2013. Obsah: Okénko výkonné rady. Pozvánka na VH Školení zástupců MK ANR ČR Představení nových klubů asociace

Zpravodaj ANR ČR 3/2013 Datum: 5. dubna 2013

Třetí číslo měsíčníku je především věnováno blížící se volební valné hromadě naší organizaceMoniko. Doufáme, že si v něm najdete něco zajímavého.

Obsah: Okénko výkonné rady   

Pozvánka na VH Školení zástupců MK ANR ČR Představení nových klubů asociace

Ze života náhradních rodin  

Děti, které se rodí v srdci Ukázka z knihy Míly Striové

Projekty realizované ANR ČR  

Profesionalizace systému NRP Náhradní rodiče a trh práce

Jiná sdělení 

Matějská pouť pro NR

Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Okénko výkonné rady Milí členové Asociace náhradních rodin České republiky, srdečně Vás zveme na

VALNOU HROMADU SDRUŽENÍ Datum konání: 2O.4.2013 Místo konání: Chabařovická 1125/4, Praha 8 (školící středisko FOD tzv. Chabajda) mapa: http://www.mapy.cz/#q=Chaba%C5%99ovick%C3%A1%201125%2F4%2C%20Praha%208&x=14.479164&y=50.129913&z=1 5&qp=14.467975_50.127020_14.485050_50.132925_15&t=s&d=addr_8992069_1 Prezence delegátů proběhne od 9.30 hodin Zahájení valné hromady v 10.00 hodin Návrh programu: 1) Přivítání delegátů, účastníků a hostů (pověření předsedajícího k vedení VH, zvolení zapisovatele, skrutátorů hlasů) 2) Seznámení s programem VH – hlasování o přijetí či nepřijetí 3) Výroční zpráva výkonné rady 4) Výroční zpráva dozorčí rady 5) Výroční zpráva za organizaci – hlasování o přijetí či nepřijetí 6) Seznámení s projekty organizace 7) Seznámení s transformací NNO 8) Volby zastupitelstva 9) Diskuze 10) Rozloučení s delegáty, účastníky a hosty valné hromady Na setkání s Vámi se těší členové výkonné a dozorčí rady ANR ČR



Víkendové školení zástupců místních klubů ANR ČR Místem setkání byl zvolen hotel Panorama na Blanensku, který 16 zástupcům klubů pro školení poskytl velmi útulné prostředí. Páteční program byl věnován informacím o valné hromadě ANR ČR, důležitosti výročních zpráv místních klubů a jejich zpracování, sbírání podkladů a informací pro potřeby organizace. Věnovali jsme se fungování organizace, kanceláře a prací výkonné rady. Součástí školení byly i příklady dobré praxe z MK Břeclavsko a Frenštátsko. Předsedkyně těchto místních klubů prezentovaly svoji klubovou činnost a předávaly nám své knowhow, jak se jim daří získat a udržet si náklonnost drobných dárců i významných sponzorů. Dále byl v rámci programu také představen nový projekt ESF, s názvem Náhradní rodiče a trh práce. Druhý, sobotní den, byl věnován administrativě místních klubů, vedení pokladen a účetnictví. Prodiskutovali jsme informace související s členskou základnou klubů, o možných klubových aktivitách, o získávání drobných i významných sponzorů. Největší část sobotního dne byla věnována projektům a grantům, a to od samotného nápadu na projekt až po jeho napsání a vyúčtování. Zabývali jsme se pokladnami a vedením účetnictví a to nejen na naší místní rovině, ale také dopadům na správné účtování v rámci organizace. Po večeři jsme se sešli nad důležitým tématem, a to plánovanou transformací NNO, které se týká také naší organizace. Paní Jana Lexová informovala zástupce místních klubů o legislativní změně, kdy se od 1.1.2014 budou muset občanská sdružení přetransformovat do jiných právních forem. I toto důležité rozhodnutí pak bude součástí programu valné hromady sdružení. Dále představila zástupcům místních klubů práci výkonné a dozorčí rady ANR ČR a informovala je o blížící se valné hromadě, která letos bude volební a vyzvala všechny k aktivní účasti na řízení chodu organizace v zastupujících orgánech. Sobotní večer jsme završili sdílením informací o pěstounské péči na přechodnou dobu, kterou podporuje NF Tesco, prostřednictvím námi realizovaného projektu Běh pro život. Nedělní dopoledne již bylo věnováno relaxaci v teplých vířivkách, v bazénu se slanou vodou a například odpočinku v levandulové páře. Mnozí z nás využili i nabídky masáží. Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Představení nových předsedů a klubů asociace MK Třinecko – Přátelství Předsedkyně Beáta Jaraczová Dobrý den, jmenuji se Beáta Jaraczová, mám mažela Marka a tři děti. Dva syny Lukáše (10) a Jakubna (7) a před čtyřmi lety jsme přijali dceru Esterku (5). Bydlíme v malé vesnici na okraji Beskyd blízko hranic s Polskem a Slovenskem. Trošku hospodaříme. Máme mastný skot a doma pejska a andulku. Náš klub Třinecko - Přátelství vznikl ke konci roku 2010. O založení se zasloužila Lenka ČinčJano nechrapalová, která tento klub založila a vedla dva roky. Pak jsem tuto štafetu přebrala já. Do klubu jsem vstoupila začátkem roku 2011. Rádi bychom s dětmi jezdili na výlety, třeba na hory a do ZOO. Chtěli bychom dětem dopřát návštěvy zámků a hradů a jiná vyžití. Těším se, že se naše představy aspoň z části naplní, a že stávající členové mi budou při organizaci nápomocni.

