2014 MAGAZÍN ZE ŽIVOTA OBCE HVOZDNÁ. Nesem Vám magazín KRÁSNÉ JE ŽÍT MLADÍ ENTOMOLOGOVÉ HOKEJ NA SANÍCH VÁNOČNÍ SKŘÍTEK

4/2014

MAGAZÍN

ZE ŽIVOTA OBCE

HVOZDNÁ Nesem Vám magazín…

KRÁSNÉ JE ŽÍT MLADÍ ENTOMOLOGOVÉ HOKEJ NA SANÍCH VÁNOČNÍ SKŘÍTEK

70

úvodník

Před

Vánocemi Před Vánocemi O. F. Krajíček Oltáře Přehlídkových mol V chrámech Přepychových nákupních center Tlačenice. Chtíče Jdeš středem Darů, dárků, chaosu, zmatků, koupit si Bolest zázraků Pro svůj světa bol Zapíjený do pohybů střihů pro tvůj dnešní film Na okně mešní Čeká na nadílku Vánoční strom se už veze po Dé jedničce Ku Praze Matička v betlémě chová spasitele v tvém obraze Draze bude vykoupen Dar lidstva Lidství se někde krčí, ne skví… Je zima, dnes napadl první sníh Je Kateřina Dcera, ochotna a schopna odpuštění

Pochopení, uchopení, vykoupení, vysvětlení, nakoupení Ještě daleko je na nebe vstoupení Popíjím horký čaj, slivovici, bezinkový likér Každý přítel dobrý V předvánočním čase Krmítko na terase Těšíš se na dárek dárků schovaný pod kazajku Jsi lepší než ti co se ženou, ženou, svá přání do svítání? Modlíš se za ně, za ni… Ve skříni ani Nezbyl kostlivec Nakupování Blázinec Před Vánocemi

PF 2015 Prejeme Vám pokojné vánoční svátky, radost ze života, pevné zdraví a mnoho úpsechu v novém roce. Obec Hvozdná

2

zahřátí

Mandlový a karamelový likér školnice Dáši Mandlový likér 2 konzervy kondenzovaného slazeného mléka Salko, 1 mandlový pudink půl litru rumu Karamelový likér 2 konzervy Salka karamel smetana na šlehání půl litru rumu Uvaříme v kondenzovaném mléce jeden mandlový pudink a necháme vychladnout. Vychladlé postupně mixujeme s rumem. Půllitr je málo, dopřávám si víc, protože jsem větší pijanka. Vánoční mandlový likér je na světě. V případě karamelového likéru postupujeme stejně. Dvě konzervy slazeného konden-

zovaného mléka vaříme jeden a půl až dvě hodiny, aby zkaramelizovalo, nebo koupíme jednoduše už karamelové Salko. Vychladlé postupně mixujeme s rumem, jen místo pudinku dáváme šlehačku. Když mám, přidávám do „mandláku“ pár kapek mandlové esence sladké. Tento vydrží déle, „karamelák“ nevydrží tak dlouho, protože je v něm smetana na šlehání. U nás nevydrží ani jeden, protože ho vypijeme ještě před Vánoci, takže je nejlépe jej odnést co nejdál (do sklepa je málo, je v baráku). Když jsem ho uložila v garáži, našla jsem ho až na Velikonoce, což se mi taky hodilo. Na zdraví, na pohodu a na Vánoce. Školnice Dáša

recepty

Sváteční

Vánoční punč – zahřeje i potěší 1 citron, 1 pomeranč, 140 g cukru krupice 500 ml bílého vína, 130 ml rumu, 500 ml vody 4 hřebíčky, 2 celé skořice, 1 badyán Z citronu a pomeranče vymačkáme šťávu. Vodu smícháme s cukrem, pomerančovou a citronovou šťávou a přivedeme k varu. Přilijeme rum s vínem a přidáme koření. Punč opět zahřejeme až k bodu varu. Horký vánoční punč naléváme do nahřátých sklenic. Každou sklenici zdobíme polovinou plátku pomeranče a citronu. Voňavý vánoční pečený čaj 150 ml rumu, 450 g cukru krystal, 250 g malin, 300 g jablek, 300 g hrušek , 1 citron, 1 mandarinka nebo 1 pomeranč 3 ks hřebíčku, 1 lžička mleté skořice Ovoce můžeme míchat podle vlastní chuti. Jablka a hrušky omyjeme a i se slupkou nakrájíme na stejné asi centimetrové kostky. Mandarinku oloupeme, rozdělíme na dílky. Přidáme omyté maliny, cukr, skořici, rum, citronovou šťávu, hřebíčky a vše důkladně promícháme. Připravenou směs vložíme do pekáčku s příklopem a dáme do předem vyhřáté trouby na 200 °C a pečeme 30 minut. Potom pokličku sundáme a necháme péct odkryté ještě 15 minut. Během pečení asi dvakrát až třikrát promícháme. Než se čaj upeče, připravíme si malé zavařovací skleničky. Po upečení čaje si nahřejeme skleničky a plníme je ještě horkou směsí. Pevně uzavřeme, otočíme dnem vzhůru a takto necháme 20 minut. Potom je postavíme na dno a necháme vychladnout. Takto připravený čaj můžeme skladovat celou zimu. Vánoční pečený čaj podáváme tak, že do hrnečku dáme 2 - 3 lžičky a zalijeme horkou vodou. Necháme vylouhovat a přecedíme. Nebo čaj necedíme a podáváme i s ovocem.

3

osobnost

Krásné je žít

Jsou skutky velké, hrdinské, již na první pohled nezpochybňující odvahu dotyčné osoby. Ale jsou i skutky menší, z pohledu dnešní generace možná zanedbatelné, ale nebýt jich, tento článek by pravděpodobně nemohl vzniknout. Na slavnostním shromáždění dne 26. září 2014 v Domě armády Praha uve-

o vyvěšení propagačních letáků varujících před nástupem komunistické moci a důrazně opakoval, že u toho nesmí být nikým viděn, považoval to tehdy patnáctiletý František Morbicer spíše za klukovské dobrodružství. K činu si přizval ještě svého spolužáka Františka Březíka a společně vyvěsili letáky

Morbicerovi s ministrem obrany M. Stropnickým při slavnostním předání ocenění v Praze dl ředitel odboru pro válečné veterány plukovník Eduard Stehlík: „Vytištění letáku a jeho přenesení několika dalším lidem je věcí, která je dnes možná až marginální. V 50. letech ale za podobnou činnost člověk mohl skončit na dlouhá léta ve vězení, mohl se dokonce ocitnout na popravišti.“ Na tomto shromáždění ministr obrany Martin Stropnický předal osvědčení účastníkům odboje a odporu proti komunismu. Ocenění v podobě pamětního dekretu ministra a odznaku získalo 38 bojovníků proti komunismu. Mezi oceněnými byl i hvozdenský rodák a náš spoluobčan pan František Morbicer. Jeho příběh začal nevinně v 1. polovině roku 1948, ale poznamenal již celý zbytek jeho života. Když jej oslovil prodavač ševcovských potřeb na Dlouhé ulici ve Zlíně s prosbou

4

ve Hvozdné a Štípě. Pro podrážděnou reakci některých občanů však od dalšího vylepování ustoupil a zbytek letáků nechal schovaný doma. A pak přišel zlý den 29. září 1948. Čtyři příslušníci STB provedli u Morbicerů domovní prohlídku, našli zbytek letáků a před zraky zděšených nic netušících rodičů odvedli jejich syna do zlínské věznice. Druhý den byl pak převezen do věznice v Uherském Hradišti, kde byl podroben několika výslechům a konfrontován s důkazy. Vyšetřovatel, soudruh Grebeníček, se pokoušel získat jména dalších osob zapojených do letákové kampaně, ale František Morbicer zmobilizoval zbytek duševních sil a byl pevně rozhodnut svého kamaráda zapřít, což se mu také podařilo. Soudní proces se zhruba 40 obžalovanými proběhl 9. listopadu 1948. I přes přímlu-

