IV. ročník, 7. číslo, školní rok 2014/2015 ZŠ a MŠ Strážek
1
Slovo úvodem opět se k Vám dostává další číslo našeho školního časopisu. Tentokrát jsme se v něm z větší části zaměřili na výuku anglického jazyka v rámci projektu Let´s speak together! Zamysleli jsme se nad tím, v čem je tento způsob výuky přínosný. To, že je tato výuka pro naše žáky užitečná, o tom není pochyb. Přinejmenším slyší alespoň mluvu rodilého mluvčího. Na dalších stránkách navštívíme žáky první třídy a do tajů školního parlamentu nás zasvětí jeho předsedkyně Ludmila Habánová. A nezapomeneme se zmínit ani o dalších významných akcích, kterých se mohla zúčastnit veřejnost, jako bylo 100leté výročí založení školy či 10. školní ples.
Obsah Škola slavila výročí ……..…….3 Ohlédnutí za školním plesem…5 Anglicky tak trochu jinak …....9 Let´s speak together ……………….9 Život je změna, změna je život ……10 Jaký je Steve? ……………………..15
Rozhovor ……………………...16 Steve Catt ………………………….16 Každý začátek je těžký …………….18 Význam školního parlamentu …….20
Příjemně strávené chvíle s naším časopisem Vám přeje redakce.
Redakce školního časopisu děkuje všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na přípravě a vydání tohoto časopisu. Své náměty, připomínky, nápady, rady apod. nám můžete psát na e-mail:
[email protected] Tak neváhejte a pište!
Školní drby aneb víme vše Školní časopis ZŠ a MŠ Strážek Redakce: 8. ročník: L. Koukolová, L. Habánová, M. Kachlík, L. Batelka, J. Jízdný Mgr. Monika Šoustarová Vydává: ZŠ a MŠ Strážek 27, 592 53
[email protected]
2
Akce naší školy
Sobota je den, kdy školy bývají zpravidla zavřené. Ale ne vždy to bývá pravdou. O tom nás mohlo přesvědčit jedno sobotní odpoledne v obci Strážek. Právě zde se v sobotu 20. 9. 2014 konala slavnost k 100. výročí otevření školy. Z tohoto důvodu byly dveře ZŠ a MŠ otevřeny všem, kteří měli chuť, zájem a čas se přijít za námi podívat. Slavnost byla zahájena ve13:00 hodin před budovou školy, kde všechny přítomné uvítala ředitelka školy Mgr. Anna Knoflíčková. Svou návštěvou nás také poctili pozvaní hosté, kterými byli: Mgr. Milada Krásenská (ředitelka ZUŠ Bystřice nad Pernštejnem), Ing. Karel Pačiska (starosta Bystřice nad Pernštejnem), Mgr. Josef Vojta (místostarosta Bystřice nad Pernštejnem), Andrej Krišanda (přednosta školského odboru, momentálně na návštěvě Bystřice nad Pernštejnem, partnera města Vranov nad Topĺou), RNDr. Kamil Ubr (vedoucí odboru školství Krajského úřadu Kraje Vysočina), pan farář Mons. Josef Valerián, starosta Strážku Vlastimil Tvarůžek a místostarostové Strážku Mgr.
