3/2014
MAGAZÍN
ZE ŽIVOTA OBCE
HVOZDNÁ Svorně a stále vpřed už 105 let
PŘÍRODNÍ ZAHRADA PRIATEĽSTVO BEZ HRANÍC VČELAŘŮV SLADKÝ ROK
úvodník
Divadlo u nás žije Vážení příznivci divadla ve Hvozdné, s radostí vám oznamujeme, že náš spolek slaví letos již 105. narozeniny! To by se samozřejmě neudálo bez vaší přízně a podpory, kterou nám, zvláště v posledních dvou desetiletích, věnujete! Proto vás srdečně zve-
me na oslavu Kroužku divadelních ochotníků ve Hvozdné, která proběhne dne 18. října v rámci premiéry hry Kód nula autorky a zároveň režisérky Aleny Herman. Všichni, kdo naše divadlo podporují, vědí,
že se kromě divadla zabýváme organizováním dalších kulturních akcí či výstav. Zvláště za posledních pár let se vracíme k akcím, které si získaly velkou oblibu (Jaro ve Hvozdné, Vodění berana obcí za doprovodu hudby a večerní Hodová zábava, tradiční Výstava betlémů a živý betlém). Již čtrnáctkrát za sebou proběhla divadelní přehlídka Hvozdenský měšec plný pohádek. Úroveň i zájem vystupujících souborů stále stoupá. Novou, a zároveň největší společenskou událostí je Divadelní ples. Setkal se s velkými ohlasy, a proto se v lednu 2015 uskuteční znovu, opět s kapelou Marathon band. S přibývajícími léty se stáváme činorodější. Věřte, že za každým představením či akcí stojí mnohahodinová práce spousty lidí. Nikdo z nás tento čas nepočítá, protože tu práci dělá s láskou k divadlu, pro divadlo a pro vás, diváky. Stále ctíme heslo našich předků „Svorně a stále vpřed“ a děkujeme vám, věrným divákům, že v tom jedete s námi. Veronika Závadová
POZVÁNKA NA SLAVNOSTNÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA OBCE HVOZDNÁ SE SPOLUOBČANY U PŘÍLEŽITOSTI 96. VÝROČÍ VZNIKU SAMOSTATNÉHO ČESKOSLOVENSKÉHO STÁTU Pátek 24. 10. 2014 v 18.00 hodin v sále KDO Hvozdná Program:
2
Zahájení Slavnostní projev – Mgr. Valůšek – ředitel Státního okresního archivu Zlín - Klečůvka Představení a přivítání nových občanů obce Hvozdná Udělení „Pamětní medaile obce Hvozdná za rok 2014“ Poděkování obce Hvozdná u příležitosti získání Zlaté medaile MUDr. J. Jánského Přátelské posezení Srdečně zve obec Hvozdná
zahrada Hvozdenská mateřská škola je dva roky stará, je nově vybavena a zařízena tak, aby splňovala veškeré požadavky na výchovu a vzdělávání dětí. Prvním rokem, kdy byla školka otevřena, jsme řešili problém se školní zahradou. Byli jsme nuceni chodit na obecní dětské hřiště, které děti s maminkami využívají i mimo školku. Pokud jsme zrovna nešli na hřiště, chodili jsme na louky kolem Hvozdné, kde jsme s dětmi sbírali kytičky, pozorovali broučky, hráli si. Ale nebylo to „naše“ pro-
budeme moci osvěžit a na louce si odpočinout. Zahradu se chystáme využívat i k malování, kreslení, různým pokusům, výstavám, slavnostem. Také bychom chtěli zahradu využívat v zimním období, kdy se na ní společně s dětmi budeme oddávat zimním radovánkám. Zahradu budou využívat nejen děti z mateřské školy, ale i děti ze základní školy a družiny. Doufám, že poprvé využijeme zahradu při Skřítkovské noci ve školce, která se uskuteční 26. 9. 2014, kdy budou děti s rodiči spát ve školce. Při této akci budou pro děti i rodiče připravené hry, stezka odvahy a při dobrém počasí i táborák nebo beseda o hvězdách. Už teď se nás děti neustále ptají, kdy budou moci jít na zahradu a pořádně ji prozkoumat. Jsem velmi ráda, že mohu učit ve hvozdenské školce. Nejen děti, ale i rodiče jsou tady milí a hlavně z nich nejen já cítím pohodu, která tady vládne. Přeji mateřské škole, aby byla místem, kde bude znít jenom dětský smích. Budu pro to společně s kolegou a kolegyněmi dělat maximum. Bc. Barbora Holubová, DiS.
středí. Loňský rok jsme dostali nabídku využít dotací z evropské unie na výstavbu Přírodní zahrady. Po přípravách a projektech jsme ji 1. 9. 2014 slavnostně otevřeli. Naše přírodní zahrada obsahuje prvky, které jsou využitelné pro všechny děti z mateřské, ale i základní školy. Velice se těším, společně s kolegy i dětmi, až budeme moci naši novou zahradu plně využít. Zahrada nám umožňuje rozvíjet děti po všech stránkách. Máme zde ohniště, na kterém budeme opékat, mít různé besedy, povídat si. Domečky umístěné na zahradě jsou výborné pro děti, které chtějí při hrách soukromí. Záhony nám umožní vypěstovat si bylinky, rostlinky, květiny a také pozorovat, co se může stát, když se o rostlinky nestaráme. Potůček s jezírkem je výborný hlavně v teplých dnech, kdy se v něm
Po slavnostním otevření „MŠ Hvozdná – přírodní zahrada“, dne 1. 9. 2014, využívám i této příležitosti k poděkování celému projekčnímu týmu vedenému Ing. Kažmierským a Ing. Divilou za příkladně odvedenou práci při tvorbě projektu, dále realizačnímu týmu fy ARBOREA Březová za realizaci, kterou se podařilo za pomoci dotačního titulu z SFŽP plně a funkčně dokončit. Celkové náklady činily 1,34 mil. Kč, z toho příspěvek fondu EU 85 %, příspěvek státu pak 5 % a podíl obce činil 10 %. Děkuji všem spolupracovníkům na obci pod vedením Ing. Drašara, TDI – Ing. Omelkovi a vedení ZŠ a MŠ za celkovou spolupráci na díle a jsem přesvědčen, že zahrada najde ve výchovném cyklu MŠ plné uplatnění a k tomuto přeji všem hodně zdaru. Miroslav Válek, starosta
škola
Přírodní
3
obec
Priateľstvo bez hraníc Niekedy nevedno ako, nevedno prečo a nevedno ani kedy začína priateľstvo. Prosté, obyčajné, ľudské, založené na sympatiách, porozumení súzvuku záujmov i duší. Keby som mala ten čas určiť presne dátumom, asi by som sa v spomienkach vracala niekde do roku 2008, keď do našej obce prišli vtedy ešte neznámi páni z ČR, obce Hvozdá a hľadali kamarátov, s ktorými by si mohli „jen tak povykládat“ Páni sa predstavili: „My sme Valašský názor“- občianske združenie. Úprimne teda hľadali nejaký spolok, či fond, s kým by mohli nadviazať cezhraničnú spoluprácu. Bolo to šťastie, náhoda, či oboje? Ale voľba padla na Makové zrnka. A padla na úrodnú pôdu. Lebo z tejto voľby sa zrodilo mnoho krásnych aktivít, výletov, návštev i projektov. Ale pekne po poriadku. Ako prvé zhotovil Valašský názor (teda konkrétne pán Oldřich Krajíček, v r. 2009) „Strážneho anjela“, aby nám strážil pre nás nezmyselnú hranicu medzi ČR a SR, ale vlastne on stáži nás, naše kamarátstvo. To uplynulo už 5 rokov a nikto ho nezničil, veď kto by ničil priateľstvo! V tomto roku sme zrealizovali aj prvú veľkú aktivitu pod názvom Pléner na hranici. Bola to aktivita na Petro- Pavlovských hodoch, kde priatelia z Valašského názoru spolu z našimi deťmi maľovali v areáli školy poctu svojej domovine. Túto aktivitu podporilo aj združenie amatérskych výtvarníkov z Čadce. Tu dostáva naše priateľstvo druhú pečať - zasadili sme dub priateľstva do školského areálu v Makove. Český dub v slovenskej zemi. Stále rastie, nevyhynul, nikto ho nezničil, veď kto by ničil priateľstvo! V roku 2010 sa Obci Hvozdná dostalo mimoriadnej pocty, stála sa obcou roku 2010 Zlínského kraja. Na túto parádu a slávu sme boli pozvaní aj my. Hrdo a pyšne sme s našim starostom sedeli medzi vzácnymi hosťami tejto obce a so záujmom a obdivom sme počúvali, čo všetko ste vy dokázali. Patrí Vám náš obdiv a uznanie. Starosta obce Hvozdná
4
p. Miroslav Válek mal vždy čas, nikdy sa neponáhľal, nikdy mu nechýbal úsmev, dobrá nálada, milé a vrúcne prijatie. Raz dokonca za hudobného doprovodu slovenskej a čes-
