2015, číslo I.,

Školní rok 2014/2015, číslo I., 28. 11. 2014

Příspěvky v časopise jsou žákovské práce. Mohou se v nich proto vyskytovat různé stylistické nedokonalosti, případně jiné chyby, které nebyly zcela vymýceny a opraveny. Jsme teprve na cestě, stále se ještě učíme tímto způsobem pracovat. Buďte proto při svém hodnocení shovívaví. Tento časopis pro vás připravili žáci 9. ročníků za velké pomoci našich mladších kamarádů z Komenského rynku.

Zas nám nastal nový školní rok. Po prázdninách nás čekala barevná škola. Po Komeňáku i tady u nás na Olbrachtovce se chodby rozzářily zelenou, růžovou, oranžovou barvou. Snad nám veselé barvičky budou přinášet dobrou náladu, děti se budou do školy těšit a nám učitelům dodají nových sil a optimismu, který vskutku pro svoji práci potřebujeme. Škola se hned od začátku skutečně „rozjela“, máme za sebou první exkurze, závody, mnoho různých akcí, na kterých jsme sami sobě i druhým ukázali, že jsme skutečně dobří. Každá třída se vám alespoň trochu pokusí přiblížit, co zatím od září prožila….

Výlet do Prahy Naše třída spolu s druhou pětkou a šestkou jela na exkurzi do Prahy. Odjížděli jsme v 7. 30 hod od autobusové zastávky z Riegrova náměstí. Byla to zdlouhavá cesta, trvala více jak 2 a půl hodiny, protože v Praze byla velká kolona aut. Na Pražském hradě, u chrámu sv. Víta na nás čekala sympatická průvodkyně. Nejprve nám vysvětlila, co se smí a co ne. Pak jsme všichni vstoupily do katedrály. Bylo to tam moc pěkné, nejvíce mne zaujala barevná okna, protože každé z nich vyprávělo nějaký příběh. Potom jsme šli do starého královského paláce, kde jsou vystaveny korunovační klenoty. Byly to sice napodobeniny, ale byly i tak moc pěkné. Obdivovala jsem korunu, žezlo a jablko Karla IV. Potom jsme šli do Zlaté uličky, v které byly maličké domečky. Byly moc pěkné, ale přeci jen bych v nich bydlet nechtěla. Ze Zlaté uličky jsme zamířili do Daliborky, věže, v které bývalo vězení. Pojmenovali ji podle nejslavnějšího vězně, jakéhosi Dalibora, který se podle pověsti naučil hrát na housle, aby si hrou vysloužil od kolemjdoucích milodary. Z Pražského hradu jsme sešli ke Karlovu mostu, tady jsme dostali rozchod. Někdo zamířil do Mc Donaldu, někdo na most. Potom jsme již zamířili k autobusu. Zastavili jsme se u Vltavy, protože tam bylo asi 200 labutí. Krmili jsme je, někdo si je dokonce chtěl i pohladit. Potom jsme již pospíchali na místo, kde nás čekal autobus a zamířili jsme zpátky do Semil. Karolína Jakubů, Nátálka Lenická 5.- B

Páťáčci přišli z Komeňáku na „velkou“ školu. Ještě donedávna znali všechny učitele, měli kamarády i v nižších ročnících. Jak se sžili s novým prostředím ? Líbí se jim na Olbrachtovce ? Tak o tom psali v hodinách slohu. A proto, že jsme se učili psát dopis, tak si některý z nich přečtěte. Porušíme tím sice listovní tajemství, ale snad nám to pro tentokrát prominou . Ahoj Terko ! Dostala jsem od Tebe dopis z nové školy, kam teď chodíš. Od září také chodím do jiné školy. Moc se mi líbí. Mají tu dveře na čip, dokonce s ním objednáváme i obědy. Třídu máme moc pěknou a nově vymalovanou. Vedle nás jsou sedmáci. V jídelně vaří moc dobře a nejvíc mi chutná smažený sýr. Náš třídní učitel je pan Milan Gardián, je moc hodný. Po čtyřech letech jsme se dočkali třídního učitele ! Ve škole máme i televize, počítačovou učebnu. Je to tady prostě super. Za čtrnáct dní pojedeme do Prahy, napíšu Ti, jaké to tam bylo. Ahoj, Tvoje kámoška Kája (Jakubů) 5.B Ahoj Emile, Od tohoto školního roku chodím do nové školy. Moc se mi tady líbí. Ve škole máme i kiosek. Také nás učí rodilá Angličanka – Mandy Pears. Valča (Rysová) Máme tu dvě tělocvičny – horní a dolní. Jsou tak veliké ! Nejvíc mě baví informatika, protože můžeme chodit i na internet a ve volném čase hrát hry. Náš třídní učitel je pan Gardián, učí nás matematiku. Daniela (Borčická)