Mk - Hlinsko Předsedkyně Lenka Rysová Jmenuju se Lenka Rysová, je mi 36 let, původním povoláním jsem zdravotní sestra. V současné době jsem s dětmi doma, studuji speciální pedagogiku. Mám ráda přírodu a čtení. Manžel Jirka je na světě už 42 let, pracuje jako OSVČ v oboru stavebnictví a jak sám uvádí, mezi jeho hobby patří ČT24 a bazos.cz  Vychováváme celkem 7 dětí ve věku 5-14 let a 2 psy. Mezi velkou zálibu dětí, dospělých i psů je geocaching. Jsme pěstouny tří dětí od roku 2010, a protože v našem nejbližším okolí není organizace, kde by měli náhradní rodiče možnost sdílet své zkušenosti, rozhodli jsme se založit místní klub ANR ČR. Sice jsme se už s mnohými dříve scházeli,ale noví pěstouni neměli možnost přijít mezi nás. Klub funguje od začátku letošního roku, máme za sebou 3 setkání – z toho jednu besedu na téma Novela o SPO se sociální pracovnicí. Před sebou máme v nejbližší době akci na konci dubna ve spolupráci s Mateřským centrem Hlinečánek – čarodějnice. Do prázdnin plánujeme ještě několik setkání, podle počasí nejlépe venku. O letních prázdninách několikadenní stanování. V podzimních měsících se budeme scházet ve vnitřních prostorách, v plánu je zatím Tongo v Hradci Králové.