kej štátnej hymny. Skoro sme plakali, ba niektorí aj plakali! V tomto istom roku ste nás pozvali k vám ešte raz, bolo to na výročie vzniku prvej ČSR. Keďže nám Slovákom dal Pán Boh do vienka okrem krásnej krajiny pod Tatrami ešte aj ľúbozvučnú reč, krásne melódie a piesne, prišli sme k vám s pásmom „U muziky“ v podaní detského folklórneho súboru Makovníček. Bol to pre naše deti výlet za odmenu, navštívili sme neďalekú ZOO v Lešnej aj Vizovický zámok a pečiváreň. Považujem to za tretiu veľkú pečať nášho priateľstva. Táto udalosť sa zopakovala ešte raz, o dva roky neskôr pri tej istej príležitosti, s iným pásmom, ale rovnakou radosťou. Pre nás je príznačný folklór spev, piesne tradície, pre vás muzika, divadlo, humor. A to ste zasa prišli nám ukázať vy. Naše deti sa po tri roky vždy na MDD tešili na vaše predstavenia v podaní detského ochotníckeho súboru z vášho divadla. Tu v Makove videli ako prvý príbeh o Ferdovi mravcovi, potom prišiel príbeh O spanilej Barunce a do tretice to bola Šmouli pohádka. A čo všetko sme ešte my vi-
Návštěva z Texasu
obec
deli u vás. Spomeniem aspoň niektoré: Když se zhasne, Mizantrop, Pohádka přes tři pekla a nezabudnuteľný Galavečer na nový rok, naozaj som sa dávno tak dobre nezabávala. Klobúk dole pred českým humorom. Niekoľko krát sme boli u vás aj na tradičnom Hvozdenskom mešci, ktorý býva u vás celý týždeň, čo je pre nás veľkým prekvapením, lebo my niečo podobné nemáme. Fotografie s rozprávkovými hrdinami , ktoré sa nám dostali, vyvolávajú vo mne vždy úsmev a milé spomienky. Ukázali ste nám ešte mnoho krásy a zaujímavosti z vášho okolia. Ani neviem, či si na všetko spomeniem. Ale určite jeden z najkrajších výletov bol, keď sme videli zámok vo Vizoviciach, mlyn v Štípe, ale aj Holešov, Rimice , či ďalšie krásy čo ste nám ukázali. My sme vám zasa ukázali naše okolie , Kysuce, Žilinu- naše krajské mesto, Budatínský zámok i miesto kde sa rieka Kysuca vlieva do Váhu. To kde vyviera vám ešte len ukážeme, lebo je to tu, u nás v Makove - hore pod Hričovcom, kde sa hrebene Javorníkov s Beskydmi na seba usmievajú. Už sme aj chceli, ale pre zlé počasie sa nám to zatiaľ nepodarilo. Máme sa aspoň načo tešiť. Nedá mi nespomenúť samozrejme výstavy Valaškého názoru, konkrétne vernisáž v hasičskej zbrojnici, tú jednoduchosť a poéziu tohto podujatia. Zaujali ma mnohé výtvarné prejavy Oldřicha, ale aj ostatných výtvarníkov. Keď tak lovím vo svojich spomienkach ,zatiaľ nám nevyšiel žiaden projekt, ale ako sa spieva v piesni - ohňu, ktorý v srdci horí nepostavíte hrádze. Nepoložilo našu spoluprácu ani finančné nepodporenie našich aktivít, naopak naše priateľstvo sa rozrástlo aj o priateľstvo s „parťákmi“, s ktorými máme záujem v budúcnosti poznávať svoje okolie. Spomeniem ešte jeden a to ten najkrajší zážitok, ten posledný, koncert J. Březíka u rybníka. Neskutočne dojemné a emotívne vystúpenie. Mali sme s kamarátkou Helou do plnučíčka plna nabité baterky a cestou domov sme celý čas premýšľali, čo pre vás pripravíme my! To zostane zatiaľ tajomstvom. Tešíme sa na ďalšiu spoluprácu. Za neinvestičný fond Makové zrnká Elena Rusňáková
V sobotu dopoledne 26. července byl obecní úřad ve slavnostní náladě, vedení obce očekávalo návštěvu z partnerského města East Bernard z Texasu – USA. Před desátou hodinou přijeli a hned se usmívali a vítali se starostou obce a dalšími občany. Opět přijeli
Melvin Sands, Rhonda Sands, Margie Collins, Jerry Simek, Edita Rybak, Chris Rybak, tříletá Kristinka Rybak, Shirley Wick, Marvin Wick a dalších 12 příznivců našeho partnerství.
Při vstupu do budovy OÚ byli přivítáni chlebem a solí a slivovicí. Nikdo neodmítl, někdo se při štamprlce usmíval, někdo se zamračil, ale vypili všichni. Oficiální přivítání následně přešlo v neformální besedu s prohlídkou OÚ a fotografií z minulých návštěv. Nakonec si
5
obec
hosté vyžádali promítnutí nahrávky „Happy Hvozdná“. Poté nastal čas na další část programu, a to exkurzi na farmě Hvozdná. Jelikož Texas je farmářský stát, tak se velmi zajímali, jaké je zemědělství u nás. Prohlédli si stáje pro doj-
všem moc líbil. Jen na pivo byla dlouhá řada. V neděli jsme měli navštívit kostel ve Hvozdné. Místo toho jsme ale šli do Ostraty na slavnostní mši u kapličky, kterou celebroval arcibiskup Jan Graubner. Pro všechny to byl velký zážitek, zvláště když se mohli s naším
nice, klecový odchov telat a bioplynovou stanici. První dotazy byly, proč se dobytek nepase v ohradách, ale je ve stájích jako ve vězení. Předseda družstva jim vysvětlil technologii chovu v našich podmínkách s omezeným množstvím zemědělské půdy atd.
arcibiskupem vyfotit. A potom již bylo malé velké občerstvení. Pivo, slivovice, káva, vdolečky, zákusky a další jsme již museli zdvořile odmítnout. Odpoledne se uskutečnilo setkání s občany Hvozdné na stolárně se sdruženou hudbou skupiny HoŠoPo a harmonikářem z Texasu. Čas rychle ubíhal a po 10. hodině večerní jsme museli pomalu končit. V pondělí ráno naši hosté odjížděli na další program zájezdu do Prahy. Starosta obce se přijel k autobusu rozloučit a poděkovat za návštěvu a popřál všem šťastnou cestu. Naši hosté měli dále na své cestě v programu Budapešť, Košice, solné doly Wieliczka, Krakov, Rožnov pod Radhoštěm, Prahu, Postupim a Berlín. Poslední podvečer pobytu při besedě u slivovice jsem se ptal, co se jim na zájezdě nejvíce líbilo. Téměř všichni odpověděli, že to byla Hvozdná a zde připravený program. Jenom jednou to byly Košice, ale to bylo od paní, která se v Košicích narodila. Dostal jsem od účastníků zájezdu úkol vyřídit pozdrav všem občanům Hvozdné a také vyřídit poděkování všem, kteří se podíleli na přípravě a realizaci programu při jejich pobytu ve Hvozdné, což tímto činím. Miroslav Sovadina
Po obědě v restauraci Elko si prohlédli tenisové kurty, koupaliště a fotbalové hřiště. Když uviděl harmonikář Chris Rybak taneční kolo, rozbalil svoji aparaturu a hned se hrálo a tančilo. Po ubytování ve Zlíně se opět jelo do Hvozdné na večerní program v mysliveckém areálu na premiéru „To nejlepší z muzikálů“, kterou Kroužek divadelních ochotníků připravil pro naši návštěvu, občany Hvozdné a veřejnost. Počasí nám přálo a program se
62
období
Vážení čtenáři hvozdenského magazínu, rád bych co nejstručněji shrnul naše společné kroky ve volebním období, tj. od roku 2010 až do dnešních dnů r. 2014, kdy již nastal čas na bilancování a pokusím se shrnout, co se povedlo a kde jsme zaostali za deklarovanými sliby svých volebních prohlášení či předsevzetí. Hned na začátku musím říci, že rozmístění sil z hlediska jednobarevnosti opravdu nebylo a do rady zasedli jak nezávislí, tak členové stran, které zde kandidovaly. S odstupem mohu zodpovědně říci, že chvilku trvalo, než jsme si na sebe oboustranně zvykli a nalezli smysluplný a efektivní systém spolupráce. Vzhledem k rozsahu činností je vždy důležité najít kompromisy pro jednání, protože priority, které v předvolebních letácích jednotlivé volební uskupení podalo, jsou opravdu z hlediska stran „prioritní“, ale vlastní život obce se někdy ubírá cestou včasných potřeb, které musí být řešeny na prvním místě, a pak se přizpůsobujeme a výsledek se stává kompromisem a průsečíkem těchto potřeb a volebních slibů. První kroky vedly k opravdu zásadnímu plánování – co hodláme udělat, kdy a jak… Je to prvotní a dominantní úkol zastupitelstva postavit „zodpovědný čtyřletý plán“. Na tomto jsme se shodli, a téměř okamžitým úkolem bylo zapojit do tohoto kroku nejen zastupitelstvo obce, ale pokud možno všechny občany a spolky v obci. Tento plán jsme dokončili a schválili v únoru 2011 na zastupitelstvu obce a stal se oním pomyslným průsečíkem toho, „co bychom všechno chtěli“ a zároveň tento plán umožňuje rozumné řešení úkolů v nastavené souslednosti. Jedinou změnou v plánu je získání maxima z nabízené-
obec
