2015. David Bernard. Vedoucí práce: Mgr. Věra Suchánková

Střední škola KNIH, o.p.s.

Úzkostné poruchy Maturitní práce 2014/2015

David Bernard

Vedoucí práce: Mgr. Věra Suchánková

2014-15 Maturitní práce

Prohlášení Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práci zpracoval samostatně a že jsem v ní použil pouze tu literaturu a další informační zdroje, které jsem uvedl v seznamu použitých informačních zdrojů a současně v poznámkovém aparátu. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5-NEDOSTATEČNÝ.

2


Poděkování Mé poděkování patří paní Mgr. Věře Suchánkové, která se laskavě ujala vedení mé maturitní práce a jejíž rady a podněty mi byly velkou oporou. Dále také prof. MUDr. Jánu Praškovi, CSc., který mne prostřednictvím svých publikací vedl správným směrem. V neposlední řadě také děkuji Petrovi, který otevřeně odpovídal na všechny mé otázky.

3


Obsah Obsah ......................................................................................................................................... 4 Anotace ...................................................................................................................................... 6 Úvod ........................................................................................................................................... 7 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 8 1

2

Vymezení základních pojmů ............................................................................................ 8 1.1

Úzkost .......................................................................................................................... 8

1.2

Úzkostná porucha ...................................................................................................... 10

1.3

Úzkostná osobnost ..................................................................................................... 11

Typy úzkostných poruch ................................................................................................ 12 2.1

2.1.1

Definice GAD (z ang. generalized anxiety disorder) ......................................... 13

2.1.2

Příčina vzniku generalizované úzkostné poruchy .............................................. 13

2.1.3

Typické příznaky generalizované úzkostné poruchy.......................................... 14

2.1.4

Společné rysy a obavy GAD ............................................................................. 15

2.2

3

Generalizovaná úzkostná porucha ............................................................................. 13

Další typy úzkostných poruch .................................................................................... 17

2.2.1

Fobie ................................................................................................................... 17

2.2.2

Panická porucha .................................................................................................. 22

2.2.3

Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) .......................................................... 24

2.2.4

Posttraumatická stresová porucha (PTSP) .......................................................... 27

Léčba úzkostných poruch ............................................................................................... 29 3.1

Farmakoterapie .......................................................................................................... 29

3.1.1

Anxiolytika ......................................................................................................... 29

3.1.2

Antidepresiva ...................................................................................................... 32

3.2

Psychoterapie ............................................................................................................. 35

3.2.1

Dynamická terapie a psychoanalýza................................................................... 35

3.2.2

Kognitivně behaviorální psychoterapie .............................................................. 35 4


3.3

Alternativní léčba úzkostných poruch ....................................................................... 37

3.3.1

Pohyb .................................................................................................................. 37

3.3.2

Strava .................................................................................................................. 38

3.3.3

Spánek ................................................................................................................ 40

3.3.4

Relaxace.............................................................................................................. 41

3.3.5

Plánování času .................................................................................................... 42

3.3.6

Alternativní medicína ......................................................................................... 44

PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................................. 45 1

Rozhovor .......................................................................................................................... 45 1.1

Samotný rozhovor ...................................................................................................... 45

1.2

Zhodnocení rozhovoru ............................................................................................... 49

Závěr ........................................................................................................................................ 50 Seznam použitých informačních zdrojů ............................................................................... 51 Knižní zdroje......................................................................................................................... 51 Elektronické zdroje ............................................................................................................... 51

5


Anotace Práce se zabývá tématem úzkostných poruch a samotnou úzkostí. Poruchy rozděluje do jednotlivých kategorií, předkládá konkrétní problémy nemocných a vysvětluje léčebné metody. Součástí je rozhovor s dlouhodobě nemocným člověkem, trpícím úzkostnými poruchami. Práce čerpá jak z vydané literatury a internetových zdrojů, tak i z obsaženého rozhovoru.

Abstract This thesis is focused on the theme of anxiety disorders and anxiety itself. Thesis is categorizing this disorders, presents concrete problems of the sufferer and explains the methods of treatment. Thesis includes an interview with a long-term patient suffering from anxiety disorders. Thesis derive from published literature, internet sources and included interview.

6


Úvod Úzkost, strach, panika. Pojmy, které zná každý z nás, ale málokdo o nich mluví. Již delší dobu se zabývám úzkostnými poruchami, tudíž jsem si je zvolil jako téma maturitní práce. Úzkostnými poruchami trpí mnoho lidí na celém světě. Každý den jim znesnadňují jejich životy a vysávají z nich energii, tolik potřebnou k existenci v tak uspěchaném světě. Velká část nemocných se za sebe stydí a mají strach se někomu svěřit. Cílem práce je seznámení s nejčastějšími typy úzkostných poruch, jejich příznaky a způsoby léčby. V neposlední řadě se snažím odpovědět na otázku, zdali je tento druh psychického onemocnění závažným problémem a jak nemocné ovlivňuje. V teoretické části se nejprve věnuji úzkosti jako takové, jejím složkám a vlivu na člověka. Dále pak popisu úzkostné poruchy a úzkostné osobnosti. Část práce je také vymezena 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí. Poté následuje rozdělení úzkostných poruch a druhy léčby. Součástí jsou také konkrétní příběhy různých osob, přiřazené k dané poruše. Praktická část je zaměřena na rozhovor s Petrem, člověkem, trpícím několika úzkostnými poruchami. Zde se snažím proniknout do problematiky Petrova onemocnění, poznat, jak ovlivňuje jeho život a porozumět závažnosti jeho problémů.

7


TEORETICKÁ ČÁST 1 Vymezení základních pojmů 1.1 Úzkost Úzkost je všední stav lidského organismu. Jedná se o běžnou reakci na stres nebo nebezpečí a člověka negativně ovlivňuje pouze tehdy, pokud je příliš velká, případně trvá-li nepřiměřeně dlouho. (Praško, a další, 2006 str. 11)1 „Naše úzkost, jedna z mnoha psychických bolestí, je nepopsatelná, neboť je výhradně naše, je nenapodobitelná a nepřenositelná." (Janíček, 2008 str. 17)2 Spolu se strachem spadá úzkost pod tzv. adaptivní emoce. Úzkost pomáhá člověku připravit se na možnost hrozícího nebezpečí, strach v případě reálného ohrožení vyvolává bezprostřední reakci organismu. Obě tyto složky pomáhají lidem přežít v nebezpečných situacích. (Praško, a další, 2006 str. 11)3 „Úzkost je projevem akutního nebo očekávaného ohrožení zvenku nebo zevnitř, kterým se naše já pokouší předejít subjektivně ještě horší zkušenosti a zalarmovat obrany proti ní.“ (Janíček, 2008 str. 18)4 Pokud se jedinec nachází v reálném nebezpečí, uvolní jeho organismus z nadledvinkové kůry adrenalin do krve. Tím vznikají tělesné prožitky úzkosti (např. třes, přerývané dýchání, tělesné napětí atd.). (Praško, a další, 2006 str. 14)5

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 2 JANÍČEK, Jeroným. Když úzkost bolí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 203 s. Rádci pro zdraví. ISBN 978-807-3673666. 3 PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 4 JANÍČEK, Jeroným. Když úzkost bolí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 203 s. Rádci pro zdraví. ISBN 978-807-3673666. 5 PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 1

8


Úzkost obsahuje tři složky: (Praško, a další, 2006 str. 12)6 

tělesné pocity Mezi typické příznaky patří fyzické napětí, obtížné a nepravidelné dýchání, třes, pocit tepla v oblasti žaludku, pocení, mravenčení, nucení vykonat potřebu a silný tlukot srdce.



chování Pokud se nemocný člověk nachází v situaci, která v něm vyvolává úzkost, může se to projevit např. straněním se daných situací, pocitem bezmoci ve stresu, odkládáním důležitých věcí, stěžováním si a vyhledáváním ujištění u ostatních osob v blízkém okolí.



myšlenky Osobní obavy, myšlenky a představy nemocného. Většinou se vztahují k situacím, ze kterých má dotyčný strach. Mohou to být scénáře jako např.: „Co když syn vážně onemocní!“ „Co když dcera neudělá příjímací zkoušky!“ Co když přijdeme o úspory a manžel ztratí práci.“ atd. Nebo situace, vztahující se přímo k dotyčnému: „Co když se mi to nepodaří, ztratím hlavu.“ atd.