Josef Myslivec a Jiří Plička. Tito hosté popřáli škole do budoucna mnoho žáků, pochválili existenci školního parlamentu a rovněž poukázali na nutnost podporovat školu a vzdělávání v místě bydliště. Nechyběly ani zajímavé a důležité mezníky v historickém vývoji školy, se kterými všechny přítomné seznámil rodák ze Strážku pan Petr Brychta. Následně byli všichni hosté pozváni na prohlídku školy spojenou s výstavou historických fotografií, výstavou školních kronik a časopisů. Pro zájemce byla k dispozici prezentace ze života školy. K příjemné odpolední atmosféře přispělo také posezení u kávy a sladkého pohoštění. Věříme, že čas strávený na naší škole byl pro všechny zúčastněné časem příjemným, a že si s sebou domů odnesli i hezké vzpomínky. Velké poděkování patří především panu Petru Brychtovi a všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na přípravě a organizaci tohoto výročí. Děkujeme. Text: Mgr. Monika Šoustarová
3
Akce naší školy
4 Foto: Ing. Bohuslav Kocián
Akce naší školy
Když jsem byla oslovena redakcí školního časopisu, abych napsala něco o školním plesu, o tom co se nám dařilo a naopak, kde nás tlačila bota, po pravdě jsem netušila, co napsat. Věděla jsem však, že musím odněkud začít a tak se i stalo. Sedla jsem k počítači a zahleděla jsem se na fotografie, které mapovaly celý průběh plesu. Najednou se mi před očima začal odvíjet film, snímek po snímku, tak, jak se odehrál 30. ledna 2015. Na každé fotce jsem viděla tváře či prostředí
sálu a vybavily se mi určité detaily s nimi spojené, které se hluboce vryly do mé paměti. Chvilku jsem měla dojem, že se všechno událo včera, ne už před měsícem. O některé pocity, které mám z této akce, bych se s vámi nyní chtěla podělit. Hned z prvního obrázku se na mě dívaly dvě moje bývalé kolegyně – před jednou z nich mně nezbývá než sklonit se v obdivu, že i ve svých téměř 74 letech pomáhala a zvládala precizně „frmol“, který mnohdy zavládl u tomboly.
Při pohledu na krásně nazdobené stoly, jsem před sebou uviděla tvářičku své neteře jako hlavní aranžérky, svého syna, ale hlavně čtyři hodiny jejich vytrvalé práce, jejíž výsledkem tato krása byla.
5
Akce naší školy Poněvadž v mém nitru bije především srdce učitelky a matky zároveň, vždycky mě nejvíce dojímaly záběry malých tanečníků a tanečnic a hlavně mě přitahovaly jejich zářivé oči. Pokaždé jako bych v nich viděla napsáno, jak hrdě říkají svým maminkám a tatínkům: „My jsme to zvládli, byli jsme úžasní.“ V očích malých slečen nebylo možné
nevšimnout si jasu, když jim jejich partner předával růžičku, jako poděkování za něžný tanec s nimi. Tomuto vystoupení však předcházel tvrdý téměř dvouměsíční trénink, týden co týden se žáci scházeli se svou taneční mistrovou a nacvičovali a mnohdy i doháněli zameškané hodiny.
Další záběry byly na krásně oblečené manželské páry, které předváděly svoje taneční umění v různých rytmech, a já musím podotknout, že jsem toho večera ani nevnímala, jak kapela AKCENT hrála. Všechno přehlušily starosti o zdárný průběh plesového veselí. Pohotová fotografka mě zachytila i v okamžiku, kdy jsem s panem starostou a tatínkem jednoho dítěte z mateřské školy řešila situaci, že došlo víno, že musíme zajet pro
6
Akce naší školy další bečku piva. Velkou starost jsem měla celou noc o finanční hotovost. I když peníze byly zamčené v přenosném trezorku, musela jsem je mít neustále na očích.
Nejdelší dobu však utkvěl můj pohled na fotografii, která zachycovala mého nejmladšího syna stojícího přede dveřmi do sálu sokolovny. Na dveřích byl nápis s poděkováním sponzorům za podporu našeho plesu. A já si uvědomila, že můj osobní dík
patří tomuto devatenáctiletému mladíkovi a jeho dobrým kamarádkám za ochotu obětovat svůj volný čas a pomoci při realizaci školního plesu.