Uplynulé ho spektra dotací. K tomu nám slouží také naše angažovanost v Mikroregionu Slušovicko a členství v Místní akční skupině Vizovicko a Slušovicko. Každý rok jsem ve vánočním čísle našeho magazínu informoval o dění v naší obci a komentoval zvláště investiční politiku a zrealizované stavby, proto raději obrátím pozornost k hlavním investičním projektům, které byly sice rozpracované pro období let 2010 až 2014, ale které čekají na dotační prostředky nebo volné finanční prostředky obce: „úprava veřejného prostranství před divadlem“ , „rekonstrukce silnice II/491.4“ – Hvozdná (směr Slušovice) – „odkanalizování obce Hvozdná“, „projekty k ozelenění obce a protipovodňovým opatřením“, „přemístění zastávek autobusu – Osmek“, „pasportizace zeleně obce“, „křížení Hvozdenského potoka s kanalizací u rybníka Argaláška“, „rozšíření hřbitova“ a z posledního období je to zahájení prací na „změně UP“. Mimo toto je spousta aktivit obce na poli kultury, sportu a podpory spolkové činnosti obce, dále projekty pro občany obce - nákup energií, nákup služeb mobilních operátorů atd., ale to by bylo zase na delší retrospektivu, a tak to jen suše konstatuji. Z uvedených údajů, výčtů a informací z minulých magazínů je zřejmé, že jdeme společnou cestou za lepší obec a lepší podmínky žití v obci a tato skutečnost se promítla do všech volebních programů napříč celým zastupitelstvem obce a čtyřleté období prověřilo jak naši soudržnost, tak i názorovou různorodost na všechny řešené problémy. Věřím, že naši občané jsou silou dostatečně kvalifikovanou na to, aby rozpoznali, zda-li naše společné úsilí o lepší obec bylo plodné či nikoli a podle toho opět půjdou za několik dnů k urnám a budou vybírat nové zastupitele, kteří se, jak doufám, budou podílet na dalších „dobrých dnech pro naši obec“. Miroslav Válek, starosta
73
divadlo
Vpřed již 105 let Z historie divadla Rok 1909 se datuje jako rok založení ochotnického divadla ve Hvozdné. V těch dobách obec Hvozdná postrádala jakýkoliv společenský či kulturní život. Občané opouštěli své domovy pravidelně z jara a s příchodem podzimních měsíců se vraceli zpět, aby ze skromných úspor přežili zimu. Tehdy pan učitel Josef Prášil společně s panem Františkem Bergerem získali mladé spoluobčany pro myšlenku divadla a dne 7. února 1909 sehráli první divadelní představení „Palackého třída číslo 27“ v hostinci u pana Staň-
Představení Poprask na Laguně - začátek 80. let zaslali stanovy ke schválení k CK zemskému místodržitelství v Brně. Poté byl zvolen výbor „Kroužku divadelních ochotníků“.
Představení Naši furianti, které ochotníci uvedli v roce1947 ka. Bylo to první divadelní představení sehrané pro veřejnost a je do dnešních dnů považováno za začátek ochotnického divadla ve Hvozdné. Úspěšné uvedení druhé divadelní hry „Tvrdá palice“ je přivedlo k myšlence dát své práci pevný organizační řád. Po zapůjčení stanov jako vzor od divadelního spolku ze Zlína a po vlastních úpravách
82
V době obou válek se divadlo v podstatě nehrálo. Ovšem období meziválečné bylo snad etapou nejzdařilejší. Kroužek pořádal oslavy, přednášky, divadla, vedl spolkovou knihovnu, realizoval stavbu Pomníku svobody… 20. výročí založení spolku se už konalo v novém Spolkovém domě (budova Divadla), kde sehráli hru Palackého třída 27.
Přehlídka ve Vysokém nad Jizerou v roce 1973 hlídka nejúspěšnějších divadelních souborů okresu. Mezi dalšími účastníky byli ochotníci z Fryštáku a Lukova. Domácí soubor sehrál operetu Perly panny Serafínky, kterou doprovázel živý orchestr. Následovala léta 60., která byla po stránce divadelní velmi úspěšná. Režijní taktovky se tentokrát ujali Hvozdňané František Mareček a Josef Vykopal. V 70. letech dosáhli hvozdenští ochotníci jednoho z divadelních vrcholů. Dvakrát se probojovali na Národní přehlídku venkovských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou. Poprvé se hrou Naši furianti (režie Vít Polášek st.) a pak se hrou Tvrdohlavá žena (režie Zdeněk Vašek). Začátkem 80. let došlo k útlumu divadelní činnosti, proto byl osloven ke spolupráci Dušan Sitek, herec tehdejšího Divadla pracujících Gottwaldov. Nastoupil v roce 1985 s úspěšnou hrou Filosofská historie. Následovaly kusy jako Poprask na Laguně, Vlk, koza a kůzlátka, Kráska a zvíře. Rozjetá činnost KDO v druhé polovině 80. let byla přerušena sametovou revolucí. K oživení činnosti došlo až v roce 1992, následovalo
6 let, kdy spolek fungoval jen uváděním divadelních her. V době oslav 550 let obce (1996) přichází nový režisér Jan Nejedlý s představením Sluha dvou pánů, následně s Lucernou. Ve stejném roce začíná zaměření na dětského diváka a začíná fungovat dětský soubor, který je aktivní dodnes. Během let nacvičil zhruba 14 pohádek (O rohaté princezně, Broučci, Sněhurka a sedm trpaslíků, Velká kočičí pohádka, Rumcajs atd.) a vytříbil příští amatérské herecké hvězdy souboru. Za důležitý se dá považovat rok 1998, od kterého má kroužek opět aktivní vedení, tak jako na samém začátku divadelních ochotníků. Je registrován jako občanské sdružení a navrací se tak k tradici fungování podle stanov a k aktivnímu vytváření kulturně-společenského prostředí v obci. Pořádá nejen divadelní představení, ale i zábavy, plesy, výstavy, nadílky, atd. Přelom století zvládli ochotníci s bravurou, neboť bylo dosaženo úspěchu pro amatérské divadlo největšího! Účast na Mezinárodní přehlídce amatérského divadla Jiráskův
divadlo
Po druhé světové válce nebylo možné zcela navázat na předválečnou činnost, z politických důvodů se od roku 1953 pokračovalo v divadelní činnosti pod hlavičkou Osvětové besedy Hvozdná. První sehranou hrou byla národní báchorka J. K Tyla Strakonický dudák. Režie se ujal Hvozdňan Vít Polášek st. V rámci oslav 50. výročí spolku (1959) byla u nás uspořádána Okresní divadelní pře-
Specialitou bývalo divadlo v přírodě Hronov, a to hned dvakrát - se hrou Maryša a Gazdina roba. Zakládají se také nové tradice v podobě přehlídky dětských souborů a souborů hrajících pro děti - Hvozdenský měšec plný pohádek, Cesta pohádkovým lesem, Výstava betlémů, Živý Betlém před divadlem, venkovní divadla apod. V roce 2010 ukončil z důvodu angažmá v pražském divadle Pod Palmovkou dlouholetou aktivní spolupráci s KDO režisér pan
39
divadlo
Dušan Sitek. Divadelní činnost však neustala a režijní práce se ujali ochotníci z řad členů divadla. Venkovní představení Specialitou Kroužku divadelních ochotníků bylo divadlo v přírodě. První představení pod širým nebem mohli diváci shlédnout v roce 1919. Tehdy se hrálo na louce směrem na Ostratu. K přerušení došlo ve válečném období, po kterém se již venkovní představení nekonala. Úspěšný pokus o obnovení této tradice měl až Dušan Sitek v roce 1999. Využil prostoru přírodního amfiteátru v areálu chaty Lovka u rybníku. Oblíbená představení pod hvězdami a někdy i pod deštníkem byla Noc na Karlštejně, Balada pro banditu a v letošním roce ukončení Starci na chmelu (režie Jan Nejedlý). Dosažené úspěchy 1973 – Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud – účast na Národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou 1979 – Tvrdohlavá žena – účast na Národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou 2000 – Maryša režie D. Sitek) – účast na Národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou a na Mezinárodní přehlídce Jiráskův Hronov
Úspěšné představení Gazdina roba 2003 – Motýli (režie D. Sitek) - účast na Národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou 2004 – Gazdina roba (režie D. Sitek) – účast na Národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou a na Mezinárodní přehlídce Jiráskův Hronov. Úspěchem divadla je každé představení, po kterém následuje spokojený potlesk diváka! Zuzana Holíková a Markéta Válková
10
