2015 FOTOIMPULS. Lenka Židová, Příběh noci

FOTOIMPULS

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ

3/2015 Lenka Židová, Příběh noci

OBSAH 3 Úvodník 4 Zápis z jednání odborné rady pro fotografii, Almanach / Dám ti svoji fotku 5 Encyklopedie východočeské fotografie 6 SOUTĚŽE Premiéra 2015 14 Fotografie 2015 15 Národní soutěž a výstava amatérské fotografie Svitavy 2016 17 Praha fotografická 18 OSOBNOSTI Astrofotografie oprošťuje od hloupostí...

Premiéra 2015

Eliška Rafajová, Třebotov, „Pouliční tanečnice“

21 KDE FOTÍM JÁ Jak se fotí zemětřas? 23 Kde fotí Josef Podvalský 28 29

VÝSTAVY Blatenský fotofestival 2015 Fotografie v Jindřichově Hradci

30 FOTOKLUBY Minipokec o Fotopokecu Fotopokec aneb proč se scházíme 31 Přes hladiny Třeboňska tam, kde Kanada je Česká

34 VZDĚLÁVÁNÍ S velkoformátovou kamerou v Kuksu 35 Hradecká fotografická konzervatoř 2017 - 2018 / Vzdělávací fotografický kurz 37 Digitální fotografie - výuka photoshopu 38 Základy fotografování pro každého 39 Retropan 320 soft new

40 MAPOVÉ OKRUHY Den fotografie aneb „Je fotografická reportáž nejnebezpečnější žánr?“ 42 Mapové okruhy - výsledky

Premiéra 2015

Eva Stanovská, Dřenice, „Na hranici svých možností“

Fotoimpuls č. 3/2015

Vydává: IMPULS Hradec Králové, centrum podpory uměleckých aktivit ve spolupráci s Volným sdružením východočeských fotografů Graficky upravil: Mario Alfieri Redakce: Jana Neugebauerová a Rada pro fotografii Impuls Hradec Králové Tisk: Tiskárna Alkapress Hradec Králové Náklad 200 ks, neprodejné, neprošlo jazykovou úpravou

Uzávěrka příštího čísla 1/2016 - 28. dubna 2016 Příspěvky do zpravodaje Fotoimpuls zasílejte na adresu: IMPULS, Brněnská 375, 500 12 Hradec Králové Telefon: 773 133 740 e-mail: [email protected] http://www.impulshk.cz Vychází za finančního přispění Ministerstva kultury ČR Registrováno na MK pod evidenčním číslem: MK ČR E 21253

Krásný ztráty Jak už to tak v životě bývá, když po někom něco chceš, je nejlepší si to hned udělat sama, protože jen tak máš jistotu, že to opravdu bude. Hlavně si ale ušetříš spoustu nervů a bezesných nocí, když se blíží termín, a ty otevíráš každou chvíli počítač a hledáš v tom bezpočtu nesmyslných nabídek a reklam ten kýžený a požadovaný e-mail. A zase nic. Tak jsem dopadla i s letošním úvodníkem. Takže se všem moc omlouvám, ale těchto pár řádků musím vypotit sama. Jen těžko se mi píše nejen úvodník, ale jakýkoliv článek do našeho fotografického zpravodaje. No uznejte, vymyslet akci, sehnat na ni něco málo peněz, zorganizovat ji tak, aby byla pro lidi přitažlivá, vyhodnotit, ekonomicky uzavřít a ještě si ji „pochválit“ (nebo samozřejmě pohanět, ale to by zase určitě příště nikdo nepřišel) na stránkách Fotoimpulsu? A to přitom proběhlo tolik, i pro úředníka jako jsem já, zajímavých fotografických seminářů, o kterých už se bohužel nedozvíte, jaké byly. Myslím, že v první řadě to bylo nezapomenutelné víkendové setkání s paní Libuší Taylor, dobrodružstvím pro mnohé se stalo dřevěné fotografování s Ivanem Neherou, se kterým mnozí z vás absolvovali základy fotografování, černobílou fotografii i historické fotografické techniky. Škoda, že o nich nikdo nenapsal. Ale přece jenom mi rok 2015 něco přinesl, nebo se také dá také říci, že odnesl. Fotoaparát. Vím, že mnohým z vás teď naskočil obrázek nenechavých rukou, které si přivlastňují vaši brašnu s životně nepostradatelným přítelem. Ne, na to zapomeňte. Já jenom přizvala manžela na kurz základů fotografování, aby konečně poznal, co vlastně v té práci dělám. Na tuto otázku, ať už mi ji položí kdokoliv, nejsem schopná úplně jasně a stručně odpovědět. Takže s postupem lekcí můj začínající „fotograf“ najednou zjistil, že jeho příruční foťáček vážící cca 300g asi nebude to pravé, a ozbrojil se mým o něco těžším Premiéra 2015

Jaroslav Mareš, Polička, „Kudy kam“

Premiéra 2015

Milan Křiček, Pardubice, „Cyklosvět“

přístrojem. Ano, zde se už dá přeci jen něco nastavit a trochu ten studený kov přimět k práci podle svých představ. A ne jenom čekat jestli po zmáčknutí spouště použiji tiskárnu pro konečný obraz, nebo poprosím nejlepšího přítele každého fotografa, aby laskavě přijal další mé dílo. Že nemáte svého nejlepšího přítele? Nebo dokonce nevíte, kdo to je? Věřte, že i vás odpadkový koš provází celým fotografickým životem. Když se blížil konec kurzu a já občas vzala brašnu do ruky, zdála se mi těžší a těžší. Tak proč bych se vlastně nepodívala na svůj vlastní fotoaparát, co to s ním provádí, čím ho krmí, když přibírá na váze? No, předcházel si mého Canona opravdu skvěle. Objevila jsem filtry, které doposud byly zbytečný přepych, nový objektiv – vždyť přece ten starý neumí to, či ono. Externí blesk byl také do této chvíle nesmysl, když fotoaparát už má blesk zabudovaný, přesto už v naší fotografické výbavě nechybí. A teď se ptáte, proč jsem vlastně o fotoaparát přišla, když se rozrostl a nová příslušenství? Dříve, když jsme náhodou někam spolu, nebo s rodinou jeli, první, co se plánovalo, bylo to, co si vzít s sebou, aby nám nic nechybělo a výlet nebo dovolená proběhl v klidu a pohodlí. Dnes je první u dveří připraven stativ, všechny baterky v nabíječce a první myšlenky padnou na probírání záběrů. Co když tam bude pršet, nebo naopak bude překážet prudké slunce…? A samozřejmě ta romantika u nočních snímků… Takže, až se mě někdo zase zeptá, co vlastně v té práci dělám, můžu s klidným svědomím říci, že úředník a školníka, protože fotoaparát už nevlastním. Tak to bylo něco málo řádků z mého soukromého „fotografického“ života. Máte také nějaké zážitky s rodinou či přáteli? Napište, obohatíme tak naše stránky Fotoimpulsu. Přeji vám do dalšího roku hodně pevného zdraví, krásných fotografií, a pokud chcete nové příslušenství k fotoaparátu, nebo naopak o fotoaparát přijít, zapojte do fotografování své nejbližší... Jana Neugebauerová

3

úvodník


VOLNÉ SDRUŽENÍ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ ZÁPIS

z jednání odborné rady pro fotografii (2. ČTVRTLETÍ / 19. ZÁŘÍ 2015) Program jednání: 1. Nejdůležitějším bodem jednání bylo zaregistrování Volného sdružení východočeských fotografů u příslušného rejstříkového soudu, který musí být uskutečněn do konce roku 2015. 2. Převedení účtu Volného sdružení východočeských fotografů do jiné banky z důvodů velkých poplatků České spořitelně za dosavadní vedení účtu. 3. Encyklopedie východočeské fotografie. V letošním roce končí dlouhodobý projekt vydávání listů Encyklopedie východočeské fotografie. Posledních 16 listů naplní připravený obal. Hesla pro letošní rok: Fotochema Hradec Králové v letech 1949 – 1989, připravil Vítězslav Krejčí; Fotoklub Jaroměř zpracoval Josef Podvalský; historii fotoklubu KDÚ Trutnov a Jiřího Havla zpracoval Ctibor Košťál. Historii fotoklubu Lanškroun sepsal Vladimír Skalický a Alfu Pardubice Eva Stanovská, která do EVF připravila i Stanislava Voksu z Pardubic. Jiří Zikmund zpracoval hradeckého fotografa Vladimíra Klišče. 4. Příprava obsahu 3. čísla zpravodaje východočeských fotografů Fotoimpuls. Zpracování jednotlivých příspěvků: Vladimír Skalický: Téma 3. čísla Fotoimpulsu v roce 2015, Fotopokec v Hronově a stav almanachu VSVF Ctibor Košťál: Jak se fotí zemětřesení a astrofotografie F. Tůmy Rudolf Němeček: Výsledky RMO, Fotografie 2015 a polský Labyrint Jana Čížková: jaroměřští imaginátoři Eva Stanovská: fotofestival v Blatné Lenka Židová: nabídka výstavních prostor v Broumově Vítězslav Krejčí: nové výrobky Fomy Bohemia s.r.o. Hradec Králové Jana Neugebauerová: výsledky fotografické soutěže Premiéra 2015, pozvánka na valnou hromadu 2016, fotografické vzdělávání, vyhlášení Národní soutěže a výstavy fotografie 2016 a Prahy fotografické 2016. 5. Příprava činnosti východočeských fotografů na rok 2016: Fotografické výstavy v Hradci Králové na rok 2016 v nově otevřeném informačním centru a pobočce knihovny města Hradce Králové na ulici Jana Masaryka. 6. Příště odborná rada se sejde v lednu 2016.

4

ALMANACH Dám Ti svoji fotku Před lety jsem se svou ženou navštívil ateliér Martina Jandy v Osíku. Bílá monumentální budova je vybudována na veliké zahradě v části obce, které se říká Lazaret, a my jsme kolem této zahrady jezdili již několik let s cílem podívat se na objekty, které jsou vystaveny za plotem. Bylo sobotní odpoledne a pan Janda sekal trávu na zahradě. Když jsem se odvážil přijít na zahradu, pan Janda zastavil sekačku a hodinu se věnoval našemu zájmu o novou galerii. Ptali jsme se na impuls, který ho vedl k tomu, aby vytvořil stavbu na okraji malé obce nedaleko Litomyšle, a Martin nám začal vyprávět o svých rodičích Františku a Ludmile Jandových, kteří byli aktivními výtvarníky. Matka Ludmila a otec František měli v okruhu svých přátel mnoho výtvarníků, kteří tvoří páteř dnešního moderního výtvarného období. Tvořili v době, kdy se mnohým nedařilo vystavovat na oficiálních místech a galeriích. Bylo to období, kdy bylo zvykem, že se výtvarníci mezi sebou aktivně setkávali, diskutovali a svá díla si vzájemně darovali. Tak vznikla sbírka Ludmily Jandové. Za svého života shromáždila veliké množství obrazů významných umělců, které bylo potřeba někam uložit. A tak vznikl nápad postavit depozitář, který slouží i jako výstavní galerie. Píši o tom proto, že fotografové tvoří své fotografie, které představují na soutěžích, výstavách, salonech, v knihách. Dělají mnohdy vše pro to, aby jejich obrázky byly co nejvíce vidět. Že by si je ale navzájem věnovali, to nedělají. Spolčujeme se v různých spolcích, klubech, kolem internetových serverů a podobně. Fotky si stále vzájemně ukazujeme, ale není nás mnoho, kdo má fotografie svých přátel. To jsme chtěli v našem fotoklubu v Lanškrouně změnit. Od roku 2005 proto každoročně děláme almanach, kde si navzájem darujeme originální fotografie vytvořené toho roku. Tato klubová tradice stála i u myšlenky vytvořit takové darování mezi fotografy, kteří tvoří ve východních Čechách.

Bohuslava Planková

V roce 2014 jsem si proto vytyčil úkol nabídnout možnost darování fotografií v rámci našeho sdružení. Nyní se tento úkol blíží ke svému závěru. Díky účasti padesáti autorů, kteří poslali své fotografie, Radku Homolovi, který připravuje grafickou podobu almanachu k tisku, a knihařky paní Tomanové vzniká publikace, která bude obsahovat kolem 200 fotografií. Každý účastník zde najde jednu až tři své fotografie, kterými se v almanachu prezentuje. Pevná vazba dodá almanachu punc kvality a bude příjemná i pro prohlížení. A proč to tak dlouho trvá? Inu, almanach se dělá amatérsky. Dlouho trvalo soustředění fotografií, následovalo dohadování o rozsahu a podobě knihy. Radek Homola se grafice knihy věnoval ve svém volném čase, a to vždy chvíli trvá. Nyní je kniha už připravena do tisku a ke svázání. Věřím, že dlouhé čekání bude zakončeno uspokojením z publikace, která bude prezentovat určitou část amatérské fotografie ve východních Čechách doby kolem roku 2010 až 2014. Vladimír Skalický, Lanškroun http://www.whitegallery.cz/

ENCYKLOPEDIE VÝCHODOČESKÉ FOTOGRAFIE

Dlouhodobý publikační projekt encyklopedického zaměření mapující osobnosti východočeské fotografie V roce 2003 se Středisko amatérské kultury Impuls Hradec Králové, rozhodl postupné mapování fotografického dění v regionu časově neomezovat z důvodů velké náročnosti dohledávání a ověřování faktografických údajů. V tomto projektu vydávání listů EVF Impuls pokračuje i po změně názvu - Impuls Hradec Králové, centrum podpory uměleckých aktivit. V roce 2003 byl vydán obal Encyklopedie východočeské fotografie. Od roku 2004 postupně vydáváme encyklopedická hesla, která se postupně vkládají do již zmíněného obalu EVF. Seznam hesel EVF je přiložen. Doposud vyšlo 90 hesel na 153 listech. V roce 2015 vyšlo 8 hesel v rozsahu 15 listů a obsah celé encyklopedie. Fotochema Hradec Králové v letech1949 - 1989 – 4 listy Fotoklub Lanškroun – 3 listy Fotoklub Alfa Pardubice – 2 listy Fotoklub Jaroměř – 2 listy Fotoklub KDU Trutnov – 1 list Voksa Stanislav, Pardubice – 1 list Havel Jiří, Trutnov – 1 list Klišč Vladimír, Hradec Králové – 1 list Obsah celé Encyklopedie východočeské fotografie – 1 list

Každý list obsahuje vedle textové faktografie alespoň dvě fotografie - portrét autora a minimálně jednu jeho fotografii. Zhodnocení projektu: V regionální odborné literatuře o umění jsou fotografové, až na nepatrné výjimky naprosto opomíjenou skupinou. Jednorázový publikační projekt mapující nejen osobnosti, ale celé dění východočeské fotografie by byl velice finančně nákladný a autorsky náročný. Proto jsme přistoupili k postupnému vydávání jednotlivých listů s medailony fotografů, které by postupně vytvořily encyklopedický přehled v oblasti výtvarného umění. Jak již výše uvedený text napovídá, „Encyklopedie východočeské fotografie“(EVF), je obsahově zaměřena na fotografii v regionu východních Čech. Těžiště tvoří především hesla věnovaná fotografům, kteří se v regionu narodili, působili a působí. Do okruhu zájmu však nespadají pouze fotografové výtvarného zaměření, komerční portrétisté, ale také dokumentární a techničtí fotografové, fotografové podnikoví atd. Stranou pozornosti nezůstávají ani významnější organizační pracovníci v oblasti fotografie (např. zakladatelé fotoklubů), sběratelé (např. pan Oldřich Šafář z Náchoda), výrobci a opraváři fotografické techniky apod. Vedle osobností se v EVF objevují i hesla informující o fotografických sdruženích a organizacích zabývajících se výrobou (Meopta Hynčice, Fotochema Hradec Králové) nebo prodejem fotografických potřeb. Volba a pořadí vydávaných hesel závisí především na aktivitě autorů jednotlivých příspěvků a redakční radě. Encyklopedie východočeské fotografie, kterou zpracovává Impuls Hradec Králové, centrum podpory uměleckých aktivit, je počin velmi pozoruhodný, jež je nesporně užitečný nejen pro poznání regionálních dějin, ale především pro rozšíření znalostí z oblasti historie fotografické tvorby všeobecně. Vydávání listů Encyklopedie východočeské fotografie je velmi záslužný čin a to nejen z pohledu současného, ale především s ohledem na budoucnost. Projekt je přínosem pro historické bádání regionální kultury v této oblasti. V letošním roce byl naplněn obal encyklopedie a tím byl ukončen první díl tohoto rozsáhlého mapování fotografického dění ve východních Čechách. 91. FOTOCHEMA 1949 - 1989 Hradec Králové 92. FOTOKLUB Jaroměř Jaroměř 93. HAVEL Jiří Trutnov 94. FOTOKLUB Lanškroun Lanškroun 95. FOTOKLUB Alfa Pardubice 96. FOTOKLUB KDÚ Trutnov 97. VOKSA Stanislav Pardubice 98. KLIŠČ Vladimír Hradec Králové 99. OBSAH

4 2 1 3 2 1 1 1 1

2015 2015 2015 2015 2015 2015 2015 2015 2015

5

VOLNÉ SDRUŽENÍ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ


SOUTĚŽE

PREMIER Premiéra 2015 XXVI. ročník fotografické soutěže

Premiéra je fotografická soutěž, kterou každoročně vyhlašuje Impuls Hradec Králové ve spolupráci s VSVF Hradec Králové. Tento projekt se uskutečnil s finanční podporou Královéhradeckého kraje a Statutárního města Hradec Králové. Dále Premiéru podpořili FOMA Bohemia s.r.o., FOMEI a. s. Hradec Králové. Byla určena pro všechny zájemce o fotografii a nebyla omezena věkově ani žánrově. Jedinou podmínkou bylo, aby soutěžící fotografie nebyly dosud nikde vystaveny ani publikovány. Porota: předseda: Libuše Taylor, profesionální fotografka, Černošice členové: doc. MgA. Josef Ptáček, profesionální fotograf, Praha Blanka Lamrová, profesionální fotografka, Praha Letošní XXVI. ročník fotografické soutěže Premiéra 2015 obeslalo 113 autorů s celkovým počtem 737 snímků, a to ve dvou kategoriích, kategorii jednotlivých fotografií a v kategorii fotografický soubor. Probrat se takovým množstvím snímků v relativně krátké době, která je porotě vymezena, není vůbec snadné. Členům poroty byla proto pro náročné definitivní rozhodnutí o vítězích této soutěže velkou pomocí jejich vlastní bohatá profesionální praxe a u mnohých z nich i zkušenosti pedagogické. V letošním ročníku Premiéry se opět sešla různorodá kolekce fotografií. Porota při svém hodnocení přihlížela hlavně k základním požadavkům fotografie, jakými jsou kvalita technická, estetická a obsahová. V neposlední řadě se při rozhodování cenil i osobní vklad autora a originalita ztvárnění před fotografiemi popisnými. Stejně jako u mnoha podobných soutěží i zde v prvním kole vypadly snímky, které tyto podmínky nesplňovaly. Porota ocenila, že se v soutěžní kolekci objevily nejen fotografie zpracované klasickou analogovou technologií, ale že se již po několik let účastní i soutěžní kolekce zpracované historickými technikami, jako je cyanotypie či sépiový tisk, a to na poměrně vysoké úrovni. Pro porotu bylo milým překvapením, že se v soutěži na amatérské úrovni často objevují fotografie s vysokou mírou kvality obrazu, schopností autorů vystihnout a zpracovat myšlenku tak, že konečný obraz je přesvědčivý, a to nejen svým obsahem, ale i správně zvolenou technikou i konečnou prezentací. Na druhé straně se bohužel stále objevují fotografie, které postrádají jakoukoliv myšlenku i estetické cítění a vše je nahrazeno počítačovou manipulací. Nakonec, přes všechny trýzně rozhodování, porota vybrala vítěznou výstavní kolekci fotografií, která je na poměrně vysoké úrovni. Zde patří poděkování a blahopřání nejen vítězům, ale všem fotografům, kteří se XXVI. ročníku fotografické soutěže Premiéra 2015 zúčastnili, a popřát jim dobré světlo při jejich další fotografické tvorbě.

