2013. Ohlédnutí za rokem 2012 Rok 2013 rok zaměřený na vztahy a rodiny Ohlédnutí za Biblickým seminářem v Krči

Advent Časopis církve adventistů sedmého dne

Ohlédnutí za rokem 2012

1/2013

Rok 2013 – rok zaměřený na vztahy a rodiny Ohlédnutí za Biblickým seminářem v Krči

Milé sestry, bratři, vážení čtenáři, v roce 2012 jsme pro Vás připravovali časopisy, knihy a různé materiály. Věříme, že Vás potěšily, povzbudily na Vaší cestě víry a posílily v každodenním životě. Rovněž v roce 2013 chceme pokračovat a přejeme si, aby Vám naše knihy přinášely radost, pokoj, povzbuzení a nové impulzy do Vašeho vztahu s Bohem. Děkujeme Bohu za rok minulý a chceme jej pozvat do našich životů i v roce novém… Vaše nakladatelství Advent-Orion

Obsah Ohlédnutí za rokem 2012 3 Rok 2013 – rok zaměřený na vztahy a rodiny 6 Zdánlivá pravda v křesťanském úboru 8 Ohlédnutí za Biblickým seminářem v Krči 11 Příloha Pathfinder 17 Příloha Impulz 25 HopeTV v roce 2012 29 Domov pro seniory „Efata“ 31 ADRA 33 Generace padesát plus… 35 Oznámení 36

Jaká témata vás zajímají? O čem by se mělo v Adventu psát více? V čem můžeme zlepšit časopis Advent? Své návrhy a připomínky můžete zasílat na adresu: [email protected] Předem děkuji. Dan Hrdinka Internetové stránky časopisu Advent: http://advent.advent-orion.cz Elektronické dokumenty související s časopisem Advent: www.advent-orion.cz/edokumenty

Ohlédnutí za rokem 2012

Kam až dohlédnu Když se podívám z okna, je zřejmé, že slunečné dny jsou za námi. Čekají nás dny krátké a delší bude ta tmavá část dne. Rok 2012 se blíží ke svému závěru, a to je důvod k ohlédnutí. Nechci se dívat moc daleko – pouze méně než 365 dní nazpět. Do roku 2012 jsme vstoupili s odhodláním a vírou, ale zároveň i obavami. Plánů bylo velmi mnoho. Dnes mohu říci, že se plány, díky velkému Božímu požehnání, mohly uskutečnit. Boží přiznání se projevilo v  ochotě mnoha dobrovolníků, kteří byli připraveni pomoci s organizací akcí dětí, mládeže, manželských setkání, setkání žen i mužů. Bez jejich úsilí a nasazení by mnohé akce neproběhly, nebo jen v omezené míře. Požehnání také spočívá v tom, že jsme na tyto akce měli dostatečné množství finančních prostředků. Vděčnost chci rovněž vyjádřit za mladé páry, které se rozhodly vstoupit do manželství, za narození mnoha miminek do našeho církevního společenství – a to myslím opravdová miminka. Rád připomenu velmi požehnané setkávání s těmi, kteří se rozhodli trénovat v přípravě a přednesu kázání Božího slova. Velké uznání a poděkování patří všem sestrám, bratrům, mladým i starším, za každou službu, kterou vyvýšili Ježíše Krista. Myslím tím zvláště ty, kteří s odvahou pomáhají jiným poznat Ježíše, otevírají své domovy pro přátele a neúnavně se modlí. Největší vděčnost chci Bohu vyjádřit za desítky těch, kteří v roce 2012 našli odvahu a uzavřeli smlouvu s Bohem skrze křest. Přijali milost Ježíše Krista a stali se součásti nás, kteří s touhou čekáme jeho druhý příchod. Staly se však i události smutné. Stále máme mnoho nemocných, za které se modlíme. Voláme k Bohu za jejich uzdravení a trpělivě čekáme na projev Boží milosti. Bolí nás, že své vítězství slavil nepřítel spasení i v několika manželstvích. Rozpad rodiny je velmi bolestný tím více, když se na něm podílejí Kristovy děti. O to víc spoléháme na Boží milost a sílu k přijetí odpuštění, projevům lásky a pochopení. Když otočím list kalendáře na rok 2013, tak i jeho stránky jsou naplněny různými akcemi. Znovu se opakuje to, že vstupujeme do nového roku s novou vírou, ale i obavami. Rovněž v nadcházejícím roce se chceme zaměřit na práci s dětmi, mládeží i rodinami. Největšími akcemi v roce 2013 budou projekty PTD a INRI road. Jde o setkávání mladých lidí, kteří se seznamují s Ježíšem a zároveň se připravují na službu. V tomto roce jsme otevřeli další město pro službu studentského kazatele. Vedle Brna a Olomouce je tímto městem Ostrava. Moc si

Ohlédnutí za rokem 2012 přejeme, aby Bůh tuto službu požehnal. Velmi slibně se rozvíjí práce v Klubu Pathfinder a v roce 2013 bychom rádi dali jeho vedoucímu více času v jeho pracovní náplni pro tuto práci. Těšíme se také na Biblický týden, který bude zaměřen na manželství. Plánujeme celou řadu akcí, ale o nich se vždy dozvíte ve správný čas. Součástí každoročního plánu jsou také naše modlitby za moravskoslezské sbory, za službu kazatelů, kolportérů a výbory jednotlivých

sborů. Jsme vděčni za všechny, kteří jakýmkoliv způsobem podporují Boží dílo na Moravě a ve Slezsku. „Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete“ (Mt 24,44). Přeji Boží požehnání všem čtenářům, a to jménem spolupracovníků v administrativě i svých kolegů kazatelů. Karel Staněk, předseda Moravskoslezského sdružení

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý Když se ohlížím za uplynulým rokem 2012, napadá mě první (i poslední) verš 118. žalmu: „Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!“ Mohl bych tímto textem i skončit, protože vystihuje přesně to, co prožívám – nesmírnou vděčnost Pánu Bohu za jeho působení v nás i kolem nás. Přece ale rád zmíním některé události, které jsem letos prožil buď po dlouhé době, nebo poznal úplně nově. Největší radostí jsou pro mě vždy lidé, kteří se rozhodli jít s Bohem. Těším se z toho, že je mezi námi stále dost těch, kteří naplňují Ježíšovu výzvu a přinášejí lidem radostnou zvěst o záchraně v Boží milosti. Není pro nás nic důležitějšího a nic smysluplnějšího. A protože nemám svůj vlastní sbor, zvlášť mne potěšilo, že jsem měl letos po dlouhé době i sám příležitost pokřtít mladého muže v Litoměřicích. V tomto roce jsem také poprvé posloužil jako duchovní doprovod účastníkům rekondičního

4

pobytu v Krkonoších. Týdenní duchovní setkávání s „nevěřícími“ bylo pro mne opravdovým povzbuzením a stal jsem se „fandou“ těchto pobytů. Adoptoval jsem dítě na dálku, a tak jsem osobně poznal úžasný tým, který má na starosti projekt Adry Banglakids. Viděl jsem nejen otevření nové modlitebny na Ukrajině v Lugansku, postavené s finanční pomocí církve z Čech, ale během svých evangelizačních přednášek jsem pak stejnou modlitebnu zažil plnou lidí toužících po Bohu. Potěšily mě i věci, které se každoročně opakují – zdařilý průběh Biblického týdne, tentokrát s autorem aktuálních úkolů sobotní školy Jonem Paulienem, oslavy výročí sborů (Beroun, Pardubice, Vrchlabí), noví nadšení kazatelé v nástupní praxi (manželé Mráčkovi, Ondřej Černoch) i v kazatelské práci (Roman Buchtel, Čestmír Šťovíček, Jaromír Loder), evangelizační přednášky ve sborech (České Budějovice, Poděbrady, Plzeň, Praha-Bethany, Ústí nad Labem, Havlíčkův Brod, Sokolov a další). Velmi vděčný jsem Bohu za zklidnění situace na Základní škole Elijáš, kam se podařilo najít novou ředitelku Hanu Loderovou, která přináší do školy nová nasměrování. Otevření nového Společenského centra Lávka v Mladé Boleslavi bylo další velkou radostí „mého“ roku.

Advent 1/2013

Ohlédnutí za rokem 2012 Mám radost z misijních aktivit mladých lidí v Praze na Vinohradech, v Bethany, na Smíchově a z jejich rozhodnutí být součástí připravované celopražské evangelizace s výrazným kazatelem Johnem Bradshawem z americké misijní organizace It´s Written v roce 2013. Pro nastávající rok také chystáme tradiční prázdninový Biblický týden. Účastníky na něm čeká v krásném prostředí Dlouhého u Ždírce nad Doubravou několikadenní setkání s teologem Danielem

Dudou z Londýna, který bude pokračovat ve svém tématu Velký příběh Bible. Na těchto akcích – a nejen na nich – se opět těším na všechny milé sourozence v církvi, na všechny přátele a předně na přítomnost našeho přicházejícího Pána a Spasitele Ježíše Krista, o němž zmíněný 118. žalm zpívá v šestadvacátém verši: „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu.“ Pavel Zvolánek, předseda Českého sdružení

Má rok 365 dní? Milí čitatelia, viete si predstaviť, že by sme mali kalendár, ktorý by nemal 365 dní, ale napríklad 3 650 dní? To znamená, že začiatok a koniec roka by sme mali každých 10 rokov? Ja nie. Jeden rok je primeraný časový úsek, ktorý dokážeme celkom spoľahlivo zhodnotiť a spomenúť si na všetko, čo sme v ňom prežili. Zdá sa mi, že tak, ako to je, je to najlepšie. Prelom roka je pre celú spoločnosť nezávisle od toho, či sme veriaci, alebo neveriaci, čas na hodnotenie, na pohľad do minulosti, ale predovšetkým na oživenie nádeje, že v novom roku nás stretne niečo nové a lepšie. Všetci potrebujeme nájsť zmysel toho, kto sme a čo konáme. Prelom roka nám vďaka kalendáru ponúka príležitosť zamyslieť sa nad tým, na čo v priebehu roka nemáme vždy dostatok času. Prajem vám, milí čitatelia, aby ste v  týchto dňoch mali predovšetkým istotu, že nech už vaše

hodnotenie uplynulého roka dopadne akokoľvek, náš Pán nám do ďalších dní nového roka podľa svojho zasľúbenia nedá nič, čo by pre náš život nemalo zmysel a  neposlúžilo na naše dobro. Nech vás aj v  novom roku sprevádzajú Ježišove slová: „O čo skôr dá váš nebeský Otec dobré veci tým, ktorí ho prosia.“ (Mat 7,11) Prajem vám v novom roku všetky tie dobré veci, ktoré má Pán pre nás už dávno pripravené. Mikuláš Pavlík, predseda Česko-Slovenskej únie

Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli! Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Žalm 103,1.2.21.22

Advent 1/2013

5

rok 2013 – rok zaměřený na vztahy a rodiny

Rok 2013 – rok zaměřený na vztahy a rodiny Kdo spatří svého Pána? Bylo to jednoho nedělního rána před svítáním. Ve městě bylo ticho. Množství poutníků odpočívalo v kamenných domech i přistavených stanech v době nejvýznamnějšího židovského svátku. Ne každý ale prožíval klidný spánek. Pilát se obracel na posteli a stále nemohl usnout. Zlé předtuchy mu kolovaly v hlavě. Smutek nedopřál odpočinutí ani učedníkům a ženám, které milovaly Ježíše Krista. Marie z Magdaly se nemohla dočkat rána. Tak ráda by poskytla poslední službu svému Pánu, aby zmírnila svůj žal a byla tam, kde je On. Toužila nerušeně vzpomínat na jeho slova i jeho skutky služby. Místo rozbřesku ale nastala ještě temnější noc. Před skalním hrobem přemáhali spánek vojáci a střežili vchod zavalený těžkým kulatým kamenem s římskou pečetí. Temné síly si přály, aby tento stav zůstal nezměněn a Spasitel setrval v hrobě. Najednou byl ale zdánlivý klid přerušen duněním přicházejícího zemětřesení. „Boží anděl sestoupil z nebe, odvalil kámen a sedl si na něj. Zářil jako blesk a jeho oděv byl bílý jako sníh. Strážci byli tak vyděšeni, že se nemohli ani hnout“ (Mt 28,2–4; SNC). Celá nebesa jásají, protože milovaný Král králů nezůstal ve spárech smrti, ale vybojoval slavné vítězství. Na zemi ale paradoxně vládl smutek. Dezorientovaní učedníci a ženy, které se vypravily pomazat Ježíšovo tělo, prožívali nejtěžší chvíli svého života. „První den po sobotě, ještě před rozedněním, přišla k Ježíšovu hrobu Marie Magdaléna. Uviděla, že kamenný uzávěr hrobky je odsunut. Běžela k Petrovi a k učedníkovi, kterého měl Ježíš tolik rád, a oznámila jim: ,Našeho Pána vzali z hrobu a nevíme, kam ho položili‘ “ (J 20,1.2; SNC). V dalších verších je popisováno, jak učedníci běželi k hrobu a co tam nalezli. To však plačící a smutná Marie nevnímala. Pro slzy ani nepoznala anděly a svého vzkříšeného Pána pokládala za zahradníka. Obrátila se k němu ve svém žalu se slovy: „Pane, jestli jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho uložil, a já

