2015 ZŠ a MŠ Strážek

IV. ročník, 8. číslo, školní rok 2014/2015 ZŠ a MŠ Strážek

1

Slovo úvodem Právě nyní držíte v rukou nové číslo školního časopisu. Naleznete v něm kromě rozhovoru s panem učitelem Michalem také názory žáků na Peace run a mimo jiné se zde dočtete zajímavé odpovědi deváťáků na různé otázky. Dozvíte se také další informace o projektu „Znám křišťálovou studánku“, který byl již ukončen.

Obsah: Mírový běh…………………………………………………………… 3 Náš pan učitel …………………………………………………….. 5 Hvězdy odcházejí, ale zářit budou dál…………… 7 „Znám křišťálovou studánku….“………………………. 12

Začínají prázdniny, a tak přejeme všem našim čtenářům slunečné léto, našim žákům a pedagogům krásné a klidné prázdniny, naplněné nevšedními zážitky. Krásné léto Vám přeje redakce.

Redakce školního časopisu děkuje všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na přípravě a vydání tohoto časopisu. Své náměty, připomínky, nápady, rady apod. nám můžete psát na e-mail: [email protected] Tak neváhejte a pište!

Školní drby aneb víme vše Školní časopis ZŠ a MŠ Strážek Redakce: 7. ročník: Lucie Christianová, Anna Vonešová 8. ročník: L. Koukolová, L. Habánová, M. Kachlík, L. Batelka, J. Jízdný Mgr. Monika Šoustarová Vydává: ZŠ a MŠ Strážek 27, 592 53 [email protected]

2

Akce naší školy

„Sri Chinmoy Oneness-Home Peace Run“, je štafetový běh s hořící pochodní přes více než 140 zemí světa. Jeho posláním je překonávat kulturní, politické a náboženské hranice mezi jednotlivými národy a lidmi i hranice v nás samých. Je příležitostí prožít to, co máme všichni na světě společné – touhu po přátelství, lásce a míru. Mír zde není jen slovo, ale skutečný zážitek harmonie, lásky, spokojenosti a jednoty s ostatními lidmi. Peace Run založil v roce 1987 atlet, umělec a mírový filozof Sri Chinmoy (1931-2007), který službě ideálům světového míru věnoval celý svůj život. Od založení se běhu zúčastnilo více než 5 milionů lidí. Podporu běhu vyjádřilo mnoho světových osobností včetně Nelsona Mandely, Michaila Gorbačova, Matky Terezy, Václava Havla a řada českých sportovců jako Radek Jaroš nebo Dana Zátopková. Záštitu nad během v ČR v roce 2015 převzal primátor Plzně Martin Zrzavecký. Mírový běh je organizován sportovci a dobrovolníky ze sdružení Peace Run International. Tuto čistě nekomerční akci je možné uskutečnit jen díky spolupráci se zástupci měst a obcí, školami a sportovními kluby na trase. Sri Chinmoy Oneness-Home Peace Run se v letech 2001-2013 jmenoval World Harmony Run (Světový běh harmonie). Od roku 2014 se vrátil k původnímu názvu Peace Run (Mírový běh). Peace Run nepropaguje ani nepodporuje žádné náboženství nebo politický názor. Snaží se podporovat svobodu, toleranci a porozumění ve společnosti. Dne 29. 5. byli běžci mírového běhu očekáváni i u nás, v obci Strážek. Ke společnému setkání s nimi mělo dojít před základní školou. Vše bylo náležitě připraveno a skupina žáků s dětmi z MŠ, několika pedagogy a místními lidmi neočekávaně vyhlíželi skupinku sportovců. „Už běží!“ A opravdu. Do kopečka před školou svižně běžela skupinka mužů a žen, kteří s sebou nesli mírovou pochodeň. Po přivítání a vyprávění běžců proběhly soutěže a program pro žáky, který měli sportovci pro děti připravený. Po rozloučení s „posli míru“ se někteří naši žáci přidali k běžcům a společně s nimi si zaběhli na okraj obce, kde se se sportovci skutečně rozloučili a oni se vydali dál svou cestou. A jaký názor či pocity z této akce měli žáci naší školy? 1. třída: „Bylo to dobré.“ „Líbila se mi ta písnička.“ „ Líbilo se mi, jak jsme hráli hry.“ „Ti lidé vůbec neběželi, měli tam Octávie a na konci Strážku nasedli do aut.“ 2. třída: „Pěkné bylo, jak zpívali a běhali.“ „Líbily se mi scénky, jak si máme pomáhat a jak ti lidé mluvili jinými jazyky.“ „Mně se nelíbilo, že mluví cizí řečí, protože jsem jim nerozuměla.“

