2/2014
MAGAZÍN
ZE ŽIVOTA OBCE
HVOZDNÁ 80. výročí TJ Sokol Hvozdná
UMÍSTĚNKA DO HVOZDNÉ 1. SVĚTOVÁ VÁLKA MŮJ ROK V EMMENTALU
sport
80. výročí organizovaného sportu TJ Sokol Hvozdná 1934 – 2014 Vznik a historie sportovního klubu Historie vzniku tělovýchovné organizace je velmi úzce spjata se vznikem a rozvojem tělovýchovných organizací v blízkém okolí. Ze zpravodaje RUCH tělocvičné jednoty Sokol Slušovice se dovídáme, že 8. 12. 1907 se za členy Sokola ve Slušovicích přihlásili také občané Hvozdné, a to Josef Prášil, Jan Pukl a Olga Josková. K organizování, a především provozování sportu v naší obci dochází v údobí, kdy okolní obce již tuto činnost provozují. Slušovice, Březová, Kostelec, Fryšták, Štípa. Pokusy byly i u nás, avšak založit skutečný sportovní klub se podařilo několika nadšencům z Kroužku divadelních ochotníků až
toho památného dne 9. srpna 1934, kdy se ve 20 hodin v sále Kroužku začala psát historie tělovýchovy v naší obci. Stojí za to citovat první zápis této schůze, který pořídil tehdy nově zvolený jednatel klubu Josef Hefka. Ustavující schůze SK Hvozdná dne 9. srpna 1934 v 8 hod. večer v sále Kroužku. Schůze tato odbývala se za přítomnosti jednoho delegáta Hanácké fotbalové župy (p. Součka) a 53 zájemců a příznivců sportu. I. Schůzi zahájil předseda kroužku divadelních ochotníků Josef Bednařík. II. Delegát Hanácké fotbalové župy p. Souček promluvil o významu sportu a zdůraznil, aby hráči chovali se k sobě kamarádsky a na hřištích, aby nebylo hádky a jiných nedorozumění. (pokračování na straně 18)
TJ Sokol Hvozdná si vás všechny dovoluje pozvat na
Turnaj starých pánů Hvozdná 2014 v rámci oslav 80. výročí založení TJ Sokol Hvozdná
28. 6. 2014 ve 13 hodin - hřiště na Osmeku Za účasti FK Štípa, FC Kostelec, TJ Fryšták, TJ Sokol Hvozdná 12.45 - rozlosování 13.00 - utkání 1 - 4 14.20 - utkání 2 - 3 16.00 - utkání o 3. místo 17.30 - finále 19.00 - slavnostní vyhlášení výsledků 18.00 - posezení s hudbou v areálu hřiště K tanci a poslechu hraje živá hudba až do pozdních večerních hodin. Občerstvení – speciality na grilu.
2
Zveme všechny fanoušky, současné i bývalé hráče s rodinami k příjemnému posezení a zavzpomínání si na nejlepší léta v jejich fotbalové kariéře a všeho co se točilo kolem našeho fotbalu, či sportu všeobecně, nebo se jen tak pobavit a zatancovat. Akce se koná pod záštitou předsedy OFS Zlín, KFS Zlín a starosty obce Hvozdná.
do Hvozdné Potkaly jsme se v Kroměříži na vernisáži. Slovo dalo slovo a paní učitelka Olga Smíšková, rozená Benešová, souhlasila s rozhovorem, ve kterém vzpomíná na své učitelské začátky v obecné škole ve Hvozdné. Jak jste se dostala do Hvozdné? Studovala jsem Koedukační učitelský ústav v Kroměříži. V roce 1948 hned po maturitě (v 19 letech) jsem nastoupila na umístěnku do Hvozdné do obecné školy. Ostatní spolužáci šli daleko na Opavsko a do pohraničí. Jako mladá jsem měla plno energie a ráda jsem učila a děti byly hodné, takové jsem už nikdy neměla. Ze začátku jsem bydlela u Červenků, kteří měli čtyři děti, nejmladší syn se jmenoval Staňa. Měli blízko školy domek s podkrovím a tam jsem bydlela. Kterou třídu jste učila? Tehdy byl řídící školy pan učitel Navrátil. Ve škole učila i jeho manželka, Růženka se jmenovala. Pan řídící učil pátou třídu, paní řídící první třídu. Byl tam ještě pan učitel Topolánek a učil čtvrtou třídu. Já jsem měla dvě třídy dohromady – druhou a třetí. Pro mne jako začátečníka to bylo hodně těžké. Na učiteláku jsme měli sice cvičnou školu, ale rozdělenou na oddělení jsme ji neměli. Příprava na vyučování mi dala moc práce. Paní Růženka děti velice dobře učila, takže byly na druhou třídu výborně připraveny a mohla jsem se více věnovat třeťákům, kteří to více potřebovali. Jaký byl pan řídící Navrátil? Pan řídící Navrátil byl správný, dobrý, srdečný chlap. Opravdu byl takový táta, ocenil vás, když jste si to zasloužila. Když jsem si nevěděla rady, poradil (když jsem měla ty dvě spojené třídy), měl trpělivost, měla jsem ho velmi ráda. Paní řídící si ráda hrála tak trochu na první dámu ve Hvozdné. Měli dvojčata, kluky, bydleli na škole. Pan řídící měl na školní zahradě včelín a jednou mě pozval, ať se jdu podívat na práci se včelami. Dvě mě píchly a bylo mi špatně, velmi ho mrzelo, že mě
škola
Umístěnka nepoučil, že se nemám ohánět. Kolik jste měla ve třídě žáků? Já nevím, ale bylo jich tam tedy plno. Plno, plno, protože třída se mohla rozdělit až od nějakých šedesáti dvou žáků. Byl tam nějaký limit, odkdy mohla být samostatná třída. U mých tříd jsme ho nedosáhli, tak musely
Pan řídící Navrátil a paní učitelka Benešová být spojené, a „odnesla“ to ta nejmladší. Příští rok už jsem učila jenom jednu třídu, protože přišla další kantorka. Děti chodily do obecné školy pět ročníků do Hvozdné a potom, kdo chtěl, na měšťanskou školu do Želechovic 4 ročníky. Ze Hvozdné šly do měšťanky všechny děti. Jak dlouho jste ve Hvozdné učila? Učila jsem tři školní roky, (1948/1949, 1949/1950, 1950/1951). V roce 1950 jsem se vdala, ale zůstala jsem ve Hvozdné ještě do prázdnin roku 1951, a potom jsem šla učit do Blatné. Můj muž byl soudce a tehdy je komunisté přesouvali z Moravy do Čech a z Čech na Moravu, tak se dostal do Blatné (u Plzně).