Jan Vodňanský Čtyři kapsy Mám já čtyři kapsy, jsou to kapsy na psy. Pravá není veliká, nosívám v ní ratlíka. Ve druhé dva pinčly mám, vždycky jeden vyčnívá. Ve třetí mám knírače, pořád je mu do pláče. Ve čtvrté je jezevčík, ten je ze všech nejlepší.

/Další sloky už dobásnili kluci a holky z 5.A/ V páté je pudlík, co mi sebral dudlík. Do šesté mi ratlík skočil, protože se nerad učil. V sedmé kapse buldoka, bulí jednou do roka. V osmé kapse bernardýn, je to samý kec a šprým. V desáté mám ovčáka, nesmí honit pošťáka. V jedenácté ohaře, hlídá vrabce na dvoře. V dvanácté jsou vlčáci, nemají nic na práci.

V třinácté je fousek, je ho pěkný kousek. Ve čtrnácté je voříšek, v kapse má svůj pelíšek. V patnácté je dingo, pořád hraje bingo. V šestnácté mám chrta, mají ho za šprta. V sedmnácté mám šarpeje, lítá furt do Koreje. V osmnácté spí samojed, ledničku nám nevyjed. V devatenácté je baset, koťátko nám zased. Ve dvacáté spí teriér, pokakal interiér. V té další je labrador, v\šel až na vrchol hor. V poslední je setr, n zimu má svetr. Škola nám nabízí ve školním klubu množství kroužků. Napadly nás další, které by možná někteří žáci rádi využili. Kopaná – budeme chodit do kroužku kopané a uspěje ten, kdo okope nejrychleji záhonek růží. Volejbal – budeme chodit do kroužku volejbalu a vyhraje team, který navolejuje nejvíc míčů. Počítačový – budeme přepočítávat všechny číslice od 0 až do milionu. Letecký – proletíme učivo 5. – 6. třídy za půl roku. Matika – naučíme se sčítati, kolik na čokoládu si bráti. Čtení – naučíme se rychle čísti pod lavicí. Typovací – naučíme se typovat do testu samé hlouposti. Myslivecký – naučíme se myslet. Informační – budeme shromažďovat informace, co se hodí k vydírání. Běžecký – Učíme děti počítat jako na běžícím pásu.

Počítačový – jeden den za nás počítá počítač, druhý den počítáme my za něj. Zemědělství – tam budeme stavět Zemi. Letecký – ideální pro ty, co létají v průšvizích. Střelecký – pro ty, co si chtějí z někoho vystřelit. Snad každý z nás občas sní a představuje si, co by si přál. Páťáci nejen vymýšleli, ale své představy dokonce nakreslili. A jaké jsou jejich vysněné domovy ? Ve svém domě bych chtěl tobogán. Také výkonný počítač s internetem a s vifinou. Pěstoval bych tam masožravou kytku. V garáži bude stát Porsche. Ve svém domě bych chtěla mít stáj s koňmi, s kterými bych jezdila po otevřených pláních a paloukách. Také bych chtěla bazén, opravdu veliký, s tobogánem.

Harmonizační kurz 6.A - Nebákov 2014 Na začátku nového školního roku se naše třída 6.A vypravila na třídenní pobyt do Českého ráje – na Nebákov stmelovat kolektiv třídy. Ve středu po ubytování v chatkách jsme podnikli menší vycházku po okolí , při které jsme našli i hodně hub . Druhý den za námi přijely psycholožky a celé dopoledne jsme pod jejich vedením hráli hry. Po dobrém obědě jsme se pěšky vypravili na hrad Trosky. Cesta byla dlouhá , ale zábavná díky hrám, které vymyslely paní učitelky. Hráli jsme i různé míčové hry , kroket a podkovy. Připravili jsme si dříví na večerní táborák, u kterého jsme se pěkně pobavili. Po táboráku jsme se vydali na stezku odvahy. Někteří si dodávali odvahu zpěvem. Pobyt rychle utekl, než jsme se nadáli byl pátek – balení, úklid chatek a odjezd domů. Velmi se nám tam líbilo , užili jsme si to a kolektiv stmelili. Matyáš Burynec, Lukáš Koňák

Spolu s pětkami v Praze - stálo to za to !

