2014 FOTOIMPULS. Alice Bardoňová

FOTOIMPULS

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ

3/2014 Alice Bardoňová

OBSAH 3 Zápis z jednání odborné rady pro fotografii 5 Pozvánka na 20. valnou hromadu Volného sdružení východočeských fotografů 4 TÉMA Kde jsou mladí fotografové 8 SOUTĚŽE Premiéra 2014 9 Výstavní kolekce Porota udělila ceny 16 Národní soutěž a výstava amatérské fotografie Svitavy 2015 - propozice

Plánované přesídlení Impulsu

18 OSOBNOSTI MVDr. Rudolf Němeček

Dne 25. srpna 2014 usnesením RK/23/1105/2014 schválila Rada Královéhradeckého kraje zařazení Královéhradeckého kraje do projektu „Evropské domy v krajích“. Pro účely Evropského domu si kraj vybral budovu na Pospíšilově třídě č. p. 365 v Hradci Králové, kde v současné době sídlí tři instituce: Zdravotnický holding Královéhradeckého kraje, a. s., Impuls Hradec Králové, centrum podpory uměleckých aktivit, a Pedagogicko-psychologická poradna Královéhradeckého kraje. Pro všechny tyto instituce to představuje přesídlení do nových prostor. Jedna z možností pro přesídlení Impulsu je rekonstruovaná budova Galerie moderního umění v Hradci Králové, kde v původně bytové části vzniknou prostory pro administrativní činnost s tím, že tyto kancelářské prostory jsou přednostně určeny pro využití příspěvkovými organizacemi kraje. Vzhledem k tomu, že dokončení rekonstrukce této části galerie je plánováno v roce 2016, a kraj potřebuje uvolnit budovu na Pospíšilově třídě již v lednu 2015, čeká Impuls stěhování dvojí. Alternativou dočasného přesídlení je vila na Moravském Předměstí v sousedství Kulturního střediska Médium na Brněnské třídě (bývalé sídlo Autocontu). K předpokládanému stěhování by mělo dojít v průběhu měsíců ledna a února 2015. O dalším vývoji Vás budeme průběžně na stránkách Impulsu v sekci Aktuality informovat.

22 23

KDE FOTÍM JÁ Kde fotografuje pardubická Alfa Kde fotím já?

24 VÝSTAVY Vzpomínka na Moravskou Třebovou 25 Výstava Fotografie 2014 diváky zaujala 26 Fotodefilé neboli „přineste fotku“ popáté 27 Věrohodnost nevěrohodného... 28 Setkání fotografie v Blatné 29 Fotoklub MKS Nová Paka opět vystavovala... 30 31 33 34 35 36 40 41 42 43 44

FOTOKLUBY Lednová výstava fotoklubu Omega Hr. Králové Fotoklub Nová Paka - Zádumčivé Krušnohoří Cesta do Hejnic 2. Hronovský foto pokec Příběh Berky v balíčku s mašlí

46 47 48

MAPOVÉ OKRUHY Ratibořický mapový okruh nepřerušen 56. ročník MO Vysočina (2013-2014) Mapové okruhy - výsledky

VZDĚLÁVÁNÍ Hradecká fotografická konzervatoř Moravský Beroun Město odkud není návratu Pionýrský den v Hradci Králové Digitální fotografie / výuka Photoshopu Základy fotografování pro každého Encyklopedie východočeské fotografie

Bližší informace: Bc. Jaroslava Vydarená Impuls Hradec Králové Pospíšilova 365 500 03 Hradec Králové Fotoimpuls č. 3/2014

Vydává: IMPULS Hradec Králové, centrum podpory uměleckých aktivit ve spolupráci s Volným sdružením východočeských fotografů Graficky upravil: Mario Alfieri Redakce: Jana Neugebauerová a Rada pro fotografii Impuls Hradec Králové Tisk: Tiskárna Alkapress Hradec Králové Náklad 250 ks, neprodejné, neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka příštího čísla 1/2015 - 28. února 2015 Příspěvky do zpravodaje Fotoimpuls zasílejte na adresu: IMPULS, Pospíšilova 365, 500 03 Hradec Králové Telefon: 773 133 740 e-mail: [email protected] http://www.impulshk.cz Vychází za finančního přispění Ministerstva kultury ČR Registrováno na MK pod evidenčním číslem: MK ČR E 21253

ZÁPIS

z jednání odborné rady pro fotografii v pondělí 15. září 2014 Přítomni: Petr Beran, Jana Čížková, Ctibor Košťál, Vítězslav Krejčí, Rudolf Němeček, Jana Neugebauerová, Jaroslav Sála, Vladimír Skalický, Eva Stanovská Omluveni: Petra Anderlová, Milan Báča, Mijat Mandić, Lenka Židová, Jiří Zikmund PROGRAM: 1. Nový občanský zákoník Od 1. ledna 2014 platí zákon 89/2012, onen nový Občanský zákoník, a jsou jím zrušeny zákony o zakládání občanských sdružení (zák. 83/1990 Sb.), obecně prospěšných společností (zák. 248/1995 Sb.) i nadací a nadačních fondů (zák. 227/ 1997 Sb.) – to však neznamená, že podle těchto (rušených) zákonů budou zrušeny či dokonce zakázány právnické osoby, které podle nich vznikly. Nikoliv, jen se už takto nebudou zakládat další nové. Stávající sdružení čeká pouze povinnost do tří let po nabytí účinnosti nového OZ (od 1. 1. 2014) upravit své stanovy v souladu s novým OZ. O potvrzení této změny budeme žádat příslušný rejstříkový soud v kraji - na něj po 1. 1. 2014 převedlo ministerstvo vnitra všechny dokumenty o registraci stávajících občanských sdružení. Nová „sdružení“ občanů (tedy i ta fotografická) už budou vystupovat jako právnické osoby – spolky, jak jsme jim stejně říkali a jak je zná i staletá tradice a nový OZ je tak v § 214 opět označuje. V úpravách stanov by měl být především změněn název - podle § 216 nového občanského zákoníku musí „obsahovat slova „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, postačí však zkratka „z. s.“. Pokud máme v názvu slovo sdružení (Volné sdružení východočeských fotografů), nemusíme jej měnit. Je to náš základní, obvyklý a již užívaný název, jen za něj napíšeme zkratku „z.s.“. Nové upravené stanovy schválí členská schůze v únoru 2015. Upravené stanovy – viz příloha. Dopis všem členům VSVF (viz příloha) rozešle J. Neugebauerová do konce září 2014. 2. Valná hromada Termín konání: sobota 21. 2. 2015 od 10 hodin Místo konání: bude upřesněno Plán práce: Do plánu práce budou zahrnuty tyto semináře, dílny a třídenní workshopy. • Základy fotografování – lektor Otmar Petyniak • Fotografování pro mírně pokročilé – lektor Omar Petyniak • Hradecká fotografická konzervatoř – lektor Josef Ptáček a Ivo Gil • Strukáž v kombinaci s negativem – lektor Vítězslav Krejčí • Historické techniky – lektor Ivan Nehera

Premiéra 2014

Petr Soukeník, Hradec Králové, „Kořeny života“

• Velkoformátové kamery se zaměřením na exponometrii – lektor Ivan Nehera • Portrét – lektor v jednání • Artefakty v krajině – lektor Josef Ptáček a Ivo Gil • Digitální fotografie, výuka photoshopu – lektor Jiří Petera • In design – lektor Jiří Petera • Pionýrský den – lektor Vladimír Skalický • Reportáž, dokument – lektor Jiří Hanke • Divadelní atmosféra – lektor Josef Ptáček • XXVI. ročník fotografické soutěže Premiéra 2015 • Vazba knih, pokračovací kurz - lektor Darina Fiala Výstavy na rok 2015 v Hradci Králové: • Informační centrum – 9 rámů 100 x 70 cm (11 výstav v roce) • Knihovna Jana Masaryka – 6 rámů 70 x 50 cm (cca 9 výstav v roce) • Bazalka – 6 rámů 100 x 70 cm (4 výstavy v roce) Do plánu zařadit výstavy: Karel Bauer, RMO, Fr. Okáč, Rudolf Němeček, Radek Lepka (knihovna + Bazalka - říjen), Vladimír Skalický (knihovna + Bazalka – září), Alfa Pardubice, Eliška Rafajová a Eva Stanovská (Bazalka + Knihovna – červenec), Eva Kešnerová, Veronika Michlová, Premiéra 2015. 3. Fotoimpuls 3/2014 Termín uzávěrky pro příjem příspěvků je 25. října. Každý člen rady pošle jednu fotografii, kterou by bylo možno použít na titulní stranu Fotoimpulsu (fotografie černobílá, orientovaná na výšku, PDF – v tiskové kvalitě). Rubriky: • Občanské sdružení – Jana Neugebauerová

3

VOLNÉ SDRUŽENÍ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ



ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ • Praha fotografická vyhlášení na rok 2015 – zajistí V. Skalický • Vzdělávání: Hradecká fotografická konzervatoř – studium 2013/14; zajistí J. Neugebauerová • Vazba knih – Jana Neugebauerová • Olejotisk – Jana Neugebauerová • Moravský Beroun – Jana Neugebauerová • Mapové okruhy: RMO – R. Němeček, Vysočina – Ctibor Košťál • Rozhovor s R. Němečkem – cena Ministra kultury – Vladimír Skalický • Fotofestival Blatná - Vladimír Skalický

Premiéra 2014

Petr Jílek, Beroun, „Siesta“

• Téma: Kde jsou mladí fotografové? Zajistí a rozešle e-mailem V. Skalický do 16. 9.´14 • Kde fotím já: Vladimír Skalický • Výstavy: Foto 2014 – Rudolf Němeček, Labyrint – Rudolf Němeček, všichni členové rady napíší o výstavách, které buď pořádali a budou pořádat • Soutěže: Premiéra 2014 – vyhodnocení soutěže – Jana Neugebauerová • Národní soutěž amatérské fotografie 2015 – propozice – Jana Neugebauerová Premiéra 2014

Tomáš Ryba, Opava, „Vchody“

4. Encyklopedie východočeské fotografie: V roce 2014 vydat 16 listů EVF. Seznam doposud vydaných hesel je v příloze zápisu. • Josef Böhm – podklady včetně fotografií předal V. Skalický • Mayer – pošle P. Beran • FOMA Bohemia s.r.o. – zpracuje V. Krejčí • Lukesle – J. Sála předal v roce 2007 • Jiří Havel – zpracuje C. Košťál Termín zaslání příspěvků do EVF je do konce září 2014, ostatní členové se zamyslí a zpracují jakoukoliv fotografickou osobnost ze svého okolí. Předání hesel po korekturách ke grafickému zpracování do 20. října. Předání do tisku do 15. listopadu – Jiří Zikmund. Všechny náklady (faktura - tisk, dohody autorům hesel, grafikovi a korekturám musí projít nejpozději 28. listopadu našim účetnictvím, protože musíme do 15. prosince vyúčtovat grant, ke kterému se musí všechny finanční doklady přikládat, včetně vytištěných listů). 5. Různé: Příští zasedání rady pro fotografii bude 15. ledna 2015 od 16 hodin. Almanach VSVF – výzvu k účasti zaslat společně s dopisem všem členům VSVF (znění zajistí V. Skalický). IV. Salon východočeské fotografie 2014 zhlédlo 2900 diváků. Premiéra 2014

Věra Široká, Praha, „Inspirace“

4

ČLENŮM VOLNÉHO SDRUŽENÍ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ V Hradci Králové 6. října 2014 Vážení přátelé, Volné sdružení východočeských fotografů už není od 1. 1. 2014 občanským sdružením, ale spolkem. I pro nás začal platit nový Zák. č. 89/2012, Občanský zákoník. Z tohoto důvodu musíme do 31. 12. 2015 upravit naše stanovy. Po projednání v radě VSVF budou předloženy členské schůzi v únoru 2015, a poté zaslány rejstříkovému soudu. Mj. je třeba aktualizovat členskou základnu a uvést tak do souladu vztahy členů k VSVF – nový zákon ukládá, že ke zveřejnění seznamu členů, např. na stránkách Fotoimpulsu nebo na internetových stránkách VSVF, je třeba souhlasu každého jednotlivce. Pokud by některý nesouhlasil, musel by být seznam označen jako „neúplný“ (NOZ, § 236). Nový zákon uznává pouze členství individuální nebo členství právnické osoby. Nadále bude možné pouze členství individuální nebo členství právnické osoby, tedy fotoklubu, který je spolkem – dříve registrovaným občanským sdružením. Na valných hromadách VSVF apod. jej bude zastupovat statutární orgán; vztahy, volební právo apod. budou upraveny v našem statutu. Proto si dovolujeme požádat o Vaše vyjádření ke svému členství, a to vyplněním a zasláním návrat-

ky s údaji, které Vaše členství ve VSVF identifikují. Roční členské příspěvky stanovila valná hromada VSVF v roce 2006 ve výši 200,- Kč za osobu fyzickou (pro právnické osoby – dříve označované jako kolektivní členy ve výši 750,- Kč). Pokud chcete být považován za člena VSVF, dovolujeme si Vás požádat o splnění této základní členské povinnosti – úhradu členského příspěvku, a to nejpozději do 30. Listopadu 2014 (pokud jste tak již neučinili). Částku za příspěvky zašlete, prosím, na číslo účtu 1081698379/0800. Věříme, že členství ve VSVF je i pro Vás důležitou součástí Vašeho občanského života. Náš spolek spolupracuje na organizaci řady akcí, výstav, seminářů a společenských setkání, na vydávání Fotoimpulsu, který je členům bezplatně zasílán i na vydávání Encyklopedie východočeské fotografie. Ale také hájí zájmy fotografů a podílí se na komunikaci s orgány státní správy i samosprávy. Z toho důvodu by se měl opírat o dobrou členskou základnu, v níž i Vy máte své nezastupitelné místo. Mgr. Vítězslav Krejčí v.r., předseda

Přihlášení (potvrzení) individuálního členství ve volném sdružení východočeských fotografů můžete poslat elektronicky. Formulář najdete na www.impulshk. cz (foto – sdružení vsvf).

POZVÁNKA

na 20. valnou hromadu Volného sdružení východočeských fotografů

sobota 21. února 2014 10.00 hodin

Program 1. část: 1. Prezence 2. Zahájení a schválení programu 20. valné hromady VSVF 3. Zpráva o činnosti VSVF za rok 2014 4. Zpráva o hospodaření VSVF za rok 2014 5. Revizní zpráva ke stavu účetnictví VSVF za rok 2014

6. Plán práce VSVF na rok 2015 7. Návrh na udělení čestného členství VSVF a jeho schválení 8. Diskuse 9. Usnesení 10. Závěr 2. část: host Valné hromady: Beseda s promítáním Mgr. Vítězslav Krejčí v.r., předseda

5



TÉMA


Premiéra 2014

Peter Maděránek, Prievidza, „France - The panoramas“

Kde jsou mladí fotografové Premiéra 2014

Milan Fara, Praha, „Imprese“

Pro aktuální číslo našeho časopisu jsem si položil otázku: „Kde jsou mladí fotografové?“ Již několik let na tuto otázku hledám odpověď. Existuje u nás mnoho škol, které se fotografií zabývají a dokonce ji tam i učí. I já jsem se kdysi vzdělával v takových školičkách a školách. Všude jsem potkával mladé lidi, kteří fotografii mají rádi a také ji umějí. Často si říkám, kde jsou? Kde se prezentují? Proč nejsou mezi námi? Nepotkáváme je na setkáních fotografů amatérů v Náchodě, v Klodsku, v Hradci Králové. Nejsou mezi námi ve sdružení (dnes spolku). Kde tedy jsou? Proč mezi nás nepřijdou? Návštěvou letošních festivalů v Moravské Třebové a Blatné jsem dospěl k poznání, že se přece jenom ukazují. Mnohdy vyhledávají takové akce, kde se

6

mohou prezentovat v neformálním prostředí. Blatná nabízí kapli, šatlavu, prosté prostory zámku, Moravská Třebová chodby úřadů. OFF Station v Plzni láká na prostředí opuštěné vlakové stanice, Ivo Kornatovský pořádá výstavu ve staré sýpce plaského kláštera. Fotografie si hledá cestu z galerií do vnějšího prostoru. Neměli bychom tomu jít naproti? Není naší šancí to, že také vyjdeme s fotografií ven? Do krajiny, do stodol, do lesů. Mám za sebou výstavu v tunelu, ve stanici metra, která byla v té době uzavřena, v opuštěném baráku nebo pivovaru. Vždy jsem kolem sebe měl spoustu přátel, bohužel ale všichni kolem mne stárnou. Tak si kladu otázku: „Kde jsou mladí fotografové?“ Vladimír Skalický Lanškroun Premiéra 2014

Jiří Cvrkal, Hradec Králové, „Spirálový proces vývoje“

*** Hned v úvodu svých drobných úvah si dovolím položenou otázku obrátit. Proč nejsme mezi mladými fotografy? Takto položená otázka mi připadá pro nás (myslím tím čtenáře tohoto občasníku) mnohem užitečnější. Ještě si v počátku upřesněme, že mladými fotografy nemyslím ty, kteří používají fotoaparát či mobil pro rychlé dokumentování svého života. Mluvím o těch, kteří se fotografií zabývají vážněji a snaží se tvořit smysluplná fotografická dílka. Ostatně to chceme i my. Píšu pod dojmem z blatenského fotofestivalu, kde vystavovalo mnoho mladých a nadějných fotografů. Bylo na co koukat a kde se inspirovat. Fotografiím nechybí upřímnost, nápad, fantazie, odvaha, ale také třeba humor a ztřeštěnost, zkrátka není to nuda. Na první pohled „mazanina“, na druhý promyšlený soubor. Namáhejme se to rozpoznat. Mladí fotografové jsou přímočaří a

Premiéra 2014

Alice Bardoňová, Praha, „Cesta k abstrakci“

věnují se tomu, co je obklopuje, s nadšením. Méně důležité jsou vyjadřovací prostředky, důležité je sdělení. Nelpí na obvyklých atributech fotografie jako je os-

trost, zlatý řez, krása apod., ale u fotografie upřednostňují myšlenku. Neděsme se, že jí napoprvé neporozumíme, nezavrhujme prvoplánově všechny koncepty. Také se neotáčejme zády k sociálním sítím plných fotografií, protože i ty jsou hodně vypovídající – v dobrém i ve špatném. Pojďme se vydat mezi mladé fotografy. Určitě to bude výprava inspirativní. Pod pojmem „vydat se“ mám na mysli návštěvy výstav fotografií či obrazů, filmů, které točí, čtení knížek, které vydávají. A také prohlížením webových, facebookových či jiných podobných stránek, protože tam se také hodně dozvíme. Pokud budeme i my ducha mladého, přijdou mladí fotografové mezi nás sami. Já vím, zjednodušila jsem to, ale za zamyšlení to stojí, ne? Eva Stanovská