Happy Hvozdná Světový hit, píseň Happy od Pharella Williamse, strhl vlnu videoklipů, ve kterých lidé z celého světa tančí na tuto melodii a zároveň představují své město, odkud pochází. Postupem času se přidávala velká měs-
ta, poté menší, až nás s Markem Hermanem napadlo přidat se také. Nejdříve to vypadalo na akci pro pár divadelníků, ale z přibývající inspirací ostatních videí jsme se rozhodli prezentovat celou obec a oslovit všechny spolky. První klapka padla první červnovou sobotu ráno v 8.00 u kašny divadla a poslední v neděli večer, dále následovalo několikanoční stříhání pořízeného materiálu se snahou využít všech účinkujících, kteří byli natočeni. Pár jich zrovna nebylo, účinkujících se sešlo nakonec více než sto. S některými jsme byli předem domluveni na daném místě v daný čas, jiní se přidávali spontánně, i když někteří píseň Happy ani neznali, ale byli ochotní přispět svou maličkostí. Potěšilo nás, že se zde najde tolik ochotných lidí, kteří se nebojí být „happy“ a šli s námi do tohoto projektu. Po zveřejnění se klip šířil jako lavina, všude znělo Happy a s tím i jméno Hvozdná. Ať už v novinách nebo na internetu. Pokud se k Vám klip ještě nedostal, můžete ho shlédnout na stránkách www.youtube.com pod názvem Happy Hvozdná. Za realizační tým Michal Juřík
drama Součástí oslav 105. výročí založení našeho spolku bude premiéra hry Kód nula. Autorkou scénáře je naše dlouholetá členka, herečka a režisérka paní Alena Herman. Požádala jsem ji o krátký rozhovor o jejím působení na hvozdenských divadelních prknech. Alenko, můžete nám říct pár slov o nově připravované hře? Název nové hry je Kód nula a nevím, zda čtenáře hned nezaskočím, když řeknu, že se jedná o scifidrama. Ústředním tématem ovšem pořád zůstává člověk, partnerské vztahy a lidské osudy. Zajímavým oživením může být také účinkování hostující profesionální herečky paní Mileny Marcilisové z Městského divadla ve Zlíně, kterou si jistě mnozí pamatují ze hry Motýli. Tenkrát ještě pod režijním vedením pana Dušana Sitka. Jste autorkou scénáře, režie a dokonce ve hře účinkujete. Která ze zmíněných pozic je pro Vás ta nejtěžší nebo která Vám přináší největší radost? Zkušebním představením byla pro mě Šmoulí pohádka, ke které jsem napsala scénář a následně jsem se ujala i režie. Měla jsem ovšem velké přání uskutečnit celovečerní představení pro dospělého diváka. Byla v tom možná také trochu závist, když jsem sledovala některé amatérské scény a jejich přístup k divadlu. Myslím tím odvahu vytvořit něco svého, originálního a do jisté míry i riskantního. Zatím ještě nebyla premiéra, tak z pozice scénáristy a režiséra jsem pořád ve velkém napětí, jak dané představení bude přijato diváky. Z pozice herce ta nervozita a napětí není tak velké díky mnohaletým zkušenostem. Nevím, zda jde tedy říci, která z pozic je pro mě nejtěžší. Všechny v sobě skrývají velkou výzvu pro obyčejnou ženskou z vesnice. Jak vzpomínáte na Vaši dosavadní práci v KDO? V Kroužku divadelních ochotníků se pohybuji především jako herec bezmála třicet let.
divadlo
Autorské Měla jsem tu možnost pracovat na krásných představeních, díky kterým se naše divadlo hlavně v letech 1999 – 2004 dostalo do širokého povědomí v amatérských kruzích. Pořád zůstává největší metou v životě ochotnického herce divadelní přehlídka Jiráskův Hronov. Moc bych si tedy přála, aby náš Kroužek divadelních ochotníků, který v letošním
roce slaví své 105. narozeniny, této mety ještě dosáhl a mohl tak ukázat, že i na malé vesnici se dá dělat dobré divadlo. Na závěr bych také chtěla poděkovat všem svým kolegům, kteří se nebáli ujmout se režie ať už zábavných programů, pohádek nebo muzikálových vystoupení. Všechny čtenáře tímto srdečně zvu na připravovanou premiéru a všem hercům, kteří se Vám představí v mojí nové hře Kód nula, přeji: zlomte vaz. Za rozhovor děkuje Zuzana Holíková
11
historická ohlédnutí 12
Rozloučení s T. G. Masarykem ykem m Před 77 lety mohli posluchači Československého rozhlasu slyšet tuto smutnou zprávu: „První prezident Československé republiky, prezident Osvoboditel, Tomáš Garrigue Masaryk skonal na zámku lánském dnes v úterý 14. září ve 3 hodiny 29 minut ráno dovršiv 87 let 6 měsíců a 7 dní života.“ Tato zpráva hluboce zasáhla celý národ a dotkla se i života v obci Hvozdná. Připomeňme si, jak jsou události tehdejších dní popsány v obecní kronice. Do celkem klidného běhu života všech také zasáhla událost, která se hluboce dotkla všech. Dne 2. září vážně onemocněl první president republiky, president Osvoboditel, Tomáš G. Masaryk. Všichni s rozechvěním očekávali zprávy radiové a četli články novinářské. A dne 14. září, ve 3 hod. 29 minut zemřel náš nejmilovanější člověk, president Osvoboditel. Zármutek a bolest bylo možno čísti na tvářích všech lidí. Po celou dobu smutečních příprav k pohřbu plály světelné báně u smutečně vyzdobeného pomníku na návsi, kde také byla v den pohřbu smuteční slavnost. Nebylo zde mnoho slov, neboť každé drásalo do cítění každého člověka. Zato bylo více slz a upřímných. V neděli po pohřbu uspořádal Kroužek div. ochotníků výstavu ze života a díla Masarykova. Výstava obsahovala obrazy, mapy, články a knihy. Zvláště dojímavě a mocně působila smuteční výzdoba jeviště, jež bylo celé černé. Okolo obrazu Masarykova hořela dvě světla. Na zadní stěně pak jednoduchý, bílý nápis „14. září zemřel T. G. Masaryk“ hlásal, že ho již není mezi námi. Téhož dne pak byla po výstavě uspořádána tryzna. O tři měsíce později se konala schůze obecního zastupitelstva a zápis v kronice pokračuje: K uctění památky prezidenta Osvoboditele uspořádalo obecní zastupitelstvo schůzi, při níž učiněn tento zápis.
Zápis sepsaný při slavnostní schůzi obecního zastupitelstva obce Hvozdná, konané k uctění památky presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, v den druhého výročí jeho abdikace dne 14. prosince 1937. Vzpomínáme: Před dvěma léty v den dnešního data vzdal se Dr. T. G. Masaryk, president Osvoboditel, první president Československé republiky, svého presidentského úřadu. Před třemi měsíci dne 14. září zemřel v Lánech ve věku 87 let, 6 měsíců, 7 dní. Obecní zastupitelstvo obce Hvozdná vzpomíná veliké práce svého Osvoboditele a na znamení úcty a lásky k němu, sešlo se dnešního dne k slavnostní schůzi smuteční. Tímto činem dokumentujeme svým potomkům, jak veliké úctě se drahý zesnulý těšil u našeho lidu a národa. Zůstává nám vůdcem na věčné časy. Připojujeme se ke slovům presidenta Dr. Eduarda Beneše, která pronesl nad jeho rakví: „Presidente Osvoboditeli, odkazu, který jsi vložil do našich rukou, věrni zůstaneme.“ Ty budeš věčně žít, Tatíčku milovaný, v srdcích nás všech i budoucích. „Věčnaja pamjať.“ Bednařík Antonín, zapisovatel; Václav Molák, říd. uč.l; rostlík František, starostal; Bednařík Josef, radníl; Berger Karel, radníl; Hvozdenský Pavel, Lukovský Josef, Lukeš Rudolf, Hefka Augustin, Javora Alois, Polepil Jan Vodák František, Polášek Josef, Slováček Vojtěch - členové zastupitelstva. Na závěr bych rád doplnil, že autentický záznam rozhlasového vysílání z roku 1937 oznamující skon T. G. Masaryka se dochoval v rozhlasovém archivu a díky internetu si jej můžete poslechnout i Vy. Stačí navštívit níže uvedený odkaz a záznam si pustit: http://www.rozhlas.cz/archiv/klenoty/_zprava/prezident-osvoboditel-zemrel-oznamil-rozhlas--789753. Jaromír Štach
Mariánského Trojhvězdí Pokud bychom putovali krajinou kolem Kostelce před zhruba tisíci lety, našli bychom v lesích nevelký románský kostelík, ve kterém by už tenkrát stála na oltáři soška Panny Marie s Ježíškem v náručí. Kde se tu vzala? Kdo ji vytvořil a proč právě pro tento kostelík, o kterém tušíme, že by neměl mít žádný větší význam podobně jako celé okolí?