DĚTI, KTERÉ SE RODÍ V SRDCI aneb příběh adoptivní a pěstounské maminky Děti, které se rodí v srdci je název autobiografické knihy Miloslavy Striové. Tato adoptivní a pěstounská maminka s velikou odvahou a otevřeně popsala svoji životní zkušenost s osmi přijatými dětmi. Její kniha je inspirující vyprávění o lásce, snaze o pochopení a o životě, který i přes těžkosti dokáže překonat naše nejlepší představy. Miloslava a Kamil Striovi přijali do rodiny osm dětí: tři adoptovali a pět vychovávají jako pěstouni. Děti jsou poloromského etnika, jedno dítě má autismus. Mít vlastní děti jim nebylo dopřáno, proto jim adopce a později pěstounská péče připadly jako vhodný způsob, jak se podělit o svoji lásku k dětem. „Řekli jsme si: ,Tak a teď jsme jako každá jiná rodina.´“, popisuje autorka rodinnou atmosféru po adopci. „Mýlili jsme se... Trvalo pár let, než jsem se přestala trápit vědomím, že mé děti nikdy nebudou jako ostatní děti a jejich okolí je tak nebude přijímat.“ Péče o přijaté děti není procházka růžovým sadem. Už z názvů jednotlivých kapitol je zjevné, že rodina zažívala v průběhu let i krušné chvíle: Jak jsme se učili objímat. Cikán, co krade. Jak se žije autistům. Adam není problém, ale má problém. Tak proč jste si mě z domova brali? Útěky z domova. Ach, ta puberta… Striovi si na začátku stanovili jen jeden cíl - učinit děti šťastnými. Nechtěli z nich mít nejhodnější nebo nejchytřejší děti. Předávali jim především lásku. Každé z dětí, které přijali, jí potřebovalo vrchovatě. Každé z nich přišlo do rodiny po několikaletém pobytu v dětském domově nebo kojeneckém ústavu. Psychickou deprivaci, kterou trpěli, není snadné překonat. Dokázat dítěti, jemuž hned od narození chybělo to základní pro život – pocit blízkosti mateřské osoby, bezpečí a lásky – že je tu někdo, kdo ho má rád a komu může věřit, vyžaduje trpělivost, obětavost a čas. Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Velkou zátěží pro rodinu bylo přijetí holčičky, u níž byl diagnostikován autismus. „Pro mnohé rodiče je velkým zklamáním, když zjistí, že je jejich dítě takto těžce postižené. Pro mě to bylo vysvobození,“ vysvětluje M. Striová. „Po celou dobu jsem hledala příčinu u sebe, obviňovala se z neschopnosti jí pomoci… Konečně jsem pochopila, že jako slepé dítě by se mi nikdy nepodívalo do očí, není toho schopna ani Petruška.“ Striovi nezapomínají ani na svůj partnerský život. Oba jsou si navzájem oporou. A podobnou oporou může být kniha Děti, které se rodí v srdci i dalším párům, které by rády dítě osvojily nebo přijaly do pěstounské péče a bojí se, zda to zvládnou. Přínos knihy ocenila i psycholožka Irena Sobotková: „Nepoučuje, nevnucuje své názory, ale přesto si čtenáři najdou svůj díl povzbuzení. Na mnoha místech je text protkaný zmínkami, co se autorce osvědčilo, co pomohlo, na co si musela dávat pozor. Bez ostychu píše o situacích, které je těžké zveřejňovat, a za které se mnoho náhradních rodičů stydí.“ RNDr. Miloslava Striová vystudovala odbornou matematiku se zaměřením na statistiku, po ukončení studií pracovala jako programátorka. Svoji profesi však opustila. V současné době se zapojuje do aktivit neziskových organizací působících v oblasti náhradní rodinné péče a zaměřuje se na medializaci náhradní rodinné péče a života s handicapovaným dítětem.