3

Akce naší školy 3. třída: „Líbil se mi ten černoch (Ind), protože byl jiný než ti ostatní.“ „ Líbilo se mi, že jsem držela pochodeň.““Bylo zajímavé, jak mluvili cizím jazykem.“ „Nejvíce se mi líbilo představení cizím jazykem, zpívání.“ „Strašně se mi líbilo, jak přiběhli ke škole, jak zpívali, jak se představili jinými jazyky a jak nesli pochodeň.“ 4., 5. třída: „Nelíbilo se mi to, stejně jeli autem.“ „Nelíbily se mi cizí jazyky.“ „Akce se mi líbila – dozvěděla jsem se pár cizích slov, hráli jsme hry, poznala jsem nové lidi.“ „Líbily se mi scénky, cizí jazyky, písnička.“ „Bylo to hrozně zajímavé, i když to bylo celkem krátké.“ 7. třída: „Běh míru je dobrá věc, protože při jejich přednášce se každý zamyslí nad tím, že by mezi námi měl být mír.“ „Mají dobře připravený program pro děti, hlavně pro MŠ a prvňáky.“ 8. ročník: „Bylo to zajímavé, inspirující, poučné.“ „Připadá mi to trochu zkorumpované, když běžíte a oni za vámi jedou v autě.“ „Líbilo se mi, že se do tohoto běhu zapojil i takový starý pán.“

Foto: ZŠ Strážek

4

Rozhovor

V letošním školním roce učil na naší škole pan učitel. Jmenoval se Pavel Michal. Sotva se u nás „zabydlel“, už byl zase na odchodu. Učil zde totiž pouhý jeden školní rok. Byl jediným mužem na této škole, ale vzhledem k jeho krátké době působnosti si ho naši žáci ani moc neužili. Než se s námi pan učitel rozloučil, požádali jsme ho o krátký rozhovor. Nyní se už můžete začíst do následujícího rozhovoru. 1) Jaký byl Váš nejhorší a nejlepší zážitek na této škole? S 6. ročníkem jsme chystali vystoupení na vánoční akademii a měli jsme se na to připravit. V pátek byla generálka a my jsme museli nějak zvládnout tu techniku. Nešly mikrofony, ale bylo řečeno, že to bude do neděle (do akademie) spraveno. Spraveno to bylo, ale byly tam jen dva nebo tři mikrofony, takže si to museli žáci mezi sebou přehazovat. Nebyl to nejhorší zážitek pro mě, ale spíš pro ty žáky…. Nejlepší zážitek je to, že jsem přišel do školy, ve které jsem věděl, že budu učit děti svých bývalých žáků. To pro mě bylo milé překvapení. 2) Líbilo se Vám na této škole? Ano. Protože je to tu vše hezky zařízené. Když jsem před 15 lety odcházel, tak jsem jako ředitel školy měl plány – zařídit dílnu a dokončit první stupeň. Vše je teď funkční! To mě překvapilo a to se mi také líbilo. A také protože tady bylo málo žáků a tím pádem se mi lépe učilo. 3) Proč jste začal učit na této škole? Já jsem učil v Přerově nad Labem, ale tuto školu zavřeli. V týdnu jsem jezdil pryč a jen na víkendy jsem jezdil domů. Paní ředitelka se dozvěděla, že učím v Přerově a nabídla mi práci na Vysočině. A já jsem to hned a s radostí vzal. 4) Jak dlouho učíte? Učím už 34 let. 5) V kolika školách jste učil? Která z těchto škol byla pro Vás nejlepší či nejhorší? To se říct nedá, která se mi líbila více či měně. Každá škola má své výhody a nevýhody. Učil jsem už v 5 školách. Základní škola ve Žďáře nad Sázavou na Palachově ulici byla technicky nejmodernější. Když 5