Úzkost sama o sobě lidem neškodí. Není příčinou psychické ani fyzické újmy. V případě, že se člověku nedaří úzkost ovládat, dokáže mu znepříjemnit každodenní život. S nadměrnou úzkosti mnohdy souvisí problém s vykonáváním a řešením i nejběžnějších věcí. (Praško, a další, 2006 str. 11)7 „Úzkost se stává nemocí tehdy, když nám znemožňuje vykonávat samozřejmé, rutinní činnosti nebo jejich realizaci významně omezuje. Jinými slovy, pokud nám spolu se strachem úzkost brání v plném prožívání života.“ (Janíček, 2008 str. 19)8

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 7 Tamtéž. 8 JANÍČEK, Jeroným. Když úzkost bolí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 203 s. Rádci pro zdraví. ISBN 8073670798. 6

9


1.2 Úzkostná porucha Úzkostné, neboli neurotické poruchy se dělí na fobie a formy přílišného strachu a úzkosti. Jedná se o poruchy chronického charakteru. Jejich výskyt pozorujeme od raného věku, případně je neočekávaně mohou spustit specifické události. Významným aspektem může být i dědičnost. Objevují se ve fázi stresu a v tomto období se mohou také zhoršovat. (Wikipedia.org, 2015)9 Vzhledem k tomu, že se jedná o poruchy neurotické, nepozorujeme u nich, oproti poruchám psychotickým (např. schizofrenie), zhoršené vnímání reality a sociální normy člověka nejsou porušovány. (Wikipedia.org, 2015)10 Přestože jedinec trpící úzkostnými poruchami chápe nesmyslnost pocitů, které prožívá, nedokáže je kontrolovat a vzdorovat jim. Díky tomuto onemocnění může být ovlivněn běžný život, společenské a pracovní uplatnění a v horším případě mohou úzkostné poruchy zapříčinit izolaci od společnosti. (Wikipedia.org, 2015)11 „Tvrdá data neboli statisticky doložitelné údaje hovoří o tom, že až 33 % naší populace má lehké neurotické příznaky, tedy jisté známky jedné z úzkostných poruch, dříve nazývaných právě neurózami. Zhruba 18 % obyvatel pak trpí jednou z těchto poruch.“ (Janíček, 2008 str. 23)12

Úzkostná porucha. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2015, 11. 2. 2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Azkostn%C3%A1_porucha 10 Tamtéž. 11 Tamtéž. 12 JANÍČEK, Jeroným. Když úzkost bolí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 203 s. Rádci pro zdraví. ISBN 8073670798. 9

10


1.3 Úzkostná osobnost Důležitým faktorem pro rozšíření úzkostné poruchy je jednak výchova, odkaz v našich genech, ale také způsob života. Vliv mohou mít také stresující události, jako například úmrtí rodiče během dětství či dospívání, příliš úzkostlivý způsob výchovy, silně traumatizující zážitek nebo nepřiměřená sebe-idealizace. (Janíček, 2008 str. 27)13 Úzkostlivý člověk žije v ustavičném strachu, aniž by si uvědomil, že si nadměrným přemýšlením komplikuje život. Nejhorší scénáře se odehrávají v jeho mysli, nikoli ve světě okolo něj. (Janíček, 2008 str. 27)14

13 14

JANÍČEK, Jeroným. Když úzkost bolí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 203 s. Rádci pro zdraví. ISBN 8073670798. Tamtéž.

11


2 Typy úzkostných poruch Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize V celém znění Mezinárodní klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů, v České republice označována jako MKN, původně International Classification of Diseases and Related Health Problems, neboli ICD, je publikace, která slouží k označení a klasifikaci zdravotních potíží, nemocí, poruch a souvisejících příznaků. (Wikipedia.org, 2015)15 MKN vydává Světová zdravotnická organizace (WHO). Vznik se datuje do roku 1893. Tehdy se jednalo o název: Klasifikace příčin úmrtí. (Wikipedia.org, 2015)16 MKN je vydělena do 22 hlavních skupin a následných kapitol. Úzkostné poruchy jsou zařazeny do páté skupiny, kapitoly F00-F99 (Poruchy duševní a poruchy chování), přesněji do oddílu F40-F48 (Neurotické‚ stresové a somatoformní poruchy). (Uzis.cz, 2013)17

Mezinárodní klasifikace nemocí. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2015, 9. 2. 2015 [cit. 2015-0216]. Dostupné z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_klasifikace_nemoc%C3%AD 16 Tamtéž 17 Poruchy duševní a poruchy chování (F00-F99): Neurotické‚ stresové a somatoformní poruchy (F40 – F48). In: Elektronická verze: online prezentace [online]. 2013 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z:http://www.uzis.cz/zpravy/upravena-verze-mkn-10 15

12


2.1 Generalizovaná úzkostná porucha Generalizovaná úzkostná porucha patří k jednomu z nejrozšířenějších psychických onemocnění. Základní příčinou úzkosti jsou nepřiměřené obavy a starosti. Lidé trpící touto poruchou ale nejsou v žádném případě blázny ani slabochy a existuje několik úspěšných metod, jak se nemoci zbavit, nebo ji alespoň oslabit. (Praško, a další, 2006 stránky 16,17)18

2.1.1 Definice GAD (z ang. generalized anxiety disorder) „Typickým projevem generalizované úzkostné poruchy je všeobecná a trvalá „volně plynoucí úzkost“, která se týká každodenních záležitostí a jejich zvládání nebo obav z různých tělesných příznaků. Typickým projevem této poruchy je nadměrné a téměř neustálé zaobírání se obavami, starostmi a stresujícími myšlenkami.“ (Praško, a další, 2006 str. 19)19 „Jedná se o poruchu, kdy pacienta obtěžuje úzkost, která není vázaná na žádnou konkrétní situaci. Pacienta trápí stálé obavy, že není něco v pořádku, že něco nezvládne, dělá si starosti i s běžnými záležitostmi a neustále se stresuje.“ (Úzkost.cz, 2009)20

2.1.2 Příčina vzniku generalizované úzkostné poruchy Za vznikem generalizované úzkostné poruchy (GAD), mnohdy stojí stavy silného stresu, zvláště takové, ve kterých se člověk cítí ohrožen. Důležitým faktorem jsou také genetické predispozice. Bylo dokázáno, že v rodinách lidí trpících některou z úzkostných poruch je zastoupení tohoto duševního onemocnění častější než ve společnosti celkově. Velmi záleží i na povaze dané osoby. Pokud člověk vyrůstá například v rozvráceném manželství, nebo v dětství zažije silně traumatizující událost, bývá zpravidla ke vzniku GAD náchylnější, než jedinec, který vyrůstal poklidně a šťastně. (Praško, a další, 2006 str. 21)21

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 19 Tamtéž. 20 Generalizovaná úzkostná porucha. Uzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://www.uzkost.cz/gen_porucha.htm 21 PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 18

13


2.1.3 Typické příznaky generalizované úzkostné poruchy (Praško, a další, 2006 str. 16)22   

soustavné stresující myšlenky a



pocit suchých úst

představy katastrofických scénářů



omdlévání, závratě

strach z budoucího nezdaru a



nutkání zvracet

špatné situace



nevolnost, zažívací potíže

psychické napětí, duševní neklid,



pocity přílišného horka nebo

nervózní a podrážděné chování

chladu



třes



neobvykle časté močení



bolesti, napětí a palčivý pocit ve



problémy s polykáním stravy, pocit knedlíku v krku

svalech 

nedostatek energie – člověk se



strach, větší lekavost

rychle unaví, nemá dostatek síly



pocity tísně, strach z neovladatel-



potíže s dýcháním



silnější srdeční aktivita



chladné ruce, rudnutí či blednutí



potíže při soustředění

nosti 

zhoršené

usínání,

nekvalitní

spánek

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 22

14


2.1.4 Společné rysy a obavy GAD Pro pacienty trpící generalizovanou úzkostnou poruchou existuje několik společných zdrojů úzkostí a obav. (Praško, a další, 2006 stránky 19,20)23



zdraví Postižený se obává o zdraví své a svých blízkých. V myšlenkách se zaobírá možností výskytu závažných nemocí. Spouštěčem úzkosti může být např. článek o nemoci, či onemocnění někoho z okolí. Dotyčný se poté cítí reálně ohrožen.



rodina a přátelé Nemocný se může zaobírat otázkami, jestli je dobrým přítelem, rodičem nebo partnerem a taky se obává o štěstí a zdraví svých blízkých a trpí pocitem, že pro ně nedělá vše, co může.



škola a práce Typickým příkladem obav v této oblasti je strach z nedostatečného splnění vymezených činností. Dotyčný má pocit, že se úkolu, případně práci nevěnoval dostatečně, nebo udělal chybu, a cítí se proto špatně.



finance Obavy spojené s financemi se týkají neschopnosti zajistit rodinu a své potřeby. Jde o splácení účtů, spoření, a pohled na finance v budoucnu dotyčného, a to i za předpokladu, že má momentálně peněz dostatek a v blízké době by se situace neměla změnit.



denní povinnosti V této oblasti se jedinec bojí každodenních činností, (např. zda bude někde včas, cestování, co si o něm budou lidé myslet, zda zvládne denní povinnosti atd.).


15


Přílišné starosti jsou často provázeny myšlenkami, ve kterých se člověk trpící GAD obává vzniku závažných následků, jestliže neudělá vše pro to, aby danému riziku zabránil. Pokouší se obavy eliminovat, ale málokdy se to podaří. Neustále se zabývá věcmi, které by se mohly například stát, když odejde z domu (požár, nezamknuté dveře atd.) a ve společnosti těchto myšlenek tráví valnou část svého dne. (Praško, a další, 2006 str. 20)24 Rozlišujeme tři základní postoje osobnosti spojené s nadměrnými obavami a strachem: (Praško, a další, 2006 str. 20)25 

perfekcionismus Perfekcionisté trpí strachem, že se dopustí chyby a že nic nebude podle jejich představ.



přílišná zodpovědnost Souvisí s obavou, že pokud si nebudeme dělat starosti, mohou se špatné věci opravdu stát. Člověk se uklidňuje tím, že nemůže být špatný, když si obavy a starosti dělá.



pocit nekontrolovatelnosti Jde o zažívání neustálého pocitu nekontrolovatelnosti obyčejných věcí, proto se člověk upíná ke kontrole ve svých obavách.

