám nešeptá, že nás miluje, ale prokázal to činem. A jestliže jsme v Boží lásku uvěřili, jestliže ji vírou přijímáme a žijeme z ní, pak si musíme uvědomit, že naše role nespočívá pouze v tom, že budeme vyhlašovat, co mají ti druzí dělat. Žijeme-li ve skutečném vztahu s Bohem, pak se to projeví v nenarušených vztazích s těmi, kteří žijí kolem nás – ve společnosti i rodinách. Pamatujme, že jenom život, který je odleskem Boží péče a jeho soucitu s námi, je ten skutečný život v pravdě. Jiří Drejnar

Digitální média – rizika a vedlejší účinky Digitální média nám usnadňují duševní práci – podobně jako pohyblivé schody, výtahy a auta usnadňují fyzickou činnost. Dopady nedostatečné fyzické aktivity na svaly, srdce a krevní oběh jsou známé, a tak cvičíme a pohybujeme se, abychom se udrželi fyzicky svěží. Tento princip je možné vztáhnout i na náš mozek. Také platí, že pouze když trénujeme mysl, zůstaneme duševně činní a v pořádku. Ještě důležitějším poznatkem je to, že mozek nejvíce rozvíjí to, co jsme se naučili v mládí a co je v něm od té doby uloženo a používáno.

Učení konáním Počítač, na kterém právě píši, není od chvíle, kdy byl vyroben, výkonnější. Můj mozek se však od narození stále vyvíjí. Mé okolí se mnou mluví česky – a tak se mé centrum řeči naučilo česky. To znamená, že se z „hatmatilky“ zcela automaticky vytvořila slovíčka a odvodilo se a uložilo i jejich použití. S každým úsilím nějak se nazvednout, s každým pokusem jít sama, doslova od pádu k pádu, jsem se naučila chodit. Dále jsem poznala, pochopila svět – reálný, a tak vím, jak dle pohmatu vypadá kov, dřevo, látka nebo voda, jak se rozevírají nůžky

Advent 3/2015

a jak držet syrové vejce či jehlu. K tomu mám – především ze zacházení s jinými dětmi – naučeno, jak člověk jedná s jinými lidmi. Nezapomeňte, že to vše se stihlo předtím, než jsem šla do školy, samo, ale na žádný pád samo o sobě. Vyžadovalo to aktivní vyladění myšlenek s odpovídající zkušeností, s celým mozkem.

Fascinující mozek Nejdůležitějším poznatkem z výzkumu mozku za posledních 30 let je zjištění, že mozek se s každým použitím mění – a to permanentně. Stále rozvíjí svoji výkonnost – nazýváme to procesem učení. Na rozdíl od mého počítače nemá můj mozek ani centrální procesní jednotku, tedy modul, který zpracovává informace, ani harddisk, který informace uchovává. Místo toho se skládá téměř ze sta miliard nervových buněk, každá z nich má téměř deset tisíc spojení – a tak vytváří vzájemně propojenou síť. V tu chvíli, kdy nervové buňky zpracovávají informace, se vzájemně ovlivňují různé formy elektrických impulzů a vytvářejí nové spoje. Tyto impulzy zároveň přechází přes spojovací místa nervových buněk – synapse – a tak mohou být zesíleny. „Hardware“ našeho mozku se tedy svým

13

zdravý životní styl Rozvíjení mozku a vliv médií

používáním mění. To konkrétně znamená, že zpracování informace se v něm automaticky uloží. Obě funkce nejsou tedy dva rozličné moduly, ale jsou to dva různé aspekty jednoho procesu: používání nervových buněk.

Kdo se učil jako dítě, učí se snadněji i jako dospělý Malé děti se učí velmi rychle, tj. jejich synapse se při používání mění nejsilněji právě proto, že ještě nic neznají nebo neumějí. Učí se tak rychle, jak to je možné – chodit nebo mluvit, stejně tak jako obsáhnout a poznat svět i bližní. Již ve školním věku se synapse mění pomaleji a u dospělých je tato schopnost změny v porovnání s dětstvím velmi malá. Například kdo jako dospělý ovládne tři řeči, bude se čtvrtou učit rychleji než ten, kdo se naučil pouze svoji mateřštinu. Kdo v dospělosti již hraje na tři hudební nástroje, naučí se na čtvrtý rychleji než ten, který začíná muzicírovat od začátku. U používání pracovních nástrojů nebo poznání chemie či fyziky to je stejné. Platí, že čím více se člověk učil jako dítě, tím lépe se učí také jako dospělý. Mozek se chová jako paradoxní harddisk – čím více toho je uvnitř, tím více se tam uloží! Z toho plyne, že se o celoživotní schopnost učení musíme starat už v mateřské a základní škole. A to také znamená, že kdo se do 20 let ještě nic nenaučil, bude to mít později s učením velmi těžké.

14

Mozek se rozvíjí při kontaktu a potřebě vypořádat se se světem – skutečným světem. Výsledkem toho se v prvních 20 letech života rozvíjejí procesy, které nazýváme vzděláváním: od chůze, řeči a chování přes poznávání vědomostí až ke zvláštním schopnostem, jako je matematika a přírodovědně-technické základní porozumění a pozorování společenských a kulturních souvislostí. Na základě skutečného prožitku vytvářejí děti a mladí – díky změnám miliard synapsí svých nervových buněk – zdatnost mozku, jež se vyplatí nejen ekonomicky, nýbrž i ustavením důležitých faktorů pro zdraví. Je možné si tento princip osvětlit na příkladu. Mezinárodní studie dokládají, že když člověk vyrůstá v dvojjazyčném prostředí a příležitostně během života mluví druhou řečí, projeví se u něj symptomy demence – nezávisle na tom, jakého typu – se zpožděním 5 let proti ostatní populaci. Přitom to není tak, že nepřítomnost patologických změn, tedy mikroinfarkty (u demence cévního původu) nebo obložení plaky a fibrily (u Alzheimerovy demence) se vyskytují později; spíše dobře vzdělaný mozek disponuje většími rezervami, které může využít, když se „harddisk“ pomalu ničí. Dvojjazyčnost ve většině případů není výsledek talentu, nadání, vlohy, nýbrž je podmíněn skutečností a okolnostmi (různý původ nebo emigrace rodičů). Tyto studie ukazují velmi jasně vliv myšlenkové aktivity i na pozdější pokles duševních schopností, tj. na vznikající a vyvíjející se demenci. Ostatně není žádný lék, který by výskyt demence mohl jen přibližně dobře oddálit, jako je to dokázáno pro dvojjazyčnost. Když se mozek v dětství a mládí ve vypořádávání se skutečným světem vybuduje, může člověk bezpečně používat digitální média. Důležité je, že to má být až v pozdějším věku. Na tvorbu mozku

Advent 3/2015

zdravý životní styl v dětství a mládí působí digitální média velmi nevhodně a nepříznivě. Brzdí a zastavují proces učení, a proto vedou k poruchám rozvoje řeči, čtení, psaní, pozornosti a vytrvalosti. Opačný, příznivý vliv má dvojjazyčnost, fyzický kontakt se skutečností, hudba, sport, divadlo, dále pak vzdělání, pohyb, zdravá výživa. V dospívání a v dospělosti jsou příznivými faktory vztahy, rodina a smysluplná práce, aktivní účast na životě. Stres a přetížení působí na rozvoj duševních schopností nepříznivě. Je prokázáno, že pokud dítě stráví mnoho času před obrazovkou, projevuje se pak u něj v základní škole více poruch a pomalejší rozvoj řeči a pozornosti. Hrací konzole prokazatelně působí špatně na známky ze čtení a psaní, stejně tak jako na vztahové problémy ve škole. Počítač v dětském pokoji působí negativně na školní výkony. Internet a vlastní počítač v mladém věku vedou ke snížení sebekontroly a k závislosti. A jde nejen o závislost, ale i problémové užívání.