Ptáme se

zastupitelů

obec

vu prokurátora, aby byl senát k mladistvým shovívavý, byly vyneseny rozsudky odnětí svobody nepodmíněně, pro Františka Morbicera na 1 rok. Sám si tento tvrdý přístup senátu vysvětlil tím, že šlo o František Morbicer jeden z prvních pov patnácti letech, únorových politicv době svého zatčení kých monstrprocesů a na příkaz strany byli potrestáni i mladiství, aby si všichni na svobodě rozmysleli rozvracet republiku. František Morbicer si odpykal celý vyměřený trest, tehdy však zřejmě ještě netušil, že bude trestán i po propuštění. Byla zvažována možnost nedobrovolného vystěhování ze Hvozdné, aby nebyl rušivým elementem pro ostatní občany, dokončení studií mu bylo zakázáno, úřad práce ve Zlíně mu nabídl práci v ostravských dolech… Morální satisfakce se dočkal až v roce 1990, kdy byl ze zákona rehabilitován a 26. září 2014 obdržel z rukou ministra obrany ocenění pro účastníky odboje a odporu proti komunismu. Tohoto ocenění si neskutečně vážil a bylo pro něj pomyslnou tečkou za jednou z etap jeho života. Pan František Morbicer se bohužel vydání tohoto článku nedožil, jelikož nás navždy opustil 21. listopadu 2014 ve věku 81 let. Svůj osobní životopis, který sepsal v roce 2010 v lázních v Teplicích nad Bečvou, kde se zotavoval po operaci srdce, končil slovy „Krásné je žít…“ Celá redakční rada mu jako jednomu ze zakladatelů Hvozdenského magazínu vzdává hold a děkuje mu za dlouholetou a přínosnou práci. S laskavým svolením paní Anežky Morbicerové a s využitím osobních pamětí pana Morbicera článek připravil Jaromír Štach

Nové obecní zastupitelstvo ve Hvozdné Členové zastupitelstva Miroslav Válek - starosta, Ing. Jaromír Štach - místostarosta, Petr Daněk, Pavel Gabrhelík, Jan Hrazdira, Karel Chromek, Ing. Vladimír Jonášek, MUDr. Pavel Kacr, Šárka Lošťáková, Ing. Jarmila Nečasová, Ing. Josef Říha, Ing. Miroslav Sovadina, Robert Tomšů, Karla Vrlová, Ladislava Závadová Členové rady Miroslav Válek - starosta Ing. Jaromír Štach - místostarosta Radní: Jan Hrazdira, Ing. Miroslav Sovadina, Ladislava Závadová Položili jsme novým obecním zastupitelům dvě otázky. 1. Co bylo Vaší hlavní motivací ke kandidatuře do obecního zastupitelstva? 2. Je něco, co byste chtěli změnit v běhu vedení obce? Ing. Josef Říha 1. O život v naší obci se zajímám již delší dobu a mou hlavní motivací ke kandidatuře bylo stát se v mé rodné obci členem zastupitelského sboru, abych mohl spolupracovat a spolurozhodovat s ostatními zastupiteli o dění v obci a jejím spravování. 2. Nic zásadního bych ve vedení obce měnit nechtěl a chtěl bych, aby obec pokračovala v nastaveném trendu a aby se o naší obci hovořilo ve Zlínském kraji i nadále jako o jedné z nejlepších. Byl bych rád, kdyby se zlepšila a prohloubila informovanost mezi radou obce, zastupiteli a občany, především za pomoci internetu. Rád bych, aby se zvýšila transparentnost

5

obec

v řízení obce, a to především vytvářením odborných komisí, které budou složeny nejen ze zastupitelů, ale také z odborníků, aby mohli určitou problematiku dokonale zanalyzovat a dát radě a zastupitelům pořádné podklady pro jejich rozhodování. Pevně věřím, že se naše obec za pomoci nás všech během následujících 4 let posune zase o nějaký kus dopředu. Robert Tomšů 1. Hlavní motivací byl a je samotný fakt, že zde spokojeně s rodinou žijeme, v obci se nám líbí a do budoucna mi vývoj obce není lhostejný. 2. Díky svým pracovním cestám mám možnost částečně srovnávat dění v ostatních obcích v republice. Obec Hvozdná se určitě řadí mezi ty nejlepší. Nejsem si jistý, zdali si to občané plně uvědomují, ale hvozdenské zázemí, školství (MŠ + ZŠ, kroužky), kulturní a sportovní život je v naší obci na vysoké úrovni a věřte, že v porovnání s ostatními, třeba i okolními obcemi, to není nic, co by se dalo nazývat standardem. Myslím si, že nejdůležitější je udržet současný stav. Změny fungujícího nejsou za každou cenu nutné. Karla Vrlová 1. Těžce se mi odpovídá, protože nevím, jestli a nakolik jsem já osobně „nová“ členka obecního zastupitelstva. Doba mé práce i funkce v obci Hvozdná je totiž delší než 30 let. V minulých volbách jsem kvůli svým názorům k zadluženosti obce a „dobré práci“ jistých zastupitelů nebyla zvolena. Nyní mou motivací jít do voleb bylo pouze to, že chci pokračovat na obci dál v práci pro všechny věkové kategorie občanů, nabídnout své letité zkušenosti, a to hlavně v sociální oblasti a práci s lidmi.

62

2. V době, kdy jsem pracovala jako místostarostka obce, jsem měla i tu čest být u ocenění obce jako Obec roku 2010 Zlínského kraje. To samo o sobě mluví o tom, že ať bude na obci nyní a i do budoucna kdokoliv a bude navazovat na to, co se v obci vybudovalo a jaká pravidla se nastavila, bude se v obci žít

Z jednání ustavujícího zastupitelstva dobře. V nejbližší době nemůžeme očekávat žádné velké projekty a změny kvůli zadluženosti obce a bude důležité zajistit chod obce jako takové. „V běhu vedení obce“ bych ráda změnila a přispěla k upřímnému, otevřenému a férovému dialogu na všech úrovních v rozhodování jak v ZO, tak v jednání se spoluobčany. Nikdy jsem nebyla a nebudu pasivní člen ZO bez vlastního názoru. Jde jen o to, zda to někdo chce slyšet, nebo ne. Ing. Jarmila Nečasová 1. Byl to velmi prostý důvod, a to obětovat kousek svého volného času a svými zkušenostmi a nápady přispět ke zlepšení chodu obce, zejména pak v kultuře, v oblasti stavební či při přípravě různých projektů. 2. Určitě by to byla lepší komunikace obce s lidmi. Také by se měla rovnoměrněji rozdělovat finanční podpora obce různým spolkům a akcím ve Hvozdné. Děkujeme dotázaným za názory a odpovědi.

obec

Záludná

pyrotechnika Vážení spoluobčané, s blížícím se koncem roku a příchodem toho nového je již pravidlem, že součástí oslav je odpalování zábavné pyrotechniky. S ohledem na bezpečnost osob a majetku Vás žádáme, abyste nezapomněli na základní pravidla: – pyrotechniku nakupujte pouze legální, řiďte se pokyny uvedenými v návodu – doma ji neskladujte poblíž krbů, kamen, svíček apod. – s pyrotechnikou manipulujte vždy zásadně na volném prostranství, v dostatečné vzdálenosti od dalších objektů, aby nemohlo dojít např. k vniknutí výbušnin do oken či zapálení střechy; NEODPALUJTE PYROTECHNIKU V ÚZKÝCH ULIČKÁCH MEZI DOMY

Svoz odpadů 2015 Nebezpečný odpad Předběžné termíny svozu: 15. 4. a 16. 9. 2015. PLASTY Sáčkový svoz plastů probíhá 1x měsíčně, sběrový den je ÚTERÝ.

– se zábavnou pyrotechnikou nemají manipulovat děti, poučte je, aby nesbíraly použitou nebo nevybuchlou pyrotechniku – nesnažte se znovu zapálit pyrotechniku, která selhala – nenechávejte na svých balkonech, zahradách a u domů věci, které by mohla zbloudilá rachejtle snadno zapálit – pamatujte na bezpečí svých čtyřnohých miláčků, zejména psi a kočky při nadměrném hluku výrazně trpí. Věříme, že dodržením základních pravidel si oslavy příchodu nového roku všichni užijeme bez zranění a škod na majetku. Obecní úřad Domovní odpad - svoz probíhá 1 x za 14 dnů - sběrový den je ÚTERÝ 13. 1.

27. 1.

10. 2.

24. 2.

10. 3.

24. 3.

8. 4.

21. 4.

5. 5.

19. 5.

2. 6.

16. 6.

30. 6.

14. 7.

28. 7.

11. 8.

25. 8.

8. 9.

13. 1.

10. 2.

10. 3.

8. 4.

12. 5.

9. 6.

22. 9.

6. 10.

20. 10.

3. 11.

17. 11.

1. 12.

7. 7.

11. 8.

8. 9.

13. 10.

10. 11.

8. 12.

15. 12. 29. 12.

Poplatky v roce 2015 Poplatek za psa - splatnost do 13. 2. 2015 Poplatek za pronájem pozemků - splatnost do 13. 2. 2015 Poplatek za nájem hrobového místa - splatnost do 13. 2. 2015 Poplatek za vodu - splatnost do 1. 4. 2015 Poplatek za komunální odpad - splatnost do 31. 3. 2015 (při placení formou splátek - 1. splátka do 31. 3., 2. splátka do 30. 9. 2015) Poplatek za kabelovou televizi - splatnost do 15. 7. 2015

Poplatek za stočné - splatnost do 5. 10. 2015 Na počátek vybírání jednotlivých poplatků budou občané upozorněni formou informace v infokanále kabelové televize, místním rozhlasem a informací na webových stránkách www. hvozdna.cz. Poplatky budou vybírány pouze v určené úřední hodiny: tj. pondělí a středa v době od 8.00 - 11.30 a 12.30 - 17.00 hodin, dále pátek od 8.00 do 10.00 hodin. Prosíme občany, aby tuto informaci vzali na vědomí. Dále upozorňujeme na možnost platby jednotlivých poplatků bankovním převodem. Při takové platbě je nutné si telefonicky (577 901 017) nebo e-mailem ([email protected]) zjistit variabilní symbol!