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 25 Tamtéž. 24

16


2.2 Další typy úzkostných poruch 2.2.1 Fobie „Často zcela ochromující strach z věcí, situací nebo činností, které ve skutečnosti žádnou hrozbou nejsou. Příčiny tohoto strachu jsou uloženy v podvědomí.“ (Vyznam-slova.com, 2015)26 Pro člověka je strach zcela běžným jevem. Jestliže je ale příliš velký a nutí ho vyhýbat se některým situacím, předmětům nebo zvířatům, stává se z něj problém. Dotyčný si je vědom nepřiměřenosti, případně nelogičnosti svých obav, ale i když se nenachází v nebezpečné situaci, cítí se ohrožen. Ke zhoršení fobických reakcí většinou dochází v době většího stresu, při depresích a nemoci. (Praško, a další, 2006 str. 34)27 Fobie dělíme na specifické fobie, agorafobii a sociální fobii. Prvními dvěma typy trpí více žen než mužů. U sociální fobie je zastoupení nemocných rovnoměrné u obou pohlaví. (Praško, a další, 2006 str. 34)28

Fobie. In: Význam-slova.cz [online]. 2015, 13. 2. 2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://www.vyznamslova.com/fobie 27 PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 28 Tamtéž. 26

17


Specifické (izolované) fobie „Obava z konkrétní situace, činnosti nebo objektu se nazývá specifická fobie. Pacient si uvědomuje, že se jedná o strach nesmyslný, ale nemůže si pomoci, a pokud se s daným objektem či situací nesetká, k žádné úzkostné reakci nedochází.“ (Úzkost.cz, 2009)29 Specifické fobie vznikají převážně v dětství, případně během dospívání. Pokud jim člověk nevěnuje dostatečnou pozornost a nesnaží se je vyléčit, může se s nimi potýkat celý život. (Praško, a další, 2006 str. 34)30 Jedná se o formu strachu, který je vázán na velmi konkrétní situaci. Míra vlivu izolovaných fobií na běžný život je udávána schopností postiženého vyhýbat se fobickým příhodám. (Praško, a další, 2006 str. 34)31 K nejčastějším izolovaným fobiím řadíme například: (Fobie.div.cz, 2015)32 

Zoofobie – celkový strach ze zvířat



Ailurofobie – strach z koček



Kynofobie – strach ze psů



Arachnofobie – strach z pavouků



Klaustrofobie – strach z uzavřených prostor



Akrofobie – strach z výšek

Specifické fobie. Úzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://www.uzkost.cz/spec_fobie.htm 30 PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 31 Tamtéž. 32 Seznam fobií. Fobie. div. cz [online]. 2015, 13. 2. 2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://www.fobie.div.cz/seznam-fobii.php 29

18


Agorafobie „Agorafobie je úzkostnou poruchou, která často navazuje na panickou poruchu. Slovo agorafobie

znamená

strach

z

otevřeného

prostoru

(agora

=

tržiště,

fobie = strach). Podstatou agorafobie je ale spíš hrůza z panického záchvatu v situaci, ve které není dostupná pomoc, nebo ze které je obtížné se vzdálit. Kromě strachu z příznaků paniky mívají lidé trpící touto poruchou často obavy z toho, co by si řekli druzí lidé, kdyby jejich potíže viděli.“ (Agorafobie.webnode.cz, 2015)33 Lidé trpící agorafobií pociťují strach, pokud jsou vystaveni pobytu v místech, kde se v případě problému nenaskýtá rychlá a účinná pomoc. Z tohoto důvodu se agorafobici vyhýbají velkým otevřeným prostranstvím, návštěvám kulturních akcí (kino, divadla, koncerty atd.), obchodním střediskům a v neposlední řadě také cestování hromadnými dopravními prostředky. Při panickém stavu vyvolaném touto poruchou se postižený snaží co možná nejrychleji opustit místo, které stav zapříčinilo. Ne vždy je to ale možné (cesta lodí, letadlem). (Praško, a další, 2006 str. 34)34 Pokud se agorafobie neléčí, může postižený dospět až do bodu, kdy se bude bát opustit bezpečí svého domova. A to ať již s doprovodem, nebo bez něj. Velmi často je také spjata s panickou poruchou. (Agorafobie.webnode.cz, 2015)35

Co je Agorafobie. Agorafobie.webnode.cz [online]. 2015, 13. 2. 2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://agorafobie.webnode.cz/co-je-agorafobie/ 34 PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 35 Co je Agorafobie. Agorafobie.webnode.cz [online]. 2015, 13. 2. 2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://agorafobie.webnode.cz/co-je-agorafobie/ 33

19


Typický příklad agorafobie „Jan, 37 let, finanční analytik, prožil v supermarketu velice nepříjemný stav, kdy se obával, že omdlí. Podlamovaly se mu nohy, měl pocit, že se mu motá hlava. Když si představil, jak tam leží v bezvědomí, tak mu to přišlo trapné, napadlo ho, že by si mohli lidé myslet, že je opilý nebo zfetovaný. Že by ho také mohl vidět někdo známý. Musel se tam opřít o regál a chvíli čekat, než to přejde. Celá situace ho zaskočila, protože si byl sám sebou vždy velmi jistý, že vše zvládne. Poprvé byl v situaci, kdy se obával, že to nezvládne. Když šel do stejného obchodu další týden, obával se, jestli se to nebude opakovat. Po celou dobu nakupování se více soustředil na to, zda se nějaké příznaky neobjeví, než na nakupované zboží. Pro jistotu si sundal i teplou bundu, aby se mu třeba i z tepla neudělalo zle. První příznak ucítil ve frontě u pokladny. Okamžitě opustil košík a bez nákupu odešel. Venku se mu ulevilo, okamžitě byl zcela bez příznaků, byl rád, že to nenechal dojít tak daleko. Na další nákupy začal chodit již jen se svou přítelkyní, se kterou se cítil jistější. Další problém nastal nečekaně v divadle, kde ho během představení z naprostého klidu vylekal známý nepříjemný pocit. Opět okamžitě odešel.“ (Úzkost.cz, 2009)36

Sociální fobie „Sociální fobie se projevuje strachem ze sociálních situací. Člověk trpící sociální fobií se bojí společenského styku s jinými lidmi. Často nemůže v jejich přítomnosti mluvit, jíst, psát, telefonovat, zpívat apod. Jádrem tohoto strachu je obava ze zvědavých či pátravých pohledů jiných lidí.“ (Praško, a další, 2008 str. 11)37 U většiny lidí trpících touto fobií problémy propukají během puberty, občas i dříve. Onemocnění sociální fobií bývá spjato s malým sebevědomím a obavou z kritiky. Na rozdíl od jiných fobických stavů zde bývá vyšší míra zneužívání alkoholu jako způsobu uklidnění. (Praško, a další, 2006 str. 35)38

Agorafobie. Uzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://www.uzkost.cz/agorafobie.htm 37 PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Sociální fobie a její léčba: příručka pro lidi se sociální fobií. 1. vyd. Praha: Galén, 2008. ISBN 978-807-2625-802. 38 PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 36

20


Postižený se bojí kontaktu s lidmi, ztrapnění před nimi a neustále se zabývá myšlenkami, co si o něm ostatní myslí. (Praško, a další, 2006 str. 35)39 Typické znaky sociální fobie: (Praško, a další, 2008 str. 13)40 

strach být středem zájmu



obava z projevu před větší skupinou lidí



strach z konzumace potravin před jinými lidmi



strach z vyjádření nesouhlasu



strach z užití veřejného sociálního zařízení



strach z pohledu jiných lidí



strach ze ztrapnění



obavy o vlastní chování



strach psát na veřejnosti (podepsat se na poště, vyplňovat formuláře)



strach z telefonické komunikace



strach z osobní komunikace



stranění se společnosti



tělesné příznaky jako např.: červenání, třes, pocit knedlíku v krku, nevolnost, bušení srdce, pocení, problémy s dýcháním, nutkání vykonat potřebu atd.