Další důsledky digitálních médií Mohou to být strachy, úzkosti a otupení, poruchy spánku, deprese, nadváha, sklon k násilnostem a závislost na počítači / internetu / smartphonu. Vývojové trendy jsou znepokojivé. Pro optimální vývoj mozku dětí a mladistvých je důležité omezování „konzumace“ digitálních médií. Statistiky žel ukazují, že kdo je týdně ve škole 35 hodin, stráví se školní látkou 3,75 hodin denně. Naproti tomu průměrné konzumování digitálních médií je denně 7,5 hodin! Mladí lidé tedy tráví 2krát více času s digitálními médii než s celou školní látkou dohromady. Nemůžeme připustit, aby několik málo koncernů masivně poškozovalo mozek příštích generací. Proto je čas následky digitálních médií vzít vážně. Neboť za všechny mladé lidi, kteří ještě nemají 18 let, neseme jako dospělí odpovědnost. A tu bychom měli vzít vážně.

Podle zahraničních materiálů připravila Jana Krynská

Advent 3/2015

Rekondiční a výukové pobyty zdravého životního stylu NEWSTART Pohodlné ubytování (v jedno-, dvou-, tří- a čtyřlůžkových pokojích), výborná vegetariánská strava, masáže, rehabilitační cvičení na páteř, škola vaření, přednášky z oblasti zdravé výživy a životního stylu, vyšetření lékařem na začátku a na konci pobytu (plus konzultace), možnost sportovního vyžití, program pro děti (v létě), společné zpívání, společné procházky, duchovní rozměr a příjemná atmosféra. Penzion Hájenka, Rezek, Krkonoše Termín: 24.–31. května Cena týdenního pobytu: 5 950 Kč Horský hotel Kodrea, Nové Hutě, Šumava Termín: 28. června – 5. července Cena týdenního pobytu: 5 750 Kč Hotel Andromeda, Ramzová, Jeseníky Termín: 26. července – 2. srpna Cena týdenního pobytu: 6 450 Kč Hotel Maxov, Dolní Maxov, Jizerské hory Termín: 23.–30. srpna Cena týdenního pobytu: 5 750 Kč Hotel Horník, Tři Studně, Vysočina Termín: 4.–11. října Cena týdenního pobytu: 6 450 Kč U všech pobytů pro děti výrazné slevy, děti do 3 let zdarma. Absolventi sleva 10 %. Pozvěte své přátele a známé! Informace a přihlášky: Robert Žižka, Prameny zdraví, o. s. Roztocká 5/44, 160 00 Praha 6 – Sedlec mobil: 737 303 796, tel.: 226 886 861 e–mail: [email protected] www.pramenyzdravi.cz Nabídka sborové dovolené ve stylu NEWSTART, cena podle dohody – v závislosti na požadovaných službách a místě konání akce.

15

Adra česká republika

Aktuality z Adry Česká republika Milí čtenáři, rádi bychom vám představili jednu novinku, se kterou se budete pravidelně setkávat v rubrice o organizaci ADRA. Chtěli bychom se spolu s vámi v každém čísle zamýšlet nad tím, proč ADRA dělá to, co dělá, a jak tato práce souvisí s křesťanskou vírou. Přinášíme vám proto deset bodů, které mají společné organizace ADRA po celém světě. ADRA věří, že… 1. Praktická pomoc potřebným je odrazem Boží lásky k lidem. 2. Práce ve prospěch druhých je přirozeným důsledkem naší živé zkušenosti s Bohem. 3. Naše účast na pomoci lidem v nouzi je nejpřesvědčivějším svědectvím o Božím milosrdenství. 4. Prostřednictvím služby vyjadřujeme zájem a soucit s potřebnými. 5. Podporou udržitelného rozvoje přinášíme lidem na celém světě pokoj a porozumění. 6. Všichni lidé jsou si před Bohem rovni bez ohledu na rasu, národnost, pohlaví, politickou nebo náboženskou příslušnost. 7. Všichni lidé mají stejné právo na základní péči, nezbytnou materiální pomoc a službu. 8. Všichni lidé, obzvláště ženy a děti, mají právo na ochranu před jakoukoliv formou násilí či zneužití. 9. Všichni lidé, obzvláště děti, mají právo na svobodný život a na podporu jejich vlastního rozvoje. 10. Všechny zdroje potřebné k životu jsou darem od Boha a jsme odpovědni za jejich spravedlivé a hospodárné využívání. V následujících číslech časopisu Advent tak naleznete vždy krátké zamyšlení o tom, jak se ten který bod projevuje prakticky v práci Adry a jaké je jeho biblické pozadí. Začínáme již v příštím čísle bodem: ADRA věří, že praktická pomoc potřebným je odrazem Boží lásky k lidem.

Na Ukrajině zdražilo jídlo, krize roste ADRA uspořádala potravinovou sbírku Všichni s napětím sledujeme, jak se vyvine situace na Ukrajině. Válečná krize, která trvá už víc jak rok, je vleklá, úmorná a zničující. Zdaleka se už netýká jen východu. Rozšířila se všude. Konflikty na Ukrajině neustávají, a to navzdory vyhlášenému příměří. Od 23. ledna je v zemi téměř milion vnitřně vysídlených osob, dalších 600 000 lidí hledá útočiště v zahraničí. Válka už vzala život více jak pěti tisícům lidí, jedenáct tisíc lidí bylo zraněno. ADRA Ukrajina je v současné době hlavním koordinátorem deseti projektů, které mají za cíl zlepšit životní úroveň lidí strádajících v důsledku války. Tyto projekty spolufinancují zahraniční partneři. Jedním z nich je také ADRA ČR. Česká ADRA navíc zorganizovala rozsáhlou potravinovou sbírku. Nejakutnějším a stále rostoucím problémem je nedostatek potravin. „Přibývá občanů, kteří nemají peníze na pokrytí základních životních potřeb. Podniky propouštějí zaměstnance nebo jim zadržují výplaty. Nejsou peníze na vyplácení důchodů. V důsledku konfliktu se na Ukrajině vše zdražilo, potraviny až dvojnásobně. Míra inflace je veliká. Krize se stále prohlubuje a životní úroveň lidí klesá,“ líčí situaci Karel Folwarczny z Adry, který sbírku v Moravskoslezském kraji zorganizoval. Jídlo a také zdravotnické potřeby odvezl kamion počátkem března do ukrajinského Mukačeva. Tam sice boje neprobíhají, ale i tak na místní obyvatelstvo těžce doléhají následky konfliktu. Do místní nemocnice se svážejí ranění, útočiště tady hledá spousta lidí z regionů, kde již dávno není bezpečno. Jsou

16

Advent 3/2015

Adra česká republika bez peněz, bez jakékoliv šance na státní podporu, a prožívají stres. „Rozdávat jídlo budeme těm nejpotřebnějším. Spolupracujeme dlouhodobě s ředitelem 15. základní školy Jurijem Holišem, který spolu s představiteli města Mukačeva vybere příjemce. Zdravotnický materiál chceme věnovat nemocnici,“ upřesňuje Karel.

Do sbírky se zapojily stovky lidí v kraji Sbírat se mělo původně jen v charitativních obchůdcích Adry, avšak lidé se podle něj začali sami neplánovaně a spontánně angažovat. „Volaly nám školy i radnice, že u nich uspořádají sbírku, Ve spolupráci se zahraničními partnery ADRA abychom si pak pro potraviny přijeli. Vznikly tak financuje drobné rychlé opravy domů v okolí Donbasu, rázem desítky sběrných míst a další přibývaly,“ kde opravila již 50 objektů popisuje průběh sbírky Karel a přidává velkou pochvalu pro všechny, kdo se zapojili: „Avizovali jsme, že sbíráme jen potraviny s expirační lhůtou víc jak tři měsíce. Musím říct, že to lidé vzorně dodržovali. Nosili i zdravotnický materiál a oblečení. Vše ve velmi dobrém stavu.“ K tomu je potřeba dodat, že každá sbírka věcí je organizačně náročná záležitost. Humanitární organizace vždy zvažují, jestli se do ní pustí a zda ji zvládnou. V případě sbírky potravin pro Ukrajinu prý ale všechno šlapalo jako na drátkách, a tak se v Mukačevu pomoci dočkali už v prvním březnovém týdnu.