7

TÉMA


SOUTĚŽE

PREMIÉRA 2014

PremiEra 2014 XXV. ročník fotografické soutěže

Porota předseda: Dušan Veselý, český novinář – obor fotožurnalistika, kurátor řady fotografických výstav, člen národních a mezinárodních porot fotografických soutěží, člen redakční rady časopisu 100+1 ZZ, v letech 1990 až 2008 šéfredaktor Redakce obrazového zpravodajství ČTK, 2008 až 2009 tiskový mluvčí předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 2009 až 2010 poradce místopředsedy Senátu Parlamentu ČR členové: MgA. Josef Ptáček - profesionální fotograf, Praha MgA. Ivo Gil - profesionální fotograf, Praha Fotografické soutěže jsou vlastně jediným fórem, kde si autoři mohou poměřit výsledky své práce. Kde někdo snad kompetentně posoudí, jak dopadla jejich snaha o mapování světa, který nás obklopuje. Pro amatérské fotografy, pro něž je soutěž Premiéra určena především, to platí dvojnásob. Na rozdíl od profesionálů jejich snímky pravidelně nehodnotí redakční rady, natož početná obec čtenářů. Ale i pro členy poroty je účast na takové soutěži velkým přínosem. Každý z nich musí v sobě zalarmovat své zkušenosti, paměť, schopnosti vyjadřovací a argumentační, aby dokázal obhájit svůj názor při posuzování. Taková práce člověku tříbí vkus, myšlenky i psychologické předpoklady, je totiž třeba umět obhájit své stanovisko, ale stejně tak unést kompromis. V porovnání s jinými obdobnými soutěžemi bylo hodnocení obtížnější v tom, že soutěž Premiéra není s výjimkou dělení na jednotlivé snímky a série nijak vnitřně tematicky či žánrově strukturována. Tak se vedle sebe objevují fotografie aranžované i reportážní, krajinné stejně jako portrétní nebo počítačově manipulované spolu se snímky neupravovanými. Je potom nesnadné poměřovat fotografie natolik rozdílné svým pojetím, tvůrčím přístupem i zpracováním. Přitom účastnických snímků každoročně výrazně přibývá. V letošním XXV. ročníku fotografické soutěže PREMIÉRA 2014 bylo porotě předloženo 737 fotografií od 110 autorů. Dávám ke zvážení, zda by při takovém množství příspěvků soutěži neprospělo přece jen nějaké členění. Bylo by to, dle mého názoru, ku prospěchu účastníků i porotců, aby se fotografie poměřovaly v rámci sourodějších kategorií. Pokud jde o stránku obsahovou, formální i řemeslnou, lze navzdory vysoké účasti konstatovat, že úroveň přihlášených fotografií byla víc než uspokojivá. Po vyřazení některých prací trpících začátečnickými chybami zůstal překvapivě vysoký počet snímků ucházejících se o ocenění. Nastal okamžik pro porotu nejtěžší, vybrat z velmi dobrých ty nejlepší. Nakonec, po řadě diskusí, námitek a zdůvodnění, kdy se fotografie zamítaly a poté se navrhovalo, aby se vrátily zpět do hry o ceny, zůstal na stolech porotců soubor vítězných fotografií, které předkládáme jako nejlepší, zasluhující hlavní ceny, firemní ocenění nebo alespoň čestná uznání. Poděkování ale patří všem zúčastněným. Kdo neuspěl letos, má naději na úspěch v ročníku příštím, protože úroveň příspěvků takovou naději předjímá. Při této příležitosti bych rád poděkoval kolegům, doc. Josefu Ptáčkovi a Mgr. Ivo Gilovi, za vysoce odborný přístup k práci poroty. Jako zkušení pedagogové a profesionální fotografové byli neocenitelným přínosem a doufám i příslibem pro ročníky následující. Rovněž bych rád poděkoval paní Janě Neugebauerové z organizátorského centra podpory uměleckých aktivit Impuls v Hradci Králové, která pro práci poroty a zdárný průběh soutěže vytvořila komfortní a pohostinné podmínky. Dušan Veselý

8

Premiéra je fotografická soutěž, kterou každoročně vyhlašuje IMPULS Hradec Králové, centrum podpory uměleckých aktivit, ve spolupráci s Volným sdružením východočeských fotografů Hradec Králové. Tento projekt se uskutečnil s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky, Královéhradeckého kraje a statutárního města Hradec Králové. Dále Premiéru podpořili FOMA Bohemia spol. s r. o. Hradec Králové, FOMEI a. s. Hradec Králové a redakce časopisu FotoVideo. Soutěž je určena pro všechny zájemce o fotografii a není omezena věkově ani žánrově. Jedinou podmínkou je, aby soutěžící fotografie nebyly dosud nikde vystaveny ani publikovány. V letošním XXV. ročníku fotografické soutěže PREMIÉRA 2014 bylo porotě předloženo 737 fotografií od 110 autorů. Slavnostní vyhodnocení XXV. ročníku fotografické soutěže Premiéra 2014 a předání cen vítězům proběhlo v sobotu 22. listopadu 2014 od 13 hodin za přítomnosti všech členů poroty. Místo konání: Studio A, Adalbertinum – kulturní a vzdělávací společnost s. r. o., Československé armády 300, Hradec Králové. Součástí slavnostního vyhodnocení byl rozborový seminář fotografií, které byly do soutěže zaslány, a beseda s předsedou poroty Dušanem Veselým.

VÝSTAVNÍ KOLEKCE 1. část

2. část

Galerie Na Hradě 20. listopadu 2014 - 12. ledna 2015 (budova knihovny Lékařské fakulty UK) Na Hradě 91/3, Hradec Králové Otevřeno: pondělí - pátek: 8 - 18 hodin

INFORMAČNÍ CENTRUM 1. - 30. listopadu 2014 Gočárova třída 1225 Hradec Králové Otevřeno: pondělí - pátek: 8 - 17.30 hodin

POROTA UDĚLILA: Cena VSVF Hradec Králové:

Cena FOMA spol. s r. o. Hradec Králové

Ladislav Čech, Klatovy snímek Kde jsou vajíčka? Radovan Daněk, Vsetín seriál Noci mystické 3, 4, 5, 6, 7, 9 Kateřina Göttlichová, Praha seriál Mosty 2, 3, 4 Jiří Kroul, Slavětín nad Metují snímky Rodinné album - portréty 1, 2 Milan Křiček, Pardubice seriál Obrazy města Martin Lukeš, Praha seriál Movember Kamila Olševičová, Hrad. Králové seriál Gentlemani 1, 2, 3 Eliška Rafajová, Třebotov snímek Na ulici 1

Petr Jílek, Beroun snímek Black & light Martin Lukeš, Praha snímek Zavírací den v Národním muzeu Kateřina Šušlíková, Mohelnice seriál Stáří 5, 7, 8

(Volné Sdružení Východočeských Fotografů)

Cena FOMEI a. s. Hradec Králové Jan Bauerová, Hradec Králové seriál Pěšky / On foot Aleš Kolomazník, Jihlava seriál fotografií 1, 2, 3, 4, 5 ,6 Libor Němec, Pardubice seriál Autopruhy

Cena časopisu FotoVideo Eva Stanovská, Dřenice seriál Etudy z velkého města 1, 3, 4, 5, 7 Čestné uznání Jindřich Beneš, Svitavy snímky V sadě a Okno Hynek Gazsi, Litoměřice snímek Podchod Jiří Kroul, Slavětín nad Metují seriál Rodinné album Věra Machková, Hrádek n/Nisou snímek Lunety Renáta Molová, Praha snímek Culiciade blues Luboš Víteček, Rychnov n/Kn. snímek Ošlehaný větry Luboš Víteček, Rychnov n/Kn. seriál Sen o …

9

SOUTĚŽE


SOUTĚŽE

PREMIÉRA 2014

CENA VSVF VOLNÉ SDRUŽENÍ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ

KATEŘINA GÖTTLICHOVÁ, Praha, „Mosty 1,2,3“

LADISLAV ČECH, Klatovy „Kde jsou vajíčka?“ MILAN KŘIČEK, Pardubice „Obrazy města“

JIŘÍ KROUL, Slavětín n/Metují „Rodinné album - portréty 1,2“

10

ELIŠKA RAFAJOVÁ, Třebotov „Na ulici“

RADOVAN DANĚK, Vsetín, „Noci mystické 3, 4, 5, 6, 7, 9“

MARTIN LUKEŠ, Praha, „Movember“

KAMILA OLŠEVIČOVÁ, Hradec Králové, „Gentlemani 1, 2, 3“

11

SOUTĚŽE


SOUTĚŽE

PREMIÉRA 2014

CENA FOMA

Bohemia spol. s r.o. Hradec Králové

PETR JÍLEK, Beroun „Black & light“

MARTIN LUKEŠ, Praha „Zavírací den v Národním muzeu“

KATEŘINA ŠUŠLÍKOVÁ, Mohelnice „Stáří 5, 7, 8“

12

CENA FOMEI a.s. Hradec Králové

JANA BAUEROVÁ, Hradec Králové „Pěšky / On foot“

LIBOR NĚMEC, Pardubice „Autopruhy“

ALEŠ KOLOMAZNÍK, Jihlava, soubor fotografií 1, 2, 3, 4, 5, 6

13

SOUTĚŽE


SOUTĚŽE

PREMIÉRA 2014 časopisu

CENA FOTOVIDEO EVA STANOVSKÁ, Dřenice, „Etudy z velkého města“ 1, 3, 4, 5, 7

ČESTNÉ UZNÁNÍ JINDŘICH BENEŠ, Svitavy „V sadě“, „Okno“

14

HYNEK GAZSI, Litoměřice „Podchod“

ČESTNÉ UZNÁNÍ

SOUTĚŽE


JIŘÍ KROUL, Slavětín n/Metují, „Rodinné album“

LUBOŠ VÍTEČEK, Rychnov n/Kněžnou „Ošlehaný větry“, „Sen o...“

VĚRA MACHKOVÁ, Hrádek n/Nisou „Lunety“

15

SOUTĚŽE

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Národní soutěž a výstava amatérské fotografie SVITAVY 2015 35. ročník Z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury ČR pořádají NIPOS-ARTAMA a Středisko kulturních služeb města Svitavy za spolupráce Městského muzea a galerie ve Svitavách, Svazu českých fotografů, Impulsu Hradec Králové, centra podpory uměleckých aktivit a Společnosti přátel fotografie. I. CHARAKTERISTIKA A POSLÁNÍ SOUTĚŽE Posláním soutěže je konfrontace tvorby fotografů, kteří nejsou na své tvorbě existenčně závislí. Národní soutěž a následné výstavy mají za úkol nejen představit to nejlepší, co se v posledním období zrodilo na celostátní úrovni, ale také na základě porovnání jednotlivých snímků a hodnocení poroty napomoci k dalšímu uměleckému růstu amatérské fotografie. II. PODMÍNKY SOUTĚŽE 1. Zúčastnit se může každý fotograf, občan České republiky nebo cizinec mající Premiéra 2014

Zuzana Capoušková, Pardubice, „21. století“

16

Premiéra 2014

Filip Molčányi, Praha, „Klid u jezera“

povolení k pobytu, který se považuje za amatéra. 2. Do soutěže je možno zasílat fotografie černobílé i barevné, zásadně neadjustované a nepaspartované (to znamená nepodlepené, nerámované, nezalaminované). Fotografie nemají být starší než 2 roky. 3. Soutěž je vyhlášena pro jednotlivce (kategorie A) a kolektivy (kategorie B) Kategorie A: A01: pro autory do 21 let – volné téma – přímá fotografie zachycující realitu (bez ohledu na techniku záznamu) A02: pro autory do 21 let – téma „Experiment“ – fotografie jako fikce (bez ohledu na to, jestli bylo k montáži použito techniky digitální nebo analogové či kombinace obou těchto technologií) A1: pro autory bez rozdílu věku – volné téma – přímá fotografie zachycující realitu (bez ohledu na techniku záznamu) A2: pro autory bez rozdílu věku – téma experiment – fotografie jako fikce (bez

ohledu na to, jestli bylo k montáži použito techniky digitální nebo analogové či kombinace obou těchto technologií) Kategorie B: kolektivy Pro rok 2015 je jednotné téma „Voda“ určeno pouze pro soutěž kolektivů. 4. Autor může soutěž obeslat nejvýše pěti jednotlivými fotografiemi v každé kategorii. Seriál do pěti snímků se počítá jako jedna fotografie. Kolektiv může zaslat nejvýše 15 snímků, z toho od jednoho autora maximálně tři práce. Každý autor může soutěžit jako jednotlivec i jako člen kolektivu, nikoliv však stejnými pracemi. Kolektiv zvolí k obeslání soutěže jednotnou velikost fotografií. Do soutěže jsou přijímány fotografie od formátu 20 x 30 do formátu 40 x 50 cm. 5. Každá fotografie musí být označena na zadní straně v pravém rohu dole názvem snímku (u seriálu i pořadovým číslem), jménem, příjmením autora a adresou, na zadní straně v levém horním rohu uvedením kategorie, u kolektivů

cena ředitele SKS Svitavy, cena FOMA Bohemia za nejlepší černobílou fotografii, cena SČF – vzpomínka na prof. Ludvíka Barana, cena Impuls Hradec Králové, cena časopisu FOTO, cena ředitelky Městského muzea a galerie Svitavy Ocenění autoři obdrží diplom a plaketu, popřípadě věcné ceny sponzorů soutěže.

Premiéra 2014

Petr Jílek, Beroun, „Kouzelný les“

plným názvem klubu či skupiny a jménem a adresou autora. Na zadní straně je třeba uvést u kategorie A datum (rok vzniku snímku) a věk autora. K soutěžní fotografii nebo seriálu, které jsou zpracovány digitálně, přiloží autor CD s fotografiemi. 6. Soutěžní zásilka pro kategorie A1, A2, mimořádnou soutěžní kategorii a kategorii B musí obsahovat přihlášku a účastnický poplatek ve výši 150 Kč. Zásilky bez vyplněné přihlášky nebo bez účastnického poplatku nebudou do soutěže přijaty a autor si je může vyzvednout pouze osobně. Přihlášku spolu s fotografiemi a účastnickým poplatkem zašlete na adresu: Středisko kulturních služeb Svitavy, Dagmar Schulzová, Wolkerova alej 92/18, 568 02 Svitavy. Pořadatel nepřejímá zodpovědnost za poškození fotografií při poštovní přepravě. Pečlivé zabalení je záležitostí každého autora. 7. Fotografie nesplňující podmínky v bodech 4–6 nebudou do soutěže přijaty. 8. Porota vybere z přijatých fotografií mimo oceněných ještě další, které budou spolu s oceněnými vystaveny u příležitosti vyhlášení výsledků soutěže ve Svitavách. O této skutečnosti budou autoři informováni. Výstava bude reprízována v dalších městech. Fotografie

z výstavní kolekce (mimo oceněných) budou autorům vráceny po skončení těchto výstav, nejpozději v květnu 2016. 9. Porota má právo vyjmout z cyklu nebo seriálu jednotlivé fotografie a hodnotit je jako samostatné snímky. 10. Oceněné fotografie budou předány do Sbírky české fotografie SČF se zachováním autorských práv. 11. Pořadatel si vyhrazuje právo použít oceněné a vystavené fotografie pro propagaci akce, a to i v budoucnu bez nároků na honorář, při zachování autorských práv. III. HODNOCENÍ Hodnocení snímků národní soutěže provede odborná porota jmenovaná NIPOS -ARTAMA. Předsedou poroty bude doc. Josef Ptáček. Hodnotícím kritériem je výtvarná, myšlenková a technická kvalita snímků. V každé kategorii porota ocení fotografie umístěné na prvních třech místech. Dále může udělit maximálně dvě čestná uznání v každé kategorii. Všechny vítězné fotografie budou zveřejněny v reprezentativním katalogu výstavy a na doprovodném CD. Mimo tyto ceny mohou být bez ohledu na kategorie udělována tato ocenění: cena nakladatelství Zoner Press, cena starosty města Svitavy,

IV. KALENDÁŘ SOUTĚŽE Jmenování poroty: do 1. března 2015 Příjem fotografií: do 19. března 2015 Zasedání poroty: do 6. dubna 2015 Slavnostní předání cen soutěže a zahájení výstavy: 16. května 2015 Trvání výstavy v Městském muzeu a galerii ve Svitavách: 16. 5. - 14. 6. 2015 Obeslání soutěže je výrazem souhlasu s jejími podmínkami. Kontaktní adresy: NIPOS-ARTAMA, Milan Sedláček, tel. 736 704 228, e-mail: sedlacek@ nipos-mk.cz, www.nipos-mk.cz, Středisko kulturních služeb Svitavy, Dagmar Schulzová, Wolkerova alej 92/18, 568 02 Svitavy, tel. 461 535 220, e-mail [email protected] Svaz českých fotografů, e-mail [email protected] , www.scf.cz www.fotonarodni.cz Zpracoval Milan Sedláček NIPOS-ARTAMA, září 2014 Premiéra 2014

Romana Brůhová, Klatovy, „Chlapec a příboj“

17

SOUTĚŽE


OSOBNOSTI

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ CENA MINISTERSTVA KULTURY za neprofesionální umění v oblasti audiovizuálních a výtvarných aktivit a za celoživotní činnost v oblasti amatérské fotografie

MVDr. Rudolf Němeček narozen 25. 3. 1949 v Novém Městě nad Metují

Ocenění při zahájení národní přehlídky dostávali nejen amatérští fotografové, účastníci soutěže, ale jedno si převzal také Rudolf Němeček z Nového Města nad Metují. Je to také fotograf – tvůrce, ale především organizátor, člen poroty i kurátor. Bez takových lidí, jako je on, by amatérská fotografie patrně nevzkvétala. Za celoživotní činnost v amatérské fotografii získal cenu Ministerstva kultury České republiky za neprofesionální umění v oblasti audiovizuálních a výtvarných aktivit. Když se řekne Rudolf Němeček, mnohému fotografovi, ať amatérovi, či profesionálovi, se okamžitě vybaví člověk, který nejenže výborně fotografuje a svými fotografiemi reprezentuje českou amatérskou fotografii i za hranicemi naší republiky, ale především organizátor a kurátor výstav, or-

18

ganizátor vzdělávacích workshopů, soutěží, fundovaný teoretik a lektor v oblasti fotografie. Každý, kdo ho jen trochu zná, si vybaví člověka, který celý život ve svém volném čase předává své znalosti generacím fotografů. V roce 1974 absolvoval Vysokou školu veterinární v Brně. Po roční vojenské prezenční službě v roce 1975 nastoupil do zaměstnání ve státní správě, kde pracuje doposud. S fotografií se Rudolf Němeček seznámil v padesátých a šedesátých letech minulého století, kdy se začal intenzivně věnovat černobílé, později i barevné fotografii. Experimentoval s procesem zhotovování barevných fotografií z diapozitivů. V sedmdesátých letech absolvoval Lidovou konzervatoř v Hradci Králové, obor výtvarná fotografie, pod vedením prof. Jána Šmoka. Fotografické

vzdělání si dále doplnil na Institutu výtvarné fotografie v Olomouci pod vedením prof. K. O. Hrubého. V osmdesátých letech absolvoval dvouletý Kurz lektorů a poradců v Praze a Solenicích, který vedli významní čeští fotografové a pedagogové (např. prof. Ján Šmok, Ing. Petr Tausk a akademický malíř Dr. Miroslav Řehák CSc.). Jeho celoživotní činnost pro amatérskou fotografii lze rozdělit do několika částí: Podíl na rozvoji amatérské fotografie Jeho stěžejní činnost pro amatérskou fotografii je hlavně v Královéhradeckém kraji. V roce 1974 byl zvolen předsedou fotoklubu Nové Město nad Metují a jako jeho předseda působí doposud,

což znamená dlouhých čtyřicet let. Jako předseda nejenže navázal na klubovou výstavní činnost, ale začal i organizovat okresní fotografickou soutěž, která později přerostla v přehlídku amatérské fotografie s názvem Fotografie, které se účastní fotografové z celé ČR. Přehlídka Fotografie 2013 měla letos svůj 39. ročník. Členy fotoklubu zapojil do soutěže fotoklubů – Ratibořického mapového okruhu. Před rokem 1989 bylo donátorem kulturních aktivit regionu Okresní kulturní středisko v Náchodě, kde působily poradní sbory pro různé umělecké aktivity. Členem poradního sboru pro fotografii se v osmdesátých letech stává právě MVDr. Rudolf Němeček. Zde začal organizovat přehlídku fotografií autorů z České republiky, semináře, kolokvia, vzdělávací akce, setkání fotografů s předními lektory a fotografy a také Ratibořický mapový okruh, jehož 42. ročníku se v roce 2013 zúčastnilo 19 fotoklubů (dosud největší počet fotoklubů v historii RMO) a jeden z nich dokonce

z Polska. V roce 1982 byl zvolen předsedou poradního sboru pro fotografii okresu Náchod. Díky velké aktivitě v regionu Náchod byl záhy zvolen do odborné rady při Krajském kulturním středisku v Hradci Králové. Po roce 1989 bylo OKS zrušeno a Rudolf Němeček inicioval, aby poradní sbor pro fotografii nepřestával pracovat. Založil Sekci fotografů regionu Náchod, která pracuje dosud, a hned od začátku se stal jejím předsedou. Po roce 1989, po zrušení většiny kulturních zařízení, která odborně a metodicky pomáhala všem amatérům a zájemcům o umění, poptávka po vzdělávání a zdokonalování mezi lidmi neustala. To byl také důvod, proč ve východních Čechách v roce 1996 vzniklo Volné sdružení východočeských fotografů (VSVF), jenž pomáhá nejen začínajícím, ale i zkušeným fotografům svou metodickou a odbornou činností. Ta probíhá formou jednorázových seminářů a besed či dlouhodobých dílen vedených profesionálními fotografy nebo

vysoce kvalifikovanými amatéry, a to pro zájemce z celé ČR. Pořádá autorské i kolektivní výstavy, fotografickou soutěž Premiéra (v roce 2013 se uskutečnil již 24. ročník), Salon východočeské fotografie (je to reprezentativní přehlídka poskytující souhrnný přehled tvorby východočeských fotografů za tříleté období; v roce 2014 proběhne již 4. Salon východočeské fotografie), vydává zpravodaj Fotoimpuls, ve kterém informuje o fotografickém dění v regionu. VSVF se rozhodlo zmapovat historii amatérské fotografie ve východních Čechách a začalo vydávat listy Encyklopedie východočeské fotografie. Rudolf Němeček stál u zrodu VSVF a hned na 1. valné hromadě v roce 1996 byl zvolen do jeho rady, kde dosud působí jako místopředseda. Lektorská činnost Mimo kmenový fotoklub Nové Město nad Metují začal pracovat s mladými začínajícími fotografy a lektorsky se ujal vedení Fotoklubu mladých při učňovské škole hodinářské v Novém Městě nad