Premiéra 2015 slovy porotkyň

Byla jsem velice mile překvapená vysokou úrovní fotografií zaslaných do soutěže. Čišelo z nich nejen nadšení fotografů pro svou práci, ale i zvládnutí fotografické techniky. Účast byla velká, vybrat ceny nebylo vůbec lehké. Vítězným fotografům gratuluji a těším se na další krásné snímky v příštím roce. Libuše Taylor, předsedkyně poroty Být v porotě fotografické soutěže není vůbec jednoduché, vyžaduje to naprostou soustředěnost, trpělivost probírat několik hodin velké množství fotografií ze všech možných kategorií, pečlivě eliminovat a v konečné fázi zodpovědně vybrat jen ty nejlepší snímky. A letos opravdu bylo z čeho vybírat. Řada zaslaných souborů i jednotlivých snímků byla na velmi vysoké úrovni. Myslím, že se nám podařilo sestavit pěknou výstavní kolekci. Gratuluji všem vystavujícím a hlavně těm, kteří získali cenu. Blanka Lamrová, členka poroty

6

OCENĚNÉ FOTOGRAFIE CENA VSVF

Volné sdružení východočeských fotografů Hradec Králové Jiří Cvrkal, Hradec Králové snímek „Když návěstí nic dobrého nevěstí“ Miroslav Dušánek, Nový Hrádek snímky „Humprecht“, „Autoportrét“ Miloš Fic, Pardubice snímky z cyklu „Portréty herců VČD“ Ladislav Fišer, Hradec Králové snímek „Rušná křižovatka“ Jan Košťál, Jevíčko seriál „Svátek Holi – Indie 2, 3, 4, 5 a 8“ Kateřina Richterová, Praha seriál „Urban Surreal 1, 2, 4, 5, 6, 7“ Luboš Víteček, Rychnov n/Kněžnou snímek „Souznění“

CENA IMPULS

Impuls Hradec Králové, centrum podpory uměleckých aktivit Jaroslav Mareš, Polička seriál „Obrázky z Francie – Děvčátko z Colmaru, Genius Loci – Abbey Fontenay, Odpočinek v klášteře“

Cena FOMA

Foma Bohemia spol. s r. o. Hradec Králové: Stanislav Odvářka, Polička seriál „Hejšovina“ Jiří Provazník, Pardubice seriál „Reflection“ Luboš Víteček, Rychnov n/Kněžnou soubor „Vodojemy a čerpací stanice 1, 4, 6, 8“

Cena FOMEI

Fomei a. s. Hradec Králové: Kateřina Göttlichová, Praha snímek „Stůl se čtyřma nohama“ Aleš Kolomazník, Jihlava snímky „Milenci, Slečny, Vůně, Bílá paní, Strašidlo, Madona“ Renáta Molová, Praha seriál „Chárón 2, 4, 5“

Čestné uznání

Jaroslav Mareš, Polička snímek „Nuda“ Libor Němec, Pardubice seriál „Praha zkrášlující se“ Pavel Novotný, Odolená Voda snímky „Souboj 1, Když světlo maluje 1, Erupce, Makro vesmír 3“ Pavel Snoha, Svitavy snímky „Stav mysli, Golden Zlatokopka I, II“ František Stráník, Kolín seriál „Lidé a oheň“

SLAVNOSTNÍ VYHODNOCENÍ Slavnostní vyhodnocení XXVI. ročníku fotografické soutěže Premiéra 2015 a předání cen vítězům proběhlo v sobotu 21. listopadu 2015 od 10.30 hodin za přítomnosti všech členů poroty v sále Albrechta z Valdštejna Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové. Součástí slavnostního vyhodnocení byl rozborový seminář fotografií, které byly do soutěže zaslány, a beseda s předsedkyní poroty Libuší Taylor.

VÝSTAVNÍ KOLEKCE 1. část

2. část

3. část

Galerie Na Hradě 19. 11. 2015 - 11. 1. 2016

INFORMAČNÍ CENTRUM 1. - 30. 11. 2015

KNIHOVNA MĚSTA HRADEC KRÁLOVÉ 1. - 30. 11. 2015

Na Hradě 91/3, Hradec Králové Vernisáž 18. 11. 2015 v 17 hodin

Eliščino nábř. 626, Hradec Králové

J. Masaryka 605, Hradec Králové

7

SOUTĚŽE

RA 2015

SOUTĚŽE

PREMIER CENA VSVF

JAN KOŠŤÁL, Jevíčko, „Svátek Holi - Indie 2,3,4,5,8“

LADISLAV FIŠER, Hradec Králové, „Rušná křižovatka“

MIROSLAV DUŠÁNEK, Nový Hrádek, „Autoportrét“, „Humprecht“

MILOŠ FIC, Pardubice, „Portréty herců VČD“

8

LUBOŠ VÍTEČEK, Rychnov n/Kněžnou, „Souznění“ JIŘÍ CVRKAL, Hradec Králové, „Když návěstí nic dobrého nevěstí“

KATEŘINA RICHTEROVÁ, Praha, „Urban Surreal 1,2,4,5,6,7“

9

SOUTĚŽE

RA 2015

SOUTĚŽE

PREMIER CENA IMPULS

JAROSLAV MAREŠ, Polička, „Obrázky z Francie: Děvčátko z Colmaru, Genius Loci - Abbey Fontenay, Odpočinek v Klášteře“

CENA FOMA

JAN PROVAZNÍK, Pardubice, „Reflection“

STANISLAV ODVÁŘKA, Polička, „Hejšovina“

LUBOŠ VÍTEČEK, Rychnov n/Kněžnou, „Vodojemy a čerpací stanice 1,4,6,8“

10

CENA FOMEI

KATEŘINA GÖTTLICHOVÁ, Praha, „Stůl se čtyřma nohama“

ALEŠ KOLOMAZNÍK, Jihlava, „Madona“, „Strašidlo“, „Bílá paní“, „Slečny“, „Vůně“, „Milenci“

11

SOUTĚŽE

RA 2015

SOUTĚŽE

PREMIER CENA FOMEI

RENÁTA MOLOVÁ, Praha, „Chárón 2,4,5“

ČESTNÉ UZNÁNÍ

FRANTIŠEK STRÁNÍK, Kolín, „Lidé a oheň“

12

LIBOR NĚMEC, Pardubice, „Praha zkrášlující se“

VÝSTAVNÍ KOLEKCE OD AUTORŮ

Jan Anděl I Alice Bardoňová I Zdeněk Bažant I Jindřich Beneš I anna benešová I jan bernhard I kamila blažková I jiří cvrkal I zuzana capoušková I jiří divíšek I miroslav dušánek I milan dvořák I milan fara I miloš fic I monika ficková I ladislav fišer I hynek gazsi I kateřina göttlichová I bohuše hácová I petr háp I martin hejkrlík I stanislava husková I radek jedlička I petr jílek I jarmila kacarová I jaroslav kalous I jiří kočí I aleš kolomazník I jan košťál I kamil klembara I antonín kostka I milan křiček I jan losenický I věra machková I jaroslav mareš I helena marešová I renáta molová I karolína musilová I jakub nacházel I libor němec I radoš notek I pavel novotný I libor nývlt I stanislav odvářka I karolína okounová I pavel pernet I bohuslava planková I jitka prausová I jiří provazník I jiří příborský I eliška rafajová I miroslav rezek I kateřina richterová I tomáš roček I václav sedláček I pavel snoha I eva spachilow I ivan staněk I eva stanovská I františek stráník I EDUARD STUCHLÍK I MIROSLAV SUCHÁNEK I LUCIE ŠAŇÁKOVÁ I MICHAL ŠENK I KAMILA štekerová I jiří ulrych I eva veselá I tomáš varga I luboš víteček I jindřich vodehnal I stanislav voksa I lenka židová

JAROSLAV MAREŠ, Polička, „Nuda“

SOUTĚŽE

RA 2015

PAVEL SNOHA, Svitavy, „Stav mysli“, „Golden - Zlatokopka I,II“

PAVEL NOVOTNÝ, Odolená Voda, „Erupce“, „Když světlo maluje“, „Makro vesmír“, „Souboj“

13

SOUTĚŽE


Fotografie 2015 Vladimír Oliva, „Voják“

Sekce fotografů regionu Náchod pořádá každoročně přehlídku fotografické tvorby. Letošní „Fotografie 2015“ byla i za účasti autorů z Polska. Při výběru fotografií pro výstavní kolekci měla porota nelehký úkol, neboť musela eliminovat i zdařilé snímky autorů vzhledem ke kapacitě výstavních prostor. Ve Švédské síni i arkádách zámku rodiny Bartoň-Dobenín v Novém Městě nad Metují měli návštěvníci příležitost zhlédnout výstavu nejen zkušených autorů, ale i mladých adeptů fotografie do 21 let. Na prohlídku zámku v měsíci září přišlo 2 839 návštěvníků, a vzhledem k umístění výstavních prostor můžeme počítat, že minimálně třetina navštívila výstavu Fotografie 2015. V rámci výstavy probíhala i anketa a mnozí diváci využili možnost a dali svůj hlas fotografiím, které je zaujaly. Absolutním vítězem v anketě diváků se stal snímek „Voják“ Vla-

14

dimíra Olivy z Jaroměře, druhé místo s fotografickým cyklem „Jiný svět“ získala Marcela Zuchová z Třebechovic pod Orebem a třetí místo s fotografií „Tisícinou“ získal Zdeněk Mudroch z Nového Města nad MetuLucie Kolertová, „Stín“

jí. V kategorii mladých do 21 let zaujal diváky snímek „Holubice“ Barbory Roštlapilové, druhé místo získala za snímek „Zamyšlená“ Adéla Myšičková a třetí byla se snímkem „Stín“ Lucie Kollertová. Autorky fotografií jsou ze Základní školy Malecí Nové Město nad Metují. Na závěr bylo provedeno losování anketních lístků a drobnou cenu sponzorů získala Brigita Roštlapilová z Vrchovin.Cílem pořadatelů je nejen setkání nad vystavenými fotografiemi v galeriích, ale i osobní setkávání s tvůrci. Eva Stanovská, osobnost české fotografie, nás v komponovaném pořadu „Asie očima Evropanky“ provedla místy, kam se mnozí dostanou jen s obtížemi. Jen stěží by totiž sháněli rodilého průvodce místy, kde je řídké osídlení, zato však nádherná příroda, nedotčená turistickým ruchem. Rudolf Němeček

Národní soutěž a výstava amatérské fotografie SVITAVY 2016 36. ročník Z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury ČR pořádají NIPOS-ARTAMA a Středisko kulturních služeb města Svitavy za spolupráce Městského muzea a galerie ve Svitavách, Svazu českých fotografů, Impulsu Hradec Králové, centra podpory uměleckých aktivit a Společnosti přátel fotografie. I. CHARAKTERISTIKA A POSLÁNÍ SOUTĚŽE Posláním soutěže je konfrontace tvorby fotografů, kteří nejsou na své tvorbě existenčně závislí. Národní soutěž a následné výstavy mají za úkol nejen představit to nejlepší, co se v posledním období zrodilo na celostátní úrovni, ale také na základě porovnání jednotlivých snímků a hodnocení poroty napomoci k dalšímu uměleckému růstu amatérské fotografie. II. PODMÍNKY ÚČASTI 1. Zúčastnit se může každý fotograf, občan České republiky nebo cizinec mající povolení k pobytu, který se považuje za amatéra. 2. Do soutěže je možno zasílat fotografie Premiéra 2015

Monika Ficková, Hradec Králové, „Čekání“

Premiéra 2015

Kateřina Göttlichová, Praha, „Koexistence 4“

černobílé i barevné, zásadně neadjustované a nepaspartované (to znamená nepodlepené, nerámované, nezalaminované). Fotografie nemají být starší než dva roky. 3. Soutěž je vyhlášena pro jednotlivce (kategorie A) a kolektivy (kategorie B) Kategorie A: A01: pro autory do 21 let – volné téma – přímá fotografie zachycující realitu (bez ohledu na techniku záznamu) A02: pro autory do 21 let – téma expe-

riment – fotografie jako fikce (bez ohledu na to, jestli bylo k montáži použito techniky digitální nebo analogové či kombinace obou těchto technologií) Kategorie A01 a A02, tedy kategorie soutěžících ve věku do 21 let, mají oproti ostatním kategoriím změnu v tom, že pro ně je soutěž dvoukolová. V předkole se zasílají barevné nebo černobílé fotografie elektronicky. Pro zaslání je nutné se přihlásit prostřednictvím webové stránky www.predkolo.fotonarodni.cz. Do soutěže autor může poslat nejvýše deset jednotlivých fotografií, nebo dva seriály po pěti snímcích. Fotografie nemají být starší než dva roky. Ty z náhledů snímků, které určí k postupu minimálně pět členů poroty, postoupí do vlastní soutěže. Následně autoři budou informováni, které fotografie mají v „papírové podobě“ zaslat do soutěže. Zhotovené fotografie označí podle podmínek, které platí pro ostatní kategorie soutěže, a spolu s přihláškou zašlou na adresu: Středisko kulturních služeb města Svitavy, Dagmar Schulzová, Wolkerova alej 92/18, 568 02 Svitavy. A1: pro autory bez rozdílu věku – volné téma – přímá fotografie zachycující realitu (bez ohledu na techniku záznamu) A2: pro autory bez rozdílu věku – téma experiment – fotografie jako fikce (bez

15

SOUTĚŽE


SOUTĚŽE

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ něny v reprezentativním katalogu výstavy a v doprovodném CD. Mimo tyto ceny mohou být bez ohledu na kategorie udělována tato ocenění:

Premiéra 2015

Jiří Kočí, Ústí n/Orlicí, „Přehlídka“

ohledu na to, jestli bylo k montáži použito techniky digitální nebo analogové či kombinace obou těchto technologií) Kategorie B: kolektivy Pro rok 2016 je jednotné téma určeno pouze pro soutěž kolektivů: „Komunikace mezi námi“. Autor může soutěž obeslat nejvýše pěti jednotlivými fotografiemi v každé kategorii. Seriál do pěti snímků se počítá jako jedna fotografie. Kolektiv může zaslat nejvýše 15 snímků, z toho od jednoho autora maximálně tři práce. Každý autor může soutěžit jako jednotlivec i jako člen kolektivu, nikoliv však stejnými pracemi. Kolektiv zvolí k obeslání soutěže jednotnou velikost fotografií. Do soutěže jsou přijímány fotografie od formátu 20x30 do formátu 40x50 cm. 4. Každá fotografie musí být označena na zadní straně v pravém rohu dole názvem snímku (u seriálu i pořadovým číslem), jménem, příjmením autora a adresou, na zadní straně v levém horním rohu uvedením kategorie, u kolektivů plným názvem klubu či skupiny a jménem a adresou autora. Na zadní straně je třeba uvést u kategorie A datum (rok vzniku snímku) a věk autora. K soutěžní fotografii nebo seriálu, které jsou zpracovány digitálně, přiloží autor CD se soutěžními fotografiemi. 5. Soutěžní zásilka pro kategorie A1, A2 a kategorii B musí obsahovat přihlášku a účastnický poplatek ve výši 150 Kč. Zásilky bez vyplněné přihlášky nebo bez účastnického poplatku nebudou do soutěže přijaty a autor si je může vyzvednout pouze osobně.

16

Pořadatel nepřejímá zodpovědnost za poškození fotografií při poštovní přepravě. Pečlivé zabalení je záležitostí každého autora. 6. Fotografie nesplňující podmínky v bodech 4–5 nebudou do soutěže přijaty. 7. Porota vybere z přijatých fotografií mimo oceněných ještě další, které budou spolu s oceněnými vystaveny u příležitosti vyhlášení výsledků soutěže ve Svitavách. O této skutečnosti budou autoři informováni. Výstava bude reprízována v dalších městech. Fotografie z výstavní kolekce (mimo oceněných) budou autorům vráceny po skončení těchto výstav, nejpozději v květnu 2016. 8. Porota má právo vyjmout z cyklu nebo seriálu jednotlivé fotografie a hodnotit je jako samostatné snímky. 9. Oceněné fotografie budou předány do Sbírky české fotografie SČF se zachováním autorských práv. 10. Pořadatel si vyhrazuje právo použít oceněné a vystavené fotografie pro propagaci akce, a to i v budoucnu bez nároků na honorář, při zachování autorských práv. III. HODNOCENÍ Hodnocení snímků národní soutěže provede odborná porota jmenovaná NIPOS -ARTAMA. Předsedou poroty bude doc. Josef Ptáček. Hodnotícím kritériem je výtvarná, myšlenková a technická kvalita snímků. V každé kategorii porota ocení fotografie umístěné na prvních třech místech. Dále může udělit maximálně dvě čestná uznání v každé kategorii. Všechny vítězné fotografie budou zveřej-

Cena nakladatelství Zoner Press, Cena starosty města Svitavy, Cena ředitele SKS Svitavy, Cena FOMA Bohemia za nejlepší černobílou fotografii, Cena SČF – vzpomínka na prof. Ludvíka Barana, Cena Impuls Hradec Králové, Cena časopisu FOTO, Cena ředitelky Městského muzea a galerie Svitavy. Ocenění autoři obdrží diplom a plaketu, popřípadě věcné ceny sponzorů soutěže. IV. KALENDÁŘ SOUTĚŽE Vyhlášení soutěže 1. září 2015 Zahájení příjmu fotografií pro předkolo 15. září 2015 Jmenování poroty do 1. prosince 2015 Příjem fotografií pro předkolo A01 a A02 (uzávěrka předkola) do 15. ledna 2016 Hodnocení poroty prvního kola a sdělení informace o postupu do 7. února 2016 příjem fotografií „na papíře“ do 14. 3. 2016 Hodnocení poroty do 14. dubna 2016 Slavnostní předání cen soutěže a zahájení výstavy 14. května 2016 Trvání výstavy v Městském muzeu a galerii ve Svitavách 14. května až 15. června 2016 Následná výstava v Lidových sadech Liberec červenec až srpen 2016 Obeslání soutěže je výrazem souhlasu s jejími podmínkami. Kontaktní adresy: NIPOS-ARTAMA, Milan Sedláček, tel. 736 704 228 e-mail: [email protected] www.nipos-mk.cz Středisko kulturních služeb města Svitavy, Dagmar Schulzová Wolkerova alej 92/18, 568 02 Svitavy tel. 461 535 220 e-mail: [email protected] Svaz českých fotografů e-mail [email protected] , www.scf.cz www.fotonarodni.cz Zpracoval Milan Sedláček NIPOS-ARTAMA, srpen 2015

