2014 ADVENT SE PTÁ, KOMU SLOUŽÍME

SILOE

5/2014

List želivských farníků, terciářů a přátel kláštera.

ADVENT SE PTÁ, KOMU SLOUŽÍME... Martin Buber uvádí ve svých Chasidských vyprávěních celou řadu příběhů, které přímo vybízejí k zamyšlení zvláště teď, v období adventu. Připomeňme si aspoň jeden z nich. Ve městě Ropšice si bohatí lidé, jejichž domy ležely mimo hlavní ulice nebo dokonce někde na samotě, najímali noční hlídače, aby se jim z jejich majetku nic neztratilo. Když se místní rabín jednou v noci vracel domů, potkal jednoho z těchto hlídačů a zeptal se ho, komu patří dům a zahrada, které hlídá. Muž mu jmenoval majitele pozemku, ale vzápětí ho překvapil protiotázkou: „A kdo si najal vás, rabíne, abyste mu sloužil a dával pozor na to, co mu patří?“ Otázka rabína přímo zaskočila, takže tiše a s námahou řekl: „Vidíš, teď právě nesloužím vůbec nikomu.“ Odmlčel se a po chvíli se onoho muže zeptal, zda nechce přejít do služby k němu. „Ale to půjdu rád,“ odpověděl muž, „ale co budu u vás dělat?“ Rabín mu odpověděl: „Celkem nic, jenom se mě občas zeptáš, komu nebo čemu já právě sloužím.“ Jednotlivá období církevního roku kladou důraz na různé oblasti našeho života z víry, ale je to především advent, který se na nás obrací s neodbytnými otázkami: „Komu vlastně sloužíš? Kam směřuješ? Co je hlavní starostí tvého života? Sloužíš jen sobě, jen svým zájmům a plánům, nebo máš na zřeteli také něco jiného, například dobro těch druhých?“ Pro nás křesťany se všechno soustřeďuje do jediné otázky: „Následuješ opravdově Ježíše Krista? Je právě on tvým průvodcem a tvým příkladem? Zamyslel ses nad tím, do jaké hloubky víry, naděje a lásky tě vedou evangelia a Písmo svaté vůbec?“ Takže si zopakujme zásadní otázku: „Komu vlastně sloužíš?“

Pravděpodobně žádný člověk nedokáže zodpovědět tyto otázky tak přesvědčivě, jako velká adventní postava, kterou je Jan Křtitel. Když ho Izraelité viděli na jižním toku Jordánu v oděvu z velbloudí srsti a s koženým pásem kolem boků a pozorovali jeho asketický život, připomínal jim jednoho z největších starozákonních proroků Eliáše, který má přijít před koncem světa, aby připravil věřící lid Izraele na příchod Mesiáše. Jan volal s velkou rozhodností: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Čím víc lidí mu naslouchalo, tím se jakoby stupňovala jeho horlivost a nebojácnost, když varoval, že každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Neboť ten, který má brzy přijít, je natolik mocný, že bude každého křtít nikoli pouze vodou, ale Duchem svatým a ohněm. „V ruce má lopatu a pročistí obilí na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Nesporně jsou to odvážná slova, řečená tváří v tvář mnoha farizeům a saduceům, kteří si ho přišli poslechnout. Právě oni měli nesporný vliv na vytváření veřejného mínění. Janova opravdovost tehdejším lidem imponovala natolik, že evangelista Matouš uvádí, že se na břehu Jordánu, kde působil, shromažďovali posluchači nejen z blízkého Jeruzaléma, ale i z Judska a z celého kraje kolem řeky. Dávali se od něho pokřtít a přitom vyznávali své hříchy, což bylo opravdu něco zvláštního a v dané době neobvyklého. Je nesporné, že Jan Křtitel připravoval cestu Ježíši a vyzýval k mravní obrodě, protože Vykupitel tu bude co nevidět. A Ježíš se s Janem Křtitelem do značné míry ztotožnil jak pokud jde o odmítání radostné zvěsti ze strany mocných, tak i co se týče způsobu života. To už byl Jan ve vězení, když Ježíš prohlásil: „Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: ´Je blázen´. Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: ´Je to žrout a pijan, přítel celníků a hříšníků.´ Je ovšem jasné, že Jan se opíral o starozákonní proroctví a nevěděl, že přicházející Mesiáš nepřijme roli nelítostného soudce, ale že se projeví jako Spasitel plný milosrdenství a pochopení pro slabosti každého člověka. Nikoho nepřehlédne, bude mít krajní ohled zvláště na slabé, nemocné a veřejné hříšníky. Bude uzdravovat slepé a hluché, ochrnuté i malomocné. V něm se člověk setká nikoli s Boží neúprosnou přísností, ale naopak s dobrotou a láskou. A teď si každý z nás položme otázku, komu, jakým hodnotám 2

a jakým pánům sloužíme my. Kdybychom mysleli jen sami na sebe bez ohledu na druhé, pohybovali bychom se v uzavřeném kruhu svého ´já´ a nepokračovali bychom vpřed. Náš život by pak neměl budoucnost. Když se naopak snažíme žít také pro druhé, opouštíme onen bludný kruh a nacházíme se na dobré cestě za dosažením pravé vnitřní svobody. Víme ovšem dobře, že obrácení a pokání patří mezi nepříjemná slova, která jsou zvláště v dnešní době krajně nepopulární. Ale stačí si připomenout podobenství o milosrdném otci. Když se k němu jeho ztracený syn pokorně vrací, prožívá přijetí, které si ani ve snu nedovedl představit: „Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil.“ A právě to nám s velkou naléhavostí chce připomenout sám náš Pán, když nám touží říci: „Bůh chce přijít i k tobě. Když se obrátíš, zcela jistě se s ním setkáš.“ P. Michael Miloslav Fiala, O. Praem.