Exkurze do Krkonoš

Natálka Lenická 5. B

V září se naše třída vypravila na exkurzi do Krkonoš. Navštívili jsme expozici Kámen a život ve vrchlabském muzeu, kde jsme se dozvěděli informace o přírodě Krkonoš a jak dříve lidé v Krkonoších žili. Potom jsme dojeli autobusem ke Špindlerově boudě. Za doprovodu průvodkyně z ekologického střediska ve Vrchlabí jsme došli na Ženské kameny. Na cestě nám průvodkyně vyprávěla zajímavosti o Krkonoších ( např. že tam žije dnes dokonce i rys). Jelikož nám počasí nepřálo, vycházku jsme zkrátili a na zpáteční cestě si ještě prohlédli nové ekologické středisko „ Krtek“ ve Vrchlabí . Paní nám ukázala malého ježka, prohlédli jsme si fotografie čápů a přírody, velkou knihovnu , studovnu a přednáškový sál. Byla to hezká exkurze, až na tu zimu . ( Ale to jsou přeci hory!) Anna Vanická 6. A

Žďárová,

Nikola

Literární exkurze – Hana Kadlecová 7.A Ve středu 22. 10. se uskutečnila Literární exkurze v Liberci. Sešli jsem se v 8:45 hod. na vlakovém nádraží v Semilech společně se 7.B a p.uč. Zajptovou a Horákovou. Jeli jsme asi čtyřicet pět minut vlakem, byla celkem legrace, takže jsme se nenudili. Když jsme dojeli do Liberce, čekala nás na nádraží průvodkyně. Začalo lehce pršet a byla trochu zima. První zastávkou byl rodný dům literárního kritika F. X. Šaldy, dále jsme došli k místům, kde své dětství prožil Karel Vacek a slavný komik Vlasta Burian. Pokračovali jsme na Sokolovské náměstí, kde stojí dům U Zlatého beránka. Pak jsme se dostali na místo, kde nocoval Jan Neruda a Bedřich Smetana. Další zastávka byla na náměstí Českých bratří, kde část svého života prožila Božena Němcová. Poslední zastávkou byla židovská synagoga. Těšili jsme se, že se usušíme a zahřejeme. Synagoga byla vícepodlažní a velmi moderně zařízená. Převzala si nás zde paní, která není jen průvodkyně, ale skutečně vyznává židovskou víru. Před vstupem do modlitebny se nás zeptala, kolik nám je let a chlapci si museli nasadit čepičku – kypu, protože v židovství jsou muži dospělí už ve třinácti letech a nesmí vstoupit do synagogy bez pokrývky hlavy. V modlitebně jsme se usadili na židličky a paní nám vypravovala o židovství. Původně jsme se tu měli zdržet maximálně tři čtvrtě hodiny, ale protože jsme měli spoustu otázek, zůstali jsme tu hodinu a půl. Určitě bychom se zdrželi i déle, ale museli jsme skončit, aby nám neujel vlak. Na nádraží jsme pádili jak zběsilí, ale nakonec jsme vlak stihli. Přestože nám počasí moc nepřálo, myslím, že jsme si všichni výlet náramně užili. Že mají sedmáci blízko k literatuře napovídá jejich exkurze do Liberce, ale také jejich vlastní tvorba. Možná nám tu vyrůstá nový literární autor. Jirka Vavřina píše, ale také tvoří nevšední komiksy. Určitě o něm ještě v budoucnu uslyšíme (doufám, že to nebude jen na stránkách našeho školního časopisu )