3
škola
Toužila jsem být s ním, tak jsem tam požádala o místo. Mezitím si manžel požádal, aby se mohl vrátit do Kroměříže. Začala jsem v Blatné učit a on se vrátil domů, takže jsme opět nebyli spolu. Manžel bydlel s mojí maminkou v Kroměříži a já v Blatné. Zůstávala jste ve Hvozdné i na víkendy? Přiznám se, že jsem ze Hvozdné utíkala, ale to mělo své důvody. Když jsem maturovala, tak mně zemřel náhle tatínek, v šestačtyřiceti letech. Přejelo ho nákladní auto, řidič byl opilý a to byla tenkrát polehčující okolnost. Ano, mám ještě schovaný rozsudek. Byl osvobozený, nic nezavinil, tatínek měl dát pozor, aby ho nepřejel. Maminka zůstala sama, jak jsem mohla, jezdila jsem domů do Kroměříže. Ve středu odpoledne jsme neměli vyučování, tak jsem šla o půl dvanácté přes Štípu
do Fryštáku na autobus pěšky a ve dvě hodiny jsem byla doma. Odkud pochází vaši rodiče? Maminka pochází z Mikulova a všechno její příbuzenstvo bylo odsunuto do západního Německa. Zůstala jenom ona sama, protože se celou válku hlásila jako Češka. Od sňatku si moji rodiče dali smlouvu, i když ne písemnou, že děti budou vychovávány česky a vlastenecky. Tatínek byl sokol jak poleno. Maminka zase požadovala po tatínkovi, že děti budou vychovávány v římskokatolic-
4
kém náboženství. Oba dva smlouvu pevně dodržovali. Přišla jste v roce 1948, jak ve Hvozdné probíhalo znárodňování ? Hvozdné se to ještě netýkalo. Co tedy všichni říkali, všichni jednohlasně chválili Baťu, že měli dobré jisté zaměstnání, dobře placené. Však to bylo vidět, protože tam bylo postavených mnoho pěkných chalup. Kdo chtěl pracovat, u Bati se zapracoval a měl jisté zaměstnání, všichni ho chválili. Tam nesměl nikdo přijít a říct, že to byl kapitalista, proto jsme ho vyhnali. Zlín se jmenoval ještě Zlín, prezidentem byl tehdy Beneš. Na co nejraději vzpomínáte? Ve Hvozdné jsem prožila opravdu pěkné věci. Byl osmačtyřicátý rok a ve větších městech už to hrálo komunismem. Hvozdná ještě nebyla tolik poznamenaná, já jako kantorka jsem ještě mohla chodit do kostela. Brali to normálně. Mládež tam byla taková pohromadě, ohromná. Poznala jsem mladé při vaření trnek, kdy se všichni scházeli. Trnky se vařily u obchodu, který byl blízko školy, a obchodník se jmenoval Zapletal. Jméno si pamatuji, protože jsem s ním hrála i divadlo. Ještě se sekaly otýpky, to jsem neznala, a drhlo se peří a mládež se vždycky shlukla do chalupy a sedělo se, zpívalo, takové družné to bylo. Vzali mě mezi sebe, byla jsem jako jedna z nich. Ve Hvozdné mi neříkali ani křestním jménem, říkali mi kantorka. Další vzpomínka je na krásné šibřinky. Paní Čevenková mě navedla, abych se pořádně
kurz. V Sokole to bylo velmi přísné, nechtěli pustit k dětem nezkušenou cvičitelku, aby se jim něco nestalo. I ve škole mi to bylo prospěšné, protože jsem se naučila záchranu při různých cvicích. Byly tehdy ve škole nějaké zájmové kroužky nebo družina? Ne, nebyly, matky tehdy nebyly tak zaměstnané, jako jsou teď. V tu dobu jak jsem začínala, škola byla od osmi hodin a po škole se děti rozprchly domů, ani jídelna ve škole nebyla. Běhaly po zahradách, po dědině, chodily pást husy.
k vrchní kapličce. Druhý týden se modlilo nahoře a šlo se k dolní kapličce a zase se lidé odpojovali. Prožila jsem na Hvozdné věci, které jsem z města neznala, zaujaly mě a velmi se mi líbily. Jenom jsem o životě na vesnici slyšela, nikde jsem to ale nezažila. U babičky v Mikulově takové zvyky nebyly. Nemohu si vzpomenout na příjmení Aničky, co jsem u nich jedla psa. Ona byla na plíce a někdo jim řekl, že pomůže psí sádlo. Lidé o tom věděli a žádný se toho neštítil, tak jsem také chtěla ochutnat. Od Červenků jsem se odstěhovala na tehdejší Místní národní výbor. Byl blízko sokolovny, kde jsem vedla Sokol – dorostenky, jakmile viděly, že se v sokolovně něco děje, přišly a bylo nás víc a víc. Měla jsem cvičitelský
Navštívila jste potom někdy své první působiště? Od té doby jsem Hvozdnou navštívila jedenkrát, když se opravovala na kostele střecha. Klempíř, který ji opravoval, byl náš známý a vzal mě do Hvozdné. Zastavili jsme dole u rybníka, který tam tenkrát za mého působení ještě nebyl, a prošli jsme se dědinou. Vůbec nikoho jsem tam už nepoznala. Na Osmeku byla hospoda, pan hospodský Sáblík měl manželku a s její sestrou Aničkou jsem kamarádila. Anička se vdala do Ameriky a tím, že se ze Hvozdné ztratila, jsem i já ztratila ke Hvozdné vztah. Ale prožila jsem tam pěkné tři roky a ráda na ně vzpomínám. Olga Smíšková, rozená Benešová Za rozhovor děkuje Stanislava Javorová
škola
namaskovala, že mě nikdo nepozná. Opravdu jsem byla královna šibřinek, byla jsem za čertici a nikdo mě nepoznal. Hráli jsme také divadlo, které pan řídící režíroval. Hrála jsem ve hře Stanice Gordián s panem Zapletalem. V květnu přišly májové a byly krásné. Na Osmeku byla kaplička a dole byla kaplička. Týden se modlilo u dolní kapličky a šlo se pomaličku dědinou po silnici. Tenkrát jezdil jenom pan Hefka s autobusem a víc nikdo. Jak kdo šel domů, tak se postupně odpojoval a my jsme zpívali, drželi se v podpaží a šli
5
obec
Kdo šetří, má za tři Koncem února 2014 vyhlásila Energetická agentura Zlínského kraje v rámci Operačního programu životního prostředí (OPŽP) soutěž Zlíntherm nazvanou „Vědomá modernizace budov“. Vznikla za účelem podpory snížení energetické náročnosti a probíhala ve dvou
Budova obecního úřadu po rekonstrukci kategoriích – „komplexní zateplení“ a „komplexní zateplení a instalace obnovitelného zdroje tepla a teplé vody“. Hvozdná se zúčastnila první z těchto kategorií, spolu s dalšími 259 obcemi. Do soutěžního klání přihlásila zrekonstruovanou víceúčelovou budovu, která se může pyšnit nejen svým vzhledem, který je nyní reprezentativnější a zároveň působí oficiálním dojmem, ale i výhodami okem nepostřehnutelnými. Mezi nejdůležitější z nich patří zateplení obvodového pláště a zrekonstruovaného podkroví pomocí polystyrenu a minerální plsti, nová termoizolační okna zajišťující lepší údržbu a větrání a v neposlední řadě výmna výplní otvorů. Díky této renovaci se ročně ušetří 47 tisíc korun na provozních nákladech budovy a 11 tun CO2 na emisích. Mimo kvalitu, úspornost a nápad, který posuzovali tři odborní porotci, musel každý pro-
26
jekt splňovat několik zadaných podmínek. Prezentovány mohly být pouze obecní budovy, jejichž obnova byla podpořena OPŽP a které musely prokázat potenciál úspory udržitelný i v budoucnosti, kvalitní architektonické řešení a samozřejmě technickou kvalitu. Ke všem těmto nezbytnostem měla budova do současnosti dosahovat energetické úspory alespoň 48 % oproti původnímu stavu. Výsledky soutěže vyhlásil Stanislav Mišák na 25. ročníku veletrhu stavebnictví (31. května 2014). Hvozdná se sice neprobojovala až na stupně vítězů, přesto dosáhla mimořádného výsledku. Byla zařazena mezi 19 nejlepších obcí, jejichž projekty získaly nejvyšší ohodnocení jak za architektonické ztvárnění, tak za úsporu energie nad 50 %. Plakáty všech těchto projektů, samozřejmě i hvozdenského, byly vystaveny na zmíněném veletrhu ve zlínské sportovní hale a v současnosti je možné si je prohlédnout ve 22. budově areálu Svit před Energetickou agenturou Zlínského kraje. Eliška Hrbáčková
Školení řidičů NOVINKY V PŘEDPISECH O PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH Všichni řidiči ze Hvozdné a Ostraty jsou zváni na tradiční setkání s lektorem autoškoly, panem Jiřím Dočkalem, kde budou seznámeni se stávajícími i novými předepisy silničního provozu. Školení proběhne na podzim tohoto roku, termín bude upřesněn v kabelové televizi a místním rozhlasem. Vstup zdarma. Srdečně zve obec Hvozdná, obec Ostrata a Autoškola Jiří Dočkal - Ostrata.