FARNÍ VÁNOČNÍ SOUTĚŽ

(Výherci budou vylosováni na BOŽÍ HOD VÁNOČNÍ při mši svaté)

Odpovězte na následující otázky. Odpovědi napište na lísteček s Vaším jménem, poštovní adresou a telefonním číslem a lísteček vhoďte do krabice v zadní části kostela. Tři z vás získají kvalitní knihu a malý dárek k tomu. 1. Které evangelium uvádí příběh radostného setkání Panny Marie s matkou sv. Jana Křtitele svatou Alžbětou? 2. Které evangelium popisuje příběh o učednících vracejících se po Ježíšově ukřižování z Jeruzaléma do Emauz? 3. Které evangelium uvádí příběh o marnotratném synovi? Vaše jméno: Poštovní adresa: Telefonní číslo: 3

CO JE DOBRÉ VĚDĚT O SVÁTOSTI KŘTU? Milí přátelé, na následujících řádcích bychom vám chtěli nabídnout několik zásadních informací týkajících se svátostí. V letošním roce máme za sebou téměř 70 křtů. Na poměry ve farnostech našeho kraje je to číslo opravdu nevídané. Jsme vděčni, že si mnozí vybrali právě naše společenství, aby se zde nechali pokřtít, nebo nechali pokřtít své ratolesti. Život dnešní hektické doby nás však někdy dokáže tak zahltit nejrůznějšími problémy, že se pro nás obzvlášť krásné a oživující skutečnosti stávají něčím naprosto všedním. Rádi bychom vás z jakékoliv všednosti ohledně svátosti křtu vytrhli a nabídli vám několik zásadních informací, které umožňují poznat nádheru a význam křestního obřadu. Proč křesťané křtí? Křtí, protože je to nařízení samotného Ježíše Krista: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,19-20) Ten, kdo uvěří v Ježíše Krista a v evangelium, právě křtem vstupuje mezi křesťany. Na tuto tradici odkazují četné zmínky v Novém Zákoně, obzvlášť ve Skutcích apoštolů, nehledě na to, že sám Ježíš Kristus se nechává pokřtít v řece Jordán a ti, kdo v jeho poselství uvěří, se stávají jeho učedníky, kteří kráčejí v jeho šlépějích počínaje křtem. Co slovo „křest“ znamená? „Křest“ doslova z řečtiny znamená „ponoření.“ V našich zeměpisných šířkách není něco obvyklého křtít člověka úplným ponořením do vody. Důvodem je počasí. Avšak je to adekvátní možnost vedle křtu politím, který se u nás běžně vysluhuje. Některé menší protestantské církve trvají na tom, že platný je jenom křest celého člověka do vody, a proto jsou schopni křesťany pokřtěné politím překřtít. Katolická, pravoslavná a mnohé velké protestantské denominace (luteráni, kalvíni atd.) se však shodují v tom, že u křtu nehraje roli množství vody. Liturgická tradice zná i křtění politím. 4

Proč je platný křest jenom vodou? Jsme zvyklí vidět v televizi křtění hudebního nosiče šampaňským, sledujeme křtění zvířat v ZOO atd. Avšak platný je pouze křest čistou vodou a týká se jenom člověka. Voda je symbolem života (kdo jí má, žije) a voda slouží k očišťování. A právě tyto dvě funkce hrají u křtu roli. Kdo je pokřtěn, získává nový život – rodí se pro život věčný díky Duchu Svatému. Kdo je pokřtěn, je očišťován od všech svých hříchů.

Na rozdíl od všech potomků Adama a Evy Ježíš Boha poslouchá a žije podle něho. Nad Ježíšem se objevuje Duch Svatý v podobě holubice, u Ježíšova křtu se tak zjevuje Trojjediný Bůh. Zjevuje svou velkou lásku k hříšnému člověku. Když je křtěný kterýkoliv člověk, odehrává se něco podobného. Ve vodě hříchu zanecháváme svůj starý způsob života, život bez Boha (kdy jsme se hráli na bohy). Voda, jak říkají někteří svatí, se stává vodním hrobem. Pohřbili jsme starý život. Po vynoření začínáme žít nový život, život s Bohem. Apoštol Pavel proto napsal: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Gal 2,20) Je to věčný život – nejde o délku, ale o kvalitu, která plyne ze vztahu s Bohem. Kdo má Boha, má plnost života. V okamžiku křtu nad námi Bůh provolává: To je můj milovaný syn, to je má milovaná dcera. Přijímá nás za své milované děti, přestože jsme byli hříšníci. Potvrzuje, že nás miluje stejnou láskou, jako nevinného Ježíše. Je to velký dar lásky a záchrany, kterou Bůh dělá absolutně nezištně za nás.

Co se u křtu odehrává? Abychom to pochopili, musíme se podívat do evangelií, kde se odehrává příběh pokřtění samotného Krista Janem Křtitelem. Za Janem k řece Jordán přicházely zástupy lidí, aby se nechaly pokřtít. Každý člověk před křtem vyznával své hříchy a pak byl Janem ponořen do vody Jordánu. Tak ve vodě zanechal své hříchy. Jednoho dne se tam objevil Ježíš Kristus a chtěl být také pokřtěn – ponořen do vody. Jan Křtitel, jeho příbuzný, s tím měl velký problém: „Já bych měl být pokřtěn Tebou, a Ty jdeš ke mně?“ (Matouš, 3. kapitola) Ale Ježíš trval na svém. Proč? Když se v řece Jordán nechávaly zástupy lidí ponořit do vody, v podstatě tu vodu ušpinili svými hříchy. Ježíš byl Nebeským Otcem na svět poslán proto, aby člověka osvobodil od hříchů, aby odstranil tu překážku, která člověku brání dostat se k Bohu a poznat Ho, proto trval na ponoření do špinavé vody. A co se stane, když do špinavé vody, do bahna hříchu, vstoupí čistý neposkvrněný člověk (čistý jako beránek)? Ušpiní se. Ježíš vstoupil do vody Jordánu, aby nás očistil. Vzal na sebe naše nepravosti. Rozhodl se za nás zaplatit pokutu, daň za naše hříchy, kterou je podle Bible smrt. Když se Ježíš ponořil do vody, vzal na sebe náš úděl, naše viny a naše břemeno. Toto jeho velké gesto ukazuje, že Bůh je ochoten přijít mezi hříšníky a nechat se ušpinit z lásky k nám: „...tak miloval svět, že dal svého jediného Syna.“ (Jan 3,16). Věříme v Boha, který hledá své ztracené ovečky, který neodmítne žádného hříšníka a hledá ho všude, i v bahně hříchů. Když se Ježíš z vody vynořil, z nebe zazněl hlas Nebeského Otce: „To je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil“ (Matouš 3,17) Bůh Otec se těšil z toho, že ho konečně někdo bere vážně, že ho poslouchá. Poslal Ježíše na svět, aby člověka vykoupil, a On to dělá!