Pohádka o čtyřech princeznách, jednom království a Karkulce (Jiří Vavřina, 7.A) Za sedmero horami a osmero řekami bylo jedno království. Žil tam král, královna a jejich čtyři dcery, překrásné princezny. Mnoho let žili v míru a klidu, z princezen vyrostly mladé dámy a všechno se zdálo být v pořádku. Rokům míru a hojnosti však nebylo dáno trvat věčně. Na království zaútočilo dvanáct kouzelníků s tak mocnými kouzly, že je nic nemohlo zranit. Ničili a rabovali po celém království a rychle se blížili k hlavnímu městu, kde přebýval král a jeho rodina. Když dorazili ke královskému zámku, král kolem něj postavil armádu, ale neměli šanci. Kouzelníci je odhodili stranou jediným pohybem. Poslední obrana padla. Král byl přesvědčen, že jsou ztraceni. Král mlčel. Nechtěl dcerám říkat, že jim hrozí smrtelné nebezpečí. Najednou uslyšeli prudkou ránu na bránu, až dřevo zapraskalo. Pak se ozvala ohlušující rána, brána se rozletěla na kousíčky a dovnitř se nahrnuli kouzelníci. Velitel kouzelníků ukázal na krále a ostatní a řekl: „Zabijte je!“ Kouzelník postoupil vpřed a chystal se vyslovit ničivé zaklínadlo. Otevřel pusu a ... strnul. Všichni se zastavili. Najednou se rozletělo okno a dovnitř skočila holčička s červeným čepečkem – Karkulka. Ohnala se košíkem po pěti nejbližších kouzelnících a srazila je na zem. Pak se otočila ke zbytku, střelila po nich zlým pohledem a zasyčela: „Zmizte!“ Velitel vykřikl: „Na ni!“ Kouzelníci vyrazili kupředu. To byla chyba. Karkulka vyrazila taky a na chvíli všechno zahalil oblak prachu. Když se rozptýlil, leželi kouzelníci polomrtví na jedné hromadě uprostřed sálu. Karkulka se usmála na krále a vyskočila oknem ven. Tak bylo království zachráněno a kouzelníci odtáhli. Zazvonil zvonec (Karkulka ho rozbila) a pohádky byl konec.

Dům panenek – Martin Plecháč, Jiří Vavřina 7.A Jmenuji se Marek a je mi 13 let. Chci vám vyprávět o... no, vlastně ani nevím, jestli je to příhoda, dobrodružství, nebo pouhý sen. Stalo se to jedné noci, kdy jsem nemohl usnout. Ležel jsem v posteli a sledoval, jak se hýbou stíny. Najednou jsem uslyšel nějaké zvuky. Přesněji řečeno kroky. A ozývaly se přímo z půdy! Zvláštní, pomyslel jsem si. Nahoře přeci nikdo v tuhle dobu být nemůže?! A i kdyby, co by tam hledal? Vždyť tam nic není. Jenom nějaké staré hračky a domek pro panenky. Najednou se mi v hlavě ozval hlas malé holčičky. „Marku, pojď na půdu!“ „Kdo jsi?“ zeptal jsem se nahlas. Ale odpověděl mi jen hlasitý dětský smích. Na okno začaly bušit kapky deště a oblohu začaly křižovat blesky. Něco mi říkalo, že bych ten hlas neměl poslouchat, ale nějaká směs strachu a zvědavosti nakonec rozhodla. Nemusel jsem být zas tak potichu, protože kromě mě nikdo doma nebyl. Pomalu jsem stoupal po starých dřevěných schodech na půdu. Schody při každém kroku zavrzly, až mi běhal mráz po zádech. Dříve, než jsem vstoupil na půdu, přitiskl jsem ucho ke dveřím, jestli neuslyším nějaký zvuk. Nic. Na půdě bylo stejné ticho jako ve zbytku domu. Když jsem nic neslyšel, otevřel jsem dveře a vstoupil na půdu. Potom jsem si uvědomil, že už jsem na půdě roky nebyl. Ze stropu visela záplava pavučin hustá jako mlha na podzim. Když jsem jí prošel, uviděl jsem domek a všude kolem něj se válely panenky. A všechny vypadaly, jako by se na mě dívaly a jako by se usmívaly. Nebuď hlupák, řekl jsem si. Všechny panenky vypadají, jako by se smály! Když jsem přistoupil k domku blíž, všiml jsem si, že nevypadá, jako všechno kolem. Ten domek byl tak nějak... čistší. Najednou jsem v okénku zaregistroval nějaký pohyb. Přistoupil jsem ještě blíž a nahnul jsem se, abych lépe viděl. Čekal jsem, že se v okně objeví myš, nebo něco podobného. Ale místo toho se v okénku objevila panenka! Rty roztažené do širokého úsměvu. A pak se začala smát. Byl to děsivý chladný smích, který pronikal až do morku kostí. Byl jsem tak vystrašený, že jsem začal křičet. A pak jsem se... probudil. Trvalo mi asi tak deset vteřin, než jsem si uvědomil, že tohle není můj pokoj. Postel byla z tmavého dřeva a pokoj byl mnohem menší, než můj. Celé to tu bylo nějaké zvláštní a strašidelné. Když jsem vyšel na chodbu, došlo mi, že v tomhle domě jsem nikdy nebyl. Pak mě překvapila další věc, už jsem na sobě neměl svoje pyžamo. Měl jsem na sobě uniformu jediné panenky, se kterou jsem si kdy hrál, takového dřevěného vojáčka. „Haló! Je tu někdo?“ zavolal jsem do tmy, přestože mi něco napovídalo, že bych měl být radši zticha. Najednou jsem uslyšel kroky. Spíš takové ťapání. Ozývalo se z velké blízkosti. A ještě jedna věc... blížily se! „Kdo je tam?“ zakřičel jsem. Už jsem opravdu začínal mít strach. V tomhle domě se dělo něco moc podivného. Najednou se zase ozval dětský smích. A zpoza rohu se vynořila panenka. Něco mi říkalo, že bych měl co nejrychleji zmizet, ale neudělal jsem to. Nohy mi najednou úplně zdřevěněly. Hallowenský příběh … Že mu chybí konec? Tak na ten si počkejte do příštího čísla. Jirka slibuje pokračování a já se na něj už dopředu těším !