19

OSOBNOSTI


OSOBNOSTI


Metují. V současné době již několik let vede fotografické dílny pro studenty na Náchodské Prima sezóně. Mezinárodní činnost na poli amatérské fotografie Otevřením hranic se rozšířily i možnosti spolupráce s fotografy ze sousedního Polska. Ve spolupráci s prof. Jerzy Olekem z Wrocławi vznikly společné česko-polské fotografické projekty, jako například „Vidění kamene“, „Pixeland“, „Vidět sebe“, „Tvář kosmu“, „Labyrint“. Ve spolupráci v Boguslavem Michnikem, ředitelem Osrodku kultury v Klodzku, realizoval a doposud realizuje Rudolf Němeček výměnné česko-polské fotografické výstavy. Fotografická soutěž Ratibořický mapový okruh se v této době rozšířila o polský fotoklub, který se pravidelně účastní

20

s fotografií“ pod lektorským vedením prof. Ludvíka Barana a prof. Jerzyho Oleka, na která přijížděli fotografové z celé ČR i Polska. Kurátor výstav Rudolf Němeček aktivně spolupracuje na mezinárodních fotografických výstavách. Například fotografický projekt „Vidět sebe“, který začínal výstavou v Novém Městě nad Metují, byl dále vystaven v SRN, Španělsku, Maďarku, Rumunsku a Mexiku. Na začátku tohoto století podnítil vznik fotografického uskupení „Skupina 5+1“ (pět českých fotografů a jeden fotograf z Polska), které pořádá výstavy svých fotografií na jednotné téma. Zde působí nejen jako kurátor výstav, ale hlavně jako aktivní autor a fotograf.

až do dnešní doby. Všech těchto projektů se Rudolf Němeček účastní nejen jako organizátor, ale také jako autor. Inicioval také v roce 1990 česko-polské fotografické léto. Jedná se o řadu každoročních fotografických výstav jak individuálních, tak i kolektivních, a to jak v České republice, tak i v Polsku. Součástí jsou i vzdělávací akce pro nejširší veřejnost. V rámci česko-polského léta organizuje přednášky, semináře a kolokvia s teoretiky fotografie i se zkušenými fotografy, např. Jánem Šmokem, Ludvíkem Baranem, Tarasem Kuščynským, Miroslavem Stiborem, Jiřím Havlem, Janem Šibíkem, Luďkem Vojtěchovským a Ivanou Lukavskou. Tento projekt se neustále těší velkému zájmu nejen mezi fotografy. Dále Rudolf Němeček 14 let organizoval každoroční „Setkání

Porotce soutěží Stal se členem několika porot fotografických soutěží - např. Národní soutěže amatérské fotografie, kterou každoročně pořádá NIPOS Artama Praha. Aktivně pracuje v radě pro fotografii při NIPOS Artama Praha. Je členem porot v oborech zájmových uměleckých aktivit při Ministerstvu kultury České republiky. Fotograf Rudolf Němeček celý život zasvětil fotografii. Jeho fotografie mohli zhlédnout diváci nejen v naší republice, ale i daleko za hranicemi. Přehled autorských výstav: Sen o duši přírody: Nové Město nad Metují Otevřená výzva tvůrcům graffiti: Jičín, Náchod, Hilden v SRN Metuje: Hilden v SRN (společně vystavoval i Ladislav Hartman soubor fotografií Paraplegici) Sen o duši stromů: Klodzko v Polsku (společně s Ivou Pavlátovou, která představila soubor fotografií Fragmenty města)

Tušení: Dobruška Pousmání: Nové Město nad Metují Symfonie přírody: Nové Město nad Metují na zámku Bartoň-Dobenín Zastavený svět: Kladno (Malá galerie České spořitelny) Hradec Králové, Duszniky Zdrój v Polsku Jak jsem potkal život: Nové Město nad Metují (galerie Zázvorka), Chlumec nad Cidlinou Příroda sochař: Nové Město nad Metují Jací jsme, tací jsme: Slubice v Polsku (galerie Okno), Klodzko v Polsku, Pardubcie (Galerie G+M foto) Obliza...nasze, wasze, ich: Slubice v Polsku (galerie Okno) Vztahy: Turnov (galerie Safír) Pozvání na RUM aneb rozhodně umění měnit: Nové Město nad Metují (galerie Pavel Kleprlík) Metuje a Rapsodie v modré: Náchod, Duzsniky Zdrój v Polsku Ex libris vandalů: Nové Město nad Metují, Český Krumlov Nové Město nad Metují: Nové Město nad Metují (výstavní sál U hasičů), textem doprovodil prof. Jan Juránek Symplex-komplex: Klodzko a Wrocław v Polsku, Lyon ve Francii, Štrasburk v SRN a Nové Město nad Metují v ČR Vidění kamene: Náchod Vidět sebe: Berlín v SRN, Salamanka ve Španělsku, Cluj v Rumunsku, Kaposvár v Maďarsku, Mexiko a Nové Město nad Metují Pixeland: Nové Město nad Metují a Klodzko v Polsku

Variace na téma okna v labyrintu: Frankfurt nad Odrou v SRN (společně se Skupinou 5+1) Reflexe: Nové Město nad Metují Volné téma: Ústí nad Orlicí, Nové Město nad Metují, Lanškroun, Moravská Třebová (společně se Skupinou 5+1) Bez hranic: Slubice a Klodzko v Polsku Maximální fotografie: Rudoltice u Lanškrouna, Klodzko v Polsku Labyrint: Slubice a Klodzko v Polsku, Frankfurt nad Odrou v SRN Každoroční účastník pravidelných výstav: Náchodský výtvarný podzim: Galerie Náchod Výstavy fotografií členů Fotoklubu Nové Město nad Metují o.s. Poznávání Přehlídka fotografií FOTOGRAFIE pořádaná střídavě v Náchodě, Broumově, Polici nad Metují, Jaroměři a Hronově.

pro lidské vztahy, pro naplnění myšlenek pokroku nejen v technice, ale především v kultuře, kde je tento úkol mnohem těžší. Rudolf Němeček je jedním z mála těch, kteří pomáhají při pochopení obrazového média, jakým bezesporu fotografie je. Ukazuje fotografii jako plnohodnotnou výtvarnou disciplínu, jež dokáže svými výtvarnými a uměleckými kvalitami obstát vedle tradičních forem umění, a tak přispět k všeobecnému kulturnímu vnímání lidí. Pan Rudolf Němeček zejména svým příspěvkem k rozvoji amatérské fotografie na klubové nebo celostátní úrovni patří k těm, jejichž zásluhou má amatérská fotografie v České republice velmi vysokou úroveň. Jeho ocenění, i s ohledem na jubileum, které v roce 2014 oslaví, bude nejenom oceněním jeho práce, ale i impulsem pro další dobrovolné pracovníky v oboru fotografie.

Zastoupení v mnoha kolektivních výstavách Diafony: Životní vyznání řezníka Halíka, Metuje, Prosba lesa, Ex libris vandalů Rudolf Němeček pravidelně publikuje články ve zpravodaji východočeských fotografů Fotoimpuls, v regionálním tisku a píše úvodníky k fotografickým výstavám. Jak je výše uvedeno, velkým celoživotním koníčkem MVDr. Rudolfa Němečka byla a je amatérská fotografie, které věnuje všechen volný čas, a to nejen jako tvůrce, ale hlavně jako organizátor, lektor a porotce. Je to velká služba pro množství lidí, kterým přiblížil a ukázal hodnoty vizuální kultury a jejího významu

21

OSOBNOSTI


KDE FOTÍM JÁ


Kde fotografuje pardubická Alfa

Eva Stanovská, Brno - Cejl

O fotografii se lépe mluví, než běhá s fotoaparátem v terénu. Jak krásné jsou hovory o fototechnice v teple restaurace… Náš fotoklub Alfa se „fotolenosti“ snaží alespoň trochu čelit. Jednou, dvakrát ročně vyrážíme na celodenní fotografickou výpravu. Protože máme všichni rádi městskou fotografii, míří naše výpravy vždy do nějakého českého či moravského města. Navštívili jsme například Blatnou, Písek, Prahu, Olomouc, Ostravu. A protože jsme romantici, dopravním prostředkem jsou převážně mašinky. Nejvíce nás zatím zaujala Ostrava. Je to fotogenické město. Co si budeme povídat, rakouské Tyrolsko je dokonalé a krásné pro oko, ale pro fotografa nuda. Nablýskané domečky jsou dobré pro život, možná do barevného do kalendáře, ale co s tím na fotografii, která má být pokusem o umění? Zato syrová Ostrava, to

22

bylo něco. Zejména Dolní Vítkovice, které jsou industriálním muzeem, ukázkou skvěle vymyšlené moderní architektury a hlavně dobrého využití areálu. Ta spousta železa se na fotografii vyjímala docela dobře. Cílem letošní výpravy bylo Brno. Z Pardubic je to vlakem kousek a krásnou krajinou. Počasí nám přálo, tlak, teplota a i rosný bod dobrý, dokonce i sví-

Libor Němec, Brno

tilo sluníčko, což je pro fotografa moc důležité, bohužel ale neovlivnitelné. Než jsme probrali poslední výkřiky fotografické techniky, byli jsme na brněnském nádraží. Sedm turistů dokáže za den přejít tisícimetrové pohoří a urazit dálku několika desítek kilometrů. Sedm fotografů ve stejném čase tak tak zvládne projít centrum Brna a dvě přilehlé ulice. „Č e k e j t e e e… nutně potřebuji, aby prošla dáma v červených lodičkách… a nejlépe se žlutým kulichem!“ Znáte to… Brno je příjemné město, testované restaurace také nezklamaly. Uvědomuji si, že zamýšlené povídání o naší návštěvě Brna je trochu statické. Není o čem psát, daleko od centra jsme nedorazili, nejdále do ulice Cejl, která se ukázala být svéráznou periferií. Líbila se nám asi nejvíc. Raději se podívejte na fotografie. My se zatím budeme těšit na jaro a přemýšlet, které další město nás láká. Eva Stanovská

KDE FOTÍM JÁ? Ptáte se, kde fotím? Jednoduchá odpověď. Všude. Neboť všude je něco k vidění, zaznamenání, přenesení do obrazu. Já vás však nabádám - ptejte se, kde tvořím, neboť tvorba je smysluplné vytváření něčeho nového, hledání neotřelého, přinášení čehosi zajímavého. A na otázku odpovídám: v řece Metuji i podél ní. Ano, chcete-li se obrazově vyjádřit, najít záběr, který zaujme, pak musíte cítit proud vody, vnímat její chlad, musíte se nechat oblažovat vodníkovými řasami (lakušníkem vzplývavým). Nezbývá než v letní čas vyzout boty a brodit se řekou a čekat na světlo nebo soumrak, na déšť či sluneční záři, v zimě pak na ledové kry či třpyt sněhových vloček. Řeka se mění a já tvrdím, že se najednou nedá vyfotografovat, protože se co chvíli proměňuje a poodhaluje svoji krásu postupně. Můj učitel v rybářském kroužku, pan Viktor Vichta, vášnivý rybář, chodil k řece Metuji téměř denně. S rybářským prutem, návnadou, ruksakem. Mnohdy nepřinesl žádný úlovek. Jednou však místo ryby přinesl na lístku napsáno: „Je bezradná jako dítě, které neví kudy je cesta domů, proplétá se houštinami a hned zas sobě hoví, blouděním šťastná, zmátlá vrávoráním, Metuje teskná ve svitu ranním, vzdálená řeka dětství mého. A vždy k půlnoci, když neusínám, myslím jen na ni, na hudbu jejích splavů. A ona, přítomna svou vlnou jako dlaní mi sjíždí po spáncích a hladí horkou hlavu. A přemítám tak o věčnosti její, o marném zápase o šťastné beznaději, o její touze splynout, proudit a žít!

V ten okamžik již vím, že ráno zas budu moci vyslovit tobě Metuje a životu svoje ano.“ A já začal řeku Metuji vnímat jinak ve snaze navázat na slova básně obrazem; vznikly cykly fotografií „Metuje“ a „Také příroda má své sny“. Ptáte se na techniku? Ano, přešel jsem na digitální zpracování obrazu a podotýkám, že jako poslední ve fotoklubu; i tehdy sedmdesátiletý člen našeho fotoklubu, můj přítel Zdeněk Barták, mě předběhl a s digitální technologií začal dřív než já. Ale pozor, já v počítači udělám maximálně výřez, ztmavení či zesvětlení obrazu, vše ostatní dělám před kamerou. Hledám světlo, stíny, odrazy, zrcadlení, barevné posuny. Příroda sama nabízí barevné kreace, stačí jen jít a dívat se a čekat. Pravdou je, že si musíte přivstat nebo zmoknout nebo se potit. A také se nesmíte nechat odradit. Rybářů, kteří muškaří na pstruhové vodě, si lidé nevšímají. Stojíte-li ovšem se stativem v řece a chystáte záběr, tak se kolemjdoucí zastavují, dívají se, co tam děláte, možná si klepou i na hlavu. Mohu konstatovat, že na mne nepokřikovali, co si však mysleli? Také se domnívám, že v životě není mnoho humoru. Zjistil jsem, že fotografovat humor je jeden z obtížnějších žánrů. Prakticky jsme to vyzkoušeli, když několik roků probíhala v rámci filmového festivalu „Novoměstský hrnec smíchu“ i fotografická soutěž „Doušek smíchu“. Zájem autorů postupně opadal, až byla fotografická soutěž zrušena. A tak se o humor pokouším a z míst, kde fotím, vznikají moje PF. A jak vznikají? Předně vnímám, jaké je aktuální téma v eko-

KDE FOTÍM JÁ


nomice, politice, vztazích mezi lidmi. Poté zalovím v archivu, vyberu vhodný záběr a vymyslím slogan. Někdy i obráceně, napíši slogan a následně zvětšuji. A jak budou vznikat další PF? Velmi těžko, neboť lidi, které v dobrém úmyslu fotografuji, mnohdy ani neznám. Na mých cestách mi žádný dědeček, babka ani pes nepodepisují doklad, že je mohu zveřejnit. Pozor, i pes začíná mít svá práva a až si majitel( -ka) vzpomene, že její pes je na obraze zneuctěn, pak běda mi… „Lidé ve své přirozenosti“ je vděčné téma, neboť musíte být s nimi, rozmlouvat, vnímat je i chápat a přitom fotografovat. Tak rozšiřuji cyklus fotografií na téma „Jak jsem potkal život“, kde ožívají domácí zabíjačky, draní peří či klasická senoseč. Člověka, jeho činnosti, práci a um zachycuji v cyklu „Ruka dělá to, co cítí srdce“. Nevím, je-li čas, abych dával rady, jednu však přece dám. Mít otevřené oči znamená vidět, mít otevřené srdce však znamená, že najdete to, co chcete fotografovat. Na otázky VSVF odpověděl: MVDr. Rudolf Němeček (*1949), absolvent Institutu výtvarné fotografie v Olomouci, Školy výtvarné fotografie v Hradci Králové a seminářů pro lektory a porotce v Solenicích. Vytváří fotografické cykly a účastní se i mezinárodních multimediálních projektů. Je členem Unie výtvarných umělců, Svazu českých fotografů, Volného sdružení východočeských fotografů, Sekce fotografů regionu a fotografického spolku Poznávání v Novém Městě nad Metují, kde žije. MVDr. Rudolf Němeček Kontakt: [email protected]

23

VÝSTAVY


Vzpomínka na Moravskou Třebovou

Již mnoho let jezdím v červnu do Moravské Třebové, abych zde zhlédl obrázky vystavované na festivalu fotografie. Je to již 14 let, co organizátor, galerista a fotograf Rudolf položil základy festivalu. Do roku 2010 ho organizoval Rudolf Zukal ve spolupráci s Kulturními službami města Moravská Třebová. Dnes festival organizují studenti a lidé, kteří projevují zájem o kulturní dění ve městě, ve spolupráci s Kulturními službami města Moravská Třebová. Změnou hlavního organizátora bylo dosaženo změny koncepce celé přehlídky. Dramaturgie přehlídky se zaměřila na jednu až tři hlavní výstavy, které jsou doplněny výstavami oslovených fotografů nebo fotografických skupin. Pro letošní rok byl hlavním „tahákem“ autor Ivan Pinkava, který přivezl velkoplošné fotografie námětů fotografovaných v ateliéru. Jeho pověst vynikajícího „osvětlovače“ fotografované scény mohu jen potvrdit. Doma mám Pinkavovy knihy, kde jsou fotografie představovány v malém rozměru, velký formát dodává fotografiím punc výjimečnosti. Prostota snímaných motivů nastoluje otázku: „Co je na světě vlastně důležité?“ Pohled na starou vanu, molitanovou matraci nebo kus deky mi potvrzuje odpověď, ke které jsem již dávno dospěl. Nejdůležitější je vnitřní klid a rovnováha člověka. Můžeme k ní dojít různými cestami, výsledkem by ale měl být životní postoj, který nás přenese přes veškeré radosti

24

i úskalí našich životů. Slyšel jsem krásné pojmenování takového stavu: „usebrání se“. U Pinkavových fotografií k takovému usebrání můžete dojít. Druhým výrazným autorem moravskotřebovské přehlídky byl Pavel Mára. Jeho HLAVY jsem viděl již mnohokrát, přesto jsem jimi opakovaně očarován. Obrazový minimalismus, práce s barvou i skupinové focení potvrzují kvalitu již ostříleného autora. Festival doplnilo mnoho fotografií autorů mně známých i neznámých. Skupina náchodských autorů s kolekcí fotografií zhotovených dírkovou komorou má stále co sdělovat. Je to skloubení návratu ke kořenům fotografie za použití moderní techniky. Přesto základ zůstává pevný. Na těchto fotografiích je opakovaně prokázáno, že technika nemůže nahradit oko. Pokud je oko dobré, jsou dobré i fotografie. Rudo Prekop přivezl studenty svého ateliéru fotografie, kde vyučuje. Co ještě napsat závěrem?