Kde by měl křest proběhnout? V současné době se rozmáhá trend křtu mimo mši svatou v kruhu nejbližší rodiny. Ideální je však křtít ve mši svaté při shromáždění

5

6

Přináší křest nějakou zásadní změnu do života člověka? Ano, nepochybně. Pokřtěný zanechal starý život. Začal žít nově, tentokrát s Bohem. Nežije už svůj život, ale Boží život, který mu byl dán. To znamená, že by od okamžiku křtu měl hledat Boží vůli, ne svou. Tuto vůli poznáváme ze života Ježíše Krista. Zároveň se pro něj v okamžiku křtu stává Bůh Otcem. Jenže Bůh je Otcem všech pokřtěných, to znamená, že křesťan je začleněn do duchovní rodiny a musí si všímat i dalších pokřtěných bratrů a sester, kteří se pro něho na rovině duchovní stávají sourozenci. Křesťanská víra je vztahová záležitost. Nejde jenom o to, aby člověk řekl, že věří v Boha. Jde o to, aby svou víru budoval ve vztazích. Každý pokřtěný získává privilegium, právo zúčastňovat se na slavení eucharistie a přijímat svátosti (způsoby setkávání s Hospodinem). Dostává Ducha Svatého, který ho vybízí k tomu, aby volal k Bohu jako k Otci a měl touhu se setkávat s bratřími a sestrami. Je proto zván na společné bohoslužby, kterých by se měl pravidelně účastnit.

podobně jako na rovině pokrevního příbuzenství se sourozenci setkávají s rodiči, tak se setkávají i křesťané jako jedna rodina. Kdo nemá tuto touhu, nepochopil základní pravdu křesťanské víry – že Bůh je Otec a my jsme rodina. Sice je to rodina hříšníků, ale ti jsou přece i v pokrevním příbuzenství. Křest by měl správně proběhnout v té farnosti, ve které křtěnec žije. V mimořádných situacích, například v nebezpečí smrti, může křtít každý člověk, ne jenom kněz, a může křtít kdekoliv. Proč? Protože křest je ten největší poklad, a každý, kdo po něm touží, má právo ho dostat. Kdo může být pokřtěn? Asi vás překvapí, že standardní je křtít dospělého člověka. Křest je totiž odpovědí na víru v Boha, kterého zjevuje Ježíš. Nejdřív musí člověk uvěřit v evangelium Ježíše Krista a v existenci Trojjediného Boha, a následně může být pokřtěn. Křest znamená říct Bohu „ano.“ Malé dítě to nedokáže a o Bohu ještě nic neví. Děti můžeme křtít, protože v Bibli se píše, že apoštolové pokřtili i celé domy (určitě také s dětmi) a zároveň, protože rodiče mají právo dětem dát to nejlepší i po duchovní stránce, ne jen po materiální. Když jsou přesvědčeni, že křest je poklad, mají právo nechat dítě pokřtít stejně tak, jako je přihlásí do mateřské školky. Jedinou podmínkou je, aby rodiče měli víru. U obřadu se zavazují (před Bohem), že budou dítě vychovávat ve víře, a to je jejich povinnost. Mají dítěti říci o Bohu. Je to možná na první pohled těžký úkol, ale Ježíš říká: „Kdo vidí mne, vidí Boha.“ Rodiče mají dítěti povídat o Kristu, a tak mu zjevují tvář Boha.

Kdo může být kmotr a co je jeho úkolem? Kmotr má být křesťanem, který zná svou víru a žije podle ní. Buduje s Bohem takový vztah jako se svými bližními. Přistupuje ke svátostem, chápe víru jako komunitní záležitost a mluví s Bohem v modlitbě. Ideální kmotr má mít kromě křtu také biřmování a měl by pravidelně přijímat eucharistii. Bůh by pro něho neměl být někým, o kom jen řekne, že existuje. Jeho úkolem je pomáhat rodičům dítě vychovávat ve víře. Žádný jiný úkol není důležitější. Pokud kmotr nemá biřmování, nebo nepřistupuje k eucharistii, měl by o udělení těchto svátostí požádat. Důležitá věc, na kterou se dnes nepamatuje: pokud kmotr žije v manželství, mělo by být uzavřeno před oltářem. Pokud tomu tak není, i to se dá po domluvě s knězem vyřešit. Týká se to i rodičů dítěte. Měli by žít v manželství uzavřeném v kostele. Důvod si vysvětlíme, až budeme psát o svátosti manželství. V každém případě mají být rodiče i kmotři dítěti vzorem také svým křesťanským životem. Církevní sňatek je pozvánkou Boha do společného života. O tom příště... Jak probíhá křestní obřad? Rádi bychom zde uvedli význam některých doplňujících obřadů týkajících se vysluhování svátosti křtu:

Duchovní doprovod: P. Jáchym Jaroslav Šimek, O.Praem., opat P. ThLic. Tadeáš Róbert Spišák, O.Praem. Termín: 1.2. – 9.2. 2015 Cena: 15.900,- Kč + 85 USD Podrobnější program na www.zeliv.eu Přihlášení: [email protected], +420 604 893 831

křestní svíce – Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8,12) Světlo svíce se zapaluje od paškálu (dlouhá svíce představující zmrtvýchvstalého Krista). Připomíná světlo Kristovo. Kdo má světlo, vidí co je dobré a co je zlé. Ví, co má v životě dělat. Světlo Kristovo svítí v srdci každého pokřtěného. Jak je těžké udržet plamínek, aby nezhasnul! Křesťan se musí snažit žít tak, aby světlo Kristovo v jeho životě nezhaslo. Nesmí na Krista zapomínat. Musí vztah s Hospodinem udržovat modlitbou a svátostmi. křestní rouška/košilka – je bílá a připomíná, že ve křtu jsme si oblékli Krista. Nežijeme už svůj život, ale život Kristův. Máme se ptát: Jak máme žít, abychom se chovali jako Boží děti? Bílá barva připomíná nevinnost, kterou získáváme spoluprací s Boží milostí. Podle některých teologů by oděvem věřících na liturgii mělo být bílé roucho, které připomíná, že mají žít život Kristův.