Praha

FOTO grafická

20. ročník soutěžní přehlídky fotografií v Praze a o Praze, kterou pod záštitou primátorky hlavního města Prahy a starosty Městské části Praha 1 organizuje Společnost přátel fotografie ve spolupráci se Svazem českých fotografů a NIPOS –ARTAMA, za finančního přispění hlavního města Praha a Ministerstva kultury ČR. Ceny do soutěže věnují Centrum FotoŠkoda, Et Netera, Excel Foto, Foma Bohemia, Nikon, Olympus a Ricoh. Zúčastnit se mohou všichni, kdo fotografují Prahu. Do 20. ročníku jsou přijímány snímky, které vznikly od uzávěrky předešlého ročníku, tedy od 2. března 2015. CENA PRIMÁTORKY HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY Cena Praha fotografická je hlavní cenou soutěže. Uděluje ji primátorka hlavního města Prahy na návrh poroty soutěže tomu z autorů, který snímkem nebo souborem snímků zaslaných do soutěže nejlépe obrazově vystihl život metropole v posledním roce. Cena je věcná a primátorka ji osobně předá při slavnostním vyhlášení výsledků a zahájení výstavy. Cena se uděluje napříč kategoriemi. TÉMATA (KATEGORIE) SOUTĚŽE 1. KRÁSA PRAHY – historická i moderní architektura, interiéry i exteriéry, městská zákoutí, zahrady, parky apod. 2. LIDÉ V PRAZE – život na ulicích, bydlení, odpočinek, děti, domácí zvířata apod. 3. PROBLÉMY PRAHY – ničení, chátrání a devastace, negativní vlivy dopravy, turistiky, reklamy apod. na prostředí města 4. KRONIKA HLAVNÍHO MĚSTA – pražské události uplynulého roku, které stojí za zaznamenání a uchování pro historii Speciální kategorie: 5. PRAHA DŘÍVE A NYNÍ – 20 let soutěže, stejný motiv s odstupem let (srovnávací snímky z let 1996–2014 a z roku 2015)

6. STŘEŠOVICE – proměny, kontrasty, situace a prvky typické pro tuto městskou část Termíny: Vyhlášení soutěže: červen 2015 Uzávěrka: 29. únor 2016 Hodnocení poroty: březen 2016 Slavnostní vyhlášení výsledků a vernisáž výstavy: duben 2016 Výstavy: Staroměstská radnice – duben 2016, Café Kamzík – červen 2016 Reprízy, výběrové a individuální výstavy – červenec až prosinec 2016 Ceny: Cena primátorky hlavního města Prahy – hlavní, věcná cena * Cena starosty Městské části Praha 1 – věcná cena, kterou získává autor fotografie vybrané diváky na výstavě * Cena pro nejlepší černobílou fotografii FOMA Bohemia – fotografické zboží v hodnotě 5 000 Kč * Cena pro nejlepší experimentální fotografii OLYMPUS – fotografické zboží v hodnotě 10 000 Kč Cena Svazu českých fotografů – věcná cena, uspořádání výstavy * Cena Zväzu slovenských fotografov – medaile * Ceny v kategoriích sponzorované firmami * Centrum FotoŠkoda, Excel Foto, Et Netera, Nikon a Ricoh. 1. cena v každé kategorii – fotografické zboží nebo služby v hodnotě 6 000 Kč 2. cena v každé kategorii – fotografické zboží nebo služby v hodnotě 4 000 Kč 3. cena v každé kategorii – fotografické zboží nebo služby v hodnotě 2 000 Kč 1. ceny ve speciálních kategoriích – fotografické zboží nebo služby v hodnotě 6 000 Kč. Porota: Vítěze vybere porota složená ze zástupců organizátorů, sponzorů a profesionálních fotografů zabývajících se Prahou. V každé kategorii bude udělena 1., 2. a 3. cena, ve speciálních kategoriích 1. cena. Porota udělí i čestná uznání. Cenu primátorky hlavního města Prahy vybere primátorka na návrh odborné poroty. Ostatní ceny vybírají rovněž na návrh poroty ze všech kategorií zástupci firem a organizací. Porota si vyhrazuje právo některou z cen neudělit, eventuálně ceny spojit. Může také snímky přeřadit do vhodnější kategorie. Propagace: K výstavě bude vydán katalog / CD z vítězných a vystavených fotografií. Každý

účastník soutěže obdrží katalog zdarma. Podmínky soutěže: Každý účastník může zaslat maximálně čtyři snímky do každé kategorie. Tematicky spjatý seriál do pěti snímků se počítá jako jedna fotografie. Doporučený formát minimálně 30 x 40 cm a odvozeniny při zachování kratší strany. Možno zasílat fotografie černobílé i barevné. Přijímají se i snímky manipulované, experimentální. Snímky označte svým jménem, adresou, nezapomeňte na název snímku, datum jeho vzniku a zvolenou kategorii. Všechny snímky vybavené známkami na zpáteční poštovné budou vráceny. Osobně si lze snímky vyzvednout během pražské výstavy. U vítězných a vystavených snímků si pořadatelé vyhrazují možnost jich využít při propagaci soutěže a s ní souvisejících aktivit. Ke všem soutěžním pracím musí být přiložena jejich elektronická datová podoba (stačí jedno CD). Datová podoba snímků musí mít minimální rozměr A4 (210 x 297 mm) při rozlišení min. 300 dpi (2480 x 3425 pixelů) a být v jednom z barevných prostorů RGB, CMYK. Jako datové formáty se připouštějí všechny obvyklé, zejména jpg, tiff, bmp. Vstupní poplatek: Každý účastník musí k přihlášce přiložit poplatek 100 Kč. Adresy pro další informace: Společnost přátel fotografie Mánesova 13, 120 00 Praha 2 e-mail: [email protected]; www.scf.cz NIPOS-ARTAMA Fűgnerovo nám. 5/1866, P.O. BOX 12 120 21 Praha 2 tel.: +420 721 843 942 tel.: +420 221 507 963, fax: +420 221 507 955 e-mail: [email protected]; www. nipos-mk.cz Přihlášku doručte / pošlete spolu s kvalitně zabalenými snímky a CD s jejich datovou podobou do 29. února 2016 na adresu: NIPOS-ARTAMA Fügnerovo nám. 5/1866 P.O.BOX 12, 120 21 Praha 2. Pořadatel neručí za poškození snímků během dopravy. Obálku zřetelně označte heslem PRAHA FOTOGRAFICKÁ.

17

SOUTĚŽE


OSOBNOSTI


ASTROFOTOGRAFIE OPROŠŤUJE OD HLOUPOSTÍ, TVRDÍ MUŽ, KTERÝ MĚL BÝT PILOTEM

František Tůma z Vrchlabí je na první pohled sympaťák. Je to činorodý člověk, který, když ho něco nadchne, to dělá na sto procent. V současné době se zabývá hlavně astrofotografií. Vesmírné světy přenáší na působivé snímky, které mohou nyní vidět návštěvníci na jeho výstavě v přízemí Městského úřadu v Trutnově.

Jsi malíř, fotograf, kameraman. Měl jsi být ale něčím jiným, ne? Pilotem. Měl jsem k tomu rodinné předpoklady. Táta byl učitelem na jediné letecké škole, která byla ve Vrchlabí. Už ve čtrnácti letech jsem začal létat a o rok později jsem měl pilotní průkaz na větroně. Proč ses jím nakonec nestal? V okamžiku, kdy jsem měl přejít na motorová letadla, začalo být zřejmé,

že to nedopadne. Nedostal jsem bohužel doporučení, protože jsem neměl patřičné kádrové předpoklady. Od otce bylo vyžadováno, aby byl kvůli létání straník. Byl ale v tomto směru velmi pasivní, tak ho nakonec vyloučili. Politika ho vůbec nezajímala, pouze létání. Po vojně jsem si udělal alespoň instruktorské zkoušky na větroně a učil jsem dva roky mladé adepty létání. Byl otec zklamaný, že jsi doporučení nedostal? Létal jsem celkem slušně, určitě ho to mrzelo. Mrzí tě to s odstupem času? Nemrzí. Život by se asi odvíjel úplně jinak, ale mám pocit, že by nebyl zase tak zajímavý, jako jsem ho měl potom. Kdy jsi začal malovat? Malování jsem se věnoval, už když jsem létal. Intenzivněji v okamžiku, když pro mě zvadla šance létat profesionálně. Výtvarné sklony jsem však měl už na základní škole. Chtěl jsem jít na Střední uměleckou školu do Železného Brodu nebo do Jablonce. To bohužel nevyšlo,

18

protože zase úřadoval bolševik. Nedostal jsem se na žádnou střední školu a byl jsem rád, že mě nechali alespoň vyučit strojním zámečníkem a nástrojařem. V té době jsem měl o malování vážný zájem, kreslil jsem hodně studie hlav a figur. Chtěl jsem jít na akademii, ale ani tam jsem se nedostal. Kreslení, různé grafické a malířské techniky i dějiny umění jsem tedy studoval jako samouk doma. To vše jsem provozoval při práci u práškovacího letectva Slovair, kde jsem strávil dvacet let. Pamatuješ se na svůj první obraz? V té době jsem namaloval spoustu obrázků v souvislosti s mým samostudiem kresby a malby. První obraz si už nepamatuji, ale uchvátila mě americká malba 50. a 60. let 20. století a autoři, jako například Jackson Pollock, Mark Rothko a další. Byly to sice silné inspirační zdroje, ale snažil jsem se to dělat po svém. Na přelomu 70. a 80. let jsem maloval obrazy inspirované vesmírem, i když jsem o tom tehdy ještě moc nevěděl. Kde se v tobě vzal výtvarný talent? Máma slušně kreslila a tátův bratranec byl akademický malíř. Maloval celý život. Je tedy možné, že je tam nějaká genetická stopa. Ve výtvarné tvorbě jsi dosáhl úspěchů, získal jsi ceny i čestná uznání. Dokonce tě v roce 1986 přizvali na přehlídku současného českého umění v Paříži. Co to pro tebe znamenalo? Vždy potěší, když člověk něco dělá se zaujetím a intenzivně, jak jsem to dělal já, a někdo to ocení. Zvláště potěšitelné bylo to, že v komisi, která do Paříže vybírala díla a oceňovala je, seděly významné osobnosti výtvarné scény, jako například Jiří Valoch a další. Měl jsem tam čtyři věci, ještě je mám doma. Byl jsi tam osobně? To víš, že ne.

A pak nejednou… jsi pověsil malířství na hřebík. Proč? Já mám takové dlouhé malířské periody. Dlouho maluji a pak zase dlouho ne. Po revoluci byla euforická doba a spousta lidí začala podnikat. Nebyl jsem výjimkou, najednou se nabízelo mnoho netušených možností. Rozjeli jsme vyhlídkové lety ve Vrchlabí, což nádherně fungovalo pět let. Paralelně s tím jsem začal filmovat, každý let se totiž natáčel. Hned, jak lidi vystoupili z letadla, mohli se na záznam podívat. Vytvořily se kopie, které si mohli koupit. Získal jsem tam zkušenosti s filmováním. Udělal jsem v té době například dokument Jaro, léto, podzim, zima v Krkonoších včetně leteckých záběrů. Když jsme skončili s vyhlídkovými lety, rozhodl jsem se kamerou mapovat dění ve Vrchlabí. To byl jen krok k vysílání do éteru. Začalo to v roce 1993 a bylo to docela dobrodružné období. Sehnali jsme redaktora a už to jelo. Točili jsme zpravodajství a vznikla Vrchlabská televize. Do roka nás bylo jedenáct. Televizi jsme provozovali šest let.

Proč ses začal věnovat astrofotografii? Zájem o vesmír jsem měl vždycky. Zdeněk Fibír z Trutnova mi dal dalekohled, který jsem si doma složil. Technologie ale byly ještě v plenkách. První skutečný dalekohled jsem si koupil až v roce 2009.

OSOBNOSTI


Má to spojitost i s létáním? Samozřejmě. Začal jsem to chápat v době, kdy do kosmu vylétl Gagarin. Všichni jsme tehdy chtěli být kosmonauty. Každý, kdo letěl do vesmíru, byl pilot. Kosmonautika a astronomie spolu hodně souvisejí. Nahoře najdeš něco, co na zemi nikdy najít nemůžeš. Snad jenom v té výtvarné podobě. Navíc pohled shora nabírá filozofický rozměr. Ty detaily, které na zemi někdy nejsou nic moc, shora nejsou vidět. Tento obor je technicky a časově náročný. Vysvětli ve stručnosti laikovi, jak snímek vesmírných těles vzniká? Každá astrofotografie je výsledkem sloučení několika desítek až stovek dílčích expozic jednoho objektu.

19

OSOBNOSTI


Snahou je nasbírat co nejvíce obrázků. Čím je jich více, tím je tam více detailů, tím se odstraní šum a tím je obrázek čistější. V rámci odstranění šumu se vkládají ještě temné a světlé snímky. Potom složením snímků nastává téměř výtvarná práce, kdy pomocí počítače doluji výslednou fotografii. Říkal jsi, že astrofotografie není žádná zábava a nedá se na ni sbalit ženská. Jak jsi to myslel? Samozřejmě jsem to myslel trochu s nadsázkou. Kdyby mě to neuspokojovalo, nedělal bych to. Zábavné není, že se stále potýkám s technikou. Je náročná na seřízení, aby pracovala v extrémních podmínkách v zimě i v létě. Je to i náročné na čas. Je to nezábavné v tom, že se pět hodin snímá obloha, každých šest minut mi to pošle snímek do počítače. I když bych celou dobu mohl dělat něco jiného, stejně mi to nedá a netrpělivě čekám na další snímek. Moc romantiky na sbalení ženské v tom není, ale mě to baví. Tvé snímky vypadají velmi výtvarně. Nejsou to jen neznámé světy vesmíru, ale připomínají například krajiny. Vidíš to také tak? To je právě to, co mě na tom vždycky bavilo. To nádherné skloubení technické, estetické a filozofické stránky věci. Při pohledu na ty fotografie si člověk uvědomí, co jsme,

20

S vynikajícím hráčem na foukací harmoniku Ondřejem Konrádem, s kterým jsem si zahrál na vernisáži trutnovské výstavy, jsme muzicírovali na vojně. Bylo to úžasné v tom, že jinak odporná vojna byla snesitelnější. Po vojně jsme se párkrát navštívili, ale pak už jsme spolu nehráli. Později hudba nešla skloubit se zaměstnáním. Na vernisáži to bylo ale moc fajn.

a dokáže se oprostit od různých hloupostí, kterými se často zatěžuje. Přispívá to i k jakémusi zklidnění mysli. Jaká je ideální doba k focení? Zima. V té době je veškerá vzdušná vlhkost na zemi. Navíc je jasná obloha bez světelného smogu. Když je ale na obloze měsíc, tak se skoro fotit nedá, zvláště v době kolem úplňku. Kde čerpáš znalosti a informace? Musíš ležet v knížkách, vědět, co hodláš fotit a kdy. Základní zdroj informací je katalog Charlese Messiera, který vznikl v letech 1750 až 1780. Ten obsahuje sto objektů. Sice v katalogu udělal spoustu chyb, protože neměl tehdy takovou techniku, ale některé jeho objevy jsou aktuální dodneška. Vrátíš se ještě někdy k malování? Asi osm let jsem nic nenamaloval. Když to ale přijde, zase začnu. Nechci se do ničeho tlačit a nakonec vykrádat sám sebe. Třeba mi astronomie k malování poskytne nějakou další inspiraci. Uvidím. Musí to přijít samo. Na vernisáži trutnovské výstavy jsi byl vidět také jako baskytarista. Hudba tě provází celým životem nebo už to byla jen taková nostalgická vzpomínka? Hrál jsem asi deset let s kapelou.

Návštěvníci rozmanitých akcí a výstav v Trutnově tě mohou vidět nejčastěji s kamerou. Je to pro tebe další tvůrčí médium? Natáčím už patnáct let a musím říct, že je to svým způsobem také výtvarná činnost. O každém záběru uvažuji, musím zvládnout kompozici, střih, aby celek držel dobře pohromadě a měl tvář. Za videoprogram Trutnovsko jsi získal cenu na mezinárodním filmovém festivalu v Písku. Je to důkaz toho, že to děláš dobře? Asi ano. Město Trutnov si objednalo dokument o jedenácti městech okresu. Bylo to v kategorii do pěti minut. Samozřejmě mě ta cena potěšila. Jsi hodně univerzální člověk. Máš představu, co bys rád v budoucnosti vytvořil? Když jsem přestal malovat, hledal jsem činnost, která by mě uchvátila. Takže čekám, že zase něco nového přijde. A když to přijde, budu to dělat zase hodně intenzivně. Teď je to astrofotografie. Hynek Šnajdar Se souhlasem autorů lehce upravil a použil Ctibor Košťál Foto: František Tůma - narozen 29. března 1954 ve Vrchlabí - vyučil se strojním zámečníkem - byl leteckým instruktorem - věnoval se malování - založil Vrchlabskou televizi - je kameraman a astrofotograf - je ženatý, má dvě dcery a syna - žije ve Vrchlabí

KDE FOTÍM JÁ


JAK SE FOTÍ ZEMĚTŘAS? Blbě. Vlastně v průběhu se ani nefotí. Ale popořadě. Letošní duben jsem spolu se synem a dobrým kámošem strávil v nepálském Himálaji. Jel jsem se tam po dvaceti letech opět podívat. Zajímalo mě, zda tam ten jedinečný Mount Everest ještě stojí. Hlavně ale šlo o to, pořádně si zafotit na digitální médium nevyžadující dřívější úvahy o šetření s filmy. Hory, ledovce, vesnice, lidi a… zemětřesení. Respektive jeho následky. Sobota 25. dubna 11:56 nepálského času. Věřte, že když se vám pod nohama roztancuje zem, nemáte jinou starost, než se rychle dostat na volné prostranství a udržet se na nohách. Foťák jsem měl sice stále na krku, ale vůbec mě nenapadlo jej přiložit k oku. Rozkročmo jsem čekal, co se bude dít, odkud co spadne, se-

sune se, kdy se „rozestoupí zem“. Strašný pocit a bezmoc. S neměnnou intenzitou to trvalo více jak minutu. Nekonečnou minutu. Zemětřesení mělo sílu 7,9 momentové škály. Za posledních 81 let nejsilnější. Jakmile pominul první otřes a pomalu jsme si zvykli na dotřesy následné, kterých za následující dva dny bylo mimochodem ke třem stům, vrátil jsem se k fotografování. V horské Lukle, kde je malé, dost nebezpečné letiště, jsme nedobrovolně strávili následující čtyři dny. Fotografoval jsem záchranné akce, transporty raněných i těch, jimž už nebylo pomoci. Pomalu se k nám dostávaly zprávy o fatálnosti dopadů podsouvání indické zemské desky pod větší euroasijskou. Tisíce mrtvých, zřícené budovy, požáry, apokalypsa.