73

divadlo

Host

divadla Dnes jsem o rozhovor požádala paní Milenu Marcilisovou, herečku Městského divadla ve Zlíně. Vidět jsme ji mohli na hvozdenském jevišti ve hře Motýli a nyní v novém autorském představení Kód nula. Rozhovor probíhal v Městském divadle ve Zlíně. Váhala jste přijmout roli v nové neznámé hře?

Představení Kód nula ve Hvozdné Ne, Alenka mě oslovila s tím, že mi pošle text hry, která bude uvedena k letošnímu výročí vašeho divadla, a jestli bych neměla zájem o spolupráci. Já jsem ale věděla, že nebudu váhat a kývnu. Ani v profesionálním divadle si role nevybírám, jsou mi určené. O to větší radost jsem měla, když jsem si scénář přečetla. Strašně se mi líbil a Alenku jsem vůbec nepoznávala. Téma mi bylo bytostně blízké v tom, že pozoruji, jak se nemohou narodit děti nebo se rodí s handicapem. Anebo sledujete v televizi, jak někdo porodí dítě a hodí ho do popelnice. Proto si myslím, že ta hra je nadčasová a mě Alena hrozně překvapila v tom, jak ji napsala. Ne, neváhala jsem, byla jsem nadšená. Můžete porovnat diváka, který chodí do městského divadla, a diváka, který chodí do Hvozdné? Ne, já si myslím, že divák je pouze jeden. Di-

82

V roli doktorky v představení Kód nula vák, který přijde do divadla, má rád divadlo. A věřte, že jsem poznala na Hvozdné, že ti, co chodí na ten svůj soubor, jezdí většinou i k nám do městského. V tomto bych tedy rozdíl nepociťovala. Ale v jedné věci možná ano, a tou je určitá shovívavost, kterou pociťuji více u vás. Už jen tím, že to dělají lidé, kteří mají úplně jiné zaměstnání, a divadlo mají jako koníček. Společně máme na jevišti jeden velký úkol, a sice že diváky nesmíme zklamat. Může se něco naučit profesionální herec od toho amatérského? Nadšení pro práci – myslím si, že někdy se profesionál rouhá tím, že má tu možnost hrát. Amatér tohle nepociťuje, protože je to dar a u těch lidí cítím, že to berou strašně

S Karlem Semerádem ve hře Narozeniny (1981) vážně. Zažila jsem to nadšení, sejdou se dřív na zkoušce a už se o představení baví, říkají si dojmy a každá z těch babiček a maminek něco upeče a jde o jakési naplnění pohody.

Monodrama Amália dýchá z hluboka ny jsou tam propojené, připadá mi, že všichni jsou příbuzní. Teď už se setkávám s jinou generací, také je to rodina a jsou spojení ještě víc. Zažila jsem jejich tatínky a oni teď taky hrají. A já v tom najednou začínám mít zmatek. Oni si ještě říkají strýci a teto. Ještě mě fascinovalo, že když jsme jezdili na zájezd s Motýli, jezdil s námi autobus diváků. Vozí si svoje publikum, a to ve mně evokovalo film Marečku, podejte mi pero. Jak se všichni sejdou na třídní schůzce a přijdou se zeptat na Hujera. Proto Hujerov, v nejuctivějším slova smyslu. Snad ani není možné, kolik lidí žilo ve vesnici z jedné rodiny. Myslím, že by se dalo spočítat na prstech jedné ruky, kdo není s nikým příbuzný. Od začátku se mi u vás strašně libí. Ta vesnice má zvláštní atmosféru a dějí se tu zázraky, zázračná představení. Potkávají se zde hodní a vzácní lidé, se kterými jsem měla tu čest se potkat. A navíc jsou strašně hezcí a není na nich vidět ten venkov. Mají noblesu. Je to výjimečné, voňaví hodní lidé.

Jak trávíte konec roku? Dokud byly děti malé, hodně jsme Vánoce slavili – dárky, stromeček. Teď čekám, až bude vnouče, synové jsou dospělí. Těším se, že nebudu nikomu dělat Vánoce, ale že se stanu součástí něčích Vánoc. Většinou jsem ráda sama. Tak si pro sebe teskním, za což se nestydím. Vzpomínám na ty, kteří mě opustili – rodiče, sourozenci, přátelé. Vánoce jsou chvíle, kdy se člověk může zastavit a myslet na ně. Pro mě je Štědrý den plný vnitřních emocí, ne nějaké radosti z dárků. Vánoce se staly materialistickým svátkem plným shonu, přitom by to měl být křesťanský svátek. Čas zastavení, pohody, strávit jej s dětmi, pohladit je. Společné zpívání koled, modlitba a rozjímání. Neslavím ani Silvestra. To není vůbec otázka nějaké morálky, od určité doby nepožívám alkohol, v minulosti jsem měla konec roku spojený s bujarým veselím, a pak mi bylo na Nový rok špatně. Silvestra mám o bylinkových čajích a aromatických svíčkách. Vždycky říkám, proč jsou lidé šťastní na konci roku, když nebyli šťastní celý rok. Přijde mi to neupřímné. Jestli je rok úspěšný i s radostmi a starostmi, přichází ten další zase jako něco nového. Já jsem v tomto vyzrála, ne zestárla. Rozhovor připravila Zuzana Holíková

divadlo

U nás se ztrácíme v prostoru, každý sedí ve své šatně a sejdeme se v kuřárně. U vás se žije dohromady. Jestli se mám od nich něco naučit, je to právě přístup – že to dělají srdcem. Můžete čtenářům vysvětlit, proč Hvozdné říkáte Hujerov? Tento termín jste použila poprvé, když jsem Vás žádala o rozhovor. Bylo to po premiéře již zmiňované hry. Napadlo mě to už při první spolupráci. Rodi-

Vánoční inspirace

Slavnostní tabule z Výstavy betlémů v divadle

39

farnost

Mistr

betlémář Píše se rok 1960. Čerstvý důchodce František Polách (1903–1983), právě dodělává stavbu betlému, který bude těšit hvozdenské a jiné obyvatele i po dalších mnoho desetiletí. Co tomu ale předcházelo? Především je třeba detailněji zmínit osobu pana Polácha, hvozdenského rodáka. Hluboce věřící muž, dlouholetý obětavý varhaník chrámu Všech svatých, který se naučil této své hudební nauce v Liptále u varhanního mistra. Ovšem nespokojil se pouze s interpretacemi mešních písní a doprovázením při mších. Komponoval pro místní chrámový sbor, rozepisoval hudební party pro muzikanty z tehdy populárního souboru Jindřicha Polepila, které angažoval pro hudební doprovod sboru. Také šikovný kutil a obratný zemědělec, kterého bylo nakonec třeba, tak jako mnoho jiných, v násilně vznikajícím zemědělském družstvu. Dnešním náhledem veskrze renesanční člověk. Jeho dosažení důchodového věku, a tudíž více volného času, jsou tím správným momentem, kdy vstupuje na scénu již řečená stavba betlému. Ze začátku snad jen nesmělá idea pohyblivého mechanického betlému, na konci (na místní poměry) velkolepé dílo. Základní zadání je jasné. Hlavně žádné kopírování a celková velikost právě taková, aby bylo možno betlémem manipulovat po domě. Je jasné, že ho nelze mít vystavený celoročně. A také rozmyšlení celkové skladby betlému, odhad vlastních možností, a to i finančních. Na pozvání, s pomocí, radou i samotnou stavbou přichází skorosoused, souputník a kamarád František Bednařík z čp. 24, kterého lze brát jako spolutvůrce díla. Ovšem celkové břímě zůstává na panu Poláchovi. Vzniká základní schematika nebo chcete-li, charakteristika.