6

ho pochovám“ (J 20,15; SNC). Ježíš Kristus se na ni podíval a s účastí vyslovil její jméno: „Marie!“ Překvapeně na něj pohlédla a zvolala: „Můj Mistře!“ A padla před ním na zem. Marie byla první, kdo se setkal se vzkříšeným Ježíšem Kristem tváří v tvář. Proč Marie prožila tuto zkušenost jako první? Proč se Spasitel nezjevil napřed své matce nebo učedníkům? Proč spěchal potěšit napřed Marii z Magdaly? (1) Marie byla vděčná, protože z ní Ježíš Kristus vyhnal nečisté démony (Mk 16,9). (2) Marie hodně milovala. (3) Marie zůstávala tam, kde je Pán. Marie neměla takové poznání jako učedníci. Neslyšela všechna naučení a rady, kterými Ježíš Kristus připravoval své následovníky na dobu, kdy bude ukřižován a třetího dne vzkříšen. Neměla dostatečné teologické vzdělání a hluboký žal jí zastřel i to málo, čeho se mohla ve své naději držet. Hodně ale milovala a hledala svého Pána tam, kde byl naposledy uložen. Učedníky jejich Mistr připravil na těžké chvíle odloučení a přál si, aby jim jeho zaslíbení i slovo starozákonních proroků bylo oporou v době temna. Co bylo příčinou, že propadli malomyslnosti a byli překvapeni potupnou smrtí svého Spasitele? Je pravda, že v té chvíli „nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých“ (J 20,9). Můžeme znát Písma, a přitom být zahlceni vlastními představami o vedení, jednání a poslání Ježíše Krista? Jak můžeme brát Boží slovo vážně a věřit jeho zaslíbení navzdory pocitům, které nás mohou vést na úplně opačnou stranu? Jaký je rozdíl mezi znalostí slov Ježíše Krista, proroctví a biblických zásad a přijetím, přivlastněním si jeho slova – nezávisle na našich smyslech, důkazech, zkušenostech a okolnostech? Kdyby Marie měla dostatečné teologické poznání, které by si osvojila pro dobu zlé zkoušky, mohla s nadějí lépe překonávat tvrdou realitu ukřižování milovaného Mistra. Toho se jí

Advent 1/2013

rok 2013 – rok zaměřený na vztahy a rodiny

ale nedostalo. V odevzdanosti a lásce však trpělivě hledala toho, kterého tolik milovala. Člověk, který miluje svého Spasitele, se vrací tam, kde se naposledy intenzivně setkal se svým Pánem. Mohou to být texty Písma, které živě promlouvaly do každodenní situace, mohou to být lidé, kteří také hledají Boha, mohou to být místa, která připomínají minulé živé setkání s Pánem, a jiné další způsoby. Marie zvolila tu nejvyšší cestu. Láska je víc než poznání, proroctví a oběti. Hledání Spasitele je víc než všechny poklady světa. Její vděčnost, láska a setrvání tam, kde je Pán, se na prahu nového roku stává výzvou pro každého z nás. Mám dojem, že stojím znovu na počátku a zase se učím slovům: „Blahoslavení chudí duchem“ (Mt 5,3; ČSP). Jak aktuální jsou stále slova L. Pasteura: „Mám víru jako bretaňský sedlák, ale budu-li hodně studovat, možná dosáhnu víry, jakou má bretaňská selka.“ Marie takto prostě a dětsky hledala svého Spasitele. Rok 2013 je tematicky oddělen pro budování vztahů, a to především tam, kde vše začíná – v rodině. Tam si odcházíme odpočinout a nabýt nových sil. Zde očekáváme povzbuzení, pohlazení, přijetí a lásku. Doma se ale nachází i místo největších zranění. Je pravdou, že náš život je často jedinou Biblí, kterou lidé čtou. Domov si chráníme, ale také skrýváme před nepovolanými zraky. Zde prožíváme ráj na zemi, nebo také peklo, které chceme skrýt před tváří veřejnosti i církve. Kolik

Advent 1/2013

lidí hovoří o lásce a vzájemné úctě, ale přitom nevědí, o čem mluví. Jak snadné je hovořit o lásce Kristově! Pokud ale jedinec nepoznal nepodmíněné přijetí a lásku od svých nejbližších, může se stát, že neví, co to láska je. Vztahy rodičů k dětem mají dalekosáhlé důsledky. Kdo již v dětství poznal nepodmíněnou lásku, snadněji přijímá a vnímá to, co pro něj Spasitel učinil. Jsou ale i lidé, kteří takové přijetí poznali až v manželství nebo v kolektivu blízkých lidí. Mysleme tedy na naše děti i nejbližší. Dejme stranou egocentrizmus a hledání vlastních cest a poznávejme, že štěstí je výsledkem nesobecké lásky k druhým. Vytvořme především našim nejbližším domov, na který budou celý život vzpomínat a rádi se do něho vracet. Pomocí na této cestě nám může být příklad Marie, která plná vděčnosti milovala svého Pána a zůstávala tam, kde je On. Držme se přitom Božího slova, které nás podpírá v dobách klidných i zlých. A pokud tato slova znějí pouze jako výzva, dovoluji si napsat slovo „prosím“, protože celé zaměření roku 2013 není motivováno zadáním z vedení církve, ale touhou po spatření šťastných rodin, ve kterých není rozchodů ani rozvodů. Aleš Zástěra, vedoucí oddělení křesťanského domova Česko-Slovenské unie

7

k zamyšlení

Zdánlivá pravda v křesťanském úboru Sledovali jste někdy televizní seriál „Jste to, co jíte“? Pořad je zaměřen na lidi, kteří mají problémy s nadváhou – a tudíž i se zdravím. Je možné v něm vidět, jak jim lékařka a dietoložka Kateřina Cajthamlová kontroluje ledničky a vyhazuje z nich potraviny, které do té doby s oblibou konzumovali. Lékařka je radikálně upozorňuje, že to, čím se dosud živili, co jim chutná a co považují za prospěšné, má ve skutečnosti obrácený efekt. Lidé nekonzumují potraviny, které by je posilovaly a prospívaly jejich zdraví, ale živí se tím, co je otravuje a zkracuje jim život. A nelze přehlédnout, že do odpadkového koše tak často putují pokrmy, které obchody nabízejí s bombastickou reklamou jako to nejlepší. Jistě si kladete otázku, kam asi tímto úvodem směřuji. Jestli se domníváte, že se zaměřím na otázky obezity a zdravé výživy, budete zklamáni. Ujišťuji vás, že tuto osvětu přenechám odborníkům a zůstanu u evangelia. Po zhlédnutí několika relací zmíněného seriálu „Jste to, co jíte“ jsem si uvědomil, že takovým „dietologem“ v duchovní oblasti byl apoštol Pavel. Když se dozvěděl, že věřící v Kolosech jsou ohroženi nezdravým učením některých samozvaných kazatelů, tak je důrazně varoval, aby nenaletěli na jejich „klamavou reklamu“ a nepřijímali, co na první pohled vypadá jako neškodné, zatímco je to ve skutečnosti otravuje a přináší jim to smrt.

Nepodceňujme nebezpečí! V dopise do Kolos vyzývá apoštol věřící z tamního sboru, aby žili v Ježíši Kristu a pevně se drželi víry, tak jak ji přijali (Ko 2,6.7; SNC). Hned v úvodu upozorňuje, proč přichází s takovou výzvou: „Říkám to proto, aby vám někdo něco nenamluvil!“ (verš 4). A k této myšlence se po krátké úvaze znovu vrací: „Mějte se na pozoru před domnělou moudrostí, která do křesťanského hávu odívá jen lidské teorie, s živým Kristem však nemá nic společného“ (verš 8). Důvěřiví věřící v Kolosech byli

8

ohroženi nezdravým učením a apoštol je před ním chtěl uchránit. Připomenutí této dávné události má dnes naléhavé opodstatnění. Pro nás křesťany, kteří žijí v poklidné střední Evropě, nikdy nebylo Pavlovo varování tak aktuální, jako je v současnosti. V porovnání s minulostí musíme přiznat, že kolem nás nikdy nebujelo tolik různých učení a názorů jako nyní. Navštivte větší knihkupectví a nahlédněte do regálů s náboženskou, filozofickou a zdravovědnou (nemyslím odbornou lékařskou) literaturou. Bible a zdravé křesťanské publikace tam jsou opravdovou popelkou v porovnání s širokým výběrem knih, ve kterých se před vámi otevírají různé nauky a praktiky východních filozofií a náboženství. Pokud nechcete být přímými zastánci těchto směrů, určitě najdete alespoň rady, jak některé myšlenky z nich převést do naší evropské a někdy rádoby křesťanské praxe. Do našeho prostředí však neprosakují jenom názory a doktríny z jiných náboženství. Minulost nám ukazuje, že se mezi křesťany čas od času objevili jedinci, kteří pro pokojný a zdravý růst církve byli větší překážkou než její zjevní nepřátelé. Pod korouhví reformátorů a ochránců čistého učení vytáhli do boje, ale v bitvách, které sváděli, za nimi nezůstávali osvobození a radostní následovníci Ježíše Krista, ale zranění a dezorientovaní jedinci. Abychom Pavla správně pochopili, pak je třeba zdůraznit, že nevaruje před každým učením a každou filozofií. (Správně přeložené a chápané řecké slovo „filozofie“ znamená „láska k moudrosti“.) Pavel vybízí k ostražitosti před domnělou, nesmyslnou a zavádějící moudrostí, která do křesťanského hávu odívá lidské názory a která s živým Kristem nemá nic společného. On upozorňuje na to, že ne každá myšlenka je dobrá a že ne každá nová myšlenka je správná. Ve druhé polovině minulého století zaznamenal svět výrazný nárůst počtu vydávaných novin

Advent 1/2013

k zamyšlení a knih, k tomu se připojil rozmach rozhlasu a televize a lidé oprávněně začali hovořit o inflaci slov. Slova postupně ztrácela hodnotu. A dnes, kdy inflační záplavu slov umocňují satelitní přenosy stovek televizních stanic, kdy se rozbujel internet a řada sociálních sítí, jsme svědky pustošícího  tsunami myšlenek a informací. A to je důvod pro bedlivé rozlišování mezi tím, co je dobré, a co zlé, co je správné, a co špatné, co je užitečné, a co nebezpečné. Apoštol Pavel výstižně ukazuje, v čem se skrývá nebezpečí svodu, jemuž někteří podlehnou: jsou to scestné a zavádějící názory dovedně zabalené do biblického obalu. „Mějte se na pozoru před domnělou moudrostí, která do křesťanského hávu odívá jen lidské teorie, s živým Kristem však nemá nic společného,“ varuje apoštol. Falešní učitelé obyčejně vystupují buď jako obnovitelé pošlapávaných a opomíjených starých zásad, nebo se prezentují jako objevitelé „nové pravdy“, která jim byla svěřena. Jedno však mají společné: jsou přesvědčeni, že mají lepší poznání a že jsou vlastníky pravdy – a dávají to patřičně najevo. Svým nadřazeným postojem se pomalu oddělují od společenství věřících a velmi často nabourávají vztahy i se svými nejbližšími, kteří se nepostaví na jejich stranu. Středem zájmu jsou pro ně jejich výklady Písma, které povyšují na aktuální pravdu, zatímco důraz na Krista a jeho zásluhy se z ohniska jejich pozornosti vytrácí. Falešní učitelé si většinou získávají stoupence tím, že přicházejí s Biblí v ruce a své klamné učení podkládají Písmem. Kladete-li si otázku, jak je to možné, pak odpověď je snadná: Jestliže v Bibli vytrhnete určité oddíly z kontextu, potom na nich můžete vykonstruovat neuvěřitelné teorie a závěry. A to oni dovedou! Nedávno jsem na internetu objevil pozoruhodné pojednání o nové strategii, kterou používají mormoni při získávání členů. Pisatel článku – mormon – zneužívá Ježíšova slova z Janova evangelia, kde Ježíš hovořil o ovčinci, do něhož jako dobrý pastýř shromáždí ovce, za které položí svůj život. Tímto příměrem Ježíš naznačil, že ve svém ovčinci chce zachránit nejenom lidi ze židovského

Advent 1/2013

národa, ale i pohany, kteří dosud žijí bez Boha. Tuto skutečnost obrazně vylíčil slovy, že „má i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince“ (J 10,16). Ve zmíněném článku však autor uvádí, že Ježíšem vzpomenuté jiné ovce jsou mormoni, kteří cestou Božího zjevení dostali Knihu Mormon, s jejíž pomocí dosahují vyššího stupně křesťanství. Cílem autorova pojednání není snaha přivést čtenáře ke správnému pochopení poselství Bible a Ježíšových slov, ale chce je přimět k hlubšímu studiu Knihy Mormon. V podstatě jsou tak čtenářům nabízeny myšlenky, které zamlžují základní body křesťanského vyznání.

Jak vypadá nesprávné učení? Ke zdárnému vítězství nad každým falešným učením musíme mít na paměti dvě podstatné skutečnosti: Především musíme počítat s tím, že nesprávné učení bývá nenápadné a obtížně odhalitelné. Nesprávné učení nepopírá křiklavým způsobem víru a poselství společenství. Obvykle je to jakýsi přílepek k všeobecně vyznávané pravdě. Je to určitý prvek uznávané pravdy, který bludaři rozvádějí do extrému. Falešní učitelé své názory nikdy neprezentují pod nadpisem: „Toto je učení, které odporuje Bibli“. Obvykle vycházejí z některého oddílu Písma a ten nesprávným výkladem zneužívají pro podporu a pokřivení jiného oddílu. Dále musíme pamatovat na skutečnost, že nesprávné učení bývá přitažlivé. Nikdo se nenadchne pro něco, co je na pohled odpudivé. Proto falešní učitelé předkládají své

9

k zamyšlení názory ve velmi atraktivní formě. Přívržence získávají, když je přesvědčí, že teprve přijetím jejich učení se stanou vlastníky „plné pravdy“. V podstatě jim jinou formou předkládají totéž, co nabízel pokušitel prvním lidem: Přiblížíte se více k Bohu, budete jako Bůh, poznáte více…“

Jak se vyvarovat chyb a omylů? Jak se tedy můžeme vyvarovat chyb a omylů, kterých se můžeme v této oblasti dopustit? (1) Na prvém místě se naučme jasně a kriticky myslet. Máme-li správně hodnotit věci, které nám jsou předkládány, je důležité brát v úvahu několik skutečností: Jednak si připusťme, že nás vždy přitahují informace, které potvrzují něco, čemu chceme uvěřit. Proto buďme před tímto pokušením na stráži. Buďme velice opatrní, jestliže o sobě víme, že jsme k tomu náchylní. (2) Dále pamatujme, že někdy má na naše rozhodování vliv buď osobnost toho, kdo věci předkládá, nebo jeho způsob prezentace. Tento vliv bývá větší než vlastní obsah toho, co říká. Nezapomínejme, že i ten, kdo je pokládán za největší celebritu, může přinést něco, co není správné. Posuzujme vždy hodnotu toho, co je řečeno, a ne kdo to říká. Především u informací, které jsou tlumočeny již „z druhé ruky“, hrozí nebezpečí, že mohou být změněny nebo přikrášleny, aby byly zajímavější. Jasně a kriticky myslet znamená mít jistotu, že nepřijímáme, co očekáváme nebo co chceme slyšet, ale to, co je správné. (3) Další zásada je nejdůležitější: Jediným a nezvratným činitelem pro naše rozhodování je pravda, kterou nám Bůh předkládá v Písmu. Když Pavel vyzýval věřící, aby se měli „na pozoru před domnělou moudrostí, která do křesťanského hávu odívá jen lidské teorie“, tak vzápětí poukázal na Krista. Jinými slovy řečeno: varoval před tím, co je špatné, a podtrhl, co je pravé a správné. Nikdy nemůžeme

10

úspěšně bojovat proti bludu, aniž bychom poukázali na pravdu. Takový postoj ovšem předpokládá, že v každodenním životě je naším důvěrným průvodcem Boží slovo.