7
Akce naší školy Zabezpečit organizačně jakékoliv velké akce je vždycky náročná záležitost a nelze ji provádět bez dokonale sehraného týmu. V našem případě se o účastníky plesu staralo 22 učitelů, maminek, tatínků a mladých lidí, kteří pohotově
spolupracovali s mnoha dalšími příznivci školy. Nezanedbatelná je i podpora rodin hlavních organizátorů. V neposlední řadě člověk musí mít pro věc zapálené srdce a pracovat s vědomím, že všechno dobře dopadne. Moje všechny starosti však nahradila spokojenost, kterou mi dávali najevo hosté plesu a kterou jsem cítila ze všech jejich rozhovorů. 8 Text: Mgr. Jaroslava Zelinková, foto: Jana Pišínová
Projekty
V tomto školním roce se naše škola zapojila do projektu Let's speak together. Tento projekt je zaměřen na zkvalitnění a zefektivnění výuky cizích jazyků na základních školách. Školám, které se zapojily do tohoto projektu, byl přidělen rodilý mluvčí anglického či německého jazyka, který působí na dané základní škole a spolupracuje s učiteli cizích jazyků. Na naší škole působí od října 2014 rodilý mluvčí anglického jazyka, Steve Catt. Steve se každý pátek účastní výuky anglického jazyka na prvním i na druhém stupni. Na prvním stupni se účastní výuky v 1., 4. a 5. třídě. Na druhém stupni se účastní výuky v 7., 8. a 9. ročníku. V odpoledních hodinách probíhá výuka v mateřské škole. Hodiny, kterých se Steve účastní, rozvíjí především komunikativní, sociální, personální a pracovní kompetence. Žáci diskutují se Stevem na témata jako je volný čas, film nebo hudba, tvoří dialogy, popisují obrázky, nebo vytváří krátké příběhy. U prvňáčků jsou hodiny vedené formou her a soutěží, kde se zaměřujeme na upevnění slovní zásoby a správné výslovnosti. Ve 4. a 5. ročníku je výuka směřována na popis obrázků, poslechová cvičení, hláskování a výslovnost. V odpoledním kroužku žáci druhého stupně nacvičují pohádku "Červená Karkulka" a žáci prvního stupně nacvičují "Budku v poli". Žáci reagují na Steva velice pozitivně, snaží se s ním komunikovat i mimo hodiny anglického jazyka. Největší problém, který se nám ještě nepodařilo překonat, je ostych některých žáků, kteří se bojí vyjádřit své názory nejen před Stevem, ale i před svými 9
Projekty vrstevníky. Ze všech ročníků, které se účastní tohoto projektu, musím vyzdvihnout práci žáků 8. ročníku, kteří se aktivně zapojují do všech aktivit, které v hodinách děláme, a projevují značné známky pokroku. Druhou skupinou, která si zaslouží pochvalu, jsou naši nejmenší - žáci MŠ. U nich jsou hodiny též vedené formou hry a drobných soutěží, pomocí nichž opakujeme probrané tematické okruhy. Steve je mezi žáky velice oblíbený, a to přispívá k dobré atmosféře v rámci hodiny i mimo ni. Text: Mgr. Lucie Holá
„Jiný kraj, jiný mrav.“ Každý stát má své určité zvyklosti, tradice, určitý životní styl, způsob oblékání atd. Již od začátku školního roku navštěvuje naši školu Steve (původem Angličan). Zvědavost nám nedala, a tak jsme Steva poprosili, jestli by nás nechal „nakouknout“ do svého života. Steve souhlasil a své životní peripetie nám vylíčil v následujících řádcích. In the Blink of an Eye I grew up in a medium sized historic town called Newbury, aged between 213 years I lived in a suburb of Newbury called Shaw, it
was a great place to grow up, on the edge of where the town and country side meets. My school (Shaw House School) was 10 minutes’ walk from home, around 700 pupils
attended, so there was never a dull moment! When I was 13 years old we moved to a different side of Newbury, to a place called Wash Common it was 6 miles from Shaw on the opposite side of town, but again just on the skirt of the country side, I still went to Shaw House School, my mum would drop my brother and I off at school on her way to work, at first it was hard to move, all my friends lived in Shaw so I would spend a lot of time at my nans house as she still lived there. But as time went on, I stayed more in Wash
10