Festival má dobrou obrazovou kvalitu. Nabízí sice většinou známé autory a jejich již mnohde prezentované práce, zaměření se na prezentaci toho nejlepšího, co dnešní fotografie nabízí, je ale určitě na dobré cestě. Doplnění kolekcemi fotografií mladých autorů mělo na festival přivést nové fotografy. Přesto se setkání fotografií nějak vyčerpalo. Důvodem může být pestrost jiné nabídky k vyplnění volného času, možná periferie fotografického dění, možná nevhodný termín před koncem školního roku, možná hektika festivalu. Nevím, čím to je. Je ale jasné, že festivalu chybějí návštěvníci. Jsou pryč doby, kdy byly všechny tři ochozy zámku zaplněny fotografiemi. Pamatuji, že kdo přijel pozdě, těžko hledal místo, kam fotografie pověsit. Doba internetu, na kterém se denně objevují miliony obrázků, asi nenahrává tomuto stylu přehlídky. Opravdu nevím. Organizátorům přeji, ať je zájem o fotografii neopouští a ať vytrvají ve svém konání. Věřím, že se vrátí doba, kdy se fotografové rádi sejdou, aby se poznali navzájem. Aby věděli, kdo za obrázky na stěně „stojí“. Osobní setkání nic nenahradí. Chce to jen najít formu, která bude vyhovovat současnému rychlému životu. Fotografii a festivalu v Moravské Třebové zdar. Vladimír Skalický Lanškroun

Výstava FOTOGRAFIE 2014 diváky zaujala Jedna z akcí česko-polského fotografického léta, konaná s podporou Ministerstva kultury České republiky, je i přehlídka fotografické tvorby Fotografie 2014. Letošní kolekce vybraná polskými fotografy byla nejobsáhlejší. V prostorné výstavní síni Staré radnice v Broumově byly prezentovány nejen fotografie vyspělých autorů, ale i mladých adeptů ze základních škol. Návštěvníci výstavy měli možnost vyplnit anketní lístek a svým hlasem rozhodnout o vítězných fotografiích. Absolutně nejvíce hlasů získala fotografie „Tvář Indie 1“ Dagmar Dušánkové z Fotoklubu Broumov, na druhém místě byla fotografie „Pohled z Rýchor do Polska“ Jiřího Víta z Fotoklubu Nové Město nad Metují a třetí místo získal Petr Hacker ze stejného fotoklubu za snímek „Sestup“. V kategorii mladých autorů (do 18 let) získaly stejný počet bodů a obsadily tedy první dvě místa KaTváře Indie 1

VÝSTAVY


Sestup rolína Mlejnková za snímek „Hlohová víla“ a Lucie Sandtnerová za

K. Mlejnková, Hlohová víla

snímek „Vůně“, třetí místo získal Lukáš Hastrdlo za snímek „Skok do nebe“. Všichni jsou ze ZŠ Malecí, Nové Město nad Metují. Jménem svým i Sekce fotografů regionu Náchod vítězům blahopřeji. Ceny autorům věnovala FOMA BOHEMIA spol. s r. o. MVDr. Rudolf Němeček

Lukáš Hastrdlo, Skok do nebe

25

VÝSTAVY


FOTODEFILÉ neboli „přineste fotku“ popáté

Na počátku stálo nutkání srovnávat, nalézat podobnosti nebo naopak se inspirovat jiným pohledem. Toto vše může za zrod netypické fotografické přehlídky nazvané Fotodefilé, která vznikla v roce 2009 a koná se zpravidla jednou do roka pro obdobně naladěné. Její pravidla jsou ta nejjednodušší: přinést ve stanoveném termínu s sebou fotografii na předem dané téma. A ta jsou vždy rovnou dvě. Nejinak tomu bylo i při letošní přehlídce, která proběhla v sobotu 1. listopadu 2014 ve společenském sále Městské knihovny v Novém Městě nad Metují. Nelehkou hodnotitelskou práci na sebe již tradičně vzali profesionální fotografové Josef Moucha z Prahy a Ctibor Košťál z Trutnova. A jaká témata fotografové letos zpracovávali?

26

První bylo „Siluety“ a druhé „Z naší smečky“. Pro maximalisty ještě doplňkové “Siluety z naší smečky”. Z více jak padesáti přinesených fotografií bylo zřejmé, že ne všichni zpracovávali témata aktuálně. Zrod fotografií nebyl časově limitován. Někdo hrábnul do šuplíku a trefil se. Proč ale ne, když má kam hrábnout. Porotci předložené snímky rozdělili dle témat a pustili se do anonymního hodnocení. Každá fotografie byla hodnocena jak po stránce formální, výtvarné, tak i technické. Za nejlepší fotografii na téma Siluety byl vybrán téměř monochromatický snímek ze hry Kubb od půvabné Pavly Matějů,

téma druhé nejlépe zachytila mladičká Anežka Jiříčková. Zvítězily tedy ženy, mladé ženy. Vydržte! A pánové, vy se polepšete… Věřím, že se podvečer líbil nejen nám porotcům, ale všem zúčastněným a že se i přes pesimistické naznačení Petra Vlčka z pořadatelské firmy Atelier Duplex o možném ukončení této přehlídky příští rok sejdeme opět. Vždyť i další návštěvníci, kteří do konce roku 2014 zavítají do společenského sálu novoměstské městské knihovny, se mohou při zhlédnutí výstavy vytvořené z nejlepších fotografií uplynulých pěti ročníků přesvědčit, že by to byla velká škoda. Ctibor Košťál

Věrohodnost nevěrohodného a nevěrohodnost věrohodného Pravda o skutečnosti, se kterou se setkáváme, je dohoda lidské společnosti na tom, že ona skutečnost existuje, přetrvává, nemění se v čase, je všeobecně akceptována. Pravdivost obrazového sdělení nám předkládá autor a snaží se zobecnit snímanou skutečnost a obrazově tvrdit: Toto je pravda. Je to však pravda autora, jeho představ, jeho interpretace. Máme uvěřit jeho sdělení a přijmout věrohodnost jeho výroku, obrazu, informace. Člověk však pochybuje a klade si otázky. Proč se mi ten či onen obraz jeví nevěrohodný, proč mne evokuje k zamyšlení, proč mne pobuřuje, proč mne dráždí? Divák vidí něco, co není dle něho pravda, vidí něco, s čím se nemůže identifikovat. Reálná, zcela věrohodná věc se stává v rukou tvůrců nevěrohodná, transponována v jiné obrazové skutečnosti, a naopak ze zcela nereálných vizí vzniká věrohodný obraz. Petr Šulc k problému věrohodnosti říká: „Celé bytí, vše kolem nás a vlastně i my sami jsme stále více na hranici věrohodnosti. Virtuální realita často předčí skutečnost, fikce převládá nad realitou.“ Pavel Rejtar se dívá jinak a říká: „V každé fotografii je pochybnost a zároveň možnost možného – jež vyobrazují hranice mezi skutečností a fantazií. Je v nich zároveň věrohodné podobenství krajin našich událostí.“ Petr Balíček se naplno rozhlíží a říká: „Poutavé,

Petr Šulc hravé, často až vzrušující mikrosvěty jsou kolem nás. Snad na každém kroku. Jsou ve struktuře dřeva, v omítkách, ledu, kamení, skle, v puklinách čehokoliv. Hledat, zkoumat, objevovat – to jsou základní lidské vlastnosti a potřeby, které dělají člověka člověkem a jsou podmínkou jeho existence a evoluce. Ale také neodmyslitelně patří do dětské a dospělé hry a zábavy, jsou zdrojem potěšení, radosti, libida.“ A co je věrohodné? Měření energetickotepelného potenciálu lidské bytosti jednoho autora či pohádkové vize

a hry se sny jiného autora? Jsou to města zalitá barevnou pestrostí, přelidněná, přetechnizovaná a v obrazovém pojetí rozostřená? Anebo jsou tyto obrazy nevěrohodné? Odpověď hledejme sami v sobě při pohledu na jednotlivé fotografie vystavujících autorů. Z České republiky se k tématu obrazově vyjádřili: Petr Balíček, Jiřina Hankeová, Jaroslav Malík, Petr Moško, Rudolf Němeček, Pavel Rejtar, Zdeněk Stuchlík a Petr Šulc. Ve dnech 24. – 26. 10. 2014 proběhla ve Slubici (Polsko) a Frankfurtu nad Odrou (SRN) multimediální výstava Labyrint 2014, jejíž téma – Hranice věrohodnosti – zadali prof. Jerzy Olek a Anna Panek Kusz.

VÝSTAVY


MVDr. Rudolf Němeček Petr Moško

27

VÝSTAVY


Setkání fotografie v Blatné

Je pátek 19. září 2014 a sedím v autě na cestě do Blatné. Cesta dlouhá přes 400 kilometrů ubíhá svěže. Už několik týdnů se těším na setkání s Kamilou Berndorfovou, která je duší a hlavní organizátorkou již devátého ročníku Blatenského fotofestivalu. Do Blatné přijíždím již za tmy. Zastavuji se u Kamily na čaj a po krátkém rozhovoru jdu instalovat své fotografie do „galerie“ na zámek. Jsem totiž jedním z vybraných autorů do „Otevřené scény“ festivalu. Téma letošního ročníku je POHYB. Spolu s jinými autory instalujeme své fotografie, které budou postupně představovány v sobotu a v neděli. V sobotu je sraz účastníků a návštěvníků festivalu v deset hodin u Kamily. Zdravím známé tváře, koukám po těch, které neznám. Kamila nás vítá a krátkou řečí festival zahajuje. Od této chvíle začíná „šňůra“ vernisáží, která končí v pozdních odpoledních hodinách. Na jednotlivých vernisážích představuje autor své fotografie, které korespondují se zvoleným tématem. Tak poznávám fotografie Jany Kupčákové a Soni Maletz, Barbory Knobové a Věry Menčíkové, které své fotografie vystavují v průjezdu domu čp. 6 a v místní kapli. Poté se přesouváme do muzea, kde si prohlédneme fotografie Romana Vondrouše. Známý pardubický fotograf se prezentuje kolekcí fotografií z prostředí koňských dostihů. Jeho fotografie jsou známé

28

všem milovníkům koní a jezdeckého sportu vůbec. Poté scházíme do sklepa, kde se nachází místní šatlava, která svému účelu sloužila ještě v době mezi světovými válkami. V jednotlivých kobkách jsou prezentovány fotografie z projektu On the Road skupiny soustředěné kolem Václava Němce. Autoři Jindřich Čermák, Petr Drábek, Marek Malůšek, Josef Moucha, Michal Popieluch a Martin Wágner fotografovali na svých cestách a fotografie vypovídají o jejich pocitech. Před obědem nás ještě čeká setkání s vínem a fotografiemi Jitky Krejčové a jejích přátel. Pozoruhodný dokument o cestě ženy upoutané na kolečkové křeslo a jejích přátel transsibiřskou magistrálou na Altaj. Po obědě se setkáváme u fotografií manželské dvojice Jiřiny a Jiřího Hankeových. Jiřího notoricky známé „Pohledy z JEHO okna“ jsou stále „koukavé“. Je zajímavé, jak se na fotografie z „nedávné“ minulosti dívají mladí, kteří dobu vzniku fotografií nezažili, a starší pamětníci. Osobně tuto kolekci hodnotím jako obrovský přínos české fotografii, která ukazuje, jaké TO bylo. Sobotní odpoledne pokračuje výstavou „Na východ od ráje“ a přednáškou fotografa Martina Wágnera, který dlouhodobě mapuje zemi sovětů po jejím rozpadu. Den zakončuje koncert akustické skupiny BraAgras, která nás doprovází po oba dny a zahajuje všechny výstavy.

V neděli od rána probíhají jednotlivé vernisáže výstav fotografů Josefa Benedikta, Ondřeje Fišera, Ivany Jašminské, Šárky Kímové, Pavla Koláře, Michaela Kommena, Matěje Nohy a Valentiny Sekalové. Mezi vystavujícími se prezentuji svou kolekcí vlakového hřbitova. Na otázky návštěvníků, proč na téma pohybu ukazuji odstavené vlaky, odpovídám: „V každém vagónu, v každé lokomotivě je zakódována rychlost, pohyb, dálky. A to jsem se snažil do fotografií dostat.“ V sérii vernisáží pokračuje Eliška Rafajová, Jan Vermouzek, Kateřina Vojtová, Lukáš Procházka a Radek Homola. Zakončení festivalu dovršila prezentace art filmové avantgardy Martina Čiháka a druhý koncert skupiny BraAgas. Jelikož jsem se účastnil již čtvrtého ročníku, mohu si dovolit hodnotit úroveň setkání fotografií vyspělých autorů s obrázky mladších autorů, kteří se na otevřené scéně postupně prezentují. Je příjemné, že spojením výstav se úroveň fotografií nijak nesnižuje, ale návštěvníkům nabízí možnost srovnání. Přeji Kamile a jejím kolegům hodně sil do ročníku desátého. Nechám se překvapit, zda bude poslední, nebo se překlopí do další dekády. Vladimír Skalický Lanškroun

Fotoklub MKS Nová Paka opět vystavoval...

V sobotu 31. května 2014 proběhla na zámku Sloupno nedaleko Nového Bydžova slavnostní vernisáž výstavy fotografií členů novopackého fotoklubu. Výstavu zahájil předseda klubu pan Miroslav Suchánek. V úvodu poděkoval zástupcům města Sloupna za možnost představení prací fotografů novobydžovskému regionu, a to v tak krásném prostředí, jakým zámecká budova je. Rovněž poděkoval i všem autorům a těm, kdo se na instalaci podíleli. O kulturní část vernisáže se postaral a na dudy zahrál Ing. Jan Šilhán. Objekt zámku, jak jsme se na vlastní oči přesvědčili, doznal od minula několika kvalitativních změn. Novotou doslova voní masivní zámecké dveře do zrekonstruovaných prostor, v přízemních místnostech byly položeny nové podlahy, opravené jsou omítky i malba, zrestaurovány byly zárubně. Dobový nábytek, portréty šlechtických vlastníků panství či

jejich sbírky, porcelán ani brnění tu však nenajdete. Obec Sloupno se rozhodla jít poněkud jiným směrem. Snaží se ze zámku učinit místo tepající životem a kulturou. Právě z těchto důvodů se tu střídají různorodé výstavy, koncerty, výtvarné dílny a nejrůznější slavnosti. Je to cesta do jisté míry oje-

dinělá, o to víc nám sympatičtější. Velmi si proto vážíme příležitosti opět se spolupodílet na této bohulibé činnosti a mít možnost oživit svými pracemi hlavní zámeckou chodbu a schodiště. Výstava se konala po celou dobu trvání zámecké sezóny. Na zámku se celému novobydžovskému regionu představili tito autoři: Jiří Albrecht, Jiří Čejka, Josef Festa, Lukáš Hejtman, Vladimír Herbrych, MUDr. Marian Jirásko, Jan Maglen, Jakub Müller, Zuzana Plecháčová, Miloš Pospíšil, Ing. Šárka Sedláčková, Miroslav Suchánek, Jiří Tejchman, Jaromír Tůma, Jiří Vagenknecht, Radek Valtera a František Vopršal. Vláďa Herbrych Premiéra 2014

Hana Michaličková, Hradec Králové, „Garáž“

29

VÝSTAVY


FOTOKLUBY

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ LEDNOVÁ VÝSTAVA FOTOKLUBU OMEGA

HRADEC KRÁLOVÉ

Dne 8. ledna 2014 proběhla vernisáž naší druhé společné fotografické výstavy. Výstava se, alespoň podle nás, vystavujících, nad očekávání vydařila, ale předcházelo jí mnoho práce, času a úsilí celé naší party zvané Omega. Jak vše začalo? Iniciátorem a hnacím motorem celé akce byl Jirka Cvrkal, jehož elán a nadšení nás všechny strhlo. Ve volných chvílích navštěvuje novou knihovnu, která vznikla rekonstrukcí staré továrny Vertex ve Wonkově ulici, a náhodou se dal do řeči s paní Svobodovou, která zde organizuje výstavy. Ochotně mu sdělila potřebné informace a rezervovala termín pro naši budoucí klubovou výstavu v galerii této nádherné budovy, přislíbila i stojany a panely, které knihovna vlastní. Zbývalo už se jen pustit do práce. Začalo navrhování a vybírání témat, množství a formát fotografií, sháněly se potřebné materiály pro instalaci výstavy. Petr Svoboda zajistil hudební doprovod – kytaristu Standu Štěpa a flétnistku Báru, kteří nám na vernisáži zahráli několik svých skla-

Bauer

30

deb, a všichni jsme se podíleli na přípravě občerstvení, které nakonec v dostatečné míře uspokojilo všechny přítomné. Výstava měla název „Město, ve kterém žijeme“. Záměrně nebyl jmenován Hradec Králové, protože někteří členové fotoklubu bydlí jinde a jejich fotografie jsou z míst jejich bydliště. Svými fotografiemi jsme se chtěli dotknout více oblastí. Nejen architektury a přírody, ale třeba také společenského a kulturního dění, pouliční, neboli street fotografie či fotografie jako akvarelu. Karel Bauer zde představil fotografie přírody prostupující městem, Jiří Cvrkal zase záběry z divadla a kouzelné odrazy na hladině Labe. Monika Ficková prezentovala různorodé snímky hradecké architektury a také atmosféru rockového festivalu na letišti. Miroslava Kinclerová, naše nejlepší krajinářka, vystavila zdařilé romantické záběry okolí svého bydliště a Kamila Klembaru zase zaujala městská zákoutí a atmosféra hradeckých ulic. Tomáš Kubelka vytvořil zajímavé sportovní záběry a také zátiší svého města na rozdíl od Zuzany Ortové, kte-

rá na svých fotografiích nechala promluvit slunce, jehož paprsky vytvářejí krásnou atmosféru naší krajiny. Modelky Pavla Režného zase krášlí naše ulice a Petru Soukeníkovi učarovalo Labe a jeho fotografie vystavil v infračerveném provedení, které zobrazuje v černobílé podobě. Petr Svoboda zde vystavoval krásné fotoakvarely a jako protipól také černobílý Hradec Králové. Marcelu Zuchovou zajímají místa málo vídaná, což jsou zákoutí a dvorečky a také street fotografie. Výstava trvala do konce ledna a už nyní máme v knihovně rezervován na příští rok březnový termín. A máme také vybrané téma, na které se začínáme průběžně připravovat. Petr Soukeník Omluva redakce: Omlouvám se fotoklubu Omega, že jejich informace o výstavě nebyla otištěna ve Fotoimpulsu č. 1 - 2/2014, ale zklamala technika, a článek se zatoulal v éteru e-mailových cest. Děkuji. Jana Neugebauerová

FOTOKLUB NOVÁ PAKA ZÁDUMČIVÉ KRUŠNOHOŘÍ Letošní volba místa konání Svatováclavského plenéru padla po určitém váhání na západní část Krušných hor. Před lety jsem tuto pohraniční oblast severních Čech zdolával na bicyklu a moc rád na to vzpomínám. Pro mé kolegy Mirka Suchánka a Jirku Tejchmana z novopackého fotoklubu to byla premiéra. „Svatý Václave,“ prosíme, „dopřej nám skvělé fotografické počasí!“ Tak a můžeme jet! I letos nás zlákaly k prvotní zastávce sakrální stavby na vrchu Ostré nad Úštěkem. Bohužel množství informačních tabulek s dokumenty o probíhajících opravách objektu tuto jinak zajímavou lokalitu fotograficky do jisté míry znehodnotilo. První, kdo nás v samotných Krušných horách vítal, byly mohutné rotující lopatky větrných elektráren, doprovázené přerývaným svistotem. Hned po nich i spoře oděné dámy, točící tentokrát ležérně kabelkami. Inu, E 55 je nedaleko. Vrcholové partie západní části Krušných hor jsou plné lesů, luk a potoků, z nichž se několik vlévá do vodní nádrže Přísečnice. Moderní plastika racčích křídel se u hráze krásně vyjímala na pozadí temných bouřkových mraků, valících se severočeskou uhelnou pánví. Ubytování na severním konci obce Kovářská, až na mizerně táhnoucí krbová kamna, patřilo k těm nejlepším, které jsme zažili. Mirek to vybral skvěle! Po obědě pozorujeme z čerstvě zmoklého auta výraznou duhu klenoucí se nad Měděncem. Zajímavé bylo i pobořené torzo vápenky se zbyt-

Jiří Tejchman ky původních šamotových vyzdívek. Neotřelý úhel záběru jsme tu však hledali marně. Víc štěstí na nás čekalo příští den na Božídarských rašeliništích. Když se mlžný závoj protrhal a do zlatistých trav zasvitlo nízké slunko, byla to krása. Ani oblast Mysliven nás nezklamala, ba právě naopak. Několik souší a bezlistých jeřábů na stráni spadající do mělkého údolí říčky Černé, která tu kouzelně meandruje, nás přímo vybízelo k opětovným návštěvám. Podobné to bylo v oblasti Rýžovny, kde se stráněmi „plazí“ kamenné náspy v doprovodu listnáčů, či temeno Bludné s krvavě zářícími jeřabinami. Další lokalitou, vábící naše zraky, byla Hřebečná. Rozsáhlé pastvinné louky, řada ve větru ševelících bříz a na obzoru, jako snové divadlo, desítky solitérních smrčků hned vystupujících a hned zas do mlhy se nořících. Vzpomněl jsem si na šumavská blata. Libozvučná melodie deštivého pondělí zvučící po ránu na střešním okně nás nechává řádně vyspat. Po snídani však přece jenom balíme výbavu a sjíždíme z hor do zámeckého parku v Klášterci nad Ohří. Přeháňky nás sice honí od římského sloupoví ke kašně a zahradnímu sálu, od exotických