Díky intervenci našeho konzulátu v Dillí se nám podařilo zvláštním letem dostat do hlavního města Nepálu – Káthmándú. Již cestou do jednoho z fungujících hotelů jsme nemohli neregistrovat změnu oproti stavu asi před třemi týdny. Krom častých hromad sutí a potrhaných staveb tu byl i zvláštní klid. Ne klid před bouří, ale po ní. Poloprázdné ulice, stažené rolety většiny obchůdků, roušky na ústech. Ale žádný chaos a beznaděj. Spíše pokora. Do odletu českého leteckého speciálu jsme měli pár hodin, takže jsme se rozhodli podívat na starobylé náměstí Durbar Square, které je zapsáno v seznamu světového dědictví UNESCO. Cestou úzkými ulicemi jsem žasnul nad statikou budov, které přes svůj relativně labilní vzhled stály na svém místě. Pak se nám ale otevřel po-

21

KDE FOTÍM JÁ


hled na volné prostranství ještě do nedávna zastavěné mnoha patrovými staletými pagodami. Prach, pach, zmar. „Ochranky“ u jednotlivých ulic, které do náměstí ústily, domorodce dál nepouštěli. Nás (zahraničních turistů) se ale toto omezení netýkalo. Vysvětlil jsem si to následovně. Kdo jiný by měl podat světu zprávu o takovém neštěstí, než média, díky jejichž informacím se pak mohou špičky jednotlivých států rozhodnout k poskytnutí humanitární pomoci. Neboli foťte, filmujte a informujte. Tak jsem to pochopil, tedy fotil a od té doby na různých frontách informuji. A nezůstává pouze o předávání informací (viz. Fotoimpuls 1-2/2015, článek o benefičním nepálském večeru v Trutnově). Za fotografa hovoří fotografie, proto dávám větší prostor právě jim. Vážení fotografičtí přátelé, Nepál je velmi chudá země, z převážné míry závislá na nás turistech. Nenechte se odradit faktem, že to už nikdy nebude jako dříve. Nic už nebude jako dříve. Nezavrhněte proto tuto zemi, potkalo ji neštěstí, kterému nemohli její obyvatelé nijak zabránit. Je to země plná krásných vysokých hor, neposkvrněné přírody a duchovně bohatých lidí. Zemětřesení v dubnu a květnu si vyžádala přes 8500 lidských životů a bylo poničeno přes 740 historických budov. Chcete-li se o našem výletu dozvědět více, přijďte počátkem roku 2016 na pravidelnou valnou hromadu VSVF. Budeme promítat. Dobré světlo všem a klidný rok 2016 přeje Ctibor Košťál

22

KDE FOTÍM JÁ


KDE FOTÍ JOSEF PODVALSKÝ

Aprílové počasí Původně jsem chtěl dát dohromady soubor fotografií, které jsem pořídil v posledních dnech kolem Jaroměře, a který by se dal nazvat „Polní kvítí“. Pak jsem dal přednost jenom dnešnímu dni, který se všemu trochu vymykal. Dopoledne jsem jel do města a směrem na Náchod byla obloha úplně černá. Spojil jsem si pohled s polem máků před Rychnovskem a vyrazil jsem tam. Začátek polní cesty byl ještě dobrý, ale pak to začalo. Po předchozích deštích bylo na cestě dost kaluží a bláta – když jsem zastavil na svém místě, vystoupil a podíval se dolů na auto, bylo jasné, že mne čeká doma další nečekaná práce. Mraky se pohybovaly dost rychle a vítr byl také poměrně silný, střídalo se slunečno a zataženo. Neměl jsem

s sebou Nikon, ale teď pro jistotu vozím v autě starý Olympus E500, který je na denní fotky ještě dobrý, a malý kompakt na makro. Takže nějaké fotky za střídání počasí jsem udělal a pár jich vybral. Najednou se to nad Josefovem začalo parádně mračit a byla dokonce vidět clona deště. Takže honem poslední fotky, na kterých není obloha nijak upravovaná a byla spíše ještě tmavší a hlavně šedší. Stačil jsem vyjet na silnici a spustil se silný déšť. Jel jsem ještě do Josefova a tam po vystoupení z auta jsem zjistil, že mne doma žádná práce nečeká – auto bylo dokonale umyté. A tak se to dnes střídalo celý den. A ještě jeden vzkaz pro fotografy. Budu velice rád, když občas od vás také dostanu pár vašich nových fotek. Nevěřím, že byste nefotili to současné „léto“. Mějte se. JP

Borůvky

V pondělí ráno to vypadalo na pěkné a ne moc teplé počasí, a tak jsme si zajeli do Kudowy pro borůvky. Protože to bylo rychle vyřízené a počasí skutečně nebylo špatné, rozhodli jsme se pokračovat dále a podívat se na novou rozhlednu Čáp v Teplických skalách. Pokud byste to chtěl někdo zkusit, nejkratší cesta je přes Hronov. V Hronově odbočte na Stárkov a ze Stárkova jeďte na Českou Metuji. Ještě kus před Českou Metují se projede lesem na kopec a zde je dost špatně značená odbočka vlevo na osadu Skály resp. Bischofstein. Nedejte se odradit začátkem cesty, která vypadá přímo hrozně, ale po výjezdu z lesa už to je docela dobrá silnička. Z ní je výhled vpravo na spojnici Police nad Metují a Teplic nad Metují. Uprostřed je pak kopec

23

KDE FOTÍM JÁ


Ostaš. Silnice byla hezky lemována letními květy a před sjezdem k Bischofsteinu jsme vpravo v louce viděli malou dřevěnou rozhlednu jménem Lenka. Jedná se o soukromou záležitost zdejších myslivců a pozemky kolem slouží k pasení krav. Vlevo je pak díky teleobjektivu již vidět nová rozhledna Čáp. Zdá se být velice blízko a hlavně pěkně dostupná. Při vjezdu do osady Skály se dá zaparkovat u zdi zámeckého hotelu Bischofstein a hned vlevo je označena cesta na rozhlednu Čáp. Začátek cesty moc vábně nevypadá, ale lemují ji velice pěkné chaty a chalupy a postupně přechází v dobrou polní cestu. Jako poslední vlevo stojí nová rozlehlá chalupa, kterou jen podle fotografií postavil znovu truhlář, horolezec, lyžař a jeden z našich nejlepších ultramaratónců v jedné osobě. Pak již vejdete do lesa a čekáte, až narazíte na odbočku vpravo na rozhlednu. To už se cesta radikálně změní a vy šplháte po kamenech a kamenných schodech stále strměji nahoru. To bylo něco pro moje sandály. Konečně jsme se dostali až pod rozhlednu. Nahoru jsem už lezl sám, manželka nechtěla a pes tam podle pravidel nesmí. Když se konečně vyšplháte až nahoru, jste odměněni krásným kruhovým výhledem. Vidíte Krkonoše, Teplické skály, Policko a Hronovsko. Škoda jen, že už při-

24

bylo dost mraků a vytvořil se opar a i příroda byla tak stejně zelená. Navíc jsem s tímto výletem nepočítal, takže Nikon zůstal doma a přišel na řadu starý Olympus a čínský kompakt. Nahoře byl dost silný vítr, a tím pádem i chladno. Takže ještě udělat pár fotek, v duchu vynadat kolegům z Police, že mne pořádně neupozornili, jak ten konec cesty nahoru vypadá, a říci si, že na podzim to bude chtít se sem vrátit, až bude příroda barevná. Pod rozhlednou ještě foto jako doklad, že jsem tam skutečně vylezl, a zpátky k autu. Cestou zpět ještě jedna fotka z letošní sklizně. Zatím to vypadalo na pěkný výlet, protože jsem ještě netušil, co

nás čeká. V Hronově mne v zatáčce vytlačil nakladač až na obrubník. Ozvaly se takové nepříjemné zvuky, ale jel jsem dále. Na konci Hronova u autobazaru jsem však poznal, že to neskončilo bez následků - zadní pravé kolo bylo prázdné. Zacouval jsem tedy na parkoviště a vyklidil kompletně kufr, abych se dostal k rezervě. Ještě nikdy jsem na Felicii kolo neměnil, navíc má takový „zajímavý“ zvedák. Chvíli trvalo, než jsem pochopil jeho systém, ale na druhý pokus i přes drobný štěrk na parkovišti, po kterém zvedák ujížděl, jsem to zvládl a po opětovném naložení kufru jsme mohli už dál bez problémů dorazit domů. Zajímavé bylo, že pneumatika nebyla proražena, ale asi se jen odchlípla od disku. Naštěstí jsem měl doma jednu starší na výměnu, protože jezdit dále na té původní jsem si neriskl. A tak skončil jeden výlet a pár fotek z něj je v příloze. Nečekejte žádná výtvarná díla, na to tam jsou kolegové z Police nad Metují. Mějte se v těch vedrech pěkně a podělte se s Jaroměří o nějaký déšť. My tady už ani nevíme, jak vypadá. Díky Rozkoši jde mimo nás. JP Trutnovsko Včera mi přišla z Happy Fota knížka, kterou jsem si nechal udělat ze svých fotografií v rámci velké

slevové akce. Rozhodl jsem se složit ji ze svých fotografií z dosud navštívených rozhleden. Jedná se o devět rozhleden a bylo použito celkem 173 fotografií. I když jsem mohl v létě pokračovat, nebylo to tak fotograficky přitažlivé. Nechal jsem si focení tedy na podzim, ale nakonec to vypadalo tak, že z toho díky současnému podzimu nic nebude. Mimo jiné jsem měl v plánu vlézt do rajónu kolegům z Trutnova a podívat se na rozhlednu Eliška a pevnost Stachelberg. Již dříve mně tito kolegové poradili, kdy se tam podívat a hlavně kde zaparkovat. Sám jsem to pak sledoval i na webové kameře, která tam je umístěna. Jako nejlepší se jevil čas mezi polednem a druhou hodinou odpolední, protože jinak tam své koná sluníčko. Nakonec se právě v sobotu udělalo pěkně a i záběry z webové kamery vypadaly docela dobře. Takže jsme vyrazili, trochu nás potrápily objížďky v Trutnově, a včas dorazili na místo. Samozřejmě tento nápad mělo více lidí, ale měli jsme kliku, že zrovna z parkoviště odjíždělo jedno auto. Po zaparkování jsme podél malých pevnůstek vyrazili k rozhledně a velké pevnosti. Předpověď se docela vyplnila, i když samozřejmě viditelnost nebyla ideální a mráčky žádné. Přesto jsme nelitovali a Nikon měl co dělat. Horší pak bylo vybrat pár fotografií na ukázku. Udělal jsem i několik velkých panoramat, ale ty se špatně posílají. Takže na ukázku jen takové tři menší. Byli jsme v těchto místech poprvé a hodně lituji, že jsme sem nevyrazili již dříve. Je tam krásný výhled na Vraní hory, kterými prochází hranice s Polskem, a nejvyšší vrchol je Špičák, který se podle mapy jmenuje Královecký, ale kolegové o něm hovoří také jako o Žacléřském nebo Bernartickém. To je ten nejvyšší vrchol na fotografiích. Zajímavé dále je, že podle mapy je nalevo i napravo od něj Mravenčí vrch. Proč oba kopce mají stejný název, nevím. Vlevo od Špičáku je také velký lom, což

je rovněž vidět na fotografiích. Asi po hodině a půl jsme se vrátili na parkoviště a rozhodovali, jak dál. Jedna možnost je vrátit se zpět do Trutnova a druhá pokračovat na Žacléř. Ale o tom až v pokračování, protože i z té další části je fotografií dost, a tak to rozdělím. Večer jsem si pak doma ještě prohlédl záběry z webové kamery a zjistil jsem, že jsme se přesně trefili do času, kdy byla viditelnost nejlepší. Pak už se začal tvořit opar. Pokud jste tam nebyli – doporučujeme. Chtěli bychom zkusit poprašek sněhu nebo přímo zimu. Dostat se na parkoviště není problém, protože je přímo u silnice z Trutnova do Žacléře a zbytek je asi 300 m po široké cestě. Pokračování sobotního výletu. Na parkovišti jsme se jednoznačně rozhodli, že pojedeme dál na Žacléř přímo pod Vraní hory a do Trutnova se vrátíme oklikou. První zastávka byla před Žacléřem, kde je lyžařský areál Prkenný důl. Na fotografii je ten menší, větší je na druhou stranu do kopce. Dál zbývá vyšplhat se do Žacléře. I když zde jsme byli poprvé, jen jsme ho projeli, nic tak zvláštního přímo z auta mne nezaujalo. Dali jsme se směrem na Královec. Podél silnice vede i železnice lemovaná stromořadím a tam jsem poprvé z těchto míst zahlédl Sněžku. Chtělo to ale dostat se za to stromořadí.

KDE FOTÍM JÁ


Jeden výjezd byl taková polní cesta, ale druhý již vypadal lépe. Nejdříve jsme ho přejeli, ale nedalo nám to a vrátili jsme se. A dobře jsme udělali. Úzká asfaltová cesta vedla do Černé Vody. Až tam jsme nezajeli, protože pěkný výhled byl na kopci. V dáli nad Novými Domky byla Sněžka a ty baráky byly poslední na české straně. Za nimi již bylo Polsko. Pak jsem v mapě zjistil, že z Nových Domků jde cesta až na hranici a tam odcházel do azylu J. A. Komenský. Má tam i pamětní desku. Na druhé straně je zajímavá stavba jakéhosi zámečku, který se asi opravuje. Tam jsem se potkal s nějakým kolegou, podle SPZ na jeho Felicii byl asi z Trutnova. Po návratu na hlavní silnici jsme minuli vpravo bývalý důl Jana Švermy s haldou, kde je dnes hornické muzeum. A stále jsme měli před sebou nádherné Vraní hory. U Královce jsme vjeli na hlavní silnici, která spojuje Trutnov s Polskem, a zde by měla někdy vyrůst rychlostní silnice jako pokračování dálnice z Prahy přes Hradec Králové, Jaroměř a Trutnov. Do krajiny to nepěkně zasáhne. Do Trutnova jsme se vrátili přes Bernartice a Zlatou Olešnici. Tam jsou sice dvě větrné elektrárny, ale ze silnice nejsou moc vidět a cestu k nim jsem neznal. Domů jsem se chtěl vrátit z Trutnova přes Pilníkov, Vítěznou a Dvůr Králové. Tedy cestou, kterou jsem částeč-

25

KDE FOTÍM JÁ

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ ně projel na jaře a někomu poslal z toho i fotografie. Jenže v Trutnově byla zase objížďka, takže už podruhé jsem se dal směrem na Svobodu nad Úpou jako při cestě na Stachelberg. Protože to tam pořádně neznám, raději jsem se držel směrovky na Vrchlabí a Liberec. Ale nakonec se mi to nezdálo, v Mladých Bukách jsem zastavil a podle mapy zjistil, že bych se dostal až do Svobody nad Úpou a přes Jánské Lázně do Vrchlabí. Já jsem ale potřeboval směr Hostinné. To podle mapy znamenalo projet Mladými Buky, kde jsem se musel zeptat na cestu, protože jsem odbočil příliš brzy. A tak jsem se dostal nad Mladé Buky, kde je vlevo obrovské golfové hřiště a napravo výhled na Černou horu a Sněžku, a tam jsem samozřejmě zastavil. Pokračovali jsme potom přes Vlčice na hlavní silnici z Trutnova do Hostinného, projeli Pilníkovem, nad kterým jsem na jaře také fotografoval, dojeli do Chotěvic a odbočili na Dvůr. Tam jsem si pro porovnání s jarem zase udělal ještě pár fotek, hlavně s tou červenou zeminou. Tak sobotní cestování skončilo a mně začala práce se zpracováním fotek, jejichž malou ukázku jsem vám předložil. Neděle byla oddechový den a v pondělí jsme vyrazili do Pekla u Nového Města nad Metují. Ale to zase příště. Zdravím. JP Peklo u Nového Města nad Metují V pondělí počasí vypadalo ještě docela slušně, a tak jsme vyrazili do Pekla u Nového Města nad Metují. Když jsme vyjeli za Jaroměř a objevil se pohled na Nové Město a Orlické hory, chtěl jsem to obrátit a vrátit se domů, protože celá oblast byla ve stínu mraků. Naštěstí se tam za chvilku vyjasnilo, a tak jsme tedy pokračovali. Přesto jsme dorazili na fotografování dost pozdě – až před druhou hodinou, kdy skoro celé údolí je již ve stínu. Ale u focení to je na něco taky dobré. Tentokrát jsem se

26

nezaměřil na Metuji a nevraceli jsme se podél ní, protože takových záběrů mám již hodně. Poprvé jsme vyrazili proti toku Olešenky. Ta se právě u hospody v Pekle vlévá do Metuje, která přitéká od Náchoda. Tudy jsme ještě nešli, takže to pro mne bylo zase něco nového. Listí na kamenech bylo dost, ale ve vodě skoro žádné. Trochu jsem si někde pomáhal, ale protože jsem používal samospoušť, byl docela problém se trefit. Navíc stejně jako na Hartském potoku jsou kameny porostlé mechem a pěkně to klouže. Někde to prostě chtělo delší teleobjektiv. Došli jsme jen k prvnímu mostu – to pro znalce prostředí – a obrátili se zpět. Nakonec jsem ještě připojil fotografii hospody zezadu. Mnozí ten pohled

neznají, protože tam nejdou, ale hospoda je pěkná i odtud. A na závěr pak nezbytní čerti. Vždyť jsme přece v Pekle. Pro některé naše politiky by to ale chtělo opravdové peklo, a ne takové hezké, jako je toto. Tak někdy příště. JP Okolí Sendraže Před několika dny mi dorazila z Happy Fota knížka mých fotografií z devíti rozhleden, která obsahovala na 100 stránkách 172 fotografií. Většinu jste již viděli, když jsem posílal své fotoreportáže. A začal jsem pracovat na dalších rozhlednách. Výběr fotek z rozhledny Eliška u pevnosti Stachelberg nad Trutnovem jste nedávno viděli a nyní byla na řadě další

rozhledna Sendraž nad Novým Městem nad Metují. Minulou sobotu počasí u nás vypadalo docela dobře, a tak jsme odpoledne vyrazili. Předtím jsem si ještě zkontroloval informaci na webových stránkách rozhledny, kde se píše, že je otevřena pouze v neděli, a to od 16 do 18 hodin. Dcerou a kolegou fotografem jsem byl ubezpečen, že je otevřena stále. A byla. Až k obci Sendraž to vypadalo na pěkný podzim. Jen se člověk nesměl podívat zpět, protože tam dole bylo vše v oparu. Pokud tam někdo pojedete, dá se zaparkovat u hospůdky sv. Floriána, kde mají své místo i místní hasiči – proto ten název. Pak vás čeká asi půl kilometru k rozhledně po pěkné cestě a konec už jde lesem. Poté už jen stačí zdolat 145 schodů a otevře se před vámi kruhový rozhled. Kvůli oparu však nebylo vidět na Nové Město, Rozkoš a Krkonoše. Na druhou stranu to docela šlo. Pomalu začalo zapadat sluníčko, které pomohlo barvám podzimu, takže fotografie nejsou nijak extra upravovány. Cestou zpět jsem se podíval ještě k Sendražskému kopci, kde je na mapách také značena vyhlídka a navíc místo bylo oživeno dost nepodařenými pokusy paraglidistů. Ještě krátké zastavení v hospůdce, která i v tak malé obci funguje a je velmi dobře známa svými akcemi mezi obyvateli tohoto kraje. A končí to jak jinak než západem slunce. Protože většina z vás tuto oblast asi nezná, aspoň trochu jsem fotografie místopisně podle mapy označil. I já jsem byl také na tomto místě poprvé – většinou jsem se na něj díval z rozhledny na Dobrošově – a tak jsem pro jistotu požádal kolegu fotografa Petra Hackera z Nového Města, aby mi to zkontroloval a případně opravil, což se také stalo. Tímto jemu tedy dík. A na řadě jsou další rozhledny, když už jsem na poslední stránku knihy napsal „pokračování příště“…

Všechny zdravím. JP

KDE FOTÍM JÁ


Sucho Tak jako většinu republiky, i naši oblast postihlo letošní sucho. To se projevilo na přehradě Rozkoš u České Skalice. Zatímco v její přívodní části se hladina docela drží, což je vidět na fotografiích z dělící hráze, v odtokové části je pokles hladiny již značný. A hladina nadále klesá, protože se voda vypouští, aby se co nejméně narušil vodní systém v Metuji a následně hlavně v Labi. Objevují se tak místa, která člověk vidí jednou za dlouhý čas. Soustředil jsem se právě na tuto část přehrady, protože ta druhá s ohledem na stálost hladiny je trochu nezajímavá. Byl jsem tam zatím třikrát, a i když jsem za-

čínal západem slunce, seřadil jsem snímky přesně opačně – jak jde den. Začínám tedy v oblasti, která je nejblíže přehradní hrázi. Ta je zajímavá zbytky stromů, které tam rostly před zaplavením pozemků. Pak jsem se soustředil na oblast části České Skalice – Spyta, kde je dělící hráz, a třetí část fotek při západu slunce pak pochází od obce Šeřeč. Tam vtéká do přehrady původní potok, který se malou měrou podílí na napájení přehrady. To je tak nejvděčnější místo právě na západy slunce. Hlavní je totiž přivaděč z Úpy, který do ní ústí hned za Českou Skalicí směrem na Náchod. Na závěr jsem pak připojil pro porovnání dvě hodně staré fotografie z roku 1983 zhruba ze stejných míst. Tehdy byla hladina ještě níže, ale nikde není řečeno, že to letos nemusí dopadnout stejně. Na fotografii s pařezy je vidět, že za ta léta se jich celá řada již rozpadla.