Na Ukrajině má česká ADRA tradici ADRA se na Ukrajině dlouhodobě angažuje v Mukačevu. Už více jak rok ale pomáhá i v 15 dalších regionech. Problémem zůstává tzv. ATO zóna, která odděluje válečné oblasti na východě od zbytku Ukrajiny. Kamiony s humanitární pomocí musejí žádat o povolení tuto hranici překročit, což znamená velké prodlevy v distribuci. Kromě potravin se na Ukrajině rozvážejí hygienické potřeby a teplé oblečení. Kromě humanitární pomoci putují z Česka na Ukrajinu také prostředky, které pomohou vnitřně vysídleným lidem žijícím v tzv. kolektivních centrech vyřešit ubytování. ADRA ČR celkově rozděluje 2,5 milionu korun mezi obyvatele 7 center v okolí Kyjeva. „Jsou určeny na zaplacení elektřiny nebo vytápění, případně na zakoupení dalšího materiálního vybavení nebo drobné opravy v jejich dočasných bydlištích. V centrech, kam česká pomoc směřuje, žije 300 dětí. ADRA se pokusila snížit jejich psychickou zátěž například tím, že pro ně pořádá v období prázdnin a víkendů volnočasové aktivity,“ vysvětluje vedoucí zahraničního oddělení ADRA Radomír Špinka. Ve spolupráci se zahraničními partnery ADRA financuje drobné rychlé opravy domů v okolí Donbasu, kde opravila již 50 objektů. Další tři týmy dobrovolníků se chystají opravovat domy na východě Ukrajiny, především se jedná o izolační práce. Za přispění americké organizace USAID distribuovala ADRA hotovost pro 1466 rodin uprchlíků. Prostředky dostalo také 27 hostitelských rodin. Pomoc bude pokračovat a v nejbližší době má být rozdělen další milion dolarů nejpotřebnějším lidem. Kromě hmotné a finanční pomoci je důležité nabídnout traumatizovaným oporu a odbornou pomoc. ADRA spolu s kanadskou vládou zajišťuje psychosociální pomoc lidem v Kyjevě, Dněpropetrovsku, Luhansku, Doněcku, Charkově, Vinnycké oblasti a Poltavě.

Advent 3/2015

17

Adra česká republika Ukrajina v zimě: zoufalství i naděje S příchodem zimy se zhoršily podmínky, ve kterých žijí přesídlení Ukrajinci. Někteří našli útočiště v rodinách, mnohem víc je jich odkázáno na tzv. kolektivní centra. Jedním z nich je komplex Mizhirija nacházející se kousek od Kyjeva. Původně sloužil jako prezidentská rezidence. Součástí rozlehlého areálu je ubytovna, kde bydlí uprchlíci z východu. Kousek dál stojí budova z kontejnerů, kde žijí čerstvé maminky s malými dětmi. Ve městě Korystichivě zase přebývají uprchlíci v bývalém areálu ozdravného tábora. Tábor je složený z několika budov z 30. let minulého století S příchodem zimy se zhoršily poda jídelny z novější doby. mínky, ve kterých žijí přesídlení Bydlení v kolektivních centrech není zadarmo. A často nesplňují ani Ukrajinci… základní standard. Místnosti jsou chladné, vlhké, nábytek žádný. Jedna rodina se často tísní v jednom pokoji. Jejich potřeby jsou různé, ale nejvíc by se jim hodily kotle, benzinové pily a kamna. Jídlo shání po supermarketech, co jim dají, to vaří. O pár kilometrů dál je městečko Žitomyr, v jehož centru stojí hotel stejného jména. Kousek hotelu je otevřený pro běžence. Chybí horká voda, pořádné topení, zdi jsou prolezlé plísní. Více jak polovina lidí, kteří sem z východu přišli, jsou rodiny s dětmi. Jako například rodina pětadvacetileté Viktorije Načejevy. S manželem Viktorem mají tříletou dcerku Sofii, v prosinci se jim narodí další dítě. „Žili jsme v Luhanské oblasti ve městě Veselá Hora. Na začátku července jsme jeli k rodičům do Luhanska na návštěvu, kde jsme už museli zůstat. Když jsme se vraceli, tak náš autobus prostě poslali zpět do Luhanska, aniž by nám cokoliv vysvětlili,“ popisuje Viktorije. Tak to prý trvalo tři týdny. Dostat se do Žitomyru jim pomohla Viktorijina sestra. „Tady v hotelu jsme se za měsíc ubytovali. Manžel hned našel práci v továrně a jeho kolektiv spolupracovníků se ukázal velmi dobrý, dokonce lepší než v Luhansku,“ pochvaluje si žena. Jak začalo být venku zima, v pokojích hotelu se také udělalo velmi chladno, a tak si rodina pronajala dům o dvou místnostech dvacet kilometrů od Žitomyru. Bez vybavení, ale teplý. „Náš vlastní dům ve Veselé Hoře má zničenou střechu. Prý do něj spadly tři střely. Déšť pak proces zkázy dokonal. Domov je zničený stejně jako celá naše ulice. Žitomyr se nám ale líbí. Naši budoucnost vidíme zde,“ uzavírá Viktorije. Její rodina má štěstí, že manžel našel práci a nejsou tak odkázáni jen na pomoc zvenčí. Podobný příběh popisuje čtyřicetiletá maminka dvou dětí Natalie Chomenčuk. Pochází z Doněcka, do Žitomyru se s rodinou přistěhovala 31. července, jak začali ostřelovat letiště. „Manžel se k nám přidal 27. srpna, poslední den prvního příměří. Na tři letní měsíce nás přijali baptisté do letního tábora a potom jsme se přesunuli do hotelu Žitomyr. Manžel přednáší na Žitomyrské technické univerzitě, děti chodí do křesťanské školy. Náš dům zatím stojí nezničený, ale vrátit se tam, kde není práce, kde děti budou stále v nebezpečí, nemá smysl. Už jsme se spřátelili s mnoha obyvateli Žitomyru a dětem se začaly plnit sny. Je velmi těžké pomyslit na to, že v našem věku máme začínat znovu, znovu si pořídit bydlení, zvykat si na nové místo,“ říká Natalie a dodává, že děkuje Bohu i Žitomyrským, že mohou tento nelehký čas projít společně. Apoštol Pavel napsal ve slavné 13. kapitole 1. listu Korintským, že V důsledku konfliktu se na Ukrajině zůstává víra, naděje a láska. Naší prací tak můžeme jednak projevovat vše zdražilo, potraviny až dvojnásob- lásku, která je podle Pavla nejdůležitější, ale také dodávat lidem naděně; proto ADRA ČR zorganizovala ji a víru. Děkujeme, že jste v tom s námi! pro potřebné potravinovou sbírku

18

Připravil Jakub Dostál

Advent 3/2015

ADRA Slovensko

Adra Slovensko Cajamarca 1532 alebo ako vznikali rozdiely medzi civilizáciami a národmi – a ako to súvisí s rozvojom dnes 16. november 1532. Do mesta Cajamarca na náhorných plošinách Peru sa pomaly blíži najvyšší vládca Inkov Atahuallpa so svojou armádou 40 000 mužov, ktorí sa vracajú z víťazného ťaženia. Oproti nim stojí Francisco Pizarro so 168 vojakmi v neznámom prostredí, 1 000 míľ od najbližšej španielskej posádky – možnej posily. S výkrikom „Santiago“ sa Španieli vrhajú do boja. Na konci dňa je Atahuallpa uväznený a niekoľko tisíc Indiánov leží mŕtvych a ranených v uliciach mesta… Prečo Španieli objavili Ameriku a dobyli ríšu Inkov a prečo sa Inkovia nevylodili v Európe a neobsadili Španielske kráľovstvo? Prečo sa rozvoj spoločností na rôznych kontinentoch uberal takými odlišnými smermi? Prečo sú dnes niektoré krajiny a časti sveta také chudobné a iné bohaté? Prečo už v prvom storočí po Kristovi alebo v 15. storočí existovali vysoko rozvinuté a súčasne tiež veľmi zaostalé oblasti? Som presvedčený, že hľadanie odpovedí na otázky minulosti nám môže pomôcť vyrovnať sa aj s aktuálnymi a praktickými výzvami typu Prečo pomáhame v Afrike, keď sami máme na Slovensku dosť chudobných? alebo Prečo rozvoj afrických krajín trvá tak dlho a výsledky sú také nedostatočné?