Romské dítě v neromské rodině – ukázka Jde to? Máme doma kokosové děti. To jsou děti, které jsou uvnitř bílé a na povrchu černé, vychovávané rodiči a mezi dětmi většinového etnika a současně podle fyzického vzhledu je patrné, že patří k etniku jinému. I když u některých našich dětí nejsou viditelné romské znaky, všechny od malička vědí, že někteří jejich předkové byli Romové a jejich původní vlastí byla Indie. „Já se ti divím. Že si ty cikány bereš domů?“ S touhle otázkou se na mě obrátil jeden známý, když se mu na jednom večírku pod vlivem alkoholu rozvázal víc jazyk. Sice mně podobnou otázku nikdo takto přímo nepoložil, ani na takové večírky už nezbyl čas, ale od mnohých jsem tyto nevyslovené otázky cítila: „Vzít si dítě z dětského domova, a k tomu ještě cikánky? Jak tohle asi může jednou dopadnout?“ Fakt, že jsou naše děti adoptované, nešlo před okolím utajit. Naši příbuzní a přátelé to samozřejmě věděli a fandili nám. Ale proč tohle vysvětlovat každému na potkání? Přijmout do náhradní rodinné péče etnicky odlišné dítě nejde před okolím skrýt. U světlého dítěte to možné je. Já jsem se před svým nejbližším okolím se svojí adopcí nikdy netajila. Ale taky jsem nestála o to, aby toto téma přede mnou a před mými dětmi někdo cizí řešil. Do toho fakt už nikomu nic není. Při pohledech cizích lidí jsem si nejdřív říkávala: „Však já jim ještě ukážu, jak dokážu vychovat slušnýho a šikovnýho cikána!“ Tak tyto myšlenky mě naštěstí brzy přešly. „Co já mám vůbec komu dokazovat? Proč bych pak žila pod tlakem okolí, aby naše děcka náhodou neprovedly něco špatnýho?“ Pro jistotu jsme postavili u domu plot a děcka jsem pouštěla mezi ostatní děti na vesnici jen občas. Přece jen, kdyby se něco semlelo, stejně by za to mohli ti naši cikáni. Máme velké příbuzenstvo a spoustu přátel s vlastními dětmi, tak jsme se s našimi dětmi pohybovali v tomto prostředí. Proč jsme se rozhodli pro romské děti? Když jsme měli u žádosti o adopci prvního dítěte popsat některé svoje představy o našem budoucím dítěti, přáli jsme si, aby se nám dítě podobalo. My jsme s manželem oba tmavší typy, tak jsme si řekli, že i tmavší dítě k nám sedne víc než nějaký modrooký blonďák. Tenkrát jsme se nezamýšleli nad osudy romských dětí v ústavech, o které do adopce není velký zájem. Řešili jsme svoji momentální situaci. A také jsme věděli, že těchto dětí je v ústavech víc, takže tak dáme šanci i dítěti, které by se obtížněji dostávalo do náhradní rodiny. Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Nakonec jsme se rozhodli pro poloromské dítě a u tohoto typu dítěte jsme zůstali i při každé další žádosti. Prý by se pojem poloromský neměl používat, je údajně diskriminační. Ale já si myslím, že dost dobře vystihuje některé představy žadatelů o dítěti. Také jsem se setkala s kritikou takového názoru, co to vlastně znamená – dítě, sice romské, ale bez výrazných romských znaků. Pro nás toto označení mělo však dost velké opodstatnění. Poloromské děti stejně časem ztmavnou. To je pravda. Některé z našich dětí měly dost světlé vlasy a v pubertě pak ztmavly a získaly víc romských rysů. Ale to bylo pro mě ze začátku dost podstatné – že ne hned na nás každý pozná, že k sobě nepatříme. Působili jsme opravdu jako rodina, jako lidi, kteří k sobě patří. Naše děti se nám nejen fyzicky podobaly, ale i napodobovaly naše gesta, pohyby, způsoby vyjadřování… Ony chtěly být jako my a chtěly, aby je tak bralo i okolí. Při tomto rozhodování pro mě byla důležitá ještě jedna skutečnost. Uvědomovala jsem si, že vzít si „cizí“ dítě je věc dost náročná, přijaté děti nemusejí být tak úplně bez problémů a jejich výchova může být pro nás dost náročná (a to tedy byla). A tak jsem si k tomuto balíku problémů nechtěla přidávat ještě další – že bych neustála tlak z okolí v případě, pokud bychom adoptovali zcela tmavé dítě. To už by byl pro nás problém navíc, na který jsme si netroufali. Ale pokud k nám přišlo dítě, na kterém nebyla hned na první pohled patrná etnická odlišnost, nebo aspoň v dětství působilo takovým dojmem, tak ten tlak tady nebyl. A až děcka vyrostla a ztmavla, už jsme se dokázali s tlakem okolí vypořádat. Tlak sílil pomalu, a tak jak rostla děcka, tak i my jsme rostli ve své roli náhradního rodiče etnicky odlišného dítěte. Jsou tyto děti opravdu tak odlišné? Čím déle jsme spolu a do naší rodiny pak přicházely další a další děti, tím spíše mohu říci, že ne. Pokud jsme si občas neporozuměli mezi sebou, tak to nebylo etnikem, ale vzájemnou odlišností našich povah a problémy způsobené jejich psychickou deprivací a různými dysfunkcemi, které ústavní děti mají. Pro nás velkou roli ve výchově těchto etnicky odlišných dětí hrála skutečnost, jak tyto děti přijímalo okolí. A opravdu – čím světlejší dítě, tím méně mělo problémy s okolím. To okolí mu mnohem víc věřilo a fandilo. Kdežto u tmavších dětí si u prvních problémů hned každý řekne: „Je to lump a nic dobrého z něho nevyroste.“ U problémů světlých dětí v náhradní rodinné péči si přece jen lidé řeknou: „Je to chudák dítě, ono za to nemůže, kdo byli jeho rodiče.“ A když podobný malér udělá vlastní dítě, tak si okolí řekne: „ Také jsme měli v příbuzenstvu takový nešťastný případ, a nakonec je z něj spořádaný člověk.“ Proč si tohle společnost neřekne i o přijatém tmavém dítěti?