To se dnes už nedozvíme, ale podle některých badatelů ji sem donesl a posvětil přímo svatý Metoděj při svých vizitačních cestách po Moravě. Pro hvozdenské patrioty by to nemusela být zase tak překvapivá informace, když si uvědomíme, že i přes naši obec vede cesta, po které měli kráčet tito významní slovanští věrozvěstové. A možná právě po ní byla přinášena v procesí nová socha pro kostelecký chrám. Stejného historického původu jako naše Madona Štípenská by tedy mohlo být i ochranné Palladium Země české, uchovávané ve Staré Boleslavi. Že by snad měla Madona Štípenská stejný význam pro Moravu jako Palla-
farnost
Nejstarší místo dium pro přemyslovské Čechy? Pokud tomu tak bylo, pak nedaleká Štípa uchovává památku, která má rozhodující duchovní význam pro utváření celé Moravy. O takovém významu může napovídat i tradice našich předků, kteří oblast vymezenou mariánskými poutními místy (Štípa, Hostýn, Provodov) považovali za místo zvlášť chráněné proti pohromám, především živelným, a dali mu název Mariánský trojúhelník, který v dnešní době známe spíše pod názvem Mariánské Trojhvězdí. Po kosteleckém kostelíku zůstal dnes už jen název obce a ani nevíme, kde dříve stával. Nejstarší mariánská soška na území Moravy se však naštěstí dochovala. Za tisíc roků se čtyřikrát stěhovala do nové kaple nebo kostela a naposledy to bylo právě před 250 lety 30. září 1764. Této slavnosti se zúčastnilo údajně 35 000 poutníků, kteří se stali svědky zázračného úkazu na obloze. A nebyl to jediný zázrak, který se k tomuto místu váže. Už sama existence mistrovského uměleckého předmětu z křehkého lipového dřeva je zázrakem, protože s námi zůstává téměř neporušená od dob, ze kterých se nám nedochovalo takřka nic. Sošku Panny Marie můžeme vidět nad oltářem v Chrámu narození Panny Marie ve Štípě, který byl založen Albrechtem z Valdštejna na přání milované umírající manželky Lukrécie Nekešové. K tomuto činu se váže slovo jednoho z duchovních správců štípské farnosti Norberta Nawratha, který hovoří o historii poutního místa ve Štípě: „Přestože nám asi neutkví v paměti všechny ty události, které se tady staly, zkusme si zapamatovat, že tento chrám je plodem čisté lásky.“ Zastavme se na těchto místech třeba při slavnosti 250 let od přenesení sošky a zamysleme se, kolik po nás zůstane viditelných vzpomínek, které by mohly mít takové hodnocení. Milan Javora
13
galerie mladých 142
Klasik versus „digitálista“ Nebudu předstí- Částečně jistě ano, ale jako dítě jsem například rat a tahat laskavé- hrál na klávesy, avšak profesionální hráč ze mě ho čtenáře za nos rozhodně není. Důležité je spíše ono výtvarné tvrzením, že vět- směřování. Nikdy by mě nenapadlo, že se k anišinu odpovědí na maci na vysoké škole zase vrátím. položené otázky Jakou výbavu - nemyslím materiální, dle dopředu neznám. tvého názoru musí mít zájemce o animovaTo bych se nesměl nou tvorbu. A naopak, je lépe, když se mu dotazovat svého něčeho nedostává? synovce Ondřeje Rozhodně především trpělivost. Přidal bych Javory (24), poslu- ještě hodně solidní kresbu, ale to už dnes tolik chače 4. ročníku platit nemusí. Dobré snad je, když se vám neFilmové akademie múzických umění v Praze. dostává jakéhosi tvůrčího pohodlí, které jinak Pravým důvodem je přiblížit čtenářům toto po- propadá v manýru. měrně neobvyklé studium. Ale více už dotazovaný. Co tedy vlastně studuješ a jak dlouho studium trvá? Studuji animovanou tvorbu na FAMU. Bakalář je na 3 roky a následný titul Mgr. na dva. Tvoje cesta ke studiu a tvorbě animovaných filmů? Za vše vděčím rodičům. Nikdy jsem přímo k animovanému filmu nemířil, ale už jako malý jsem např. chodil do animačního kroužku. Tam jsem naanimoval třeba„tako- Ukázky z filmu Skála z písku (nahoře) a V lese je tma vého betmena“. Naši nás taky brali k Hejcmanům (tvůrci, pedagogové, hvoz- Je studium na FAMU v Praze opravdu podenští guru animované tvorby; pozn. redakce) myslnou nejvyšší filmařskou metou? Proč na návštěvy a celkově vytvořili takové domácí si myslíš, že nestačí studovat obor třeba ve prostředí, že se teď všichni bratři ubíráme tím či Zlíně? Tedy pokud neopouštíme hranice oním tvůrčím směrem. Bez mých rodičů by mě republiky? nikdy nenapadlo švihnout s technickým lyceem Pokud jde čistě o obor jako takový, tak stačí a je (mimochodem opravdu kvalitní škola) a přejít to úplně jedno. Navíc je ve Zlíně vynikající odna výtvarně zaměřený obor, kde jsem se koneč- borník pan Hejcman. Rozhodujícím faktorem ně mohl projevit. Po střední škole byla jedna jsou spíše specifika obou měst. V Praze jste přez možností právě animace. Nakonec mě nikam ce jen blíže následnému uplatnění a navíc je jinam nevzali, tak jsem to bral. kulturně bohatší. Nemám jinak takový přehled, Poněkud si protiřečíš! Pokud už jako dítě re- abych byl schopen to dobře posoudit. Díky fakálně animuješ, lze to přece považovat za ur- tu, že tam vzali například mě, bych to ale nečení dalšího vlastního vývoje. bral tak vážně. FAMU určitě poskytuje silné te-
Umění pro všední den
umění
oretické zázemí a vytváří podmínky blízké reálné produkci. Nevím tedy, jestli je zrovna nejvyšší metou, ale vysoko určitě je, což by logicky koneckonců škola vysoká asi být měla. Co ti dalo studium v Norsku v rámci výměnného pobytu? Uvědomil jsem si, že se přece jen animace někde učí, což mě potěšilo. Vždy je dobré opustit ten náš český rybníček a podívat se na věci z docela jiné perspektivy. Jak se respektují tábory tvůrců animovaných filmů klasických kreslených s vámi, „digitálisty“? Velice dobře. Klasik se bez „digitálisty“ dnes neobejde a„digitálista“ bez dovedností klasika taky ne. Nejsou to dva tábory, spíše se jedná o evoluci v oboru, kdy jedno vychází z druhého. „Digitálisti“ k velkým klasikům vzhlíží asi jako současníci k Rembrandtovi. Klasik vzhlíží k možnostem „digitálisity“ asi jako Rembrandt k současníkům. Lze v této globální době, kdy je takřka vše dostupné, ještě mluvit o české animované škole? Nebo se jedná o esenci vlivů celého světa, jen s různým množstvím příměsí? Tzv. Česká škola patrně padla společně s bývalým režimem, díky němuž byla paradoxně vůbec možná. Nyní patří historii a současná situace čelí otázce, jak obstát ve světové konkurenci. Na čem zrovna v této době pracuješ a jsou tvé dosavadní práce někde k vidění? Momentálně dodělávám ročníkový film „V lese je tma“, kde je hlavním úkolem kombinace hraného a animovaného filmu. Je to náročné, ale výsledek bude stát za to! Mé dosavadní práce nejsou zatím nikde vyvěšeny. Abys školu úspěšně absolvoval, co musíš splnit vedle předpokládaných teoretických zkoušek? Úspěšnou výrobu absolventského filmu a diplomovou práci na téma týkající se nějakým způsobem oboru animace. Díky za odpovědi a úspěšně zvládnuté studium přeje Jaromír Javora