Prečo bol rozvoj spoločností na rôznych kontinentoch taký nevyvážený? V minulosti a aj dnes sa stále vynárajú rôzne odpovede a názory. Historicky jednou z prvých odpovedí boli údajne biologické rozdiely medzi ľuďmi. Tvrdilo sa, že rozdiely v technológiách a spoločenskom usporiadaní sú spôsobené biologickými rozdielmi a vrodenými schopnosťami. Neskôr sa pod vplyvom Darwinizmu začali tieto pojmy zamieňať za prirodzený výber a evolučnú teóriu a s nástupom genetiky

Advent 3/2015

sa začalo hovoriť o geneticky inteligentnejších Európanoch a menej inteligentných Afričanoch. Hypotéza, že rozdiely v inteligencii stoja za rozdielmi medzi civilizáciami a spoločnosťami sa nepotvrdila napríklad aj preto, že výsledky IQ testov výrazne ovplyvňujú najmä faktory ako sociálne prostredie a možnosť vzdelania. Ďalším populárnym dôvodom je argument klimatického prostredia, ktorý tvrdí, že chladnejšie podnebie má pozitívne stimulačné účinky na ľudskú kreativitu – na rozdiel od tropického alebo teplého a vlhkého prostredia. No väčšina vynálezov, ako písmo, koleso, metalurgia, poľnohospodárstvo, vznikla práve v teplých pásmach Euroázie. Ani tretie stanovisko, ktoré tvrdí, že rozvoj významne ovplyvnili riečne toky v nížinatých suchých oblastiach, ktoré prinútili pôvodné obyvateľstvo vybudovať zavlažovacie systémy, a tie priniesli potrebu vytvoriť centralizované byrokratické spoločnosti, nie je archeologicky dokázané. Existuje aj ďalší názor, podľa ktorého si jednoducho Európania podmanili iné civilizácie vďaka lepším zbraniam, oceľovým nástrojom a baktériám. Tieto faktory možno označiť za bezprostredné príčiny, ale čo s prvotnými príčinami? Prečo to boli práve Európania a nie napríklad pôvodní obyvatelia Ameriky, ktorí mali lepšie zbrane, oceľové nástroje a nebezpečnejšie baktérie? To, že geografia (environmentálna geografia a biogeografia) mala a má vplyv na rozvoj spoločností, nie je prevratná myšlienka. Otázkou je miera vplyvu tohto faktoru.

Výroba jedla v rôznom čase Rôzne spoločenstvá a skupiny si osvojili výrobu jedla v rôznom čase. Niektorí, ako Aboriginci – pôvodní obyvatelia Austrálie, nedosiahli tento

19

ADRA Slovensko stupeň nikdy. No výroba jedla bola jednou z podstatných podmienok na rozvoj zbraní, baktérií aj metalurgie. Prvým faktorom je, že viac konzumovateľných kalórií znamená viac ľudí – populačný rast. Medzi rastlinami a živočíchmi vo voľnej prírode je len veľmi málo druhov, ktoré možno zbierať a loviť pre jedlo. Pestovaním a chovom tých zopár konzumovateľných druhov − tak, aby tieto tvorili 90 % a nie 0,1 % biomasy na 1 aker (4 000 m2), získali farmársky a pastiersky orientované spoločnosti obrovskú výhodu oproti lovcom-zberačom. Takto upravená plocha totiž dokázala uživiť 10- až 100-násobne viac ľudí ako rovnaká neupravená plocha napríklad v lese, čo poskytovalo prvej menovanej skupine napríklad početnú vojenskú prevahu. Domáce zvieratá napĺňali potreby ľudí v oblasti zabezpečenia jedla štyrmi rôznymi spôsobmi: mäsom, mliekom, hnojivom a obrábaním pôdy. Okrem mäsa a mlieka to boli aj mliečne výrobky ako maslo, syr, jogurt. Okrem hnojiva sa exkrementy používali aj ako palivo a väčšie domáce zvieratá na obrábanie a rozširovanie poľnohospodárskej pôdy. Usadený spôsob života prispieval k vyššiemu populačnému rastu, na rozdiel od lovcov-zberačov, ktorí sa museli presúvať za zdrojmi potravy a pre časté presuny a sťahovania rodili deti vo väčších časových intervaloch. Zotrvanie na jednom mieste tiež umožňovalo vytvárať sklady a zásoby potravín, čo v prípade lovcov-zberačov nedávalo zmysel, pretože neboli nablízku, aby svoje zásoby aj strážili. Zásoby jedla umožňovali nasýtiť aj „špecialistov“, ako boli napríklad remeselníci, úradníci, profesionálni vojaci a vládnuca vrstva, ktorí sa nemuseli venovať produkcii potravín, ale mohli rozvíjať spoločnosť v ďalších oblastiach. Okrem nových zručností a technológií získaných vďaka špecialistom sa mohlo rozvíjať aj spoločenské usporiadanie a systém vlády, čo nebolo možné pri lovcoch-zberačoch. Tam bola potrebná každá ruka na zabezpečovanie stravy a nebolo možné sa venovať aj iným

činnostiam, z čoho vyplýval aj ich egalitársky rovnostársky spoločenský systém. Domáce zvieratá a plodiny však nezabezpečovali len priamo resp. nepriamo jedlo. Poskytovali tiež prírodné vlákna na výrobu oblečenia, prikrývok, sietí, lán − či už boli rastlinného pôvodu, ako ľan, konope, alebo vlna a hodváb. Výhradne veľké domáce zvieratá slúžili ako dopravné prostriedky až do nástupu železnice v 19. storočí, pričom kone predstavovali vo vojenskej oblasti dlhé stáročia − až do prvej svetovej vojny − to, čo neskôr automobily a tanky. Vznik nebezpečných baktérií, ktoré mali v niektorých oblastiach Ameriky za následok smrť až 90 % pôvodného obyvateľstva, zase súvisel s chovom domácich zvierat.

Rozhodujúcim faktorom pre rozvoj boli geografické podmienky Zdá sa, že rozhodujúcim faktorom pre rozvoj jednotlivých kontinentov, krajín a národov boli geografické podmienky. Napríklad zo 148 veľkých suchozemských bylinožravých cicavcov bolo len 14 domestifikovateľných (krava, koza, ovca, kôň, prasa…) a ich výskyt bol veľmi nerovnomerne rozložený po celej zemeguli. V Južnej Amerike sa vyskytovala lama, alpaca, no v Severnej Amerike, Austrálii a v celej subsaharskej Afrike ani jeden zo 14 druhov! Naproti tomu 13 druhov žilo v Eurázii, najmä v úrodnom polmesiaci. Ak vezmeme do úvahy dôležitosť prírodných zdrojov, konkrétne domácich zvierat, uvedenú vyššie, tak zisťujeme, že ich výskyt bol pre vývoj v jednotlivých častiach sveta kľúčový.1

Príčiny rozdielov sú dôvodom na pomoc ľuďom v rozvojových krajinách Tieto a ďalšie okolnosti položili základy obrovských rozdielov trvajúcich aj niekoľko tisíc rokov medzi dnes rozvinutými a rozvojovými krajinami, medzi tzv. bohatým severom a chudobným juhom, ktoré nebolo možné vyrovnať počas uplynulých 50 rokov, odkedy sa datuje oficiálna rozvojová spolupráca.