7

8

POUTNÍ ZÁJEZD DO IZRAELE

olej katechumenů / křtěnců – kdysi nebylo tolik lékáren, kolik je dneska. Když byl někdo nemocný, na ránu mu byl nalit olej, který utišil bolest a uzdravoval. Všichni se rodíme se zraněním po dědičné vině. Olej křtěnců symbolizuje Boží péči, kterou nás chce uzdravit z důsledků hříchů. olej KŘIŽMA – je posvěcen biskupem na Zelený Čtvrtek v katedrále. Kdysi byli kněží, proroci a králové do svého úřadu uvádění tak, že byli pomazáni na čele. Křtem nás Bůh přijímá (adoptuje) za své děti. Jsme dětmi Božími, které miluje stejnou láskou jako Ježíše Krista. Ježíš je pravým a dokonalým knězem, prorokem a králem. Všichni pokřtěni mají podíl na tomto trojím poslání Krista. Stávají se také kněžími, proroky a králi. Co to znamená? Být králem u Ježíše znamená sloužit. Křesťan slouží lidem kolem sebe. Být prorokem znamená vést druhé k Bohu, protože toto Ježíš dělá. Být knězem znamená dávat svůj život za druhé, a to i za hříšníky. To samé totiž dělal Ježíš – přinášel sám sebe jako oběť.

Závěr: Představili jsme vám zde velmi stručně základy křesťanského křtu. V praxi se někdy smysl křtu vytrácí. V pastoraci se setkáváme s otázkou, jestli kmotr musí být pokřtěn. Mnozí považují křest jen za záležitost oslavy narození dítěte atd. Křest je však mnohem bohatší skutečnost. Bůh se nás zvláštním způsobem dotýká. Je to záležitost víry a vztahů s Bohem a s lidmi. Jde o přijetí nezaslouženého daru, který nám Bůh dává – naši záchranu zcela zdarma. Často rodičům připomínám, že jejich dítě ještě neudělalo vědomě žádný hřích (i když se narodilo s dědičnou vinou). Neudělalo ani nic dobrého, protože to ještě neumí. A už pro něho Bůh připravil příbytek v nebi, už bylo dítě obdarováno. A to zcela nezaslouženě a zdarma. Kdo z nás by zůstal lhostejný vůči zaměstnavateli, když nám v první den nástupu do zaměstnání dá výplatu? Takového zaměstnavatele tady na zemi nenajdeme. Bůh nám dává dřív, než pro něho něco uděláme. Protože je dobrý. Křest znamená říct Bohu, že jsme si všimli, jak velký dar nám ve svém Synu dal. Zůstaneme lhostejní? Autor katecheze: P. Tadeáš Róbert Spišák, OPraem. [email protected], +604 893 831 9

Svědectví: PROČ JSEM SE NECHALA POKŘTÍT JAKO DOSPĚLÁ? Asi ve svých 16 letech, jsem se přes svoji nejlepší kamarádku dostala k víře. Znaly jsme se od malička skrze karate. Jednoho dne po jednom karate semináři kamarádka strašně pospíchala. Tak jsem se jí zeptala, co tak plašíš? Ona, že pospíchá na nácvik kytarové mše na zítřek do kostela. Koukala jsem na ni s otevřenou pusou, protože jsem vůbec nevěděla, že je věřící. Pozvala mě, že můžu jít s ní a třeba pomoct zpívat, jestli mě to zajímá...nevím přesně proč, ale šla jsem :) Dříve jsem měla úplně jiný náhled na věřící, že jsou „jiní/zvláštní“, pořád se modlí, klečí, nemají vlastní názor, jsou to ovce z davu a nosí dlouhé a černé roláky :D dneska se tomu směji, ale dříve jsem nad tím nikdy pořádně nepřemýšlela, co to znamená být věřící. Neměla jsem možnost se s vírou a věřícími osobně setkat. Díky kamarádce jsem byla poprvé na své kytarové mši, kde jsem pomáhala zpívat a byla to má první mše v životě. Bylo to pro mě něco silného, nového a taky vím, že jsem vůbec nevěděla, co mám dělat Moje cesta za poznání víry začala ta, že jsem jednou za měsíc pomáhala zpívat na kytarových mších a pomalu jsem cítila, jak mě něco víc a víc přitahuje. Kamarádka mě následně pozvala do společenství ERA, kde jsem poznala spoustu dobrých a úžasných lidí, s kterými mám velmi pevné přátelství do teď. Že je kamarádka věřící, byl pro mě velký šok. Byla stejně „prdlá“ jako já, dělala stejné věci jako já, jen chodila do kostela. Začala jsem se jí ptát na více a více věcí ohledně víry. Začala jsem jezdit na ERA akce, které pořádá tato křesťanská organizace a velmi rychle jsem se mi zalíbil nápad, dělat něco pro druhé a postupem času jsem i já začala pomáhat s akcemi pro ostatní. Velice mě to naplňovalo a naplňuje do teď. Společenství spojuje a člověk se zde může sdílet s ostatními a hlavním pojítkem je tu víra. Ve společenství můžeme dělat efektivněji a ve větší míře věci pro druhé. To mě na tom strašně baví. 10

Pomalu jsem začala hledat Boha. Věřila jsem, že je něco vyššího nad námi. Ale jelikož pocházím z nevěřící rodiny, tak jsem si svou víru musela najít sama. Měla jsem výhodu v tom, že mě rodiče podporovali, abych jezdila na různé křesťanské víkendy, ale na druhou stranu, jsem si musela obhájit svůj názor a pokaždé to nebylo lehké. Když jsem našla víru, stejně mi dlouho trvalo vyřešení otázky, proč se nechat pokřtít. Vždyť přece věřím... tak proč to stvrzovat „nějakým“ křtem, říkala jsme si. Ale postupně jsem cítila, že má víra je neúplná - neuzavřená. Prožila jsem si pár osobních věcí s Bohem, které nevím úplně jak slovy popsat, ale došlo mi „Tyjo, jak vlastně víc mi má ten Bůh ukázat, že ten křest má cenu“, víra není jen tak! Měla jsem úžasnou podporu kamarádu z ERA společenství. Cítila jsem, že mám udělat krok kupředu a začala chodit na přípravu na křest do Prahy k sv. Ignáci na Karlovo náměstí. Kostel sv. Ignáce je úžasný. Pokaždé mě ohromí, když vejdu dovnitř, jaký je v něm klid. Najednou se za vámi zaklapnou dveře, a vy si užíváte to ticho. Do teď si jen tam chodím do kostela sednout, zklidnit se, zamyslet se, pomodlit se.... Kostely mají neuvěřitelnou sílu. Začala jsem chodit na přípravy na křest k otci Čunkovi. Tato příprava trvala necelé dva roky. Je to poměrně dlouho. Scházeli jsme se každou středu a chodilo nás kolem 12cti.Někdo odešel a někdo přišel. Tyto dlouhé přípravy mě naučily spoustě věcí. Ale vyzvedla bych jednu  z nich a to je „BÝT TRPĚLIVÝ“. Člověk se musí držet toho, co chce, za tím si jít, ale hlavně vytrvat, i když všechno nejde tak rychle  a tak jak sám očekává. Každopádně jsem byla křtěná minulé Velikonoce 19.4.2014 u sv. Ignáce ve svých 22 letech. Kmotrou mi byla moje kamarádka, která mě k víře přivedla! Křest byl něco úžasného. Cítila jsem se strašně důležitě, ale na druhou stranu pokorně a odevzdaně a hlavně naplněně a šťastně. Pamatuji si, že jsem se po křtu nemohla přestat usmívat. Prostě mi to nešlo :) Velkou oporou mi byli lidé, kteří mě podporovali během mé cesty vírou, na které jsem se mohla obrátit. O to větším potěšením pro mě bylo, když mě přišli podpořit na můj velký den osobně. Bylo to pro mě něco nepopsatelného! Pokračování na str. 14... 11