V případě sociální fobie nezáleží na pohlaví. Vyskytuje se ve stejné míře u žen i mužů. Faktory jako zaměstnání, finanční situace, dosažené vzdělání, vrozená inteligence a pracovní pozice nejsou nijak zásadní. (Praško, a další, 2008 str. 14)41

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 40 PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Sociální fobie a její léčba: příručka pro lidi se sociální fobií. 1. vyd. Praha: Galén, 2008. ISBN 978-807-2625-802. 41 Tamtéž. 39

21


Typický příklad sociální fobie „Jitka, 26 let, programátorka, začala mít problémy při představování v telefonu. Opakovaně se při vyslovování svého jména zadrhla. Když měla někam zavolat, tak to začala co nejdéle odkládat. Pokud někdo zavolal ji a rychle se představila, nebyl to takový problém, jako když měla volat sama. Pokud se při představování začala zadrhávat tak, že nemohla vyslovit své jméno, telefon raději položila. V zaměstnání se začala vyhýbat úkolům, kdy se musela domlouvat o nějakých záležitostech po telefonu. Problém se ale začal rozšiřovat i na situace, kdy se musela představit i osobně při jednáních ve firmě nebo při jednáních na úřadech, kde musela sdělit své příjmení.“ (Úzkost.cz, 2009)42

2.2.2 Panická porucha Panická porucha je typická svými nečekanými návaly silného strachu – hrůzy (panické záchvaty). Ty se vyskytují bez jakéhokoliv předchozího varování. Většinou netrvají déle než pár minut (průměrně 10 až 20). (Praško, a další, 2006 str. 35)43 Během těchto panických záchvatů, prožívá člověk mnoho velice nepříjemných pocitů, jako například: (Praško, a další, 2006 str. 36)44 

bolesti na hrudníku



silné bušení srdce



obavu ze smrti a ztráty vědomí



nutkání zvracet



zimnici, návaly horka



pocit nedostatku kyslíku



křeče v břiše a svalech

Sociální fobie. Úzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://www.uzkost.cz/soc_fobie.htm 43 PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 44 Tamtéž. 42

22


Lidé prožívající panický záchvat si mnohdy myslí, že jim například selhává srdce. Prožívají pocity bezmoci a mají veliký strach. Poté, co záchvat odezní, může chvíli přetrvávat svalové napětí, třes a pocit naprostého vyčerpání. Jindy může naopak dojít k celkovému uvolnění a zklidnění. (Praško, a další, 2006 str. 36)45 Panická porucha se u člověka nejčastěji rozvíjí mezi 23. a 29. rokem života. Méně často se objevuje v dětství nebo ve stáří. Celkově trpí panickou poruchou zhruba 1 – 2% populace s tím, že cca 10 – 12% prožije každý rok výjimečnou panickou příhodu. Panickou poruchou trpí dvakrát více žen, než mužů. Velmi často se vyskytuje souběžně s agorafobií. (Praško, a další, 2012 str. 11)46 Typický příklad panické poruchy „Rudolfovi je 33 let. Pracuje jako zaměstnanec prestižní bezpečnostní služby. Je dosud sportovně aktivní, věnuje se jako trenér orientálním bojovým uměním. Kromě toho běhá, plave a hodně posiluje. První záchvat paniky dostal při cvičení v posilovně. Během obvyklé série cviků se mu najednou začala točit hlava a dostal strach, že omdlí. Ucítil mravenčení v prstech. Hlava se mu točila čím dál víc, musel si sednout. Dostal hrozný strach. Byl přesvědčen, že má mrtvici. Brněly mu ruce a těžko se mu dýchalo. Snažil se tedy dýchat pravidelně a zhluboka. Náhle dostal do prstů křeče, nedokázal je od sebe odlepit. Rychle si nechal zavolat pohotovost. Odvezli ho do nemocnice, kde mu řekli, že je zdráv. Nerozuměl tomu. Za týden při posilování se totéž zopakovalo. Raději přestal posilovat. Obešel několik známých doktorů, ale nic mu nezjistili.“ (Praško, a další, 2012 stránky 12, 13)47

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 46 PRAŠKO, Ján, Hana PRAŠKOVÁ, Katarína VAŠKOVÁ a Jana VYSKOČILOVÁ. Panická porucha a jak ji zvládat 47 Tamtéž. 45

23


2.2.3 Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) Definice OCD (z ang. Obsessive-compulsive disorder) „Pro OCD je typické, že člověka obtěžují vtíravé nepříjemné myšlenky, které vedou k psychické nepohodě. Bývají to vracející se obavy – obsese –, že se stane něco, co bude mít katastrofické následky. Téma může být u každého člověka jiné – ušpinění, infekce, agrese vůči druhým, kontrolování, onemocnění vlastní nebo blízkých a další. Napětí či úzkost z obsesí se snaží člověk s OCD neutralizovat kompulzemi, což jsou opakované úkony nebo stereotypní myšlenky. Kompulze však sníží nepohodu jen na přechodnou dobu. Záhy se objeví další obsese a nepohoda, nová potřeba ji snížit, a další kompulze. V průběhu času se typicky kompulze rozrůstají.“ (Praško, a další, 2008 str. 8)48 Hlavním znakem obsedantně-kompulzivní poruchy jsou nutkavé myšlenky a nápady, které se neustále vtírají do mysli postiženého. Jde například o obavy z agresivního chování (Co když někoho shodím ze schodů? Co když někoho přejedu autem?), obavy z infekce či nakažení (Co když v tramvaji onemocním? Co když si tam sednu na injekční stříkačku?) a o obavy z toho, že dotyčný neudělal nebo nepřekontroloval něco důležitého (Pokud pětkrát nezkontroluju auto, určitě ho ukradnou). (Praško, a další, 2006 stránky 36, 37)49 Lidé trpící OCD si velice dobře uvědomují, že se jedná o pouhé myšlenky, které se s největší pravděpodobností nestanou skutečností. Nicméně jsou vystavování silnému tlaku a cítí se velice nejistě. (Praško, a další, 2006 str. 37)50

PRAŠKO, Ján a Hana PRAŠKOVÁ. Obsedantně-kompulzivní porucha a jak ji zvládat. 1. vyd. Praha: Galén, 2008. ISBN 978-807-2625-314. 49 PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 50 Tamtéž. 48

24


Čím více se člověk snaží s nutkavými myšlenkami bojovat, tím více se objevují. Postižený zažívá silné návaly úzkosti, zlosti a nervozity. Aby tyto pocity zahnal, vytváří si různé rituály. Může se jednat o fyzické činnosti, jako je opakované kontrolování uzamčených dveří, kontrola vypnutých spotřebičů, přílišná hygiena atd. V myšlenkách se může postižený uklidňovat a ujišťovat například opakováním vymyšlených vět a říkanek, modlením nebo přemýšlením nad určitým a stále se opakujícím scénářem, který napětí neutralizuje. (Praško, a další, 2006 str. 37)51 Pokud je osoba provádějící takový rituál vyrušena, zpravidla je nucena začít znovu. To vede k vysoké časové náročnosti a výdeji energie. (Úzkost.cz, 2009)52 S vytvořenými rituály jsou spojené mnohé komplikace: (Úzkost.cz, 2009)53 

jsou nepříjemné, časově náročné a zdržují od důležitých věcí



ztěžují každodenní život a způsobují vyhýbavé chování



mohou způsobit i fyzickou újmu nemocnému (odřené ruce, vyrážky – při přílišné hygieně)



mohou zapříčinit pracovní neschopnost až invaliditu



způsobují závislost na léčivech, drogách a alkoholu

S obsedantně-kompulzivní poruchou je spojena také přítomnost deprese. Čím více je dotyčný vystavován situacím vyvolávajícím úzkost, tím více se deprese prohlubuje a tím více je onemocnění nebezpečné. (Praško, a další, 2006 str. 37)54 OCD je jedna z nejrozšířenějších psychických poruch, trpí jí zhruba 5,4 % populace. Vyskytuje se více u žen než u mužů, převážně pak u dětí a dospívajících jedinců. (Praško, a další, 2008 str. 22)55

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 52 Obsedantně kompulsivní porucha. Úzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://uzkost.cz/obs_porucha.htm 53 Tamtéž. 54 PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 55 PRAŠKO, Ján a Hana PRAŠKOVÁ. Obsedantně-kompulzivní porucha a jak ji zvládat. 1. vyd. Praha: Galén, 2008. ISBN 978-807-2625-314. 51

25


Typické příklady OCD (Praško, a další, 2008 stránky 8, 9, 10)56 a) „Když Petr odchází z domu, má pocit nejistoty, zda zamkl vchodové dveře, musí je proto zkontrolovat. Když od nich odejde, nicméně opět neví, zda je dobře zamkl, jestli to neudělal třeba včera, jestli to vůbec zkontroloval.“ b) „Otakar má nutkavou myšlenku, že se nakazí bakteriemi a viry na klikách dveří a madlech v dopravních prostředcích.“ c) „Valérie má vracející se vtíravou myšlenku, že by mohla bodnout své dítě nožem. V představách ji pronásledoval i zrakový doprovod této myšlenky: viděla se, jak bodá dítě, viděla jeho krev i to, jak se pak z toho hroutí.“ d) „Michaele, hluboce věřící, se pokaždé, když viděla církevní budovu, obrázek s církevními motivy nebo když četla text s církevní tematikou, vnutila nechtěně myšlenka »Bůh je č*rák«.“ e) „Kláře je 19 let. V posledních třech letech u ní postupně narůstal strach dotknout se kliky u dveří, podat si ruku s jiným člověkem, držet se madla v dopravních prostředcích. Získala přesvědčení, že se může nakazit infekcí, těžce onemocnět, navíc nakazit své rodiče a sestru. Proto se snaží vyhýbat všem těmto situacím, a když není vyhnutí, dlouze si pak umývá ruce až po lokty, poté je dezinfikuje Ajatinem. V koupelně tráví 3–4 hodiny denně. Vždy po umytí musí kohoutky důkladně postříkat vodou a opláchnout Ajatinem, protože se jich předtím dotýkala »znečištěnýma« rukama.“

PRAŠKO, Ján a Hana PRAŠKOVÁ. Obsedantně-kompulzivní porucha a jak ji zvládat. 1. vyd. Praha: Galén, 2008. ISBN 978-807-2625-314. 56