Rozhovor mám říct, kde jsem se cítil nejlépe, tak asi ve Strážku. Znám tu okolí….. Nejhorší jmenovat nebudu. 6) Co budete dělat, až odejdete z této školy? Budu dál učit. Našla se práce. A až přijde důchod, tak si najdu čas na své koníčky: kolo, zahrada, cestování…. 7) Kolik Vám je let? 58 let. 8) Baví Vás učit? Určitě. Kdyby mě to nebavilo, tak bych to nedělal. 9) Určitou dobu jste působil jako ředitel. Kdybyste měl porovnat roli učitele a ředitele, v čem vidíte výhody a nevýhody? Učitel prostě pracuje s žáky a ředitel spíše s lidmi a myslím, že s žáky je práce o dost horší, také proto, že jsou v pubertě. Na druhé straně ale pro učitele přichází určitý zisk. Každého učitele hřeje, když své žáky něco naučí. Ředitel školy méně učí, ale zase řídí učitele. A jestli už má školu v pořádku, tak se může věnovat učitelům. Musí také organizovat školu, ale řídí starší lidi a ti už ho více chápou a lépe ho poslechnou. Pro mě je lepší učitel, protože jsem chtěl vždycky učit. 10) Myslíte si, že je nějaký rozdíl mezi současnými dětmi a dětmi starší generace? Určitě tam nějaký rozdíl je. Rozdíl je v tom, že dnes je více svobody a demokracie. Děti mají stále více informací z internetu. Všechno chtějí dostat hned a vše také dostanou. Nemusí doma pomáhat a učit se. Ta starší generace dříve musela doma více pomáhat, když něco slíbily, musely to splnit a učily se z učebnic. Žádné mobily nebyly. Nic. 11) Zaskočili vás někdy žáci? Zaskočili, určitě ano. Devátá třída v této škole je taková pohodová. Já jsem čekal, že budou drzí a vůbec. To bylo příjemné překvapení. Ne, že by se nějak moc učili, to ne, ale byli prostě pohodoví. Samozřejmě mě žáci zaskočili i v té špatné stránce, ale nebudu jmenovat. Děkujeme za rozhovor. Rozhovor připravily: Lucie Christianová, Anna Vonešová, Mgr. M. Šoustarová

6

Rozhovor

Nastal konec školního roku a my se opět loučíme s letošními deváťáky. Celkem jich bylo 14. Byla to dobrá parta akčních lidí, kteří se ničeho nebáli a hlavně měli smysl pro humor. Právě teď máte možnost se s letošními deváťáky seznámit (samozřejmě pokud je ještě neznáte!).

1) 2) 3) 4) 5) 6)

Tvůj nejlepší či nejhorší zážitek na škole. Jaká jste třída? Jaký jste kolektiv, jaké jsou vaše vztahy v kolektivu? Myslíš si, že jste se jako deváťáci oproti minulým rokům změnili? V čem? Těšíš se na střední školu nebo bys raději zůstal/a na ZŠ? Proč? Co se ti na této ZŠ líbilo a co ne. Se kterým jiným ročníkem jste si jako třída nejvíce rozuměli? Proč? Antonín Burian 1) Rozbití stolu s Lukášem v 7. třídě. 2) Kolektiv se mi ve třídě ani trochu nelíbí. Vadí mi rozhodování bez druhých. 3) Jo, jsme klidnější a více chápající až na výjimky, jako třeba já. 4) Moc se netěším, protože nikoho nebudu znát a zase se budu muset učit. 5) Zážitky a srandovní věci, co se zde děly a nelíbilo se mi to, že jsem tu musel být, raději bych ležel v postýlce. ☺ 6) Se sedmáky, šesťáky, jsou tam nejvíce v „poho“. Třeba Honza. Vít Hatlák 1) Nevzpomínám si. 2) My nejsme moc dobrý kolektiv. 3) Jistě že jsme se změnili. V čem? Jsme dospělí. ☺ 4) Já se na střední školu moc netěším, ale na základce bych zůstat nechtěl. 5) Nic. 6) Já jsem si nejvíce rozuměl s minulými deváťáky, protože to byli takoví normální lidi.

7

Rozhovor Kateřina Janová 1) Nejlepší zážitek byl, když jsme spali na Podmitrově. Nejhorší si nevybavím, ale pár jich bylo. 2) Podle mě jsme dobrý kolektiv, ve většině věcí jsme se shodli. 3) Myslím, že jsme se změnili v tom, že jsme se více spolu bavili a drželi při sobě. 4) Na střední školu se těším. Na nové lidi a nové, snad lepší prostředí. Ale zároveň je mi líto, že se nebudu tak často vídat s mojí bývalou třídou. 5) ZŠ se mi líbila. Dalo se to tu vydržet. 6) Bavila jsem se asi nejvíce s 2. stupněm. Se všemi.

Zdenka Kejdová 1) Nejhorší zážitek si nepamatuji. Nejlepší byl chodit s bratránkem do třídy a výlet na Vyšehrad. 2) Naše třída je vtipná. Rozumíme si. 3) Ano, změnili. Jsme starší a chytřejší. 4) Moc se netěším. Raději bych zůstala se svou třídou. 5) Líbily se mi výlety. Naše třída. 6) Já s minulým ročníkem, asi proto, že jsem je znala ze školky.