FOTOKLUBY


stromů přes balustrádové mosty k zapomenutým schodištím, ale nakonec jsme všichni se záběry spokojeni. I velký kostel na Výsluní díky ženoucím se deštivým mrakům získal cosi na tajemnosti. Neopakovatelnou atmosféru nám pak ještě připravila hustá sněhová přeháňka na Myslivnách. Říká se, že kdo nebyl na stolové hoře Meluzína, jako by nebyl v Krušných horách. Nevím. Ale že bychom tam museli dvakrát? Ani úterý nás neláká za východem slunce na hřebeny - opět poprchává. Našeho souseda toto počasí přivádí k nepříčetnosti, prý už je takto déle jak měsíc. My se však nevzdáváme a opět ujíždíme na Hřebečnou. Za sedlem je chátrající vojenský objekt, kde seržantův hlas již dávno pohltila ozvěna. Pod ním na rašelinných stráních ševelí stromy. Stojíme na odbočce prašné cesty se štěrkovým pláckem a čekáme, až se déšť přežene. Náhle se na obzoru jako ze snu vynořuje velmi početné stádo oveček s bačou a psem. Melodie zvonců se pozvolna přibližuje, aby celé stádo jako mořská vlna kopírující nerovný terén „obtekla“ i náš vůz a zmizela na pastvinách pod námi. Pršet nepřestává. Odjíždíme tedy na západ prozkoumat další příhraniční lokality. Před námi se otvírají kouzelná údolí plná potoků, zlatých trav, solitérních stromů, rudých koberců borůvčí, pokroucených souší i roztroušených domků. Asi

Miroslav Suchánek

31

FOTOKLUBY


Foto Miroslav Suchánek

mi z paměti nikdy nevymizí názvy osad jako Jelení a Rolava. Jsou to taková údolí na konci světa s nezaměnitelnou atmosférou. Velmi zajímavá a netradiční byla návštěva „zapomenutého“ dolu na cín v oblasti Velkého močálu. Několikapatrové budovy zpracovatelského komplexu s kupami štěrku pod obřími násypkami, desítky schodišť končících kdesi uprostřed mezipater, obří kruhová odkalovací nádrž, četné jícny násypek, které končí v temnotě podzemí. Prý se tu těžil cín. Jedno je ale jisté - všechny houby, které jsme večer nakrájeli do polévky, ještě na prkénku výstražně zčervenaly... Zatím co se na nás včera večer usmívaly střešním oknem jasné hvězdy křídel Pegase, ráno je mlha a křupavý šedivec. Ihned po příjezdu k vodní nádrži Přísečnice nám je jasné, že to byla skvělá volba. Asfaltová cesta se až přízračně noří pod hladinu nádrže, na níž se líně povaluje hustá mlha. Trsy mokřadních trav prostupují hladinu, slunko se začíná ledabyle prokousávat mlžnou clonou a na jihozápadě nenápadně vykukuje Velký Špičák. V galoších míříme k zátoce se spoustou napůl zčernalých i slunkem vybělených pa-

32

řezů. Je to kouzelné místo a nebýt nabručeného hlídače, vydrželi bychom tu déle. Po obědě míříme na opačnou stranu do obce Háj. Úvozová cesta s křížem a mnoha opadanými jeřáby nás vede do údolního prameniště Černé Vody. Kdysi tu stávala sudetská osada Königův mlýn - sedm domů, vodní nádrže, mlýny. Dnes jsou z většiny z nich velmi sporé zbytky. Výjimkou je hostinec. Před lety se tu konalo sympozium umělců bez hranic. Dřevěné plastiky, skleněný štít s nákresy původních staveb je konfrontován v průhledu s realitou, pletené rohože i koláže, verše... Vše tu zůstalo a postupně splývá s jsoucnem. Vstupuji do budovy hostince. V okenních otvorech jsou zvlhlé knihy, v rohu vzrostlý javor, na místě stropu několik trouchnivějících trámů a uprostřed na zdi ve větru, jako by srdcem tepal obraz zasněžené bučiny. Genius loci je tu natolik silný, až mne to ohromilo. Nečekané, kouzelné, inspirující. Čas se zastavil i pádí o překot. Nechtělo se mi odsud. Dnešek patřil alespoň pro mne plným právem k těm nejsilnějším. Samotný závěr dne trávíme na úbočí Klínovce. Vrtule elektráren přerývaně sviští a naše zraky

i fotoaparáty míří na západ, kde se chystá několik cárů červánků odzvonit dalšímu z kouzelných dní. Zatažená obloha s drobným mrholením nás vítá do dalšího dne. Za Božídarským rašeliništěm a nově budovanou blátivou cestou se říčka Černá dávno vylila z meandrových břehů a češe traviny na přilehlých lukách. V podobném stavu je i Blatenský kanál na Rýžovně. Vlhko je i na Hřebečné. Ani dnes tu nechybí stádo ovcí čvachtajících pastvinou. Bez galoší by byl pobyt v terénu téměř nemožný. Vydatná přeháňka nás nakonec zahání domů na oběd. Odpoledne se tváří přívětivěji a my vyrážíme na návrh Jiřího na Velký Špičák. Po absolvování „pralesní“ vložky stojíme pod neobyčejně strmým, zlatistvými travami porostlým, vichry učesaným vrcholkem. Nahoru se drápeme chvílemi doslova po čtyřech. Vrcholové pohledy nás ale doslova ohromily. Nádherný pohled na Přísečnici a březovomodřínové lesy, které jsou chvílemi doslova rozsvěcovány slunečními paprsky. Krátká přeháňka s temnými mraky zase dodává pohledům na dramatičnosti, což jenom podtrhuje vrcholový kříž. Ani pátek není výjimkou v převládajícím charakteru počasí. Před mžením dnes prcháme do podhůří, konkrétně do Ostrova nad Ohří, kde je další ze zámeckých areálů. Nejen park s jezírky a přilehlými budovami, ale i sochařská výzdoba, sakrální stavby, schodiště. Velmi zajímavou lokalitou se ukázala být i nedaleko ležící, postupně opravovaná stavba Horního Hradu. Na skalním ostrohu se nad potokem tyčí novogotická budova zámku. Nad ním je ještě kaple, arboretum a malá botanická zahrada. Po zámku je možné se pohybovat volně s tištěným průvodcem, což je pro fotografování přímo optimální. Měkké difuzní světlo nám krásně zapa-

dá do tohoto zajímavého koutu Krušných hor. Na hřebenech, jak jsme se přesvědčili při návratu, se velká oblačnost a mžení udrželo celý den. Ráno překvapivě opět mrholí. Loučíme se s domkem na konci obce a tentokrát již po známých horských silničkách opouštíme pohoří, co má v názvu krušnost. Počasí bylo sice trochu náladové s převládajícím deštěm, ale krušno nám tu rozhodně nebylo. Vlastně jsme toho nafotili víc, než bývá zvykem. U Chomutova nesměle vylézá slunko a při krátké návštěvě sedla Vršetín v Českém Středohoří už pěkně hřeje. Čeká nás cesta na východ do rodného kraje. Pozoruji okolní krajinu a v uších mi ještě stále zní slova nápěvu písně Karla Kryla. Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína a šedé šmouhy kreslí do vlasů a z hvězdných drah má šperk co kamením se spíná a pírka touhy z křídel Pegasů. Seržante, písek je bílý, jak paže Daniely počkejte chvíli! Mé oči uviděly tu strašně dávnou, vteřinu zapomnění. Seržante! Mávnou, a budem zasvěceni. Morituri te salutant, morituri te salutant. Ano, byli jsme zasvěceni. Zasvěceni do zádumčivých nálad Krušných hor. Slova písně se vinou mým podvědomím už od začátku pobytu. Vůbec netuším proč. Snad i díky počasí jako bychom tu podvědomě každý den tak trochu prožívali obsah celé písně. Tak tedy mějte se krásně, Krušné hory, bylo tu skvěle! I za kamarády se loučí Vláďa Herbrych

Cesta do Hejnic Na sobotu jsme měli naplánovanou cestu na vyhodnocení klubové soutěže Mapový okruh Český ráj, který letos pořádal Jizerský fotoklub Hejnice. Když jsme ráno vyjížděli, bylo počasí tak špatné, že jsem si nevzal ani stativ, ale byla to chyba! U Jilemnice se to začalo lepšit, ale jak jsme stoupali k Souši, mraky a mlha houstly. Na Smědavě nebylo vidět ani na krok. Když jsme ale sjížděli dolů, postupně se počasí vylepšovalo. Využili jsme toho, zastavili dole a šli fotit Smědou. Z pátečního deště byla hladina vyšší a voda nahnědlá. Já jsem bez stativu musel hledat kameny nebo pařezy, na které bych foťák položil nebo opřel aspoň o strom. Pak jsme pokračovali do Hejnic na vyhodnocení. Protože jsme dopadli dost mizerně, hned po oficiální části jsme se rozloučili a vyrazili do Ferdinandova na Malý Štolpich. Dva kolegové tam ještě nebyli, ale já to tam znám a mám už spoustu fotek. Absence stativu mi tedy moc nevadila, ale přesto jsem stejným stylem jako ráno něco nafotil. Nebyla zde mlha, a

FOTOKLUBY


tak se kolegové rozhodli pokračovat na Černém potoce. V Bílém potoce však začalo doslova „lejt“, a proto jsme jeli dál. Jako další zastávku jsem navrhl Jizerku, kde by mohly kvést úpolíny. Zaparkovali jsme a pustili se dolů. Úpolíny jsem tam fotil již před řadou let, ale hned nahoře jich nyní moc není, níže jich však bylo dost. Jen jsme je nafotili, znovu začalo silně pršet. Schovali jsme se u jedné boudy a po skončení deště pokračovali k Hnojovému domu, kde žluté narcisky již odkvetly a nyní tam byly bílé. U Pešákovny začalo znovu pršet a my jsme se stavili na druhý pozdní oběd. Potom jsme pokračovali dolů k potoku a podél něj se vraceli na parkoviště. Mlha už houstla a já byl rád, že jsem ten kopec vylezl - chybí mi pravidelný trénink. Odjížděli jsme opět za deště, ale před Jilemnicí se obloha vyčistila a svítilo sluníčko. Chtěli jsme si tedy vyfotit Krkonoše, a tak naše cesta pokračovala nad Pecku, kde je pěkný výhled. Sluníčko pomalu zapadalo a já jsem navrhl zkusit ještě Zvičinu. Viditelnost byla parádní, takže Ještěd a Ralsko jako na dlani. A to byl závěr našeho fotografického dne, kdy se vystřídaly všechny rozmary přírody a počasí. Na důkaz, že jsme na Jizerce skutečně byli, jsem přidal dvě fotky z webových stránek Hydronet.

Zdravím z Jaroměře, Podvalský

33

FOTOKLUBY

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ 2. HRONOVSKÝ FOTO POKEC

Ve čtvrtek 2. října 2014 proběhl v sále Josefa Čapka v Hronově inspirativní II. Foto Pokec. Ve spolupráci s Kulturním a informačním střediskem Hronova a Sekcí fotografů regionu Náchodska jej uspořádal Fotoklub KIS Hronov. Hlavní dík za setkání zástupců minimálně sedmi fotoklubů patří bezesporu neúnavnému Pavlu Rejtarovi. Ten patří mezi lidi, kteří nejen že bez aktivní fotografické tvorby nemohou žít, ale i těžko se jim žije bez možnosti „pokecat“ si s ostatními, podobně „postiženými“ kolegy. Po loňských pozitivních ohlasech na první ročník tohoto setkání se hronovští kolegové rozhodli v akci pokračovat. Troufám si tvrdit, že založili tradici. Pavel Rejtar tak trochu navazuje na dřívější hojně navštěvovaná fotografická setkávání v náchodském Bonatu. Účastníci Pokecu však nejsou vzděláváni přizvaným lektorem, vzdělávají se sami. Vzdělávají se debatou o fotografii a životě kolem

34

Premiéra 2014

Kateřina Göttlichová, Praha, „Trojportrét“

ní, o strastech i radostech, kterými si ten který z účastníků prochází. Debatovalo se pochopitelně o fotografii jako takové, o technice, ale zejména o lidském faktoru s regionální tvorbou souvisejícím. Zrnko chvilkové beznaděje bylo zaseto tématem neúspěšného omlazování členské základny jednotlivých fotoklubů. Valná většina zúčastněných se totiž nacházela v důchodovém věku nebo se mu rychle přibližovala. Dnes přece fotí každý, což nemá generace

našich děti a vnuků potřebu se potkávat, dotknout se, očuchat se, „pokecat si“? Opravdu jim stačí jen virtuální komunikace a přátelství přes počítačovou obrazovku? Naštěstí nestačí. O tom nás všechny přesvědčila Lenka Židová z Broumova, které se daří fotografické teenagery v jejím městě do klubového dění zapojit. Takže není zase tak zle… Přejme si, aby se i jinde toto díky aktivním lidem dařilo a abychom se v Hronově i v roce 2015

FOTOKLUBY

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ na příštím Foto Pokecu opět rádi sešli a k sobě si tak trochu čuchli... Já určitě rád přijedu! Dobré světlo přeje všem Ctibor Košťál, Trutnov PS: Tolik pestrého a chutného občerstvení jsem dlouho na žádné fotografické akci nezažil. Zažil-li jsem vůbec.

Příběh Berky v balíčku s mašlí Povím Vám příběh o jednom balíčku fotografií. Je to již mnoho let, ani si nepamatuji, kdy a kde se mi do ruky dostal balíček fotografií. Balíček byl převázán růžovou stuhou s velkou mašlí. Mašle už byla trochu ušmudlaná od toho, jak se balíček válel na různých místech. Po rozvázání se mi do ruky vysypaly velké fotografie rozřezané na formát 9 x 13 cm. Pro zajímavost jsem si jednu dvě složil, abych viděl, co na nich je. Ukázal se mi obrázek nějakého psacího stroje a baráku ve dvojexpozici. Balíček jsem opět zavázal a schoval na půdu. Po čase jsme ve fotoklubu uspořádali soutěž na téma Balík. Vzpomněl jsem si na svůj balíček, který mám na půdě. Vznikla fotografie s balíčkem, kterou jsem ukázal svým kamarádům, a po soutěži se balíček opět vrátil na půdu. Zde si opět počkal několik let, než jsem ho znovu snesl a s trpělivostí složil jednotlivé fotografie. K již zmíněným fotografiím s psacím strojem a dvojexpozicí domu přibyly obrázky dalšího domu provedeného ve dvojexpozici,

Ladislav Emil Berka fotografie připomínající Funkeho avantgardní tvorbu, zátiší s bílým pérem, noční neony a další. Složené fotografie jsem si opět nafotil a balíček zase úhledně zavázal. V roce 2012 nebo 2013 vydal Vladimír Birgus spolu s Janem Mlčochem fotografickou knihu Československá fotografie 20. století. Při prohlížení této knihy mne zaujala fotografie, kterou jsem již někde viděl. Vzpomněl jsem si na snímek ze svého balíčku. Pod obrázkem bylo jméno Ladislav Emil Berka. Znovu jsem fotografie složil, abych se ujistil, že fotografie z knihy jsou stejné jako ty z balíčku. Mezi složenými byla opět fotografie klávesnice psacího stroje. Po ujištění, že snímky jsou skutečně autora Berky, jsem balíček

zavázal a znovu uložil. Po dalším čase jsem se díval na jeden pořad o fotografii, kde galerista Jaksmanícký ukázal pro mne známou fotografii klávesnice psacího stroje s tvrzením, že na světě existují pouze dva exempláře. Zavětřil jsem a znovu fotografie vybalil a složil. Je to jasné. Pokud galerista Jaksmanický mluví o dvou fotografiích, tak já mám další čtyři. A kromě těchto mám ještě další. Jenom „trochu“ rozřezané. Nezbývalo než kontaktovat pana Jaksmanického a fotografie mu ukázat, ale to je zase jiný příběh s otevřeným koncem. Vladimír Skalický, Lanškroun

35

V Z DĚ L Á V Á N Í


fotografický vzdělávací kurz

V roce 1963 byla pod Krajským osvětovým střediskem (KOS) Hradec Králové založena Východočeská lidová konzervatoř. U jejího zrodu stál hlavně doc. Ján Šmok, fotograf, pedagog a teoretik fotografie, který také zpracoval osnovy lidové konzervatoře. Počátkem sedmdesátých let vypracoval doc. Ján Šmok nový výchovný a učební plán pro fotoamatéry, který zahrnoval 3 stupně vzdělávání, od „základního“ vzdělání, přes „lidovou konzervatoř“, která fungovala při Krajském kulturním středisku Hradec Králové, až po nejvyšší stupeň vzdělávání, který měl odpovídat vysokoškolské úrovni v intencích amatérské fotografie. Toto nejvyšší amatérské fotografické vzdělání začalo fungovat v roce 1971 v Brně po založení Institutu výtvarné fotografie z iniciativy prof. K. O. Hrubého. Osnovy prof. Jána Šmoka byly využity nejen v Hradci Králové, ale i při vzniku dalších lidových konzervatoří v Praze, Ústí n. L. a Ostravě, které byly zřizovány krajskými kulturními středisky. Nástupnickou organizací Krajského kulturního střediska Hradec Králové se stalo Středisko amatérské kultury Impuls. Impuls navázal na úspěšné studijní programy prof. Jána Šmoka pro fotografy amatéry a v roce 1991 byl otevřen 1. běh Hradecké fotografické konzervatoře (HFK). Délka studia byla stanovena na 18 měsíců. Přednášejícími byli např. prof. Ján Šmok, MgA. Pavel Štecha, prof. Miroslav Vojtěchovský, prof., Mgr. Pavel Dias, prof. prof., Mgr. Rudolf Adler, PhDr. Daniela Mrázková a další. V roce 1993 byl otevřen 2. běh HFK, kdy k přednášejícím přibyli např. MgA. Jaroslav Bárta, Pavel Scheufler, Jaroslav Rajzík a další. První dva běhy HFK ukončilo 40 posluchačů. Na podzim roku 2000 se SAK Impuls rozhodl po několikaleté odmlce Hradeckou fotografickou konzervatoř obnovit a tak v lednu 2001 byl zahájen 3. běh HFK pod vedením prof. Mgr. PhDr. Ludvíka Barana DrSc. a doc. MgA. Josefa Ptáčka. HFK byl roku 2001 fotografický vzdělávací kurz akreditovaný Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy. Jedná se o intenzivní studium fotografie v rozsahu tří výukových bloků (doba trvání 20 měsíců), organizované formou dálkového řízeného samostudia. Uskutečňuje se v pravidelných víkendových setkáních jedenkrát měsíčně, převážně v prostorách Střediska amatérské kultury Impuls v Hradci Králové. Podmínkou pro uchazeče je dovršení 18 let při

36

zahájení studia. Ukončené středoškolské vzdělání (vyučení). Studium je koncipováno pro vyspělé fotografy, kteří zvládli fotografickou techniku a černobílý proces při zpracování fotografií ve fotokomoře. V roce 2005 se po prof. Ludvíku Baranovi stal, vedle doc. J. Ptáčka, vedoucím lektorem HFK MgA. Ivo Gil. Od roku 2001 do roku 2012 ukončilo studium celkem 96 posluchačů. V roce 2000 je fotografie zařazena do tzv. volné živnosti, to znamená, že Hradecká fotografická konzervatoř pozbyla akreditace Ministerstva školství a tělovýchovy. Na kvalitu výuky však tento fakt nemá žádný vliv. 9. běh HFK, který začalo v roce 2013 navštěvovat 23 posluchačů, končí absolventskou výstavou, již máte možnost zhlédnout v Galerii U přívozu Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové od 29. 11. do 31. 12. 2014. Svými fotografickými soubory se představuje 13 čerstvých absolventů. Vystavují: Alice Bardoňová, Praha; Věra Bucková, Mladá Boleslav; Edita Fadrhoncová, Pardubice; Jiří Fejfar, Liberec; Jaroslav Jirman, Trutnov; Tomáš Křivka, Hradec Králové; Lenka Nespěšná, Borová; Jiří Papoušek, Pardubice; Michaela Poláčková, Praha; Zuzana Průchová, Hradec Králové; Eliška Rafajová, Třebotov; Kateřina Šušlíková, Mohelnice a Kateřina Vojtová, Praha. Esej - Můj osobní postoj k sobě v rámci HFK (Jak jsem se zhostil požadavků na mě kladených při studiu na HFK - osobní zhodnocení. Zda jsem udělal, co jsem mohl, a když ne, tak proč.) Motto: „Bylo tu někdy dobře, někdy zle, jak už to život nepřebraně nosí, ale i v tom zlém, jsme milovali cosi...“ Věra Bucková absolventka HFK Téma eseje bylo zadáno velmi obsáhle a detailně, ale moje odpověď bude stručná a až v závěru. Rozhodla jsem se spíše uvažovat o tom, co mi dala HFK, protože z tohoto pochopení vychází i moje závěrečná odpověď. HFK mi dala spoustu práce. Několik fotografických úkolů každý měsíc, práce v duchu „líp už to nešlo“ byla nesmírně časově náročná. K jednomu a půl úvazku učitelky anglického jazyka mi přibylo 10-20 hodin měsíčně fotografování, úprav, přemýšlení nad tématy a nad tím, jak je uchopit, abych se neprojevila jako úplný trotl (ne vždy se podařilo). Potom vždy

následovala honička s časem o vytištění a vyzvednutí fotografií a často následné zoufalství, že to zase není to, co jsem chtěla. To je ale jediný záporný bod a je diskutabilní, zda i on není vlastně pozitivní. Asi ano. HFK mi umožnila vyzkoušet si fotografovat různá témata, která by mě samotnou nikdy ani nenapadla. K tomu možnost získat komentář k mým výtvorům, často negativní a ironický, ale jak jsem si pokaždé dodatečně uvědomila, vždy bolestivě pravdivý. A zároveň mě zocelila. Už nepláču, když mi někdo řekne, že moje fotografie za moc nestojí, ale začnu přemýšlet, proč si to myslí. A co je hlavní, snažím se takovýmto komentářům vyhnout tím, že předkládám fotografie ve stylu „líp už to nešlo“. HFK mi dala možnost porovnat mé dovednosti a schopnosti s ostatními a trochu se uklidnit. Bezbřehé zoufalství nad mou neschopností maličko zmizelo, když jsem viděla, že každý z nás frekventantů má své dobré a slabé fotky, že i ti nejlepší občas přinesou něco slabšího a mně se občas něco docela povede. HFK mi ukázala důležitost tématu pro fotografa. Některé domácí úkoly mě příliš nebavily, a i když prošly, já i učitelé jsme věděli, že by šly udělat znovu a