Boží slovo jako průvodce naším životem A zde nelze pominout vážnou připomínku: Neváhám přiznat, že slabinou většiny čtenářů těchto řádků – stejně jako i mojí – je nedostatek času, který věnujeme studiu Bible. Nikdy v minulosti nebyla výzva k důvěrnějšímu přiblížení se k Bibli tak naléhavá, jako je dnes. V záplavě domnělých, nesmyslných a zavádějících moudrostí je naším jediným záchranným pásem důkladná znalost Písma. Při srovnání s dobou našich předků nepopřeme, že ve čtení Bible ochabujeme. Současná nabídka informací a zábavy, jak jsme se o ní zmínili, je tak dotěrná a intenzivní, že se ve všedním životě Písmo dostává na okraj našeho zájmu. A pokud jde o mladé lidi, tak mám otázku: Všimli jste si, že mezi nimi je výjimkou ten, kdo přijde do shromáždění s vlastní Biblí? Možná si někdo řekne, že ho zmíněné nebezpečí nemůže ohrozit, protože se stýká s  přáteli a věřícími, kteří nemají sklon k šíření nějakých „domnělých moudrostí a filozofií oděných do křesťanského hávu“. Nedejme se však oklamat vlastní domněnkou. Scestné myšlenky může předkládat i ten, kdo nás má rád a s kým máme dobrý vztah. Přišel s nimi do styku jen proto, že se mu zdají být zajímavé, a začal o nich nekriticky a povrchně přemýšlet. Závěrem už jen dva ověřené poznatky: Při pohledu do minulosti najdeme řadu varovných příkladů, že všichni, kteří se snažili Krista a jeho dar spasení zastínit lidskými názory a domněle správnými výklady Písma, si nikdy nevybírali posluchače mezi „neobrácenými“ za hranicemi církve a do řad věřících nikdy nepřinášeli radost a pokoj, které vyzařují z čistého evangelia.

Jiří Drejnar

Advent 1/2013

Ohlédnutí za biblickým seminářem v krči

Čtyřicet let od absolvování prvního ročníku obnoveného Biblického semináře v Krči V překotných politických událostech prvního pololetí roku 1968 se církev zorientovala poměrně rychle. Mezi „výdobytky“ Pražského jara pro církev bezesporu patří znovuotevření Biblického semináře. Vedením této školy byl pověřen Miloslav Šustek. Škola dokonce získala úřední povolení od Ministerstva kultury, pod které církve patřily. Přijímací zkoušky proběhly v září a brzy nato začalo vyučování. O obrovském nadšení mladých lidí vzdělávat se pro různou službu v církvi hovoří to, že v prvním ročníku bylo zapsáno 92 studentů – a z toho bylo 16 dívek. Zprvu to však bylo jen vyučování při zaměstnání, s měsíčními konzultacemi, protože škola neměla vlastní budovu. Jako konzultační středisko nejdříve posloužil objekt sboru ve Vojkovicích u Frýdku Místku a brzy také pro české účastníky vinohradský sbor v Praze. Hlavní osobou školy byl Miloslav Šustek, který přizval ke spolupráci další bratry – učitele, organizátory konzultačních setkání a kuchařky. Mezitím byly církvi dány k dispozici prostory bývalého krčského semináře, které do té doby využíval IKEM. Rekonstrukce pomohla připravit místo jak pro učebnu, tak internát a školní kuchyň s jídelnou. Denní studium mohlo začít od září roku 1969. Do denního studia přešla řada studentů z dálkového běhu a také několik nových studentů do prvního ročníku. Tak vedle sebe zasedali do školních lavic studenti druhého a prvního ročníku. Normalizace ve státě zatím probíhala především na politické scéně, a tak bylo také možné, aby církev od srpna téhož roku vyslala na zahraniční studium teologie na divizním semináři ve francouzském Collonges tři studenty a od prosince ještě jednoho. Škola ve „staré Krči“ byla znovuoživena po 19 letech. Ředitelem a zároveň hlavním učitelem byl laskavý a zbožný Miloslav Šustek, jemu vedle svých kazatelských povinností pomáhal kliďas a praktik Karel Špinar a jako učitel a preceptor působil

Advent 1/2013

energický Rudolf Duda. Kuchařkou, a je nutno říct, že studenty chválenou, byla sestra Ludmila Drobná. Tato generace studentů jak denního, tak dálkového semináře byla silně motivovaná. Jejich vstupu na školu zpravidla předcházelo jejich osobní zasvěcení Boží službě. To se projevilo především v jejich přirozené aktivitě a živé duchovnosti. Velkým kladem krčské školy bylo, že její studenti se měli ihned začlenit do života pražských a středočeských sborů. A oni tam skutečně byli vidět. Zapojili se do činnosti různých oddělení ve sborech, ale především se věnovali mladým lidem. Dá se říct, že mnohé sbory také jejich přispěním zažívaly své zlaté věky. (Užitečnost těchto studentů ve sborech se dokonce stala měřítkem služby studentů, kteří nastoupili na studium Teologického semináře po roce 1990 a také působili v pražských a středočeských sborech!) Čtyři z nich vytvořili úspěšné kvarteto s podivným neoficiálním názvem „Žhavý drát“; byli to Milan Drobík, Milan Kašlík, Karel Strouhal a Vítězslav Vurst. Učitelský sbor byl v průběhu času rozšířen a k prvním třem se připojili Ester Špinarová, Jiří Drejnar, Pavla Šustková a Miloslav Žalud. Studenti se zúčastňovali kazatelských setkání, která

Absolventi Biblického semináře v Krči (1968–1972): Miloslav Žalud, Milan Drobík, Miroslav Kysílko, Ján Muráň, Miroslav Jeslík, Josef Hrdinka, Václav Randýsek, Enoch Martínek, Vítězslav Vurst

11

Ohlédnutí za biblickým seminářem v krči

Konají-li dobře svou službu, získají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše. (1Tm 3,13) poskytla další vzdělávací podněty a napomohla jejich integraci do kazatelského sboru. Mezi studenty zavítali i početní zahraniční lektoři se svými přednáškami. Tím se ještě více škola otevírala světové adventistické teologii. Školní knihovna mohla nabídnout i aktuální adventistickou literaturu. Studentský život je život veselý a nebylo tomu jinak ani v „Krči“. Některé společné zážitky byly svým charakterem „nesdělitelné“, protože měly navždy zůstat utajené vedení školy. Nicméně i takový důvod může vzít za své – jako například, když je student v nějaké slohové práci prezentuje jako fiktivní, ale ony jsou skutečné. Když učitel Špinar oceňoval úžasnou fantazii a invenci autora, student Muráň nakonec prozradil, že jeho práce věrně líčí půlnoční „dobývání“ internátu po návratu ze soboty jednou skupinou studentů, zatímco druhá skupina jim v tom všemi prostředky bránila. Dobyvatelé nakonec vnikli do objektu střechou (odkryli tašky) a poněkud „zprůchodnili“ skleněné dveře. Milosrdenství ředitele udělalo tečku za noční eskapádou. Přelom šedesátých a sedmdesátých let byla doba, která umožňovala církvi rychle saturovat potřebu duchovenských pracovníků. Proto vedení církve povolávalo do služby ve sborech ty, kteří se stále ještě vzdělávali. Vedle studentů dálkového studia vstoupili do církevní práce ještě před závěrečnými

zkouškami i studenti denního běhu. Nejdříve to byl Václav Randýsek, pak i Rudolf Reitz a Petr Harastej. Závěrečné zkoušky byly komisionální, s  obhajobou závěrečné písemné práce a přednesem kázání. Před učiteli a představiteli církve studenti korunovali čtyři roky svého studia. V polovině června 1972, tedy před 40 lety, absolvovali: Milan Drobík, Josef Hrdinka, Miroslav Jeslík, Enoch Martínek, Ján Muráň, Miroslav Kysílko, Václav Randýsek, Vítězslav Vurst a Miloslav Žalud a spolu s nimi studenti Komenského evangelické bohoslovecké fakulty Petr Krynský a Luděk Svrček. Slavnostní graduaci byli přítomni i mnozí rodiče studentů. (Další rok, 1973, zakončilo jako poslední třída „Šustkova“ denního semináře těchto deset absolventů: Jozef Bajusz, Vlastimil Hadraba, Petr Harastej, Milan Kašlík, Pavel Krynský, Jaromír Ludvík, Karel Nowak, Petr Podsedník, Rudolf Reitz a Karel Strouhal.) Naprostá většina absolventů působila během minulých čtyřiceti let v církevních nebo paralelních duchovních službách. Jejich služba a služba jejich manželek a rodin pozitivně poznamenala minimálně dvě generace adventistů a nesporně byla požehnáním pro církev. Byli a stále jsou nositeli jasně profilované adventistické zbožnosti a zapálenosti. Miloslav Žalud

Ohlédnutí za studiem na Biblickém semináři v Krči „Pražské jaro“ je pojem, který vstoupil do dějin jako pokus o demokratizaci naší totalitou ovládané země. Když jsem v červnu roku 1968 dostal povolávací rozkaz k nástupu povinné vojenské služby, měl jsem před sebou vizi dvou let strávených za bránou kasáren a možná i vězení. Ale Bůh měl jiné řešení.

12

Už v předchozích letech jsem se mohl vzdělávat v některých teologických kurzech, které tajně organizovali kazatelé Jan Váhala, Dimitrij Krynský a další. Sami neměli státní souhlas, takže manuálně pracovali v podnicích a v soukromém čase vypomáhali službou ve sborech. Velkou duchovní oporu jsem také měl ve svých rodičích, kteří se

Advent 1/2013

Ohlédnutí za biblickým seminářem v krči

Studenti Biblického semináře, někteří účastníci dálkového studia a učitelé společně se zástupci Ústřední rady a Českého a Moravskoslezského sdružení (rok 1971) spolu se mnou intenzivně modlili za moji budoucnost. Ředitel školy na elektrotechnické průmyslovce v Ostravě mě žel nemohl přijmout s ohledem na špatný posudek – dítě věřících lidí. A tak s výborným vysvědčením z „devítky“ jsem dostal šanci vyučit se elektromechanikem trakčních zařízení. Sobotní směny jsem nahrazoval prací o nedělích a ve svátcích. Také jsem absolvoval kurz řidiče tramvají a v přesčasech jsem vozil cestující. Ve skrytu duše jsem ale toužil studovat na adventistické škole. Napsal jsem dopis do Anglie na Newbold College. K mému překvapení přišla kladná odpověď s přiloženým formulářem přihlášky. Podmínkou přijetí však byla záruka financování studia. A tím moje naděje zhasla. Zanedlouho nato jsem se dozvěděl, že pod vlivem „tání ledů totality“ v roce 1968 se naše církev rozhodla obnovit legální studium na Biblickém semináři. Nejprve dálkové, později denní. A tak jsem stál mezi prvními studenty, kteří zahajovali školní rok dálkové studia v modlitebně ve Vojkovicích. A co vojáci? Ještě v létě téhož roku jsem asi tři týdny před nástupem na vojnu s odvahou víry předal na vojenském velitelství dopis o přijetí na

Advent 1/2013

Biblickém semináři. Za 14 dní přišla odpověď: „Přihlaste se na VS (vojenské správě) v Praze podle místa studia.“ To znělo jako rajská hudba. Dostal jsem odklad ze studijních důvodů. Můj Pán se postaral, že jsem měl velkou přednost být nejen mezi asi stovkou „dálkařů“, ale také mezi dvacítkou mladých mužů na denním studiu v Praze-Krči. Tam jsem prožil dva roky a poslední rok pak na studijní stáži na semináři ve Francii v Collonges. Ředitel semináře bratr Miloslav Šustek razil na semináři zásadu, že teorie má být propojena s praxí. Tak jsme souběžně se studiem měli různá pověření v pražských sborech, kde jsme působili především o sobotách a často také o nedělích. Pracovali jsme s dětmi, mládeží, zpívali ve sboru, vedli kroužky biblického studia s přáteli. A k tomu jsme měli povinnost odpracovat pravidelné hodiny na seminárním pozemku a zahradě asi se dvěma sty ovocnými stromy. Každý den byl nabitý činností od časného rána až do večerky. Jednou se vedení školy kvůli velké úrodě ovoce rozhodlo rozšířit prostory sklípku. Při jeho vyhlubování jsme postupovali ručně s krumpáči až do hloubky asi dvou až tří metrů. Nadešlo

13

Ohlédnutí za biblickým seminářem v krči střídání sil a právě na mě přišla řada, abych se po žebříku dostal na dno výkopu. Přitom jsem se pracovní blůzou zachytil o žebřík tak nešikovně, že jsem ztratil rovnováhu a skácel jsem se dolů. To vyvolalo rozruch u těch, kteří právě kopali zeminu pod betonovým dílcem. Když vylezli ven, aby zjistili, co se děje, beton svou váhou praskl a zřítil

se na místo, kde před chvílí pracovali. Tak se tato událost stala důvodem vděčnosti za Boží ochranu. Když jsem v roce 1972 končil studium, měl Pán cestu i pro konečné vyřešení mé vojenské povinnosti. Doslova mi daroval dva roky, které jsem mohl prožít ve své nástupní praxi na Šumpersku. Enoch Martínek

zzz

Štyridsiatky sú z biblického pohľadu výnimočné – 40 dní pršalo, keď zem zničila potopa, 40 rokov žili Izraeliti v púšti, 40 rokov padala manna, 40 dní bol Mojžiš na vrchu, 40 dní skúmali izraelskí vyzvedači zasľúbenú krajinu, 40 dní sa Ježiš postil a modlil na púšti, 40 dní sa ukazoval učeníkom po svojom zmŕtvychvstaní… To je iba niekoľko biblických štyridsiatok. Dôležitou štyridsiatkou v živote našej cirkvi, ale aj v mojom živote je štyridsať rokov od ukončenia prvého ročníka Biblického seminára, ktoré si tento rok pripomíname. Mojžiš aj Jozua často národu pripomínali tie prelomové štyridsiatky a  Izraelitov vyzývali, aby nezabudli, ako ich Boh vyviedol, previedol, viedol a sýtil… Spomínať na školu v Prahe-Krči znamená pre mňa pripomenúť si znova tie najdôležitejšie rozhodnutia v živote a obrovské Božie požehnania. Je to tiež spomienka na to, ako ma Boh vyviedol, previedol, viedol a sýtil. Vyviedol ma z bludiska sveta, v ktorom som sa vyše dvadsať rokov túlal a moja mama, ktorá za mňa denne vysielala