Projekty Common. I graduated from school at 16 years old and went to technical college, it was so different from school, for one thing I didn’t have to wear a school uniform anymore (which was great News!) and I could call the teachers by their first names, I graduated from college at 17 and got a job as an Audio Visual technicia n in Reading (a bigger town 28 miles west of Newbury ). The job was excellent, I worked in many places all over England, but sometimes the working hours were very long. I moved out of my parent’s house when I was 18, and shared a house with friends, it was a great time! I have lots of wonderful memories! When I was 20 my parents moved to a fruit farm in the highlands of Scotland. One day I got a call from my mum asking me if I
would like to come and help run the farm, I was 21 and at the time I wasn’t too sure, but the more I thought about it the more it appealed to me! So I packed all my things into my ford fiesta 1.6 sport, ( I just got everything in) and I drove the 10 hours from Newbury (South England) to the Muir of Ord (North Scotland) It was the best decision I’ve
ever made! I had changed 4-5 hour traffic jams in or around London for beautiful country side and fresh clean air, where the only traffic jam was two tractors blocking the road as the drivers had a wee chat for 5 minutes. I spent 13 wonderful years working the farm and my own business, I met my Wife there. She would come every
year from CZ to pick fruit. We lived on the farm together and in 2009 got married, our first child was born in 2010. In 2012 my parents decided they wanted to sell up and move back to England, So My wife and I had a decision on what to do, after lots of thinking we decided to move to Jihlava CZ as Andrea had been living there before she moved to Scotland, so we shipped our things to a 3 plus 1 flat on the fifth floor in Jihlava, (this was a big shock) the farm was big, the flat was tiny and no garden! But as time moved on we got more used to it. Our second child was born in 2014, so we decided to move to a house with a garden. I started work as an English teacher as soon as we moved to CZ, and haven’t looked back since, but maybe one day in the future we might be farmers again (I’m not so sure that’s Andrea’s idea though!) 11
Projekty It’s amazing to think back over the past years, at the things that have been, all those years in the blink of an eye. There is a time when your young that time can almost feel as though it stops, but time moves fast. If you don’t stop to look around once in a while you could miss it! Text: Steve Catt
A teď ještě jednou pro ty, kteří předchozímu článku nerozuměli. ☺ "V mžiku" / "Než bys řekl švec" Vyrostl jsem ve středně velkém historickém městě Newbury. Od 2 do 13 let jsem bydlel na okraji města Newbury. Tato část města se jmenuje Shaw. Shaw bylo perfektní místo pro dospívajícího chlapce. Místo, kde se setkává město s venkovem. Základní škola, Shaw House School, byla vzdálena asi 10 minut od mého domu. Na tuto základní školu chodilo asi 700 žáků, proto tam nebyla nikdy nuda! Když mi bylo 13 let, tak jsme se s rodinou přestěhovali do Wash Common. Wash Commmon se nacházelo na druhé straně Newbury, asi 6 kilometrů od Shaw. I když jsme se přestěhovali, tak jsem chodil do stejné školy. Naše maminka nás každé ráno cestou do práce odvezla do školy. Zpočátku bylo těžké si zvyknout na nové bydliště, jelikož všichni moji přátelé zůstali v Shaw. Z tohoto důvodu jsem hodně času trávil u babičky, která stále bydlela v Shaw. Jak čas plynul, na nový domov jsem si zvykl a trávil jsem tam čím dál více času. V šestnácti letech jsem dokončil základní školu, a pak jsem šel na průmyslovou školu. Střední škola byla velice odlišná od základní. Jeden z hlavních rozdílů byl ten, že jsem nemusel nosit uniformu (což pro mě byla fantastická novina!) a další rozdíl byl ten, že jsem mohl učitele oslovovat jejich křestním jménem. Odmaturoval jsem v sedmnácti letech a začal jsem pracovat jako audio-vizuální technik v Readingu. Reading je větší město západně od Newbury. Moje práce byla skvělá, protože jsem měl možnost pracovat na různých místech po celé Anglii, ale někdy jsem musel pracovat „od nevidím do nevidím“. V osmnácti jsem se odstěhoval od rodičů a začal 12