ADVENTNÍ PROGRAM KLÁŠTERA 2014 30.11. 2014 10:30 hod.

1. NEDĚLE ADVENTNÍ Mše svatá s promluvou pro děti, žehnání adventních věnců

6.12. 2014 06:30 hod.

PAMÁTKA SV. MIKULÁŠE, biskupa Rorátní mše svatá Po mši svaté bude malé posezení u kávy a čaje pro všechny účastníky.

14:00 hod. 17:00 hod.

PRVOSOBOTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA Vede: otec Roman Dvořák, ředitel Diecézního centra pro mládež v Českých Budějovicích Téma: „Jan řekl: ‚Přichází však někdo silnější než já.‘“ (srov. Lk 4,16) (možnost přistoupit ke svátosti smíření) Mše svatá s nedělní platností

7.12. 2014 10:30 hod.

2. NEDĚLE ADVENTNÍ Mše svatá

8.12. 2014 17:00 hod.

SLAVNOST PANNY MARIE POČATÉ BEZ POSKVRNY PRVOTNÍHO HŘÍCHU Mše svatá

13.12. 2014 06:30 hod.

PAMÁTKA SV. LUCIE Rorátní mše svatá Po mši svaté bude malé posezení u kávy a čaje pro všechny účastníky.

14.12. 2014 10:30 hod. 14:00 hod.

3. NEDĚLE ADVENTNÍ Mše svatá Dětský divadelní kroužek nácvik vánočního vystoupení 12

20.12. 2014 06:30 hod. 09:00 hod. 14:00 hod.

SOBOTA PŘED ŠTĚDRÝM DNEM Rorátní mše svatá Po mši svaté bude malé posezení u kávy a čaje pro všechny účastníky. Úklid a zdobení kostela Dětský divadelní kroužek, nácvik vánočního vystoupení

21.12. 2014 10:30 hod. 15:00 hod.

4. NEDĚLE ADVENTNÍ Mše svatá Adventní posezení farníků u kávy a čaje

22.12. 2014 07:30 hod. 14:00 hod.

PONDĚLÍ PŘED ŠTĚDRÝM DNEM Mše svatá Dětský divadelní kroužek, nácvik vánočního vystoupení

23.12. 2014 06:30 hod.

ÚTERÝ PŘED ŠTĚDRÝM DNEM Rorátní mše svatá

VtipY Sv. František jde se spolubratry na procházku. Protože je velmi teplo, bratři reptají kvůli slunci. Sv. František se modlí: „Děkujeme ti, Pane, za slunce, že nás ohřívá,“ Druhý den, když se procházejí, zastihne je déšť. A spolubratři opět reptají. Tehdy se sv. František modlí: „Děkujeme ti, Pane, za déšť, že svlažuješ zem,“ Další den znovu svítí slunce a na procházce malý ptáček potřísní sv. Františkovi hlavu. Spolubratři čekají, co na to sv. František poví. On se modlí: „Děkujeme ti, Pane, že krávy nelétají,“ Byly Vánoce a soudce měl dobrou náladu. Ptal se obžalovaného, proč je u soudu. „Za předčasné nákupy,“ odpověděl muž. „To přece není přestupek. Jak brzy jste nakupoval?“ „Dvě hodiny před začátkem otevírací doby.“ 13

Pokračování ze str. 11... Jsem velice ráda, že jsem křtěná. Že jsem měla možnost poznat Boha. Že mohu být v křesťanském společenství, které mě ve víře podpírá, a já se na oplátku snažím dávat něco ze sebe pro ostatní a cítím to jako, něco normálního. Víra je dar. Baví mě ji sdílet s ostatními. Na závěr bych chtěla říct, jak je strašně důležité se během postní doby modlit za novokřtěnce, protože věřte nebo ne, ale opravdu jsou vaše modlitby důležité a silné!!! Víra je dar, který bysme měli sdílet s ostatními! Martina

Setkání modlitebníků

Od pátku 19.9. do neděle 21.9. proběhl v želivském klášteře seminář pro sloužící modlitbou pod vedením Mary Shaw ze Spojených států. Během víkendu jsem spolu se zhruba 50 dalšími účastníky a účastnicemi zažil sílu modlitby za vnitřní uzdravení, když seminář nebyl pouze suchou teorií, ale byl proložen celou řadou modliteb, během kterých jsme pod vedením Mary Shaw vkládali do Pánova uzdravujícího milosrdenství naše osobní zranění a nedostatky a zažívali moc bezpodmínečného přijetí Pánem. Na  semináři jsem tak načerpal nejen hmotně skrze pohostinnost bratří Premonstrátů v jejich klášteře, za což jim patří velký dík, ale též po duchovní stránce, když mi Pán dal milost zažít uzdravení v oblastech, které jsem jeho uzdravující moci dříve uzavřel. Honza Ehrlich 14

20. října jsme v klášteře měli vzácnou návštěvu, Tomáše Graumanna s manželkou Caroline. Tomáš byl jedním z 669 dětí, které v roce 1939 zachránil před smrtí Nicholas Winton. Autorem rozhovoru s tímto zajímavým člověkem byl náš spolubratr Gottschalk Karol Lovaš.