10

V prvním plánu, tam, kam dosáhne pohled malých dětí, klasické betlémské atributy. Jesličky, rodiče Jezulátka, dobytek a chlév. Na krytinu střechy posloužily obyčejné šupiny z borových šišek. Celý výjev střižen, jak bývá zvykem, výjevy z moravského venkova. Pastýři, ovečky, zvířata, sedláci, řemeslníci, různé stromy. Tuto sestavu nakupuje ve zlínském Obchodním domě. Figurky do výjevu z narození Krista, na něž sám nestačí, a které logicky v té době nejdou sehnat, zadává řezbáři. Protože vše dotuje z vlastní kapsy, hledá možnosti, jak ušetřit. Skály imi-

tuje dubovou kůrou. Postavy, u kterých předpokládá pohyb, konstruuje z obyčejných panenek na hraní. Tu nahradí ruku drátem, onde nohu. Kovář v kovárně kuje železo, selka pumpuje vodu do džberu. Pes obíhá svoje ovčí stádo a na hladině rybníka rejdí kačeny. Výjevy snad trochu naivní, ale o to milejší. V druhém plánu potom buduje „současný“ svět. Moderní domy, nádraží, automobily, ale i koňský povoz. Domy jsou střihu německého a důvod je nasnadě. Jejich nákup v modelářských potřebách od východoněmeckého

nými otáčkami, je osazen podobně. A konečně zcela vzadu, statická scenérie palestinského města s charakteristickými kupolemi staveb a místní flórou. Tuto část tvůrce svěřil svému známému, bývalému baťovskému aranžérovi, amatérskému malíři – krajináři. Shodou okolností také varhaníkovi. Kromě výpomoci vlastní rodiny, především synů Francka, Josefa a Vladě, přichází na scénu další velmi důležitý člověk. Pan Antonín Krajča, původem ze Hvozdné, nyní žijící

v Kostelci. Velmi šikovný elektrikář, který se nabízí s pomocí na elektromontážních pracích. Které části betlému budou pohyblivé, jak se budou pohybovat – to je společným dílem obou pánů. Přitom je tento mechanismus na svou dobu velmi sofistikovaný, zvlášť uvědomíme-li si, že zdaleka ne vše je volně dostupné jako dnes. Kde chybí potřebný materiál a díly, tam nastupují neotřelé konstrukční nápady obou pánů. Konečně je po dvou letech hotovo a dílo je ve stavu, jak ho známe až do dnešních dnů. A co bylo dál? Další dva roky se doma těšila z betléma rodina Poláchova. Po domluvě s tehdejším duchovním správcem farnosti p. Jaroslavem Rušarem byl poté převezen na faru a každé Vánoce stavěn v kostele. A to je dobře, protože už je to bezmála 55 let, co dělá radost všem malým i velkým. Betlém se též stává chloubou mezi jinými exponáty na Výstavě betlémů, kterou velmi úspěšně již několik let v divadle pořádá Kroužek divadelních ochotníků. Na základě vzpomínek pana Vladislava Polácha sestavil Jaromír Javora PS: Vážení čtenáři, každoročně jste zváni během vánočního období k prohlídce tohoto místního technického skvostu, který je přístupný v kostele Všech svatých ve Hvozdné.

farnost

uznávaného a kvalitního výrobce. Na nekonečném obíhajícím pásu defilují papírové vyřezávané postavičky představující rozličné profese a charaktery, střídající se s motivy motorových a jiných vozidel. Pás vedlejší, uložený rovnoběžně s prvním, ovšem s opač-

Tříkrálová sbírka Charita Zlín je nestátní nezisková organizace, která se zabývá charitativní, zdravotní a humanitární činností ve zlínském regionu. Posláním Charity Zlín je praktická a konkrétní pomoc lidem v tělesné, duševní nebo sociální nouzi, bez ohledu na jejich národnostní a rasovou příslušnost, sociální postavení nebo náboženské vyznání. Ohlédnutí za Tříkrálovou sbírkou 2014 v regionu Zlínsko Pracovníci zlínské Charity spolu se zástupci více jak čtyř desítek měst a obcí rozpečetili 279 tříkrálových pokladniček, přičemž devět bylo právě z obce Hvozdná. Z vykoledované částky 1.480.768 Kč se do zlínské Charity vrátilo 876.023,08 Kč včetně výnosu DMS

a poštovních poukázek. A kde Vaše peníze pomáhaly? Částka 626.023,08 Kč šla na přímou pomoc sociálně potřebným, realizovanou ve spolupráci s obcemi a farnostmi (příspěvek na nákup chladničky a pračky, postelí a matrací, invalidního vozíku a léků atp.) Částka 150.000 Kč pokryla projekt Nejen hygienu těla, ale i terapii smyslů, který nabízí Domovinka – centrum denních služeb pro seniory (vybavení multismyslové místnosti). Částka 100.000 Kč putovala do Nemocnice Milosrdných bratří Vizovice na dorozumívací zařízení mezi personálem a pacientem. Zlínská Charita děkuje Vám všem a přeje Vám požehnaný vánoční čas. Ing. Pavla Romaňáková

11

galerie mladých

Entomologové ze Záhumení

Motto: Pro většinu lidí jsou brouci nepotřebnou a otravnou havětí, pro nás jsou to jedni z nejkrásnějších živočichů na planetě. Svět hmyzu a brouků. Kdo by se s tím páral? To je pro mě entomologie. Jediní lidé, kteří se s tím „pářou“ a které dobře znám, jsou bratři Dominikovi, David a Štěpán. Tato věda je zároveň jejich velkým koníčkem, samozřejmě vedle rybaření a fotbalu. Proto nebylo nic jednoduššího než je požádat o rozhovor.

David při náročném preparování Co je to entomologie? Je to zoologická věda zabývající se studiem hmyzu. Součástí této vědy je i sběr brouků. Brouci jsou odvětví, kterému se nejvíce věnujeme. Jakým způsobem jste se k tomu dostali? Kdysi k nám na chatu přijel jeden známý, mamčin spolupracovník Dan Čagánek. Je to vyhlášený entomolog, který pravidelně pořádá burzy ve městě Napajedla. Seznámil nás se základními druhy brouků, systémem sbírání a preparování. Ale proč to vlastně děláte? Je to naše záliba, ale nyní už se jí tolik nevěnujeme. Je to samozřejmě pěkné být v přírodě a sledovat vše kolem. Poslední dobou ovšem přicházíme na to, že není nutné brouky sbírat, stačí jen pozorovat, popřípadě fotit a jednotlivé druhy rozeznávat. Už teď máme ve sbírce mnoho druhů, některé hodně vzácné a začínáme

122

přicházet na myšlenku, že je zbytečné brouky zabíjet, když je stačí pozorovat. Zkrátka je nám malých živočichů líto. Nemohu se nezeptat, kolik máte exemplářů. Naši sbírku již nerozvíjíme, přesto je v ní přes 100 druhů brouků. Většina našich brouků je z Česka, ale máme i několik brouků ze zahraničí. Od každého druhu máme pouze jednoho jedince, popřípadě samce a samičku, čímž se lišíme od ostatních „broukařů“, kteří sbírají vše v neomezeném množství. To je podle nás zbytečné hubení a decimování druhů brouků. Vyhynulo již obrovské množství druhů, a to hlavně zásluhou člověka, protože většina hmyzu je na své životní prostředí citlivá. Kde se brouci sbírají? Brouci se mohou sbírat snad úplně všude. V lesích, na loukách, polích a třeba i v domácnostech. Někteří brouci také velice rádi navštěvují zvířecí trus. Jak probíhá sběr? Nejprve si přichystáme všechny potřebné nádobky, do kterých budeme hmyz po ulovení ukládat. Nejlepší je, když si do nádobky hned před vycházkou kápneme tzv. éter (octan etylnatý), abychom brouky co nejrychleji usmrtili. Předcházíme tak zbytečnému trápení. Usmrcení brouka proběhne téměř okamžitě. Poté vyrazíme do přírody. Sledujeme, co se dá, a všímáme si horkých míst, u kterých víme, že se zde mohou brouci vyskytovat. Jsou to například květy rostlin nebo místa pod spadenými kmeny stromů apod. Předpokládám, že to není konec – zřejmě je třeba připravit hmyz k vystavení. Jakmile máme chyceného a usmrceného brouka v nádobce, můžeme začít s preparováním. Jsou dvě varianty preparování brouků. Buď brouka propíchneme rovnou špendlíkem (používá se u větších brouků), nebo brouka nalepíme lepidlem na speciální štítek (používá se na menší druhy, které nejsme schopni propíchnout). Když brouka preparujeme prvním způsobem, brouka propíchneme do pravé krovky.