Projekty bydlet s kamarády. Byly to bezva časy a z této doby mám hodně krásných vzpomínek! Když mi bylo dvacet, tak se moji rodiče přestěhovali na ovocnou farmu ve Skotské vysočině. Jednoho dne mi zavolala moje maminka a zeptala se mě, jestli bych jim nechtěl pomoci s vedením farmy. V té době mi bylo 21 a nebyl jsem si jist, zda je to práce, kterou bych chtěl v budoucnu dělat. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím více se mi tento nápad líbil. Sbalil jsem si všechny svoje věci, které se tak tak vešly do mého Fordu Fiesta 1.6 Sport a vydal jsem se na desetihodinovou cestu z Newbury do Muir of Ord v severním Skotsku. S postupem času jsem zjistil, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem zatím udělal. Vyměnil jsem 4 - 5 hodinové dopravní zácpy v Londýně a jeho okolí za překrásnou přírodu, čistý vzduch, kde jediná zácpa byla zapříčiněna dvěma traktory, jejichž řidiči si dali pětiminutovou "čůrací" pauzu. Na farmě jsem strávil překrásných třináct let. Co víc, potkal jsem tu svoji manželku, která sem jezdila každý rok sbírat ovoce. Bydleli jsme společně na farmě a v roce 2009 jsme se vzali a naše první dítě se narodilo v roce 2010. V roce 2012 se moje rodiče rozhodli, že farmu prodají a přestěhují se zpět do Anglie. Přede mnou a mojí ženou stála otázka, co budeme dál dělat. 13
Projekty Po dlouhém se rozhodli, přestěhujeme moje žena než se Skotska. poslali do malého pátém patře. celkem šok, farma byla byteček byl žádnou
rozmýšlení jsme že se do Jihlavy, kde Andrea bydlela, přestěhovala do Naše věci jsme Jihlavy, do bytečku 3+1, v Byl to pro nás jelikož naše velká a tento malinký a neměl zahradu! Jak čas
plynul, tak jsme si na tento byteček zvykli. Naše druhé dítě se narodilo v roce 2014 a my jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do domku se zahrádkou. Začal jsem pracovat jako lektor angličtiny, jakmile jsme se přestěhovali do České republiky. Od té doby jsme se nikdy nepodívali na to, co bylo. Ale doufám, že jednou v budoucnosti, bych se opět mohl věnovat zemědělství, i když si nemyslím, že by to byl sen mé ženy. Je fajn se v mžiku podívat zpět na to, co bylo, co jsem zažil. Někdy se může stát, že se čas zastavil, ale čas se mění velice rychle a jestli se jednou za čas nezastavíš ty a nepodíváš se, co se děje kolem tebe, můžeš zameškat důležité milníky ve svém životě. Překlad: Mgr. Lucie Holá Foto: Mgr. Lucie Holá
14
Projekty
Názory žáků:
4. ročník:
+
kroužek se Stevem se mi líbí děláme hodně společné práce jsme rádi, že nás učí rodilý Angličan
—
střílí veverky
7. ročník:
—
Steve je zábavný, je s ním sranda se Stevem děláme zajímavější věci než v normálních hodinách naučíme se anglicky zdokonalujeme si anglickou výslovnost je hodný, když to nepochopíme, vysvětlí nám to můžeme s ním normálně mluvit
občas mu nerozumím
8. ročník:
+
občas nerozumím určitým slovíčkům nebo větám vadí mi, že ztrácíme čas překladem
9. ročník:
—
cítím zlepšení v angličtině dozvíme se mnoho věcí o Anglii zvyky, historii,…. procvičíme si slovíčka a jejich výslovnost
+
+
vtipný, zábavný, hodný, je s ním sranda učí nás mluvit rozumíme mu, když ne, pomůže nám mluví pomalu dá se s ním kamarádsky povídat „Steve je náš druhý anglický učitel. Na Stevovi se nám nejvíc líbí jeho vtipné pochopení a jeho vtipné poznámky. Každý pátek s ním zažíváme mnoho srandy. Musíme ho pochválit za jeho pochopení naší ne vždy pochopitelné znakové řeči …. Na jeho vzhledu se nám nejvíce líbí jeho fajnově střižené kotlety. Je to náš suprový anglický kámoš.“
— naučíme se mluvit, mít dobrou výslovnost nebudeme mít problém domluvit se v anglicky mluvících zemích super hodiny
umí špatně česky máme na něho málo času někdy nerozumíme zakázal nám elektronický slovník
15
Rozhovor
1) Where do you live? I live in Jihlava. 2) Do you have a family? Yes, I have a family. I am married. I have a wife and two children. 3) Can you speak Czech? Very little. 4) Do you have a sister or a brother? I have a brother and a step – sister. 5) How old are you? I am 35 years old. 6) What is your favorite food? Lasagna, roast beef. 7) How many languages can you speak? Very little Italian and Spanisch, little Czech. 8) Have you got any pets? I have a dog in England, but not in the Czech Republic. 9) What are your hobbies? My hobbies are reading, listening to music, bike riding and watching films. 10) What is your favourite film? My favourite film is Pulp Fiction, Dead Man, No Country For Old Men. 11) Which monuments do you like in Prague? Charles Bridge and Clock Tower. 12) What are your favourite sports? Football, golf. 13) What is your favourite book? Book with no name. 14) Do you like Czech Republic? Yes, I like Moravia. 15) How long have you been in Czech Republic?