Kdy jste si uvědomil, že jste se vlastně dvakrát narodil? Skutečně? Když jsem odpustil. Paradoxně moji nejbližší spolupracovníci a přátelé na Filipínách byli Němci. Modlil jsem se k Bohu a prosil ho, aby odpustil nacistům.

Wintonovo dítě: „Modlil jsem se za nacisty“

Proč? Protože jsem pochopil, že i mně odpustil.

„Posadili mě do vlaku s malým batůžkem, ve kterém byla celá moje budoucnost. Na nástupišti zůstala uplakaná maminka a vyděšená babička. Netušil jsem, že jim naposledy říkám: ´Sbohem´. A samozřejmě jsem nemohl vědět, že je to poslední vlak, který vyveze děti s obsazeného Československa. Můj bratr Tony zůstal nemocný doma. Měl jet následujícím vlakem 1. září 1939. Ten však už nikdy nevyjel. V ten den začala druhá světová válka. On, rodiče, babička a skoro všichni mojí příbuzní zemřeli v koncentračních táborech.“

Co je na odpuštění nejtěžší? Zapomenout. Je na něm něco snadné? Není. Na krku už roky nosím židovskou hvězdu, abych nezapomněl, že nebe není jen katolické, že do něj nejdu sám. Vaše představa nebe? Mnoho míst připravených pro lidi.   

Tomáš Graumann (83) je původem brněnský Žid. Patří mezi jedno z posledních 669 dětí, které v roce 1939 zachránil Nicholas Winton. Ve Skotsku potom Graumann konvertoval a stal se křesťanem. Jako evangelický misionář působil na Filipínách. Dnes střídavě žije s manželkou Caroline v Spojených státech a v České republice.

Tešíte se? Těším se velmi. Hlavně na překvapení, která mě čekají.  

Co mají společného židovství a křesťanství? Máme společného Boha. A jediného Spasitele, kterému Židé říkají Mesiáš a my Ježíš.

Která byla věta, kterou jste řekl Nicholasovi Wintonovi – svému zachránci jako první? Nebyla to věta. Jen jedno slovo: ´Děkuji´. Víte, on přišel do Československa v roce 1938 i s přítelem lyžovat. Když ale viděl, co se děje, zůstal v Praze a roztočil kolotoč pomoci, jeho součástí jsem se s číslem 652 stal i já. Zachránil mě. Až později jsem pochopil, že každý člověk se může rozhodnout, zda a nakolik bude v životě užitečný pro ostatní. Důležitá součást našeho bytí.

Jak jste přijal do života Žida Ježíše a Židovku Marii? Byli jsme sekulární židovskou rodinou. Evangelický farář mi pomohl dostat se do Anglie. To zapůsobilo na mojí matku, která od té doby pravidelně navštěvovala evangelický sbor. Nakonec i tak skončila v koncentračním táboře. Bibli jsem začal číst až u mé adoptivní matky, slečny Corsonové v městečku Selkirk, kam jsem se dostal k adopci. 

15

Máte na Boha připravenou nějakou otázku? Proč jsi mě měl tak rád?

P.S.: Starý pán mi ten večer připomněl i jiné moudré věci. Na kousek papíru při rozloučení napsal odkaz na knihu Přísloví (3, 5-6). „Podívej se na něj,“ přizvukoval syn židovských rodičů, díky kterému jsem 16

dlouho nemohl usnout. Na začátku celého příběhu stál přitom celkem jiný muž. Obětavý burzovní makléř, který nešel lyžovat. Při příležitosti vzniku Československa odevzdal 28.října český prezident Miloš Zeman na Pražském hradě siru Nicholasovi Wintonovi „Řád bílého lva“. V květnu tohto roku se dožil 105 let.

Roráty Roráty byly původně votivní mše svaté ke cti Panny Marie o sobotách adventní doby, rozšířené již od doby Karla IV., doprovázené nádhernými liturgickými zpěvy. Název je odvozen od vstupního zpěvu (Introitus) čtvrté neděle adventní, který začíná slovy: „Rorate coeli desuper“ (rosu dejte, nebesa, shůry). Roráty připomínají očekávání spásy, uvedení do Boží blízkosti a ujištění o Boží věrnosti. Přestože žádný jiný národ nemá tak bohatě rozvinutou rorátní tradici, ve druhé polovině 20. století u nás zájem o roráty prudce opadl. V poslední době však probíhají snahy o obnovu této tradice. Dnes se rorátní bohoslužby konají ve všedních adventních dnech v časných ranních hodinách. Často začínají průvodem s lampičkami či svícemi a někdy jsou částečně slaveny ve tmě kostela se svícemi. V dnešní době světla, reklam a hluku je zvláště toto ztišení potřebné. Vzbuzuje v nás tolik potřebnou schopnost očekávání, těšení se a žasnutí. Roráty se v naší farnosti uskuteční již popáté od roku 2009. A zvlášť pro děti mají neopakovatelnou atmosféru. Proto se sejdeme brzy ráno v 6:30 hod. před kostelem v Želivě 6.12., 13.12., 20.12. a 23. 12. Kolem bude ještě tma. Děti si před vchodem zapálí své lampičky/lucerničky a ve světelném průvodu všichni vstoupíme za zpěvu prastaré písně „Ejhle Hospodin přijde“ do ztemnělého opatského kostela. Proto bude dobré, když se tepleji oblečete. Průvod bude pro děti i dospělé velkou připomínkou naší cesty životem, cesty za Pánem. Pak začne mše svatá a po ní teplý čaj. Nezapomeňte si přinést lampióny! Po mši svaté zveme na malé občerstvení! 17