26


2.2.4 Posttraumatická stresová porucha (PTSP) „Termín posttraumatická stresová porucha (PTSP) je používán pro úzkostnou poruchu, která se rozvíjí zpravidla po emočně těžké, stresující události, která svou závažností přesahuje obvyklou lidskou zkušenost a bývá traumatická pro většinu lidí.“ (Praško, a další, 2006 str. 37)57 „PTSP se projevuje zúskostňujícím rozpomínáním na traumatickou událost, které se objevuje automaticky ve vzpomínkách, snech, při každodenních zážitcích, které byť jen vzdáleně připomínají okolnosti traumatu, i když nejsou vůbec nebezpečné.“ (Praško, a další, 2006 stránky 37, 38)58 Traumatizující událostí, která zapříčiní vznik této poruchy, může být například přepadení, znásilnění, požár nebo autohavárie. Příznaky se objevují až po delší době od stresové epizody a trvají v řádech týdnů až měsíců. Pro postiženého bývají problémem vzpomínky na daný stresující zážitek. Mohou se mu objevovat ve snech, kde je také opět prožívá. To má za následek nekvalitní spánek, problémy se soustředěním a celkovou vystrašenost dotyčného. Mnohdy se lidé trpící PTSP vyhýbají místům a činnostem, které by jim trauma mohly připomínat. (Praško, a další, 2006 stránky 37, 38)59 Hlavní znaky PTSP: (Uzis.cz, 2013)60 

zlé sny, noční můry, flashbacky (znovuprožívání traumatu)



nespavost, problém začlenění do společnosti



vystrašenost, přecitlivělost (na hluk, světlo)



úzkost, deprese



myšlenky na sebevraždu

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 58 Tamtéž. 59 Tamtéž. 60 Poruchy duševní a poruchy chování (F00-F99): Neurotické‚ stresové a somatoformní poruchy (F40 – F48). In: Elektronická verze: online prezentace [online]. 2013 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z:http://www.uzis.cz/zpravy/upravena-verze-mkn-10 57

27


Typické příklady PTSP „Pan Jiří, 32 let, mechanik, byl zhruba před rokem účastníkem autonehody. Nepozorný řidič v protisměru předjížděl a střetl se s vozem pana Jiřího. Pan Jiří jel v autě sám a život i zdraví mu nejspíš zachránily airbagy, které v autě měl. V protijedoucím autě utrpěl řidič vážná poranění. Vyšetřování autonehody se vleklo a dlouhé byly i průtahy při vyřizování pojistky. K řízení se dostal asi čtyři měsíce po nehodě. Po usednutí do vozu se mu udělalo na omdlení, bušilo mu srdce, chvěly se mu ruce, zaskočil ho silný tlak na hrudníku, měl pocit, že nemůže dodechnout, jako když má velký knedlík v krku. Byl rád, že se mu to nestalo až při jízdě, ale hned po usednutí do auta. Pokud by měl nyní někam jet sám, tak si zařídí, aby jet nemusel, řídí jen tehdy, pokud s ním jede spolujezdec, který by v případě zopakování úzkostného stavu převzal řízení.“ (Úzkost.cz, 2009)61 „Slečna Jana, 21 let, studentka, byla před dvěma lety znásilněna na chodbě v panelovém domě své přítelkyně, kam šla na návštěvu. V prvních týdnech po té události byla silně otřesena, nechtěla chodit mezi lidi, obviňovala se z toho, co se stalo. Později se dostavovaly stavy apatie střídající se s přehnanými výbuchy hněvu pro maličkosti. Stav se jen pozvolna zklidňoval, v noci ale stále mívá sny, kde znovu prožívá onu událost. Pokusila se navázat blízký vztah s mužem, který se jí líbil, ale kdykoli se pokusil o intimní kontakt, nedokázala se uvolnit a reagovala podrážděně. S přítelem se raději rozešla s udáním jiného důvodu, aby předešla dalším pokusům o intimní kontakt a nemusela nic vysvětlovat.“ (Úzkost.cz, 2009)62

Reakce na závažný stres. Úzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://uzkost.cz/reakce.htm 62 Tamtéž. 61

28


3 Léčba úzkostných poruch Úzkostné poruchy lze léčit dvěma hlavními způsoby. Prvním z nich je farmakoterapie, druhým psychoterapie. Mnohdy bývá léčba prováděna za pomoci kombinace obou způsobů. Existují i terapie doplňkové (fyzická aktivita, relaxace atd.). (Úzkost.cz, 2009)63

3.1 Farmakoterapie Jedná se o terapii za pomoci léků, ty se dělí na anxiolytika a antidepresiva. (Janíček, 2008 str. 117)64

3.1.1 Anxiolytika Anxiolytika jsou krátkodobě předepisované léky na potlačení pocitů a projevů úzkosti. Z psychických příznaků úzkosti pomáhají odstranit pocity strachu, úzkosti, neklidu a obav, z fyzických pak zmírňují pocení, křeče, dýchavičnost, pocit tíhy na hrudi atd. Anxiolytika se dále dělí na dvě skupiny. (Janíček, 2008 str. 117)65 1. Benzodiazepinová anxiolytika (benzodiazepiny) Používají je například chirurgové, nebo internisté, aby pacienta přichystali na menší zákrok, případně na bolestivé vyšetření. Pacient je pod vlivem benzodiazepinových anxiolytik uveden do stavu klidu a proces tak snáší lépe. (Janíček, 2008 str. 117)66

Terapie. Úzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://uzkost.cz/terapie.htm JANÍČEK, Jeroným. Když úzkost bolí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 203 s. Rádci pro zdraví. ISBN 8073670798. 65 Tamtéž. 66 Tamtéž. 63 64

29


Typické účinky: (Janíček, 2008 str. 118)67 

působí proti úzkostem



tlumí



uvolňují napětí svalů



způsobují spánek



pomáhají proti křečím



mohou narušovat krátkodobou paměť

„Benzodiazepiny vynikají schopností v řádu minut odstranit ty nejhorší projevy chorobné úzkosti, ale při dlouhodobém užívání si vybírají svou daň v podobě rizika vzniku závislosti a deprese.“ (Janíček, 2008 str. 118)68 Člověk užívající benzodiazepiny po delší než nezbytně nutnou dobu se na nich s největší pravděpodobností stane závislým. Vedlejším účinkem takto vytvořené závislosti je snížená schopnost koncentrace, únava, malátnost, snížená chuť na sex, demotivace a deprese. Při léčbě benzodiazepiny je velice nebezpečná také konzumace alkoholu. Ten účinky léků velmi zesiluje a to může zapříčinit i smrt. (Janíček, 2008 stránky 118, 119)69 „Benzodiazepiny jsou léky určené především pro akutní stavy masivní úzkosti a strachu, dokážou rychle odstranit tělesné projevy úzkosti, avšak právě z této přednosti vyplývá i nebezpečnost jejich déletrvajícího užívání nebo užívání mimo dohled psychiatra.“ (Janíček, 2008 str. 119) V případě léčby závislosti na těchto psychofarmakách se musí postupovat velice pomalu a opatrně. Standardní dávka se snižuje o 10-20 % každý týden. Pokud by závislý jedinec přestal brát tyto léky okamžitě, mohl by se stát obětí epileptického záchvatu a mohlo by dojít i k jeho smrti. Vyléčená závislost nezanechává žádné trvalé následky. Všechny nežádoucí vedlejší účinky postupem času zmizí. (Janíček, 2008 stránky 118, 119)70

JANÍČEK, Jeroným. Když úzkost bolí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 203 s. Rádci pro zdraví. ISBN 8073670798. Tamtéž. 69 Tamtéž. 70 Tamtéž. 67 68

30


Nejpoužívanější benzodiazepiny: (Janíček, 2008 str. 120)71 

Alprazolam



Bromazepam



Klonazepam



Diazepam



Chlordiazepoxid



Oxazepam

2. Nebenzodiazepinová anxiolytika „Používají se tehdy, není-li naše úzkost příliš silná a zásadněji vyjádřená na tělesné úrovni.“ (Janíček, 2008 str. 120)72 V dnešní době se již téměř nepoužívají. Hlavním účinkem je uvolnění svalového napětí a třesu. Nejsilnějším lékem v této skupině léčiv je Buspiron, který účinkuje přímo na stavy úzkosti. Slabou stránkou Buspironu je menší účinnost při předešlé léčbě benzodiazepiny a žádný účinek u panické poruchy. (Janíček, 2008 str. 120)73 Nejpoužívanější nebenzodiazepiny: (Janíček, 2008 str. 120)74 

Guaifenezin



Meprobamat



Hydroxyzin



Buspiron


31


3.1.2 Antidepresiva „Antidepresiva

upravují

aktivitu

přenašečů

serotoninu,

noradrenalinu

a dopaminu. Pomáhají tedy vytvořit neurohormonální rovnováhu na těch neuronech v mozku, kde je u dlouhodobého stresu, úzkosti nebo deprese nedostatek těchto působků.“ (Praško, a další, 2006 str. 74)75 Efekt při užívání antidepresiv se většinou dostaví v době mezi třemi až šesti týdny. Účinek bývá velice podobný, rozdíly jsou ve vedlejších účincích. Výběr vhodného antidepresiva záleží na doporučení lékaře, fyzické kondici a finanční situaci pacienta. (Praško, a další, 2006 str. 74)76 U antidepresiv je velice důležité dostatečně dlouhodobé užívání. Během prvních dvou týdnů dochází k adaptaci na vedlejší účinky a následné úlevě. Konzumace alkoholu a jiných návykových látek může léčbu výrazně narušit. (Praško, a další, 2006 str. 75)77