Miloslav Šustek, ředitel semináře od roku 1968

14

modlitby, možno už ani nedúfala, že jej syn, ktorý tak úspešne začal kariéru profesionálneho športovca, raz nájde cestičku z toho von. Bol to Boh, ktorý ma previedol krstom cez „Jordán“ a viedol do svojej školy v Prahe, kde ma sýtil tým najzdravším pokrmom – Slovom. Spomínať na seminár v Krči – to je ako spomienka na rodinu. Nebolo nás veľa, pretože v tom čase ešte stále platili štátne obmedzenia, ale už to bol zázrak, že po dlhej dobe mala cirkev možnosť otvoriť denný seminár. Bolo to hneď po mojom krste. A tak som tam nastúpil dôverčivo ako dieťa dychtiace po vedomostiach. Ocitol som sa tak zrazu – ako novorodenec – v spoločnosti, ktorú som automaticky pokladal za svoju duchovnú rodinu. Tam som sa zoznamoval s Bibliou, tam som začal dávať prvé biblické hodiny, tam som mal prvé kázanie v zbore v Podolí a tiež prvý krst. Bol to pre mňa nezabudnuteľný duchovný zážitok! Neskôr, keď som už pracoval ako kazateľ v  rôznych zboroch Slovenska, povzbudzoval som mladých ľudí, aby šli študovať do podobného prostredia. Veľmi som si vážil biblický seminár a profesorov, ktorí nám tak mnoho odovzdávali. Zvlášť radi sme mali hodiny brata Šusteka, jeho spojenie s Bohom nám dodávalo elán, silu, viedlo k rozhodnutiam. Po čase sme našli na tomto úžasnom profesorovi malú slabosť – a z času na čas sme ju využívali. Brat Šustek sa totiž veľmi rád delil o svoje skúsenosti s Pánom Bohom. A tak keď sme nechceli, aby nám dal úlohu, položili sme mu otázky o tom, ako odišiel z kláštora na Slovensku… a on začal rozprávať… po chvíli sme naozaj zabudli na úlohy aj na všetko naokolo a úplne sme sa ponorili do „deja“, z ktorého nás zvyčajne vyrušilo iba zvonenie.

Advent 1/2013

Ohlédnutí za biblickým seminářem v krči Štyrom z nás bolo umožnené študovať na Biblickom seminári v Collonges, vo Francúzsku. Aj za to patrí vďaka Bohu, ktorý toto svoje dielo vzdelávania mladých budúcich kazateľov viedol a riadil. V mojom prípade bola cesta ku kazateľskej službe trochu ťažšia a zdĺhavejšia. Hoci som ukončil štúdium iba sám zo Slovenska, predsa som nedostal štátny súhlas vykonávať kazateľskú prácu. Dokonca som bol určitý čas nezamestnaný, pretože pečiatka v občianskom preukaze o tom, že som

študent Biblického seminára, mi zatvárala brány nielen do kazateľskej, ale aj akejkoľvek práce. Boh však vedie svoje deti aj svoje dielo – presne tak, ako nás učili naši profesori – iba je potrebné, aby sme mu v každej chvíli dôverovali. Nech je Boh oslávený za to, že v pravej chvíli vzbudil v našej Únii bratov – odvážnych a ochotných – ktorí sa zasadili za to, aby mohla byť otvorená škola, z ktorej vyšli do diela mnohí kazatelia a vedúci cirkvi. Ján Muráň

zzz

Uběhlo neuvěřitelných čtyřicet let od doby, kdy jsem skončil studium na Biblickém teologickém semináři v Praze-Krči. Nechce se tomu vůbec věřit, jak čas rychle plyne – mnohé zážitky jako by se staly teprve před měsícem. Studium probíhalo v době tzv. „normalizace“, kdy nebylo možno vydávat studijní materiály knižně, a tak jsme si všechno museli vyrobit sami pomocí tisku na cyklostylu. Nebylo to kvalitní, ale pro nás byl důležitý kvalitní obsah skript. Hodně vzpomínám na ředitele semináře bratra Miloše Šustka, který byl pro nás všechny takovým duchovním tátou. Měli jsme „zákaz“ navazovat známosti s dívkami, protože jsme se měli soustředit na důležitější oblast – studium. Přesto tento zákaz nebyl dodržován, protože během studia jsme si prakticky všichni našli životní partnerky. Kromě studia teologie jsme se také museli starat o tělesný pokrm, a tak bratr Strouhal každé ráno jezdil pro pečivo a další věci do kuchyně, kterou vynikajícím způsobem řídila sestra Drobná. Byla to kouzelnice, která vždycky zhotovila vynikající pokrmy. Jedním z povinných „předmětů“ byla práce na zahradě a na poli, protože jsme si mnohé produkty sami pěstovali. Jednou nám bratr Šustek dal nějakou práci na poli, ale my jsme měli určitou mládežnickou akci, ze které jsme se vrátili mnohem později, než jsme měli, a zapomněli jsme na úkol, který jsme měli splnit. Vraceli jsme se do školy a museli jsme projít přes sad do hlavní budovy. Krev nám ztuhla v žilách, když jsme spatřili bratra Šustka, jak motyčkou okopává záhonky! Dělal vlastně práci, kterou jsme měli vykonat my. To byla výchovná lekce! Neřekl nám

Advent 1/2013

jedinou výtku, ale my jsme se okamžitě převlékli a zahanbeně jsme šli na pole splnit náš úkol. Vyráběli jsme si úžasně kvalitní jablečný mošt, protože jsme vždy sklidili obrovské množství nádherných, šťavnatých jablek. Také jsme pěstovali zelí a já jsem dostal za úkol naložit nakrouhané zelí do sudu, aby kvasilo. Dělával jsem to doma už od dětství, naučila mě to maminka, a tak jsem se k tomuto dílu přihlásil. Jak víte, zelí se nejlépe nakládá do sudu tím, že se šlape nohama. Přirozeně dobře umytýma nohama! Když jsem stál v sudu a šlapal, vešla sestra Šustková a zhrozila se, jak takovouto činnost mohu vykonávat holýma nohama. Kdo to potom bude jíst? A tak jsem jí slíbil, že ten sud bude pouze pro studenty a učitelé a personál budou jíst kvašené zelí z druhého sudu, který připravím jinou metodou. Přišla se na to podívat. Měl jsem na nohou igelitové sáčky připevněné gumičkou a sestra to zhodnotila jako správný postup a spokojeně odešla. Kdyby tak věděla, že sáčky pod tlakem nohou praskly a stejně jsem šlapal naboso! Rád vzpomínám také na založení pěveckého kvarteta, kterému jsme dali název „Žhavý drát“. Složení kvarteta bylo: Milan Drobík, Milan Kašlík, Karel Strouhal a Slávek Vurst. Všichni jsme totiž byli zařazeni do sboru Praha-Vinohrady, a tak jsme prakticky každou sobotu oslavovali našeho Pána nějakou novou písní. Byla to výhoda i nevýhoda. Protože všichni věděli o tom, že zpíváme, využívali toho, a my jsme museli zpívat na každém pohřbu, často i v zimě, když mrzlo. To nám nikdo nezáviděl. Ale také jsme byli zváni na svatby, abychom zazpívali novomanželům, a přirozeně jsme pak byli zváni na svatební pohoštění. A to už našim spolužákům trochu vadilo.

15

Ohlédnutí za biblickým seminářem v krči Usmířili jsme si je vždy tím, že jsme si na hostinu vzali velké papírové sáčky, které jsme tajně pod stolem plnili různými dobrotami a pak z toho ve škole připravili pohoštění pro všechny. Jak píši tento článek, vyskakují mně z paměti desítky dalších příběhů, které jsme zažili. Většinou legračních, ale také užitečných… S mládeží jsme často o nedělích jezdili na nějaký výlet. Já jsem dostal na starost vyučovat biblickým pravdám studenty na slepecké konzervatoři na Maltézském náměstí. Už nevím, jak jsem k tomu přišel, ale co druhou neděli jsme s jednou mladou sestrou, Ivankou Stojeva z Bulharska, která studovala nějakou vysokou školu, zašli pro studenty na kolej, dovedli je do sboru na Vinohradech a tam probíhalo studium biblických lekcí. Jednalo se o dvanáct studentů z různých zemí – z Bulharska, Polska a Slovenska. Tito studenti měli s sebou malé psací stroje na Brailovo písmo a všechno si poctivě zapisovali. Takováto lekce díky tomu trvala někdy i tři hodiny. Na jedné straně mi bylo líto, že jsem nemohl jet s mládeží na výlet, ale na druhé straně jsem měl radost z toho, jak tito mladí lidé s obrovským zájmem studovali a přijímali biblické pravdy. Odměna pro mě přišla na závěr studia, kdy se s námi sbor loučil a tito slepí studenti pro nás udělali koncert. Bylo to tak dojemné,

že jsem neudržel slzy. Dostal jsem od nich gramofonovou desku, na které bylo věnování s poděkováním a podpisy všech. Dodnes si ji uchovávám jako krásnou vzpomínku na tu dobu. Studium na Biblickém semináři považuji za jedno z nejkrásnějších období svého života. Neučili nás kdovíjací odborníci. Byli to většinou kazatelé s praxí. Bratr Rudolf Duda byl zároveň preceptorem a učitelem, s ním jsme zažili mnoho zajímavých a často vzrušujících situací. Bratr Karel Špinar nás naučil dívat se realisticky na svět. Bratr Jiří Drejnar nás učil žurnalistiku, abychom uměli psát články do časopisu. Sestra Pavlinka Šustková byla vlastně naše spolužačka, ale výborně se zhostila psychologie. Sestra Ester Špinarová nás s obrovským zápalem a nadšením učila hrát na harmonium a dirigovat. Bratr Míla Žalud, který byl také náš spolužák, se v době studia na semináři v Collonges naučil řečtinu a pak nás s ní trápil a mučil. Říkali jsme mu „ho poneros adelfos“ (hrozný bratr). V neposlední řadě nikdy nezapomenu na bratra Šustka, který nás zasvětil do biblických nauk, a hlavně nás naučil dělat všechno s upřímným srdcem. Díky studiu na tomto biblickém semináři jsme pak mohli pracovat dlouhá léta na Boží vinici. Díky za to Pánu! Milan Drobík

Studenti při společném programu na Biblickém semináři v Krči

16

Advent 1/2013

R E D N I F PATH

leden 2013 I č.

1

2 1 0 2 A K MÚZIČ

OVENSKU MÚZIČKA NA SL FINDER H T A P U B U L K S IČKA Č JUBILEJNÍ MÚZ 012 MÚZIČKA MSS 2 ECIÁL VŮDCOVSKÝ SP NÍ OHNĚ Á L Ě D Z O R – T“ 2. ÚKOL „TT ODMÍNKÁCH P H C Ý IV N ÍZ Ř P V NE CHÁZENÍ A Z I Ř P Y D A S Á TÁBORNICKÉ Z ODĚ S OHNĚM V PŘÍR

MÚZIČKA NA SLOVENSKU

JUBILEJNÍ MÚZIČKA ČS KLUBU PATHFINDER

MÚZIČKA NA SLOVENSKU Ahojte všetci, som veľmi rada, že vám môžem oznámiť, že aj tohto roku úspešne prebehla Múzička 2012, a informovať vás trochu, ako prebiehala. Tretí ročník lučeneckej Múzičky niesol názov „Keď to príde“. Tento rok si mnohí spájajú s koncom sveta, no my sme chceli poukázať na niekoľko vecí. Náš nový kazateľ Michal Fulier rozprával príbeh, ktorý nám pripomenul, že koniec môže prísť kedykoľvek a nemusí to byť práve koniec sveta... že nikdy nie je neskoro odovzdať Ježišovi svoj život, ale zároveň je dobré urobiť to čím skôr, lebo „keď to príde“, nebude to koniec, ale nový nádherný začiatok s tými, ktorí Ježišovi odovzdali svoje životy včas. Takisto hra pre deti mala poukázať na to, že nevieme, kedy „to príde“, a preto sa máme snažiť zachrániť čo najviac pokladov skrytých vo svete. Deti mali zachrániť z útrob veľkej zemegule strieborné jablká a tie, ktoré, ako niektoré neskôr správne uhádli, označovali ľudí. Hru riadil „niekto zhora“, a teda nevedeli, koľko času im na to zostáva. Preto kým mali čas, zachraňovali čo najviac „ľudí“ a ako zistili samy, najlepšie to šlo „na kolenách“.

Novinkou boli dvaja mladí moderátori, ktorých sme „hodili do vody“ a ukázalo sa, že plávanie im asi pôjde, a tiež pribudol nový vedúci chvál Milenko Vučetič. Prihlásilo sa 8 zborov zo západného a stredného Slovenska: Trenčín, Martin, Považská Bystrica, Banská Bystrica 1 a 2, Zvolen, Revúca a samozrejme aj Lučenec. Ich spev, scénky, tanec a hudobné vystúpenia boli popretkávané dopoludnia duchovným slovom a hrou a poobede cenou Ryhy. Cenu Ryhy odovzdávame každý rok niekomu za dlhoročnú prácu s deťmi a aspoň takto mu chceme poďakovať za jeho službu. Tento rok dostali cenu dvaja ľudia, ale „jedna tvár“, a to z Banskej Bystrice. Bratia Ferko a Števko Turóciovci, ktorých sme tým poriadne prekvapili, ale dúfame, že aj potešili. Celý ten krásny deň opäť prešiel ako voda. Radi naň spomíname a už teraz vás pozývame na Múzičku 2013. Pán Boh bol s nami a my sme to cítili. Len jemu patrí chvála za dary, ktoré nám dal, za to, že ho môžeme nimi chváliť, za to, že nám pomohol podujatie zorganizovať, že ľudia prišli a zase odchádzali s jeho požehnaním, jednoducho, za všetko.