Štěpán nad částí sbírky Samozřejmě ze začátku nám hodně pomáhal Dan Čagánek. Bohužel bydlí od nás daleko, a tak jsme se museli osamostatnit. Hlavním zdrojem informací pro nás byl internet. Později se k nám přidali i někteří kamarádi, kteří si s námi taky velice rádi vyjdou do přírody. Za rozhovor děkuje Jaromír Javora

25 let

Valašsko, náš svět

Valašský názor se v příštím roce dožije 25 let činnosti. Rádi bychom vás na stránkách Hvozdenského magazínu v roce 2015 seznámili s průřezem našich aktivit, jak šly v uplynulém čtvrt století. Valašský názor a Hvozdná patří neodbytně k sobě. Když sdružení Valašský názor vznikalo, nepočítalo se s nějakou životností, byla to spíše jednorázová akce, která měla podobu recese (dnes by se řeklo performance).

valašský názor

Poté ho vysuneme zhruba jeden centimetr pod vrch špendlíku. Teď můžeme začít brouka tvarovat. Brouka propíchnutého špendlíkem strčíme do polystyrenu (malý čtvereček cca 10 x 10 cm) tak, aby se spodní část těla dotýkala polystyrenu. Přední pár nohou vytočíme dopředu ke kusadlům. Prostřední a zadní pár nohou natočíme do zadu. Tykadla upravíme buď okolo brouka, nebo podél jeho těla. Někdy můžeme i roztáhnout kusadla. Hlavně musí být všechno osově souměrné, jinak preparát není pěkný. Všechno samozřejmě zajistíme špendlíky, aby se preparát nepohnul. Po pár dnech brouk ztvrdne a nemůže se nic posunout. Konečně můžeme brouka dát do sbírky. Když brouka lepíme na štítek, postupujeme úplně stejně, jen tělo a všechny končetiny nalepíme na štítek. Jakmile máme preparát hotový, u zadečku brouka propíchneme papírek. Je dobré pod špendlík napíchnout štítek s místem nálezu, datem a jménem sběratele. Můžeme doplnit i druh exempláře. Máte kolem sebe někoho, kdo vám pomáhá třeba se sběrem brouků nebo kdo se entomologii také věnuje?

Jen něco málo na ukázku z Valašského názoru. Své členy nijak nepřijímáme, máme sice přihlášku, ale ta je také formou recese a pak už záleží na každé Valašce a Valachovi, jestli se cítí členem či ne. Oslovení „tetko“ a „strýcu“ je od vzniku tradiční. Z našich stanov je nejzajímavější ta část, že co si kdo vymyslí, to si také udělá a zorganizuje. Jsme vděční za jakoukoliv aktivitu, která podporuje náš svébytný, milovaný region Valašsko. Byli jsme u vzniku tradičních letních koncertů našeho rodáka a člena VN Jiřího Březíka. Krásná naučná stezka kolem Hvozdné nás těší a bylo nám ctí, že jsme byli přizváni k jejímu tvoření. Ještě jednu informaci si neodpustím. Valašský názor má svoje Nevadi, což je NEzávislé VAlašské DIvadlo. Je to divadlo autorské, alternativní, avantgardní, valašské, ale hlavně naše a máme za sebou už více než tucet odehraných kusů. To byla malá ochutnávka, ostatní podrobněji v magazínech v roce 2015. Děkuji jménem Valašského názoru členům redakční rady za přijetí mediálního partnerství. S pozdravem Okřívajte Váš Oldřich František Krajíček

313

cestování

Můj rok

v Emmentalu (3) JAK SE ŽILO STUDENTCE VE ŠVÝCARSKU aneb MŮJ ROK V EMMENTALU (3) Přemýšlela jsem, čím završit své psaní o Švýcarsku. Dospěla jsem k rozhodnutí, že v tomto posledním díle svého vyprávění o svém Bruselem značně podpořeném vandru do světa bych vám chtěla vylíčit – a sobě samotné taky připomenout – alespoň něco z toho, co se mi vybaví, když vzpomenu na Švýcarsko… Láska k uchrochtané „Schwizerdütch“ Co bylo německy na jeden řádek, napsal Švýcar na polovinu. Ve švýcarské němčině se všechno tak nějak zdrcne… Švýcarsko je někdy až moc pořádkumilovné. Ale psaná forma jejich mateřštiny v německy mluvících kantonech je zhmotnělá anarchie. Nemá žádná pravidla. V psané podobě oficiálně ani neexistuje, ale facebook a soukromá korespondence je jí plná. Někdy se mi po tom zpěvném, zvučném a uchrochtaném kultivaru němčiny zasteskne. V takových chvílích zabrousím na youtube a pustím si něco od švýcarské skupiny Patent Ochsner nebo Traktorkestar. Zibelemärit Jednou za rok, zpravidla čtvrté pondělí v listopadu, se v Bernu koná velký cibulový trh – Zibelemärit (spisovně Zwiebelmarkt). Jde o zážitek, na který nelze zapomenout. Bohužel už vám přesně nepovím, jaká je historie tohoto dne, nerada bych podávala nepřesné informace. Ale jisté je, že Bern se probere daleko dřív než jindy – už od čtyř hodin panuje mezi stánky na trhu čilý ruch! Člověk má dojem, že je večer, a že je na nějakém předvánočním jarmarku… Je tma a všude je veselo, beztrestně se už ráno před parlamentem popíjí kromě čaje nebo horkého moštu také svařené víno i grog, pivo nevyjímaje. A kam se podíváte, záplava cibule. Cibule a česnek i jiná zelenina, taky nějaká keramika a čaje nebo nějaké pletené čepice. Ale cibule vede! Cibule je

14

zapletená do copů, do velkých věnců, podkov anebo srdcí – stejně tak česnek. Někdy jsou tyhle okrasné tvary doplněné slaměnkami. Dále najdete spoustu z cibule vyrobených figurek zvířátek. Cibulová beruška, tučňák, šneček… Švýcarská fantazie nezná mezí! Prodává se česnekový chléb a cibulový koláč nebo cibulová polévka a také šňůra bonbónů na krk, které jsou zabalené tak, že vypadají jako malé cibulky.

Jeden ze stánků Zibelemäritu. Kdo má chuť na vylomeniny, může si koupit velký pytlík papírových konfetů a házet je po ostatních. Komu to vadí, má plastové kladívko, kterým tříská ty, co po něm ty konfety hází. A aby toho nebylo málo, kladívko má v sobě píst, či jak to nazvat, takže když s ním někoho třísknete, tak to hvízdne. Na druhém

ních textů, které nás provází „dějinami spásy“. Připomíná se Velká noc – vyvedení Izraele z Egypta – tzv. Exodus a zároveň se slaví Kristovo vzkříšení. Když jsem se v Burgdorfu blížila na Bílou sobotu ke kostelu, uviděla jsem oheň a hlouček lidí. Možná si to neumíte představit, ale srdíč-

cestování

konci kladívka je ještě klasická píšťalka. Bizardní a úžasně veselý den… Bílá sobota v Burgdorfu Na Vánoce jsme Jája i já jely domů. Ale na Velikonoce jsem si to nemohla dovolit – nevyplatilo by se to na tak krátkou dobu. (Jája byla tou dobou v Indii.) Čím víc se Velikonoce blí-

Návštěva milovaného Nizozemska a s ní spojený můj první let! žily, tím víc se mi stýskalo po našich zvycích, jakým je třeba malování kraslic. A čím víc se blížila Bílá sobota, tím víc se mi zastesklo po naší hvozdenské farnosti. Bílá sobota je ten nejkrásnější a nejtajemnější den církevního roku. Snad je to spojením s kořeny křesťanství, které nejsou nikde jinde než v židovství. Celý den je posmutnělý, je to den, kdy ukřižovaný Kristus leží v hrobě… Až večer se koná bohoslužba – pro židy po západu slunce začíná nový den. V jejím průběhu znovu zazní varhany i zvony, které od Velkého pátku – Kristovy smrti – mlčí. Začíná se před kostelem a všichni stojí kolem ohně. Nejprve probíhá tzv. svěcení ohně, od něj se pak zapálí paškál. Od paškálu, který představuje Krista – světlo světa, si pak lidé zažehnou svíčku a vchází v průvodu za knězem s paškálem do potemnělého kostela. To má znázornit, že Kristus je jediné skutečné světlo našeho života a přináší spásu všem lidem. Až do slavnostního „Gloria“ se zpívá bez varhan, čte se hned několik starozákon-

ko mi poskočilo radostí. Jak hřejivé bylo zažít něco tak podobného, jen jinde, v kruhu jiného společenství… Pár slov závěrem… V předchozích dílech jsem si ověřila, že stručnost není moje silná stránka. Ani tentokrát se to nijak nezměnilo. Popsala jsem vám opravdu jen zlomek toho krásného, co jsem ve Švýcarsku zažila nebo co jsem o Švýcarsku zjistila. Pravda je, že je toho mnohem, mnohem víc… Často se mi nějaká vzpomínka vrátí a v drtivé většině případů je to vzpomínka opravdu krásná. Chtěla bych využít toho, že je mezi vámi, čtenáři, určitě i spousta studentů, kteří mají před sebou šanci vyjet studovat do zahraničí: Neváhejte tuto šanci využít. Možností je bezpočet, jen o nich často málokdo ví – i to mě naučila cesta do Švýcarska. Ne všechno se samo nabízí na stříbrném podnose, někdy je třeba projevit zájem, něco pro to udělat – vyplnit formulář, napsat e-mail, nebo se jen zeptat. Tereza Kočí

15

historická ohlédnutí

Bude zima, bude mráz?