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 76 Tamtéž. 77 Tamtéž. 75

32


Druhy antidepresiv SSRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu) Patří mezi nejrozšířenější antidepresiva. Zajišťují dostatek serotoninu v mozkových synapsích. Využívají se převážně při léčení GAD, panické poruchy, OCD, deprese a sociální fobie. (Praško, a další, 2006 str. 74)78 Mezi vedlejší účinky patří zažívací potíže (nevolnost, průjem atd.) a při delším užívání může dojít k problémům v sexuální oblasti. (Praško, a další, 2006 str. 75)79

SSRI antidepresiva: (Praško, a další, 2006 str. 75)80 

Escitalopram



Fluoxetin



Citalopram



Sertralin



Fluvoxamin



Paroxetin

SNRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu) Jedná se o novější formu antidepresiv, která působí duálně. A to na serotoninové a noradrenalinové receptory v mozku. Mají stejné nežádoucí účinky jako SSRI antidepresiva, ale u léčby některých pacientů vykazují lepší výsledky. (Wikipedia.org, 2015)81

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 79 Tamtéž. 80 Tamtéž. 81 Antidepresiva: SNRI. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2015, 9. 5. 2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antidepresivum#SNRI 78

33


Tricyklická a tetracyklická antidepresiva Jde o velmi účinná antidepresiva z šedesátých let 20. století. Bohužel je s nimi spojeno mnoho vedlejších účinků jako například závratě, zrychlený puls, zácpa, poruchy močení, suché sliznice, únava a nižší krevní tlak. Jsou vhodná k léčbě GAD. (Praško, a další, 2006 str. 75)82 Do této skupiny řadíme: (Praško, a další, 2006 str. 75)83 

Maprotilin



Dosulepin



Imipramin



Amitriptylin



Klomipramin



Dibenzepin

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 83 Tamtéž. 82

34


3.2 Psychoterapie Za předpokladu, že to situace dovolí, se u většiny úzkostných poruch dává přednost psychoterapii před léčbou psychofarmaky. (Úzkost.cz, 2009)84 Rozlišujeme několik hlavních směrů psychoterapie. Mezi hlavní patří: (Úzkost.cz, 2009)85

I. II.

dynamická terapie a psychoanalýza kognitivně behaviorální terapie

3.2.1 Dynamická terapie a psychoanalýza Tato metoda zkoumá a vychází z aktuálního chování pacienta, jeho uvažování, zkušeností a minulosti. Slouží k utřídění a pochopení minulosti léčeného a pomáhá mu vytvořit si novou, silnější a sebevědomější osobnost, která se lépe vypořádá s úzkostí. (Úzkost.cz, 2009)86

3.2.2 Kognitivně behaviorální psychoterapie Jedná se o velice používaný a oblíbený způsob terapie. Velmi často přichází na řadu ještě před farmakoterapií. Základem je pomoc nemocnému v přesné orientaci v problému, kterým trpí. Pacient zjišťuje, co daný problém spouští, ovlivňuje, zhoršuje a mírní. (Úzkost.cz, 2009)87 Nemocný se učí mírnit nepříjemné příznaky a logicky řešit své problémy. Metoda kognitivně behaviorální psychoterapie je snadno pochopitelná a cílí na současné potíže pacienta. (Úzkost.cz, 2009)88

Terapie. Úzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://uzkost.cz/terapie.htm Tamtéž. 86 Tamtéž. 87 Tamtéž. 88 Tamtéž. 84 85

35


Obě tyto metody lze aplikovat i na větší počet nemocných. Důležitou roli zde poté hrají léčivé účinky skupinové terapie. (Úzkost.cz, 2009)89 Rozdílem mezi farmakoterapií a psychoterapií je doba, za jakou se dostaví první pozitivní výsledky léčby a jak dlouho léčenému pomáhá. U farmakoterapie se výsledky dostaví rychleji, u psychoterapie se nicméně jedná o výsledky dlouhodobější. (Úzkost.cz, 2009)90

89 90

Terapie. Úzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://uzkost.cz/terapie.htm Tamtéž.

36


3.3 Alternativní léčba úzkostných poruch Existuje mnoho doplňkových terapií a činností, které pomáhají v boji s úzkostí. Ať už se jedná o fyzické aktivity, správnou stravu, dostatek spánku nebo alternativní medicínu.

3.3.1 Pohyb Pohyb je nedílnou součástí v léčbě úzkosti. Důležité je nic nepřehánět, ale začít postupně a pravidelně. Člověk trpící některou z úzkostných poruch může sportem zaměstnat svoje tělo natolik, že se mu neskutečně uleví. Pohyb ale musí dotyčného bavit. Nesmí to být něco, co bude dělat s nechutí. Bezpochyby se jedná o velice dobrou relaxační aktivitu a nezáleží na tom, jaký sport nemocný provozuje. (Janíček, 2008 stránky 135, 136)91 Skvělým způsobem, jak uvolnit svoje tělo i mysl jsou procházky, jóga i obyčejné protahování v bezpečí domova. Někdo se více uvolní u bojových sportů, jako je box, karate, judo atd. Vše je veskrze individuální. (Janíček, 2008 str. 136)92

91 92

JANÍČEK, Jeroným. Když úzkost bolí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 203 s. Rádci pro zdraví. ISBN 8073670798. Tamtéž.

37


3.3.2 Strava I jídlo má vliv na psychiku člověka. V současnosti jsou populární tzv. biopotraviny. Ne vždy se ale jedná o nejlepší řešení. Ani biopotraviny nebudou dosahovat kvalit vlastnoručně vypěstované zeleniny či ovoce, nebo domácích vajec. Společnost je ovlivněna novodobým trendem konzumace bio výrobků a firmám se jen hrnou peníze. (Janíček, 2008 stránky 136, 137)93 Velice důležité je dávat pozor jednak na to, co jíme, ale také jak často, kdy a kde. Nutný je i dostatek tělesných aktivit. Existuje mnoho diet a rad, které lidem jídlo spíše znechutí. V mnoha případech po nich člověk spíše ztloustne než naopak. V horším případě mohou vést k poškození zdraví. (Janíček, 2008 str. 137)94 „Zdravá strava je ta, která je ve všech ohledech pestrá a bohatá, umíme si ji vychutnat a užít, je jí tak akorát a nekonzumujeme ji ve spěchu a s odporem. Proto nepotřebujeme přijímat vitaminy v lékové formě, neboť jsou obsaženy v dostatečném množství v běžné stravě.“ (Janíček, 2008 str. 137)95 Stresové reakce způsobují oslabení imunitního systému. Existuje však způsob, jak imunitu posilovat. K tomu slouží přírodní zdroje vitamínů C, B a také hořčíku. (Janíček, 2008 str. 137)96


38


Vitamín C Jedná se o jeden z nejvýznamnějších vitamínů pro člověka, který si bohužel naše tělo nedokáže samo vytvořit. Udržuje pružnost cév, posiluje tvorbu bílých krvinek a má antioxidační účinky. Nejlepší doba pro přísun vitamínu C je během rána. Dodává člověku potřebnou energii na počátku dne. Větší množství vitamínu C, přijaté ve večerních hodinách by mohlo způsobit nespavost. (Janíček, 2008 stránky 137, 138)97 Přírodní zdroje vitamínu C: (Janíček, 2008 str. 137)98 

černý rybíz



šípky



brokolice



citrusové plodiny



špenát



papája



kiwi

Vitamín B Vitamín B je důležitý pro funkci metabolismu. Přírodní zdroje vitamínu B: (Janíček, 2008 str. 138)99 

kvasnice



luštěniny



celozrnné obiloviny



maso



sýry

JANÍČEK, Jeroným. Když úzkost bolí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 203 s. Rádci pro zdraví. ISBN 8073670798. Tamtéž. 99 Tamtéž. 97 98

39


Hořčík Hořčík zajišťuje správnou funkci lidských svalů a nervů. Pokud člověk trpí panickou poruchou, může dostatečné množství hořčíku v těle omezit vedlejší účinky v podobě svalových křečí. (Janíček, 2008 str. 138)100 Přírodní zdroje hořčíku: (Janíček, 2008 str. 138)101 

mandle



listová zelenina



banány

3.3.3 Spánek Aby mohl člověk s úzkostnou poruchou soupeřit, potřebuje také kvalitně spát. Spánek musí zajistit dostatečné množství energie, potřebné k normálnímu fungování během následujícího dne. Doba, kterou jedinec potřebuje, aby se dobře vyspal, je naprosto individuální. Standardem bývá 8 hodin, ale někomu může stačit 6 hodin i méně. (Janíček, 2008 str. 138)102 Nepravidelný spánek způsobuje nižší obranyschopnost lidského organismu a v kombinaci s úzkostnou poruchou se jedná o riziko. (Janíček, 2008 str. 138)103 Vhodné podmínky pro kvalitní spánek: (Janíček, 2008 stránky 138, 139)104 

postel slouží pouze pro spánek a sex



místnost kde spíme, by měla být dobře vyvětraná



dostatek tmy

JANÍČEK, Jeroným. Když úzkost bolí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 203 s. Rádci pro zdraví. ISBN 8073670798. Tamtéž. 102 Tamtéž. 103 Tamtéž. 104 Tamtéž. 100 101