s elegancí Bio odpad je tak trochu nekonečný příběh. Nemáme s ním obtíže jen za sychravého podzimu, ale v podstatě po celý rok. Z tohoto důvodu vznikají černé skládky u lesů, na polích i loukách. Nebo v druhém případě, o nic lepším, je odpad pálen za domem, ať v suchém nebo vlhkém stavu, kvůli čemuž se vesnice zahalí do nedýchatelné temné mlhy. Jak z toho ven? Ostratskému vedení se podařilo najít adekvátní východisko. V prosinci 2012 vyrostla u lesíka za Hvozdnou skromná kompostárna. Vznikla díky dotačnímu titulu v rámci projektu zlepšování životního prostředí, z něhož je i nyní z 90 % dotována. Tato
nevelká stříbrná budova ovšem není to nejpodstatnější. Nejdůležitější složkou recyklačního řetězce je nepochybně tzv. mlýnek neboli drtič – míchač pro recyklaci odpadů Zago. Sběrné vozidlo, které odvážený odpad přímo za jízdy zpracovává. Podívejme se na celý proces kompostování. Dvakrát týdně projíždí Ostratou – dle potřeby také Hrobicemi a Březovou – tento speciální vůz. V obci jsou určena dvě sběrná místa, kde zastavuje a kde do něj může kdokoli vyložit svůj odpad. Důležité je, že jde výhradně o odpad rostlinného původu, čili sem spadá tráva ze sekaček, ořezy, kůra, větve, listí, seno, zbytky ze zahrádek, ale i palety a kartony od ovoce a zeleniny. Vše je do drtícího prostoru naloženo buď mechanicky, jakousi zdvižnou rukou s různými nástavci, nebo přímo oby-
ekologie
Kompostujeme vateli, kteří odpad vysypou na plošinu, jenž se hydraulikou zvedne a vyklopí. Na obsluhu stroje tím pádem stačí pouze jediná osoba. Už za jízdy se obsah vozu drtí a míchá, a to pomocí čtyř spirálových šneků, kterými směs neustále proudí a které ji posunují zepředu dozadu, tudíž se rozmělní i větší kusy. Jakmile vozidlo dokončí sběr, zamíří ho vyvézt ke kompostárně. Zde je vysypáno na hromadu a kontrolor ověří složení a kvalitu směsi a rozdělí ji na větší ořezy a menší části. Poměr těchto dvou složek je velmi důležitý, protože kdyby se směs skládala převážně z trávy a listí, byla by příliš kašovitá a začala by zahnívat. Z toho důvodu se hrubší kousky dřeva a slámy uschovávají, aby se mohly v případě potřeby přimíchat do jemnější travnaté směsi. Podle počasí se poté zpracovaný odpad uchovává. Jedním ze způsobů je, že zůstane venku, nechá se odležet, přičemž se pravidelně obrací, aby se provzdušnil. Druhou metodou je zabalení do vakovače, až 30 metrů dlouhého pytle, který urychluje tlení, jelikož se v něm drží teplota nepřesahující 80° C. Samozřejmě i v této formě musí být recyklovaný odpad ovzdušňován, aby nehnil. Vakovačem proto vede trubice, která tento úkol plní, tudíž v něm směs může být uložena až dva měsíce. Takto se v loňském roce zpracovalo 250 tun bio odpadu. Kam se všechna drť poděla? Jelikož je nadrcený odpad velmi lehký, nezabírá tolik místa. Pravým důvodem je ovšem fakt, že obyvatelé si svůj dřívější odpad, nyní ve zpracované formě, berou zpět, aby jím obložili růže a záhonky, namísto použití kůry, nebo také k vlastnímu kompostování. Zájem o ostratský recyklovaný odpad navíc projevily i Zoo Zlín a různé výsadbové firmy. Každopádně obyvatelé Ostraty a ostatních vsí si na novou službu okamžitě zvykli. Tato metoda je totiž mnohem pohodlnější než spalování a vyvážení na černou skládku. Eliška Hrbáčková
73
historická ohlédnutí
1. světová válka 100 let od začátku V druhém dílu našich historických ohlédnutí se zaměříme na události týkající se v té době nejhoršího válečného konfliktu v dějinách lidstva. První světovou válku, od jejíhož začátku uplyne letos 28. července již 100 let, odstartoval atentát na arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d‘Este v srbském Sarajevu. Během jednoho měsíce se v Evropě rozzuřil válečný konflikt, do něhož se postupně zapojily i zámořské státy jako USA a Japonsko. Proti sobě
František Ferdinand d‘Este a Zofia von Hohenbergzmężem stály dvě koalice: mocnosti Dohody (zejména Britské impérium, Francie a carské Rusko) a Ústřední mocnosti (zejména Německo a Rakousko-Uhersko). Boje první světové války proběhly na několika frontách po Evropě, bojovalo se ale i v Africe, na Blízkém Východu a na moři. Válka skončila vítězstvím Dohody a kapitulací poražených Ústředních mocností. Jako konec světové války je udáván a ve světě oslavován 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin). Bilance čtyřletého válečného konfliktu je hrozivá: do války se zapojilo 32 zemí, jejichž obyvatelstvo tvořilo 75 % veškerého lidstva, bylo mobilizováno zhruba 70 milionů vojáků. Výsledkem konfliktu bylo 8,5 milionu mrt-
82
vých, přes 21 milionů raněných a téměř 8 milionů nezvěstných. V průběhu války byl vynalezen tank, použita bojová letadla, ponorky a chemické zbraně. Vlivem úmrtí obrovského množství mužů nastala v mnoha zemích deformace věkové a pohlavní struktury obyvatelstva, což paradoxně přispělo např. k rozšíření volebního práva mezi ženy. Rozpadly se mocné říše, vznikly nové státy, mezi nimi i Československo. Je však nutné podotknout, že válka prakticky nic nevyřešila, poválečné rozdělení nebylo spravedlivé a zajistilo dominanci Francii a Británii. V Německu se začal šířit agresivní nacismus a za dvě desítky let svět poznal ještě hrozivější konflikt. Podívejme se nyní, jak zapsal válečné události do kroniky Jan Bednařík z č. 110. V roku 1914 v měsíci červenci, když jsem se vracel z Ameriky, zastavila naše paroloď mezi Francii a Anglií, kde přebírala náklad i poštu s Anglického parníku. Tato přivezla sebou i noviny, které prodávány byly na naší lodi. V novinách těch uveřejněna byla zpráva, že arcivévoda Ferdinand i s chotí byli zastřeleni. Jaký dojem na cestující zpráva tato učinila nelze vypsati. Mladší cestující, zvláště češi z jásotem zprávu tuto vítali. My pak starší, uvažujíce o tom, měli jsme na mysli válku, považujíc vraždu tuto za podklad. Předtucha naše nás nesklamala. Za několik dní, když jsem domů přijel, vyhlášena byla mobilisace, kdy vyzvány byly mladší ročníky do zbraně. Bolno nám bylo všem u srdce, když naši junáci se s námi loučili, zvláště pak jejich rodinám. Těšili jsme se pak všichni majíc za to, že válka ta dlouho nepotrvá, v čemž nás i vojáci utvrzovali, těšíc sebe i nás slovy útěchy, že za dva měsíce budou doma. Jaké ale zklamání, když sotva tito odešli volány byly další ročníky jeden za druhým, až konečně celá záloha byla vyčerpána. Pak nastaly odvody od 20 do 50 let, jinak i osumnáctiletí šli do boje. Kdo nebyl poprvé odveden, musel se k odvodu vícekráte dostaviti, takže kdo byl jen trochu při životě a síle, musel na vojnu.
Jan Šenkyřík z č. 50, narozen 1879, byl na ruské frontě a od roku1914 je nezvěstný občanů padl, neb byl zajat. Tu teprve byl v rodinách nářek. Byli mezi nimi otcové rodin i mnozí synové. Celkem padlo 17 našich hrdinů na poli válečném, jichžto jména na věčnou paměť zde uvádím. Ve válce padli: Holík František, č. 81, domkař, *1873, raněn zemřel v Sampeltě 1915 Hefka František, č. 46 ,rolník, *1887, padl r. 1915 u Gorlice Červenka Jan, č. 44 , svobodný, *1894, padl na Itálii r. 1916 Červenka Josef, č. 44 , svobodný, *1892, padl r. 1915 u Ivančíčka v Haliči Polepil Ludvík, č. 118, obuvník, *1888, raněn zemřel ve Vídni 1916 Bednařík František, č. 135, *1872, zemřel v nemocnici v Kroměříži 1918 Juřík František, č. 21, svobodný, *1888, padl na Ruské frontě 1916 Polášek František, č. 80 , krejčí, *1887, zemřel na Balkáně 1916 na malárii Juřík František, č. 53 (s pasek), svob., *1898,
zemřel v Tridentu raněn 1916 Sokol Kašpar, č. 78, zedník, *1877, zemřel v zajateckém táboře v Rusku 1918 Dlabaja Alois, č. 55, svobodný,*1896, padl na ruském bojišti 1916 Prorok František, č. 115, svobodný, *1898, padl u Asiaga na Italském bojišti 1917 Juřík Josef, č. 90, domkař, *1876, zemř. následkem války doma 1918 Langer Ludvík, č. 67, *1882, raněn zemřel v Sampeltu 1917 Staněk Alois, č. 59, hostinský, *1879, padl na ruském bojišti 1915 Holík Alois, č. 66 (s pasek), *1873, od r. 1915 je nezvěstný, na ruské frontě Šenkyřík Jan, č. 50, rolník, *1879, od r. 1914 je nezvěstný, na ruské frontě Jako invalidé se po válce vrátili: Hlaváč Jan, č. 104, *1893 a Kašpar František, č. 68, *1899. Lehce raněni byli: Berger Karel, č. 49, *1883, Dlabaja Josef, č. 17, *1888, Machalíček Ludvík, č. 15, *1892 a Šošolík Josef, č. 48, *1894. Závěrem nesmíme opomenout zmínit účastníky zahraničního odboje.