Dominika Hlivková

JUBILEJNÍ MÚZIČKA ČS KLUBU PATHFINDER Je to až k neuvěření, že se již po dvacáté sešli mladí umělci a umělkyně, kteří soutěžili ve zpěvu, divadlech, recitaci, malbě, kresbě a plastické tvorbě na akci nazvané Múzička. Hostem té letošní byl její zakladatel Radek Jonczy, který nás s neodmyslitelným ptákem Pepe a vedoucí oddílu v jeho sboru Viki Vlachovou oslovili biblickým kázáním na téma „Oslava“. Toto téma bylo také podkladem všech divadel, písní, básní a vernisáže. Myslím si, že mnozí malí umělci byli velmi dobří a nápadití. Ti nejzkušenější již letos nesoutěžili, proto jejich místa statečně obsadila opět mladší generace dětí. Odpoledne jsme měli vzpomínkový blog, kde u rozkrojeného narozeninového dortu

povídali dávní i nedávní účastníci a vítězové Múziček. Na plátně jsme viděli jejich první krůčky na tomto pódiu a následně jsme byli obdarováni jejich současným projevem. Bylo milé vidět tváře starých účastníků, ale nová mladá generace nadšených umělců dává dobrou naději věřit, že Múzička tu bude dál, že bude prostorem pro ty, kteří chtějí kousek ze svého daru věnovat druhým, místem pro první krůčky budoucích služebníků prostřednictvím zpěvu, divadla, recitace nebo malování. Místem, kde se děti z celého sdružení setkají spolu i s Božím slovem. Chcete také kousek ochutnat? Podívejte se do foto-videogalerie na stránkách Klubu Pathfinder.



Dawy

TÁBORNICKÉ ZÁSADY PŘI ZACHÁZENÍ S OHNĚM V PŘÍRODĚ 1. Nezapomeňte, že „OHEŇ JE DOBRÝ SLUHA, ALE ZLÝ PÁN“. 2. Oheň rozděláváme jen na bezpečném místě, kde nehrozí nebezpečí vzniku požáru, a pod dohledem dospělé osoby! 3. Ohniště zabezpečíme kameny tak, aby se oheň nemohl rozšířit do okolí! 4. Oheň rozděláme jen tak velký, jak je nezbytně potřeba. (Na vaření postačí malý, větší užijeme jen pro táborák či sušení mokrých svršků…) 5. Oheň nikdy nenecháme bez dozoru a před odchodem ho vždy bezpečně uhasíme zalitím vodou a překrytím hlínou nebo předem odloženými drny. 6. Správný táborník zahladí všechny stopy po ohni tak, že není znát, kde se ohniště nacházelo.

OHEŇ V NEPŘÍZNIVÝCH PODMÍNKÁCH 1. V dešti pomůže rozpůlené poleno.

2. Před větrem ukryjeme oheň za většími kameny nebo ve vykopaném dolíku.

3. Na vysokém sněhu nejdříve vytvoříme základnu z kamenů, na které položíme dřevěný rošt z polínek, aby tající sníh oheň nezadusil.

4

2. ÚKOL „TTT“ – ROZDĚLÁNÍ OHNĚ V NEPŘÍZNIVÝCH PODMÍNKÁCH Jedním ze základních tábornických umění je schopnost rozdělávání ohně a jeho správné použití. Umění rychle rozdělat oheň v přírodě zachránilo cestovatelům v divočině nejednou život. A my, pathfindeři, to pokládáme za součást základní tábornické zdatnosti. V dnešním přecivilizovaném světě máme už jen velmi málo příležitostí k získání této dovednosti. Plynové zapalovače, kostky suchého lihu nebo benzin z kanistru pomáhají při zapálení ohně na zahrádce. Ale zkuste rozdělat oheň někde daleko od domu, na sněhu, když se při výpravě propadnete do hluboké, ledové vody potoka, který byl skrytý vašemu pohledu pod sněhovou závějí… Nohy vám mrznou v mokrých botách, kalhoty přimrzají na zimou se třesoucí tělo a vašim mrazem zmodralým prstům se nedaří otevřít krabičku zápalek… Zvládnout takovou situaci, to vyžaduje správné vědomosti a trénink. Proto je také 2. úkolem v soutěži „TTT“ natrénování způsobu rozdělání ohně v přírodě pomocí klasických zápalek za nepříznivých

podmínek – viz níže uvedené situace. Správný postup nacvičte v dobrých podmínkách a pak se vydejte s dospělým průvodcem na výpravu do přírody, kde zkoušku složíte pod jeho dohledem. Soutěžní zkoušku splníte při dodržení následujících podmínek: 1. Oheň musíte rozdělat na silné vrstvě sněhu (minimálně 10 cm) anebo ve vytrvalém dešti. 2. Použít můžete pouze dřevo z místa ve volné přírodě, kde budete oheň rozdělávat, a musíte vystačit při jednom pokusu maximálně s třemi sirkami klasické velikosti. (A protože jde o „Tvrdý Táborový Trénink“, musíte, v případě neúspěšného pokusu, všechno připravené dřevo vyhodit a nachystat nové – vhodnější, které se vám podaří zapálit maximálně třemi sirkami.) 3. Oheň musíte přikládáním uvést do takového stavu, aby se na něm dalo vařit. Teprve pak máte úkol splněn. 4. Na list svého „KADETU“ (viz návod k výrobě v 11. čísle přílohy Adventu) si pak zapište, kdy, kde, za jakých okolností a na kolik pokusů jste úkol splnili. Pokud možno připojte fotku z této akce, kterou mi také pošlete, abych ji mohl uveřejnit v některém z dalších čísel přílohy. Těším se na vaše zprávy.

Jerry

5

MÚZIČKA MSS 2012 V sobotu 3. 11. 2012 se ve Zlíně konala u příležitosti vstupu do modlitebního týdne slavnostní bohoslužba věnovaná dětem a jejich uměleckým, zejména hudebním příspěvkům, neboli moravskoslezské kolo Múzičky. Členové místního sboru, vystupující a hosté z téměř všech koutů Moravy a Slezska tak měli možnost zhlédnout 30 vystoupení, z nichž převážnou část tvořily písně. Milým obohacením pak bylo i několik sólových her na hudební nástroj, melodrama a jedna stínohra v samotném závěru programu. Název přednášek modlitebního týdne pro děti: „Boží slovo v našich srdcích“ a jejich úvodní biblický text: „Světlo pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku“ (Žalm 119,105) se staly mottem i tématem této oslavné pobožnosti. Snažili jsme se v několika vstupech dětem představit Bibli jako pro někoho možná skrytý, ale přesto ten nejvzácnější poklad na této

zemi, za který byli a jsou mnozí ochotni položit i svůj život, čehož byl také dobrým příkladem promítaný příběh valdenských věřících. Tématu Bible byl věnován i doprovodný program v podobě „výstavy Biblí“, včetně možnosti vyplnit si test, a vyhrát tak jednu z nádherných Biblí či publikací České biblické společnosti. Byla to příjemná a obohacující sobota, a tak bych rád poděkoval nejen všem odvážným dětem, které se nebály vystoupit, ale předně všem, kteří s dětmi cvičí a věnují jim svůj čas, stejně jako jejich rodičům, kteří své děti v této službě Pánu Bohu podporují. Je mým velkým přáním, aby se naše bohoslužby staly pravidelnými příležitostmi pro zapojení našich nejmenších, abychom v nich již od dětství budovali touhu oslavovat a chválit našeho nebeského Otce.

Lukáš Jureček

VŮDCOVSKÝ SPECIÁL MSS Poslední zářijový víkend prožila asi dvacetičlenná skupina vedoucích Klubu Pathfinder z Moravy a Slezska na vůdcovském speciálu v Praze, který byl tentokrát věnován dvěma tématům. Sobotní téma: „Duchovní výchova aneb židovské

kořeny“ nás provedlo nejen kolem pražských židovských památek, ale hlavně, za pomoci našeho hosta Vladimíra Immera, židovskými svátky, které se tak mohly stát zajímavými náměty pro naše aktivity s dětmi. Po noční hře plné šifer a hledání písmenek v zákoutích staré Prahy jsme se spolu s Danielem Hrdinkou věnovali psychologii her. A pak už byl čas na návrat domů, kam jsme si odváželi nejen nově nabyté informace a zážitky, ale hlavně vědomí, že je nám spolu dobře. A to je asi to nejcennější z těch mnoha věcí, za které chci Pánu Bohu při vzpomínce na letošní moravskoslezský speciál poděkovat.

Lukáš Jureček 6

MÚZIČKA MSS 2012

VŮDCOVSKÝ SPECIÁL MSS

2013 / 1  příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

Proč misie? Proč nové sbory? Interview inspirované Pavlem V roce 1962 riskovali Don a Karla Richardsonovi své životy, aby se podělili o dobrou zprávu evangelia s kmenem Sawi na Nové Guinei. Celá staletí žili příslušníci kmene Sawi jako kanibalové a jejich vesnice mezi sebou válčily. Pokud se někdo chtěl stát legendou, musel postupovat podle scénáře, ve kterém bylo potřeba nejprve domluvit mír a pak, když to druhá strana nejméně čekala, zaútočit. Pojem Bůh neznali, v jejich jazyce se nedal přeložit ani vyjádřit. Věřili pouze zlomyslným démonům a duchům zemřelých. Když se američtí misionáři naučili jejich jazyk a vyprávěli jim příběh o Ježíši, lidé z kmene Sawi začali místo Ježíše obdivovat Jidáše – on byl pro ně hrdinou, jeho zrada jim imponovala. Don s Karlou už se od nich chystali odejít, protože vyčerpali všechny možnosti, jak tyto lidi přivést k Bohu. Několik vesnic se kvůli nim dokonce chystalo ke krvavé bitce… Proč se věnovat misii? K  čemu je to dobré? V předchozích deseti článcích jsme bedlivě sledovali Ježíše – o čem mluvil, co dělal, na co kladl důraz. Mohli jsme sledovat, jak jeho působení bylo v naprostém rozporu s tehdejší usazenou a ustálenou náboženskou obcí. Pokud s ním někdo chtěl mít něco společného, pokud ho někdo chtěl následovat, nevyhnutelně to znamenalo, že se s ním bude učit „lovit

lidi“. Ježíš nenechal nikoho ze svých následovníků na pokoji. Vyzval učedníky, aby šli. Založil církev, aby mohla integrovat nové lidi a zároveň vysílat stejným způsobem, jak to dělal On. Je jeho odkaz platný i pro nás? Jak ho můžeme naplnit? Podívejme se na apoštola Pavla. Nepatřil mezi dvanáct učedníků a nezažil Ježíše přímo během jeho tří a půlletého působení na zemi. A v tomto ohledu je jako jeden z nás. Přesto Ježíšův důraz neotupil, neohýbal ani nepřekrucoval. Přijal skutečnost, že tak jako oheň existuje prostřednictvím plamenů, tak církev existuje prostřednictvím misie. Když není misie, není církev. Pokud církev nežije a nedýchá pro získávání nových učedníků, ztrácí svůj smysl a vlastně i důvod k existenci. A podle této skutečnosti také jednal. Pracoval Pavel i na místech, která byla stejně beznadějná jako naše? Ano. Od Pavla bylo nesmírně troufalé a bláznivé jít do Korintu získávat lidi pro Krista.1 Korint byl proslulý velmi nákladným životním stylem boháčů Římanů, Řeků i Židů a říkalo se, že v Korintu se „jen tak někdo neuchytí“. S bohatstvím šla ruku v ruce rozmařilost, nemorálnost a zkaženost. Prostitutky z Afroditina chrámu dopřávaly potěšení bohatým obchodníkům a mocným politikům během jejich návštěvy v Korintu.2