40


3.3.4 Relaxace Pojem relaxace znamená stav duševního a fyzického uvolnění. Skutečně relaxující člověk prožívá pocity klidu, vyrovnanosti a vnitřního souladu. Dokáže uvolnit svou mysl i tělo. (Praško, a další, 2006 str. 127)105 Tělesná relaxace s vyznačuje stejnoměrným rytmem dechu a srdečním tlukotem, slabým snížením krevního tlaku, svalovým uvolněním a zpomalením veškerých hlavních pochodů těla. (Praško, a další, 2006 str. 127)106 Psychická relaxace se vyznačuje uspořádáním myšlenek, případně plným soustředěním na jedinou věc. Pokud jde o meditaci, dokáže trénovaný člověk docílit stavu, kdy myšlenky naprosto vymizí. (Praško, a další, 2006 str. 127)107 Se silnější relaxací se doba jejího účinku prodlužuje. Přicházejí pocity vyrovnanosti, harmonie, klidu a mizí také problémy, které dotyčného trápí. Silná relaxace zlepšuje sebedůvěru a probouzí optimistický pohled na svět. (Praško, a další, 2006 stránky 127, 128)108 Rušivé elementy při relaxaci: (Praško, a další, 2006 str. 128)109 

pocit, že by dotyčný měl dělat něco důležitějšího



neustálý příval myšlenek



nízké sebevědomí

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 106 Tamtéž. 107 Tamtéž. 108 Tamtéž. 109 Tamtéž. 105

41


Význam a výhody relaxace: (Praško, a další, 2006 stránky 128, 129)110 

zabraňuje stresu



větší odolnost proti stresu



rychlé uvolnění



odstraňuje napětí



pomáhá usnout



vytváří potřebnou energii



zlepšuje soustředění



zlepšuje sebedůvěru a optimismus



harmonizuje duševní a tělesný stav člověka



zlepšuje paměť

3.3.5 Plánování času S úzkostnými poruchami souvisí neustálý tlak na čas postiženého. Nemocný má potíže s uspořádáním priorit a často jedná chaoticky. Člověk opětovně odkládá důležité věci a věnuje se pouze věcem aktuálním. Tak se odložené úkoly kupí na sebe a nastávají obavy, zdali je lze vůbec někdy zvládnout. (Praško, a další, 2006 stránky 195, 196)111 Pokud si vytvoříme časový plán, lze tuto situaci vyřešit. Zajistíme si tak kontrolu nad sebou i nad svými činnostmi. Časový plán nás naučí, jak nemrhat časem na zbytečnosti a uklidní naši mysl. (Praško, a další, 2006 str. 196)112

PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8. 111 Tamtéž. 112 Tamtéž. 110

42


Při tvorbě a dodržování časového plánu je nutné: (Praško, a další, 2006 stránky 196, 197)113



brát časový plán jako pomůcku, ne rozkaz



uvědomit si cíle, a to krátkodobé i dlouhodobé



vytvořit seznam povinností a seznam příjemných aktivit



konkrétní plánování



vymezení priorit



dodržovat vyrovnanost mezi prací a příjemnými aktivitami



pořadí, v jakém se budou úkoly uskutečňovat



plánování volného času



rozdělení složitých úkolů na více etap



vždy se soustředit jen na jeden úkol nebo činnost



zařazení odpočinku mezi úkoly



zhodnocení dosud vykonaného, pochválit se



neodkládat povinnosti


43


3.3.6 Alternativní medicína „Skutečný léčitel vystupuje skromně, nehovoří halasně o svých pacientech, zvláště pak o známých osobnostech. Také jeho „ordinace“ by měla vypadat skromně a člověk by v ní měl cítit jakousi uklidňující sílu. Pokud léčitel dorazí k vám domů, měl by vyzařovat klid a pohodu. Léčitel by měl být nezištný a schopný pomoci komukoli. Nepotřebuje si podávat inzeráty, protože lidé si ho najdou sami.“ (Janíček, 2008 str. 139)114 Pokud jde o léčitele, existují tací, kteří nám s problémy pomohou, ale bohužel i léčitelé, kteří nám díky svému přesvědčení a filosofii spíše uškodí. Někteří se snaží pouze obohatit na úkor nemocných, např. prodejem drahých neúčinných preparátů a pořádáním placených seminářů. Zdravý rozum napovídá, že razantní vysazení léků či ukončení psychoterapie a následné léčení pouze za pomoci léčitelů a jejich postupů, není logickým způsobem, jak s nemocemi bojovat. Vše může zajít až tak daleko, že pacient pod dohledem léčitele zemře. Smutným faktem je, že se nejedná o ojedinělé případy. V žádném případě se ale nejedná o negativní způsob léčby. Vše záleží na pacientech, léčitelích a individuálnímu přístupu obou stran.

114

JANÍČEK, Jeroným. Když úzkost bolí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 203 s. Rádci pro zdraví. ISBN 8073670798.

44


PRAKTICKÁ ČÁST 1 Rozhovor Rozhovor si klade za cíl seznámit nás s Petrem, mladým mužem, který trpí několika typy úzkostných poruch a zobrazit problematiku těchto onemocnění pohledem nemocného. Společně zjistíme, jak a kdy se u Petra problémy začaly projevovat, co k nim vedlo, jaký to mělo vliv na jeho soukromý život, zda a jakým způsobem se Petr snažil vyléčit, jestli se to podařilo a co pro něj bylo nejtěžší. Na žádost tázaného je rozhovor anonymní. Veškerá jména a ostatní údaje jsou proto pozměněna. Otázky jsou psány autorským plurálem.

1.1 Samotný rozhovor Dobrý den Petře, jsem velice rád, že jste souhlasil a přišel si promluvit o vašem onemocnění. Dobrý den, rád si o svých problémech popovídám, koneckonců je to také určitá forma terapie (směje se). Mohl byste mi o sobě něco říci? Jmenuji se Petr, je mi 26 let. Bydlím v Brně a zde také studuji. Aktivně provozuji vícero sportů, např. cyklistiku, turistiku a florbal. Děkuji. Pozval jsem si Vás, abych se dozvěděl něco o životě člověka, který trpí úzkostnými poruchami. Můžeme tedy přejít ke konkrétním otázkám? Samozřejmě. V první řadě bych se rád dozvěděl, které úzkostné poruchy se Vás týkají. Jedná se o generalizovanou úzkostnou poruchu (GAD), obsedantně-kompulzivní poruchu (OCD), sociální fobii a zažil jsem i několik návalů paniky. Zápolím také s arachnofobií.

45


Vzpomínáte si, kdy se u Vás poprvé projevily symptomy těchto onemocnění? V jaké souvislosti a jak to vypadalo? To je u každé poruchy jiné. V útlém dětství se u mě začala projevovat GAD. Nemohl jsem se například rozhodnout, jakou hračku si vezmu do školky. Pokud jsem se rozhodoval mezi dvěma, byl jsem přesvědčen, že pokud si jednu vyberu, budu později výběru litovat. Zajímavé ovšem bylo, že jsem si mohl vzít klidně obě, ale něco mi říkalo, že mohu pouze jednu. Bylo to velice nepříjemné. V pozdějším věku se ke GAD přidala také OCD. Když jsem si chtěl hrát s hračkou, kterou jsem měl krátkou dobu, několikrát jsem si musel umýt ruce, abych ji nezničil, či nezašpinil. Po návštěvě kina, kam mě vzali rodiče, mě napadaly myšlenky, že je za to nesnáším a že jsou zlí. Zahnat je pomáhaly pouze mnou vytvořené duševní rituály, například dětské modlitbičky a opakování slov. Vzpomínám si také, co u mě spustilo arachnofobii. Jako dítě jsem před odjezdem do Chorvatska s bratrem sledoval film Arachnofobia. Byl to sice starý americký béčkový horor, ale probudil ve mně silný odpor ke všem pavoukům. Čím jsou větší, tím je můj strach silnější. Předtím jsem se jich sice štítil, ale od onoho večera se k nim nedokážu ani přiblížit. Sociální fobie se objevila na počátku puberty. Nerad jsem chodil na místa, kde bylo hodně lidí a při pomyšlení, že bych měl před větší skupinou lidí mluvit, číst nebo například tancovat, mě jímala hrůza. Svěřil jste se s problémy rodičům, sourozencům či kamarádům? Jako dítě jsem dokázal mluvit pouze o arachnofobii, za vše ostatní jsem se styděl a byl jsem přesvědčen, že bude lepší, když si vše nechám pro sebe. V pubertě jsem se dokázal otevřít jednomu kamarádovi, který mi pomohl, nicméně ne dlouhodobě. Nyní je situace daleko lepší. Vím, že se nemusím stydět, a tak o svých problémech dokážu hovořit. Hlavně s přítelkyní. Mluvit s rodiči, sourozenci a kamarády o mých problémech je pro mě stále složité. Složité, ale lepší než dříve.