16) 17) 18) 19) 20)
1 year and 8 months. Do you like teaching? Yes. It ´s different. I love my job. What is your favourite alcohol? White wine. Do you like our school? Yes. It is very friendly and there are good people. Do you celebrate Halloween? Yes, Halloween is very important for us. I like Halloween. What was your best costume on Halloween? Probably a zombie.
A nyní česky: 1) Kde bydlíte? Bydlím v Jihlavě. 2) Máte rodinu? Ano, mám rodinu. Jsem ženatý. Mám ženu a dvě děti. 3) Umíte mluvit česky? Velmi málo. 4) Máte sestru nebo bratra? Mám bratra a nevlastní sestru. 5) Kolik je Vám let? Je mi 35 let. 6) Jaké je Vaše oblíbené jídlo? Lasagne, biftek. 16
Rozhovor 7) Kolik jazyků umíte?
19) Slavíte Halloween?
Velmi málo italsky a španělsky, trochu česky.
Ano, Halloween je pro nás velmi důležité. Mám rád Halloween.
8) Máte nějaké domácí mazlíčky?
21) Jaký byl Váš nejlepší kostým na Halloween?
Mám psa v Anglii, ale ne v České republice.
Pravděpodobně zombie.
9) Jaké jsou Vaše koníčky? Mezi mé záliby patří čtení, poslech hudby, jízda na kole a sledování filmů.
Rozhovor připravili: Zdenka Kejdová, Lukáš Magyar, Lenka Pavelková a Kateřina Janová (žáci 9. ročníku) Foto: Mgr. Lucie Holá
10) Jaký je Váš oblíbený film? Můj oblíbený film je „Pulp Fiction“, „Dead Man“, „No For Old Man“. 11) Jaké památky se Vám líbí v Praze? Karlův most a Staroměstský orloj. 12) Jaké jsou Vaše oblíbené sporty? Fotbal, golf. 13) Jaká je Vaše oblíbená kniha? „Book with no name“. 14) Líbí se Vám Česká republika? Ano, líbí se mi Morava. 15) Jak už jste dlouho v České republice? 1 rok a 8 měsíců. 16) Učíte rád? Ano. Je to jiné. Miluji svou práci. 17) Jaký je Váš oblíbený alkohol? Bílé víno. 18) Líbí se Vám u nás ve škole? Ano. Je velmi přátelská a jsou zde dobří lidé. 17
Rozhovor
1) 2) 3) 4) 5)
Jak se Ti líbí ve škole? Co Tě nejvíce baví ve škole? Jaký předmět Tě baví/nebaví? Jakou paní učitelku máš nejraději? Jaký je Tvůj nejlepší kamarád ze třídy. Proč?
Sabina Batelková 1. 2. 3. 4. 5.
Dobrý. Čtení. Baví mě prvouka, nebaví mě matematika. Paní učitelku Saxovou. Nejraději mám Elišku Vařejkovou.
Libor Dolíhal 1. 2. 3. 4. 5.
Dobře. Nejvíc mě baví si hrát s hračkami o přestávce. Nejvíce mě baví to, když si povídáme. A není nic, co by mě nebavilo. Nejraději mám paní učitelku Holou. Nejlepší kamarád je Jirka, protože si donesl tablet a půjčil mi ho.
Celestýna Holemá 1. 2. 3. 4. 5.