Děti ze 7. B si pro vás připravily pohádkové hádání… Pohádková hádanka „Byla jednou jedna macecha se dvěma dětmi a manželem. Jednou macecha nakázala manželovi, aby děti odvezl do lesa. A tak taky udělal. Děti se najednou ocitly samy v lese. Kluk ale našel v kapse krajíček chleba. Tak šli a drobili za sebou drobečky. Došli k tajemnému lesu, kde spatřili perníkovou chaloupku… teď už vám musí být všechno jasné.“ (Kryštof Skořepa) Pohádka se jmenuje ……………………… „Byla jednou jedna dívka, která měla macechu a dvě nevlastní sestry. Když byla ještě malá, tak jí zemřel otec. Macecha ji nutila přebírat hrách, zametat, uklízet a odklízet popel z krbu. Nedaleko jejich statku žil král s královnou. Královna a král měli

syna. Jednoho dne jela královská družina i okolo statku a pozvali macechu s dcerami na královský bál. Takže je vám jasné, jak se pohádka a hlavní postave jmenuje.“ (Natálie Dolenská) Jméno pohádky ………………………………. Hlavní postava…………………………………. „V jednom hezkém lese žil malý chlapec s jelenem, který měl veliké zlaté parohy. Jednoho dne jelen řekl, že půjde na pastvu, ať chlapec hlavně nikomu neotevírá, i kdyby mu všelicos naslibovali. Jelen odešel na pastvu, po chvíli se objevily víly, které kluka přemlouvaly, ať jim otevře, že si jenom dva prstíčky ohřejí, on odmítal, ony prosily, až jim tedy otevřel…..“ (Jaroslav Kasan)

Víte, co se dělo dál? …………………………… Jak se chlapec jmenoval? ……………………… Jak se jmenovaly zlé víly? ................................... Měl vílám otevírat? Jestli ne, vysvětli ………… Co mu víly chtěly udělat? ................................... „Hlavní postavou je holčička, které maminka ušila šatičky a krásný čepeček. Vše mělo jednu barvu a holčička měla tu barvu strašně ráda. Šatičky i čepeček se jí líbily, oblečení si tak oblíbila, že nic jiného nosit nechtěla. A tak se jí začalo říkat …………………………..“

(Karolína Melichová) „Jednomu králi a královně se narodila dcerka, podle které se jmenuje tato pohádka. Když se narodila, král a královna pozvali tři dobré sudičky, jednu však nepozvali, protože ona dobrá nebyla. Když se to však dozvěděla, strašně se rozzlobila a dala princezně do vínku velice špatnou předpověď, a to že se ve svých šestnácti letech píchne o kolovrátek. Už víte, jak se jmenuje tato pohádka?“ ………………………… (Šimon Zonyga)