Ach ta puberta! Romské přijaté děti prý mívají bouřlivější pubertu a v pubertě se u nich častěji ozve volání krve. Tak jsem už u Radka neustále byla na pozoru, kdy to tedy začne. Ani nevím, kdy to začalo a kdy to skončilo, ale tu jeho pubertu jsme ve zdraví přežili. Některé situace pro mě jako náhradní matku nebyly jednoduché. Co s přijatými dětmi toto období udělá? Moje puberta a ta jejich se mohou výrazně lišit. Ustojím to? Budu schopná některé jejich projevy akceptovat nebo alespoň strpět, abych mezi námi zbytečně nevyvolávala napětí? Když něco provede vlastní biologické dítě, tak v jeho chování rodiče vidí někoho ze svého pokrevního příbuzenstva a vědí, že „ty blbý leta přejdou a zas bude dobře“. Ale u přijatých dětí? Při prvních výchovných problémech se vkrádá myšlenka: „A už je to tady, ozývají se špatné geny jejich biologických rodičů. To jsme to ale dopracovali s tou náhradní rodinnou péčí! Že jsme do toho vůbec šli?“ Dokud byl Radek malý, tak jsme v jeho projevech chování viděli sami sebe. Třebaže fyzická podobnost mezi námi tolik nebyla, výrazná nápodoba našeho chování u něj fungovala a to nás naplňovalo přesvědčením, že k sobě opravdu patříme. Ale puberta je o tom, že si dítě začne hledat svoje vlastní místo a identitu. Už nestojí o to, být jako rodiče, spíš má potřebu co nejvíc být samo sebou. Pokud se tento scénář odehrává mezi rodiči a jejich biologickým dítětem, tak tam se i přes veškerou snahu dítěte co nejvíc se odlišovat od svého rodiče nezapře alespoň fyzická podoba. A čím víc se pubertální dítě snaží být jiné než jeho vlastní rodiče, tím víc se nedá zapřít, jak je dítě při svém dospívání svým rodičům nebo příbuzným fyzicky podobné. A tak i když v tomto období jejich vztahy mohou být napjaté, nedá se popřít, že tito lidé k sobě opravdu patří se vším všudy. Ale co s pubertou u přijatých dětí? Co nás spojuje, to je náš vztah a ten právě pubertou může procházet různými zkouškami. Mám před sebou dítě, které čím je starší, tak je na něm víc vidět, jak jsme si málo fyzicky podobní. Máme ještě vůbec něco společného? Je to společná minulost, společné vzpomínky, které nám nedávají zapomenout na to, co jsme společného prožili. To nám oběma dává sílu kvůli několika neshodám během puberty nezahodit celou společnou minulost. Na to jsem myslela už ve chvíli, kdy jsme si děti přivezli domů. Říkám si: „Tak jo, jestli jednou od nás odejdou ke svým biologickým rodičům nebo se ozve to jejich volání krve a najdou si nějakou romskou komunitu, tak já si aspoň s nimi ty společný léta pěkně užiju.“ Myslím, že v našem vztahu to bylo oboustranné. Naše děti nám nikdy nevyčítaly: „Ty nejsi moje máma, ty mně nemáš co poroučet.“ A já jsem si například od začátku hlídala svůj slovník, do něho nikdy nepatřily věty: „Já tě nechci.“ „Kéž bychom přijali místo tebe jiné dítě.“ „Co asi z tebe jednou bude?“ Spíš jsem zdůrazňovala: „Tvoje máma, které ses narodil, se o tebe nedokázala postarat, asi neměla nikoho, kdo by jí v takové chvíli pomohl, možná sama byla z dětského domova a neměla kolem sebe lidi, kteří by jí pomohli. Tys tu šanci u nás dostal.“ Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Projekty realizované ANR ČR Projekt „Běh pro život“ Čtvrtý běh příprav pěstounů na přechodnou dobu V termínu 22. - 24.3.2013 začal čtvrtý běh příprav pro zájemce o pěstounskou péči na přechodnou dobu, tentokrát v prostředí Hotelu Relax, v Rožnově pod Radhoštěm. Krajské úřady vyslaly na přípravy dvacet zájemců o tuto formu náhradní rodinné péče a to ze Zlínského, Plzeňského a Moravskoslezského kraje. Přípravami účastníky provázejí lektorky – PhDr. Pana Pazlarová, PhD. z Univerzity Karlovy v Praze a psycholožka Mgr. Tereza Štokrová, která je současně pěstounkou. Další setkání proběhne v měsíci dubnu a to: 5. - 7. 4. 2013 a 26. – 28. 4. 2013 a v květnu bude poslední běh příprav v rámci projektu Běh pro život ukončen. Děkujeme NF Tesco za podporu pěstounské péče na přechodnou dobu.