Edita Fadrhoncová

lépe. Ale nechtělo se mi s nimi ztrácet drahocenný čas víc, než bylo třeba. Na druhou stranu, témata výstavních souborů jsme si mohli zvolit sami, a proto mne tato práce moc bavila. Naučila jsem se jednat s lidmi, opakovaně chodit na stejná místa v různou dobu, hledat zajímavé úhly pohledu, myslet na více plánů obrazu a na pozadí, lépe si hlídat kompozici i čistotu obrazu a jeho okrajů, porovnávat svoje postupy s ostatními při pravidelných konzultacích. HFK a oba naši učitelé mi předvedli, jak vybírat a skládat výstavní soubory tak, aby měly logiku, příběh a nebyly jenom snůška (ne)zajímavých fotografií. Nenaučila jsem se tuto dovednost, myslím, že to chce tvůrčí schopnosti, které asi nemám, ale alespoň se snažím dávat dohromady fotografie s dějovou, grafickou či estetickou linií a návazností. Zde patří můj neskonalý obdiv našim učitelům, kteří během několika vteřin přesunutím pořadí fotografií vytvořili logickou linii, kterou ihned popsali, vysvětlili a obhájili. Zajímavě, vtipně, s naprostou lehkostí. HFK mi dala víru, že i já bych se možná někdy v budoucnosti mohla nazývat fotografka. Pravděpodobně průměrná, ale s ochotou a zájmem učit se, s tím, že občas se mi i něco zajímavého povede, což je víc, než jsem kdy doufala. A že možná i poznám, když se mi něco povede. Asi nejdůležitější bod. HFK mi ukázala, jak nezbytné je být na sebe náročný, nespokojit se s málem. Již vím, že heslo „lépe už to nešlo“ je nejdůležitější, i když náročný a občas bolestivý přístup, který jediný nese ovoce. S tím souvisí i poznání, že předkládat nekvalitní fotografie uráží diváka i učitele a ani jeden z nich si to nezaslouží. A nyní se vracím k zadání tématu eseje v úvodu. Ano, myslím, že jsem obstála sama před sebou. Bylo to náročné a bolestivé studium, ale dalo mi dobré základy, na kterých můžu začít stavět. Čeká mě dlouhá cesta. Těším se na ni. Eliška Rafajová Posílám přihlášku do HFK, ale nepočítám s tím, že bych mohla být přijata na fotografickou školu! Vím, že mám mezery ve fotografování. Už jen to, že moje vlastní maminka se mne ptala, na co mi vlastně tato škola bude. Byla by nejraději, kdybych seděla doma a věnovala se dětem, popřípadě zahrádce a ne svým koníčkům a zálibám. A já doufám, že mne škola snad naučí vidět a číst fotografii. Sama říkám, že mám „oko z Kašparovy krávy“, uvidíme, zda profesoři dokáží dělat zázraky! Nastává čas studia. Navazujeme přátelství, oťukáváme se vzájemně, poznáváme se. Spousta spolužáků se zná již delší dobu. Jsem z jiného směru, kraje, jiná, a to mi v mé nesmělosti a na sebedůvěře nepřidává.

37





Michaela Poláčková

První dva semestry jsou pro mne noční můrou. Několikrát si sahám na dno. A myšlenka na ukončení studia je na denním pořádku. Nechci se ale vzdávat bez boje, bojuji. Nevzdám se tak snadno! Do školy odjíždím s bolestí břicha ze strachu, jak to zase bude. Občas se přidává i migréna, že zase neobstojím! Snažím se, ale nevidím to, co vidět na fotografii mám. A strach mi nedovolí se uvolnit! Školu určitě nenechávám na poslední chvíli, již cestou domů přemýšlím o úkolech, co a jak se dá udělat, ale vždy jsou to jen „poprděné“ fotografie a již při plnění úkolů se v mysli objevuje: bude to to pravé ořechové? A nebude to smeteno ze stolu? Strach je větší, než potěcha z fotografování. Jana nám říkala, že profesoři z nás chtějí dostat to nejlepší, ale u mne to zatím působí tak, že i to malé sebevědomí mi zašlapávají hlouběji a hlouběji. Je těžké se uvolnit a dát volnost fantazii. Kvůli škole zanedbávám rodinu, přátele, ale výsledky se stále nedostavují. Bojovat dál, či skončit – toť otázka! Zatím chuť a touha držet se dál vítězí, i když nevidím to, co mám vidět a cítit. Chci lépe vidět skrz hledáček fotoaparátu. Chci dojít do vysněného konce – dokončit školu. Vím, že nepatřím mezi dobré studenty, ale stále věřím, že Jana měla pravdu a profesoři z nás dostanou aspoň nějaké ty výsledky. Jsou to malé krůčky – spíš batolecí, ale jsou to doufám krůčky k lepší „poprděné fotce“. Pražákům trochu závidím jejich kulturu. Sama musím do Olomouce, kde vládne Birgus a „jeho“ opavská škola. Většina fotografických výstav se točí kolem toho. Na větší dávku kultury musím zajistit hlídání své postižené dcery. Není na tom zdravotně zrovna nejlépe a nemám tady někoho, kdo by ji byl ochoten pohlídat, abych mohla vyrazit za kulturou. Nabízí se pouze maminka a její představa o kulturním zážitku je jít do kostela na mši. Dcera má oslabenou imunitu, chytne kdejaký bacil. Je to horší a horší, ale to je boj, pro který jsem se rozhodla v mládí – vydržím.

38

Každý má nějaký ten boj, s kterým bojuje. Bojuji, bojuji s fotografií, maminkou i sama se sebou, s vlastním žitím A fotografie? Je to pro mne útěk z reality. Sice stále nevidím to, co profesoři, a nikdy to asi neuvidím. Každý z nás má jiný úhel pohledu, jinak vnímáme svět, jinak vnímáme určité věci. Nežijeme tak dlouho fotografií a kulturou jako profesoři a každý z nás má bohužel „jiné vnímání“. Moje fotografie nebude dokonalá, ale snad tam je maličký krůček k lepšímu, všichni se učíme ze svých chyb . Nevím, kdy nastal zlom v mém postoji vnímání vůči profesorům. Když se blíží konec, již nejsem tolik ve stresu ze školy. Budou mně chybět diskuze nad fotkami, i když jsem se moc nezapojovala. Budou mi chybět známé tváře, jejich fotografie, něco se naučit, někam se posunout – krůček, krok nebo skok…

Kateřina Šušlíková

Cestou necestou neboli moje studium na HFK Jsou to dva roky, kdy jsem jela poprvé do Hradce Králové na ústní přijímací pohovor ke studiu Hradecké fotografické konzervatoře. Znala jsem jednu z čerstvých absolventek a měla to štěstí vidět obrovský posun v její tvorbě během studia. Uchvátilo mě to natolik, že jsem opravdu moc stála o to, být mezi vyvolenými a smět se všeho osobně účastnit. Že to nebude jenom tak, dalo se tušit už během přijímacího pohovoru. V místnosti vládla zvláštní atmosféra a cosi tajemně neuchopitelného viselo ve vzduchu. S odstupem času bych to „cosi“ nazvala nejspíš výzvou… Netrpělivě jsem čekala na dopis. Když jsem obálku otevřela, stálo v něm krom obvyklých formalit slovo „přijata“ a dodnes si pamatuji, jak obrovskou radost jsem měla. Nemohla jsem se dočkat první vyučovací hodiny. Jako poslušná žačka jsem zasedla do lavice a očekávala, co se bude dít. Ať už byly mé představy jakékoli, výuka se od nich diametrálně lišila. Již první den nám vyučující docent Josef Ptáček a magistr Ivo Gil sdělili, že princip školy je postaven na řízeném samostudiu, a vůbec se netajili tím, že to nebude lehké. To, že nikdy nikoho nevyhodili, ale že vždy někteří „odejdou sami“, mě poněkud znejistilo, ale o to pevněji usadilo na židli. Prvními úkoly byly fotogramy. Pustila jsem se do nich s takovou vervou, že při jejich nastudování i tvorbě jsem zapomněla na práci i na rodinu. Usilovně jsem prohledávala internet i literaturu, hltala autory jako Jaroslav Rössler, Jaromír Funke či Man Ray. Dlouhé hodiny a dny jsem v koupelně, tedy vlastně v nově vzniklé fotokomoře, likvidovala jeden fotopapír za druhým. Výsledná tvorba však stále byla příliš

vzdálena mistrům. Přesto jsem se snažila co možná nejlépe vtisknout své nápady do formátu 18 x 24 cm. Přiznávám se, že jsem nakonec s přihlédnutím ke statutu začínající studentky nabyla celkem uspokojujícího dojmu. Hrdá a spokojená s výsledky jsem vezla vypraná a usušená díla ke konzultaci. Moje sebevědomí, kterému se tou dobou nedařilo špatně, ovšem ihned po předložení fotogramů pánům školitelům utrpělo silné zemětřesení. Ani si už nevzpomínám, jestli někdo z našeho ročníku uspěl hned napoprvé, ale myslím, že spíš ne. V každém případě si pamatuji, že jsem jela domů jako spráskaný pes a bylo mně jasné, že o fotografii vím mnohem méně, než málo. Takto podobně probíhal v podstatě celý první semestr. Vedle opravdu sporých úspěchů se na druhé straně hromadily a převažovaly nesplněné resty. Na konci semestru jsem byla skoro na mizině s tvůrčím sebevědomím a stále silněji jsem byla přesvědčena, že se pro fotografii nehodím. Při pohledu do hledáčku se mi začal svírat žaludek z představy, že to bude stejně k ničemu. Dostala jsem se až na tvůrčí dno, kdy nezbývala ani síla vzít přístroj do ruky. „Končím! Mám šikovné ruce. Pokusím tedy se naučit plést šály nebo péct buchty nebo cokoliv, v čem nebudu takové kopyto. Musím si to přiznat, fotografovat se nikdy neAlice Bardoňová

naučím!“ Tak vypadalo při každé cestě domů z Hradce moje rozhodnutí. Jenže jak to tak bývá, ráno už není vše tak černé, jak se večer zdálo. A tak jsem do Hradce jezdila zas a znova a pokaždé se strašně těšila na další výuku a pevně se rozhodla studium nevzdat. Během druhého půlroku, neumím přesně říct kdy, takže řekněme jednoho krásného dne, se cosi zásadního změnilo. Obrazy se začaly tvořit nejdříve v mé hlavě. Často celý proces začal cestou z výstavy či koncertu. Nejrůznější představy se prolínaly v myšlenkách několik dní nekoordinovaně a zcela nelogicky přes sebe. A pak to přišlo. Celý průběh uzrál třeba v půl čtvrté ráno a probudil mne ze snu. Teprve v této fázi mohl přijít na řadu fotoaparát. Inspirace – nápad – myšlenka – tvorba. V duchu jsem se hádala sama se sebou, jestli tato cesta je správná. Nezřídka jsem pak pracovala dlouhé hodiny i dny se snahou přiblížit se co nejvíce vlastním vizím. Kupodivu fotografování nebyla taková „dřina“ jako předtím. K mému překvapení vše šlo vlastně lehce, samovolně, jakoby hravou formou. Přestože se kritika dál snášela na mou hlavu, přijímala jsem ji úplně jinak. Z jejího obsahu jsem se naučila vzít pro sebe rady. Většinou jsem s nimi souhlasila a byla za ně vděčná. Stávalo se ovšem též, že jsem najednou měla potřebu stát si za svým a nenechat si nikým ovlivnit úhel pohledu. Co ovšem důležitého (a v podstatě nejdůležitějšího) se během studia stalo? Obstála jsem sama před sebou. HFK mi dala jakýsi bod v hledání směru, kterým chci nadále jít. Chci tvořit poctivě a pravdivě, abych nikdy nemusela sama sobě lhát. Chci, aby obraz nebyl prázdný, aby vycházel z mých emocí, z mých myšlenek, z mých nápadů, z mého nitra, z mojí duše. A jak se cítím na závěr studia? Přála bych si namísto zdárného ukončení studia propadnout. Ptáte se proč? Protože mně budou ty soboty plné vyprávění o kultuře a dohady nad rozloženými fotografiemi chybět. Scházet mi budou také naši dva školitelé i náš „anděl spásy“, pravá ruka všeho dění - Jana Neugebauerová. A co mi dal pobyt a studium na HFK? Naučila jsem se více vnímat. Vnímat nejen fotografický obraz, ale i svět kolem sebe. Jít všemu hlouběji pod povrch. Z každé výstavy či koncertu si dnes odnáším desetkrát více než kdysi, přestala jsem se stydět za své emoce. Shrnuto a podtrženo: došla jsem tam, kde chci být, kde se cítím dobře. Přesto, že cesta byla, je a zase bude kostrbatá, dostala jsem víc, než jsem čekala a než si zasloužím. Našla jsem v tvorbě sama sebe. Mé díky patří, pane Ptáčku a pane Gile, Vám. Alice Bardoňová

39




ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Moravský Beroun

Je pár dní před plánovaným odjezdem do Moravského Berouna. E-mailem dostáváme od „naší“ Jany itinerář cesty. Počasí zatím na konec května nic moc, ale doufám, že se trošku umoudří a nebude nám stále pršet. Den D je tady, vyrážím směr Úsov, Uničov, Šternberk, Moravský Beroun a z Berouna na Nové Valteřice. Naše konečná stanice je penzion Gizita, kde máme sraz v 18 hodin. Pro mě cesta není nikterak obtížná, trvá mi něco málo přes hodinku. Ovšem lituji většinu spolužáků či naši „svatou trojici“ – prof. Ptáčka, prof. Ivo Gila a Janu Neugebauerovou, kteří cestují z Prahy, Hradce Králové či Liberce a dalších míst! Doufám, že jsem toho zapomněla doma co nejméně. Tentokrát si nevezu spacák, uvidíme, zda to nebude na škodu. Jinak mám plné auto – stativ, boty na přezutí, mikiny a oblečení na převlečení, jedeme přece do drsné přírody! A taky vezu nějakou tu sladkost v podobě buchet na obalení nervů. Pomalu se všichni sjíždíme u penzionu, večeře chladne a čeká na poslední opozdilce. A jen tak mimochodem, večeře nebyla nic moc. A ubytování? Poopravíme si všichni nožičky u postelí, přivřeme oči nad pavučinami a doufáme, že bude večer i teplá sprcha. A po večeři? Je noc kostelů, tak hurá zpět do našich aut a jedeme se podívat, kde většina z nás bude trávit zítřejší den. Musím podotknout, že při návratu

Foto Eva Stanovská

40

Foto Kateřina Šušlíková do penzionu toho máme všichni „až až“ a nejraději bychom byli již v pelíšku. Ale omyl! Teprve nyní se dozvídáme, co se bude dít další den. Pan Gil ožil, je ve svém živlu a vysvětluje nám své plány. Ufff. Jsme rozděleni do několika skupinek. Někdo je v Moravském Berouně, někdo po okolních dědinkách – Čabová, Ondrášov, Sedm Dvorů, Nové Valteřice. A každý má fotografovat ,,město, kde se nic neděje“. Pro některé brnkačka, pro jiné nadlidský úkol! Je ale pravda, že zdejší obyvatelstvo bylo na nás patřičně připraveno a mělo nám vyjít vstříc. A opravdu, všichni byli vstřícní, milí, jednoduše v pohodě. Až na našeho „ guru“. Tohle nebyla jeho parketa a vše vedl pan Gil. Ráno musíme vše sbalit na celý den a po snídani vyrážíme každý svým směrem. Pro nás to je dědinka Čabová. První zastávkou je zdejší statek, kde se na pastvinách pasou krávy a z mléka se pak vyrábějí domácí sýry. Je to zážitek, na vlastní oči vše zhlédnout! Jezdit po pastvinách se statkářem v jeho upraveném autě, kdy nevíte, zda dojedete. Úžasné. Máme také za úkol udělat reportáž s nejstarším obyvatelem, nafotografovat zdejší památky a dozvědět se o dědince co nejvíce. Je tu například místní nadšenec, který má doma na zahradě zmenšeninu dráhy, nádraží, lokomotivu s vagónky a vše, co k tomu patří! Budeme mít na co vzpomínat. Večer se scházíme v penzionu unavení, špinaví, mokří od průtrží mračen, které se přehnaly několikrát během dne, ale šťastní, že (snad) máme splněno to, co nám bylo zadáno. Dohnala nás další bouřka, a tím pádem jsme nedodělali úkol – fotografovat noční město. Budeme hubováni, určitě! Ráno odevzdáváme svoje výtvory a opravdu jsme hubováni za nesplnění úkolu. Tak jen rychlá snídaně a odjezd směr Libavá. Jsme vedeni na místa, kam se normální člověk nedostane. Dozvídáme se spoustu nových informací a poznáváme jiné kraje. Poslední zastávka byla u pramene Těšíkovské kyselky, kde si nabíráme železitou vodu do všeho, co

máme po ruce, a rozjíždíme se ke svým domovům. Únava je na každém z nás patrná. Ale stálo to za to! Bylo tam nádherně. Kateřina Šušlíková