Zdravím. JP

27

V Ý S TAV Y

Blatenský fotofestival 2015

Blatenský fotofestival měl letos významný ročník, byl právě desátý. Pořadatelé proto vybrali téma, které se váže k městu Blatná. Inspirovali se cestou Lva z Rožmitálu „až na konec světa“, od které letos uplynulo 550 let. Fotofestival se tedy nesl v duchu cestování, cizích krajů, poznávání nových míst. Pro někoho je kraj světa na druhé polokouli, pro jiného to může být krajina nedaleko míst, kde bydlí, či hledání ve vlastní duši. Vystavené fotografické soubory tedy skýtaly velmi rozmanitý pohled na svět. Průběh festivalu je každoroční jistota, nicméně vždy jiná. Sobota se nese v rámci vernisáží. Výstavy jsou všude. V průjezdu domu hlavní pořadatelky festivalu Kamily Berndorffové probíhá obvykle zahájení. Několik výstav je v reprezentativním prostředí městského muzea, ale i v suterénních prostorách této budovy, které sloužily jako šatlava. Oprýskané zdi tvoří malebnou kulisu fotografiím. Dílo pana Miloně Novotného bylo umístěno v důstojném prostředí blatenského kostela. Odpoledne vrcholí obvykle na zámku, kde jsou pro výstavy uvolněna obě křídla krásné budovy. Půvabné je, že se všichni návštěvníci společně přemísťují od jednoho zahájení výstavy k dalšímu. Jak je vidět na fotografiích, každý autor na vernisáži dostal cedulku s výzvou, aby se návštěvníci ptali na

28

cokoliv, což hned navodilo příjemnou a odlehčenou atmosféru. Vernisáže jsou též doprovázeny vtipným slovem průvodce a hudbou. Letos nám vernisáže zpestřil svým zpěvem šansonů Jan Nepomuk Piskač. Citace z programu jeho a kolegova vystoupení v Kaplance v sobotní podvečer dává tušit originálního muzikanta: Hrají reBRELové aneb REsusCITAL francouzského šansonu a ruského romansu v podání Janů Nepomuků Piskače a Podrouška. Vystoupení bylo vskutku nezapomenutelné a v souvislosti s ochutnávkou vína velmi příjemným zážitkem. Kdo letos vystavoval jako vyzvaný fotograf? Hlavním hostem festivalu byl profesor Vladimír Birgus, vedoucí Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. A hlavně vynikající fotograf, který se inspiruje převážně lidmi ve městě a v krajině. Ukazuje jistou univerzálnost světa. Příběhy na jeho fotografiích se mohou odehrát všude, bez ohledu na hranice. Vystavený soubor doprovodil přednáškou a ukázkami ze zajímavé tvorby studentů ITF. Miloň Novotný je dnes již nesporný klasik české humanisticky orientované fotografie, kurátorsky jeho výstavu připravila Dana Kyndrová. Eva Heyd prožila část života v New Yorku, žije nyní v Rožmitálu a prezentovala soubor Tvář pouště. Velmi zajímavý byl Filip Singer, který se věnuje novi-

nářské fotografii a tvoří dokumenty z Ruska a z postsovětských zemí. Na výstavě i na doprovodné přednášce zaujal například reportáží z nelegálních uhelných dolů v Rusku, jejichž návštěva nepochybně vyžadovala velkou dávku odvahy. Kamila Berndorffová je hlavní pořadatelkou festivalu a zároveň fotografkou a cestovatelkou. Jejím nejčastějším cílem i námětem fotografií je Indie. Zajímavým pokusem byla závěrečná beseda s Janem Tichým, který žije, učí a tvoří v americkém Chicagu. Jeho tvorba balancuje na pomezí videa, sochařství, architektury a fotografie. Svou konceptuální tvorbu laděnou sociálně až politicky představil na dálku prostřednictvím elektronického propojení. To umožnilo i následnou diskuzi přes oceán. Dalšími vystavujícími byli Ondřej Prosický, Jaroslav Malík, Tomáš Bican, Jarmila Štuková a Michal Novotný. Na fotofestivalu vystavují nejen pozvaní fotografové, ale také ti, kteří se přihlásí na tzv. otevřenou scénu. Pořadatelé vyberou nejzajímavější soubory a umožní jejich vystavení v jednom křídle zámku i v dalších prostorách. Podmínkou je, že autoři vystavených děl jsou stále přítomni po celý festival. Odměnou jim je kromě setkání s diváky i společná sobotní snídaně u Kamily, kde je možnost potkat se se všemi vystavujícími.

Z vystavujících na otevřené scéně bych jmenovala zejména ty se vztahem k východním Čechám. Standa Odvářka zaujal fotografiemi z dírkové komory a také ukázkou přístroje, který pomáhá kouzelné fotografie vytvořit. Věra Machková je absolventkou HFK a její fotografie jsou plné poezie. Pardubická FoPa

(Zuzka Capoušková, Jindra Součková, Dita Valachová, Jiří Papoušek a Eva Stanovská) přivezli fotografickou podobu své blondýny ztracené v přírodě a jásající nad návratem do rušného města. Festival se prostě vydařil a díky za něj. Zatímco vloni se v zákulisí tiše hovořilo o posledním desátém

ročníku, letos se již mluvilo o ročníku dalším. Zásluhu na pokračování má nejspíš i město, které akci podporuje. Je to dobře, takhle milý festival, kde se všichni cítí jako jedna velká fotorodina, snad nikde jinde u nás není. Eva Stanovská

Fotografie v Jindřichově Hradci Letos v létě jsem se na svých cestách dostal do Jindřichova Hradce. Z původního předsevzetí zdržet se zde zhruba jednu hodinu nic nezůstalo. Odjezd z města proběhl až ve večerních hodinách. A co nás zde tak zdrželo? Kromě prohlídky krásného města, které jsem si se ženou plně vychutnal, jsem navštívil i zdejší Muzeum fotografie a moderních obrazových médií. V minulosti jsem Hradcem projížděl mnohokrát a vždy jsem si sliboval, že se v muzeu fotografie zastavím. Letos se mi to konečně podařilo. Muzeum v letošním létě nabídlo několik zajímavých výstav. Nejzajímavější byla rozsáhlá výstava Daniela Reynka, která ukázala autorskou tvorbu posledních let. Součástí výstavy byla i projekce filmu Kluci, který o bratrech Reynkových natočila režisérka Tereza Brázdová. Film je plný zpovědí synů mimořádného výtvarníka Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Renaud. Další hodnotnou výstavou byly portréty Antonína Kratochvíla s názvem Dogma. Kratochvíl zde představuje lidí, kteří jsou zajímaví svým vzhledem i podobou. Přímé pohledy do objektivu fotoaparátu poskytují přímý kontakt diváka s portrétovaným. Velkoformátové fotografie zaujmou nejen svým zpracováním, ale hlavně svým vnitřním nábojem. Obě výstavy doplňovalo několik dalších

prezentací. Velice zajímavou byla Moc médií, která představovala vývoj fotografie a fotografické techniky v čase. Fotoaparáty pro klasickou, portrétní, krajinářskou a další fotografii doplňovaly ukázky zhotovených fotografií. Návštěvník tak měl možnost vidět, jak se obor vyvíjel a s jakými prostředky pracoval. Vinnetou za kulisou byla výstava, která ukázala fotografie z natáčení slavných filmů s indiánskou tematikou. Výstava Jihočeské hrady a zámky objektivem 19. století představila pohledy na architekturu zámků a hradů viděnou starými fotografy předminulého století. K&K – Dva pohledy na Itálii. Jednalo se o fotografie Pavla Koppa a Františka Krátkého, který na kon-

ci 19. století pořídil snímky italských ulic. Vznikl tak zajímavý výstavní projekt – srovnání tvorby obou fotografů se zaměřením na to, jak se proměňovaly italské ulice v odstupu jednoho století. Muzeum fotografie je umístěno v bývalé jezuitské koleji, jejíž prostorová členitost umožňuje umisťovat různě rozsáhlé výstavy v celém jejím objektu. Koncepce jednotlivých výstav může být přizpůsobena daným prostorám a využívat genia loci daného prostředí. Pokud do Jindřichova Hradce pojedete, doporučuji muzeum fotografie určitě navštívit. Vladimír Skalický, Lanškroun

29

V Ý S TAV Y


FOTOKLUBY

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ MINIPOKEC O FOTOPOKECU Hronovský Fotopokec je specialitkou mezi ostatními akcemi. Zve fotografy k prostřenému stolu, aby si „pokecali“ na nejrůznější témata kolem fotografie – od organizačních záležitostí přes programové náplně, generační složení fotoklubů, výstavy, hodnocení, mapové okruhy. Tentokrát bylo témat dost na tři hodiny. Jeden aktivní diskutující následně shrnul debatu takto: mlácení prázdné slámy – tři roky se řeší stejná témata. Je to jako u lékaře – dlouhodobě opakované problémy jsou už chronické, neléčené nebo trvale zanedbané! Pokud my hovoříme tři roky o stejných problémech – jsou neřešené nebo neřešitelné? Fotopokec je především o setkávání lidí, debatě a je velmi dobře, že se o problémech hovoří. Svolám-li příští rok opět posezení na téma fotografie – její úskalí a problémy, nepochybně budou témata diskuze opět stejná. Bylo by dobré, kdyby přijeli i ti, kteří mají k problematice kolem fotografie co říci, mají zkušenosti a poradí, jak se k problémům postavit, jak na ně reagovat a v neposlední řadě i řešit. Pavel Rejtar fotoklub KIS Hronov

FOTOPOKEC ANEB PROČ SE SCHÁZÍME Začátkem října jsem dostal pozvání na setkání fotografů na severovýchodě kraje v Hronově. Pozval mne Pavel Rejtar, který spolu s Rudou Němečkem pořádal již třetí

30

FOTOPOKEC. Jedná se o setkání fotografů a jejich přátel, kde si navzájem sdělují poznatky, myšlenky a nápady z oblasti své fotografické tvorby. Na setkání se probírají také připomínky k průběhu Ratibořického mapového okruhu nebo zkušenosti ze života ve fotoklubech. Pavel si mne pozval, abych zde spolu s ostatními diskutoval o tématech, která nás trochu trápí, a nevíme si s nimi rady. Již třetím setkáním se vine pomyslná nit dvou témat, která nemají dobré řešení. Prvním je průběh mapového okruhu. Díky neutuchající organizační iniciativě Rudy Němečka a jeho přátel mapy pravidelně obíhají jednotlivé kluby. Otázkou, která opakovaně zaznívá nejen na tomto setkání zástupců klubů, je „hodnocení fotografií“. Jak ty fotografie vlastně hodnotíme? Jak je možné, že jedna a táž fotografie je v jednom klubu na čele a u jiného propadne. Je to cílené? Soutěžíme o body a stupně vítězů? Stojíme o uznání „být dobrým fotografem“? Ano, jsme ješitní, na tom není nic špatného. Každý toužíme po uznání (tedy pokud jsme k sobě upřímní). V dávné minulosti klubového života fotografů byl vytvořen systém, který přežívá dodnes. Fotokluby si vzájemně posílají mapy fotografií a očekávají, že jim přátelé tyto obrázky „nějak“ ocení. Jak to ale sdělit, když se nevidíme? Nejjednodušší je systém známek. Některé okruhy mají svoji stupnici do pěti bodů jako v ruské škole. Čím lepší, tím více bodů. Některé okruhy nastavily stupnici do deseti. Body se na konci sečtou, vyhlásí se nejlepší fotka, fotograf, fotoklub a jde se domů. Dovolím si položit mnohokrát opakovanou otázku: „Je to tak správné?“ Podle mne nikoli. Slyšeli jste někdy o tom, že by malíři soutěžili, kdo namaloval lepší obraz? Že by hodnotili vedle sebe grafiku, pastel a olej? A jak by se měly hodnotit sochy, když jedna je veliká, druhá malá a u některé je jenom noha? Dlouhodobě zastávám názor, že by se fotky neměly bodovat. Fotografie, stejně

jako jiné oblasti lidské tvorby, není oborem, kde se dá něco změřit nebo zvážit. Jak potom určit, co je dobré a co nikoli? Každý z nás zná mnoho příkladů nejen z fotografie, kde dříve odsuzované dílo je dnes obdivované a ceněné pro svoji hodnotu, kterou jsme dříve neviděli. Ale ani to neplatí plošně. Nemusí se přece každému líbit obraz Boudníka nebo Čapka či socha Rodina. Tak jako nemusí být uchvácen fotografiemi ManRaye, Holomíčka nebo Zhoře. Vždy jsme diváky, kterým se dílo, socha, fotografie, báseň líbí nebo ne. Je to vždy naše „JÁ“, které si dělá názor: „Líbí – nelíbí, rozumím – nerozumím, působí – nepůsobí“. A jak to sdělit autorovi? Sdělením osobním nebo alespoň zprostředkovaným přes slova. Slova řeknou víc než známka ve škole. Ale nakonec je to vždy o nás – o tom, co si z viděného odneseme. Proto navrhuji: Okruhy pořádejme. Fotečky si posílejme. V klubech hodnoťme, kritizujme, poukazujme na chyby, o kterých si myslíme, že chybami jsou. Vyzdvihujme dobré obrázky a chvalme autory. To k naší zálibě patří. Opusťme ale známkování. Co nám řekne známka někde sedm a jinde tři? Víc než o fotografii to vypovídá o nás samotných. Druhým pravidelně diskutovaným tématem je otázka: „Kde jsou mladí fotografové?“ Dnes má u sebe fotoaparát snad každý. Každý skoro denně fotí. Možná jen své děti nebo vnoučata nebo jídlo, které jí. Nevím. Ale kde ty fotky jsou, kde jsou ti mladí, kteří fotí jako o život? Proč nejsou mezi námi? Proč mezi nás nepřijdou? Proč neukazují své fotografie? Oni nechtějí vědět, jak se jejich fotky líbí? Otázek je mnoho, odpověď ve vzduchu. Je potřeba si přiznat, že skutečně nechtějí. Nechtějí se sdružovat, alespoň do určité chvíle. Nechtějí slyšet, jaké jejich fotky jsou. Nechtějí dělat nic, co by je zatěžovalo v jejich „běhu“ životem. Vždyť pořád někam spěcháme, tak proč se zastavovat? Proč bych měl znát tvůj názor, vždyť já vím přeci nejlépe, že jsem dobrý. S tím se musíme

smířit. Doporučuji s tím nic nedělat. Však „oni“ dorostou do věku, kdy se začnou víc zajímat o to, co vlastně dělají. Však „oni“ jednou přijdou. Jenom nevím kdy. Navrhuji se tím netrápit. Připravme se na to, že naše spolky a fotokluby jednou spolu s námi skončí. Zachovejme proto co nejvíce informací o tom, co jsme dělali a děláme pro fotografii, a nejen pro ni. Budoucnost to buď ocení, nebo možná taky ne. A jestli je Fotopokec k něčemu? Ano, je. Scházejme se. Potkávejme se. Nic nenahradí osobní kontakt s lidmi, kteří sdílí stejné názory, stejné zájmy a koníčky. Potkávejme se a radujme se společně z toho, co nás baví. Vladimír Skalický Lanškroun

PŘES HLADINY TŘEBOŇSKA TAM, KDE KANADA JE ČESKÁ „Tak pánové nasedat, letos jedeme už po desáté, tentokrát pěkně na jih!“ Že se silnice letos opravují ve větší míře než jindy, uvědomujeme si nejintenzivněji v obci Pohleď u Světlé nad Sázavou. Informační tabule nám tu hlásí: „Pohleďte, dál jet nemůžete, musíte to objet!“ Na jednu stranu smůla, na stranu druhou díky tomu navštěvujeme krajinu a obce, které bychom jinak minuli. Řeknu vám, mnohdy by to byla vyložená škoda. Začal jsem si tu postupně uvědomovat, jak poetické názvy obcí a měst v naší republice máme. Milotičky, Hostětinky, Vepříkov. Pak jsou tu obce přímo vybízející cestovatele, aby doplnil název případné následující obce. Vodná – (Stočná). Pravíkov – (Levotice). Ra-

FOTOKLUBY


Jan Maglen dostín – (Naštvalice). Některé názvy jdoucí po sobě dokonce naznačují určitý děj. Chmelná – Myslov, Barovice – Nehodovka. A konečně mne zaujaly názvy neobvykle nápadité: Otavožaty, Popelín, Rachačky, Takykleky. Když jsme ale dojeli k obci Pobistrýce a uvědomili si, že jak náš předseda Mirek Suchánek, tak Jirka Tejchman, Honza Maglen i já, to znamená všichni zástupci fotoklubu MKS Nová Paka, jsme svorně též strýcové, ujížděli jsme odsud, co nám nádrže stačily. Penzion Pod Lesem v obci Rodvínov nás vítá ubytováním v patře, jež se jeví nadstandardním. Považte, pro čtyři chlapy tři ložnice. Otestovali jsme tedy nejprve prostornou kuchyň, odkud bylo později možno pozorovat srny kolaudující novostavbu v sousedství. Naše první šlépěje na jihu vedou směrem východním. U rybníka Krvavý nás nejvíce zaujal jeho malý lesní bratříček Šachovka. Bylo to takové „pohlazení podzimem“. Všude spousty žlutých trav, barvících se listnáčů a hlavně hřibovitých hub. Kolegové si díky tomu po dva večery pochutnávali na smaženici. Druhý den jsme se jali prozkoumávat teritorium západní, třeboňské. Zaměřili jsme se při tom i na vytipování optimální lokality ke snímání avizovaného zatmění „superúplňku“. Náš letošní předpoklad ohledně

brzkého příchodu barev podzimu do krajiny, a to díky abnormálně suchému létu, se zde na jihu příliš nepotvrdil. Míjíme tedy další předem vytipované lokality mlhy prosté krajiny a nedočkavě svými pohledy „rentgenujeme“ okolí. Uspokojení přichází až v Kleci. Tedy přesněji řečeno u obce Klec, kde se nachází soustava rybníků, oddělených od sebe pouze úzkými hrázemi. Po nich zpravidla vedou oboustranné aleje listnáčů a uprostřed široké polní, vlastně rybniční cesty. Milovník krajiny s nebeským zrcadlem u nohou může se tu nerušeně procházet hodiny a hodiny. Na některých z rybníků jsou ostrůvky, rákosem zarostlé mokřady či spousty vodního ptactva. Nebývá zde nouze o pramice, zakrmovací věže pro ryby a občas někde stojí rybářská chatka. O tom, že zdejší rybníky neoplývají přílišnou hloubkou, jasně hovoří ten fakt, že k pohybu po vodní hladině stačí pouze nedlouhé bidlo. Veslo ani pádla jsme zde nezahlédli. Další zajímavou lokalitu vytvořil kdysi vítr. Jedná se totiž o písečný přesyp u obce Vlkov. Zatímco zde kolegové snímali zmítající se trsy trav v umělé písečné bouři, mě nejvíce zaujala místní maskovaná sarančata modrokřídlá. Pokud se vyhřívají na písku, nemáte šanci je zahlédnout. Prozradí je až svítivě modrá křídla při letu.