Vážení přátelé, sousedé, spoluobčané, obyvatelé naší krásné obce Hvozdná. Rád bych vás upozornil na zajímavou raritu v naší obci. Jmenuje se Valašská galerie Josefa Hvozdenského. Stálá expozice významného rodáka akademického malíře a medailéra Josefa Hvozdenského se nachází v budově obecního úřadu ve Hvozdné, Hlavní č. 210. Slavnostně byla otevřena 7. července 1996. Josef Hvozdenský se narodil 7. března 1932 ve Hvozdné v rodině zednického a tesařského mistra Pavla Hvozdenského. Informaci přijměte jako pozvání na výstavu mistra Hvozdenského a nabídku oživit si dílo významného rodáka, potěšit oko i duši. OFK
315
cestování
Můj rok v Emmentalu (2) JAK SE ŽILO STUDENTCE VE ŠVÝCARSKU aneb MŮJ ROK V EMMENTALU (2) Teď se zmíním trochu podrobněji o našem bydlení a hospodaření. Domem, ve kterém jsme bydlely, jsme s Jájou byly okouzlené. Jeho atmosféra zcela odpovídala době, ve které vznikl. Půdorys nejasného tvaru, tlusté zdi, malá okýnka, nízký strop a všudy-
Kronenplatz a uprostřed náš dočasný domov přítomná křivost. V našem bytě, do kterého se vcházelo z široké pavlače s bytelnými dřevěnými sloupy, byly tři samostatné pokoje. Z prostředního Edonova pokoje vedly dveře na balkón, nejčastěji jsme jej ale užívaly my dvě, nehledě na to, že jsme musely pro vstup použít neelegantně okno. Další místnost byla používaná jako jídelna i obývák, z ní se pak vstupovalo do koupelny, na záchod i do kuchyně. Na stejné pavlači, ze které se vstupovalo k nám do bytu, se nacházely také ty nejkřivější dveře v domě – a za nimi malá prádelna, která byla jediným místem, kde bylo i v zimě teplo. O patro výš pak byl ještě jedna společně využívaná velká místnost, tzv. „common room“, která byla určená všem, kdo v domě bydleli, a to např. pro různé oslavy narozenin, společnou večeři apod. Pro Jáju
16
a mě dohromady byl měsíční nájem jen 300 CHF - tj. asi 6300 Kč, což je na švýcarské poměry opravdu neuvěřitelně nízká cena. S Jájou jsme si brzy zvykly na náš společný pokojík, nedostatek úložného prostoru, lezení na balkon oknem, i na originální postele z lepenky - vynález jednoho z profesorů z BFH. Pár věcí, co nám pochybělo, jsme si dokoupily v IKEY, která byla v sousedním Lyssachu. Neutrácely jsme ale za zbytečnosti. Něco jsme si půjčovali v celém domě navzájem, a někdy jsme prostě improvizovaly – např. váleček jsme nahradily lahví od vína. Škola, ta byla opravdu kousek - otázka sedmiminutové chůze. Byla to stavba asi z 60. let, tak trochu krabice, ale prostorná a celkem praktická. Cestička k ní byla až romantická, vedla ve stínu velkých platanů kolem kostela a ohrad s ovcemi, u školy pak byla malá jabloňová alej… Jablíčka z ní byla na podzim nachystaná pro studenty v bedýnkách ve vestibulu školy. Nechyběla ani cedule, o jaký druh jde. Je těžké přijít na něco, co (po materiální stránce) ve škole nebylo… Kromě běžných učeben zde bylo několik dílen a místností vy-
Jablíčka nachystaná pro mlsné studenty bavených vším možným. Dalo se pracovat s hlínou, barvami, sádrou, betonem… Možné bylo i využití techniky sítotisku. Dále zde bylo v samostatné dílně několik různých strojů pro práci se dřevem. Za přítomnosti ško-
Práce s 3D tiskárnou - čištění modelu bylo možné asi na třech místech ve škole tisknout zadarmo na plotrech, nebo použít vazač na kroužkovou vazbu, praktická také byla možnost nascanovat si potřebné a zrovna si soubor poslat na školní e-mailovou adresu… Vrcholem všeho byla střecha, ze které byl výhled na Alpy. Tam nejčastěji chytali švýcarští studenti jak poslední, tak i první paprsky sluníčka, neboť ve škole se mohlo beztrestně být nonstop. Na střeše také postával gril, na kterém si občas někdo dělal oběd… I když častěji sloužil spíše hromadným akcím. Když jsme v průběhu prvního semestru zjišťovaly, co všechno škola nabízí, nevycházely jsme z údivu. Zpočátku nám trvalo dlouho, než jsme se zařadily do běžné výuky. I když si myslím, že divné jsme pro většinu studentů zůstaly až do konce. Nebylo to jen naší nepružností a jazykovou bariérou, která přece jen na začátku trochu brzdila, ale i náturou Švýcarů, která je holt jiná... Chrochtali si mezi sebou svojí švýcarskou němčinou a neprojevovali (alespoň většina) žádný zájem pomoci nám dostat se do jim známého koloběhu. Několikrát jsme přišly na přednášku či hodinu pozdě, proto-
že jsme nemohli najít učebnu, anebo vůbec, nebo pro změnu jinam, než jsme měly… No bylo to trudné. Výuka byla výrazně zaměřena na praktické procvičení získaných znalostí. Za sebe bych jmenovala hlavně předmět „Materialtechnologie“, kterému patřilo celé pondělí. Dopoledne byly dvě přednášky věnované danému materiálu, odpoledne bylo pak cvičení. Téměř každý týden byla exkurze, a na každý týden jsme také po skupinách připravovali referát o stavbě s použitím probraného materiálu. Zajímavé a nezvyklé bylo, že první, podzimní semestr byl zejména o přednáškách a nabytí vědomostí, a ateliér, hlavní tvořivá práce, se odehrávala zvlášť, v semestru druhém, jarním. Jediné, čeho jsme si díky časové náročnosti studia a svému nedobrému hospodaření se svým časem moc neužily, bylo cestování po Švýcarsku. Tedy cestování na vlastní pěst. Se školou jsme přece jenom několik cest podnikly… Během jednoho dne do Francie za známou stavbou Le Corbusiera a do Německa do Weil am Rhein (pro nezasvěce-
cestování
lených studentů bylo možné použít laser, frézu, a další… Nechyběla ani fotokomora a dokonce ani malé studio pro focení modelů, kde bylo několik pláten pro pozadí a několik reflektorů a lamp. Do volitelného předmětu „Černobílá fotografie“ bylo možné zapůjčit si klasickou starou zrcadlovku. Také
Podzimní Burgdorf a jeho dominanta né snad pomůže přiblížení slovním spojením „Disneyland pro architekty“, na jaře pak na pár dní do nizozemského Den Haagu, vyčistit si hlavu před novým semestrem, a Jája dokonce na část jarního semestru do Indie a já pak na přelomu srpna a září na letní školu do Irska… Tereza Kočí (pokračování v příštím čísle)
17
naše zájmy
Včelařův sladký rok Med. Sladké pokušení, které si s oblibou mažeme kolem pusy, abychom zahnali mlsný jazyk nebo pro jeho jiné blahodárné účinky. Za touto pochoutkou se však skrývá náročná a mnohdy nebezpečná práce. Nahlédnout nám do ní dal pan Josef Juřík, který se chovu včel věnuje více než třicet let.