1 Pavel v Korintu – viz Sk 18,1–18. 2 http://cs.wikipedia.org/wiki/Korint.

dvent 1/2013 IAmpulz A 1/2013

25 25

Zvolil Pavel v Korintu stejnou formu evangelizace jako na jiných místech? Spíš ne. Zatímco v Athénách se Pavel profiloval jako jeden z filozofů, do Korintu přišel jako výrobce stanů. Korint byl charakterizován vyhraněnou hierarchií od Dia, svrchovaného boha, přes různé bohy a polobohy až k lidskému světu. Na jeho vrcholu byl císař, bůh lidského světa, a hned pod ním elitní vrstva kněží a kleriků – vzdělanců, kteří vládli celé společnosti. Teprve pod nimi se nacházely masy běžných lidí a otroků, mezi něž se coby řemeslník zařadil i Pavel. Zpočátku se během týdne věnoval manuální práci a trhu, v sobotu šel do synagogy, kde se snažil získat Židy, jejichž víru i jazyk znal. Co bylo obsahem jeho poselství? Dokazoval jim, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš. Jenže oni se proti němu postavili a začali se rouhat natolik, že už s nimi dál pracovat nemohl. Pro obyvatele Korintu byla zvěst o ukřižovaném Kristu bláznovstvím a pro tamní Židy kamenem úrazu. Mezi nimi mohl pro biblický obraz Boha jen stěží najít vhodná slova či koncept, který by pochopili. Přišel jako nic neznamenající a neurozený člověk, aby představil jednoho jediného Boha, který existuje ve třech osobách a který nestojí nad spoustou bohů, není na vrcholu hierarchie, ale je rovnocenným společenstvím. Ukazoval tím zároveň, že i ti, kteří v Boha uvěřili a následují jej, jsou všichni na jedné rovině – služebníci evangelia jako on. Na tamní poměry velmi „pošetilé“ poselství, přesto však doprovázené mocným Božím působením.3 Nechtěl to Pavel někdy vzdát? Ačkoliv zvolil Pavel v Korintu jiný přístup, šitý na míru potřeb v Korintu, nedařilo se mu tak, jak by si přál, a v momentech, kdy jeho svědectví spíše působilo rozbroje, se už možná chystal odejít. V nočním vidění však dostal od Ježíše vzkaz, aby zůstal a nebál se misijně pracovat, že mu nikdo neublíží, ale mnozí uvěří. Jak bylo jeho zvykem, hlas z nebe poslechl a zůstal v Korintu na své poměry dlouhého jeden a půl roku. Na Boží pokyn Pavel nevzdal misijní práci ani v těch nejtěžších podmínkách! Neodrazoval ho odpor těch, kteří byli proti němu? Na jedné straně byl nezájem a výsměch ze strany Korinťanů, na druhé straně zášť Židů, která se vystupňovala do té míry, že se jim podařilo dostat Pavla před soud. Přesto Pavel tuto hrozbu

obrátil v příležitost mluvit o své víře i před samotným hejtmanem! I když přímo před jeho zraky došlo k šarvátce a Židé ztloukli představeného synagogy Sostena, Pavel byl ušetřen a mohl neochvějně pokračovat v misijní práci. Bůh stál při něm. Kdy a jak tam nastal průlom v jeho práci? Chvíli to trvalo. Společnou řeč nalezl nejprve s jinými přistěhovalci od stejného řemesla, kteří se do Korintu dostali z Říma, protože je odtamtud coby Židy vypudil rozkaz císaře. Od veřejných promluv se pak uchýlil k osvědčenému způsobu navazování přátelství a budování vzájemné důvěry. Působil po domech v užším kruhu lidí, kteří k sobě měli blízko, např. v domě čerstvě obráceného ateisty Tita Justa. Věnoval se pohanům – nevěřícím – a na víru se obrátili dokonce i někteří Korinťané. Tak v Korintu během svého působení založil minimálně pět nových sborů! Proč tolik nových sborů najednou? To měli tak malé modlitebny, že se do nich nevešli a museli stavět nové? Z archeologických nálezů víme, že v Korintu existovaly větší, luxusní, ale i menší domy. V bohatších domech se scházelo 40 až 45 lidí, v menších domech existovalo společenství věřících v průměru 20 až 25 lidí. To byl Korint tak velký, že se lidé nedostali do jedné centrální modlitebny? Ze současných ruin města je patrné, že tehdejším Korintem se dalo projít pěšky s přehledem za 10 minut. Pavel tedy mohl docela logicky nechat postavit modlitebnu nebo zorganizovat centrální místo ke scházení. Proč ji tedy nepostavili? Je třeba vzít v úvahu, že Pavel a lidé v  jeho době uvažovali jinak. Oni nepotřebovali modlitebny. Církví byli lidé, ne budovy. Pavel očividně neusiloval o založení velkých a početných shromáždění. Když se někdo stal věřícím, církev se obvykle začala shromažďovat v jeho domě. Společenství věřících vznikala mezi lidmi, kteří k sobě měli blízko a mohli svou víru mezi sebou sdílet přirozeně – v rodině, v kruhu nejbližších přátel, se spolupracovníky.4 Někteří chtějí nový sbor, protože se jim ve starém nelíbí… V  době osmnáctiměsíčního působení Pavla v  Korintu vznikla společenství v  domě Akvily

3 1K 1,23–28. 4 Sk 18,8; 1K 1,16.

26 26

Advent 1/2013 Impulz A 1/2013

a Priscilly, v domě Tita Justa, v domě Krispa, představeného synagogy, možná také v domě Erasta a jeden také v korintském přístavu Kencherejích.5 Když psal Pavel později těmto „novým“ sborům, nedělal mezi nimi rozdíly, nevyvyšoval jeden nad druhý. Nedá se říci, že by nové sbory byly lepší než ty staré. Zdaleka nebyly bez problémů. Pavel je ve svém dopise kárá za to, že jsou tam hádky a spory řešené u světského soudu, že tolerují milenecký poměr s nevlastní matkou, že je mezi nimi neochota dělit se o jídlo atd.6 (Přesto korintské věřící hned v úvodu svého dopisu Pavel nazývá svatými.7) Nerozdělovalo věřící v Korintu, že měli víc sborů? Nelze říci, že by mezi nimi nebyly rozkoly. Jedni své názory hájili Pavlem, jiní se hlásili k Apollovi, k Petrovi anebo ke Kristu a Pavel je za to ve svém dopise káral.8 V Bibli ale není nikde zmínka o tom, že by příčinou jejich rozkolů bylo setkávání se na několika místech zároveň. Naopak, z novozákonních textů je patrné, že tato společenství o sobě věděla, že měla mezi sebou koordinátora, který je navštěvoval a informoval o tom, co se děje na jiných místech.9 Takový koordinátor byl pověřen staršími, kteří se za něj modlili a oddělili jej ke službě.10 Mělo víc menších sborů na jednom místě nějaké výhody? Pavel si patrně byl vědom toho, co platilo i v jeho době – že méně je někdy více! Pavlovo vyjádření a přesvědčení by mohlo znít: Méně lidí ve sborovém společenství znamená více nových sborů. Zkusme se na to podívat čistě matematicky: Kolik lidí bude součástí společenství věřících v jednom městě, když tam bude jeden velký sbor – ve srovnání s tím, když tam bude deset menších sborů? Kolik lidí bude aktivně zapojeno v prvním modelu ve srovnání s druhým? Ať si každý odpoví sám. Méně lidí ve společenství znamená nejen menší pravděpodobnost boje o moc, ale také to, že sbor funguje jako domácnost, jako rodina. Nové sbory v duchu Ježíšova království VŽDY znamenají nové lidi. A noví lidé přivádějí víc nových lidí… Jak to dopadlo s misionářem Donem a Karlou? Protože Don a Karla dodávali moderní medicínu a ocelové sekyry, nechtěli o ně členové kmene Sawi přijít. Slíbili, že nastolí mír. Jako v Jiříkově vidění se misionáři stali svědky jediné možné záruky skutečného míru mezi příslušníky kmene Sawi. Od nepaměti mezi nimi platilo pravidlo, že když si vzájemně vymění mezi sebou kojence jako „dítě míru,“ dokud budou obě 5 Sk 18,8.17; 1K 16,15.19; 2Tm 4,20; Ř 16,1. 6 1K 1,10.11; 5,1; 6,1; 11,1. 7 1K 1,2. 8 1K 1,12. 9 1K 4,17; 2K 12,17.18.

dvent 1/2013 IAmpulz A 1/2013

Pavlův misijní odkaz w Pochopil, že být následovníkem Ježíše nevyhnutelně znamená získávat pro něj nové učedníky. w Šel tam, kam ho posílal Duch svatý – i za cenu zřeknutí se svého pohodlí, i za cenu velké osobní oběti. w Nebyl závislý na církvi, obživu získával svou manuální prací. w Když přišel na nové místo, šel mezi lidi, se kterými hledal společné zájmy, společnou řeč. w Když věděl, že je s ním Bůh, nenechal se odradit nezájmem lidí ani nepřízní okolností, vydržel. w Jeho poselství bylo jednoduché až bláznivé, avšak srozumitelné a odpovídající na lidské potřeby. w Pavel nezakládal nová společenství, aby byla lepší než ta stará. Nové sbory vznikaly s každým okruhem nově obrácených lidí. w Nová společenství působila spíše v menších skupinách a domácnostech, kde pokušení hromadit moc a vzájemně soupeřit bylo menší; lidé měli blíž jeden k druhému i k Bohu. w Noví lidé se snáz zapojili a duchovně rostli v menším rodinném společenství! w Noví lidé snáz přiváděli nové lidi! w Méně je někdy více! Víc menších a nově vznikajících sborů na jednom místě získalo a zapojilo víc lidí, než by mohl jeden větší a starší sbor!

27 27

děti žít, mír bude zajištěn. Ačkoliv byla jakákoli jiná vražda vítána a odměňována, toto dítě nesměl nikdo zavraždit… Don a Karla konečně získali komunikační klíč, na který tak dlouho čekali. Všem domorodcům sdělili, že Ježíš je Božím dítětem míru, který nikdy nezemře, a tak je zárukou věčného míru a pokoje. Tato zpráva

mezi lidmi z kmene Sawi způsobila neuvěřitelnou změnu k lepšímu…11 Jaký je váš misijní klíč? … Petr Činčala

Další podobné články a komentáře k nim lze najít na webu: http://petrcin.a7d.cz 10 1Tm 4,14; Tt 1,5. 11 http://christiananswers.net/spotlight/movies/2003/peacechild.html.

Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne v Sázavě, Institut teologických studií a Vyšší odborná škola teologická a pastoračně sociální pořádá

15. ledna 2013

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ Zájemci mohou získat podrobné informace o studiu, nahlédnout do výuky, absolvovat prohlídku areálu, navštívit knihovnu, promluvit si s vyučujícími učiteli i vedením školy a obdržet kvalifikovanou pomoc při rozhodování o studijním směru. Srdečně zveme k návštěvě zájemce o studium na Teologickém semináři. Přijďte se k nám podívat a zažijte atmosféru na Teologickém semináři! Bližší informace – tel.: 327 320 181, e-mail: [email protected]

28 28

1/2013 Advent Impulz A 1/2013

televizní vysílání hopetv

HopeTV v roce 2012 Letošní rok v HopeTV byl rokem proměn. Abychom zlevnili provoz, výrobu a vysílání naší televize, přehodnotili jsme a upravili vysílací systém a snížili provozní náklady studia. S tím souvisí i nákup nové technologie a výstavba malého studia pro potřeby natáčení a odbavování pořadů. Výborem unie schválená investice, která byla poskytnuta naší divizí z Bernu, bude přinášet užitek stovkám našich diváků. Za to se spolu s vámi modlíme a věříme v působení Božího Ducha na cílové diváky a posluchače. Jsme rádi, že církev adventistů v celosvětovém měřítku investuje do nových technologií a vnímá potřebu mediální přítomnosti věřících v prostoru rozhlasového, televizního a internetového éteru. Generální konference zakoupila v minulém roce mediální systém (Evertz Mediator v hodnotě 2 milionů amerických dolarů), kterým postupně propojuje všechna církevní rádia a televize ve světě. To proto, aby ještě lépe a kvalitněji sloužila ku prospěchu společnosti, šíření evangelia a zprávy o druhém Kristově příchodu. Také naše studio se na připojení k systému připravuje. I když jsme pracovali na přestavbě a zavádění nových technologií, jsme rádi, že se nám spolu s tím dařilo plnit vysílání HopeTV novými pořady a zajistit ozvučení, on-line přenos a záznam církevních akcí v naší Česko-Slovenské unii. Samozřejmě bychom to nezvládli bez našich externích kolegů a dalších spolupracovníků z řad našich sborů. Touto cestou tak děkujeme za jejich pomoc a spolupráci. Asi největší událostí, kterou jsme na vaše obrazovky živě přenášeli, byla návštěva předsedy Generální konference bratra Teda Wilsona. Těší nás zájem diváků, který podle statistik přesáhl 2 000 připojení v jednom okamžiku. K záznamu ze zmíněné bohoslužby je možné se kdykoliv vrátit v našem archivu na www.hopetv.cz.

Advent 1/2013

Stovky z vás, ale i dalších diváků, zhlédlo přímé přenosy Biblických týdnů Českého, Moravskoslezského a Slovenského sdružení, které jsme odvysílali a také uložili do archivu naší TV. Myslím, že inspirativní slova bratra Jiřího Beneše, Jona Pauliena a Jiřího Moskaly budou ještě dlouho uzrávat v našich myšlenkách. Ze všech projektů, kterých bylo mnoho, bych rád vyzdvihl víkendovou akci v Kroměříži, kde byl hostem a řečníkem bratr Kornelius Novak. Celý víkend kromě přítomných posluchačů v sále arcibiskupského gymnázia sledovalo u obrazovek minimálně dalších 1 000 diváků. Pravidelně jsme registrovali tolik připojení k našemu systému. Po skončení akce mi telefonovala jistá sestra ze sboru Církve bratrské, jestli je možné se na zmíněnou akci podívat ještě jednou, jelikož – cituji: „v našem sboru vzbudila slova bratra Novaka veliké oživení“. Za zmínku stojí i rozhodnutí našeho kolegy, který již několik let sympatizuje s církví adventistů. Jeho úkolem bylo během víkendu přepínat on-line přenos na vysílací server a přitom sledovat technickou kvalitu vysílání. Po zhlédnutí většiny přednášek bratra Kornelia Novaka se rozhodl být pokřtěn, vyznat a přijmout Ježíše Krista jako svého Spasitele. Máme radost, že se i letos ke sledování HopeTV měsíčně vrací pravidelně téměř 2 000 diváků. Stoupá také průměrná doba sledování našich pořadů. V roce 2011 strávil průměrný divák u HopeTV 80 minut, zatímco letos již 93 minut. Stále větší boom zažívají také mobilní aplikace sledování TV přes mobilní zařízení. Na svém přenosném zařízení měsíčně pravidelně sleduje HopeTV v průměru 1 200 diváků. Kolik z našich diváků najde při sledování naší televize útěchu ve chvílích nouze, sílu do dalších dní anebo nasměruje své kroky za Pánem Ježíšem Kristem, na to není počet připojení schopen dát odpověď. Reakce diváků nás však ubezpečují, že vysílání má své

29

televizní vysílání hopetv místo a důležitost. Zde je úryvek z reakce jedné z našich divaček: „Pokud mám čas, velmi vítám, že se mohu díky HopeTV dozvědět více o Bibli, historii naší církve i o životě. Jako krátce pokřtěná členka se díky vám seznamuji s úctyhodnými osobnostmi, které mne inspirují a naplňují nadějí. Také během nemoci mi vaše pořady byly poučným a příjemným společníkem.“ Snažíme se být světlem těm, kteří hledají cestu ze tmy. Modlete se s námi, abychom i nadále nesli evangelium tam, kde je potřeba, a naše mediální přítomnost aby byla stále lepší a účinnější. Děkujeme vám, že jste nás doporučovali vašim blízkým a sledovali naše vysílání. Budeme rádi, když nám zůstanete věrní i v dalším období. Za tým HopeTV a AWRádia Csaba Čák