A máme tu zimu. Tedy alespoň tu astronomickou, která letos začíná 22. prosince pár minut po půlnoci. Jaká bude? Tak na to vám nedokážu odpovědět. Vždyť každý má v živé paměti loňskou zimu, která patřila mezi nejsušší a nejteplejší v České republice. Ale nejen v Česku, prakticky na celém území Evropy nebylo chladněji, než je z dlouhodobého hlediska obvyklé. Taková zima v roce 1929, to bylo něco úplně jiného. Dodnes o ní meteorologové hovoří jako o stoleté zimě. Všechny řeky v Česku zamrzly, Vltava do hloubky jednoho metru, zamrzaly vodovodní a plynová potrubí a zamrzlo dokonce moře u dnešního oblíbeného chorvatského letoviska Šibeniku. Zprávy o mrtvých, kteří podlehli krutým mrazům, přicházely každý den, trpěla domácí zvířata i divoká zvěř. Některé prameny uvádějí, že podle sčítání myslivců pomrzlo až 70 % veškeré zvěře. Absolutně nejnižší teplota, a tím i rekordní mráz v Česku, byla na-

měřena dne 11. února 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic, kdy amatérský meteorolog Jaroslav Maňák naměřil -42,2 °C. Ani naší obci se kruté mrazy nevyhnuly, obecní kronikář je popsal následujícími slovy. Rok 1929 byl celkem počasí příznivého a velmi úrodný na obilí, zemáky i na píci pro dobytek, jen ovoce bylo málo, neboť mnoho stromů následkem kruté zimy poschlo. Nejvíce utrpěl strom třešňový a trnkový a to tou měrou, že musely být celé sady vykáceny. Zima nebyla dle

12 16

popisu již tak velká 150 let. Mrazy dosahovaly až 38 °C. Sněhu napadlo přes 1 m a trval až přes měsíc březen.

Ale aby čtenářům tohoto článku nebyla zima, přináším ještě zápis z roku 1941, který uvádí podrobný návod, jak si připravit něco na zahřátí. Samozřejmě jej berte s rezervou a nesnažte se jej napodobovat! Nedostatek lihovin v obchodech a hostincích, hostince pro nedostatek piva, vína a lihovin byly i několik dní v týdnu zavřeny, vedlo podnikavé občany k výrobě domácích destilátů, všeobecně zvaných „lavorovice“, poněvadž k výrobě bylo potřeba umyvadlo – lavor. Kvas se připravoval ze všeho možného. Na podzim z trnek, hrušek a jablek, jindy z melasy, obilí aj. Výroba byla celkem jednoduchá. Destilačních přístrojů nebylo, tak k výrobě stačily domácí nádoby. Velký hrnec, menší hrnek a umyvadlo. Do velkého hrnce se nalil kvas, do něho na dno nějaká podložka a na ni menší hrnek, do kterého pak kapaly sražené lihové páry. Do umyvadla se nalila studená voda, aby chladnutí par bylo vydatnější. Výrobek byl často odporné chuti, podle toho z čeho se vyráběl, a přece se pil a draho prodával. Popis výroby navíc kronikář doplnil o schematický nákres celého zařízení… Jaromír Štach

na saních... Představujeme vám Zdeňka Hábla, úspěšného handicapovaného sportovce – sledgehokejistu, který od července tohoto roku žije ve Hvozdné. Co bylo příčinou, že jsi začal hrát sledge hokej? Přesně před deseti lety jsem na Štefánikově ulici vykládával zboží z auta a projíždějící nepozorný řidič mi svým autem přimáčkl obě nohy pod nárazník. Levou mi bohužel museli celou amputovat. O čtyři měsíce později jsem už zkoušel první pohyby na ledě a blíže jsem se seznamoval se sledge hokejem. Můžeš nám stručně přiblížit tento pro mnohé neznámý sport? V angličtině znamená slovo sledge sáně, takže zjednodušeně je to hokej na saních. Saně

se skládají ze sedadla a opěrky, která podepírá nataženou nohu. Pod sedákem je dvojice nožů, jejichž rozteč (šířku od sebe) si upravuje každý hráč individuálně. Hráč má hokejku v každé ruce. Jak se po ledě hráč pohybuje? Každá hokejka má na jednom konci klasickou čepel a na druhém konci hrot, kterým se

hráč odráží a během zápasu tak dle potřeby střídá konce. Má sledge hokej stejná pravidla jako hokej? V podstatě ano, na ledě je vždy 5 hráčů + brankář, hraje se také na třetiny, ale hrací doba je jen 3 x 15 min. Plus tam nejsou fauly typické pro stojící hokej, např. faul kolenem atd. Jsou sledge hokejisté vzhledem ke svému zdravotnímu postižení při zápase k sobě ohleduplnější? Faulují se také? Moc se nešetříme, do zápasu jdeme naplno. Můžeme se pobít, ponadávat si, ale jak slezeme z ledu, je vše zapomenuto a bavíme se, jako by se nic nestalo. Je to taková druhá rodina. Nejčastější fauly jsou rány loktem, nadávky… A tvůj největší trest? V jednom mezinárodním zápase mě neustále otravoval jeden Němec, neudržel jsem nervy na uzdě a dostal jsem 5 + do konce utkání a stop na jeden zápas. Jsi kapitánem zlínského týmu SHK LAPP Zlín a opora reprezentace, máš číslo 82, je to nějaké Tvoje magické číslo? V roce 1982 jsem se narodil, tak proto. Kolik klubů hraje u nás ligu? U nás je to celkem 6 klubů. Ti nejlepší hráči z ČR se pak dostanou do reprezentace, která má momentálně do 15 hráčů. To není mnoho? To není. Slušných hráčů, kteří mohou reprezentovat, máme nedostatek. Je opravdu velký zázrak, že se naše republika i s tak malou základnou umisťuje na předních místech ve světě a drží krok s velmocemi jako Kanada, USA nebo Rusko.

naše zájmy

Hokej

17 13

naše zájmy sport

Reprezentace měla v poslední době sraz ve Zlíně, nemusel jsi nikam dojíždět… Teď je sraz reprezentace v Litoměřicích, takže jedenkrát za měsíc na víkend dojíždím tam. Po Novém roce se tam bude jezdit zřejmě každý týden, to ještě zaleží na domluvě s trenérem a zbytkem hráčů. A jinak trénuješ jak často? Trénuji jedenkrát týdně 1,5 hodiny, jde o klubové tréninky. Také trénuji na reprezentačních srazech a poté může každý trénovat individuálně. Máš nějaké přání ve svém sportovním životě? Určitě je to nějaká mezinárodní medaile, třeba z MS nebo z paralympiády. A přání v osobním životě? Často přemýšlím o rodině, takže kdyby tady časem pobíhal malý ďáblík – Háblík, to bych si moc přál… Ať se Ti všechny sny splní, určitě si to zasloužíš…

Tabulky podzim 2014

Rozhovor připravila Jarmila Nečasová

Tabulka III. A – podzim – sezóna 2014/2015

Tabulka OP dorost – podzim – sezóna 2014/2015

18

Krátký výčet úspěchů a ocenění našeho opravdu sympatického souseda r. 2007 – ME – 2. místo - Itálie r. 2008 – postup z B skupiny MS do A skupiny – Boston r. 2009 – MS Ostrava – 5. místo r. 2010 – Paralympiáda Vancouver – 5. místo – Kanada r. 2011 – ME Švédsko – 2. místo r. 2012 – MS – 4. místo - Norsko r. 2013 – MS Soul – 4. místo – Jižní Korea r. 2014 – Paralympiáda Soči – 5. místo – Rusko Ocenění Nejlepší handicapovaný sportovec Zlínského kraje roku 2006 a 2010 MS Ostrava r. 2009 – all star Česká sledge hokejová liga – několikrát all star Zlatá hokejka – Čestné ocenění r. 2010