46


Vyhledal jste odbornou pomoc? Pokud ano, kdy a za jakých okolností? V dětství mě rodiče vodili k psychologovi, který mi na několik let celkem výrazně pomohl. Vše se ale vrátilo v pubertě, kolem patnáctého roku, a tak mě máma zavedla do psychiatrické ordinace. Jak probíhala terapie? Pomohla Vám? U psychologa šlo hlavně o povídání. Probírali jsme moji osobnost, cíle a podobné věci. V psychiatrické ordinaci se mi věnovala příjemná žena, která k rozhovorům přidala také psychoterapii. Mluvení mi nevadilo, ale co se týče psychoterapie, považoval jsem to za nesmysl. Dnes mám již zcela jiný názor. Oba odborníci mi určitě pomohli, jen jsem si to příliš neuvědomoval, nevážil si toho a přestal jsem k nim docházet. Užíval jste nějaké léky? Pokud ano, jak na Vás působily? Ano. Jednalo se o antidepresiva, která podporovala tvorbu serotoninu. Vyzkoušel jsem dva druhy. V obou případech sice snižovaly úzkost, ale vyloženě jsem cítil, že mě něco ovlivňuje. Připadal jsem si jako někdo jiný, rozhodně ne sám sebou. Byl jste hospitalizován? Hospitalizace nebyla naštěstí nikdy nutná. Jak ovlivnily projevy nemocí Vaše soukromí a současnou profesní činnost? Co se týče soukromí, byl jsem hodně uzavřený, což je dle mého názoru značná nevýhoda, zvláště pak v pubertě. Neměl jsem mnoho kamarádů a vůbec jsem si nevěřil. To vedlo k celkové nespokojenosti a později také k problémům ve vztazích. Vzhledem k mému studiu mám čas jen na brigády. Když jsem zaměstnán důležitou činností, tak mě mé onemocnění příliš neobtěžuje. Troufám si říct, že až na pár problémů, jako je příležitostný pozdní příchod z důvodu opakované kontroly zamčených dveří, či kontroly sporáku, si v profesní oblasti vedu docela normálně.

47


Co Vám bylo a je největší oporou v rámci zvládání situace? Co je nejtěžší? Nejvíce mi pomáhá má rodina a přítelkyně. Snaží se mě pochopit a pomoci mi. Nedokážu si představit, že bych byl opět na vše sám, tak jako když jsem si vše nechával pro sebe. Nejtěžší je asi uvědomit si, že se nemáte za co stydět, že jste si tyto problémy sami nezpůsobili a nejste o nic horší než ostatní lidé. Podařilo se Vám znovu získat duševní rovnováhu? Bohužel ne, ale pracuji na tom každý den. Jaká je Vaše současná situace? Momentálně se nejvíce projevuje OCD. Prakticky neustále zaměstnává moji mysl. Ostatní poruchy jsou slabší a natolik mě nezatěžují. Jak momentálně zvládáte nároky běžného života? Snažím se, abych byl schopný fungovat normálně. V některých situacích je to složité, ale věřím, že se mi to jednou podaří a budu spokojený. Určil jsem si cíle, kterých chci dosáhnout, a to mi velmi pomáhá. Myslíte si, že jsou Vaše problémy vyřešeny? Rozhodně ne. Psychické potíže jsou běh na dlouhou trať a já vím, že mi do cíle zbývá ještě veliký kus. Uvažujete o další léčbě? Ano. V blízké době mám v plánu zkontaktovat již zmíněnou lékařku z psychiatrické ordinace. Jaká by byla Vaše rada člověku, který se nachází v podobné situaci? Rozhodně se nevzdávat, bojovat všemi silami, věřit, že je možné být šťastný a nedovolit, aby nemoc člověka izolovala od ostatních.

48


Petře, velice děkuji za Váš čas a upřímnost. Přeji mnoho sil při řešení Vašich potíží a pevně věřím, že se to podaří. Na shledanou. Já děkuji za zájem a příležitost promluvit si o mém problému. Díky Vám se nyní cítím lépe. Na shledanou.

1.2 Zhodnocení rozhovoru Petr nám přiblížil život člověka, který trpí úzkostnými poruchami. Povyprávěl o vzniku, průběhu a následcích jeho nemocí. Zmínil možná řešení, nastínil své plány do budoucna a ukázal, že i s danými obtížemi se dá vést kvalitní život. Velkým pozitivem byla otevřenost a upřímnost dotazovaného. Petr hovořil o typických příznacích a situacích, týkající se zmíněných onemocnění, jejich neblahému dopadu na osobní život a celkově obtížnější existenci. Zmínil také důležitost léčby a podpory blízkých. Potvrdil tak již zmíněné informace, získané při psaní této práce z odborných publikací. Petr působil jako příjemný mladý muž. Komunikace s ním byla bezproblémová a rychlá. Myslel jsem si, že pro něj nebude lehké hovořit o jeho potížích, ale na veškeré otázky odpovídal přímo a vyzařovala z něj pozitivní nálada.

49


Závěr Jsou úzkostné poruchy rizikem pro postižené? Do jaké míry? Na tyto otázky jsem se snažil odpovědět a došel jsem k závěru, že se jedná o značně individuální záležitost. Vše závisí na osobnosti, zázemí a okolí nemocného, závažnosti a délce trvání jeho nemoci a způsobu, jak se s ní on sám vypořádává. Ne každá úzkostná porucha je stejně nebezpečná. Některé nás jen zdržují či obtěžují, zatímco jiné mohou způsobit sociální problémy, tělesné potíže a v krajním případě i smrt. Silní jedinci se s úzkostí dokáží vyrovnat sami, ale pro většinu nemocných je nutné vyhledat odbornou pomoc. Možností je mnoho a rozhodně bychom tento problém neměli opomíjet. Velkým přínosem pro mne byla tvorba kapitoly zaměřené na léčbu. Zde jsem obohatil své již získané znalosti a byl jsem nemile překvapen, jak daleko jsou léčitelé věnující se alternativní medicíně ochotni zajít, aby se na lidech obohatili. Při tvorbě této maturitní práce jsem se dozvěděl mnoho nových poznatků a rozšířil si své obzory. Úzkostné poruchy jsou velice zajímavým tématem a rád se o nich vždy dozvím nové informace.

50


Seznam použitých informačních zdrojů Knižní zdroje JANÍČEK, Jeroným. Když úzkost bolí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 203 s. Rádci pro zdraví. ISBN 8073670798. PRAŠKO, Ján a Hana PRAŠKOVÁ. Obsedantně-kompulzivní porucha a jak ji zvládat. 1. vyd. Praha: Galén, 2008. ISBN 978-807-2625-314. PRAŠKO, Ján, Hana PRAŠKOVÁ, Katarína VAŠKOVÁ a Jana VYSKOČILOVÁ. Panická porucha a jak ji zvládat. 2. vyd. Praha: Galén, 2012. ISBN 978-80-7262-424-9. PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Sociální fobie a její léčba: příručka pro lidi se sociální fobií. 1. vyd. Praha: Galén, 2008. ISBN 978-807-2625-802. PRAŠKO, Ján, Jana VYSKOČILOVÁ a Jana PRAŠKOVÁ. Úzkost a obavy: jak je překonat. 1. vyd. Praha: Portál, 2006, 226 s. Rádci pro zdraví. ISBN 80-736-7079-8.

Elektronické zdroje Agorafobie. Uzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://www.uzkost.cz/agorafobie.htm Antidepresiva: SNRI. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2015, 9. 5. 2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antidepresivum#SNRI

Co je Agorafobie. Agorafobie.webnode.cz [online]. 2015, 13. 2. 2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://agorafobie.webnode.cz/co-je-agorafobie/ Fobie. In: Vyznam-slova.cz [online]. 2015, 13. 2. 2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://www.vyznam-slova.com/fobie Generalizovaná úzkostná porucha. Uzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://www.uzkost.cz/gen_porucha.htm 51


Mezinárodní klasifikace nemocí. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2015, 9. 2. 2015

[cit.

2015-02-16].

Dostupné

z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Me-

zin%C3%A1rodn%C3%AD_klasifikace_nemoc%C3%AD Obsedantně kompulsivní porucha. Uzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://uzkost.cz/obs_porucha.htm Poruchy duševní a poruchy chování (F00-F99): Neurotické‚ stresové a somatoformní poruchy (F40 – F48). In: Elektronická verze: online prezentace [online]. 2013 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z:http://www.uzis.cz/zpravy/upravena-verze-mkn-10 Reakce na závažný stres. Uzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://uzkost.cz/reakce.htm Seznam fobií. Fobie.div.cz [online]. 2015, 13. 2. 2015 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://www.fobie.div.cz/seznam-fobii.php Sociální fobie. Uzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://www.uzkost.cz/soc_fobie.htm Specifické fobie. Uzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://www.uzkost.cz/spec_fobie.htm Terapie. Uzkost.cz [online]. 2009, 19. 5. 2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné z: http://uzkost.cz/terapie.htm Úzkostná porucha. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2015, 11. 2. 2015 [cit. 201502-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Azkostn%C3%A1_porucha

52

2015. David Bernard. Vedoucí práce: Mgr. Věra Suchánková

Recommend Documents