31

FOTOKLUBY


Ptačí ráj na rybnících Velký a Malý Tisý se jaksi nekonal. Zato strašák uprostřed nedalekého lučního rybníka nám to vynahradil. Mělo to tu zvláštní tklivou atmosféru. Po hrázi Rožmberka a pod korunami mohutných dubových strážců se nechá promenádovat dva kilometry tam i zpět. Brzký výlov tohoto „jihočeského moře“ se však zatím na výšce hladiny nikterak neprojevil. Zamávali jsme tedy alespoň smečce dalmatinů, způsobně nastupujících do zavazadlového prostoru automobilu. Podvečer zasvěcujeme návštěvě kamenného mostu přes rybník Vítek u obce Nová Hlína. Soumrak přivanul cosi zádumčivého pod mostní pilíře. O této náladě mohla by vyprávět i figurína modelky, opřená o dopravní značku před mostem. Oko surrealisty zaplesalo. Zamračená obloha za nás zcela vyřešila otázku, kam za zatemnělým „superúplňkem“. Přece do našich ložnic! Na jih proto jedeme až ráno. To, že obyvatelé Nové Bystřice mají smysl pro humor, nám bylo jasné hned po příjezdu k osadě ubytovávající hráče golfu. Mezi osadou a

M. Suchánek

32

hlavní silnicí je totiž jeden kruhový objezd. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, pokud by ovšem z množství výjezdů nepokračoval dál pouze jediný. Všechny ostatní výjezdy mizely v zarostlých lukách. Na rozsáhlém golfovém hřišti Mnich jsme byli naštěstí dostatečně brzy a mohli tak v klidu a bezpečí část areálu projít. Když nám kolem hlav začaly svištět golfové míčky, raději jsme prchli do bezpečí. Bylo ale velmi zajímavé pozorovat skladbu hráčů, jejich výkony i chování. Poté co digitalizovaní kolegové v sériích zahájili lov na nejpovedenější záběr odpalovaného míčku z pískového bunkeru, někteří z hráčů se dotazovali, ve kterém bulváru se zase najdou. Nechtěli jsme jim kazit radost výrokem, že vůbec netušíme, co jsou zač. Jiní nás vybízeli k útěku do nedalekého Rakouska. Další se ptali, proč nefotíme i je. Byli mezi nimi i hráči velmi srdeční, radili nám, kde jsou nejatraktivnější místa pro fotografování. Návštěva osady Klášter už byla vzrušující ze zcela jiného hlediska. Z původního kláštera Paulánů tu sice zůstal pouze barokní kostel Nej-

Jiří Tejchman světější Trojice, ale zato se na něm nechala najít spousta zajímavých detailů s hypotetickým letopočtem 1507. To nedaleký rybník Parmazínský už tak stár pravděpodobně není, zato byl nedávno vypuštěn a jeho dno zdobí osychající balvany, bahnité ptačí stopy i pukliny. Klonící se slunko příjemný zážitek jenom umocňovalo. Zcela jiný žánr na nás čekal u výběhů bizoní farmy. Nebýt dřevěných ohrad kolem, připadali bychom si jako na safari. Dnes prvně při ranní cestě k Třeboni zaznamenáváme kolem ostrůvky mlh a teplotu kolem bodu mrazu. Slunko si však s mlhou poradilo dřív, než nám bylo milo. Při návštěvě rybníků Svět a Opatovický již po ní nebylo ani památky, a tak jsme raději navštívili Schwarzenberskou hrobku. Byla to velmi dobrá volba. Gotické prvky, sochy, balustrády, vrata otvíraná staletími a úžasné světelné hrátky. Člověk se ani nestačí divit, co jsou kolegové schopni najít na stavbě za zajímavé záběry. Ani socha obnažené dívky v parku třeboňského zámku nenechávala fotografickou techniku chladnou. A kdyby jenom techniku. Abychom se na plenéru i trochu vzdělali, vstupujeme odpoledne

do muzea fotografie v Jindřichově Hradci. Po návštěvě nástěnné fresky bohatého refektáře máme možnost zhlédnout zajímavou „temnokomornickou“ expozici. Nápaditá je i obří pseudo camera obscura, promítající obraz nádvoří na zeď chodby. Zaujala mne zde též jedna výstava, a sice bratří Reynků (básník a překladatel, grafik a fotograf). Některé fotografie bych si ihned zavěsil na zeď. Byly ale pod sklem... Jelikož nás, a to hovořím za všechny, velmi zaujala rybníkářská oblast u obce Klec, míříme znovu právě sem. Opět tedy putujeme cestami po hrázích za doprovodu kachního kejhání, střelovitě žbluňkavých zvuků žaludů padajících do vody či obtížně popsatelného houkavého zvuku labutích křídel, když nám labutě nad hlavami ukazovaly svá bílá břicha. Důkladnějšímu průzkumu následně podrobujeme i soustavu chovných rybníčků na Černé stoce. Uprostřed luk líně protéká čistá, i když „Černá stoka“ napájející vodou na obou březích šest nádrží. Je to klidný, až zapomenutý kraj. Bohužel právě dnes si na něj vzpomněli místní nimrodi, sjíždějíce se sem za účelem odstřelu kachen. Přestože nikdo z nás jako kachna nevypadá, a to ani na dálku, opouštíme na doporučení nebezpečnou lokalitu. Závěr dne, nasyceni rybníky, trávíme s větrem ve vlasech na hřebenech u obce Malíkov. Několik soliterních stromů u vlnící se cesty s velmi příjemnou podvečerní oblačností rozhodně stálo za nějaký ten snímek. Přestože předpověď počasí prorokovala zataženo, již od svítání nám cestu osvětluje jasná obloha. Jelikož se kolem osady Klášter a zejména nad hladinou Klášterského rybníku dosud povalují zbytky ranních mlh, činíme zde první zastávku. Průčelí kostela, zrcadlícího se na hladině, je brzy nato nasvíceno slunkem vykukujícím nad hřebeny České Kanady. A právě na hřebenech na nás čeká další dílko místních vtipálků. Uprostřed luk, jež protíná silnice, se na

vozovce nečekaně objevuje přechod pro chodce. Tedy pardon, spíš pro zvěř. Ani k návštěvě lučního židovského hřbitova či trosek mařížského zámku dnes bezoblačná obloha nevybízí. Nicméně všude se nakonec něco zajímavého našlo. Například v Maříži to byla malá rosnička a zajímavá „potenciální galerie“. Ing. architekt zde vyrábí a v domě i mimo něj instaluje nejrůznější výtvarná díla, zhotovená převážně z předmětů dávno nepotřebných, ve většině případů kdesi nalezených. Jeho invence je obdivuhodná. Obdivuhodná je i architektura Slavonic. Za příznivějšího světla bychom tu dokázali trávit celé hodiny. Nejzazší navštívenou výspou stal se další z židovských hřbitovů, tentokrát u obce Písečné. Branka zavrzala a vpustila nás do prostoru ticha. Nejstarší oblé náhrobky jakoby zanořující se do země, ty nejmladší z leštěné žuly jakoby hrdé. A mezi tím smutné kmeny stromů porostlé bujnými břečťany. Nízké odpolední slunko již bylo příznivější lesnímu rozjímání i tvorbě. S posledním dnem opět procházíme dosud nenavštívené odlehlejší vodní plochy u obce Klec. Na té největší napočítal jsem 116 labutí. Díky Honzově komunikativnosti máme na odpoledne domluvenou extra návštěvu (již je po sezóně) soukromého muzea veteránů v Nové Bystřici. Pánové, byla to hotová „pecka“. Nejen, že jsme měli celé muzeum jen pro sebe včetně komentované prohlídky, ale někteří kolegové měli možnost na vlastním pozadí otestovat pohodlnost sedadel převážně amerických limuzín. Velmi nás též zaujalo nápadité aranžmá veteránu stojícího jakoby v rohu stodoly někde na americkém západě. Už teď jsem napjat, v jakém stavu na mne „zatroubí“ z vývojnice. Obrazovou propagaci muzea je možné zhlédnout na www.muzeumveteranu.cz. Tento závěrečný bod plenéru se skutečně vyvedl a my můžeme jít pomalu balit. Památkově chráněná čtvrť zvaná Betlém v Hlinsku v Če-

FOTOKLUBY


chách – to je místo historické, kde se i desátý plenér stává historií a my můžeme cestou domů začít přemýšlet nad tím jedenáctým. Nedá mi to, abych se ve vzpomínkách ještě jednou nevrátil do rybníkářské oblasti u obce Klec. Stala se pro mne za tu dobu takovou „srdeční záležitostí“. Znovu v duchu procházím po cestách s barvícími se alejemi mezi rybníky. Vpravo je Dobrá Vůle, vlevo Skutek. Za silnicí potom rybníky Víra, Naděje a Láska. Každý si tu může stanovit vlastní pořadí, směr, cestu. To mé již znáte. Pokud vím, není mnoho míst, kde můžete stát na křižovatce tří cest, kolem nichž se zrcadlí hladiny Víry, Naděje a Lásky. Jedno takové ale je. Stál jsem na něm a bylo mi blaze na duši. To místo je v Čechách. V Jižních Čechách. Díky krajino! Díky kamarádi! Díky osude za tu úžasnou dekádu! Vláďa Herbrych

M. Suchánek

33

VZDĚLÁVÁNÍ

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ S velkoformátovou kamerou v Kuksu

Nevím, jestli se po kukských zahradách někdy procházely i řádové sestry, jinak řečeno jeptišky, ale o víkendu 16.–18. 10. 2015 jich tam několik postávalo. Abych to uvedla na pravou míru – jeptiška je slangový výraz pro slušivý doplněk při fotografování velkoformátovou kamerou. Tmavá látka, pod kterou se fotograf za kamerou schová, aby dodal svému konání punc tajemnosti. Ale ne, takhle to opravdu není. Ten, kdo měl někdy to štěstí se alespoň letmo seznámit s procesem velkoformátové fotografie, ví, že v zadní části kamery neboli zadní standardě je matnice, na kterou je objektivem vsazeným do přední standardy promítán obraz. Ten je na denním světle dost nezřetelný. Proto je nutné pro správné zaostření a doladění kompozičních detailů matnici zastínit. Ale než dojde ke „hře na bubáka“, předchází tomu dost přípravných kroků. V našem případě to bylo prvotní seznámení se s kamerou vůbec. Jak dát kameru do váhy, zorientovat se v obráceně promítnutém obraze na matnici, jaké pohyby umožňují stavitelné standardy, měření expozice, výměna matnice za kazetu s filmem, na který následně exponujete výsledek svého snažení. Film můžete použít plochý (listový), který do kazety připravíte doma ve tmě, nebo svitkový, který si můžete navinout do jiného typu kazety až na místě. I to je činnost vyžadující cvik a samozřejmě se neobešla bez lehce adrenalinových momentů.

34

Proces fotografování velkoformátovou kamerou může trvat desítky minut, aby výsledkem byla jedna fotografie. Od zvolení si stanoviště po vytažení šůbru (plechová krytka v kazetě chránící film před předčasným osvitem) při samotném exponování jste ale důkladně potrénováni v trpělivosti a soustředění. Vedlejším produktem vydobytého snímku je pocit čisté hlavy a klidu duše. Samozřejmě, že v našem případě se pokusy o výtvarno neobešly bez verbálních kolizí. Začátky prostě nejsou procházka růžovým sadem a jejich absolvování je náročné pro eléva i vyučujícího. Jenže, alespoň v mém případě a věřím, že i u většiny ostatních, to nakonec vyvážil zážitek se závanem prvorepublikové solidnosti, neuspěchanosti a napojení se nejen na estetickou a prožitkovou vlnu, ale i na vlnu vzájemnosti a sounáležitosti s těmi, kteří se ten víkend s menším či větším úspěchem snažili o ovládnutí základů velkoformátu. A protože nejen fotografováním živ je fotograf, musím dodat, že to byl další víkend plný pozitivních zážitků. Od příjemného mlžného putování po Drábských světničkách, které naší cestovní skupině naordinoval spolužák Petr, přes opět vynikající kulinářský zážitek, který byl v režii spolužačky Katky, po spoustu smíchu při večerním inscenovaném fotografování stínového dokumentu. A jako vždycky, a to nejen pro formu, chci určitě za všechny poděkovat nejen lektorům, ale také i dobré duši Impulsu Janě Neugebauerové, která s naprostou grácií zvládá veškerá organizační úskalí těchto akcí.

2017–2018 VZDĚLÁVACÍ FOTOGRAFICKÝ KURZ Intenzivní studium fotografie v rozsahu tří výukových bloků, organizované formou dálkového řízeného samostudia. Uskutečňuje se v pravidelných víkendových setkáních jedenkrát měsíčně, převážně v Impulsu Hradec Králové, centru podpory uměleckých aktivit. Podmínkou pro uchazeče je: 1. dovršení 18 let při zahájení studia 2. ukončené středoškolské vzdělání (vyučení). Studium je koncipováno pro vyspělé fotografy, kteří zvládli fotografickou techniku a černobílý proces při zpracování fotografií ve fotokomoře. Pro zpracování některých cvičení je podmínkou, aby každý frekventant měl možnost pracovat ve fotokomoře. V Impulsu Hradec Králové je k dispozici plně vybavená fotokomora s profesionálními zvětšovacími přístroji a laboratorními prvky. Při studiu se předkládají kvalitní fotografie v papírové podobě vytištěné na vlastní tiskárně nebo v minilabu. Při obrazovém zpracování výsledných prací se předpokládá znalost práce ve Photoshopu nebo podobném programu na úpravu fotografií. ZAHÁJENÍ VÝUKY V LEDNU 2017 Vedoucí lektor: doc. MgA. Josef Ptáček, profesionální fotograf a pedagog. Na výuce se budou podílet další pedagogové a profesionální fotografové. Organizační zajištění: Jana Neugebauerová, Impuls Hradec Králové, centrum podpory uměleckých aktivit Brněnská 375/2, 500 12 Hradec Králové RÁMCOVÉ OSNOVY 1. Úvod Představení témat všech tří výukových bloků, informace o základních požadavcích na posluchače. Podmínky pro postup do dalšího výukového bloku. Temná komora, fotografická chemie, negativ – pozitiv. 2. Co je to fotografie Podmínky vzniku fotografie. Jednoduchý úvod do základů technických parametrů: fotoaparát, clona, hloubka ostrosti, objektiv, stativ, filtry, osvětlovací technika.

3. Fotografie Zrcadlo, skutečné zobrazení, aranžovaná fotografie, přetvoření skutečnosti. Fotografie: popisná, emotivní; inscenovaná, neinscenovaná; čistá, manipulovaná (montáž, koláž); umělecká, komerční. Výrazové prostředky ve fotografii: kompozice, tvar, světlo, barva, tonalita, kontrast, rytmus, obrazy v obraze, opakování motivu. 4. Hledání motivu Nápad, myšlenka zobrazení. Makrofotografie; Mikrofotografie; Reprodukce. 5. Fotografie zátiší Aranžované objekty, nalezené objekty a seskupení. Ateliér. 6. Světlo Druhy světla, světelné zdroje, odrazné desky, druhy reflektorů, barevná teplota, technika svícení. 7. Portrét ve fotografii Základy. Lidská tvář a její řeč, portrét a jeho pojetí, prostředí portrétu a volba kamery osvětlení portrétu. 8. Barva Úvod do barvy. Barva ve fotografii, barevná fotografie. 9. Reportážní fotografie Historie, představitelé, hlavní trendy. 10. Dokumentární fotografie Historie, představitelé, hlavní trendy. 11. Krajina Úvod do problematiky fotografování krajiny, volba stanoviště a času, roční období. Krajina vnitřní a vnější. 12. Skladebné prvky ve fotografii 13. Architektura Úvod do problematiky fotografování architektury – historie, slohy. Perspektiva. Fotografické přístroje – technika fotografování. Exteriér, interiér. Světlo přirozené, světlo umělé, barevné, osvětlování interiérů. Korekce. Volba stanoviště, volba času, roční období. 14. Reklama Fotografie v denním tisku, reklamní katalogy, odborné časopisy, umělecké občasníky, billboardy atp. 15. Fotografické žánry 16. Dějiny fotografie 17. Výstava absolventských souborů

35

VZDĚLÁVÁNÍ


VZDĚLÁVÁNÍ


Výstavní síň U Přívozu Studijní a vědecké knihovny Hradec Králové. V učební osnově nejsou uvedena praktická domácí cvičení, která jsou součástí výuky. Cvičení jsou zadávána postupně na jednotlivých setkáních, průběžně konzultována a hodnocena. POŽADAVKY K PŘIJÍMACÍM POHOVORŮM Povinná část: Ukázka fotografií vlastní tvorby. Předkládá se minimálně 10, maximálně 20 fotografií, velikost minimálně 13 x 18 cm. Ve výběru mohou být i ukázky vybrané z několika žánrů. Ústní test – formou otázek. Předpokládají se základní technické znalosti z oboru fotografie a všeobecný přehled z historie a současného dění ve fotografii. Volná část: Na doplnění mohou být předloženy výtvarné práce, literární text… Finanční podmínky: Náklady spojené s přípravou a zajištěním studia budou převážně hrazeny z poplatků posluchačů. Přijatí posluchači uhradí za celé studium účastnický poplatek ve výši 12 000,- Kč před zahájením studia. Při odstoupení ze studia se poplatek nevrací. Poplatek za přijímací pohovory je stanoven na 250,- Kč a posluchači ho uhradí při přijímacím pohovoru. Přihlášku zasílejte nejpozději do 30. října 2016 na adresu: Hradecká fotografická konzervatoř Impuls Hradec Králové Brněnská 375/2 500 12 Hradec Králové (Vzhledem k plánovanému přesídlení Impulsu v roce 2016 bude v podzimní části roku nová adresa.) Na základě zaslané přihlášky obdržíte pozvánku k přijímacím pohovorům.