historická ohlédnutí
Zůstali doma jen mrzáci, starci a děti. Ze začátku když musili naši na vojnu, byl pláč a nářek v celé naší obci, když se to ale opakovalo lid na to zvykl a byl klidnější. Hůře pak bylo, když docházely zprávy z bojiště, že mnnohý z našich
K italským legionářům patřili: Křivánek Augustin, č. 86, *1878 a Langer Karel, č. 62, *1895. K ruským legionářům patřili: Hvozdenský František, č. 124, *1880, Jeřábek Josef, č. 5, *1889, Juřík Inocenc, č. 21, *1886 a Molák Václav, č. 19, *1888. Jaromír Štach, Božena Hrdličková
39
divadlo
Hanácký máj V květnu jsme se s hrou Misantrop zúčastnili postupové přehlídky Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou. Co znamená účast na postupové přehlídce? Především to znamená hrát divadlo v novém prostředí před cizím divákem a hlavně odbornou porotou. Po skončení představení přichází nejvíce obávaná část a tou je hodnocení poroty, kdy se porotci pustí do rozebírání představení do naprostých detailů, kterých si sami mnohdy ani nevšimnete. Většinou jde o zpětnou vazbu a diskuzi nad předvedeným výkonem z odborného pohledu. V tomto duchu probíhá celá přehlídka až do vyhlášení, na které
všichni netrpělivě čekají, zvláště na vyhlášení nominací a doporučení. Nominace znamená automatický postup a zajišťuje účast na přehlídce vyšší úrovně, v tomto případě na divadelní přehlídce Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou. Doporučení posouvá soubor do výběrového kola, ze kterého si daná přehlídka vybírá, koho sama nominuje. V tomto kole se momentálně nacházíme i my, a pokud nám bude dopřáno výběru, tak se na Krakonošův divadelní podzim letos se hrou Misantrop podíváme. Z této přehlídky se postupuje na metu nejvyšší a tou je Jiráskův Hronov, divadelní přehlídka nejlepších ochotnických souborů, na které jsme měli tu čest se několikrát zú-
102
častnit. Naposledy v roce 2005 se hrou Gazdina roba v režii Dušana Sitka. A jak to probíhalo v Němčicích? Slavnostní přivítání se letos konalo na zdejším náměstí u kašny a pokračovalo ve zdejším divadle. Každý soubor dostane přiděleného „hostesa“, který je mu k dispozici a je-li potřeba vyřešit nějaký organizační či technický problém, obracíme se na něj. Po uvítacích ceremoniálech je čas chystat scénu, ladit nástroje, začít zkoušet. Půl hodiny před začátkem diváci plní sál a přehlídková nervozita nastupuje. Vždy, když se jedná o postupovou přehlídku, má představení svou specifickou atmosféru. Všichni podvědomě cítí, že v sále není jen divák, ale i již zmiňovaná porota. Po představení zde diváci dávají najevo svoji spokojenost nejen potleskem, ale také hlasováním. Při odchodu vhazují hlasovací lístky do tří nádob, znázorňujících stupnici spokojenosti. Hra s nejlepším výsledkem získává Cenu diváka. Herecký a technický kolektiv mezitím uklízí scénu a pomalu se připravuje na verdikt poroty. Po odborné diskuzi se odjíždí domů. Naše účast letos byla úspěšná, z Němčic nad Hanou jsme si přivezli doporučení na Krakonošův divadelní podzim a dále obdrželi Cenu za herecký výkon – David Langer za roli Alcesta, Marek Herman za roli Filinta. Čestné uznání získala Zuzana Mrvová za roli Celimeny a Matěj Randár za režii. Těší nás, že porota ocenila naši práci a budeme se snažit dělat dál dobré jméno našemu divadlu a celé Hvozdné. Michal Juřík
v pohádce Již 14. ročník divadelní přehlídky Hvozdenský měšec plný pohádek má Hvozdná za sebou. Všechno to vypuklo 3. května slavnostním
divadlo
Celý týden přes 200 dětských návštěvníků. Přehlídka dále pokračovala v pondělí dvěma soutěžními představeními – O víle Jeřabince (soubor z Uherského Brodu) a později pohádkou pod názvem Vétéháčko (soubor ze Vsetína). V úterý přijely také dva soubory. Kroměřížský soubor přivezl pohádku Kašpárkova dobrodružství a pak se nám představili kolegové z Kostelce u Holešova s Doktorskou pohádkou. Ve středu diváci mohli shlédnout pohádku Hrátky s čertem (soubor z Lukova).
zahájením v našem divadle. Moderátorské role se na výbornou zhostily postavy z domácí pohádky, čerti Pekeláč (Michal Juřík) a Bezezub (Radek Holeňák). Pekelný král Luciper (David Zelík) převzal klíč od pohádkové obce. Pekelní konferenciéři představili členy velmi důležité dětské poroty, která dohlížela a hodnotila celý průběh přehlídky.
A pak už začalo 1. soutěžní představení, Princezna se zlatou hvězdou, které sehrál soubor z Otrokovic. V neděli přehlídka pokračovala tradiční Cestou pohádkovým lesem. Na pohádkové postavičky rozprchlé po lese se přišlo podívat
A ve čtvrtek se diváci mohli těšit na domácí pohádku Taneček přes dvě pekla. V pátek se nám jako poslední soutěžní pohádka představila Sněhová královna (soubor při ZUŠ Zlín). Než jsme se nadáli, byl tady konec naší přehlídky a samozřejmě slavnostní vyhodnocení a předání pohádkového klíče zpět starostovi obce. Po pečlivém uvážení dětská porota dospěla k těmto výsledkům: 1. Hrátky s čertem (soubor z Lukova) 2. Taneček přes dvě pekla (KDO Hvozdná) 3. Sněhová královna (soubor při ZUŠ Zlín) Pohádkový týden Hvozdenského měšce se uzavřel pohádkou Rákosníček a jeho rybník (divadlo Scéna Zlín). Všem zúčastněným divákům i souborům děkujeme a doufáme, že se zase napřesrok sejdeme. Barbora Řeháčková a Zuzana Holíková
311
galerie mladých
Oceněný literární talent Představujeme Vám Terezu Řihákovou (11 let). V současné době je žákyní 5. ročníku ZŠ ve Hvozdné. Velkým koníčkem je pro ni psaní prozaických textů, zejména bajek a pohádek. V celostátní literární soutěži, kterou vyhlásila Česká pošta na téma „Jak mi hudba ovlivnila život“, se umístila se svou prací na 3. místě. K tomuto úspěchu jí blahopřejeme. Prozraď nám něco bližšího o soutěži – jak ses o ní dověděla, kdo Tě přihlásil, jak probíhala, jak dopadla.