O své zkušenosti se podělil pan Josef Juřík Začalo to, jak jinak, než sázkou. S kamarádem Václavem Dominikem jim hlavou problesklo: „Pojďme chovat včely.“ A skutek tentokrát neutek. Z nápadu se staly činy a z činů úly se včelstvy. Do chovu pana Juříka zasvětil soused, dnes již zemřelý, Antonín Juřík, od kterého se také naučil zásadní metody a techniky práce se včelami. Dnes se na Hvozdné aktivně věnuje včelařství pouze osm statečných - pan Dominik, Kučera, Sovadina, Sovadina mladší, Dubek, Raška, Soukup a samozřejmě pan Juřík. Ale už se konečně vrhněme do zlatavých tajů včelích pláství. Práce se také liší s měnícím se ročním obdobím. Co se odehrává předtím, než si do čaje ponoříme lžičku tekoucího medu? Alespoň jednou týdně chodí včelař zkontrolovat své medonosné dámy, zda se řádně činí. Pocho-
18
pitelně záleží i na počasí. V dešti se moc práce neudělá, stejně tak v odpoledních hodinách, protože včely se v tu chvíli vracejí do úlu a přítomnost člověka nevítají. Péči se tudíž nejčastěji obětuje jedno dopoledne z víkendu. Včelařova sezóna začíná spolu se školáky, tedy v září. Na podzim se včely zakrmí, ale také přeléčí. K tomu se používají speciální gabonové pásky, které se nasadí do včelstev asi na měsíc poté, co se vytočí poslední med. Posléze se musí funigovat, neboli pokapat pásky kapkami varidolu, které včely chrání před škůdci, zároveň se přidává kyselina mravenčí. V zimě, nejlépe v prosinci, provede včelař fumizaci. Nastříká do úlu aerosol, který je nejúčinnější, jelikož se s ním dostanou do styku všechny včely. Z jara je nutné kontrolovat, je-li v každém včelstvu kladoucí matka, a jak klade. Pokud klade špatně, je možné ji vyměnit za mladou matku z tzv. oddělku neboli záložního včelstva. V létě se jim pak „naloží“ co nejvíc práce, přidávají se rámky s mezistěnami. To vše aby včely „neměly roupy“ a nevyrojily se. I přesto se rojení neboli úletu královny nevyhne žádný včelař. Zvlášť když úly stojí u lesa, jako ty pana Juříka a tudíž nejsou neustále na očích. Ztrátu královny vytušíme podle úbytku včel. Zbylé dělnice ale brzy vychovají novou, mladou nástupkyni. Někdy starou matku zabije sám včelař, nebo včely provedou tzv. tichou výměnu, aby mohla nastoupit mladší panovnice. Aby se rojení zabránilo ještě účinněji, dělají včelaři oddělky včel. Většinou v červnu nebo červenci se část včelstva separuje, aby byla vychována nová královna. Ta se poté vymění za starou a tím pádem nemají včely důvod k rojení. Práci včelařům neznesnadňuje pouze počasí. Jsou to mimo jiné i chemické postřiky, které se používají na polích. Dříve se totiž včelstva převážela v pojízdných „úlech“, aby se dostala k rostlinám, jako je řepka nebo jetel, které
kernatí. Nejdéle tekutý vydrží akátový med – až dva roky. Ostatní je možné zahřívat (asi na 40°C), čímž se cukernatění rozpustí. Nebo se do medu zašlehává vzduch, alespoň deset minut po deset dní, až se z medu stane bílé, snadno roztíratelné „máslo“. Přesto že každý má rád na stole med, včelařů ubývá. Neměli bychom přeci zapomínat, že po tvrdé práci – kterou zajisté včelaření je – následuje zasloužená odměna. Eliška Hrbáčková
Parťácký pohled zpět
turistika
mají nejvíce nektaru. Kvůli postřikům naopak dochází k úhynu včel. Nesmíme zapomínat ani na včelí bodnutí. Podle pana Juříka sice včely většinou neutočí, ale přiznává, že na podzim když začínají slídit po obživě, mohou být agresivnější. Výjimkou jsou speciální útočné včely. Ty si neberou servítky po celý rok. A i přesto že donesou více medu a jsou pracovitější, jejich chov je pro včelaře mnohem náročnější a nebezpečnější. Na závěr by to chtělo skutečně sladkou tečku. Dostáváme se tím pádem do fáze vytáčení medu, kterého je hned několik druhů. Primárně rozlišujeme dva základní druhy – jarní a medovicový. Jarní med je světlejší, vyrobený z kvetoucích stromů, navíc obsahuje adekvátní množství alergenů. Namísto toho medovicový med je tmavší, až do černa a je vyroben z výměšků mšic, které jsou sladké. Skládá se z více nerostných látek, proto je lepší pro starší lidi a déle vydrží tekutý. Přesto je pravidlem, že každý med časem zcu-
29. dubna 2011 jsme to všechno „spískaly“! Zkusily jsme to! Myšlenku zrealizovaly! I děti přišly!
Kocháme se přírodou! Zpětně si člověk uvědomí, že některá ukousnutá sousta jsou příliš velká. Ale na druhou stranu, pokud by člověk neměl určité životní zkoušky zvládnout, tak by mu do cesty samy nepřicházely. Věci se dějí tak, jak mají, ale hlavně ke spokojenosti a radosti malých Hvozdňanů! 5. září 2014 jsme odstartovaly čtvrtý školní rok s Parťáky. A naše úkoly a míra splněných přání? Úkol č. 1 – Klubovna – hotovo! Zázemí malých lidí se spoustou energie. Výstižné! Každý Parťák tam má svůj rukopis, místo, hrnek… Úkol č. 2 – Rituály – povedlo se! Oddílový kamínek, který zahajuje i končí v rukou všech Parťáků schůzky i výlety. Kamínek, který řeší problémy a neshody mezi Parťáky. Potlesk a diplomek všem, za každou výpravu. Zvednutá ruka jako symbol mlčení. Parťákovo desatero a spousta dalších drobností, které utváří bandu dětí Parťáky. Úkol č. 3 – Zapojení všech věkových kategorií – stále se učíme! Těžký úkol, který, až rok se s rokem sešel, bylo možné pochopit a dotáhnout. Největší radost nám dělá propojení a spolupráce starších s mladšími. Tímto bychom chtěly moc poděkovat všem dětem cca od 6. ročníku
19
turistika
za trpělivost a ochotu, s jakou pracují při přidělení k nejmladším dětem. Máte náš obdiv a dík! Úkol č. 4 – Udržet si kapacitu dětí, nenudit a umět pohladit – vyhrála přirozenost! Zvláštní, ale jde to samo! S odlivem dětí není problém, ba naopak. Z nových dětí dostávají přednost děti 2. ročníku, z důvodu čtení, psaní a rychlejšího zapojení se do her i kolektivu. Kapacitu držíme na počtu 40 dětí, přičemž letošní školní rok jsme pasovaly 5 nejstarších Parťáků do řad našich asistentů. Je jasné, že každá hra neosloví všech 40 dětí, ale snažíme se hry, které se osvědčily, střídat s novými. Výpravy během roku střídáme: více či méně kilometrů v nohách, zajímavá místa v okolí nebo delší výpravy převážně vlakem, exkurze, které děti obohatí, nebo obyčejné procházky lesem. A přístup k dětem? Naší prioritou je týmová práce, ale máme i individualisty. Je potřeba tuto skutečnost zavčas zjis-
Pomóc! Já nechci do sanitky! tit a najít cestu spolupráce. Na základě práce s dětmi bychom se i my chtěly posunout dál a absolvovat kurzy pro vedoucí. Úkol č. 5 – Nápady a nadšenÍ – nejtěžší osobní úkol nás Parťaček! Nápady na hry, tipy na výlety, nenechat se otrávit prvním nezdarem… Věřte, že čas, který strávíme přípravami, není jednoduchý ani
202
krátký. Pod nohy nám padá časová nedostupnost, nereálné dopravní spojení, fyzické možnosti celé skupiny, spousta telefonátů, debat, názorů… Nápady realizovat vždy
Hlavně vždy s úsměvem na tváři nejde! Doma máme každá dva „svoje kousky“, které jsou to nejcennější, co máme, a právě proto se snažíme přistupovat k našim Parťákům a práci s nimi zodpovědně. Takže, milí rodičové, co posíláte své děti pátky a soboty za námi: děkujeme za Vaši trpělivost, toleranci a veškerou komunikaci, kterou s námi snášíte! Opravdu nás to stále s Vašimi dětmi naplňuje a baví! Věrka, Dáša, Renča KVIDA STŘÍDÁ ŠTÍSTKO Loňský školní rok jsme strávili s Kvidem. Společně jsme navštívili všechny kontinenty a oceány a obohatili jsme se o spoustu zajímavých zvířat. Další vědomosti jsme nabyli v oblasti Integrovaného záchranného systému. Tímto tématem budeme proplouvat dále i letošní školní rok. A kam nás Parťácké nohy v loňském školním roce zanesly? Na podzim do Olomouce do ZOO na Svatém Kopečku, na Vršavu do útulku, na hrad Lukov za Bílou paní, ke zlínským hasičům na exkurzi. V lednu jsme si zajistili místenky do Prahy do Mořského světa. Únorovým zimním řáděním ve Hvozdné bychom společně s rodiči chtěli zavést kotlíkovou tradici. Březnová zlínská zastaveníčka na Záchranné službě ve Zlíně a v DDM Astra v malé ZOO byla též „šťavnatá“. Májo-
Po obědě již divoši pomalu, ale jistě museli balit své věci k pozdějšímu odjezdu. Nesmělo chybět vyhodnocení celého víkendu a celoroční hry Kvido a tajemný svět zvířat. Věříme, že každý Parťák si kromě nového oddílového trička domů odvezl i vzpomínky na spoustu zážitků prožitých s kamarády. Letos Kvida vystřídal Štístko s celoroční hrou: Se Štístkem na vrcholky hor. Děti budou muset opět týmově zdolávat nástrahy vysokohorských expedic. Letošní školní rok nám pomůže poprat se s buzolou a orientací na mapě Laďa Jonášek, kterého děti znají z vázání uzlů a zamotávání svých končetin
turistika
vá túrečka na vrcholky Chřibů ukončila jarní výpravy Parťáků. A závěr? Jako každý rok. Společný zážitkový víkend na RS Trnava. Tentokrát „výprava do divočiny!“ Vydali jsme se společně přímo na ostrov lemurů a baobabů – na Madagaskar. Doprovod nám dělal samozřejmě Marty, Alex, Glorie a dva prapodivní tučňáci. Páteční den jsme začali hrou – „Glorie hledá kamarády“. Přes statek u Bořutů jsme si každý našli cestu ke svému kamarádovi. Svačinka na louce plné koláčků přišla všem vhod. Po obědě byly rozdány víkendové úkoly – výroba týmových vlajek a básnická tvorba. Všechny týmy se úkolů zhostily důstojně a s vervou, jak vlajky měly svou originalitu, tak básně též nám vykouzlily úsměvy na tvářích. Odpoledne strávené kolem chat plné úkolů a oprašování vědomostí nám přijela zpříjemnit Katka Ajglová se svými psími miláčky a ukázkou agility. Tučňáci mezi tím přichystali oheň a my jsme mohli vyrazit na louky pro byliny a vše, co by nám mohlo z čajového kotlíku chutnat. Nemohla samozřejmě chybět „Martyho noční stezka aneb Kdo se bojí, nesmí do lesa!“ Sobotní ráno v rytmu písně „Já tak rád trsám, trsám“, nám odstartovala turistický den, a to „Lemuří stezku do džungle“. Po rozcvičce a kvalitní snídani jsme batohy naložili na záda a vydali se kopci a údolími směr Ranč Všemina. Celé odpoledne bylo napěchované aktivitami a zážitky v duchu ranče – hod sekyrkou, střelba z luku, sedlání koní, jízda na koních a plno dalších zajímavostí. Buřty nad ohněm nám též přišly vhod před únavnou cestou zpět na středisko. Relax ve formě bazénku přišel všem divochům po parném a náročném dni jako obrovské zadostiučinění pro svá bolavá a unavená kopýtka s puchýři. Po odpočinku a večeři nás čekala „Diskotéka u dvou tučňáků“ a karneval „Svět zvířat“. Všechny děti ze sebe udělaly nakonec alespoň formou malby na obličej nějaké to zvířátko. Dlouhý den nám ukončily hry, soutěže a vyhodnocení nejlepších masek. Nedělní ranní „trsání“ opět vzbudilo chatky plné divochů do nádherného dne. Dopoledne nás opět čekala další výprava, a to „Expedice krále Jelimána“. Hru na rychlost i paměť vystřídala krásná malba na obličej v klidném kreativním duchu.