17. listopad

(úryvky z prací žáků) „15. listopadu jsme si v aule Gymnázia Ivana Olbrachta připomínali 17. listopad. Učilo se první dvě hodiny, následně se základní škola odebrala do auly a byl zahájen program. Naše paní učitelka třídní měla krásný proslov, také nás požádala o pomoc. My jsme měli za úkol držet čísla, která tvořila letopočty a postupně jsme byli skupina po skupině voláni. První skupina tvořila letopočet 1939, ten rok byl zabit Jan Opletal a začala 2. světová válka. Následovala skupina s rokem 1945 konec 2. světové války.Ve třetí skupině jsem byla i já, 1948, tehdy začala vláda komunistů….“ (Ivana Bártová) „Dne 14.11. nás paní učitelka požádala o pomoc. Chtěla po nás, abychom napsali čísla na papír, protože by to sama nezvládla. Každý dostal papír, na který měl nakreslit číslo….“ (Erik Tomáš) „Jako každý rok ani letos jsme si nezapomněli připomenout 17. listopad. Takových událostí jako je tahle, na světě moc není, a tak toto připomínání oceňujeme. Čím jsme starší, tím to bereme jinak. Tentokrát mně to přišlo takové emotivní…. Záběry lidí na demonstraci, zapálené svíčky, obrnění, stávky, společné uklidňující zpívání, jsou to záběry smutné i nadějeplné… Minulý rok jsme se účastnili promítání filmu Hořící keř, který byl o totalitním režimu a o upálení Jana Palacha. Film byl skvěle natočený. Byl to drastický život.“ (Alena Marková) „Dne 14. 11. jsme se sešli s naší školou v aule, kde jsme si připomněli 17. listopad. Vzpomněli jsme na události, které se staly (sametová revoluce). Pro mladší žáky jsme si připravili úvod, vytvořili jsme čísla, která jsme zařazovali do jednotlivých letopočtů. Poté naše učitelky zazpívaly a o chvíli později jsme vzdali hold naší republice hymnou.“ (Anna Křížová)

Burza škol „Na burzu jsme jeli vlakem. Na nádraží jsme měli být v 8.30. Autobus ze Záhoří měl jet v 8.12. Bohužel se zrovna zaškoloval nový řidič a autobus přijel v 8.21 do Záhoří. Měl jsem docela hrůzu. Naštěstí ten nový řidič jel jako by měl devět minut zpoždění. V Semilech jsem hned běžel na vlakové nádraží. Udýchaný jsem přiběhl na vlakáč a koupil jsem si s dalšími osmáky skupinovou jízdenku. Sedli jsme si do posledního vagonu, kde nikdo nebyl. V Turnově jsme šli do zdejší školy. Viděli jsme tam spoustu věcí např. 3D tiskárnu, robota vysavač, maličký počítač, promítač času. Mohli jsme si zajezdit s motorkou ve videohře a sledovat, jak se školy snaží přitáhnout lidi.“ (Jiří Šírek)

Post bellum „12. listopadu se pět dívek a jeden chlapec vydali s paní učitelkou do Prahy za projektem, ve kterém budeme stříhat videa, natáčet, fotit, ale co je nejhlavnější? Setkáme se s dosud nám neznámým člověkem, který vykonal něco významného v Semilech. Celý projekt se jmenuje Paměť národa a celkově to bude velmi náročné… V Praze jsme vystoupili na ohromném nádraží a podchodem jsme došli do haly, měli jsme asi pět minut rozchod a mezitím paní učitelka sehnala lístky na metro a jeli jsme. Řeknu vám, vyznat se v metru je docela fuška… Na stanici Malostranská jsme se setkali s naší koordinátorkou a vydali se do sídla Post bella, které se nachází blízko parlamentu. Uvnitř nám pán vysvětlil, jak stříhat a točit videa…Domů jsme dorazili v sedm večer a celý den jsme si užili.“ (Dana Rydvalová)

Projektové dny na středních školách na podporu technického vzdělávání (TechUp) pro žáky 9. ročníků V rámci projektových půldnů na podporu technického vzdělání, tzv. TechUp, se naši žáci 9. tříd účastní akcí, které pro ně pořádají střední školy místní a z blízkého okolí. I letos tomu nebylo jinak a žáci mohli navštívit ISŠ Semily, ISŠ ve Vysokém nad Jizerou a SUPŠ v Turnově. Vždy je pro žáky připraven zajímavý program a dokonce si mohou v rámci pobytu v dílnách odnést svoje drobné výrobky, ve kterých se seznamují s technickými obory - elektrikář, instalatér, truhlář, automechanik, autotronik apod.