Okno 30–10 Manželská setkání 2012 Co znamená záhadné okno 30–10? Letos uběhlo 30 let od našeho manželského slibu a celých 10 let jsme každý rok plánovali účast na manželských setkáních. Konečně jsme letos zaplnili okno 30–10. A upřímně – církev dala jako podmínku uzavření církevního sňatku absolvování tzv. předmanželského semináře. Jako rodiče dáváme návrh na podmínku pro zaplacení sňatku svých dětí: nejpozději do dvou let po svatbě dobrovolně a aktivně absolvovat manželská setkání. Je k tomu ještě třeba něco dodávat? Ano. Zažili jsme: Super témata a solidní přednášky. Zkušené vedoucí naší pracovní skupinky s citlivým přístupem ke skupině, párům i jednotlivcům, prostě s vlastním srdcem na dlani. Prostor být spolu s partnerem jen tak. Čas zabývat se výzvami (problémy), o kterých bychom možná ani nevěděli, nebýt „manželáků“ J. Manželská setkání ale nejsou pro každého. Určitě ne kvůli ceně. O dostupnosti této týdenní dovolené hovoří jasnou řečí cena stravy a ubytování. Ale o tom může psát zase někdo jiný. Na „manželáky“ prostě mohou přijet pouze ti odvážní, kteří si dokážou přiznat, že i jim v partnerství problém překáží jako těžké závaží. Připustí, že nejsou vševědové, i když jsou snad už i dědové. Tak se pustí do spolupráce, aby nemuseli „spolu prát se“, raději pak při návratu smát se. Posuďte sami, zda chcete zažít něco podobně uzdravujícího a naplňujícího, s nabídkou nových i životních přátelství. Nás však nejvíc oslovil obsah a skutečnost, že víme o těch, kteří původně nechtěli přijet, ale dnes nelitují. Prvoúčastníci Marcela a Honza Fürstovi

30

Advent 1/2013

Domov pro seniory „Efata“

Moje cesta do Domova pro seniory „Efata“ Zkušenost bratra Rudolfa Drbohlava Lidé se ve vzpomínkách ohlížejí zpět a popisují své životní příhody i zkušenosti. Také já bych chtěl trochu zavzpomínat na dobu nedávnou, kdy mě „výhody stáří“ donutily směrovat můj život do míst, která by pro mě jako seniora byla nejvýhodnější. Díky Bohu jsem toto místo našel, i když to pro mne nebylo lehké. Svoji cestu za novým domovem jsem zahájil na kolenou. Sklonil jsem se před Pánem a prosil ho o vedení v tomto důležitém rozhodnutí svého života a o milost, aby mne přivedl na místo, které bude pro mne nejlepším a kde mu budu moci stále sloužit. Moje rodina, přátelé i známí se mi snažili pomoci. Rodina mi doporučila adventistický domov pro seniory ve Zlíně-Malenovicích. Moji přátelé mi to ale rozmlouvali, protože nechtěli, abych se z Čech odstěhoval až na Moravu. Rovněž sbor, se kterým jsem srostl, mě nechtěl pustit a všemožně se snažil najít mi vhodné ubytování s péčí v našem městě. Jejich hlasy nakonec zvítězily a rozhodl jsem se nastoupit do pečovatelského domu, který mi v tomto městě zajistili. Vše potřebné pro nástup do pečovatelského domu jsem si již předtím obstaral – zbývalo už jen nastoupit. Stále jsem se ale modlil a tázal jsem se Boha, jestli je to jeho vůle.

Advent 1/2013

A jednoho osudového rána se to stalo. Zaváhal jsem a rozhodl se sám přesvědčit, kde a v jakém prostředí bych vlastně žil. Tato moje zvědavost vedoucí k návštěvě onoho pečovatelského domu mi postačila k tomu, abych své rozhodnutí ihned změnil. Nyní, nacházeje se opět na křižovatce různých možností a cest, jsem si již zvolil cestu do Malenovic. Nepotřeboval jsem ujištění, jak tento Domov vypadá, věděl jsem to nejdůležitější – je to domov církve adventistů. To mi stačilo, byl jsem definitivně rozhodnut. Pocítil jsem jistotu, jakou jsem při svém předešlém rozhodnutí neměl. Plně spoléhaje na Pána Boha a jeho vedení jsem zatelefonoval správci Domova pro seniory „Efata“ ve Zlíně. Požádal jsem ho, má-li ještě volné místo, aby mi ho po dobu čtrnácti dnů rezervoval. Během této doby jsem rozdal svůj majetek, dal na prodej byt, sbalil si své věci a odstěhoval se do Zlína. Měl jsem jistotu, že odjíždím s Pánem Ježíšem a že mě neopustí.

31

Domov pro seniory „Efata“ A z tohoto nového prostředí mohu vydat jen to nejkrásnější svědectví. Ke společenství s Ježíšem jsou mi zde přidáni i noví bratři a sestry coby spoluklienti. Každý den ráno a večer zde začínáme a končíme společnou pobožností. Ráno se zamýšlíme nad texty jitřenky, večer společně studujeme úkolky sobotní školy. Veškerá péče i obsluha v Domově pro seniory a také „čistá“ strava je ke spokojenosti nás všech klientů. Velkou výhodou je také lokalita místního sboru, který se nachází jen pár metrů od Domova pro seniory „Efata“. Ve svých předcházejících letech jsem nikdy nepociťoval „nudový“ syndrom. Nemám ho ani zde, v oáze spoluklientského soužití.

Na jaře a v létě se mohu podílet na práci na naší zahrádce, kterou jsme si zde my klienti domova založili. Zahrádka nám přináší dílčí užitek i pro společné stravování. Pro chůze schopné klienty, jako jsem já, se zde nabízejí různé vycházky na blízké vrcholky pohoří, které se nám odmění výhledem na siluetu Kroměříže a Hostýna. A to nepíši o dalších zábavných a prospěšných aktivitách. Když se ohlížím nazpět, děkuji Pánu Bohu, že mě v bludišti možných cest vedl do toho jediného a vpravdě adventního domova v Malenovicích u Zlína. Rudolf Drbohlav

Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne v Sázavě Institut teologických studií oznamuje, že v měsíci lednu 2013 otevírá nový běh

Studium KS – studium pro každého Studium KS je vhodné pro každého, kdo si chce rozšířit své biblické a teologické znalosti, zvláště pro laické kazatele, evangelisty, sborové činovníky a ty, kteří chtějí lépe a více sloužit velké věci Božího království.

Studium KS má dva moduly: Základní modul trvá 1,5 roku (3 semestry) a zahrnuje nejdůležitější biblické a teologické informace ze všech oborů, které se vyučují na Teologickém semináři (Starý zákon, Nový zákon, Historická teologie, Systematická teologie a Praktická teologie). Výběrový modul trvá 1 rok (2 semestry) a je možno vybrat si ke studiu jeden z patnácti nabízených oborů, které pokrývají všechny oblasti církevní práce. Zahájení: 26.–27. ledna 2013 na Teologickém semináři v Sázavě Přihlásit se je možné do 9. ledna 2013 na Teologickém semináři. Bližší informace na stránkách Teologického semináře Sázava: http://www.tscasd.cz nebo telefonicky: 777 077 166 a 327 320 181; korespondenci a přihlášky adresujte: [email protected]

32

Advent 1/2013

Adra

Žijeme ve věku prudce se rozvíjejících informačních technologií. Jsme proto rádi, že můžeme informace o naší práci poskytovat médiím – kdykoliv a s naprostou otevřeností. K vytváření a udržování důvěry je taková otevřenost a jakákoliv dostupná forma předávání informací nezbytná – především kvůli našim dárcům a podporovatelům. Nejinak je tomu i v případě kampaně Mince denně, která nahradila deset let trvající veřejnou sbírku podporující aktivity ADRA Česká republika, uskutečňovanou každé jaro prostřednictvím tisíců dobrovolníků. Reklamu na tuto akci jste měli možnost vidět během října a listopadu nejen v České televizi, ale rovněž ve vlacích Českých drah, v  městských veřejných dopravních prostředcích, v novinách a časopisech. Máme radost, že se našli ochotní dárci, kteří se rozhodli podporovat naši činnost pravidelně. A jaká že to byla činnost za uplynulý rok 2012?

Distribuce potravin mezi uprchlíky v Keni

Advent 1/2013

Rozdávání semen na Haiti v rámci zemědělského projektu V České republice působí naši dobrovolníci na sedmadvaceti místech a je jich více jak půl druhého tisíce. A nejsou to dobrovolníci jen tak a na „jedno použití“. Jsou to dobrovolníci, kteří docházejí do různých zařízení pro seniory, děti a do nemocnic pravidelně každý týden a po celý rok. Ke spokojenosti města Hradce Králové provozujeme poradnu pro oběti domácího násilí a dětské krizové centrum. Rovněž se nám daří ovlivňovat vzdělávání dětí a mládeže od mateřských školek až po středoškoláky prostřednictvím projektu PRVák, kterým seznamujeme děti a studenty pro ně přijatelným způsobem s rozvojovou tematikou. A také jsme letos ve spolupráci s televizí Nova udělili cenu Michala Velíška. V  zahraničí pokračujeme v  nejdéle trvajícím vzdělávacím projektu BanglaKids. Kromě adresného dárcovství klademe důraz na vzdělávání nejchudších dětí žijících ve slumech v bangladéšské

33

Adra Dháce. Naše významná podpora i letos směřovala mezi zemědělce na Haiti. Vcelku úspěšnou práci místních obyvatel narušil hurikán Sandy. Připravil je o téměř osmdesát procent úrody. Mnozí z  nich musejí začít úplně znovu. Jsme rádi, že díky vašim darům je budeme moci znovu podpořit. V Etiopii dovybavujeme nemocnici a v Keni se úspěšně rozvíjí zdravotnická pomoc v oblasti kolem vesnice Itibo za pravidelné asistence českých mediků a lékařů. Po úspěšném pilotním projektu nás v Moldávii čeká další začleňování handicapovaných dětí do všeobecného vzdělávání. V  Mongolsku ve spolupráci s německou Adrou pomáháme místním zemědělcům a v Barmě v nepřístupných oblastech pomáháme lidem organizovat svobodný život v jejich vesnicích. Podpořili jsme rovněž lidi prchající ze Somálska před hladem a dokončili jsme pomoc obětem hurikánu v Japonsku. Také letos v létě jsme zorganizovali letní aktivity mezi sirotky v Mukačevu. Nechceme však zapomenout ani na pomoc obětem domácího násilí v Gruzii, kde se angažují nejen naši zaměstnanci z oddělení zahraničních projektů, ale rovněž ti, kteří mají zkušenosti s podobnými aktivitami u nás v Adře Česká republika. Patříme do velké rodiny sto dvaceti pěti Ader na celém světě. A děkujeme za ně Pánu Bohu,

Maminka s očkovaným dítětem ve zdravotnickém středisku v Itibo protože bychom dost těžko mohli pohotově reagovat na potřeby těch nejchudších, kdybychom nespolupracovali s místními. Jako církevní instituce patříme do naší české rodiny adventistů. Vám vděčíme za mnohé a bez vás bychom řadu projektů nemohli uskutečnit. Děkujeme vám. P.S. Protože se v jednom z mnoha informačních toků přinášejících zprávy o Adře objevil jakýsi mírně zlomyslný šum v tom smyslu, že vlastně lžeme dárcům, když říkáme, že je jedna Adra, zatímco jsou dvě, rádi vysvětlujeme, že ze zcela pragmatických důvodů v čase zvratů na počátku devadesátých let a nuceni literou zákona se její tehdejší vedoucí pracovníci rozhodli nejdříve založit nadaci a posléze, když se zdálo, že řadu činností jako nadace ADRA nebude moci vykonávat, založili občanské sdružení. Že tyto dva právní subjekty pracují v naprostém souladu, je zjevné už ze dvou podpisů pod tímto článkem. Jan Bárta, výkonný ředitel o. s. ADRA

Výuka ve slumové škole v Bangladéši

34

Radek Špinka, předseda správní rady Nadace ADRA

Advent 1/2013

generace padesát plus

…

Je čas mlčení i čas mluvení (Kazatel 3,7) Čas mlčení a čas mluvení? Kdy má člověk mlčet a v kterém věku je namístě, aby mluvil? Malé miminko si jen tak žvatlá – a zvláště maminky jsou z toho u vytržení. Na druhé straně jsou i senioři, kteří projdou časem mlčení, a znovu se jim otevírá příležitost, aby mluvili. V době, kdy píšu tyto řádky, se hovoří o našem budoucím prezidentovi. Podle některých analytiků mají největší šance na zvolení dva dlouholetí starobní důchodci: Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Ano – někdy je čas mlčení a někdy čas mluvení, ale vždycky je čas k vděčnosti. Vždyť máme stále mnoho důvodů k vděčnosti za Boží působení. Když se člověk svěří nebeskému Otci, má vždy důvod, aby byl vnitřně spokojen, a tak v každém věku může působit na své okolí. Nemusí se bát ani stárnutí, protože svůj věk bere jako normální stav – a někdy dokonce jako přednost. Jak se člověk ubírá od „času rození“ k „času umírání“, uvědomuje si, že pro člověka „není nic lepšího, než se radovat a prokazovat sobě i druhým dobro“ (Kaz 3,12). Prožili jsme tři radostné týdny v kolektivech Generace padesát plus. Začalo to v červnu, v beskydském horském hotelu Sůkenická. Jak nám sdělila paní vedoucí, každý z personálu si přál, aby na něho vyšel náš turnus. Důvodem pro jejich přání byly naše předchozí pobyty a při nich prožitek zvláštního „času pokoje“. Někdo si může položit otázku, jestli ti „starší“ mohou ještě něco dát mladším. Odpovědí je příklad