O soutěži jsem se dozvěděla prostřednictvím naší paní učitelky, která do školy přinesla plakát, kde bylo vše podrobně popsané. A protože u nás ve škole všichni ví, že píšu pohádky a povídky, zeptala se mě, jestli bych to nechtěla zkusit. Ani ve snu by mě nenapadlo, že vyhraji 3. místo. Co Tě k psaní přivedlo? Už jako malá jsem měla velmi bujnou fantazii. Když jsem ještě neuměla číst, brala jsem si pohádkové knížky s obrázky a podle nich jsem si vymýšlela příběhy. Po nějaké době mě to začalo bavit a řekla jsem si, že to alespoň zkusím. Pamatuji si, že moje první pohádka nesla název
122
„Racek a Čáp“. Kde čerpáš inspiraci? Inspiraci čerpám především v přírodě. Příroda je plná divů a krásy. Když vidím něco, co se mi zdá zajímavé, napíšu o tom povídku, bajku nebo pohádku. O čem píšeš nejraději? Nejraději píšu pohádky o přírodě, pohádkových bytostech a o věcech, které třeba ani neexistují. V poslední době mě baví psát i scénáře. Ty ale píšu pouze pro sebe. Čím je pro Tebe psaní, co Ti přináší a naopak bere? Psaní pro mě bylo dříve jenom koníčkem. V počátcích jsem psala nesmyslné příběhy, které se nezakládaly na pravdě. V poslední době je pro mě psaní skoro vším. Píšu pořád. Co Tvé plány do budoucna? Chtěla by ses psaní věnovat i nadále? Mým asi největším přáním je vydat knihu. Buď pohádkovou nebo naopak dobrodružnou. Psaní bych se rozhodně chtěla dále věnovat, ale jako trvalé povolání bych si to asi nevybrala. Láká mě medicína. Jaké máš další koníčky a zájmy? Mám strašně ráda zpěv a tanec. Chtěla bych hrát divadlo a věnovat se herectví. Také ráda plavu a sportuji. Chodím do turistického kroužku, který mě velmi baví. Dále hraji na flétnu a na klavír. Učím se i na kytaru. Co na Tvé spisovatelské aktivity říkají rodiče? Máš jejich podporu? Rodiče mě dříve brali jako malého pisálka, ale moje pohádky se jim, myslím, líbí. Když jsem vyhrála výše zmiňovanou soutěž s Českou poštou, měli ohromnou radost. A myslím, že mám jejich největší podporu. Za rozhovor děkuje Stanislava Bergerová
Martin byl velmi nadaný handicapovaný student na střední škole v Praze. Od jeho dopravní nehody, kdy do auta rodičů narazil zezadu jiný řidič, se už nikdy nepostavil na nohy. Byl upoután na invalidní vozík. Byl velmi smutný, uzavřený, vůbec ho nezajímal svět kolem něj. Jednoho dne dostal Martin se svojí rodinou pozvání do divadla na operu. Jeho rodiče byli z pozvání velice nadšeni a moc se do divadla těšili. Martin však jejich radost nesdílel. Když se blížil koncert, Martin se cítil sklesle. Vzpomněl si totiž na to, že když jezdívají se školou na podobné akce, vždy je terčem urážek a výsměchů. Rodiče však Martina přemluvili, a tak nakonec do divadla všichni odjeli. Když byl Martin v operním sále, velmi se mu tam líbilo. Atmosféra kolem něj ho úplně uchvátila – krásná světla, kostýmy a všudypřítomná dobrá nálada. Když začal koncert, Martin byl v sedmém nebi. Užíval si hudby, krásného a jemného operního zpěvu, ale hlavně se mu zalíbily hudební nástroje, které vytvářely tak fascinující hudbu. Na chvíli zapomněl na to, že je na vozíčku a představoval si, že chodí – chodí mezi loukami, lesy a poli, že je opět zdravý. Takový pocit už dlouho nezažil. Když koncert skončil, Martin si uvědomil, že život i přes jeho handicap přece stojí za to. Začal hrát na hudební nástroj – na piano, prozpěvoval si a jednoduše si pomalu začal užívat života. Více se smál, vnímal přírodu, její krásy a také lidi kolem sebe. Hra na piano ho natolik uchvátila, že za nějakou dobu uspořádal na své střední škole koncert, který měl veliký úspěch, všichni jeho spolužáci i učitelé mu vestoje tleskali a možná i někteří v hloubi duše záviděli, jak krásně hraje a cítí hudbu. Hudba mu jednoduše změnila život. Tereza Řiháková (oceněná literární práce)
Místo, kde žiji Mikroregion Slušovisko vyhlašuje SOUTĚŽ PRO FOTOAMATÉRY Téma - Místo, kde žiji (můj region, moje oblíbená lokalita, místa, která mám rád). Zaměřeno na flóru a faunu mého prostoru pro život.
mikroregion
Jak hudba ovlivňuje život
Termín - fotografie zasílejte od 7. 6. do 29. 8. 2014, platí poštovní razítko podání. Podmínky - zasílejte fotografie maximální velikosti formátu A4, v počtu maximálně 4 fotografie od jednoho autora, nebo jeden seriál do 6 fotografií. Fotografie zezadu označte jménem, příjmením, věkem, adresou, popřípadě uveďte telefonní číslo. Na adresu - zašlete na Obecní úřad Hvozdná, Hlavní 210, 763 10, zásilku označte Fotosoutěž nebo přineste osobně na podatelnu Obecního úřadu ve Hvozdné. Kategorie - do 14 let, 15 - 18 let, nad 18 let. Soutěž bude vyhodnocena v období září - říjen, vyhodnocené fotografie budou vystaveny v sokolovně ve Slušovicích. Autoři vítězných snímků budou odměněni na vernisáži této výstavy. Přejeme dobré světlo! Miroslav Válek, předseda DSO Mikroregion Slušovicko
3 13
cestování
Můj rok v Emmentalu JAK SE ŽILO STUDENTCE VE ŠVÝCARSKU aneb MŮJ ROK V EMMENTALU Bakalářský studijní program na Fakultě architektury v Brně je na čtyři roky. Proč? Někteří jsou toho názoru, že po prvních dvou letech, které průměrný student Fakulty architektury
Burgdorf, jeho nejstarší část - Altstadt stráví tak ze 75 % na akademické půdě, včetně mnohých probdělých nocí, je právě třetí ročník určen k tomu, aby se student trochu „vyvětral“, než se k obdobnému trávení času vrátí bakalářskou prací… A tak jsem se – po vzoru svých přátel z vyšších ročníků i svého toulavého bratra – rozhodla toto dobrodružství podniknout. Ačkoliv začalo dost nezáživně – cestou do přízemí na studijní oddělení – již brzy se ukázalo, že i ta otravná byrokracie stála za to. Na výběr bylo spousta škol v různých státech. Já jsem si vybrala Švédsko, Švýcarsko a Slovinsko a jak už název článku napovídá, vyšlo mi to prostřední - Švýcarsko. Tedy správně Švýcarské spříseženství (Schweizerische Eidgenossenschaft). Na své cestě za novými zážitky a znalostmi, zlepšením jazykových dovedností a mnohým dalším jsem nebyla sama. Do stejného autobusu toho zářijového dne nastoupily ještě dvě studentky: Jája a Pája. Ne, není to legrace, tak se jim opravdu říká. Jaroslava, děvče z Vysočiny, byla mojí spolužačkou
142
v Brně, i když jsme se pořádně poznaly až ve Švýcarsku, a Pavla, Brňačka každým coulem, byla již studentkou magisterského studijního programu. Město, kde jsme bydlely i studovaly, se jmenovalo Burgdorf. Ne Bern, jak jsme si původně myslely. Škola se totiž jmenovala Berner Fachhochschule (zkráceně BFH), a tak jsme všechny tři dlouhou dobu žily v omylu, že jedeme studovat do švýcarského hlavního města. Ha. První z mnoha omylů a překvapení i šoků, které nás ve Švýcarsku čekaly… Burgdorf měl velice výstižné jméno. Die Burg = hrad, das Dorf = vesnice. Malé městečko na řece Emme (odtud Emmental), které při první návštěvě budilo spíš dojem, že je vesnicí. Ticho, klid, téměř nikde nikdo, cesta do školy, kolem ohrad s ovcemi... Říká se mu „Brána Emmentalu“ – a sýrárna, odkud pochází věhlasný Emmentaler, je jen o pár kilometrů dál. Dominantou města je, jak už jméno napovídá, hrad.
Krajina Emmentalu je podobná té naší - kromě Alp na obzoru Městečko se dělí na několik částí, z nichž se ta nejstarší a nejkrásnější, kde jsme měly to štěstí bydlet, jmenuje Altstadt (Staré město). V Burgdorfu žije asi 15 000 obyvatel, kteří mluví (až na italskou menšinu) německy, protože se nachází zhruba 20 km severovýchodně od města Bern, ve stejnojmenném německy mluvícím kantonu.
car, Adriano Giovannini. Jak milým překvapivým zjištěním bylo, že téměř všichni z nich mluví jen anglicky… A tak jsme zlepšovaly své jazykové dovednosti rovnou na dvakrát!