1. Louky

Z

V PK R

P Skóre Body

14

8

3

4

2

38:15

31

Z

V PK R

P Skóre Body

2. Mysločovice A 14

9

1

1

4

33:21

29

1. Spytihněv

10

9

0

1

0

64:9

28

3. Kostelec

14

8

1

2

4

36:20

27

2. Příluky

10

7

1

1

2

33:22

23

4. Halenkovice

14

8

1

2

4

38:31

27

3. Hvozdná

10 7

0

0

3 21:13

21

5. Tečovice B

14

8

1

2

4

22:15

27

4. Všemina

10

6

0

0

4

31:14

18

6. Pohořelice

14

8

0

1

5

32:19

25

5. Štípa

10

5

0

1

4

26:37

16

7. Žlutava

14

5

3

4

5

23:23

22

6. Tlumačov

10

5

0

0

5

34:20

15

8. Fryšták B

14

7

0

0

7

35:23

21

9. Kašava

14

6

0

2

6

35:25

20

7. Fryšták

10

5

0

0

5

32:21

15

10. Spytihněv

14

6

0

2

6

34:25

20

8. Kašava

10

4

0

0

6

20:30

12

11. Štípa

14

5

1

2

7

27:44

18

9. Halenkovice

10

3

1

1

6

23:28

11

12. Všemina

14

3

2

3

8

15:44

14

10. Žeranovice

10

1

0

0

9

8:42

3

13. Březová

14

3

1

2

9

17:30

12

11. Mysločovice

10

1

0

0

9

5:61

3

14. Hvozdná

14 0

0

1 13 16:60

1

Z

V PK R P Skóre Body

1. Štítná n/Vl. B

10 10 0

0

0 93:19

30

2. Slopné

10

6

0

2

2 66:39

20

3. SK Vizovice

10

5

1

3

2 50:22

19

4. Jasenná

10

6

0

0

4 39:32

18

5. Slušovice

10

4

2

2

4 44:35

16

6. Podk. Lhota

10

2

2

2

6 19:30

10

7. Lípa

10

1

0

1

8 18:17

4

8. Hvozdná

10 1

0

0 9 20:95

3

Úspěchy našich sportovců

sport

Tabulka mladší žáci B - podzim - sezóna 2014/2015

KRASOBRUSLENÍ Tereza Vykopalová (*2001) 2. místo Mezinárodní závod - Ingolstadt Německo 5. místo – Český pohár – Orlová 7. místo – Český pohár – Hradec Králové PLAVÁNÍ Andrea Frůňková (*2004) 1.místo listopad 2014 – OPZ Vyškov, štafeta 4 x 50 m polohový závod 3.místo listopad 2014 – OPZ Vyškov, 100 m prsa Lenka Gabrhelíková (*2004)

Gratulujeme Adrianě k titulu mistryně republiky AEROBIC Adriana Nečasová (*2006) Mistryně republiky září 2014 – Mistrovství ČR Ostrava, I. VT, singl 8 - 10 let 1. místo – listopad 2014 – Vánoční zvonek – soutěž základních škol v aerobiku ve Zlínském kraji Daniela Nečasová (*2002) 10. místo – září 2014 – Mistrovství ČR Ostrava, I. VT, singl 11 - 13 let

1.místo listopad 2014 – Vyškovský hrošík 2014, štafeta 4 x 50 m volný způsob 4. místo – listopad 2014 – OPZ Vyškov, 200 m volný způsob 7. místo – listopad 2014 – OPZ Vyškov, 100 m polohový závod TANEC Klára Zámečníková (*1990) 2. místo (z 23 párů) říjen 2014 – Taneční liga Mladá Boleslav 5. místo (z 38 párů) listopad 2014 – International Open – Platja dÁro, Španělsko 41. místo (z 80 párů) – listopad 2014 – World Championship, Vídeň Připravila Jarmila Nečasová

19

kultura

Vánoční skřítek

Uprostřed Afriky leží městečko „Christmas.“ To město má několik domů a žádný z jeho obyvatel nikdy neslyšel o Vánocích a ani neví, co tento pojem znamená. V tom městě žije dívka. Není jiná než ostatní dívky v městečku. Má dlouhé, kaštanové vlasy jako z bavlny, nosí bílé šaty hebké jako samet a žije v malém domečku v centru města. Jmenuje se Rossy. Jednoho dne se Rossy rozhodla, že půjde se svým pejskem Donaldem na procházku. Vždy chodí kolem lesíku, dá-li se tak říkat pěti stromům, na pole, z něhož jde zase zpět. Dneska ale měla jiné plány. Proto rychle vzala Donalda a utíkala k lesu. Kousek od lesíka s pěti stromy se tyčí hory. Největší hory široko daleko. Žijí tam kamzíci, buvoli a občas se objeví i lev nebo hyena. Na tyhle zvířecí návštěvníky hor si ale již všichni zvykli. Rossy se do hor rozběhla. Chodila vždy jen na kraj. Dnes šla ale dál. Prošla kolem hory ledovky, kterou tak pojmenovala ona sama. Poté zabočila na louku bylin, kde rostly ty nejléčivější byliny, a nakonec se rozběhla na horu „Divnohoru“, kde se dějí divné věci. Opřela se o ni a vytáhla z kapsy svůj deník. Donald zatím honil africké motýly. Rossy začala psát: „Milý deníčku, dnes jsem se vypravila do hor. Ano, dál než jsem chodila předtím, protože…“ Najednou uslyšela ránu. Rychle vstala, aby se šla podívat, co se stalo. Kousek od ní stála chatrč. Rossy se podivila. Ještě před chvíli tam neviděla nic. Jenom rozdováděného Donalda honícího motýly. Jelikož ale Rossy je, byla a bude ta nejzvědavější dívka z městečka, utíkala se podívat dovnitř. Chatrč byla zchátralá, měla kamenné dveře těžké jako balvan, malá okýnka, jaká jsou na lodi, a uvnitř se to třpytilo jako hvězdy na nebi. Rossy byla uchvácená. Sedla si na vycpanou červenou židli, která jako by byla dělaná právě pro ni a Donald skočil na tu menší, do které se sotva vlezl. Začala zase psát svůj deník: „Protože jsem měla chuť na dobrodružství a dokonce jsem ho i objevila.“ Usmála se, byla

202

šťastná, že na cestě do hor objevila tuhle chatrč. „To až řeknu mamince,“ řekla si pro sebe. V tom se ale Donald s hlasitým štěkotem rozběhl nahoru. „Počkej,“ křičela Rossy. Rychle vyšla schody. Nahoře byla ložnice a pokoj s nápisem

„Nevstupovat“. Donald se rozběhl do ložnice. Ložnice byla poměrně velká, měla červené zdi s bílými zvonečky, na levé straně byl stůl a uprostřed obrovská postel. V té obrovské posteli někdo ležel. Donald do postele skočil a odtáhl peřinu. V posteli ležel malý mužíček. Měl vousy, červenou čepičku s bílou bambulí a modré botky s rolničkami. Donaldův štěkot ho zřejmě vzbudil. „Santo, počkej ještě chvíli,“ mluvil ze spaní. „To není žadný Santa, to je Donald.“ Ten malý mužíček vyskočil z postele. Začal křičet. „Neboj se, já jsem Rossy,“ řekla, ale mužíček byl pořád vyděšený. „Santa to myslel vážně, měl jsem ho poslech-

a zabalil do balicího papíru. „Je po tobě, teď tě zabiju a přinesu do naší laboratoře. Budu profesionální přírodovědec.“ Kollins se smál, jako to bývá v hororových filmech. V tom mu začalo kručet v břiše. „Hmm, ta jeho kamarádka už asi nepřijde,“ pomyslil si. „Co si něco smlsnout.“ Utíkal dolů do kuchyňky a začal se ládovat buchtami a ovocem. V tom se otevřely dveře. Přišla Rossy. „Jsem tady, přišli jsme brzo.“ Nikdo se neozval. V tom viděla, jak se hýbe balicí papír. „Pomoz mi, zavolej lidi, jsem slabý,“ zněl jí hlásek v hlavě. Rossy se rozběhla pryč. Její rodiče byli na tržišti. Byl to jediný zdroj jejich obživy. Rossy přiběhla rovnou ke stánku rodičů. „Mami, tati.“ Rossy nevěděla, na co se má vymluvit. „Nahoře, v horách je…“ přemýšlela „…lev a ohrožuje nějaké lidi, rychle pojďte.“ Rodiče se lekli. S nimi se naštěstí vypravili i všichni obyvatelé, aby „lva“ zabili. Když přišli na místo, kde stála chatrč, Rossy pokračovala. „V té chatrči.“ Lidé utíkali dovnitř, v tom se stalo něco, co si obyvatelé města nedokáží dodnes vysvětlit. V chatrči stál strom ozdobený baňkami a nahoře se tyčila hvězda. Pod stromem byly včetně svázaného přírodovědce také dárky. Pro každého z města dva. V tom začalo z nebe sněžit. „Co to je?“ divili se všichni. Z nebe se nakonec ozvalo: „Šťastné a veselé Vánoce.“ Pro magazín napsala Tereza Řiháková Ilustrace – žáci ZUŠ Malenovice