Pochopiteľne, faktorov spôsobujúcich tieto rozdiely je viac, navzájom medzi sebou interagujú a menia sa v čase. Pre účely tohto článku boli vybrané len niektoré z nich.

1

20

Advent 3/2015

z teologického semináře Aj preto je jedným z hlavných poslaní organizácie ADRA Slovensko pomáhať ľuďom v rozvojových krajinách. Daniel Kaba, riaditeľ ADRA Slovensko

Použitá literatúra: Diamond Jared, Guns, Germs and Steel: The fates of human societies, W.W. Norton Company, 2005

Z Teologického semináře v Sázavě Ze života semináře V sobotu 14. února u nás po dopolední bohoslužbě proběhla pod vedením představitelů naší unie ordinace bratra Daniela Horničára – učitele v oboru Nového zákona, který je v současnosti také zástupcem ředitele semináře pro věci akademické. Tato milá a slavnostní událost v životě naší školy, které se zúčastnili také příbuzní manželů Horničárových, nás velmi potěšila. Při návštěvách sborů se setkávám s vlídnou podporou semináře, včetně té modlitební. Děkujeme a nadále prosíme o totéž, takové prostředí umožňuje nová rozhodnutí mladých lidí ke studiu a k službě.

Advent 3/2015

21

z domova Nabídka pobytů a rekreací Seminář disponuje nově vybudovanými ubytovacími kapacitami. Také letos v tomto příjemném prostředí nabízíme církvi možnosti pobytů rekreačních, školicích apod. Dálkové studium bude ve školním roce 2015/16 pokračovat závěrečným pátým ročníkem. Dálkoví zájemci se však na naše studijní oddělení mohou obracet již nyní, v případě dostatečného počtu bychom jim v období 2015/16 nabídli nultý ročník, zaměřený na jazykovou „předpřípravu“ (řečtina, hebrejština, angličtina). Termíny přijímacího řízení (denní studium) Teologický seminář je stále na svém místě  a pro školní rok 2015/16 otevírá přijímací řízení do denního studia teologie. Jedná se o naše tříleté studium VOŠ (DiS.) a souběžně o bakalářské studium pod akreditací ThH Friedensau (B.A.). K tomu jedno upřesnění: hlavní důraz bude letos položen na první kolo přijímacích zkoušek. Termín odevzdání přihlášek: 15. května 2015 Termín přijímacích zkoušek: 1. června 2015 Více informací najdete na našich stránkách (www.tscasd.cz). Roman Mach, ředitel Teologického semináře

Zemřel Leopold Kvintus, věrný služebník Boží V požehnaném věku 89 let zemřel ve středu 18. 2. klidně a tiše v léčebně v Městci Králové emeritní kazatel Leopold Kvintus. Leopold Kvintus kazatelství nikdy nechápal jako své zaměstnání, ale jako životní povolání. A proto, i když pracoval jako řidič sanitky, služebního vozu nebo jako lesní dělník, nikdy nezapomněl navštěvovat členy církve, přátele, setkávat se s nimi, studovat Bibli a věrně sloužit Bohu a lidem. Leopold Kvintus se narodil rodičům jako páté ze šesti dětí v roce 1925 ve Vrchlabí. Když mu byly čtyři roky, přestěhovala se rodina do Dobříně u Roudnice nad Labem, kde jeho tatínek pracoval jako zahradník pro tehdy známého stavitele Benno Kabáta. Zde Leopold prožíval své dětství i první školní léta. V patnácti letech nastoupil do učení, které úspěšně završil v roce 1945. V této době se také rozhodl veřejně vyznat ze své víry v Ježíše Krista, byl pokřtěn a stal se členem Církve adventistů sedmého dne. Po křtu Leopold Kvintus vystudoval bohosloví (na snímku z té doby) a začal působit jako kazatel. Jeho prvním působištěm byly sbory Turnov, Železný Brod a Rokytnice nad Jizerou. Později měl možnost spravovat sbory Liberec, Česká Lípa, Rumburk, dále Karlovy Vary, Sokolov, Cheb a jeho posledním působištěm byl sbor Poděbrady, vedle kterého dojížděl ještě do Mladé Boleslavi, Čáslavi a Zruči nad Sázavou. Jeho kazatelská práce byla třikrát přerušena. Nejprve vojenskou službou, kterou vykonával v severních Čechách, a dvakrát musel opustit práci, kterou miloval, kvůli tlaku komunistických úřadů, a to v padesátých a znovu v šedesátých letech. V letech zákazu kazatelské práce pracoval jako řidič sanitky, služebního vozu nebo jako lesní dělník.

22

Advent 3/2015

z domova Po boku mu celý život stála jeho obětavá manželka Jaroslava. Spolu mají dceru Danielu a díky ní i dva vnuky Jakuba a Pavla. Zálibou Leopolda Kvintuse bylo zahradničení, rád také vzpomínal na stavbu modlitebny v Poděbradech, která by bez jeho úsilí dnes nestála. Miloval svou rodinu a svého Boha, který byl pro něj vším. Mnoho lidí a jejich těžkosti nesl na svých modlitbách, na jeho modlitebním seznamu byla celá jeho rodina, lidé z jeho společenství, známí. Měl také velké množství oblíbených písní, které si často a s potěšením zpíval. V písni, kterou měl nejraději, se zpívá: „Proto rád mám, tak rád Kristův kříž, v něm svou sílu a jistotu mám. Z něho Pán k sobě volá mne blíž, vždyť mne slíbil vzít do nebe sám.“ V sobotu 14. 2. Leopolda Kvintuse v léčebně v Městci Králové navštívil předseda Českého sdružení Pavel Zvolánek. Na návštěvu takto vzpomíná: „Když jsem přijel na místo, dozvěděl jsem se, že byl do nemocnice zakázán vstup z důvodu chřipkové epidemie. Přemlouval jsem vrátného, sestřičky, ale všichni byli neoblomní. Ani duchovenský průkaz nebyl argumentem. Byl jsem bezradný a nechtěl jsem se svého záměru vzdát. Moc jsem si přál vidět svého milého přítele. Po využití všech lidských prostředků, kdy jsem musel kapitulovat a kdy hrozilo, že pojedu domů s nepořízenou, jsem se obrátil k Pánu Bohu. Pán Bůh spolehlivě zareagoval a otevřel mi dveře k Poldíkovi prostřednictvím lékaře, který mne zavedl až k jeho lůžku. Bratr neklidně oddychoval a spal. Lehce jsem se ho dotkl a probudil ho. Poznal mě a já jsem s ním měl možnost mluvit. Málo jsem mu již rozuměl, ale jedno jediné slovo jsem slyšel naprosto zřetelně. Bylo to slovo spasení. Drželi jsme se za ruce a modlili se spolu a já jsem si v té chvíli uvědomoval, že nemá strach ze smrti a že se nemusíme o něj bát ani my, byl totiž v Boží laskavé péči našeho Stvořitele. Leopold Kvintus za čtyři dny od mé návštěvy zemřel. Pán a dárce života ho odvolal k dočasnému odpočinku a spánku, jak uvádí jeho smuteční oznámení. Bratr Kvintus nyní čeká na svého zachránce a spasitele Ježíše, kterému do poslední chvíle důvěřoval, se kterým počítal a o kterém věděl, že má moc jej vzkřísit, protože mnohokrát o této naději kázal.“ AIS, www.casd.cz

Co? Kdy? Kde?

Advent 3/2015

23

církev obrazem Letošní konference GAIN, která se zabývala možnostmi sdílení evangelia přes internet, probíhala pouze online. Na fotografii zahajuje konferenci sestra Nancy Lamoreauxová, vedoucí oddělení komunikace.

Církev adventistů v Egyptě se prezentovala knihami na Mezinárodním knižním veletrhu, který se konal v únoru v Káhiře.