Meditace nad Božím Slovem s papežem Františkem Když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: „Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.“ Řekl mu: „Já přijdu a uzdravím ho.“ Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ‚jdi‘, tak jde; jinému ‚pojď sem‘, tak přijde; a svému otroku ‚udělej to‘, tak to udělá.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali: „Amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho. Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském.“ Papež František: Dovolit Pánu, aby nás potkal Připravit se na Vánoce modlitbou, činorodou láskou a chválou; s otevřeným srdcem se nechat potkat od Pána, který vše obnovuje – k tomu vyzval papež František ve svém kázání. Papež komentoval čtení z evangelia (Mt 8,5-11), ve kterém římský setník s velkou vírou žádá Ježíše o uzdravení pro svého služebníka, a připomněl, že v těchto dnech „začínáme novou cestu, cestu církve, vstříc Pánovu Narození“. Jdeme na setkání s Pánem, protože Vánoce – precizoval – nejsou pouhým dějinným výročím či vzpomínkou na něco krásného: „Vánoce jsou něčím víc: jdeme na setkání s Pánem. Vánoce jsou setkáním! Jdeme, abychom se setkali, abychom potkali Pána srdcem, životem, abychom jej potkali živého, tak jak je, abychom se s Ním setkali vírou. A není to snadné žít s vírou. Pán se nad setníkem podivil, užasl nad vírou, kterou měl. Ušel kus cesty, aby se setkal s Pánem, ale pocítil radost, že byl potkán Pánem. A právě takové setkání chceme: setkání víry!“ Avšak důležitější než potkat Pána, zdůraznil papež, je „dovolit, aby On potkal nás“: „Když potkáváme Pána my, jsme takříkajíc pány tohoto setkání. Dovolíme-li však, aby On potkal nás, je On tím, kdo vstupuje do nás, 18

celé nás obnovuje, protože v tom spočívá ten příchod. Přijde-li Kristus, přetváří všechno: srdce, duši, život, naději, cestu. Jsme na cestě víry, jdeme s vírou onoho setníka, abychom se setkali s Pánem a zejména, abychom se od Něho nechali potkat.“ Je však zapotřebí mít otevřené srdce: „Otevřené srdce, aby On potkal mne. A řekl mi to, co On chce, což není vždycky to, co já chci, aby mi řekl! On je Pán a On mi poví, co pro mne má, protože Pán se na nás nedívá jako na nějakou masu. Nikoli! Dívá se nám každému do tváře, do očí, protože láska není abstraktní, nýbrž konkrétní, osobní. Pán jako osoba hledí na mne jako na osobu. Nechat se potkat Pánem, znamená dovolit Pánu, aby mě měl rád.“ Na této cestě k Narození Páně, končil papež svoji dnešní homilii, nám pomáhá následující: „vytrvalá a intenzivnější modlitba, činorodá bratrská láska, trochu větší přiblížení se těm, kdo jsou v nouzi, a radostná oslava Pána. Tedy „modlitba, činorodá láska a chvála s otevřeným srdcem, aby nás potkal Pán“.

Papež František o čekání na druhý příchod Krista na svět „Kdo neočekává Ježíše, zavírá před Ním bránu, nenechává jej konat dílo pokoje, společenství, příslušnosti, ba více: nenechává si dát jméno. On nám dává jméno. Činí z nás děti Boží. V tom spočívá postoj čekání na Ježíše, který je součástí křesťanské naděje. Křesťan je mužem či ženou naděje. Neznáme hodinu, ale přijde, přijde a najde nás, ne však jako izolované, jako nepřátele. Najde nás takové, jakými nás učinil svojí službou, tedy v pokoji, jako přátele a bližní.“ „Věřím v tuto naději, že On přijde? Mám srdce otevřené, abych uslyšel lomoz, až zaklepe na bránu a otevře ji? Křesťan je muž či žena, jež dovede očekávat Ježíše, a proto je mužem či ženou naděje. Avšak pohan – a my křesťané se často chováme jako pohané – na Ježíše zapomíná, myslí sám na sebe, na svoje věci. Nečeká na Ježíše. Pohanský egoista jedná jako by byl bohem: Zařídím se sám. A končí špatně, končí beze jména, bez blízkosti, bez příslušnosti.“ 19

Rozhovor s jubilantem,

který 25. listopadu 2014 oslavil 30. výročí kněžského svěcení P. Jan Křtitel František Mrákava, O. Praem. pochází z Moravy, z Horního Štěpánova, okres Prostějov. Gymnázium studoval v Boskovicích. Teologická studia absolvoval na západě v Litoměřicích a na východě v Prešově. Na kněze byl vysvěcen v Olomouci v katedrále sv. Gorazda dne 25.11.1984. Nejkrásnější roky svého kněžského života prožíval na východním Slovensku v Humenném jako řeckokatolický kněz. Má dva liturgické rity: řecko-byzantský a římsko-katolický a též dvoje občanství: slovenské – bydliště Zubné, okres Humenné a české – bydliště v klášteře v Želivě. V roce 2006 na slavnost sv. Václava nastoupil do Želiva k premonstrátům. Slavné sliby skládal na slavnost Narození sv. Jana Křitele v r. 2010 v opatském kostele Narození Panny Marie v Želivě. Každou sobotu večer s velikonoční radostí otevírá nový Den Páně večerní mší svatou v Humpolci v kostele sv. Mikuláše. Neděle a slavnosti slaví mše svaté v Herálci v kostele sv. Bartoloměje. Ve čtvrtky slaví mše svaté v domově důchodců v Humpolci na Lukách. V pátky slaví mše svaté v Petrovicích v kapli sv. Václava. Jiné dny v Želivě. Jeho pozdrav a heslo je: Christos voskrese! (Kristus vstal z mrtvých!) Otce Jana se ptal P. Tadeáš: Na co se těšíš? Na prožívání velikonoční svatební hostiny v nebi. Co tě na křesťanech potěší? Na pravoslavných křesťanech mystická modlitba a liturgický zpěv. Na latinských křesťanech jistý řád. Na evangelických a protestantských křesťanech láska k Božímu Slovu. Na všech křesťanech radostný velikonoční úsměv. Co je ti líto, když na křesťanech vidíš? Někdy až morbidní vážnost při bohoslužbách. 20

Jak si představuješ nebe? Na jedné straně jako bigbeat a diskotéku, tanec – myslím to v duchovním slova smyslu. Na druhé straně jako slavnou pravoslavnou velikonoční liturgii. Tvůj oblíbený světec? Je jich více: Na prvním místě sv. Jan Křtitel, předchůdce Páně, dále sv. Jan, evangelista, sv. apoštol Pavel, sv. Jan Zlatoústý – kazatel, patriarcha a učitel Eucharistie, sv. Řehoř Palama - učitel východní mystiky, sv. Václav, sv. Serafim ze Sarova – světec velikonoční spirituality, sv. Sergej Radoněžský – světec tajemství Nejsvětější Trojice, sv. prorok Eliáš, sv. archanděl Michael, sv. Řehoř Nysský a sv. Konstantin Filosof Cyril – apoštol Slovanů. Ze světic: Přesvatá Bohorodička, sv. Alžběta – matka Jana Křtitele, sv. Marie Magdaléna – první zvěstovatelka vzkříšení, sv. Makra – sestra sv. Basila Velikého, sv. Nina – apoštolka Gruzie, sv. Filoména, sv. Ludmila, sv. Růžena z Limy, sv. Kateřina Sienská, sv. Nonna – matka sv. Řehoře Naziánského, sv. Olga – babička sv. Vladimíra a sv. Paraskéva Trnovská. Co bys udělal, kdybys věděl, že na druhý den zemřeš? Uspořádal bych diskotéku a hostinu podobnou té svatební. Poselství čtenářům? Aby v neděli – den vzkříšení vycházeli z chrámů prozářeni radostnou velikonoční vírou, že zmrtvýchvstalý Kristus jde s nimi do každodenního života a chce je na každém místě naplňovat a proměňovat svým Svatým a Životodárným Duchem.