Kristýna Knechtová Nejlepší zážitky jsem prožila s kamarádkami. My jsme třída dobrá, většinou držíme při sobě. Asi ano, vyspěli jsme. Moc se těším na střední školu, jiní spolužáci, učitelé, prostředí a budu se učit to, co mě baví. 5) Divadla, výlety. 6) Asi se nejvíce bavím s 6. a 8. třídou. 1) 2) 3) 4)

8

Rozhovor Kristýna Koukolová 1) Můj nejlepší zážitek na škole byl, když jsme se dívali jenom na filmy. 2) Někdy dobrá, někdy nic moc. 3) No, asi bych řekla, že je to stejný. 4) Těším se na střední, budou tam noví lidé. 5) Asi vše. 6) 8. ročník. Proč? Asi že jsou přátelštější.

David Koza 1) Nejlepší – když se nemusíme učit. Nejhorší – o tom bych nemluvil. 2) Super třída, dobrý kolektiv. 3) Jo, k horšímu. Ve všem. ☺ 4) Těším se, až odejdu. Poznám nové lidi. 5) Je to pecka. ☺ 6) S osmáky. Kamarádi/kamarádky – fajn lidi.

Lukáš Magyar Když jsem tehdy rozbil s Tondou stůl ve třídě. Povrchní rozhodování. Většina z nás se učí a řeší vše okolo školy. Ano, těším se. Noví lidé ,….. Líbilo – že jsem prošel II. stupeň a dostal se dál. Nelíbilo – vyučování NJ od 7. ročníku. 6) Pouze s kamarády z této třídy. 1) 2) 3) 4) 5)

9

Rozhovor Lenka Pavelková 1) Nejlepší byl adaptační kurz v 6. třídě a nejhorší zážitek bych raději nepopisovala. 2) Myslím, že naše třída je velice silný kolektiv, máme mezi sebou dobré vztahy a hodně se spolu nasmějeme. 3) Podle mého názoru jsme se oproti jiným rokům vůbec nezměnili. 4) Na střední školu mám smíšený názor, protože se těším na nové zážitky a spolužáky, ale zároveň se netěším na přestup. 5) Líbily se mi všechny zážitky, co jsem tu prožila a asi nemám nic, co by se mi nelíbilo, protože do školy se prostě chodit musí. 6) Asi s ročníkem o rok mladším, protože je v něm jen 5 žáků, a když s nimi jsem, tak si velice rozumíme. Tereza Pavlů 1) 2) 3) 4) 5) 6)

Asi nejlepší zážitek byl, když jsme šli na Podmitrov. Myslím, že jsme dobrá třída. Jako kolektiv jsme dobrý. Ne, myslím, že jsme se nějak moc nezměnili. Jo, na střední školu se těším. Chci poznat nové lidi. Líbilo se mi asi všechno. Asi s osmáky. No, byli jsme s nimi asi nejvíc v kontaktu.

Radek Pokorný 1) Tak dobrých zážitků například z výletů je hodně. Například výborné to bylo se školou v bazénu. 2) Myslím si, že jsme normální třída. Nejsme ničím výjimeční. 3) Já myslím, že nejsme oproti jiným deváťákům nějak výjimeční, všichni se neučíme. 4) Těším se na střední. Poznám nové lidi a můžu začít znovu. 5) Líbila se mi doba do pátého ročníku, pak už to bylo horší. 6) Nejvíc jsme si rozuměli s minulými deváťáky, protože jsme se dobře znali a měli dobré vztahy. 10

Rozhovor

Pavel Šalbaba 1) 2) 3) 4) 5) 6)

Adaptační výlet na Podmitrově. Náš kolektiv je dobrý. Ano, jsme jinými typy lidí. Raději bych zůstal tady, protože nemusím dojíždět. Střídání učitelů každý rok. Se všemi jsem vycházel dobře, až na jednotlivce.

Petr Šustal 1) Nejlepší zážitek byl, když jsem nastoupil do 1. třídy a nejhorší, když mě řekli, že tu budu ještě 9 let. 2) Kolektivní – naše jsou suprové, alespoň většinou. 3) Samozřejmě, že trochu ano, jsme starší a „chytřejší“ 4) Ano, těším, ale štve mě, že už nebudu s takovou bandou. 5) Naše třída. 6) Já osobně se všemi.