Dobře. Nejvíce mě baví matematika. Baví mě matematika, nebaví mě VV. Nejraději mám paní učitelku Saxovou. Moje nejlepší kamarádka je Adélka.
Roman Holemý 1. 2. 3. 4. 5.
Dobře. Nejvíce mě baví čeština. Baví mě čeština, nebaví mě matematika. Nejraději mám paní učitelku Saxovou. Nejlepší kamarád je Jirka, protože je hodný.
18
Rozhovor Amálka Klímová Dobře. Ve škole mě baví učení. Z předmětů mě baví VV a nebaví mě čtení. Nejraději mám paní učitelku Saxovou. Nejlepší kamarádka je Eliška, protože s ní sedím v družině.
1. 2. 3. 4. 5.
Adélka Koukolová 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Ve škole mě to baví. Ve škole mě nejvíce baví hračky. Nejvíce mě baví matematika, a co mě nebaví nevím. Nejraději mám paní učitelku Holou. Moje nejlepší kamarádka je Celestýnka.
Jirka Navrátil 1. 2. 3. 4. 5.
Dobře. Nejvíce mě baví matematika. Baví mě trojúhelníky, nebaví mě kroužky. Nejraději mám paní učitelku Saxovou. Mám kamaráda Romana, protože jsme spolu nesli zvířátka do školy.
Dmitrij Tonkich 1. 2. 3. 4. 5.
Líbí se mi ve škole, mám tu hodně kamarádů. Nejvíce mě baví tělocvik (fotbal) a přestávky. Baví mě čtení, ale nebaví mě VV. Mám rád paní učitelku Saxovou, ale mám rád všechny učitelky. Moji kamarádi jsou Adam, Jirka, Libor a Sabinka.
Eliška Vařejková 1. 6. 2. 7. 3. 4. 5.
Dobře. Nejvíce mě baví o přestávce hrát si s hračkami. Baví mě matematika, ale nebaví mě prvouka. Mám ráda paní učitelku Holou. Nejvíce mám ráda Celestýnku.
Verunka Vařejková Adam Voneš 1. 2. 3. 4. 5.
Dobrý. Ve škole mě baví všechno. Matematika mě nebaví a nemám předmět, který by mě bavil. Mám rád všechny paní učitelky = Saxovou, Holou, Zítkovou. Můj nejlepší kamarád ve třídě je Dmitrij („Dýma“).
1. 2. 3. 4. 5.
Ve škole se mi líbí. Ve škole mě nejvíce baví VV. Baví mě matematika a nebaví mě tělocvik. Nejraději mám paní učitelku Saxovou. Mojí nejlepší kamarádkou je Celestýnka. Foto: Mgr. Monika Šoustarová Mgr. Martina Saxová
19
Rozhovor
Oslovili jsme předsedkyni školního parlamentu na naší škole Ludmilu Habánovou (8. ročník) a zeptali jsme se jí na její názor ohledně školního parlamentu. 1) Jak ses dostala k funkci předsedkyně školního parlamentu? Nikdo jiný se nepřihlásil.
2)
Jak dlouhé bude tvoje „funkční období“?
Plánuji skončit tento rok a příští rok nechat místo jiným.
3)
Co je tvým úkolem?
Vést radu.
4)
Co od parlamentu očekáváš?
Že zlepší komunikaci žák, učitel.
5)
Jaké máš plány v parlamentu do budoucna?
Dál projednávat důležité záležitosti ohledně výuky, údržby tříd nebo školních výletů.
6)
Jak často svoláváš schůzky parlamentu?
Když je třeba projednat důležité věci nebo údržbu tříd.
7)
Co je náplní schůzek parlamentu?
Co nejefektivněji vyřešit problém.
8)
Považuješ parlament za užitečný?
Ano, rychleji se řeší závady.
9)
Jakým způsobem předáváš ty, či ostatní zástupci parlamentu informace ze schůzek parlamentu ostatním spolužákům a pedagogům?
Na nástěnce parlamentu, před vchodem do koridoru se vyvěšuje zápis ze školní rady, nebo po zeptání se účastníka rady. Děkujeme za odpovědi. Foto: Mgr. Monika Šoustarová
20