Informace o vydání Vydáno pro vnitřní potřebu Římskokatolické farnosti v Želivě. Stálá redakce: Jan Pikl, Eva Jurečková, P. Tadeáš R. Spišák. Všem děkujeme za příspěvky. Vaše svědectví, zážitky a další příspěvky můžete posílat na [email protected] 21

Biřmování 5.10.2014 v Želivě 5.října tohoto roku vyvrcholila téměř roční příprava 16 lidí, kteří se snažili duchovně i prakticky zaměřit na přijetí svátosti biřmování. V listopadu loňského roku jsme se začali pod vedením p. Tadeáše scházet v prostorách želivského kláštera a až na drobné výjimky jsme se vídali každých 14 dní, abychom se zamýšleli nad otázkami, které jsou spojeny s křesťanstvím, církví, výkladem Písma a biřmováním. Většinou jsme byli rozděleni do dvou skupin mladších a starších biřmovanců, ale nakonec jsme se hlavně kvůli samotnému průběhu slavnosti biřmování spojili a spolupracovali všichni dohromady. V září jsme se na našich setkáních připravovali spíše prakticky, abychom během slavnosti věděli, jak bude obřad probíhat, co přesně nás čeká a také jaké povinnosti jako biřmovanci máme. Každý z nás si vybíral své biřmovní jméno podle světce, který ho svým životem a vírou oslovil natolik, že si jej pro tuto příležitost zvolil. Rozhodovali jsme se také, jakého budeme mít kmotra, tedy člověka, který je pro nás příkladem v životě z víry a byl také biřmován. V předvečer samotné slavnosti jsme strávili nějaký čas v kostele i s kmotry, p. Tadeášem a s několika dalšími lidmi z kláštera, ti se nám věnovali, vysvětlovali význam jednotlivých úkonů při mši svaté a také význam biřmování pro každého z nás. Celé setkání bylo velmi srdečné a příjemné, i proto, že se konalo den před slavností. 5.října jsme se všichni sešli v předstihu v kostele a snažili se duchovně připravit na přijetí svátosti. Pan biskup, Mons. Jan Vokál, přijel na mši svatou přímo z Hradce Králové i se svým doprovodem a mši svatou zahájil mnoha povzbudivými slovy, samotná mše svatá byla pro všechny zúčastněné velkým zážitkem a povzbuzením. Pana biskupa zajímal každý z biřmovanců, p. Tadeáš proto o každém řekl pár slov a krátce nás představil. Samotné biřmování jsme pak přijímali od pana biskupa vždy samostatně, kdy nám kmotr položil pravou ruku na pravé rameno a biskup nás znamenal křižmem na čelo se slovy „přijmi pečeť daru Ducha Svatého“, přičemž nás oslovoval naším biřmovním jménem a nakonec nás pohladil po tváři. Tento průběh obřadu má svou historii a symbolizuje jednak přijetí svátosti a jednak podporu ze strany kmotra, který je vždy nablízku. Celou slavnost provázel vynikající hudební 22

doprovod a zpěv, výzdoba celého kostela a především atmosféra výjimečnosti. Pro řadu z nás bylo setkání s panem biskupem prvním v životě a myslím, že mohu říci, že nad očekávání příjemným. Po mši svaté se biřmovanci, jejich blízcí a samozřejmě p. Tadeáš, pan biskup a několik dalších hostů přesunulo do ambitů kláštera, kde byl pro všechny připraven oběd a také dezerty, které jsme vlastními silami připravili. Obědvalo nás zde více než 100 lidí a bylo moc příjemné užívat si přítomnost všech, kteří s námi tak slavnostní chvíle prožívali. Ráda bych poděkovala p. Tadeášovi za vše, co pro nás za těch několik měsíců a v samotný den biřmování udělal. Celou přípravu i obřad provázela velmi otevřená, upřímná a srdečná atmosféra, každý, kdo nás navštívil, byl vítán, a p. Tadeáš se k nám choval jako ke svým přátelům a lidem, se kterými se setkává rád. Biřmování tak pro nás bylo po všech stránkách obřadem, který je opravdu svátostný a přinesl nám zážitky posilující naši víru i vztahy k ostatním lidem. Jedinečnost svátosti symbolizoval nejen fakt, že je možné ji přijmout jen jednou v životě, ale také slova pana biskupa, že bychom měli být světlem pro všechny, se kterými se setkáváme, a to, že jsme v tomto směru přijali velkou posilu od našeho Pána. Eva Jurečková

DALŠÍ INFO Z FARNÍ KANCELÁŘE Děti, které mají zájem účinkovat ve vánočním divadelním představení, ať přijdou na setkání Dětského divadelního kroužku! Termíny setkání jsou v adventním programu.

Zveme vás na tradiční adventní posezení farníků u kávy a čaje na 4. neděli adventní. Těšíme se na setkání. Páter Tadeáš má novou emailovou adresu: [email protected] V případě jakýchkoliv dotazů jej můžete kontaktovat! Sledujte naše internetové stránky: www.zeliv.eu Jsme také na Facebooku pod názvem: Přátelé želivského kláštera O Vánocích otevíráme farní knihovnu. Tituly bude možné vypůjčit u paní Jarmily Urbánkové, která bude mít knihy na starosti. Podrobný seznam uveřejníme v dalším čísle SILOE (vyjde na čtvrtou neděli adventní).

Vtip

23

Dva faráři si povídají: „Ze všech sportovců se mi nejvíc pozdávají cyklisti.“ „Proč?“ „Protože pořádně pečují o své duše.“