kultura

nout, asi to nebyl dobrý nápad,“ opakoval a skákal po podlaze. „Dobře, už jsem pochopil, ty holohlavý panáčku!“ křičel k nebi. V tom mu na hlavu spadl balicí papír. Rossy se nestačila divit. Měla plno otázek. V tom ten mužíček řekl: „Kde to jsem a kdo jsi ty?“ Rossy se konečně usmála: „Jsem Rossy a jsi v Africe v městečku Christmas.“ Mužíček nasadil profesionální pohled: „Nemožné, tohle město již neexistuje.“ Rossy se podivila: „Jak vidíš, tak ano a kdo jsi ty?“ „Jsem vánoční skřítek a můj úkol je obnovit v tomto městě Vánoce…“ „Cože?“ Rossy bylo do smíchu. „Viacoce nebo co to je?“ smíchem brečela. „Ano, Vánoce, to jsou svátky lásky, zdobí se stromeček, peče se cukroví, ale jak vidím, tak ty mi s tím nepomůžeš, ty chovatelko divných zvířat.“ Obrátil se na Donalda. Tohle už Rossy pobouřilo: „Divných zvířat? Nebuď na mne hrubý, pojď se mnou a já ti ty Vánoce pomohu obnovit.“ Teď bylo do smíchu skřítkovi. „Nemohu opustit tuhle chatrč, když chceš, přiveď lidi ke mně.“ Rossy na nic nečekala. Popadla Donalda a utíkala domů. Jak ale očekávala, doma se jí vysmáli. „Vánoční skřítek, chatrč, která padá z nebe, Rossy nemáš horečku?“ Její maminka se jen smála. „Já vám ukážu, že je to pravda.“ Nikdo jí ale nevěřil. Kromě pana Kollinse. Byl to přírodovědec, který minulý rok přicestoval do Afriky na průzkum hor v městečku. Neobjevil zatím nic zvláštního a tohle mohla být jeho šance dostat se k nejlepším vědcům v Africe, možná dokonce i na světě. Rossy byla zvědavá, ale velmi neopatrná holčička. Vždy, když šla navštívit skřítka, Kollins ji sledoval. Nosila skřítkovi buchty a banány, které rostly v lesíku. Jednoho dne se Kollins odvážil i do chatrče. „Haló, haló, tady je Rossy,“ snažil se napodobit dívčí hlásek. „Jsem nahoře, Rossy, pojď, něco ti ukážu.“ Kollins byl nadšením bez sebe. Objevil bájného tvora, o kterém se mluvilo zatím jen v knížkách či povídkách. Rychle vzal kus balicího papíru, položeného na sedací soupravě a utíkal nahoru. „Očekával jsem tě Rossy, zítra již odjíždím a asi jsem…“ Nestihl to doříct. Kollins ho popadl

70. číslo magazínu Vážení čtenáři, možná jste zaznamenali na titulní straně číslo 70. Ano, právě čtete již sedmdesáté číslo periodika, které Vás pravidelně čtyřikrát do roka informuje, vzdělává, upozorňuje a snad i baví. Magazín přešel z černobílé verze přes dvoubarevnou obálku až k obálce barevné. Děkujeme všem autorům článků a fotografií za jejich díla a ochotu podělit se. Děkujeme všem bývalým, současným i budoucím členům redakční rady za čas, námahu a přejeme neutuchající inspiraci pro čísla následující. Redakční rada

3 21

z naší matriky pozvánky 222

Společenská kronika Významná životní jubilea V měsíci říjnu Ludmila Záhořáková , 90 let Františka Krejčí, 85 let Vlasta Langrová, 85 let V měsíci listopadu Františka Mrvová, 80 let Marie Macharáčková, 80 let František Voráč, 80 let Marie Juříková, 75 let

V měsíci prosinci Eva Hejmalová, 70 let Narodili se V měsíci říjnu Jonáš Hubáček Vzpomínáme Miroslav Holeňák, 66 let František Morbicer, 81 let

Prosinec 2014

Leden 2015

20. 12. ŽIVÝ BETLÉM – zpívání u stromečku, zvon přání, Ježíškova pošta a vše, co k setkání tradičně patří – 16 hod. – před sálem KDO Hvozdná 23. 12. Betlémské světlo A ZPÍVÁNÍ u vánočního stromečku na Osmeku – Hvozdná Osmek – 16 hod. – zve kulturní komise 24. 12. Půlnoční mše svatá – se sborovým zpěvem – Hvozdná – kostel Všech svatých, 21 hod. 25. 12. Boží hod vánoční – mše svatá se sborovým zpěvem – Hvozdná – kostel Všech svatých, 8 hod. 26. 12. SVÁTEK SV. ŠTĚPÁNA– mše svatá – Hvozdná – kostel Všech svatých, 8 hod. 27. 12. – THE BEST OF… – muzikálové melodie –19 hod. – sál KDO Hvozdná 28. 12. – ŠMOULOVÉ – derniéra – sál KDO Hvozdná, – 15.30 hod. 31. 12. Děkovná bohoslužba – Hvozdná – kostel Všech svatých, 15 hod. 31. 12. Zpívání koled před kostelem – na čaj a koledy zve MO KDU – ČSL – Hvozdná – kostel Všech svatých, 16 hod. 31. 12. Ohňostroj na osmeku – zve OÚ Hvozdná – areál hřiště na Osmeku, 18 hod. – svařené víno, čaj

1. 1. Nový rok 2015 – mše svatá – Hvozdná – kostel Všech svatých, 16 hod. 10. 1. Tříkrálová sbírka ve Hvozdné – zveme děti i dospělé – sraz všech koledníků před kostelem ve Hvozdné ve13 hod. 10. 1. Ples MO KDU-ČSL Hvozdná – Hvozdná – budova divadla, 20 hod. 17. 1. MYSLIVECKÝ PLES – Hvozdná – budova divadla, 20 hod. 23. 1. Ples školy – hraje Focus, zve Sdružení rodičů při ZŠ a MŠ Hvozdná – sál KDO Hvozdná, 20 hod. 31. 1. Divadelní ples – historicky druhý – večerem provází Adéla Závadová, Lukáš Juřík a kapela Marathon Band – sál KDO Hvozdná, 19 hod. Únor 2015 7. 2. VÝSTAVA OBRAZŮ O. F. KRAJÍČKA – Městské divadlo Zlín – vernisáž, 16 hod. 7. 2. Ples hasičů (OKRSKOVÝ) – Hvozdná – budova divadla, 20 hod. 14. 2. Večírek SRPŠ při ZŠ Štípa – sál KDO Hvozdná, 19.30 hod. BRUSLENÍ na rybníku – dle počasí – bude upřesněno – zve Sdružení rodičů při ZŠ a MŠ Hvozdná

fotosoutěže

SOUTĚŽ PRO FOTOAMATÉRY Téma – Místo, kde žiji Můj region, moje oblíbená lokalita, místa, která mám rád. Zaměřeno na faunu a flóru. Výherci soutěže 1. místo Petr Kovář, Slušovice 2. místo Mgr. Alena Hozíková, Hvozdná 3. místo Mgr. Jana Tomšů, Všemina Ing. Miloš Drašar, Hvozdná Oceněným přejeme dobré světlo. U rybníka – Mgr. Alena Hozíková

Panorama – Pulčín – Ing. Miloš Drašar

V záři reflektoru – Petr Kovář (foceno 11. 1. 2014)

Mikro – Mgr. Alena Hozíková

MAGAZÍN

4/2014, prosinec 2014, č. 70, ročník XVIII.

HVOZDNÁ

HVOZDNÁ - magazín ze života obce. Vydavatel: Obecní úřad Hvozdná, 210, 763 11 Želechovice nad Dřevnicí, IČ: 00283991, www.hvozdna.cz, tel. 577 901 017. Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 20972. Redakční rada: Miroslav Válek, Oldřich F. Krajíček, Mgr. Eva Pekařová, Stanislava Bergerová, Zuzana Holíková, Jaromír Javora, Jaromír Štach. Výroba: Trinitas, náklad 460 výtisků. Neprošlo jazykovou úpravou. Příjem placené inzerce a příspěvků do 9. 3. 2015 na [email protected]

mikroregion

Výherci

Měnící se Hvozdná

S Z

V J

Kovář a podkovář… Dům č. p. 63 – v 80. letech 20. stol. zbourán. Objekt po mnoho generací sloužil jako obytný dům a kovárna, jak hrdě hlásil vývěsní štít. Jeden z posledních majitelů, pan Jan Červenka, jej zdědil po svém otci, taktéž kováři. Koncem 50. let minulého století prošel dům větší rekonstrukcí zásluhou jeho dcery Vlasty a jejího manžela Vojtěcha Juráška, když si z přilehlých hospodářských stavení vybudovali bydlení. S rozrůstající se rodinou se dali do stavby nového rodinného domu, do kterého se v roce 1972 také nastěhovali. Kovárnu zdědila jejich dcera Marta. Koncem 80. let byla kovárna vykoupena a zbourána z důvodu rozšíření vozovky a budování kanalizace. Vybavení kovárny bylo přestěhováno do objektu JZD Družba na farmě ve Hvozdné. Pan Jan Červenka – kovář a podkovář

Současný pohled již bez stavení

2