Město, odkud není návratu Rád poznávám nová místa, proto jsem s chutí souhlasil, když mi moje žena nabídla, abych s ní jel na víkendový workshop Hradecké fotografické konzervatoře, kterou tou dobou studovala. Některé ze spolužáků jsem již znal z předchozího víkendového workshopu ve Slavonicích a těšil jsem se na další zajímavou přednášku vyučujících doc. Ptáčka a Mgr. Gilla. Mé nadšení dostalo první trhlinu ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že pojedeme do Moravského Berouna. Tímto městem jsem několikrát projížděl a vím, že tam nic zajímavého není. Utěšoval jsem se, že můžeme jezdit po okolí a ve vzdálenosti pár desítek kilometrů určitě nějaká zajímavá místa najdeme. Téma workshopu, jehož ideovým otcem byl tentokráte Mgr. Gill, „24 hodin ve městě, ve kterém se nic neděje“ mě sice potěšilo tím, že i znalec potvrzuje moje mínění o tomto místě, zaváhal jsem ale, jestli jsem se přece jen neměl pozvání vykroutit. Večer po příjezdu byly ustanoveny z účastníků pracovní týmy, které dostaly za úkol dokumentovat jednotlivé části města. Dostali jsme přednášku, čeho si máme všimnout, úkol zapisovat každou okolnost jednotlivých fotografií, najít nejstaršího obyvatele přidělené části města a nechat si podepsat svolení s publikováním od každého vyfotografovaného domorodce. Naše skupina vyfasovala Čabovou. Tato bývalá vesnice, dnes čítající jen několik málo stálých obyvatel, má alespoň nějakou pozoruhodnost, elektrický vláček, který si jeden z posledních místních obyvatel postavil na zahradě. Na 24 hodin to asi nebude, ale naštěstí je tam prý nějaký statek, tak třeba vyfotografujeme veselou krávu. Na statku nás již očekávali. Mgr. Gill nenechal nic náhodě a vše pečlivě připravil. Veselých krav bylo nepočítaně, viděli jsme, jak samy dorazily z pastvy k dojení a spořádaně nastupovaly pod dojící stroje, viděli jsme výrobu sýrů, statkář nás vzal podomácku upravenou škodovkou na pastviny, prozradil nám jména nejzajímavějších krav a býků, ukázal nám vstavače mužské, zastihla nás bouře, fotografovali jsme svérázné zákazníky, kteří si jezdili pro mléko do mlékomatu a najednou jsme nevěděli, kde vzít čas na prohlídku zahradní železnice a vyhledání nejstaršího obyvatele. Souhlasy fotografovaných osob

s publikováním fotografií studenti poctivě vyžadovali, ale na popis fotografovaných míst nějak nezbýval čas. Museli jsme ještě popojet kousek za vesnicí k unikátní soše sedícího Krista, o které místní vyprávějí, že to byl původně Neptun, ale na opravu Neptuna se nedaly sehnat dotace, tak jej přejmenovali na Krista. V lese jsme hledali pozůstatky bývalé místní úzkokolejné železnice a bylo nám jasné, že si oběd v restauraci z časových důvodů nedáme. Jen díky Katce Šušlíkové, která nikdy nevyrazí z domu, aniž by sebou nevezla hromady výtečného jídla pro všechny dobré lidi světa, jsme v tom shonu netrpěli hlady. Jak jsme později zjistili, i ostatní skupiny, které dostaly svůj region ve městě, v továrně nebo v jiných přidružených vsích, také bojovaly s časem a přemírou objektů hodných zaznamenání na fotografický materiál. Byli jsme důrazně upozorněni, že 24 hodin je 24 hodin a musíme fotografovat i v noci. Popravdě, roli noci musel odehrát pozdní večer, protože společné sdílení zážitků pestrého dne nešlo odložit na potom. S odstupem času jsem si uvědomil, že chceme-li něco doopravdy poznat, nejsou nezajímavá místa. Poznání je zajímavé samo o sobě, mnohem zajímavější, než přelidněný Karlštejn nebo největší vodopády světa. Od workshopu v Moravském Berouně se už nikdy nebudu dívat na místa, která procházím, stejně jako dříve. Vím, že teď si budu klást otázky, co je tady vlastně určující, co činí toto místo samým sebou. Moravský Beroun se pro mě stal městem, ze kterého již není návratu. Vlastimil Bardoň

Foto Eva Stanovská

41




ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Pionýrský den Digitální v Hradci Králové fotografie

aneb jak jsem se nebála v temné komoře

Je to téměř přesně rok, co jsem vzala do ruky fotoaparát z jiného důvodu, než cvaknout pár obligátních snímků na dovolené. To jsem netušila, kam mě ten náhlý impuls, pokusit se zachytit střípky vjemů a snad pocitů, dovede. Po roce klopýtání po fotografických křižovatkách, zpestřeném zoufalstvím nad vlastní neschopností pochopit základní principy a pravidla fotografie, jsem byla posunuta od impulsu prvotního do Impulsu v Hradci Králové. Když se ke mně dostala informace o semináři, který nabízí možnost nakouknout do světa klasické černobílé fotografie, vyvolala ve mně protichůdné pocity. Touha zkusit si alchymii temné komory a proti tomu hlodající červík pochybnosti – co tam zrovna já asi tak budu dělat? Jsem moc ráda, že nakonec zvítězila touha. Díky ní jsem měla možnost poznat práci v temné komoře, doslova přivonět k vývojce a zažít dobrodružství s fotoaparátem Pionýr, který zhýčkanému digitálistovi opravdu nedá nic zadarmo. Dalším pozitivním zážitkem byla diskuze nad donesenými fotografiemi, kterými měl každý z účastníků semináře představit svou dosavadní tvorbu. Věřím, že nejen mně, ale i ostatním autorům poskytla tato zpětná vazba velkou motivaci. Navíc i zkušenost, že je možné, ale hlavně žádoucí, říci i vyslechnout otevřenou kritiku bez chlácholivého i urážlivého podtextu. Velkým bonusem dvoudenního semináře v hradeckém Impulsu, byla báječná atmosféra a možnost strávit čas s lidmi „na stejné vlně“. Moc děkuji všem, jak lektorům, tak organizátorům i účastníkům této akce za skvěle a inspirativně prožitý víkend. Určitě využiji některou z pravidelných nabídek kurzů a těším se na další nová setkání a další poznávání kouzel fotografie. Ivana Dondová Foto Eva Stanovská

42

výuka Photoshopu

IMPULS Hradec Králové a Volné sdružení východočeských fotografů Hradec Králové Vás zvou na praktický seminář Termín: leden–únor 2015 Lektor: ing. Jiří Petera Místo konání: SŠAK Hradec Králové Poplatek: 2 500,- Kč digitální fotografie 500,- Kč barevná správa Termín přihlášení: do 20. ledna 2014 Začátek kurzu: Termíny kurzu budou včas upřesněny (začátek pravděpodobně 24. ledna) Celkem 6 sobot + jedna sobota barevná správa Informace: Jana Neugebauerová Impuls Hradec Králové Pospíšilova 365 500 03 Hradec Králové tel.: 773 133 740 e-mail: [email protected]; www.impulshk.cz

Digitální fotografie

(šest sobot po šesti hodinách) Jednotlivé lekce jsou rozděleny na dvě části: část teoretická (kapitola 1 až 5) a část praktická (kapitola 6). Kurz je zaměřen na základní i pokročilejší úpravy obrazu ve Photoshopu, není zaměřen na praktické fotografování. 1 Úvod – digitální obraz 2 Světlo a barva 2.1 Fyzikální podstata světla a barvy 2.2 Barevné modely 3 Způsoby komprese obrazových souborů 3.1 Komprese bezztrátové 3.2 Komprese ztrátové 4 Grafické formáty 4.1 Základní grafické formáty obrazových souborů 4.2 Ukládání obrazových souborů v grafických aplikacích 5 Stručný přehled zařízení používaných v procesu digitální fotografie 5.1 Digitální fotoaparát 5.2 Skener 5.3 Monitor/LCD 5.4 Inkjetová tiskárna 6 Editace obrazových souborů 6.1 Barevné úpravy v Adobe Photoshopu 6.2 Ukládání souborů v různých obrazových formátech 6.3 Retuš 6.4 Výběr

6.5 Masky a jejich použití 6.6 Cesty 6.7 Zostřování 6.8 Ořez 6.9 Vrstvy 6.10 Převod barevných obrazů na černobílé (škála šedé) 6.11.1 Kolorování černobílých obrazů 6.11.2 Převzorkování obrazu 6.13 Písmo ve Photoshopu 1 Pokročilejší práce s maskami 1.1 Alfa-kanály 1.2 Maska z jasového kanálu 2 Koláže 2.1 Jednoduché koláže/montáže 2.2 Koláže/montáže s pomocí masek 3 Portrét 3.1 Lokální úpravy pleti 3.2 Celkové úpravy pleti 3.3 Úpravy očí 3.4 Úpravy rtů a zubů 3.5 Úpravy tvaru obličeje

Barevná správa

(osm hodin, sobota) Navazuje na předchozí kurz. Kurz je určen především pro pokročilé účastníky, vysvětluje princip, cíle a aplikaci správy barev v digitálním workflow. 1 Cíle a struktura barevné správy 2 Barvové modely (model CIE a CIE L*a*b) 3 Pracovní barvové prostory 4 ICC profily, CMM 5 Kalibrace a profilace monitoru/LCD (teorie a ukázka) 6 Profilace stolní inkjetové tiskárny (teorie a ukázka) 7 Použití ICC profilů ve Photoshopu

Impuls Hradec Králové právě pro vás připravil kurz základů fotografování, který je určen nejen pro začínající fotografy, ale i pokročilejší by v něm měli najít nové informace, které obohatí jejich zkušenosti. V kurzu se dozvíte o základní fotografické technice a postupech ve fotografování. Zkušený lektor vás naučí to, co by vás jinak stálo mnoho úsilí, času a zklamání nad vašimi snímky. Dozvíte se, jak fotoaparát vlastně funguje, k čemu jsou jednotlivé funkce, režimy nastavení a vše si samozřejmě i vyzkoušíte v praxi. Teorie samozřejmě není vše (to neznamená, že není třeba ji znát), ale nejdůležitější je fotografovat, fotografovat často, a zlepšovat tak své schopnosti. Nepotřebujete profesionální fotoaparát za desítky tisíc korun, s trochou zkušeností a znalostí budete schopni vytvářet kvalitní fotografie. Nedílnou součástí kurzu budou konzultace fotografií vlastní tvorby. Cíl: Změna z nahodilého fotografování svého okolí k začátku cílevědomé tvorby. Kurz je naplánován na 10 lekcí po 3 hodinách. Navazovat bude víkendová volitelná dílna 26. 6. - 28. 6. 2015. OBSAH KURZU 1. Ovládni svoji fototechniku. 2. Zvládnutí expozičních hodnot. 3. Ovládání světla a stínu. 4. Základy kompozice. 5. Tvar a povrch. 6. Skladebné postupy. 7. Úvod do možností digitální fotografie v kombinaci s klasickými postupy fotografie. 8. Umělé světlo - zdroje a použití. 9. Fotografický celek - vytvoření souboru. 10. Práce na vlastní prezentaci. Lektor: Ivan Nehera absolvent Institutu tvůrčí fotografie Opava

ZÁKLADY FOTOGRAFOVÁNÍ PRO KAŽDÉHO

Termín: čtvrtky leden – květen 2015 první lekce 29. 1. 2015 od 17.30 hod. Místo konání: Impuls, Hradec Králové Účastnický poplatek: 1250,- Kč

IMPULS Hradec Králové a Volné sdružení východočeských fotografů Hradec Králové vás zvou na fotografický kurz

Podrobnosti obdržíte v pozvánce, která vám bude zaslána na základě přihlášky.

Máte nový fotoaparát a ze všech těch funkcí a tlačítek vám jde hlava kolem? Přejete si nový fotoaparát pod stromeček? Se svým starým fotoaparátem neumíte zacházet? Nejste spokojeni se svými fotografiemi?

Termín přihlášek: do 20. ledna 2015

Informace: Jana Neugebauerová IMPULS Hradec Králové, Pospíšilova 365, 500 03 Hradec Králové tel.: 773 133 740 e-mail: [email protected]; www.impulshk.cz

43




ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ ENCYKLOPEDIE VÝCHODOČESKÉ FOTOGRAFIE

Dlouhodobý publikační projekt

Fotografování je již dlouhá léta zařazeno mezi výtvarné umění. V regionální literatuře, až na některé malé výjimky, jsou fotografové stále opomíjenou skupinou výtvarných umělců. Řada významných fotografů již není mezi námi a jejich osoba i dílo je zapomenuto. O mnoha kvalitních, dosud žijících fotografech se ví jen ve fotoklubech a nebo v bezprostřední blízkosti jejich bydliště. Impuls Hradec Králové, centrum podpory uměleckých aktivit a Volné sdružení východočeských fotografů si dalo za úkol osobnosti fotografie v regionu zmapovat a vytvořit encyklopedii východočeských fotografů. Stejným způsobem vznikají a v průběhu let i zanikají významné fotografické ateliéry, generace fotografů mají malé rodinné podniky, o kterých už známe jenom z vyprávění pamětníků. Málo kdo ví, že první

Premiéra 2014

Věra Machková, Hrádek nad Nisou, „Obrazy“

Premiéra 2014

Eliška Rafajová, Třebotov, „Na ulici“

daugerrotypie v naší republice vznikla v Litomyšli… I tato hesla by měla být encyklopedicky zpracována a zařazena do encyklopedie. Jednorázový projekt by byl velice finančně nákladný a autorsky náročný, proto jsme přistoupili k delšímu období vzniku encyklopedie. Jedná se o postupné vydávání jednotlivých listů s medailony autorů, podniků a fotografických technik a praktik. V roce 2003 byl vydán obal a postupně se začalo s mapováním regionu a vyhledáváním dat z minulosti i současnosti fotografického dění. Výsledkem všech hesel by měla být Encyklopedie východočeské fotografie, která by postupně vytvořila encyklopedický přehled v oblasti výtvarného umění oboru fotografie. Encyklopedie vzniká z finančních a organizačních důvodů postupně formou volných autorských listů, které se každým rokem doplňují. Každý list obsahuje vedle textové faktografie alespoň dvě fotografie - portrét autora a minimálně jedna fotografie z tvorby. Postupně tak vzniká Encyklopedie východočeské fotografie. Celkem je zpracováno 90 hesel v rozsahu 137 listů. Listy jsou vydávány černobíle ve formátu A5. Průběžně budeme tvořit další hesla encyklopedie a postupně je vydávat. V průběhu času tak vznikne encyklopedický přehled, který bude mít knižní charakter. Celkový náklad 500 kusů. Encyklopedie bude sloužit všem, kteří mají zájem o historii a současnost fotografie v našem regionu, knihovnám, archivům, školám. Doposud vyšla hesla (listy): 1. Bruner-Dvořák Rudolf Přelouč 2. Košťál Ctibor Trutnov 3. Fingerland Antonín Hradec Králové 4. MAZURA Woldemar Richard Žamberk 5. GEITNER Ludvík Náchod 6. RAIMAN Otto Náchod 7. NERMUŤ Oldřich Červený Kostelec 8. MICHL Milan Hradec Králové

44

1 1 1 1 1 1 1 1

2006 2006 2006 2006 2006 2006 2006 2006

9. MENEC Zdeněk Hradec Králové 1 10. KOSEK Miroslav Hradec Králové 1 11. VOJTĚCHOVSKÝ Luděk Pardubice 1 12. TOMAN Jiří Hradec Králové 2 13. BARTÁK Jaroslav Semily 1 14. FOTOKLUB CHRUDIM Chrudim 3 15. DAGUERROTYPIE Litomyšl 2 16. NOVOTNÝ rodinný ateliér Dětenice, Libáň 2 17. MOHYLOVÁ Věra Pardubice 1 18. KEYZLAR Odon Chrudim 1 19. DAVID Vladimír Pardubice 1 20. DVOŘÁK Antonín Litomyšl 2 21. BROŽEK Antonín Jičín 1 22. KALANDRA Stanislav Chrudim 1 23. BOURDON (HUMMEL) Eugen Chrudim 2 24. JAMPÍLEK Josef Nová Paka 1 25. HOLOMÝ Zdeněk Svitavy 1 26. HÁK František Nová Paka 1 27. MAUER Zdeněk Vysoké Mýto 1 28. HOLENDA Jaromír Hradec Králové 1 29. SYŘIŠTĚ František Chrudim 1 30. PLATENKA Jiří Holice v Čechách 2 31. FORMÁNEK Ladislav Holice v Čechách 1 32. FIBIGR Antonín Chlumec n. Cidl. 1 33. BALÍČEK Petr Hradec Králové 2 34. KOLÍNSKÝ Fridolín Josef Náchod 1 35. LORENZ Josef Náchod 1 36. ŽIVNOST. FOT. NÁCHOD do 1. sv. války Náchod 3 37. ŽIVNOST. FOT. NÁCHOD mezi sv. válkami Náchod 3 38. LINDAUFOVÁ Vefa???? Náchod 2 39. FOTOKLUB HK 1917 - 1950 Hradec Králové 2 40. FOTOKLUB HK 50.a 60.léta 20. st. Hr. Králové 3 41. FOTOKLUB HK 70.a 90.léta 20. st. Hr. Králové 3 42. FOTOKLUB HK Farmaceut. fakulta Hr. Králové 1 43. FOTOGR.VZDĚLÁVÁNÍ Hradec Králové 2 44. BÁRTA Jindřich Náchod 2 45. AM.FOTOGR.NÁCHOD do 2. sv. války Náchod 4 46 . NOVÁK Karel Pardubice 1 47. ČUDA Karel Holice v Čechách 1 48. BERÁNEK František Rychnov n. Kněžn. 1 49. HILGER Josef Semily 2 50. BERGER Jaromír Lomnice n. Popelk. 1 51. ZUKAL Rudolf Moravská Třebová 1 52. Živnostenská fotografie do r. 1918 - přehled Trutnov 4 53. Živnostenská fotografie do r. 1918 - přehled Jičín 2 54. Živnostenská a amatérská fotografie mezi sv. válkami Jičín 3 55. ŠUSTIL Okdřich Jaroměř 1 56. ŠUSTIL Vratislav Jaroměř 1 57. PICEK Josef Jičín 1 58. TREJBAL Jiří Jičín 1 59. HNÍK Karel Jilemnice 1

2008 2008 2008 2008 2008 2008 2008 2008 2008 2008 2008 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010 2010

60. IMLAUF Jindřich Nové Město n. Met. 1 61. Amatérská fotografie do r. 1989 Semily 4 62. SEMILY A OKOLÍ živ. fot. do r. 1948 Semily 3 63. FEYFAR Radko Lomnice n. Popelk. 2 64. ŠAFÁŘ Oldřich Náchod 1 65. PETŘINEC Josef ml. a st. Červený Kostelec 2 66. LINDAUER Ignác Chrudim 2 67. BINKO Josef Vysoké Mýto 2 68. BRANDEIS Jan Týniště nad Orlicí 1 69. FEYFAR Jaroslav Jilemnice 1 70. ŠIMON Jan Holice v Čechách 1 71. TOMÁŠ Jan Hořice 1 72. VEJNAR Josef Jilemnice 1 73. HOLOMÍČEK Bohdan Janské Lázně 2 74. PÍRKA Josef Pardubice 1 75. FOTOKLUB Brandýs nad Orlicí 4 76. MARKL Antonín Dvořisko u Cocně 1 77. JIREČKOVÁ Julie a Noemi Vysoké Mýto 1 78. Foma Bohemia spol s r.o. Hradec Králové 4 79. LUKESLE Jindřich Brandýs nad Orlicí 1 80. BOHM Josef Lanškroun 1 81. PAJSKR Evžen Hradec Králové 1 82. HOPPE Georg Broumov 1 83. KAHLER Leopold Broumov 1 84. KAHLER ml. Otto Rudolf Broumov 1 85. DEWERNER Alfons Broumov 1 86. RACHWALSKY Ludvík Broumov 1 87. STRAUBEL August Stárkov 1 88. DEWERNER Alfréd Teplice nad Metují 1 89. WILLIAMS Sophus Broumov - Berlín 1 90. KATSCHNER Emil Police nad Metují 1

2012 2012 2012 2012 2012 2012 2012 2013 2013 2013 2013 2013 2013 2013 2013 2013 2013 2013 2014 2014 2014 2014 2014 2014 2014 2014 2014 2014 2014 2014 2014

Premiéra 2014

Pavel Snoha, Svitavy, „Šílenství“

2011 2011 2011 2011 2011 2011 2011 2012

45



MAPOVÉ OKRUHY


Ratibořický mapový okruh nepřerušen

Sekce fotografů regionu Náchod s radostí konstatovala, že 43. ročník Ratibořického mapového okruhu proběhl bez kolizí. V dramatickém 42. ročníku totiž při nedisciplinovaném přístupu k odesílání map hrozilo, že nebudou výsledky včas publikovány. RMO nebyl přerušen, a tak v Galerii Švédská síň v zámku rodiny Bartoň-Dobenín v Novém Městě nad Metují v září 2014 připravili pořadatelé výstavu vítězných snímků TOP 30 i závěrečné vyhodnocení 43. ročníku RMO. Poté následovalo v kině 70 setkání s doc. Jiřím Všetečkou na téma „Praha světlem tvořená“. Účastníci setkání s nadšením sledovali obrovské zvětšeniny fotografií ze stejnojmenné knihy a autor snímky nejen komentoval, ale i odkrýval tajemství jejich zhotovení. Poučné, krásné a udivující – takové byly reakce účastníků setkání. Mnozí z nich odcházeli s věnováním a podpisem autora v zakoupené knize.