Inzerce Ponúkame ubytovanie pod Vysokými Tatrami v Kežmarku, Hradné námestie 24. Cena na osobu/noc: 1. 5. – 30. 9. – 4,- €; 1. 10. – 31. 3. – 6,- €, v zime do 5 osôb 7,- €. Kontakt: e-mail: [email protected], telefón: 00421(0)524 525 957, mobil: 00421(0)908 986 907, ďalšie info nájdete na http://kezmarok.casd.sk/?page_id=155 SR 150301 Ponúkame ubytovanie v horskej chate na Donovaloch v oblasti Nízkych Tatier. Ideálne prostredie pre milovníkov horskej turistiky, cyklistiky a lyžovania. Kapacita chaty je 19 osôb, cena podľa sezóny od 4 do 6 € osoba/noc. Viac info na http://bb.casd.sk/donovaly/index.htm Kontakt: Róbert Rusnák, 0905 991 757, e-mail: [email protected] SR 150302 Ponúkame kvalitné ubytovanie v novovybudovanom zbore pod Vysokými Tatrami v meste Poprad. K dispozícii sú tri samostatné izby, dve kúpeľne s WC, spoločná kuchyňa a chodba. Celkovo 9 miest na spanie + 2 prístelky. Cena za ubytovanie na osobu: 1–2 noci – 12 €, viac ako dve noci – 10 €, deti do troch rokov bez nároku na posteľ – zadarmo, deti od 3 do 12 rokov – 50 % z ceny. V blízkosti turistické trasy, cyklistické chodníky, historické pamiatky a možnosť kúpania v termálnych vodách – Vrbov, Gánovce a Aqua City Poprad. Kontakt: Ján Cierbus, mobil: 0905 388 726, e-mail: [email protected] SR 150303 Nabízíme ubytování v novém penzionu nedaleko přehrady Pastviny v Orlických horách. Vhodné pro mládežnické pobyty, zimní i letní sborové dovolené. Kapacita 14 lůžek. Bližší informace na tel.: 734 510 794, www.penzionupastvin.cz, e-mail: [email protected] ČR 150304 Ubytování v Karlových Varech! Příjemné dvou a třílůžkové pokoje s vlastním soc. zařízením, TV, SAT, Wifi. Společná vybavená kuchyňka. Cena: 1. noc 350 Kč/os., 2. a další noc 300 Kč/os. Informace e-mail: [email protected]; tel.: +420 736 541 998 – Kamila Součková, Michaela Lindtnerová; webová stránka: http://apartmany-kv.webnode.cz ČR 150305 Ubytování v Jiráskově Hronově. Nedaleko jsou Broumovské stěny, Ostaš, Adršpach a Teplické skály. Dvoulůžková garsonka s možností dvou přistýlek a s vlastním soc. zařízením. Vybavená kuchyňka. Ceny: postel noc/150 Kč, přistýlka noc/50 Kč. Kontakt: 605 874 765, e-mail: [email protected] ČR 150306 Manželský pár středního věku hledá výpomoc do domácnosti od spolehlivé starší paní. Místo práce: Praha 9 – Horní Počernice, četnost práce: 2 x 4 hodiny týdně (ideálně PO a ČT), náplň práce: úklid rodinného domu, žehlení atd. Odměna: 125,- Kč/hodinu. Možné zahájení práce: ihned. Případní zájemci se mohou ozvat na telefon: 602 318 496. ČR 150307

24

Advent 3/2015

z domova Lékař Alois Kubík čestným občanem Jeseníku Na návrh Společnosti Vincenze Priessnitze a rady města udělilo ve čtvrtek 19. 2. zastupitelstvo Jeseníku čestné občanství Aloisu Kubíkovi, emeritnímu dlouholetému primáři tamějších lázní. Doktor Kubík, člen jesenického sboru církve adventistů, pracoval ve vodoléčebných lázních šedesát let. Věnuje se také výzkumu zdejšího klimatu, je znalcem historie lázní, překladatelem a badatelem. Čestné občanství mu bylo předáno slavnostně na společném reprezentačním plesu lázní a města v noci na neděli 1. března. Podle Jaroslava Novotného, předsedy správní rady Společnosti Vincenze Priessnitze, se „také díky praxi a činnosti pana primáře Kubíka mohou jesenické lázně chlubit významným postavením lázeňského místa nejen v rámci České republiky, ale i střední Evropy“. Jak se v návrhu společnosti dále uvádí, inspiroval ji lékařův přínos jesenickému lázeňství, poznávání historie Jesenicka a propagace odkazu Vincenze Priessnitze. Příležitostí k nominaci se staly devadesáté narozeniny, které Alois Kubík oslavil v sobotu 14. února. „Pan Kubík je úžasná osobnost s mimořádným dopadem na Jesenicko a lázeňství v tomto regionu,“ řekl o oslavenci novinářům místostarosta Jeseníku Petr Procházka. Zatím posledním dílem Aloise Kubíka je překlad životopisu Vincenze Priessnitze, legendárního zakladatele jesenických lázní, od Priessnitzova přítele Engelberta Maximiliana Selingera. „Když měl Priessnitz dostat nejvyšší vyznamenání od samotného císaře, zlatou medaili za své objevy ve vodoléčbě, poznamenal, že tím, co léčí, je voda a on že je u toho jen nástrojem Ducha Božího. Cítím to stejně,“ usmívá se doktor Kubík. V církvi se Alois Kubík již jako dvacetiletý medik stal nejmladším starším sboru, a to v Lipníku nad Bečvou. „Ke všemu, co dělám, mi dává sílu především Pán Bůh. Často byly a jsou v mém životě situace, kdy jsem spoléhal jen na něho. V dospívání mě Pán Bůh zázrakem uzdravil z těžké tuberkulózy. Od té doby mu plně svěřuji všechny starosti i radosti na modlitbách a ve všem mu plně důvěřuji.“ Do Lázní Jeseník nastoupil Alois Kubík 1. 10. 1952, kdy právě byla komunistickým režimem zakázána církev adventistů. „Když jsem tam přišel, už o mně věděli, že zachovávám sobotu podle čtvrtého přikázání Božího Desatera v Bibli. Vyšli mi vstříc, přesouvali mi víkendové služby a pacienty na neděli. Ke studiu Bible a modlitbám jsem se se zájemci scházel tajně. Po opětném povolení církve v roce 1956 jsme tak měli v Jeseníku už skupinu, která se začala scházet v husitském sboru, jehož farář nám pomohl od úřadů získat povolení k sobotním bohoslužbám,“ vzpomíná Alois Kubík. Církvi v Jeseníku pod vedením mladého lékaře a jeho manželky postupně přibývalo členů, vznikl samostatný sbor a po čase zde získal od města i vlastní budovu. Alois Kubík byl dlouho jeho starším, působil také ve výboru Moravskoslezského sdružení sborů, jezdil se zdravotně-misijními přednáškami po sborech na Moravě, Slezsku, v Čechách i na Slovensku. Přeložil také pro církev řadu duchovních spisů z němčiny. Alois Kubík hrál rovněž ve sboru na housle. I jeho děti muzicírují, nedávno jej překvapily, když na jeho počest uspořádaly v zrcadlovém sále lázní v Jeseníku koncert. „Měl jsem šest dní v týdnu na starosti velké množství pacientů a sobota byla pro mne a mou rodinu vždy takovou oázou. Děkuji za vše Pánu Bohu. Vše, po čem nyní toužím, je kousek místa v Božím království,“ uvedl Alois Kubík. AIS, www.casd.cz