„Schwizerdütsch“ od té spisovné „Hochdeutsch“ liší, ale nikdy jsem si nemyslela, že až tak moc! Já bych ten jazyk, byť je vskutku krásný, veselý a zvučný, němčinou nenazvala! Z německého jazyka jsem maturovala za jedna. Švýcarské němčině jsem však začala rozumět teprve tak po půl roce… Velkou výhodou bylo, že jsme měly díky škole předem zajištěné bydlení za dobrou cenu. V Altstadtu na náměstíčku byl totiž dům, který se jmenoval Krone (tj. Koruna) a byl domovem téměř všech studentů z cizích států, kteří studovali na BFH. Byl to nádherný starý, avšak staticky již velmi nestabilní dům z počátku 17. století. Celkem nás zde bydlelo 15. V přízemí bylo kino a restaurace, ta už ale bohužel nefungovala. V prvním patře jsme bydlely Jája a já, naši dva spolubydlící, Ekvádorec Damian a Albánec Edon z Kosova, a v dalším bytě ještě Behcet, Kurd, který ve Švýcarsku dostal azyl. V dalších dvou patrech pak bydleli ještě Mongolka Odtsetseg, Indka Hinna (později i její manžel), „naše“ Pája, Italka Lucia, Ind Rahul, Polák Łukasz, Maďar István z Rumunska, Kolumbijec Andrew, Číňan Liu, (jeho jméno nikdo nedovedl vyslovit, proto se mu říkalo raději příjmením) a jediný Švý-
K dalšímu překvapení došlo, když jsme šly poprvé nakoupit. Nebylo to nijak brzo po příjezdu, neboť Jájiny železné zásoby
cestování
A to byl další z šoků. Skutečně německy se ve Švýcarsku rozhodně nemluví, pokud nejde o nějakou oficialitu. Učili jsme se sice na gymnáziu, že se tzv. švýcarská němčina
Tradiční švýcarské fondue u spolužáka na chatě brambor, mouky a mnohých dalších surovin dovezených z domu, vystačily na dlouhou dobu. Ale zpět k překvapení. Před vchodem do obchodu, kam jsme chodily nejčastěji – COOP – bylo na stojanech a paletách různé zboží. Nikde žádný hlídač ani kamera, jen cedule „Zaplaťte, prosím, u pokladny“. Za bílého dne by to člověk ještě pochopil, ale když zůstávalo zboží venku i přes noc, rozum nám nad tím zůstával stát… Tereza Kočí (pokračování v příštím čísle)
315
valašský názor
Jak dál... Ve Hvozdné se nám vždy dařilo – mám na mysli Valašský názor. Od dob vzniku sdružení byla Hvozdná nepsanou i psanou základnou, kde se děly důležité kroky sdružení. Byla to Hvozdná, kde jsme naplňovali své více méně šílené nápady. Hvozdenský salon se dožil dvaceti čtyř let, sdružení s ním. Ale…
… ale všechno má svůj vývoj, svůj čas, svůj začátek, možná konec. To je na úhlu pohledu. Před těmi dvaceti čtyřmi lety se podařilo budovu staré hasičské zbrojnice zachránit… Roky jdou a hasičská zbrojnice opět slouží hasičům. Díky za to, díky dobrovolným hasičům za jejich práci a aktivitu v obci. Najednou je trochu problém prostory hasičské zbrojnice na jeden víkend uvolnit. To si prosím nestěžuji, naopak, jsem rád, že to ještě jde. Tak nezbývá, než se zamyslet a tlačit sdruže-
16
ní Valašský názor dál po Hvozdné… Prosím Vás, pane starosto, Vás, vážení obecní radní, zastupitelstvo a hlavně hasiče. Vydržte to s námi ještě do roku 2015. Nechte Hvozdenský salon dožít čtvrt století. Pětadvacetiny, kdo by to nebral… Rádi bychom je oslavili ještě ve staré hasičárně. A šli dál. Život je přece krásný a zaslouží si netrvat na zažitém. Nalezneme způsob, jak pokračovat, i místo pro výstavy Hvozdenský salon v dalších letech. Jen musíme přemýšlet, snažit se a neotravovat si život navzájem. O perlách bych raději pomlčel. Těch jsme dostali a dostáváme od Hvozdné dost. Jsme za to vděčni. Valašský názor by rád viděl pokračování Hvozdenských salonů v propojení se stálou expozicí Valašské galerie Josefa Hvozdenského v prostorách obecního úřadu. V dobudování podkroví a na jeden víkend (nebo na delší časový úsek) k této expozici přiřadit výstavu s názvem Hvozdenský salon. Kdyby se to podařilo do roku 2016 – to je termín, kdy bychom rádi Hvozdenský salon organizovali nově i v jiných prostorách. Myslíme si, že otevřením Valašské galerie Josefa Hvozdenského na víkend veřejnosti (zatím je galerie dostupná v provozních hodinách OÚ) by se více zviditelnila a propagovala. Valašský názor bude dál zvažovat využití podkroví OÚ pro svou i kulturní činnost ve Hvozdné (výstavy, akce, besedy atd.). Bohužel hasičárna není jediná věc, která nám vrtá hlavou. Valašský názor má síť stálých výstavních míst, které zastřešuje Nezávislá národní valašská galerie našeho sdružení. Takových míst ve veřejně přístupných budovách máme čtrnáct. Jedno výstavní místo, pod číslem tři, máme ve Hvozdenském divadle Kroužek divadelních ochotníků Hvozdná. V divadle je od roku 2003. Výbor KDO s námi jednal
Na krylovské téma Promlouval jsem dnes s andělem CHTĚL BYCH MU PODĚKOVAT
valašský názor
a požádal nás, zda bychom umělecká díla přesunuli jinam. Mají o využití prostor přísálí své představy. Bylo by možno umělecká díla sundat a hotovo… Jenže Valašský názor by rád pro tato umělecká díla našel nové místo ve Hvozdné. Všechna vystavená díla mají vztah ke Hvozdné. Autoři jsou rodáci, místní občané, umělci, kteří Hvozdnou mají v srdci, anebo Hvozdná prošla jejich tvorbou. Vý-
Je lehké býti nad věcí Když umíš levitovat Poznal jsem ho po hlase Nešlo mu odporovat Rozprávěl se mnou o světě To jsem se podivoval odpovídal jsem oddaně nestranně On tiše levitoval Neviděl jsem mu do tváře A on se hezky choval
tvarných prací je sedm, docela rozměrných. Zatím nemáme představu, kam výstavní místo přemístit. Prosíme, zda budete ochotni s námi projít Hvozdnou (jen v myšlenkách)
Při řeči jsem mu nesdělil Ty svoje malé bázně Hrabu se pořád v dušičce A život roven kolu Asi mu taky nesdělím Abychom byli spolu Každý den myslím na lásku anděla ráno vítám nechtěl jsem býti nad věcí a už v tom zase lítám je lehké býti nad věcí když umíš levitovat anděl se vznáší nad hlavou
a takové místo vytipovat, navrhnout a pomoci realizovat. Manuálně to už zvládneme sami. To je velká prosba a žádost. Budeme velmi rádi za projevenou vstřícnost a společné úsilí v podpoře kultury naší obce. Za VN OFK 6. 5. 2 014 Upravené a doplněné úvodní slovo na Hvozdenském salonu 2014
musím mu křídla schovat neumím býti nad věcí a ani leviotvat O. F. Krajíček
17
sport
80. výročí organizovaného sportu (pokračování ze strany 2) III. Ujednáno pro počátek provozovat prozatím jen fotbal, další jako běh, plavání, volejbal a jiné sporty, které směřují k výchově mládeže, zavedou se až bude míti klub vlastní hřiště. IV. Pak bylo přikročeno k volbám, které se konaly aklamací. Za předsedu SK Hvozdná zvolen Josef Bednařík. Místopředseda: František Grégr st. Jednatel: Josef Hefka Pokladník: Emil Vodák Matrikář:: Vojtěch Sokol Zapisovatel: Vojtěch Sokol Hospodář: František Divila Hospodář: Antonín Křižka ml. Zástupce spol. odboru: Josef Navrátil Revizoři účtů: Jan Polepil, Václav Molák Klubová barva navržena zelenobílá a jednohlasně schválena. Zapsal: Josef Hefka, t. č. jednatel Nu a tak začíná dlouhá cesta sportovních úspěchů i neúspěchů, které jsme v naší obci prožívali a prožíváme. Ze skromných začátků, kdy bylo třeba každé koruny na zajištění potřebného inventáře, se pozvolna rodilo hnutí, které obstálo i v těch nejsložitějších dobách pro naši obec, ale i pro celý národ. Ale nechejme mluvit historii. Další schůze 16. 8. 1934 byla opět členská, zúčastnilo se jí 50 nově získaných členů, kteří byli přijati a zapsáni do seznamu klubu podle pořadových čísel přihlášek. Klub byl založen, nastala úporná práce výboru se zajišťováním potřebných rekvizit, organizováním přátelských utkání a samozřejmě toho nejdůležitějšího, co sportovní klub potřebuje – hřiště. Hodně úsilí dalo pronajmout pozemek, avšak i toto se podařilo. Slavnostní zahájení činnosti Citujeme ze zápisu Josefa Hefky: V neděli 14. 10. 1934 byla uspořádána slavnost zahájení sportovní činnosti Sportovního klubu
182
S. K. Hvozdná. Slavnosti se zúčastnily kluby S. K. Želechovice, S. K. Kostelec. Sraz byl v sále Kroužku, odkud se pak šlo s hudbou na nové hřiště. Všechna mužstva byla oblečena v dresech.