36

Informace: Jana Neugebauerová tel.: 773 133 740 e-mail: [email protected] www.impulshk.cz

Hradecká fotografická konzervatoř slovy absolventů: „V jistém smyslu slova by tato škola mohla být označována za „rozvojovou“, protože naši pedagogové se snažili dovést nás k uvědomění si vlastní osobnosti a jejímu rozvoji nejen ve vztahu k fotografii, ale vůbec ke světu, který nás obklopuje, který je objektem našeho fotografického zkoumání, který je zobrazován našima očima, nezaměnitelnýma s očima někoho jiného, očima, které jsou propojeny nejen s prstem na spoušti, ale hlavně s naším srdcem (tady jsem si dovolila parafrázovat H. C. Bressona), které, přestože a protože je jen a jen naše, je zároveň domečkem pro celý svět, odemykatelným pouze zevnitř.“ -jbToho, co jsem dostala na HFK, je mnoho, tak ani nevím čím začít. Dostala jsem především šanci studovat něco, co mě baví. Zkušenost z této školy je k nezaplacení. Studium nikdy není snadné, ale tady jsem z něho měla radost. Baví mě forma, jakou se zde vyučuje, diskuze nad fotografiemi je přesně to, co mi vyhovuje. Z těchto debat jsem si odnesla asi nejvíc, přesně to jsem potřebovala. Po první hodině jsem zhodnotila situaci, že je to forma jako „terapie fotografií“. Myslím si to vlastně dodnes. Tahle škola funguje jako malá terapeutická skupina. Studenti jsou v ní konfrontováni se svými spolužáky, učiteli i sami se sebou, s vlastní pohledem, názorem, názorem druhých, vlastní tvorbou, cizí tvorbou – každý má šanci získat velmi mnoho, ale taky něco dát. Vnímala jsem to jako možnost překonávat sama sebe. Dalo mi to vlastně i víc než jen znalosti o fotografii a focení. Je to šance jak pracovat sám na sobě ve všech směrech. Za co jsem vděčná, je trpělivost, s jakou jste se nám věnovali. Učit je umění, jsem ráda, že jsem tady ztratila iluzi, že naše školství je v háji, a zjistila, že: „Dobrý učitel, ještě žije!“. Naučili jste mě, jak se na fotografii dívat jinak. A nejen na fotografii, i na věci kolem sebe. Donutili jste mě víc přemýšlet. Myšlení bolí, ale stojí to za to. Přemýšlet o vztazích, o smyslu věcí, hledat, učit se mít vlastní názor a ten podložit argumenty. Dávat si věci do souvislostí, pátrat po dalších informacích. Najít si v tom zábavu. Nikdy jsem se neuměla dobře učit, tady jsem získala

dobrý návod, jak na to. Tahle škola mi dala výborný základ, na kterém se dá stavět. Další iluzi, kterou jsem opustila, je, že fotografie je nalinkovaný obor s pevnými pravidly. Ukázali jste mi, že pravidla je důležité znát, čím lépe je znám, tím lépe vím, jak je porušit. Pak to začíná teprve být legrace. Ukázali jste mi tak, že fotografie může být bez hranic. To je velký pocit svobody. Nemůžu říct, že teď už mám ve všem jasno, ale vím, že jsem na dobré cestě a že tenhle kus cesty v životě jsem šla správným směrem. -ldHFK – KRÁSNÝ ZTRÁTY Všechny ty dojmy a pocity z onoho půldruhého roku s Hradeckou fotografickou konzervatoří jsou ještě jako rozbouřený lógr v hrnku, jenž pálí v prstech – dává ale tušit, že až se usadí, bude z toho šálek velmi dobré kávy. Tedy: Nevím, zda jsem se naučil lépe fotografovat. Určitě jsem se naučil lépe koukat. Lépe koukat ještě neznamená lépe vidět, ale i to jsem se snad trochu naučil. Hradeckou školu vnímám především jako Die Schule des Sehens. Krásnou ztrátou je pak důsledek – na dost svých fotografií, nad nimiž jsem se dříve dmul či dojímal, se nyní dívám s posmutnělou shovívavostí nebo se na ně nedívám raději vůbec. Respektive: fotografie, které bych nebýt téhle školy dělal dál, už dělat nechci. Hradecká škola byla svého druhu nakopnutím. Pozitivním, neboť přichází-li kopanec do zadku ze správného úhlu, může člověka posunout dobrým směrem. To se určitě stalo. Největším posunem bylo to, že zatímco dřív jsem nejprve fotil a pak přemýšlel, snažím se teď nejdřív přemýšlet a pak fotit. To, že jsem se ve stejnou dobu zabral do projektu svých Nedomazlenek, bylo štěstím i smůlou zároveň. Štěstím, protože jsem se zabořil do tématu navýsost vážného a snažil jsem se je uchopit s co největší odpovědností – a škola mi přitom byla velmi dobrým průvodcem a rádcem. Smůlou proto, že jsem tomuto svému projektu propadl natolik, že mi na cvičení, na nichž lze zrát a tříbit si vkus jen tehdy, když se jim věnujete naplno, nezbývalo dost energie a času. Proto jsem občas přinášel úkoly v takovém stavu, abych s nimi jen taktak prošel. Vztekám se kvůli tomu na sebe víc, než se na mě právem zlobili moji páni učitelé. Hradecké soboty patřily k těm nejšťastnějším dnům roku. Poznal jsem pár nových lidí, které mám velmi rád a které ctím. Patří k nim mimo jiné jeden moudrý a poněkud upovídaný básnivec z oblak a jeden perfekcionista se zlatým srdcem. Oba mi dali víc, než si zasloužím, a už teď se mi stýská. -os-

Digitální fotografie Výuka Photoshopu Termín: leden – březen 2016 (bližší termíny obdržíte na základě přihlášky) Celkem 6 sobot (Photoshop) + 1 sobota barevná správa Lektor: ing. Jiří Petera Místo konání: počítačová učebna SŠAK Hradec Králové Poplatek: 2 500,- Kč digitální fotografie, 500,- Kč barevná správa Termín přihlášek: do 10. ledna 2016 první lekce v sobotu 16. ledna 2016 Informace: Jana Neugebauerová Impuls, Brněnská 375 500 12 Hradec Králové tel.: 773 133 740 e-mail: [email protected]; www.impulshk.cz Digitální fotografie (6 sobot po 6 hodinách) Jednotlivé lekce jsou rozděleny na dvě části: část teoretická (kapitola 1 až 5) a část praktická (kapitola 6). Kurz není zaměřen na praktické fotografování, je zaměřen na základní i pokročilejší úpravy obrazu ve Photoshopu. Úvod – digitální obraz: Světlo a barva: Fyzikální podstata světla a barvy. Barevné modely. Způsoby komprese obrazových souborů: Komprese bezztrátové. Komprese ztrátové Grafické formáty: Základní grafické formáty obrazových souborů. Ukládání obrazových souborů v grafických aplikacích. Stručný přehled zařízení používaných v procesu digitální fotografie: Digitální fotoaparát. Skener. Monitor / LCD. Inkjetová tiskárna.

37

VZDĚLÁVÁNÍ


VZDĚLÁVÁNÍ

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Editace obrazových souborů: Barevné úpravy ve Photoshopu. Ukládání souborů v různých obr. formátech. Retuš. Výběr. Masky a jejich použití. Cesty. Zostřování. Ořez. Vrstvy. Převod barevných obrazů na černobílé (škála šedé). Kolorování černobílých obrazů. Převzorkování obrazu. Písmo ve Photoshopu. Pokročilejší práce s maskami: Alfa-kanály. Maska z jasového kanálu. Koláže: Jednoduché koláže / montáže. Koláže / montáže s pomocí masek. Portrét: Lokální úpravy pleti. Celkové úpravy pleti. Úpravy očí. Úpravy rtů a zubů. Úpravy tvaru obličeje. Barevná správa (1 sobota 8 hodin) Navazuje na předchozí kurzy. Kurz je určen především pro pokročilé účastníky, vysvětluje princip, cíle a aplikaci správy barev v digitálním workflow. 1. Cíle a struktura barevné správy 2. Barvové modely (model CIE a CIE L*a*b) 3. Pracovní barvové prostory 4. ICC profily, CMM 5. Kalibrace a profilace monitoru/LCD (teorie a ukázka) 6. Profilace stolní inkjetové tiskárny (teorie a ukázka) 7. Použití ICC profilů ve Photoshopu.

ZÁKLADY FOTOGRAFOVÁNÍ PRO KAŽDÉHO Máte nový fotoaparát a ze všech těch funkcí a tlačítek Vám jde hlava kolem? Přejete si nový fotoaparát pod stromeček? Se svým starým fotoaparátem neumíte zacházet? Nejste spokojeni se svými fotografiemi? Impuls Hradec Králové právě pro Vás připravil kurz základů fotografování, který je zaměřen nejen na začínající fotografy, ale i pokročilejší by v něm měli najít nové informace, které obohatí jejich zkušenosti. V kurzu se dozvíte o základní fotografické technice a postupech ve fotografování. Zkušený lektor vás naučí to, co by Vás jinak stálo mnoho úsilí, času a zklamání nad Vašimi snímky. Dozvíte se, jak fotoaparát vlastně funguje, k čemu jsou jednotlivé funkce, režimy nastavení, a vše si vyzkoušíte v praxi. Teorie samozřejmě není vše (to neznamená, že není třeba ji znát), ale nejdůležitější je fotografovat, fotografovat často, a zlepšovat tak své schopnosti. Nepotřebujete profesionální fotoaparát za

38

desítky tisíc korun, s trochou zkušeností a znalostí budete schopni vytvářet kvalitní fotografie. Nedílnou součástí kurzu budou konzultace fotografií vlastní tvorby. Cíl: Změna z nahodilého fotografování svého okolí k začátku cílevědomé tvorby. Kurz je naplánován na deset lekcí po třech hodinách. Navazovat bude víkendová volitelná dílna. Obsah kurzu: 1. Ovládni svoji fototechniku techniku. 2. Zvládnutí expozičních hodnot. 3. Ovládání světla a stínu. 4. Základy kompozice. 5. Tvar a povrch. 6. Skladebné postupy. 7. Úvod do možností digitální fotografie v kombinaci s klasickými postupy fotografie. 8. Umělé světlo – zdroje a použití. 9. Fotografický celek – vytvoření souboru. 10. Práce na vlastní prezentaci. Lektor: Ivan Nehera, absolvent Institutu tvůrčí fotografie Opava Termín: čtvrtky únor – červen 2016 Místo konání: Impuls, Hradec Králové Účastnický poplatek: 1 300,- Kč Termín přihlášek: do 30. ledna 2016 Podrobnosti obdržíte v pozvánce, která vám bude zaslána na základě přihlášky. Informace: Jana Neugebauerová IMPULS Hradec Králové Brněnská 375 500 03 Hradec Králové tel.: 773 133 740 e-mail:[email protected]; www.impulshk.cz


ČERNOBÍLÉ FOTOMATERIÁLY

RETROPAN 320 soft new ČERNOBÍLÝ NEGATIVNÍ FILM

Citlivost ISO 320/26o, 26o ČSN Schwarzschildův efekt Expozice Prodloužení expozice Korekce clonového čísla

1/1000–1/2 1x 0

1 1,5x -1

10 6x -2,5

100 8x -3

Zpracování Bezpečné osvětlení – úplná tma nebo infračervené světlo. Vyvolávání – RETROPAN 320 se doporučuje zpracovávat ve speciální vývojce RETRO SPECIAL DEVELOPER poskytované výrobcem společně s tímto filmem, je však možné použít i ostatní druhy vývojek s nastavením optimálních vyvolávacích podmínek vzhledem k požadovanému kontrastu, optické hustotě apod. výsledného negativního obrazu. Doporučené vyvolávací doby jsou uvedeny v následující tabulce (vyvolávací doby jsou vztaženy na vyvolávání ve spirálové vývojnici – míchání, resp. překlápění nepřetržitě prvních 30 s, dále prvních 10 s v každé započaté minutě. Po zpracování 0,8 m2 filmů je vhodné prodloužit čas vyvolávání vždy o 10% na každý 0,1 m2 filmu od času předchozího. Vývojka RETRO Special Developer– stock Ilford Microphen – stock Kodak HC 110 B (1+31) Spur NHC (1:15) Rollei Supergrain (1+9)

Vyvolávací doba (min) při 20°C EI 320/26°

EI 640/29°

4–5 10 – 11 7–8 16 – 17 6,5 – 7,5

7–8 15 – 17 11 – 13 25 – 27 10 –11

Po uplynutí vyvolávací doby se doporučuje film krátce opláchnout destilovanou vodou nebo jej na 10 s ponořit do 2%ního roztoku kyseliny octové, event. použít přerušovací lázeň Fomacitro. Ustalování – při teplotách 18 – 25°C 10 min v běžně dostupných kyselých ustalovacích lázních nebo minimálně 3 minuty v rychloustalovači Fomafix. Praní – v tekoucí vodě: 30 min při teplotě prací vody pod 15 °C nebo 15 min při teplotě prací vody nad 15 °C. Zpracování se doporučuje zakončit oplachem vypraného filmu destilovanou vodou, příp. ponořením do roztoku smáčedla.

Spektrální citlivost (rel. spektrální citlivost) S

400

500

600

700 Vlnová délka  [nm]

Senzitometrická charakteristika Expozice – denní světlo (5500 K), EI 320/26°, 1/20 s Vývojka – Retro Special Developer (20°C) optická hustota

Charakteristika materiálu RETROPAN 320 je panchromaticky senzibilizovaný speciální černobílý negativní film s jemnou zrnitostí, dobrou rozlišovací schopností a obrysovou ostrostí. Film disponuje širokou škálou polotónů a měkkým podáním světel, proto je vhodný k fotografování a následnému kontaktnímu kopírování i zvětšování negativu ve stylu „retro“ (fotografie zátiší, architektury, experimentu, ale i krajiny, portrétu apod.). Jmenovitá citlivost filmu je ISO 320/26°, avšak jeho široká expoziční pružnost poskytuje velmi dobré výsledky ° i při přeexpozicích min. o 1 EV (ISO 160/23° ) a podexpozicích o 2 EV (ISO 1250/32°). Pro zhotovování pozitivů se doporučují zvětšovací papíry s proměnnou gradací – Fomabrom Variant a papíry v teplém tónu podložky i stříbra Fomatone MG Classic 131, 132, 133, 532-II, 542-II, lze však použít i jiné vhodné druhy černobílých zvětšovacích papírů. Zvýraznění monochromatické tonality, obrazové živosti a plasticity lze docílit též metodou tónování – např. hnědý tónovač Fomatoner Sepia.

3

2

2

1

1 1 – 3 min 20°C 2 – 5 min 20°C 3 – 8 min 20°C

0

1

2

3 log. rel. expozice

Vydatnost vývojky V jednom balení práškové vývojky RETRO SPECIAL DEVELOPER pro 1 litr pracovního roztoku lze vyvolat 1,3 m2 filmového materiálu - listové filmy v počtu: 25 ks formátu 8 x 10 inch, min. 50 ks formátu 5 x 7 inch a 100 ks formátu 4 x 5 inch, dále např. 36 metrů perforovaného filmu šíře 35 mm nebo 25 ks filmů 135-36. Podložka Pro jednotlivé druhy filmu se používají tyto podložky: – listové filmy – čirá/ bezbarvá polyesterová podložka tloušťky 0,175 mm, opatřená zelenou zadní antihalační vrstvou, která se během zpracování odbarví – perforované filmy – šedofialová podložka z triacetátu celulozy tloušťky 0,125 mm.

Výrobek je vyráběn a uváděn na trh v souladu se systémem jakosti podle mezinárodní normy ČSN EN ISO 9001.

Skladování Neexponované filmy se skladují v originálních obalech v suchém a chladném prostředí (při teplotě 5 – 21 °C a relativní vlhkosti 40 – 60 %), mimo dosah působení škodlivých par, plynů a ionizujícího záření. Filmy skladované v ledničce je nutné nechat před použitím temperovat při pokojové teplotě asi 2 hodiny, filmy skladované v mrazničce asi 6 hodin. Exponované filmy je nutné co nejdříve vyvolat. Adjustace RETROPAN 320 se vyrábí a dodává v těchto druzích: – oboustranně perforovaný kinofilm šíře 35 mm v metrážích o délkách 17 a 30.5 m – listový film (pro velkoformátové přístroje) v rozměrech 4x5, 5x7, 8x10 inch, 9x12 cm v balení po 50 listech (4x5 inch/50 i 25 listů). Orientace emulzní strany filmu se určuje podle zářezu umístěném vpravo nahoře u rohu kratší strany filmu.

39 FOMA

BOHEMIA spol. s r.o.

Jana Krušinky 1737/6 500 02 Hradec Králové

tel.: 495 733 129 fax: 495 733 386 info linka: 737 204 297

FOMA 08/15

[email protected] www.foma.cz

MAPOVÉ OKRUHY


DEN FOTOGRAFIE ANEB „JE FOTOGRAFICKÁ REPORTÁŽ NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ ŽÁNR?“

I tato otázka padla při setkání s osobností české fotografie Janem Šibíkem, ale nepředbíhejme. Už čtyřiačtyřicet let organizuje Sekce fotografů regionu Náchod fotografickou soutěž nazvanou Ratibořický mapový okruh. Podstatou soutěže je kolekce sestavená z dvaceti fotografií a členové fotoklubů navzájem hodnotí fotografie jiných autorů. Autoři tak jsou ve dvou rolích, soutěžících i hodnotitelů. Bodově nejvíce ohodnocená fotografie vítězí a získává cenu sponzorů. Hodnotí se i pořadí fotoklubů a vítězí klub s nejlepším umístěním. Získaný putovní pohár Ratibořického mapového okruhu zdobí po dobu jednoho roku jejich klubové zázemí. Díky podpoře Kulturního a informačního střediska Hronov a členů místního fotoklubu se v Čapkově sále v Hronově dne 5. září uskutečnilo slavnostní zakončení soutěže a otevřela výstava nejlepších fotografií TOP 30. Reprízu této výstavy Ratibořického mapového okruhu je možné zhlédnout v lednu 2016 v Galerii v Turnově a v březnu ve foyeru Kina 70 v Novém Městě nad Metují. Udělením cen a upomínkových listů Den fotografie nekončil. Následovalo setkání s Janem Šibíkem, který při velkoplošné projekci svých fotografických reportáží vyprávěl o svých setkáních s lidmi. „Dokumentuji události, které jsou mnohdy tragické a přináším svědectví

40

Ctibor Košťál, Tajemno Filip Tesař, Mrtvej brouk

o dění, které chci, aby lidé věděli a nebyli k němu lhostejní. Snažím se o objektivní, pravdivé sdělení… a že je to mnohdy nebezpečné, to mi věřte.“ „Musím být co nejblíže lidem, a jak říkal můj učitel prof. Ján Šmok, když si myslíš, že jsi blízko, tak udělej ještě jeden krok dopředu, pak budeš nejlepší… a já dbám jeho rad.“, řekl Jan Šibík a měl připravený batoh pro cestu do Bulharska, kam záhy odjel fotografovat. Vyhodnocení 44. ročníku Ratibořického mapového okruhu Pořadí fotoklubů: 1. Fotoklub KDÚ Trutnov 2. Fotoklub MKS Jaroměř

Jiří Flídr, Inverze 3. Fotoklub Rychnov nad Kněžnou 4. Fotoklub ALFA Pardubice 5. Fotoklub KPF Tišnov 6. Fotoklub Broumov 7. Fotoklub Svitavy 8. Fotoklub NADRAKA Trutnov 9. Fotoklub OMEGA Hradec Králové 10. Fotoklub Police nad Metují 11. Fotoklub FOPA Pardubice 12. Fotoklub KIS Hronov 13. Fotoklub Poznávání Nové Město n/M. 14. Fotoklub Klodzko 15. Fotoklub BAF Brandýs nad Orlicí 16. Fotoklub Kostelec nad Orlicí 17. Fotoklub OKO Ústí nad Orlicí 18. Fotoklub Červený Kostelec 19. Fotoklub FOKUS Sopotnice Pořadí jednotlivců TOP 30: 1. Ctibor Košťál, Tajemno Fotoklub KDÚ Trutnov 2. Filip Tesař, Mrtvej brouk Fotoklub FOPA Pardubice 3. Jiří Flídr, Inverze Fotoklub KDÚ Trutnov 4. Luděk Klíž, Pošmourný den Fotoklub MKS Jaroměř 4. Pavel Snoha, Šílenství II Fotoklub Svitavy 6. Petr Líbal, Vysunutí podvozku (kolibřík bělokrký) Fotoklub KDÚ Trutnov 7. Milan Křiček, Pět v dešti Fotoklub ALFA Pardubice 8. Iva Pavlátová, Imaginární vesmír Fotoklub Poznávání Nové Město n/M. 9. Zdeněk Šulc, Spirála Fotoklub KIS Hronov