Advent 3/2015

25

z domova MOTOSCUK – sraz křesťanských motorkářů

MOTOSCUK na Luckém vrchu aneb v jedné stope s Kristem Chata na Luckém vrchu 29. až 31. května 2015 Na podzim loňského roku se konal již 6. ročník křesťanského motorkářského srazu pod názvem Motosnění v Novém Městě pod Smrkem, severně od Liberce. Je to pozoruhodná akce, která spojuje lidi různého věku, společenského postavení, vzdělání, zaměstnání či vyznání. Tím tmelem, který nás všechny spojuje, je úzký vztah ke Kristu a láska k motorkám. To dalo základ vzniku party skvělých lidí, otevřených sobě navzájem a také Božímu slovu, které je nezbytnou součástí těchto setkání. Na pozadí těchto vztahů je jedno, jestli někdo přijede na nablýskaném Harykovi (Harley-Davidson), modrobílé vrtuli (BMW), nějaké sportovní raketě nebo staré Jawce. Jsou takoví, kteří přijedou raději v plechovce (rozuměj autem) nebo vlakem než vůbec. Již několikrát jsme diskutovali o tom, že bychom se rádi setkávali častěji, ale vždy zůstalo jen u slov. Až loni jsme se rozhodli dát dalšímu srazu reálnou podobu a ta postupně vykrystalizovala do podoby chystaného setkání. Místo bylo záměrně zvoleno na okraji Žďárských vrchů, téměř v geografickém středu Česka, aby bylo dostupné všem. Čeká nás společenství, rozjímání nad Božím slovem i nad krásami přírody při vyjížďce krajinou. Také sdílení se o zážitky z cest a životní příběhy. Kdo má rád malá společenství s velkým duchem, tak by si tuto příležitost neměl nechat ujít. Více informací na webu http://www.motoscuk8.webnode.cz Vladimír Martásek

Oznámení Sbor Uherské Hradiště V měsíci únoru měli narozeniny tito naši členové – sestry Lenka Svobodová, Boženka Ichmanová, Libuška Prajsová a bratr Jan Rathouský. V měsíci březnu se dožívá nejstarší sestra našeho sboru – stále veselá a plná optimizmu – Jozefka Gabrielová 85 roků, dále mají narozeniny Eva Míšková, Jaruška Pištěková, Martin Budař, Vladimír Dobeš st., Štěpán Míšek, Robert Ichman a Štěpán

26

Straka. Všem přejeme Boží požehnání v jejich mládí i stáří. Za sbor Dědeček Oli Sbor Luže Jsme vděčni Pánu Bohu, že manželé Liduška a Milan Hurtovi oslavili v lednu významné životní jubileum – oba 70 let. Děkujeme za jejich obětavou službu pro náš sbor i mimo něj. Přejeme jim do dalších let dobré zdraví, Boží vedení a požehnání.

Advent 3/2015

2015 /3  příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

Co? Kdy? Kde? (Pro mladé…)

Rodinná setkání Zajímavá nabídka s prosbou o pomoc Milí mladí lidé s dobrým vztahem k dětem, po výborných zkušenostech v minulých letech vám předkládáme zajímavou nabídku, která by se mohla týkat několika z vás. dvent 3/2015 A 3/2015 IAmpulz

27 27

Jde o hrazený pobyt ve Východočeském kraji, uprostřed nádherné přírody, v rekreačním středisku Atlas v Čenkovicích (v Orlických horách). Je zde možnost koupání a sportovního vyžití (nohejbal, volejbal, kopaná...). Ubytování je ve zděné budově a stravování zajištěno ve společné jídelně. Tato nabídka je však svázána s prosbou o pomoc při pečování o děti z rodin účastníků semináře „Rodinná setkání“. Zaměstnáni byste byli v době ranního a odpoledního programu rodičů. Pokud máte zkušenost s vedením větších dětí, například v Pathfinderu, jistě ji využijete. A můžete nasbírat i další zkušenosti s dětmi menšími. Bývá vždy dostatek legrace a zábavy, ať už s dětmi, nebo i v rámci volného času, kterého je pro vás také dost. A samozřejmě při společenských večerech a aktivitách, které si budete spolu vytvářet. Program začíná společným obědem a registrací v neděli 12. července a končí snídaní v neděli 19. července. Pokud vás tato upoutávka zaujala, kontaktujte mne prosím e-mailem: [email protected] nebo na tel.: 739 345 676 / 724 103 251. Další informace najdete na stránkách Českého sdružení: http://ceskesdruzeni.cz/krestansky-domov/rodinna-setkani/rs-2015/ Prosím, stáhněte si přihlášku zde a pošlete mi ji e-mailem. Předem se těším a děkuji. Jan Ejem

Příběh pro děti Jak jsem se učil mít rád přírodu a zvířátka

Milé děti, kdo z vás už byl v zoologické zahradě? A která zvířátka se vám líbila nejvíce? Opičky? Žirafy? Nebo sloni? V čem nás mohou zvířata poučit? Co se můžeme učit pozorováním živé přírody? Než si na to odpovíme, budu vám vyprávět o tom, jak a co jsem se já učil od přírody. Jako školák jsem vyrůstal ve městě na sídlišti. Protože jsme s rodiči bydleli na jeho okraji, do lesa a na louky jsme to měli poměrně blízko. Moji rodiče milovali přírodu. O víkendu jsme často trávili celý den na výletech. Učili mě poznávat květiny, stromy i lesní zvěř, jako jsou srny nebo jeleni. Když jsem se choval v lese tiše, mohl jsem zahlédnout v koruně stromu veverku nebo slyšet datla, jak klepá zobákem do kmene stromu. Můj táta už od jara sbíral léčivé byliny a někdy v neděli brzy ráno mě vzal s sebou. Mohl jsem pozorovat různé ptáky, jak si začínají stavět hnízda. Proč to dělají? Budou tam snášet vajíčka, z kterých se později vylíhnou malá ptáčata, a tak si vychovají nové potomstvo. Léto jsem po celé prázdniny trávil u babičky a dědečka v horách, v Jeseníkách, kde měli chaloupku hned u lesa. Tam jsem se svými dvěma bratranci prožil hodně času sběrem hub nebo také přípravou dříví na zimu. Jednou jsme se rozhodli, že postavíme pro zvířata v lese krmelec. Už jste to někdy viděli? Je to dřevěný domeček s krmítkem, kam se v zimě dává pro zvířátka seno, žaludy, bukvice nebo kaštany. A co vy, děti, máte rády ptáčky a zvířátka? Abychom jim mohli pomáhat, musíme nejdříve poznat, jak žijí a co potřebují. Čtete knihy o lese a jeho obyvatelích? Přečetl jsem spousty poučných knih o přírodě. Dodnes se rád dívám na přírodopisné filmy. Je to pro nás jedinečná škola – škola, v níž vyučuje sám Stvořitel. Můžeme se seznámit s jeho láskou a moudrostí, která je jakoby vepsána na každém lístku sedmikrásky. A na barevných křídlech motýlů se přesvědčíme, že Bůh je úžasný umělec. Jen je třeba mít oči otevřené. Tak co, chlapci a děvčata, pokusíte se o to? Určitě pak budete přírodou bohatě odměněni. Enoch Martínek