Advent 1/2013

nejstaršího účastníka tohoto pobytu – 96letého bratra Gomoly. Dopisem se již přihlásil na setkání v roce 2013 a chce přijet se svou známou, padesátiletou zdravotní sestrou, která dosloužila jeho manželce. Co ji oslovilo a proč se rozhodla být s námi staršími a starými o své dovolené, když stále pracuje se staršími lidmi? Mám vždy radost z nových přátel, kteří jsou s námi na každém pobytu. V září jsme si prodloužili letní sezónu pobytem v slovenských termálních lázních v Podhájské. I když tam každý den trávíme uprostřed většího množství lidí, přece má každý možnost svobodně využít čas pro sebe nebo pro druhé. Společně pak prožíváme ranní a večerní chvíle, kdy otevíráme Boží slovo, zpíváme a sdělujeme si životní příběhy. Možná je to právě působení většího množství lidí přes den, co v nás večer vzbudí touhu po ztišení. Tam jsme vytvořili větší rodinu, do které se zapojili i majitelé penzionu, kteří s námi chtějí příští rok prožít nejenom víkend, ale celý týden. A nemohu nevzpomenout poslední ranní sejití, které mě velmi oslovilo. Přestože někteří měli jen málo času do odjezdu vlaku – a to je vždy spojené s určitou nervozitou – přece si nenechali ujít účast na společné chvíli u Písma; opět jsme se všichni sešli. Velkou sílu a moc má společné shromáždění. A ještě v září jsme prožili slunný týden v Poděbradech. Personál hotelu se ptal, jestli jsme si koupili i to počasí. Zde jsem si více uvědomil, že naše oddělení Generace padesát plus sice nesílí po fyzické stránce, ale po psychické a duchovní určitě. Bratr Kreisl, celoživotní velký sportovec, přesedlal v sedmdesáti letech z chůze na koloběžku, kterou si s sebou přivezl. Tím pomohl mnohým objevit krásu tohoto sportu – včetně mé manželky a cvičitelky Magdy. Absolvování léčebných procedur nás neunavilo, protože jsme bydleli v hotelu vzdáleném 50 metrů od areálu lázní. A každý večer jsme svěží přicházeli do místního sboru, kde pro nás bratr Drejnar připravil

35

oznámení

celotýdenní zajímavý program na téma „Jak šla Bible dějinami“. Jak se mnozí účastníci vyjádřili, pobyt v Poděbradech byl pohodový, pozitivní a probíhal v radostném duchu. V sobotu jsme ho ve shromáždění ukončili

spontánním zvoláním: „Ať žijí Poděbrady 2013!“ A místní člen sboru, bratr Kvintus, s radostí konstatoval: „To zní moc hezky, podobně jako na olympijských hrách. Máme se na co těšit!“ Při rozjímání nad časností a věčností Šalomoun vyznal: „Ale je to také Boží dar, jestliže člověk může jíst a pít a tak se mít dobře i při vší své námaze“ (Kaz 3,13). Pokud jste dočetli až sem, připomínám, že v příštím roce 2013 chceme tyto tři akce zopakovat. Nabídka a informace vyjdou v tomto časopise – a současně s tím bude do všech sborů v Česko-Slovenské unii zaslán oběžník. Kromě toho se také připravují nové akce.

Bližší informace z oddělení Generace padesát plus získáte u Miroslava Starého: [email protected]; tel.: 739 345 678.

Oznámení Sbor Ostrava-Radvanice „Celý náš život trvá sedmdesát let anebo osmdesát, jsme-li při síle.“ (Ž 90,10; B21) Jak milostivý je náš Bůh, že dává člověku prožít ještě o deset let více, než je napsáno v tomto žalmu! V měsíci srpnu jsme v našem sborovém společenství mohli popřát hned dvěma sestrám k tak vzácnému jubileu. Dne 23. srpna jsme přáli sestře Ludmile Ramíkové, která se dožila devadesáti let, a 26. srpna sestře Marii Tkačíkové, která oslavila dokonce 91. narozeniny. Oběma přejeme hojnost Božího požehnání do dalších let z Boží milosti. Dne 26. října se dožil devadesáti let také náš bratr Miroslav Hudec. Tento bratr začal navštěvovat naše společenství po sňatku se sestrou Zdeňkou Kaňovou, který se uskutečnil 31. 12. 1946. Pravidelně přicházel s manželkou do shromáždění, ale stále se nemohl rozhodnout pro křest. Měl velmi nemocné srdce a pro jeho záchranu byla nutná operace. V té době ovšem medicína nebyla na takové úrovni jako dnes a operace byla velmi riskantní. Bratr tu-

36

to operaci podstoupil v roce 1966. Celý sbor se za něj modlil a vše dobře dopadlo. Po této události se bratr Hudec rozhodl odevzdat svůj život Pánu Bohu, což také 30. 11. 1968 stvrdil křtem. Pán Bůh mu od operace přidal dalších 46 let života. Jsme všichni Pánu za tuto zkušenost velmi vděčni. Protože je bratr Hudec velkým milovníkem hudby, hrával každou sobotu při bohoslužbách na housle, a chválil tak Pána Boha. Dosud je stále čilý a téměř žádnou sobotu ve shromáždění nechybí. Nemůžeme opomenout také skutečnost, že i jeho manželka Zdeňka oslaví 23. 1. 2013 své devadesáté narozeniny. Manželé Hudcovi si také 31. 12. 2012 připomenou 66. výročí svého sňatku, což je zvlášť v dnešní době úžasné jubileum. Chválíme Pána Boha, že jim ve své milosti dopřál tolik společných let. Závěrem bychom proto chtěli vzdát Pánu Bohu vroucí dík Žalmem 107,31.32; B21: „Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, jež dělá pro lidi! Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu, v radě starců ať jej oslaví.“ MaJu

Advent 1/2013

oznámení Ze života sboru Vrbno pod Pradědem Již rok vydává náš malý sboreček, čítající něco přes třicet aktivních dospělých členů, svůj vlastní časopis. Pravda, časopis je teprve v plenkách a jeho úroveň by profesionálové nejspíš podrobili přísné kritice, ale co je důležité, je náš. Šéfredaktorkou je naše mladá sestra Kačka Švancarová. Je hodně nemocná a zdálo by se, že Pán Bůh nebyl moc štědrý ve chvíli, kdy přišla na svět. Musím ale prozradit, že Kačka má dobré, ba doslova zlaté srdíčko. Tady ji Pán Bůh obdařil opravdu bohatě. Stačí přečíst úvodník, a je to jasné. Já se alespoň na její úvodník a povzbuzení každý měsíc moc těším. Probojovala se do našich řad z trochu jiného prostředí, než z jakého do řad adventistů přišli mnozí z nás. Není mezi námi dlouho, ale máme ji všichni moc rádi. Než se dostaneme v našem Poutníku ke zmíněnému úvodníku, nejdřív nás potěší básnička našeho spolubratra, kolportéra Petra Hoffa, umístěná na přední stránce. Péťa je další obdarovaný z našich řad. Když si verše jeho básničky měsíc co měsíc přečtu, úplně cítím, co zrovna cítí on. Přiznám se, že bez jeho úvodní básničky si našeho Poutníka už vůbec neumím představit. Je to takové milé pohlazení na duši. Jen nechápu, jak může každý měsíc vymyslet nové a nové téma. Je to zkrátka dar. Možná vás napadne: A co ti ostatní? Každý měsíc se někdo z nás vyznává ze své víry a nás ostatní to samozřejmě hodně zajímá. Některá témata jsou tu tak trochu anonymně, a kdo hledá pro nás informace o tom, co je zdravé nebo jakou hodnotu má ta či ona zelenina, či třeba vědecké informace na nejrůznější témata, to vlastně ani moc nevíme. Turistické okénko, to je tak trochu moje parketa a doufám, že až mi dojdou materiály, zase se někdo najde, kdo přispěje svými zážitky z přírody. V jednom z posledních čísel už to zkusila sestra Olinka a pozvala rodiče s dětmi na pěkný výlet za zvířátky. Pak jsou tu ti, jejichž práce není vidět. Vlastně je, ale my si to moc neuvědomujeme. Technickou mravenčí práci dělá náš vedoucí sboru – a kdo ví, kdo všechno se na té práci ještě podílí. Vím jen, že se také pilně činí náš student Radek Grycz.

Advent 1/2013

Původně jsem jen chtěla poslat básničku z jednoho z čísel našeho časopisu, a nakonec jsem se takhle rozepsala. Doufám, že i vás básnička osloví, a kdybyste si chtěli přečíst i některou jinou, náš časopis najdete na webových stránkách našeho sboru. Helena Rusková

Pane, děkuji Pane, děkuji Ti za Tvou lásku, Pane, děkuji za nový den. Jak korálek na provázku bude k mému žití připojen. Probouzíš mě Duchem svým a já Ti děkuji, že jsem, Otče, synem Tvým, z toho se raduji. Pane, děkuji Ti za Tvou lásku, Děkuji Ti, že jsem probuzen. Vím, že odpovíš mi na otázku, co mě čeká další den. Probouzíš mě Duchem svým a já Ti děkuji, že jsem, Otče, synem Tvým, z toho se raduji. Pane, děkuji Ti za Tvou lásku, po celý den budu děkovat. Každý den i slovo, každou hlásku Tobě na oltář chci všechno dát. Petr Hoff

Sbor Uherské Hradiště V prosinci 2012 si připomínáme narozeniny sester Evy Dědečkové a Ivanky Bumbalové. V lednu 2013 pak mají výročí narození sestry Ivetka Vočková a Anna Ličmanová a bratři Jan Zajíc a Zdeněk Martasek. Sestra Ličmanová se dožívá krásných 90 let. Všem přejeme jako sbor Boží požehnání, jeho vedení do dalších let a mnoho radosti v životě i ve sboru. Za sbor O. Dědeček

37

Podmínky inzerce: Cena inzerátu je 0,50 Kč (2 c) za znak nebo 7,50 Kč (25 c) za cm2. Platba probíhá na základě fakturace. Vyčkejte prosím, až vám bude faktura zaslána, neposílejte platby předem. Obálku s odpovědí na inzerát podaný pod značkou je nutné označit v levém spodním rohu číslem inzerátu. Odpovědi na inzeráty označené ČR vyřizuje Advent-Orion Praha, odpovědi na inzeráty označené SR nebo SK vyřizuje Advent-Orion Vrútky. Redakce si vyhrazuje právo rozhodnout o vydání inzerátu.

Pravidla inzerce v časopisu Advent Advent je vnitrocírkevní časopis sloužící především k oslovení členů církve, není tedy komerčně zaměřen. Inzerce uveřejňovaná na straně 38 slouží potřebám církve, sborů i jednotlivých členů. Inzeráty oddělení, institucí církve i jednotlivých sborů jsou uveřejňovány zdarma. Inzeráty mohou podávat též členové církve, a to v oblasti seznámení, nekomerčního ubytování a nekomerční nabídky a poptávky. Tento druh inzerce je zpoplatněn dle ceníku uvedeného v záhlaví na straně 38. Výjimečně může inzerci podat i podnikatelský subjekt, pokud se jedná o nabídku, která se týká vnitřního života církve, sborů nebo členů (například nabídka prostoru pro rekreaci). Tento druh inzerce je zpoplatněn dle ceníku uvedeného v záhlaví na straně 38. Redaktor časopisu Advent má právo nezařadit sporný inzerát. (Tato pravidla schválila Správní rada nakladatelství.)

Ponúkame ubytovanie pod Vysokými Tatrami v Kežmarku, Hradné Námestie 24. Cena na osobu/noc: 1. 5. – 30. 9. – 4,- €; 1. 10. – 31. 3. – 6,- €, v zime do 5 osob 7,- €. Kontakt: e-mail: [email protected], ďalšie info nájdete na http://kezmarok.casd.sk/?page_id=155, telefón: 00421(0)524 525 957, mobil: 00421(0)908 986 907 SR 130101 Ponúkame ubytovanie v horskej chate na Donovaloch v oblasti Nízkych Tatier. Ideálne prostredie pre milovníkov horskej turistiky, cyklistiky a lyžovania. Kapacita chaty je 19 osôb, cena podľa sezóny od 4 do 6 € osoba/noc. Viac info na http://bb.casd.sk/sl10.htm Kontakt: Róbert Rusnák, 0905 991 757, e-mail: [email protected] SR 130102 Nabízíme ubytování v novém penzionu nedaleko přehrady Pastviny v Orlických horách. Vhodné pro mládežnické pobyty, zimní i letní sborové dovolené. Kapacita 14 lůžek. Bližší informace na tel.: 734 510 794, www.penzionupastvin.cz, e-mail: [email protected] ČR 130103 Ubytování v Karlových Varech! Příjemné dvou a třílůžkové pokoje s vlastním soc. zařízením, TV, SAT, Wifi. Společná vybavená kuchyňka. Cena: 1. noc 350 Kč os., 2. a další noc 300 Kč/os. Informace: [email protected], tel.: 775 320 500 – Petra Čapková, www.ubytovanikv.zde.cz ČR 130104 Nabízíme ubytování pro rodinu nebo skupinu do 6 osob v rodinném domě, který je před rekonstrukcí, v jedné z nejoblíbenějších lyžařských oblastí, v Karlově pod Pradědem, vzdušnou čarou vzdálen 7,5 km od nejvyšší hory Jeseníků – Pradědu, 13 lyžařských vleků od 300 do 800 m. Dům je situován pod lyžařským vlekem (do 50 m) a čtyřsedačkovou lanovkou (do 100 m). Topení v domě je lokální, v krbových kamnech. V blízkosti domu je pizzerie, spousta restaurací. Cena za osobu na noc je 200 Kč, příplatek 100 Kč v případě ubytování na 1 noc nebo víkend. Děti do 6 let bez nároku na lůžko zdarma. Kontakt: 602 566 101, 606 705 124. Objednávky: [email protected] ČR 130105 Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 1/2013 11x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 5. 12. 2012 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 321 621; 603 553 628, e-mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected]

Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected] Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail: [email protected] Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo dodané příspěvky krátit. Foto na obálce: Honza Kubík Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava

www.adventorion.sk

www.adventorion.sk

www.adventorion.sk

www.adventorion.sk

ZAMYSLENIA NA KAŽDÝ DE

milosť

vo vzťahoch Kolektív autorov V zamysleniach na každý deň v roku nájdete úvahy, ktoré sú venované biblickému chápaniu rodiny a partnerstva, ale aj myšlienkam o samote, o túžbe človeka po spoločenstve a o zmysle života, ktorý je postavený na službe a nesebeckej láske k druhým. 400 strán, 13,8 x 21,5 cm, viaz. cena 8,- eur

Objednávky zo Slovenskej republiky: [email protected], 043 / 42 82 670, 0918 493 713, 0903 451 398

Objednávky z Českej republiky: [email protected], 233 321 621, 603 553 628