Projektový Den-ISŠ Vysoké nad Jizerou

Dne 31.10.2014 jsme se zúčastnili Tech-Up na ISŠ Vysoké n. Jizerou pro 9.ročník.Po příjezdu jsme se rozdělili na 2 skupiny, na holky a na kluky. Když jsme se rozdělili tak nás provedli po učlilištích a ukázali nám jaké obory tam mají. Potom co jsme si to prohlédli, tak se holky rozdělily ještě na půlku. První půlka si povídala, co máme dělat , když pojedeme na kole a píchneme. Když jsme si vysvětlily vše potřebné, co budeme potřebovat na výměnu kola (duše) přešli jsme k připraveným kolům a odmontovali jsme přední kolo a vysvětlovaly co dál a jak postupovat. Nejlepší je mít náhradní duši a když ji nemáme, tak jak správně zalepit píchlou duši apod. Poté jsme měli krátkou přestávku při které jsme dostali čaj a sušenku. Po menším občerstvení kluci odešli a holky se prohodily. Po prohození na druhém stanovišti jsme si podrobně vysvětlili kolo, následovalo odmontování zadního kola a zpětné přimontování, ukázali jsme si jak nýtovat řetěz a jak vypadají brzdové destičky a jsme se rozloučili a čekal nás nástup do autobusu a návrat domů. Izabela Rysová 9.A

31.11

– den, kdy se dobrovolní žáci z 9. třídy zúčastnili projektového dnu, který pořádala Integrovaná střední škola, Vysoké nad Jizerou. Okolo 8 jsme byli už na místě . Nejprve nám něco o tom dnu řekli dva pánové , pak nás rozdělili na dvě skupiny . Kluky a holky. Postupně nám ukázali všechny dílny, jaké tam mají. Když nám vše ukázali ,vrátili jsme se zpět do učebny ,kde nás znovu rozdělili. Tentokrát na tři skupiny. Jednu tvořili kluci a další dvě skupiny holky. Kluci šli dělat něco s elektrikou a my holky měly kola. Ukazovali nám jak vyměnit nebo zalepit duši u jízdního kola. Pak jsme si to i vyzkoušely samy. Ve druhém případě jsme se vyměnily s druhou skupinou dívek a dělaly to, co předtím ony. Rozebíraly a zas jsme sestavovaly kolo. Byla to i celkem zábava . Poté, co jsme vše dodělaly , jsme se znovu vrátili všichni do učebny, chvíli nám tam ještě přednášeli a okolo 11:30 jsme jeli domů. Doporučuji tam na tyto dny jezdit! Lea Hlavatá 9.A