28 28

3/2015 Advent Impulz A 3/2015

Klub Pathfinder

Klub Pathfinder PROSTOR PRO VÁS Mnohokrát jsem od rodičů dětí dostal tento dotaz: „Proč máme registrovat své děti v Klubu Pathfinder, když všechny akce jsou dostupné i dětem, které registrované nejsou?“ Tuto otázku jsem položil členům výkonné rady Klubu Pathfinder a zde jsou hlavní myšlenky jejich odpovědí. § Aktivity Klubu Pathfinder jsou samozřejmě otevřené všem, ale naším cílem není získat jen konzumenty programů, ale předat dětem a dospělým životní orientaci. Pozvat je na cestu, aby se rozhodli stát se součástí společné myšlenky. Registrace je jedním z kroků, kdy říkám vědomě „ANO“ tomu, že se cítím být pathfinderem – tím, kdo hledá stezku života a dělí se o svou zkušenost s ostatními. (D. Č.) § Zaplatím 100,- Kč při registraci a na oddíl se vrátí až 450,- Kč, o které budu mít levnější oddílové akce nebo si oddíl za to pořídí vybavení. Tímto příspěvkem rovněž vyjadřuji svou sounáležitost a podporu činnosti Klubu Pathfinder. (R. B.) § Ministerstvo školství vyžaduje placení členských příspěvků, podle nichž pak rozděluje státní dotace na podporu činnosti organizace pracující s dětmi (tábory, oblastní a oddílové akce). Díky získaným dotacím mohou být tyto akce podstatně levnější… (K. H.) § Být právoplatným, registrovaným členem Klubu Pathfinder je přednost sama o sobě – stávám se součástí toho, čemu věřím, v čem vidím smysl a hodnotu. A to jsem také ochoten finančně podpořit. Kromě jiných přínosů je registrace potřebná také pro zajištění pojištění aktivit KP... (L. J.) § Registrační poplatek dotvrzuje osobní podporu a zájem o členství v Klubu Pathfinder. Je průkazným dokladem skutečné velikosti členské základny, čímž se v naší zemi řadíme mezi nejsilnější organizace systematicky pracující s dětmi, jako je Skaut-Junák, Pionýr, Tábornická unie apod. Můžeme jim být rovnocennými partnery. (M. Š.) § Jsme rádi, že v mnoha místech svou registrací v Klubu Pathfinder podporují práci vedoucích a organizátorů i rodiče dětí nebo naši dospělí přátelé Klubu Pathfinder. A to, že zaplatí registrační poplatek, ač z toho sami nemají pražádné výhody, svědčí o tom, že svou podporu myslí skutečně vážně. Díky vám – naši přátelé… (J. L.) Milí čtenáři naší rubriky PATHFINDER, napište nám své otázky, názory, podněty a připomínky. PROSTOR PRO VÁS je místem, kde je můžeme uveřejnit. Jerry

Advent 3/2015

29

Klub Pathfinder

Adventistický skautský oddíl ve Znojme Představujeme vám jeden z nejstarších adventistických oddílů „pathfinderů“ – skautů. Přečtěte si něco z jejich historie, tak jak nám to popsal jeden z jejich vedoucích – Vláďa Novák. Psal se rok 1989 a v měsíci listopadu proběhla nám všem známá „sametová revoluce“. Hned následující měsíc, tzn. v prosinci, se ve Znojmě sešli bratři a sestry, bývalí skauti, a založili Okresní radu Junáka Znojmo. U založení byli také dva členové církve adventistů sboru Znojmo – Zbyšek Jonczy (tehdejší kazatel sboru Znojmo) a Danuše Machoňová. Při té příležitosti vznikl 4. smíšený oddíl Junáka, jehož vedoucím byl právě Zbyšek Jonczy – Jessy, a Vladimír Novák – Hbiťouš. 4. smíšený oddíl měl v roce 1989 tři družiny: Bobry, Káňata a Lišky. Celkem nás bylo 25 členů, a to nejen dětí z adventistických rodin. Asi nejvíce budeme všichni vzpomínat na první tábor v roce 1990. Tehdy se díky našim dvěma kamarádům Petrovi Meiringerovi a Pavlovi Novákovi (oba byli hajní) podařilo najít krásné místo pro tábořiště. Jednalo se o místo v obci Kdousov v údolí říčky Bíhanky. Na toto místo, které jsme nazvali „Údolí radosti“, jsme jezdili až do roku 1994. Našlo se mnoho ochotných rukou, které nám pomohly připravit tábořiště tak, že se v něm mohlo vystřídat během prázdnin více oddílů. Vedoucími na tomto táboře byli Zbyšek Jonczy, Vladimír Novák, Petr Meiringer a Ivo Faraga. Měli jsme také dvě tety, které nám ochotně celé dva týdny vařily. Byly to Věrka Jonczyová a Jiřina Nováková. S družinkami jsme pravidelně pracovali celý rok. Jedenkrát za týden jsme se scházeli v klubovně, kde se děti učily různým dovednostem, které potom mohly na táboře v praxi použít. V roce 1994 byl Zbyšek Jonczy přeložen a na jeho místo nastoupil kazatel Jan Fürst, který po Zbyškovi práci v Junáku převzal. Tím, jak čas ubíhal, zvětšoval se co do počtu i náš oddíl. Z toho vyplývala potřeba získat nové vedoucí a založit další družiny. S novými družinami začali postupně pracovat tito mladí lidé: Hana Kloudová, která vede družinu dodnes, Iveta Osyková, Radek Soviš, Vít Soviš, později Jiří Svoboda, Petr Herzig ml., Markéta Běhalová a Zbyněk Súkup. Jako vedoucí na táboře se vystřídali Zdeněk Novák a Iveta Osyková. V roce 1995 jsme poprvé místo klasického tábora zvolili „puťák“ do Adršpašských skal. Spali jsme buď pod širákem, nebo v tělocvičně. Kromě nás stálých vedoucích s námi jela tentokrát Marcela Machoňová, která tamější krajinu dobře znala a byla nám dobrým průvodcem. Psal se rok 1996, kdy jsme využili nabídky MSS, které mělo tábořiště v Dvorcích u Moravského Berouna. I tento tábor byl výjimečný – ne jenom změnou tábořiště, ale především proto, že většině dětí bylo do poloviny týdne špatně a zvracely. Až později se zjistilo, že to bylo závadnou vodou, kterou všichni pili. Od roku 1997 jsme jezdili na nové tábořiště nedaleko Znojma – do Hlubokých Mašůvek, do krásné přírody blízko zříceniny Lapikus. Na toto místo jezdíme dodnes. Od roku 2000 přišli do 4. smíšeného oddílu noví vedoucí – Jiří Sochor, Eva Meiringerová a Zdeněk Kogut – nový kazatel, který vystřídal Jana Fürsta.

30

Advent 3/2015

V roce 2002 jsme s Jiřím Sochorem a několika dalšími rodiči opět udělali putovní tábor. Tentokrát jsme jeli k Českým Budějovicím a do Boubínského pralesa. Od roku 2003 se družinky pravidelně scházejí jedenkrát za týden v klubovně a třikrát až čtyřikrát ročně máme víkendové akce. Kromě vedoucích se vždycky našel nějaký rodič, který byl ochoten nejen jet na puťák nebo tábor, ale také se aktivně zapojit do celého programu. Určitě nesmíme zapomenout na naše kuchařky, které se vždy na táborech střídaly. Byly to: Šárka Jašová, Lenka Kořenská, Dana Bártová, Alena Sochorová, Eva Meiringerová a Hana Kloudová. Puťák po Vysočině (2002)

Puťák – Beskydy (2007)

4. SMÍŠENÝ ODDÍL pracuje dodnes. Má 25letou historii a za tu dobu prošly oddílem stovky dětí z adventních rodin i z rodin našich přátel a desítky vedoucích. V letošním roce má 4. smíšený oddíl Junáka 31 členů, vedoucím oddílu zůstává Vladimír Novák a vedoucí družin jsou Hana Kloudová, Terezka Meiringerová, Pavel Nehyba a Martin Šubert. Těžko lze popsat na těchto několika stránkách 25 let práce s dětmi, jejich zážitky, dojmy a zkušenosti.

Když se ohlédneme zpět do minulosti, můžeme konstatovat, že máme za co být Pánu Bohu vděčni. Za jeho vedení, moudrost a jeho ochranu při naší práci s dětmi. Nejsme dnes sice registrováni v Klubu Pathfinder, protože jsme zůstali věrni naší původní registraci v roce 1989 u skautské organizace, ale srdcem jsme spojeni se všemi pathfindery v naší církvi adventistů a těšíme se z toho, že můžeme svou víru sdílet i s celou řadou „brášků“ a „sestřiček“, kteří s námi do sboru nechodí…

Tábor na Bábovci (2005)

V. Novák

Puťák – Beskydy (2007)

Tábor – Bábovec (2009) Sázava (2010)

Adventistický skautský oddíl ve Znojme