Luděk Klíž, Pošmourný den Vladimír Damašek, Příběh deštivého dne

10. Petr Poppl, Ráno na vyhlídce Fotoklub MKS Jaroměř 11. Josef Ptáček, Mrazivá noc v Krkonoších Fotoklub Broumov 11. Jiří Flídr, V lese Fotoklub KDÚ Trutnov 11. Luděk Klíž, Zátiší s květinou Fotoklub MKS Jaroměř 11. Milan Křiček, Poslední divák Fotoklub ALFA Pardubice 11. Jan Jirásek, Tajemná Fotoklub Rychnov nad Kněžnou 16. Radvan Kremlička, Okna Fotoklub NADRAKA Trutnov 16. Luděk Klíž, Zátiší se skleničkou Fotoklub MKS Jaroměř 18. Oldřich Jenka, Oranžové ráno Fotoklub Police nad Metují 18. Ivana Lhotáková, Rýchory Fotoklub NADRAKA Trutnov 18. Pavel Snoha, Šílenství I Fotoklub Svitavy 21. Tomasz Gmerek, Pejzaz z czapla Fotoklub Polanica Zdrój & Klodzko 21. Josef Ptáček, Východ slunce od staré borovice Fotoklub Broumov 21. Miroslav Roubínek, Tajemný les Fotoklub KDÚ Trutnov 24. Ctibor Košťál, Linie Fotoklub KDÚ Trutnov 24. Oldřich Výleta, Bouře Fotoklub KPF Tišnov 26. Oldřich Jenka, Zimní čepice Fotoklub Police nad Metují 26. Kateřina Göttlichová, Jeden muž Fotoklub ALFA Pardubice 26. Pavel Smékal, BMW Fotoklub KPF Tišnov 29. Radoš Notek, Iluze Fotoklub KIS Hronov 29. Zdeněk Šulc, Schodiště Fotoklub KIS Hronov 29. Petr Poppl, Na mlžném potoce Fotoklub MKS Jaroměř Cenu Antonína Kratochvíla za nejlepší dokumentární fotografii získal za snímek „Příběh deštivého dne“ Vladimír Damašek z Fotoklubu Rychnov nad Kněžnou. Cenu Oldřicha Jenky sen. za nejlepší krajinářskou fotografii získal za snímek „Tajemno“ Ctibor Košťál z Fotoklubu KDÚ Trutnov. Cenu Jiřího Všetečky za fotografii architektury získal za snímek

41

MAPOVÉ OKRUHY


MAPOVÉ OKRUHY


Iva Pavlátová, Imaginární vesmír „Pošmourný den“ Luděk Klíž z Fotoklubu Jaroměř. Ve 44. ročníku RMO udělil Impuls Hradec Králové cenu za výtvarnou fotografii Ivě Pavlátové z Fotoklubu Nové Město nad Metují za snímek „Imaginární vesmír“. Rudolf Němeček

mapové okruhy Máme za sebou další ročník mapových okruhů. Jejich počet se oproti loňsku nezměnil. Ve svém posledním příspěvku jsem ale psal, že nebyl ukončen první elektronický mapový okruh eMO. Závěrem roku mi jeho pořadatel sdělil, že už nebude dál pokračovat, protože má jiné plány. A že se vše zdrželo kvůli nějakým technickým problémům. Nakonec jsem na jaře letošního roku našel výsledky na

42

webových stránkách jednoho zúčastněného fotoklubu. Na můj dotaz mi pořadatel sdělil, že ho to již nezajímá. Od dalších účastníků jsem se dozvěděl, že bylo přepracováno hodnocení klubů, protože to první bylo špatně. Získal jsem i podrobné výsledky, a tam mne upoutala jedna věc. Fotoklub, který měl mezi prvními jedenácti nejlepšími fotografiemi pět svých, se původně umístil na třetím místě od konce a po přepracování dokonce na předposledním místě. Teoreticky to je samozřejmě možné, ale mně se to nezdálo a výsledky jsem ručně přepočítal. A podle mě měl být na druhém místě. Samozřejmě jsem do výsledků nechtěl zasahovat a pro příspěvek na webové stránky časopisu Foto Video jsem použil jejich pořadí a jako přílohu deset nejlepších fotografií, které mi autoři bez problému poskytli. Na svoje zjištění jsem ale upozornil účastníky a okamžitě jsem dostal mail od pořadatele, co si to dovoluji, že nemám souhlas s použitím výsledků. Stáhl jsem tedy příspěvek z Foto Videa a informoval pořadatele dalších mapových okruhů a jistě i některé z vás čtenářů. Skoro od všech účastníků tohoto mapového okruhu jsem pak dostal vyjádření, že v tomto mapovém okruhu končí, a tak tedy eMO po tříletém působení skončil. Materiály z ostatních mapových okruhů dostávám bez problémů od

pořadatelů a elektronické kopie nejlepších fotografií přímo od autorů. Dosud se nevyskytl případ, že by některý autor odmítl – spíše poděkuje za propagaci své práce. Asi ve dvou případech se na závěrečných hodnoceních vyskytly připomínky k takovéto propagaci mapových okruhů, ale po ověření to bylo jen stanovisko přítomného zástupce klubu, a ne klubu jako takového. Takže jak vidíte, letos jsem se nenudil. A nyní již k výsledkům jednotlivých mapových okruhů. Ve výsledcích najdete umístění na prvních pěti místech a umístění fotoklubů a jednotlivců z našeho regionu.

57. ročník Mapového okruhu VÝSOČINA (MOV) Jako první již tradičně uvádím nejstarší mapový okruh, který se pomalu blíží ke kulatému výročí. Jeho pořadatelem byly tentokrát dva trutnovské fotokluby, a to KDÚ a NADRAKA. Stejně jako vloni se jej zúčastnilo 18 klubů a pořadatelé připravili pro účastníky hodnocení fotosoutěž na téma Den otevřených památek. 1. 2. 3. 4.

Fotostředisko Havlíčkův Brod Fotoklub Beseda Otrokovice Horácký fotoklub Jihlava Fotoklub Zruč nad Sázavou

1. místo MOV - R. Fukal, Otrokovice, Kaštánky

5. Fotoklub NADRAKA Trutnov 6. Fotoklub Hlinečan Hlinsko 7. Fotoklub KDÚ Trutnov 13. Fotoklub Chrudim 16. Fotoklub BAF Brandýs nad Orlicí 17. ART FOTO Vysoké Mýto 1. R. Fukal, Otrokovice / Kaštánky 2. C. Košťál, KDÚ Trutnov / Zuzka 3. P. Tomaštíková, Otrokovice / Hra barev 4. L. Fila, Havlíčkův Brod / Svítání při výlovu 5. A. Filipcová, Frýdek-Místek / Návštěvníci 5. P. Stehlík, Znojmo / Vinice 5. K. Slimáček, Jihlava / Meandr Roklanského potoka 10. M. Lhoták, NADRAKA Trutnov / Tančím 01 10. J. Prodělal, Hlinsko / Z trnové koruny

54. ročník Mapového okruhu Český ráj (MOČR) Spolu s MO Nekázanka druhý nejstarší mapový okruh. Jeho pořadatelem byl Fotoklub PCW Praha. Zúčastnilo se ho letos 14 klubů. Stejně jako v loňském roce si účastníci vychutnali všechny druhy počasí od sluníčka po liják. Také se pěkně prošli po Praze, protože hodnocení proběhlo v blízkosti Staroměstského náměstí a oběd pak byl pod Vyšehradem.

zinova statku. Tohoto mapového okruhu se zúčastnilo 13 fotoklubů. 1. 2. 3. 4. 5. 11.

1. místo MOČR - K. Matula, Jablonec, Utkáné světlo R. Kratochvílová, PCW Praha /BaW 9. V. Oliva, ASČF Jaroměř / Odhodlání

54. ročník MapovéHo okruhu Nekázanka (MON) Jak jsem již uvedl, je tento mapový okruh spolu s MOČR druhý nejstarší. Pořadatelem byl Fotoklub MKS Domažlice. Tam se asi měli účastníci závěrečného hodnocení nejlépe, protože pořadatel pro ně připravil návštěvu pivovaru a Ko-

Fotoklub FOS Sokolov Fotoklub MKS Domažlice Fotoklub Karlovy Vary ČKFA Nekázanka Praha Fotoklub K-91 Košice Fotoklub 1840 Litomyšl

1. R. Sirkovský, Domažlice / Predátor Z. Reischig, Karlovy Vary / Sudičky 3. M. Štofko, Košice / Cesta za svetlom F. Malotín, ČKFA Praha / Bez pomoci 5. M. Dzoba, Košice / Sukienka P. Brčák, Písek / Zátiší A. Vášová, Sokolov / Richard Z. Reischig, Karlovy Vary / Pouštní siesta

53. ročník Českobudějovického mapového okruhu (ČBMO)

Pořadatelem tohoto mapového okruhu byl letos Fotoklub Chrudim a zúčastnilo se ho 13 klubů. I tentokráte se účastnily slovenské kluby, a i když jeden z nich vyhrál, jejich převaha z minulých ročníků už nebyla taková a naše kluby se jim vyrovnaly. 1. Fotoklub Nova Košice 2. Fotoklub DK Kroměříž 3. Fotoklub Okamžiky Zlín

1. místo MON - R. Sirkovský, Domažlice, Predátor

1. Fotoklub PCW Praha 2. Fotoklub Balvan Jablonec nad Nisou 3. Sbor dobrovolných fotografů Desná 4. Fotoklub MKS Nová Paka 5. Fotoklub Bohumín 12. Fotoklub MKS Jaroměř 13. Fotoklub Fokus Sopotnice 1. K. Matula, Jablonec / Utkané světlem 2. J. Šťastný, Turnov / Ham! 3. M. Hůlová, PVW Praha / Nejasná budoucnost 4. J. Šťastný, Turnov / Na odletu 5.-6. M. Butalová, PCW Praha / Mojí krajinou

43

MAPOVÉ OKRUHY


MAPOVÉ OKRUHY

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ 45. ročník Turnovského mapového okruhu (TMO)

1. místo MON - Z. Reischig, Karlovy Vary, Sudičky 4. Fotoklub Nekras Jablonec nad Nisou 5. Fotoklub GAMA Žilina 9. Fotoklub Chrudim 11. Fotoklub 1840 Litomyšl 1. P. Koval, Okamžiky Zlín / Úplně sám 2. M. Korbelová, Kroměříž / Ptáci M. Slezáková, Reflex Zlín / Stromy 4. R. Bojko, Jablunkov / Ranní koupel 5. V. Sitař, Jindřichův Hradec / Smutek starého muže

Půlkulaté výročí založení oslavil Turnovský mapový okruh. Jeho pořadatelem byl letos Fotoklub FHFB Jilemnice. Pro účastníky byla připravena prohlídka Krkonošského muzea v Jilemnici a výlet na vrch Kozinec, odkud je výhled na panorama Krkonoš. Novinkou bylo připravení ceny pro klub, který se umístil na 4. místě, kdy se hovoří o bramborové medaili. Tento klub si odnesl pytel pravých krkonošských brambor. A zkrátka nepřišel ani poslední klub, který tak může vyrazit fotografovat i v kruté zimě. Ale tohle už léta platí v MO Český ráj. 1. 2. 3. 4. 5. 7. 9. 12.

Fotoklub KDÚ Trutnov Fotoklub Sokol Mladá Boleslav Fotoklub MěKS Klatovy Fotoklub FOTON Hradec Králové Fotoklub Spoušť Vrchlabí Fotoklub FHFB Jilemnice Fotoklub Hlinečan Hlinsko Fotoklub 1840 Litomyšl

1. 2. 3. 4. 5.

J. Šťastný, Turnov / Doba páření C. Košťál, Trutnov / Kozjak V. Chabr, Klatovy / Na lovu 2 J. Šťastný, Turnov / Přistání P. Líbal, Trutnov –/Hbitá střela P. Taclík, Jilemnice / Brockenské strašidlo

1. místo ČBMO - P. Koval, Zlín, Úplně sám

1. místo TMO - J. Šťastný, Turnov, Doba páření P. Taclík, Jilemnice / Krkonošská Niagara 9. T. Dvořáček, Hradec Králové / V mlhavém království 9. J. Kult, Trutnov / Exploze 9. M. Štěpánek, Hradec Králové / Klaviatura Tento mapový okruh také hodnotí autory tak, že jim započítává dvě jejich nejlepší fotografie. 1. J. Šťastný, Turnov 2. C. Košťál, Trutnov P. Taclík, Jilemnice 3. B. Obst, Rakovník 5. M. Štěpánek, Hradec Králové

33. ročník mapového okruhu Blatenská růže (MOBR) Vedle Ratibořického MO je tento také se stálým pořadatelem a dá se říci také se stálým vítězem – tím je Fotoklub BALVAN Jablonec nad Nisou. Už je to takové jednotvárné, když ho každý rok píši na první místo. Ostatní se tedy musí snažit. Letošního ročníku se zúčastnilo 11 fotoklubů. Jinak je již dobrou tradicí, že pořádající fotoklub připravil pro účastníky hodnocení velmi kvalitní a zajímavý program.

44

i na jiných setkáních otázka hodnocení fotografií. Pořadatel k tomu připravil promítání fotografií, které byly hodnoceny nejnižší známkou – tedy jedničkou. Zajímavé prý bylo, že kluby, které toto hodnocení použily, nebyly schopny na místě říci důvody. Ale tak tomu je i jinde a debata vždy končí tím, že stejně kluby budou hodnotit podle svého. Měly by to ale umět rozumně zdůvodnit. Tohoto ročníku se zúčastnilo 12 klubů.

1. místo MOBR - Z. Roubal, Beroun, Rybáři 1

1. Fotoklub BALVAN Jablonec n/N. 2. Fotoklub KAMFO Blatná Fotoklub MKS Domažlice 4. Fotoklub Havlíčkův Brod 5. Fotoklub MěKS Klatovy 1. Z. Roubal, Beroun / Rybáři 1 2. P. Brčák, Terifoto Písek / Zátiší 3. P. Veselá, Písek / Odhodlání 4. R. Kratochvíl, Olomouc / Kámen 5. V. Novotný, Jablonec / Dohnat svůj stín I. Jareš, Jablonec / Stínohra

13. ročník Moravskoslezského mapového okruhu (MSMO) Jak už z názvu přímo vyplývá, tohoto mapového okruhu se stále zúčastňují pouze fotokluby z Moravy a Slezska. Pořadatelem letošního ročníku byl Fotoklub Jablunkov. Vyhodnocení se zúčastnil i starosta a nejlepší fotografie jednotlivých klubů byly vystaveny v obřadní síni. Bohužel se nezúčastnili zástupci všech klubů. V diskuzi se řešila jako

1. místo MSMO - A. Kolovratník, Brno, Toskánské ráno

1. 2. 3. 4. 5.

Fotoklub Okamžiky Zlín Horácký fotoklub Jihlava Fotoklub Ivančice Fotoklub KMF Brno Fotoklub Vsetín

1. A. Kolovratník, Brno / Toskánské ráno 2. P. Koumar, Jihlava / 3+2 3. R. Daněk, Vsetín / Černobílé variace 1, 2 4. A. Kolovratník, Brno / Belveder 5. J. Celuch, Ostrava / Kubánské intermezzo

2. ročník Tatranského mapového okruhu (TAMAPO) V současnosti je to tedy jediný elektronický mapový okruh a je zapotřebí si ho neplést s bývalým klasickým mapovým okruhem stejného názvu. Oproti loňskému 1. ročníku, kterého se zúčastnilo 10 fotoklubů i z Česka, jejich počet v letošním ročníku přímo raketově stoupl na 22!! A kromě českých klubů se také po jednom zúčastnily i kluby z Ukrajiny a Ruska. Pořadatelem byl opět Fotoklub pri ZSF Ružomberok. Zastánci klasických mapových okruhů říkají, že při prohlížení fotografií na monitorech nebo jejich promítání může docházet např. ke zkreslení barev nebo detailů a že není nad fotografii na papíře. Zatím je nevýhodou i velmi krátký čas na vyhodnocení všech map během jednoho měsíce. To si běžně nedovedeme představit

45

MAPOVÉ OKRUHY


MAPOVÉ OKRUHY

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ 21. ročník Petzvalova mapového okruhu (PMOF)

1. místo TAMAPO - l. Schmida, Ružomberok, Ve světle strom – když se třeba na jednu schůzku sejdou tři mapy najednou, je to už problém. Ale pokud budeme chtít jít s dobou, budeme si asi muset zvykat. 1. 2. 3. 4.

Fotoklub Academy Russia Fotoklub pri ZSF Ružomberok FotoKomPost Domažlice Klub nezávislých fotografov Stropkov 5. Fotoklub 9x12 Kiev Ukraine 12. Fotoklub ALFA Pardubice 1. L. Schmida, Ružomberok / Vo svetle strom 2. R. Siklienka, Topolčianky / Sojky 3. J. Bureš ml., Kroměříž / Hora 4. S. Kiselyeva, Academy / U kazhdogo svoy puť´ 5. R. Siklienka, Topolčianky / Raňajky

3. ročník elektronického mapového okruhu /eMO/ I když jsem na začátku příspěvku psal, že mám od pořadatele zákaz použití výsledků tohoto již neexistujícího mapového okruhu, přesto uvedu aspoň vítěze. Tuto informaci si může každý přečíst na veřejně přístupných webových stránkách účastníka Fotoklubu Štětí. Zúčastnilo se osm fotoklubů a žádný nebyl z naší oblasti. Vítězem se stal Sbor dobrovolných fotografů Desná a v jednotlivcích právě člen výše uvedeného Fotoklubu Štětí kolega Jiří Kejdana s fotografií „La Valle Wengen-Dolomity“. Od něho mám souhlas tuto jeho fotografii použít.

46

Pro ty, kteří neviděli a nečetli můj článek z minulého ročníku, bych chtěl zopakovat, že tento slovenský mapový okruh vznikl po rozdělení republiky a jeho zakladateli byly hlavně fotokluby působící dosud v MO Nekázanka. Postupem času se přidávaly i další slovenské kluby, až v letošním 21. ročníku dosáhl jejich počet celkem 16. Přitom některé kluby se vracejí zpět do českých mapových okruhů. Pořadatelem letošního ročníku byl Bánskobystrický fotoklub a já bych jim chtěl moc poděkovat, protože mi rychle dodali výsledky i kopii vítězné fotografie, abych ještě stihl uzávěrku tohoto čísla. 1. 2. 3. 4. 5.

Fotoklub GRANUS Podbrezová Fotoklub GAMA Žilina Piešťanský fotoklub Fotoklub HELIOS Komárno Fotoklub FÉNIX Povážská Bystrica

1. M. Sojka, Podbrezová / Nekonečný most 2.-5. J. Sviteková, GAMA Žilina / Svedomie R. Fojtík, Bánovce n. Bebr. / Novela o konskej duši B. Boďa, GAMA Žilina / Zamotaná A. Nociarová, Podbrezová / Gabriela A co říci na závěr? Já jsem to vlastně uvedl vše již na začátku. Chtěl bych tedy jen upozornit, že ve velké řadě fotoklubů je problém

1. místo eMO - J. Kejdana, Štětí, La Valle Wengen-Dolomity

s doplňováním mladých členů, a tak hrozí nebezpečí, že prostě zaniknou. To by se promítlo i do účasti v mapových okruzích a i jim by do budoucna mohl hrozit zánik. Doufejme tedy, že k této situaci nedojde a pořadová čísla ročníků mapových okruhů budou narůstat. Jako takový příklad mohu uvést MO Vysočina, který před několika lety čelil této hrozbě, a byl jsem tehdy požádán o vytipování vhodných fotoklubů. Takže i já jsem se malinkou měrou podílel na tom, že tento mapový okruh patří dnes zase už mezi nejlépe obsazené. Něco podobného potkalo i Ratibořický MO, kde situaci zase zachránil Ruda Němeček. Na závěr zopakuji znovu svoji prosbu z loňského roku. Pokud někde objevíte materiály ze starých ročníků i již ukončených mapových okruhů nebo budete mít tip, kde je hledat, ozvěte se mi, prosím, na moji e-mailovou adresu: [email protected]. Hlavně se mi jedná o původní Tatranský mapový okruh a kupodivu i o Mapový okruh Nekázanka. Děkuji. Přiložené vítězné fotografie jsou většinou barevné, což náš časopis není. Pokud budete mít zájem si je prohlédnout v barvě, musíte se podívat na webové stránky časopisu Foto Video, kde u příspěvku o mapovém okruhu jsou zveřejněny fotografie, které se umístily do desátého místa. Ve svém příspěvku se nezabývám 44. ročníkem Ratibořického mapového okruhu, o něm po dohodě připraví článek Ruda Němeček. Ing. Josef Podvalský

2015 FOTOIMPULS. Lenka Židová, Příběh noci

Recommend Documents