Jsef Hefka, nejobětavější pracovník SK Hvozdná
Josef Bednařík, první předseda SK Hvozdná
Na hřišti byla zahrána státní hymna a vztyčeny státní a klubovní vlajky. Předseda přivítal přítomné a předal slovo řídícímu Molákovi, který promluvil o významu sportu. Jeho řeč se přítomným velmi líbila a byla odměněna bouřlivým potleskem. Dále promluvil člen S. K. Želechovice p. Koudelka. Tolik ze zápisu. A tak po slavnostním zahájení mohli mladí sportovci ve Hvozdné využívat hřiště k přípravě na to, co je čekalo, a to zahájení pravidelných soutěží v okrese. Až dosud byla všechna utkání přátelská a odehrála se na cizích hřištích. Prvním sponzorem v historii klubu se stal SK Baťa Zlín, který pro rozvoj klubu věnoval 11 dresů, 11 párů kopaček a míč. Mezi členy byla okamžitě provedena sbírka na zakoupení dalšího vybavení. Pravidelnost ve schůzovací činnosti klubu je až obdivuhodná. Schůze výboru se konala každý týden v pondělí, členská schůze první pondělí v měsíci. V roce 1936 dochází již k prvním změnám
ve složení výboru klubu. Předsedou se stává Josef Hefka. Místopředseda: František Grégr Jednatel: Karel Richter Pokladník: Antonín Baran Matrikář: Jindřich Krejčí Proč došlo k tak radikálním změnám ve složení výboru, se ze zápisů nedovídáme. Avšak tyto změny nebyly v roce 1936 poslední. V dubnu pokládá funkci jednatel Karel Richter a v květnu funkci předsedy Josef Hefka. Nově zvoleni byli předseda František Grégr a jednatel Antonín Hlaváč. Počet členů se zvýšil na 93. Nástup absolventů Baťovy školy práce 10. ledna 1937 se v hostinci u Sálíků sešla výroční schůze, která hodnotila práci za rok 1936 a zvolila nový výbor klubu. Dochází opět ke změnám ve vedení klubu, ovšem ne tak významným.
Zároveň dochází k výměně hráčského kádru. Díky absolventům BŠ, které do Hvozdné přivedl František Trunkát a Josef Hefka, dochází k pronikavému vzestupu výkonnosti fotbalového mužstva. Mnozí z nich zůstali po dlouhou dobu věrni klubu i obci. Úroveň hry se zlepšila, a tak se ve Hvozdné začíná hovořit o novém hřišti. Konkrétní po-
dobu tato myšlenka dostává na výroční schůzi 16. 1. 1938, kde se hovoří: „Klub bude po žních v létě 1938 pořizovat nové hřiště na obecním pozemku u Hájků.“ Na této schůzi byl zvolen nový výbor, který měl kromě organizace uskutečnit i tuto velkou myšlenku, tj. vybudovat nové velké hřiště. Řídící učitel V. Molák dovršil životní jubileum 50 let a při této příležitosti mu bylo uděleno čestné členství. Léta okupace V roce 1940 byl zvolen novým předsedou SK Josef Zapletal, sekretářem klubu byl p. František Krušina. V listopadu t.r. jsou ve škole zatčeni gestapem řídící učitel Václav Molák a učitel František Krušina. Tímto se v naší obci začaly projevovat nemilosrdné důsledky II. světové války. Na lidi dopadla tíseň a strach z dalšího vývoje okupace. Rok 1944 byl 10. výročím od založení klubu, avšak doba války nedala těmto oslavám žádný prostor. Na hřišti bylo dokončeno oplocení, postaveny nové branky a kabiny. Vznik TJ Sokol Hvozdná Další významná etapa rozvoje naší tělovýchovy a sportu se datuje k 13. březnu 1946, kdy byla založena tělocvičná jednota Sokol Hvozdná. Na ustavující schůzi byli do jeho čela zvoleni: Ludvík Machalíček: starosta Antonín Sokol: místostarosta Ladislav Mlčák: jednatel František Vodák: pokladník Ladislav Lacina: vzdělavatel Rudolf Dratva: náčelník Růžena Navrátilová: náčelnice Začátkem roku 1948 dochází k utvoření samostatného spolku tělocvičné jednoty Sokol. V únoru dochází ke komunistickému puči a tím politické ovzduší silně narušuje společné sportovní úsilí. XI. všesokolský slet se koná ve znamení zklamání a nejistoty další existence. Později dochází ke sloučení tělocvičné jednoty Orel a SK Hvozdná do jedné organizace s názvem Tělovýchovná jednota Sokol Hvozdná. Od roku 1957 se oddíl kopané stává dominantní silou naší TJ a nepřetržitě se zúčastňuje okresních soutěží. V roce 1959
3 19
sport
vyhrává I. mužstvo soutěž II. třídy bez jediné porážky s impozantním skóre 83:13 a postupuje do I.B třídy. V této soutěži se umístí na 5. místě tabulky. Následná reorganizace soutěží umožní družstvu v roce 1960 postoupit z tohoto postu do I.A třídy, ve které působíme pouze jeden rok. Soutěž je nad síly nezkušeného mužstva a po opětovné reorganizaci mužstvo sestupuje do okresních soutěží, ve kterých setrvává až do nedávné minulosti. Z nedaleké minulosti po současnost V roce 1999 došlo ke změnám ve vedení TJ. Mužstvo mužů se v tu dobu krčilo na posled-
ních místech tabulky okresního přeboru. Cílem toho ročníku bylo soutěž udržet. To se podařilo a začala práce s budováním nového mužstva pro příští sezónu. Byl angažován zkušený trenér Petr Janečka, bývalý reprezentant. Mužstvo v soutěžním ročníku 1999/2000 hrálo v popředí tabulky OP, ale až nepovedený závěr je odsunul na konečné osmé místo. Do nové sezóny 2000/2001 vstoupilo s novým trenérem Josefem Hradilem. Bylo nastartováno nejúspěšnější období hvozdenského fotbalu v celé jeho dlouholeté historii. Mužstvo jelo jako válec a vyhrálo okresní přebor a po mnoha letech postoupilo do krajské soutěže. V následujícím ročníku 2001/2002
20
se namísto ustrašeného nováčka z mužstva stal postrach všech soupeřů a jen nedostatek štěstí zabránil k postupu do I. A třídy. V ročníku 2002/2003 patří mužstvo ke špičce soutěže, hraje v popředí tabulky a končí na druhém místě za suverénem soutěže RAK Provodov. Co se nepodařilo loni, podařilo se teď. Ročník 2003/2004 se zapíše jako nejúspěšnější rok v celé sportovní historii TJ Sokol Hvozdná. Mužstvo pod vedením trenéra Josefa Hradila vyhrálo vůbec poprvé v historii I.B třídu Zlínského kraje a postupuje do I.A třídy. Paradoxně po úspěšných letech mužstvo opouští trenér Hradil, kterého nahradil pro nastávající ročník všem dobře známý Luděk Lošťák. Následující tři roky mužstvo hraje I. A třídu Zlínského kraje. V současné době se výkonnost mužstva nachází na nízkém stupni okresních soutěží, kdy hraje III. třídu. Je však vidět evidentní vzestup mládežnických mužstev – družstvo dorostu působí druhým rokem, po deseti letech půstu, v okresním přeboru a také počet až 35 žáků ve věku 5 až 15 let je předpokladem dalšího fungování klubu. Snad nebudou osmdesátiny posledním kulatým výročím. Za dobu 80leté existence fotbalu v obci, která čítá cca 1200 obyvatel, vyrostli na hřišti ve Hvozdné hráči, kteří našli uplatnění i v nejvyšších soutěžích. František Langer - Baťa Zlín (TJ Gottwaldov), Jaroslav Šmigura - TJ Gottwaldov, RH Brno, Zbrojovka Vsetín, Petr Březík - TJ Gottwaldov, Dukla Praha, Zbrojovka Vsetín, Zdeněk Šmigura - Gumárně Púchov, Luděk Machalíček - TJ Gottwaldov Informace o současném klubu Klubové barvy: zelená, žlutá Hřiště: TJ Sokol Hvozdná „Osmek“ Vedení TJ Sokol Hvozdná Jan Hrazdira: předseda TJ Jiří Uhřík: místopředseda TJ Miroslav Sovadina: ekonom Karel Chromek: člen Jan Vykopal: člen TJ Sokol Hvozdná má v současné době cca 130 členů registrovaných ve FAČR, z toho 60 z řad dětí a mládeže. Za použití archivních materiálů zapsal Jan Hrazdira, předseda TJ Sokol Hvozdná