Vzhůru do koruny stromů - kudy dál! z předchozích let. Září jsme odstartovali výpravou na Juré hrou: Rychlá nožka – bystrá hlava. V říjnu vystrčíme nos z rodné vísky na Pasekářskou stezku do Jaroslavic. V listopadu si pohrajeme při interaktivních hrách v muzeu v Brně a prosinec je tajemstvím pro všechny Parťáky – vánoční dárek, takže nemůžeme prozradit! Plány jsou opět velké, ale žijeme přítomností a jsme rádi za každý správně položený krok s Parťáky i v životě. Vypravte se alespoň jednou společně s podzimními barvami do lesů a kopců! …třeba se tam potkáme! Parťáci
321
z naší matriky
Společenská kronika Významná životní jubilea
pozvánky
V měsíci červenci Vítězslava Salíková , 80 let Olga Hrabalová, 75 let Anna Vykopalová, 70 let V měsíci srpnu Vlasta Šošolíková, 80 let Františka Řiháková, 75 let Zikmund Buček, 75 let Jindřiška Závadová, 70 let Ladislav Polách, 70 let V měsíci září Vlasta Bergerová, 91 let
POZVÁNKA K VOLBÁM DO ZASTUPITELSTVA OBCE A DO SENÁTU PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY Pátek 10. října od 14.00 do 22.00 hodin Sobota 11. října od 8.00 do 14.00 hodin Volební místnost - Obecní úřad Hvozdná, Hlavní 210, 763 10 Hvozdná Případné II. kolo voleb do Senátu Parlamentu České republiky proběhne 17. a 18. října 2014. ŘÍJEN 2014 18. 10. – KÓD NULA – premiéra autorské hry Aleny Herman – v rámci oslav 105. výročí KDO – 19.00 h. – sál KDO Hvozdná 24.10. – SLAVNOSTNÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA OBCE HVOZDNÁ SE SPOLUOBČANY – 18.00 h. – sál KDO Hvozdná 25. 10. – KÓD NULA – repríza – 19.00 h. – sál KDO Hvozdná LISTOPAD 2014 2. 11. – VZPOMÍNKA na všechny zemřelé 13.30 h. – kostel Všech svatých ve Hvozdné 8. 11. – SVATOMARTINSKÝ LAMPIÓNOVÝ PRŮVOD – sobota – sraz u divadla – 17.00 h
222
František Pagáč, 80 let Jaroslav Šebesta, 70 let Antonín Urbanec, 70 let Václav Dominik, 70 let Vzpomínáme Jiří Hefka, † 1. 7. 2014, 67 let Jiří Grégr, † 21. 7. 2014, 68 let Narodili se Adéla Hlaváčová, * 17. 6. 2014 Nikola Divilová, * 25. 7. 2014
– zve Sdružení rodičů při ZŠ a MŠ Hvozdná 8. 11. – HODOVÁ ZÁBAVA – hraje Showband – 19.30 h. – sál KDO Hvozdná 9. 11. – SLAVNOSTNÍ MŠE SVATÁ – hody –8.00 h. – kostel Všech svatých ve Hvozdné 22. 11. – ADORAČNÍ DEN FARNOSTI – kostel Všech svatých ve Hvozdné 28. - 30. 11. VÝSTAVA BETLÉMŮ – tradiční adventní zastavení – sál KDO Hvozdná 29. 11. – TRADIČNÍ JARMARK MIKROREGIONU SLUŠOVICKO – 9.00 - 15.00 h. – v Sokolovně a sokolské zahradě ve Slušovicích 30. 11. – ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU NA OSMEKU – již tradicční akce na 1. adventní víkend – zve kulturní komise PROSINEC 2014 7. 12. – MIKULÁŠSKÝ KARNEVAL – 14.30 h. – sál KDO Hvozdná 14.12. – VÁNOČNÍ BESÍDKA ZŠ A MŠ HVOZDNÁ – 15.00 h. – sál KDO Hvozdná 20. 12. – ŽIVÝ BETLÉM – 16.00 h. – před sálem KDO Hvozdná 27. 12. – THE BEST OFF... – muzikálové melodie –19.00 h. – sál KDO Hvozdná 28. 12. – ŠMOULOVÉ – derniéra – 15.30 h. – sál KDO Hvozdná
Poradím Vám s každou střechou, fasádou a izolací „Je to jednoduché, přijedu k Vám, zaměřím objekt, navrhnu optimální řešení, spočítám cenu a když se Vám to bude líbit, rád vše dodám.“
Rockmin plus. Nejlepší univerzální nehořlavá izolace. Pouze v Colemanu za exkluzivní cenu
od 31 Kč/m2
tl. 40 mm, (vč.DPH)
ZIMA A SE SE BLÍŽÍ
Připravte na ni svou střechu SNÍH NA STŘECHÁCH NEMUSÍ BÝT STRAŠÁKEM V nabídce protisněhové zábrany pro všechny typy krytin
Nakupte u Colemanu a zapojte se do soutěže Smršť výher. Jen Coleman Vám vrátí za Vaše nákupy zpět až 20.000 Kč. Jen v Colemanu vyhrává každý zákazník. Za své nákupy získáváte body - COLY a za ty můžete u nás nakoupit zdarma materiál z naší nabídky.
STŘECHA LAST MINUTE
Potřebujete zakrýt před zimou dřevo? Zakrývací plachty, trapézové plechy, bitumenová krytina Onduline za výhodné ceny
Váš poradce: Radek Navrátil, mobil: 725 675 601 OBCHODNÍ CENTRUM VSETÍN, Bobrky 478, 755 01 Vsetín, tel.: 571 499 630 ředitel obchodního centra: Ing. Jiří Kuňák, mobil: 725 675 725 www.coleman.cz
prodáváme i na internetu - http://e.coleman.cz
Výrobky těchto partnerů u nás nakoupíte výhodněji.
MAGAZÍN
3/2014, září 2014, č. 69, ročník XVIII.
HVOZDNÁ
HVOZDNÁ - magazín ze života obce. Vydavatel: Obecní úřad Hvozdná, 210, 763 11 Želechovice nad Dřevnicí, IČ: 00283991, www.hvozdna.cz, tel. 577 901 017. Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 20972. Redakční rada: Miroslav Válek, Oldřich F. Krajíček, Mgr. Eva Pekařová, Stanislava Bergerová, Zuzana Holíková, Jaromír Javora, Jaromír Štach. Výroba: Trinitas, náklad 460 výtisků. Neprošlo jazykovou úpravou. Příjem placené inzerce a příspěvků do 8. 9. 2014 na
[email protected]
Měnící se Hvozdná
S V
Z J
Pan Josef Šošolík a paní Anna Šošolíková (prarodiče paní Chromkové), dítě drží paní Františka Červenková (asi 30. léta 20. století).
Bývalý koloniál Dům č. p. 136 – současným majitelem je pan Karel Chromek. V domku byl kolem roku 1934 zřízen Koloniál – obchod se smíšeným zbožím. Obchod sloužil až do konce 40. let, kdy byl zrušen. Od roku 1940 zde fungoval také jeden ze dvou telefonů, které byly v tu dobu v obci.
Na horní fotografii je domek po rekonstrukci z padesátých let, v tu dobu již pouze rodinný domek. Kvůli přehlednosti a bezpečnosti křižovatky na Osmeku byl domek po dohodě s majiteli v letech 1982 – 1983 zbourán a na vedlejší parcele postaven nový pod stejným popisným číslem.
Současný pohled už bez domku
2