Den prevence Dne 22.10 se konal Den prevence. Účastnili se ho žáci 9. ročníku a gymnázia. Sraz byl před kinem v 8:30. Nejdříve jsme byli rozděleni na dvě skupiny (kluci, holky). Jedna skupina zůstala v kině, druhá se přesunula do KC Golf. Tam nám pan Koťátko přednášel o poruchách příjmu potravy (PPP). Pak jsme se přesunuli do kina, kde se hrálo interaktivní divadlo o finanční gramotnosti, které se jmenovalo Poslední mince, které pojednávalo o správném hospodaření s penízky, abychom neskončili „Na dlažbě“. Po skončení divadla jsme mohli jít domů. Celkově se mi to docela líbilo.  Roman Tomáš Kodrů dali občerstvení a frčeli s kopce dolů do Semil. 15. -17.září 2014 Tento výlet byl jeden z mých nejoblíbenějších V pondělí 15.září jsme jeli na výlet na kolech a určitě se všem líbil a moc jsme si ho užili. na 3 dny. Cílem tohoto dne bylo dojet živí a Natálie Šírová, 9.B zdraví na Nebákov, kde jsme se ubytovali. Podařilo se nám to, až na pár vyjímek. Pan ředitel pod Cimbálem Určitě jste si všimli, že žáci devátého ročníku každoročně vyrážejí na výlet ne pěšky, ale na kolech. Letos vyrazily třídy 9.A a 9.B společně, takže vám stručně vylíčím zážitky. Cestu jsme započali vyšlápnutím kopce k Sejkorské kapličce, odkud jsme sjížděli do Podbozkova. Tam se stala první nehoda, pan ředitel skončil pod autem. Potom jsme dojeli na Malou Skálu, kde se Davidovi Hruškovi rozbila na kole přehazovačka, takže ho Lukáš Venzara musel táhnout do servisu. Spousta z nás byla svědky přetočení přes řídítka, ošklivých pádů, ale ve zdraví jsme přijeli na Nebákov. Druhý den jsme projeli památky Českého narazil do auta, které jelo naproti, ale naštěstí ráje a byli jsme svědky osvěžující koupele se mu nic nestalo. Já jsem přelítla přes některých žáků v kašně v Sobotce, jeli pak na řídítka, ale taky až na pár modřin jsem Nebákov úplně promočení. přežila. Kousek za Malou Skálou se Davidovi Třetí den jsme jeli zpátky domů. Cesta vedla Hruškovi rozbilo kolo, takže ho musel až do přes malebný Kozákov, kam se pan ředitel Turnova tlačit s pomocí Lukáše Venzary. ještě s jedním spolužákem nechal vyvézt V Turnově se Ondrovi Kohoutovi utrhl autem. Nakonec jsme všechny překážky i blatník, takže mu celou dobu čouhal z batohu nepřízeň počasí zvládli a vrátili se ve zdraví a taky se nám ztratili 3 žáci, kteří se nakonec do Semil. Děkujeme za super výlet.:-) našli. Pak už bylo vše v pořádku. Když jsme Michaela Němcová, 9.B přijeli na Nebákov, ubytovali jsme se a bylo to moc fajn. Druhý den jsme vyrazili na výlet po Českém ráji, který jsme si všichni moc užili, až na jeho závěr, protože začalo neskutečně pršet a padat kroupy. Naštěstí jsme to všichni přežili a potom jsme se tomu už jen smáli. Třetí den jsme se ráno sbalili a vyrazili zpátky domů. Tento den byl nejnáročnější, protože nás čekal výšlap Kozákova. Ve čtvrtině kopce jsme už nemohli a vzdávali jsme to. Trošku nás naštvalo, když jsme viděli pana ředitele a Matěje Matouše, jak se vezli v autě a ještě nám provokativně mávali. Po zdolání Kozákova jsme si v restauraci U

Výlet na kolech

Cyklovýlet Nebákov

Přírodovědné soutěže na naší škole I v letošním školním roce se naše škola zapojila do vybraných přírodovědných soutěží. Už 15. října proběhlo školní kolo KLOKANA a v kategorii KADETI poměřilo své vědomosti šest účastníků z 8. a 9.tříd. Mezi nejúspěšnější řešitele patřili: Dana Rydvalová, Štěpán Zonyga, Jitka Kosáčková a Daniel Mikš. 11.prosince se zúčastníme dalšího kola soutěže „ Hledáme mladého chemika“ v Jilemnici, kam ze školního kola postupují Ti nejlepší : David Hruška, Veronika Špidlenová, Lukáš Vyhlídko a Jan Zamastil. Na přírodovědném kroužku probíhá příprava na biologickou olympiádu, letos zaměřenou na dendrologii, škoda jen, že zájem o tyto soutěže z řad žáků je malý. Mgr. Jaromíra Mikšová

Obrázek 2

Obrázek 3

Obrázek 1

(Řešení: Oko za oko, zub za zub. Snesl by jí modré z nebe. Vodí je za nos)

Zveme vás :

Itálie – Rosolina Mare 22. 5. - 31. 5. 2015 Letos opět pořádá naše škola ozdravný pobyt v Itálii. Jedná se o přímořské letovisko, které se nachází asi 75 km od Benátek. Pobřeží lemují písčité pláže s pozvolným vstupem do moře. Na okraji střediska se nachází botanická zahrada a menší vodní park. Cena 4 000,- Kč. V ceně doprava, ubytování, stravování formou zesílené polopenze. ¨ Přihlášky možno vyzvednout u třídních učitelů.