našich sportovců AEROBIC Monika Antoláková, Lenka Horáčková, Dominika Machová
sport
Úspěchy kategorie AG2 Team TR 1. místo - Pohár federací Prešov - AG2 DANCE Tereza Štachová (*2005) 2. místo - Pohár federací Prešov - ND DANCE 4. místo - Pohár federací Brno, kategorie NG Team TR HOKEJ Radek Antolák (*2004) 1. místo O pohár primátora města Jihlava 1. místo Uherské Hradiště - Aerobic tour 2014, kat. 11-13 let 1. místo Otrokovice - Aerobic tour 2014, kat. 11-13 let 1. místo Uherský Ostroh - Aerobic tour 2014, kat. 11-13 let 1. místo finále - Aerobic tour 2014, kategorie 11-13 let Adriana Nečasová (*2006) 1. místo Praha - Fisaf, I. VT, kat. 8 -10 let singl 1. místo Ostrava - Fisaf, I. VT, kat. 8 -10 let singl 1. místo Havlíčkův Brod - Fisaf, I. VT, kat. 8 -10 let singl 2. místo Havlíčkův Brod - Fisaf, I. VT, kat. 8 -10 let trio Michaela Štachová (*1997) 1. místo - Pohár federací Brno, kategorie AG2 Team GR 2. místo - Pohár federací Brno, kategorie AG2 Dance 3. místo - Pohár federací Brno,
TANEC Klára Zámečníková (*1990) 4. místo 19. 4. 2014 International Open Cambrils - Španělsko 3. místo 26. 4. 2014 International Open Banja Luka Bosna a Hercegovina 1. místo 17. 5. 2014 Mistrovství ČR družstev v latinsko-amerických tancích Otrokovice
21
z naší matriky
Společenská kronika Významná životní jubilea V měsíci dubnu Jaroslava Šenkyříková oslavila 70 let V měsíci květnu Marie Julinová oslavila 85 let Emilie Bačůvková oslavila 75 let Vzpomínáme
pozvánky
Milada Vykopalová, † 26. 3. 2014, 90 let Jarmila Bergerová, † 26. 5. 2014, 84 let
ČERVEN 2014 28. 6. TURNAJ STARÝCH PÁNŮ HVOZDNÁ 2014 v rámci oslav 80. výročí založení TJ Sokol Hvozdná – 13 hod. – areál hřiště na Osmeku, živá hudba do pozdních hodin, speciality na grilu – zve TJ Sokol Hvozdná
Narodili se Anna Chytilová, *5. 4. 2014 Kristián Gaff, *24. 4. 2014 Anna Mikulášková, *3. 5. 2014 Elisabeth Mia Šilháková, *14. 5. 2014 Beáta Langrová, *27. 5. 2014
24. 8. TANEČEK PŘES DVĚ PEKLA – 18 hod. – areál Myslivecké chaty Lovka 30. 8. JIŘÍ BŘEZÍK - jedenáctý komorní koncert – 20 hod. – sál KDO Hvozná 30.8. PĚŠÍ POUŤ NA SVATÝ HOSTÝN – zve farnost Hvozdná 31. 8. ŽEHNÁNÍ ŠKOLNÍCH AKTOVEK – 7.30 – kostel Všech svatých ve Hvozdné
ČERVENEC 2014 ZÁŘÍ 2014 Letní divadelní sezona KDO Hvozdná: www.divadlohvozdna.cz a kabelová TV 5. 7 HLAVNÍ POUŤ NA VELEHRADĚ – www.velehrad.eu 12. 7. VELKÝ LETNÍ KONCERT JIŘÍ BŘEZÍK A HOST DANIEL HŮLKA – 19 hod. – areál Myslivecké chaty Lovka, zve Valašský názor a KDO Hvozdná 25. 7. STARCI NA CHMELU – 20.30 – areál Myslivecké chaty Lovka 26. 7. THE BEST OF... – směs muzikálových melodií – 20.30 – areál Myslivecké chaty Lovka 27. 7. POUŤ SV. ANNY V OSTRATĚ – 8.30 – mše svatá u kapličky sv. Anny v Ostratě SRPEN 2014 23. 8. STARCI NA CHMELU - derniéra – 20.30 – areál Myslivecké chaty Lovka
222
6. 9. THE BEST OF... – směs muzikálových melodií – 20 hod. – areál Myslivecké chaty Lovka 7. 9. HLAVNÍ POUŤ VE ŠTÍPĚ – mše svaté: 7 h, 8.15, 9.30, 11 h, požehnání v 15 h 26. 9. SETKÁNÍ SENIORŮ V KDO – všechny seniory srdečně zve Kulturní komise DRAKIÁDA – bude upřesněno ŠKOLENÍ ŘIDIČŮ – bude upřesněno ŘÍJEN 2014 VÝSTAVA OVOCE, ZELENINY A KVĚTIN 4. 10. - sobota 13 - 18 hod. 5. 10. - neděle 8 - 17 hod. 6. 10. - pondělí pro ZŠ a MŠ Hvozdná, sál KDO Hvozdná, zve ČZS Hvozdná OSLAVY 105. VÝROČÍ ZALOŽENÍ KDO Hvozdná – bude upřesněno
Poradím Vám s každou střechou, fasádou a izolací „Je to jednoduché, přijedu k Vám, zaměřím objekt, navrhnu optimální řešení, spočítám cenu a když se Vám to bude líbit, rád vše dodám.“ Nakupte u Colemanu a zapojte se do soutěže Smršť výher. Jen Coleman Vám vrátí za Vaše nákupy zpět až 20.000 Kč. Jen v Colemanu vyhrává každý zákazník. Za své nákupy získáváte body - COLY a za ty můžete u nás nakoupit zdarma materiál z naší nabídky.
Odvaděč vody do sudu Cena od 134 Kč/ks vč. DPH za odvaděč vody pozinkovaný 80mm Pouze pro držitele věrnostních karet cena od 127 Kč/ks vč. DPH. V nabídce i jiné průměry a materiály (lakovaný pozink, měď, titanzinek, hliník)
Nejkvalitnější česká pálená krytina se zárukou 33 let! Pouze v Colemanu za exkluzivní cenu
od 16,99 Kč/ks
(vč.DPH)
Jen v Colemanu nakoupíte kvalitní řezivo a ještě ušetříte. Např. latě 40x60 mm, impregnované za nejlepší cenu na trhu. Exkluzivní cena 16 Kč/bm vč. DPH. Ihned k odběru! Dále v nabídce: prkna, hranoly, OSB desky, palubky
Váš poradce: Radek Navrátil, mobil: 725 675 601 OBCHODNÍ CENTRUM VSETÍN, Bobrky 478, 755 01 Vsetín, tel.: 571 499 630 ředitel obchodního centra: Ing. Jiří Kuňák, mobil: 725 675 725 www.coleman.cz
prodáváme i na internetu - http://e.coleman.cz
Výrobky těchto partnerů u nás nakoupíte výhodněji.
MAGAZÍN
2/2014, červen 2014, č. 68, ročník XVIII.
HVOZDNÁ
HVOZDNÁ - magazín ze života obce. Vydavatel: Obecní úřad Hvozdná, 210, 763 11 Želechovice nad Dřevnicí, IČ: 00283991, www.hvozdna.cz, tel. 577 901 017. Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 20972. Redakční rada: Miroslav Válek, Oldřich F. Krajíček, Mgr. Eva Pekařová, Stanislava Bergerová, Zuzana Holíková, Jaromír Javora, Jaromír Štach. Výroba: Trinitas, náklad 460 výtisků. Neprošlo jazykovou úpravou. Příjem placené inzerce a příspěvků do 8. 9. 2014 na
[email protected]
Měnící se Hvozdná S V
Z J
Majitelé, jejich děti a učni (1942)
Gemischtwarenhandlung
Podoba po rekonstrukci na obytný dům (70. léta 20. století)
Dům č. p. 82 dnes již neexistuje. Majitelé Josef a Marie Zapletalovi, děti Josef, Miroslav a Vlasta. V domě byl obchod se smíšeným a průmyslovým zbožím a sběrna mléka. Podle tučnosti a množství sebraného mléka se jednotlivým dodavatelům vracel příděl másla. Po dokončení výstavby nového nákupního střediska (dnešní víceúčelová budova u divadla) byl přestavěn na obytný dům. Jedna místnost byla vyhrazena pro mandl, který obsluhovala paní Zapletalová. V osmdesátých letech 20. století byl dům zbořen a zbyly jenom vzpomínky.
Současný pohled na místo, kde stával dům č. p. 82
2