Barbora Večeřová 1) Nejhorší zážitek byl, když jsme řešili rozbitou kytaru. Nejlepší zážitek byl asi adapťák v 6. třídě a cyklisťák. 2) Myslím, že třída jsme dobrá, sice jsme vždycky měli problém se domluvit, ale třída jsem byla dobrá. Občas mezi námi byly nějaké hádky, ale vždy jsme se „udobřili“. 3) Určitě jsme se změnili. Ale všemu se smějeme pořád. 4) Na střední školu se těším, ale bude to těžké, protože budu dojíždět a nebudu tam nikoho znát. 5) Na ZŠ se mi líbilo skoro všechno. Nelíbily se mi písemky a zkoušení. 6) Myslím, že se všemi ročníky jsem vycházela dobře, ale našly se i výjimky. Foto: Mgr. M. Šoustarová 11

Projekty

se blíží ke svému konci, a proto bych vás chtěla seznámit s několika aktivitami, které byly anebo stále jsou jeho součástí. Byl odstartován v březnu 2014. Hlavním smyslem a cílem projektu byla pasportizace všech studánek na území spolupracující MAS Zubří země a MAS Rokytná a obnova a rekonstrukce 41 vybraných studánek. Žáci naší školy se stali partnerem studánky u rybníka pod Jemnicí a sami jí vybrali jméno Pod skalkou. Drží nad studánkou ochrannou ruku, čistí ji, provádějí rozbory vody a tím si zvyšují environmentální povědomí s důrazem na ochranu vodních zdrojů. Součástí projektu bylo i vytvoření internetové databáze všech studánek spolupracujících MAS – www.znamstudanku.cz. Dále byl vydán obrazový sborník obnovených studánek, do kterého můžete nahlédnout ve sborovně 2. stupně ZŠ. Děvčata 7. ročníku vytvořila umělou pověst, která se vztahuje ke studánce a kterou si můžete přečíst v závěru článku.

Dne 29. 4. 2015 jsem se zúčastnila workshopu k projektu, který proběhl v rekreačním středisku na Borovince u Bystřice nad Pernštejnem. Zde realizátoři projektu prezentovali výsledky více než dvouleté práce na rekonstrukci studánek a vyhlásili geocachingovou hru „Hledej Vodomila“. Jedná se o zábavnou hru pro celou rodinu, která vás povede po stopách 17 vybraných studánek. Je vypsaná na období od 23. dubna do 31. října 2015 a je to jeden z možných námětů pro prázdninová putování. Legitimace ke hře je možné získat v ZŠ, v TIC Bystřice nad Pernštejnem nebo se dá stáhnout na webových stránkách www.znamstudánku.cz/geocaching. Na těchto stránkách najdete celá pravidla hry. Na závěr bych chtěla poděkovat hlavně žákům současného 7. ročníku, kteří studánku několikrát navštívili a starali se o ni, a vyslovit naše společné přání, aby nám voda ve studánce nikdy nevyschla, byla stále tak studená a vandalové se jí vyhýbali. Text a foto: Mgr. Zelinková Jaroslava

Studánková víla Byl jednou jeden pramen. V něm žila víla, která se jmenovala Voděnka. Byla stará, a proto neměla sílu udělat z pramene vydatnou studánku. Potřebovala někoho statného, kdo by ji postavil, nejlépe mladého jinocha. Každý den chodila do města, ale pokaždé přišla s nepořízenou. Jednou šel okolo pramene statný tulák. Víla ho zastavila a poprosila ho o postavení studánky. Odmítl a šel dál svou cestou. O návrhu víly však přemýšlel a ve městě se ptal lidí, proč ho o to požádala. Ti mu pověděli, že dříve, když žila matka víly, byla studánka ještě pěkná a účelná. Ale jakmile umřela, rozteklo se všude bahno a nedalo se z ní pít. Prý se tvrdí, že když se z ní někdo napije, umře. A on by to mohl změnit. S těžkým pocitem se vrátil zpět, poprosil vílu o odpuštění a svou nerozhodnost se rozhodl napravit postavením studánky. Víla ho pohostila a nabídla mu postel k přespání. Lehl si do ní a hned tvrdě usnul. Brzy ráno se dal do práce. Stavěl celý den. A když večer práci nad studánkou dokončil, zavolal vílu, aby se z ní napila. Ta tak učinila a rázem omládla. Stala se z ní krásná víla, do které se tulák zamiloval a žili spolu až na věky. Od té doby se tvrdí, že kdo se ze studánky napije, omládne. Text: Lucie Christianová, Anna Vonešová

12