Ctibor Košťál, Toskánské ráno

46

Díky sponzorům FOMA BOHEMIA spol. s r. o. Hradec Králové a dalším získali vítězové RMO věcné ceny a vítězný fotoklub putovní pohár RMO. Projekt se uskutečnil za podpory Ministerstva kultury ČR. Vyhodnocení 43. ročníku Ratibořického mapového okruhu Pořadí fotoklubů: 1. Fotoklub KDÚ Trutnov 2. Fotoklub Alfa Pardubice 3. Fotoklub Tišnov 4. Fotoklub Svitavy 5. Fotoklub KIS Hronov 6. Fotoklub Broumov 7. Fotoklub NADRAKA Trutnov 8. Fotoklub Rychnov nad Kněžnou 9. Fotoklub FOPA Pardubice 10. Fotoklub Jaroměř 11. Fotoklub Omega Hradec Králové 12. Fotoklub Police nad Metují 13. Fotoklub Nové Město nad Metují 14. Fotoklub FOKUS Sopotnice 15. Fotoklub BAF Brandýs nad Orlicí 16. Fotoklub Kostelec nad Orlicí 17. Fotoklub OKO Ústí nad Orlicí Pořadí jednotlivců TOP 10: 1. Vladimír Groh / Kolibřík v dešti Fotoklub KDÚ Trutnov 2. Ctibor Košťál / Toskánské ráno Fotoklub KDÚ Trutnov 3. Ctibor Košťál / Trucovna Fotoklub KDÚ Trutnov 4. Eva Stanovská / Pruhovaný svět Fotoklub ALFA Pardubice 5. Jiří Flídr / Ráno Fotoklub KDÚ Trutnov 6. Jaroslav Mareš / Na cestě I Fotoklub Svitavy 7. Jaroslav Mareš / Na cestě II Fotoklub Svitavy

Vladimír Groh, Kolibřík v dešti 8. Ctibor Košťál / Na stráži Fotoklub KDÚ Trutnov 9. Jiří Bartoš / Na vodě Fotoklub OKO Ústí nad Orlicí 10. Miloš Buček / Gravitace Fotoklub Tišnov 10. Kateřina Göttlichová / Žlutá Fotoklub ALFA Pardubice 10. Filip Tesař / Poklady zakouřeného království, Fotoklub FOPA Pardubice Cenu Oldřicha Jenky seniora za nejlepší krajinářskou fotografii získal Ctibor Košťál z Fotoklubu KDÚ Trutnov za snímek Toskánské ráno a cenu Impulsu dostal stejný autor za snímek Trucovna. Cenu Antonína Kratochvíla za nejlepší dokumentární fotografii získala Marcela Zuchová z Fotoklubu OMEGA Hradec Králové za snímek Střed vesmíru. V závěru byl vyhlášen 44. ročník Ratibořického mapového okruhu. Co dodat více? Pan docent Jiří Všetečka byl potěšen, jaký je zájem fotografů, a na místě podepsal a věnoval svou knihu „Praha světlem tvořená“ jako cenu do 44. ročníku RMO. Tak dobré světlo, soutěžící! MVDr. Rudolf Němeček

56. ročník mo vysočina (2013 - 2014)

Mapový okruh Vysočina se řadí mezi nejprestižnější a nejkvalitnější okruhy v naší republice. Pořadatelem minulého, 56. ročníku byl moravský fotoklub KFA Brumov-Bylnice, na jehož půdě také proběhlo ve dnech 12. - 14. září 2014 slavnostní vyhodnocení. Vím, že bych měl psát především o fotografických tématech, ale nedá mi se hned v úvodu nezmínit o vzorně připravené zabíjačce, která byla při dobrém dopoledním světle pastvou nejen pro fotografovo oko… MO Vysočina se účastnilo celkem 18 fotoklubů z celé republiky, k vidění, a tedy k hodnocení bylo 270 fotografií. Fotografií výjimečných, ale i podstatně slabších. Myslím, že vyhodnocení se účastnili všichni zástupci zapojených klubů. Diskutovalo se, fotilo se, občas prolétla nějaká ta slivovička. Co bychom také na moravsko-slovenském pomezí mohli čekat. Očekávalo se rovněž, jako snad na každém vyhodnocení, vystoupení někoho, kdo by chtěl zavedené a letité tradice hodnocení, formátů apod. měnit. Bylo tomu tak i letos. Předseda jednoho horáckého fotoklubu se snažil v zájmu zachování kvality navrhnout přísnější výběr fotografií do jednotlivých kolekcí. V onom klubu vybírají 15 nejlepších snímků bez ohledu na členské zastoupení. Na to jsem musel reagovat zmínkou o poslání a významu mapových okruhů, který sice vidím v možnosti zhlédnout tvorbu kolegů z jiných fotoklubů, především ale

a v jednotlivcích obsadil první dvě místa. Autor Martin Trčka to všem ostatním tak trochu „otrávil“, protože v prvních sedmi místech se umístily čtyři jeho fotografie. Gratuluji. 1. KFA Brumov-Bylnice 1219 bodů 2. Havlíčkův Brod 1111 3. KDÚ Trutnov 1029 4. Fotoklub Příbor 990 5. Horácký fotoklub Jihlava 966

MOV - 1. místo - M. Trčka, Brumov-Bylnice, „Veteráni“

1. Martin Trčka 2. Martin Trčka 3. Vladimír Kunc 4. Alena Pončová 5. Pavel Körner

105 bodů 101 100 98 97

v chuti se společně setkávat při pravidelných schůzkách. SPOLEČNĚ. Proto při výběru mapových kolekcí nadřazujeme zastoupení VŠECH členů fotoklubu nad kvalitou, která ostatně není asi tak špatná. Jinak bychom ve zmiňovaném ročníku těžko obsadili 3. místo na rozdíl od 5. místa fotoklubu preferujícího maximální kvalitu. Každý ať si výběr dělá, jak chce, nepíšu o tom jako o návodu na případný úspěch, zmiňuji to pouze v obavě o pokračující členství těch, kteří se třeba i opakovaně do přísného výběru nedostanou. Stejně je hodnocení subjektivní, buďme rádi za to, že spolu vůbec chceme být! A nyní tedy k výsledkům. Pořádající fotoklub „urval“ skoro vše, co se dalo. Zvítězil mezi fotokluby

Pořadateli současného, 57. ročníku MO Vysočina jsou oba trutnovské fotokluby. Tedy fotoklub Nadraka a náš KDÚ Trutnov (připomínám Každé Druhé Úterý – tak se scházíme). Máme před sebou měsíce pilné práce a zejména pak zářijové vyhodnocení. Dobré světlo a neotravujme si život ještě sami, když to za nás dělají druzí. Ctibor Košťál Úspěch je pro naše fotografy zavazující. Příští vyhodnocení bude totiž probíhat v Trutnově. „Při té příležitosti bude uspořádána výstava nejlepších fotografií z 57. ročníku. Trutnováci tak uvidí na vlastní oči prestižní snímky z nejdéle působícího mapového okruhu (MO Vysočina) v republice,“ upozornil Milan Lhoták.

47

MAPOVÉ OKRUHY


MAPOVÉ OKRUHY


mapové okruhy

Letos proběhl další ročník mapových okruhů u nás i na Slovensku. Celkem se uskutečnilo jedenáct okruhů, což znamená, že oproti minulému období jeden přibyl. Já jsem se o něm dozvěděl jen náhodou, a to díky kolegovi Jarkovi Burešovi z Kroměříže. Jedná se o již druhý elektronický mapový okruh, jehož pořadatelem byl slovenský Fotoklub Ružomberok. Je to v podstatě mezinárodní okruh, protože se ho účastnily fotokluby ze Slovenska i naše. Jeho název je TAMAPO, což znamená Tatranský mapový okruh. Již dříve zde byl mapový okruh stejného jména, ale klasický. Níže se budu zabývat všemi aktivními okruhy s výjimkou Ratibořického mapového okruhu, kterému je věnován v tomto čísle samostatný příspěvek. Nebude ale ani zmínka o prvním elektronickém mapovém okruhu, který měl sice skončit již v letním období, ale podle posledních informací se dosud nepodařilo shromáždit všechna hodnocení a zpracovat výsledky. U každého mapového okruhu uvedu počet účastníků, prvních pět nejlepších fotoklubů a jednotlivců a další umístění fotoklubů a jednotlivců z naší oblasti. Někde se může jednat o více jmen, pokud se účastníci dělili o jedno místo. Současně bude otištěna i vítězná fotografie.

56. ročník Mapového okruhu Vysočina (MOV) Jedná o nejstarší mapový okruh. Pořadatelem byl Fotoklub

48

MOČR - 1. místo - J. Burdych, PCW Praha, „Těžké to žití“

KFA Brumov-Bylnice, zúčastnilo se 18 klubů. Pořádající fotoklub připravil pro účastníky závěrečného hodnocení bohatý třídenní program.

1. Fotoklub KFA Brumov-Bylnice 2. Fotoklub Havlíčkův Brod 3. Fotoklub KDÚ Trutnov 4. Fotoklub Příbor 5. Horácký fotoklub Jihlava

10. Fotoklub Nadraka Trutnov 11. Fotoklub Chrudim 13. Fotoklub Hlinečan Hlinsko 14. Fotoklub ART FOTO Vysoké Mýto 17. Fotoklub BAF Brandýs nad Orlicí 1. M. Trčka – Brumov-Bylnice / Veteráni 2. M. Trčka – Brumov-Bylnice / Sám 3. Ing. V. Kunc – Havlíčkův Brod / Zelená hora 4. A. Pončová – Příbor / Křídla s perletí 5. P. Körner – Jindřichův Hradec / U zrcadla 8. M. Lhoták – Nadraka Trutnov / Jazzinec 2

53. ročník Mapového okruhu Český ráj (MOČR) Tento mapový okruh má také více než půlstoletou tradici. Pořadatelem byl Jizerský fotoklub Hejnice a zúčastnilo se 13 klubů. Počasí účastníkům nepřálo, přesto si řada účastníků přivezla domů řadu zajímavých fotografií. 1. Fotoklub PCW Praha 2. Fotoklub Balvan Jablonec nad Nisou 3. Fotoklub MKS Nová Paka 4. Fotoklub Bohumín 5. Fotoklub SDF Desná v Jizer. horách 11. Fotoklub MKS Jaroměř 13. Fotoklub Fokus Sopotnice 1. J. Burdych – PCW Praha / Těžké to žití 2. Z. Vitvarová – Jablonec / Úplné bezvětří 3. P. Šenekel – Desná / Nad Výrovkou 4. Z. Vitvarová – Jablonec / Převozník 5.-6. M. Martinská – ČSA Praha / Puntíkovaná L. Martínek – ČSA Praha / Pražské linie I.

MON - 1. místo - J. Marhold, Karlovy Vary, „Podzimní variace“

53. ročník Mapového okruhu Nekázanka (MON) Rovněž jeden z nejstarších mapových okruhů, bohužel je problém dohledat výsledky několika prvních ročníků. Pořadatelem byl Fotoklub 1840 Litomyšl, zúčastnilo se 12 klubů. 1. Fotoklub Karlovy Vary 2. Fotoklub 1840 Litomyšl 3. Fotoklub ČFKA Nekázanka 4. Fotoklub FOS Sokolov 5. Fotoklub TeriFoto Sokola Písek

1. J. Marhold – Karlovy Vary / Podzimní variace 2. V. Sedláček – Litomyšl / Tváře z Nepálu 3. M. Fara – KFA Praha / Divadelní nokturno II. 4. P. Majorenko – Písek / Už letím miláčku 5. T. Truneček – Klatovy / Spurt V. Chabr – Klatovy / Na lovu K. Klasna ml. – Klatovy / Podzim

49

MAPOVÉ OKRUHY


MAPOVÉ OKRUHY


ČBMO - 1. - 2. místo - B. Boďa, Žilina, „S“ ako súmrak“

52. ročník Českobudějovického mapového okruhu (ČBMO)

I tento mapový okruh již přesáhl půlstoletí existence. V jeho historii se na rozdíl od jiných mapových okruhů po rozdělení republiky nepřerušila účast slovenských klubů a ty v posledních letech tomuto okruhu dominují,

50

ČBMO - 1. - 2. místo - J. Zápalka, Okamžiky Zlín, „Baletka“

což potvrzují výsledky. Letos se zúčastnilo 15 klubů a z toho čtyři byly slovenské. Pořadateli byly zlínské fotokluby Okamžiky a Reflex. 1. Fotoklub NOVA Košice 2. Fotoklub GAMA Žilina 3. Fotoklub Karola Plicku Martin 4. Fotoklub Okamžiky Zlín 5. Fotoklub Děčínský výběr

9. Fotoklub 1840 Litomyšl 15. Fotoklub Chrudim

1.-2. B. Boďa – Žilina / „S“ ako súmrak J. Zápalka – Okamžiky Zlín / Baletka 3. R. Musilová – Reflex Zlín / Léto 4. L. Kremeňová – Košice / Osamelý jazdec 5. J. Lacková – Košice / Stratený

TMO - 1. místo - Š. Svobodová, Mladá Boleslav, „Setkání světů“

44. ročník Turnovského mapového okruhu (TMO) Také tento mapový okruh se již blíží k magické padesátce. Letos se ho zúčastnilo 14 klubů a pořadatelem byl Fotoklub Beseda Otrokovice. Vyskytly se drobné připomínky k organizaci a materiálům ze závěrečného hodnocení.

1. Fotoklub FHFB Jilemnice 2. Fotoklub Sokol Mladá Boleslav 3. Fotoklub KDÚ Trutnov 4. Fotoklub Spoušť Vrchlabí 5. Fotoklub MěKS Klatovy 9. Fotoklub Hlinečan Hlinsko 10. Fotoklub FOTON Hradec Králové 11. Fotoklub 1840 Litomyšl

1. Š. Svobodová – Mladá Boleslav / Setkání světů 2. L. Votoček – Jilemnice / Dudek 3. K. Hník – Vrchlabí / Ojíněná krása 4. L. Votoček – Jilemnice / Jeřábi zase táhnou 5. P. Taclík – Jilemnice / První sníh 6. T. Truneček – Klatovy / Osamělý 7. M. Dvořák – Litomyšl / Tajemný les 9. Ing. C. Košťál – Trutnov / Vlnění 10. A. Řezníček – Vrchlabí / Na hraně

51

MAPOVÉ OKRUHY


MAPOVÉ OKRUHY


32. ročník Mapového okruhu Blatenská růže (MOBR) Tento mapový okruh je jedním ze dvou klasických okruhů, kde je pořadatelem stále stejný klub – v tomto případě Fotoklub KAMFO Blatná. Tohoto ročníku se zúčastnilo 11 klubů, a jak se stalo již nepsaným pravidlem, znovu jej ovládl Fotoklub Balvan Jablonec nad Nisou, a to i v soutěži jednotlivců. 1. Fotoklub Balvan Jablonec nad Nisou 2. Fotoklub Havlíčkův Brod 3. Fotoklub Znojmo 4. Fotoklub MěKS Klatovy 5. Fotoklub Písek 9. Fotoklub ART FOTO Vysoké Mýto

MOBR - 1. místo - Z. Vitvarová, Jablonec n/Nisou, „Zkáza Titanicu 1,2,3“

52

1. Z. Vitvarová – Jablonec / Zkáza Titanicu 1, 2, 3 2. Z. Vitvarová - Jablonec / Lehkost bytí 3. J. Melicharová – Havlíčkův Brod / Vzývání 4. P. Majorenko – TJ SOKOL Písek / Ranní probuzení Ing. A. Speierl – Domažlice / Podvečer

20. ročník Petzvalova mapového okruhu (PMOF) Tento slovenský mapový okruh vznikl po rozdělení republiky a jeho zakladateli byly hlavně fotokluby dosud působící v MO Nekázanka. Letošním pořadatelem byl Fotoklub Zvolen a zúčastnilo se 16 klubů. 1. Fotoklub GRANUS Podbrezová 2. Fotoklub ROKOŠ Bánovce n/Bebravou 3. Fotoklub GAMA Žilina 4. Banskobystrický fotoklub 5. Fotoklub KC A. Sládkoviča Detva 1. L. Čačko – Bánovce / Úlovok 2. M. Sojka – Podbrezová / Dedinka Himbov 3.-4. J. Láclavík – Martin / Linie L. Čačko – Bánovce / Aha tokám 5.-8. M. Brojo – Povážská Bystrica / Marie D. Štefánik – Bánovce / Maják M. Sojka – Podbrezová / Santa Magdalena M. Bauer – Detva / V prachu za svetlom

12. ročník Moravskoslezského mapového okruhu (MSMO) Jeden z nejmladších mapových okruhů, který je již podle názvu určen pro kluby z Moravy a Slezska. Pořadatelem byl Fotoklub Ivančice a zúčastnilo se ho 13 klubů. Pořadatelé pro účastníky závěrečného hodnocení připravili bohatý program, vždyť tamními rodáky jsou takové osobnosti jako Alfons Mucha a Vladimír Menšík a ve městě je i jeden z nejstarších židovských hřbitovů v Evropě.

PMOF - 1. místo - L. Čačko, Bánovce n/Bebravou, „Úlovok“ MSMO - 1. místo - S. Navrátil, Zlín, „A život jde dál“

1. Horácký fotoklub Jihlava 2. Klub moravských fotografů Brno 3. Fotoklub Okamžiky S Zlín 4. Fotoklub Ivančice 5. Fotoklub Kuřim

53

MAPOVÉ OKRUHY


MAPOVÉ OKRUHY


1. S. Navrátil – Zlín / A život jde dál 2. S. Kolovratník – Brno / Pod vodárnou 3. R. Bojko – Jablunkov / Divoženky J. Buček – Kuřim / Divadýlko P. Žlebek – Vsetín / Street 2 M. Popovič – Ivančice / Hospodské zátiší

1. ročník Tatranského mapového okruhu (TAMAPO)

Jak jsem již uvedl v úvodu, jedná se o druhý elektronický mapový okruh, o jehož existenci jsem se dozvěděl jen náhodou. Byl totiž zahájen až začátkem letošního roku a proběhl velice rychle. Iniciátorem byl ZSF a pořadatelem Fotoklub Ružomberok, 1. ročníku se zúčastnilo 10 klubů, účastnily se i české kluby. 1. Fotoklub Fotokompost Domažlice 2. Fotoklub pri ZSF Ružomberok 3. Stropkovský fotoklub 4. Fotoklub Helios Komárno 5. Fotoklub ART ŠTÚDIO Lipt. Hrádok 1. D. Ignác – Stropkov – Silou vóle 2. T. Vopat – Domažlice / Souboj titánů 3. T. Takács – Komárno / Cestou domov J. Záhornacký – Kroměříž / Hostýn 4. J. Jaroš – Ružomberok / Choč R. Unverdorben – Domažlice / Kožichy 5. P. Škuta – Liptovský Hrádok / Traja kamaráti E. Čupka – Piešťany / Mirror of love

54

TAMAPO - 1. místo - D. Ignác, Stropkov, „Silou vůle“

Co říci na závěr? Nejúspěšnější byla tentokrát žena, a to Zuzanka Vitvarová z Fotoklubu Balvan Jablonec nad Nisou. Vyhrála jeden mapový okruh, ve druhém obsadila 2. místo a i další její fotografie obsadily čelná místa. Tak jako v předcházejících ročnících se znovu opakovala situace, kdy byl někdy problém sehnat od pořadatelů kopie nejlepších fotografií. V některých mapových okruzích je již v propozicích zakotvena povinnost zúčastněného klubu předat pořadateli na CD svoji mapu a pořadatel pak připraví pro účastníky CD se všemi mapami a výsledky. Takže tam to je bez problémů. V ostatních případech pomohou hlavně sami autoři nejlepších fotografií, kteří mi na požádání pošlou kopie e-mailem. Další věc, která stojí za zmínku, je používání různých systémů stanovení pořadí klubů – podle získaných bodů nebo podle umístění. Podobné rozdíly lze sledovat i při studiu tohoto příspěvku a týkají se stanovení pořadí jednotlivců. A na závěr bych se chtěl ještě zmínit o webových stránkách www.fotokluby.cz, které jistě někteří z vás navštěvovali. Kromě

jiného si tam mohli přečíst i podrobnější výsledky mapových okruhů a prohlédnout si nejlepší fotografie v barvě. Bohužel mi nedávno sdělil správce těchto stránek, že končí. Je to škoda, protože tam byly uvedeny i stručné informace z historie všech mapových okruhů. Pokud ale jde o příspěvky s výsledky a nejlepšími fotografiemi, najdete je i nadále na webových stránkách časopisu FotoVideo, když si na horní liště klepnete na „Co se děje“. Tolik tedy k letošnímu ročníku mapových okruhů a předpokládám, že všechny budou pokračovat i nadále. Pořadatelé byli určeni na závěrečných hodnoceních. Otazník zůstává jen u prvního elektronického mapového okruhu eMO. Závěrem mám na čtenáře prosbu. Pokud někde objevíte nějaké materiály ze starých ročníků i již ukončených mapových okruhů, ozvěte se prosím na moji e-mailovou adresu: [email protected]. Děkuji. Ing. Josef Podvalský

2014 FOTOIMPULS. Alice Bardoňová

Recommend Documents