Profesionalizace systému náhradní rodinné péče v ČR Předposlední vzdělávací víkend Školy poradců v Týnci nad Sázavou proběhl v termínu 16-17.3.2013 za účasti 16 klientů, kteří se sjeli ze všech koutů naší republiky. Bohužel při příjezdu na vzdělávání došlo k nehodě na dálnici a jeden z našich manželských párů byl této hromadné nehody i účastníkem, o auto sice přišli, ale z nehody sami vyvázli jen s mírnými šrámy. Nicméně ani jejich pozdní příjezd, sádra na ruce a fixační límec na krku jim nezabránily v aktivní účasti na vzdělávání. Téma, které lektoři PhDr. Maria Kerekešová PhD a PhDr. Štefan Šarkőzy předávali budoucím poradcům, neslo název Identita. Vážné téma bylo rozebírané ze všech stran, nejprve jsme se sami zamýšleli nad tím, co to vlastně identita je, pak jakou máme my sami identitu a nakonec jsme si říkali, jakou identitu mají naše přijaté děti. Téma, o kterém by se dalo hovořit po několik víkendů. Dětem se tentokrát věnoval „hlídací strejda“ a s kytarou, procházkami k řece a promítacím plátnem s krásnými pohádkami i jim společně strávený čas uběhl jako voda. Znova jsme si uvědomili, jak důležité jsou pro naše děti pozitivní mužské vzory, kéž by takových bylo i v našem školství více.



Náhradní rodiče a trh práce Projekt s názvem Náhradní rodiče a trh práce má za sebou již čtyři měsíce. Lektoři pracovali na obsahové náplni všech kurzů a zároveň probíhaly přípravné práce k akreditaci všech modulů. Potrápili jsme se nad časovým harmonogramem celého projektu, neboť je v něm mnoho vzdělávacích bloků. Na druhou stranu je tam i mnoho prostoru pro Vás, náhradní rodiče, jak si splnit nejen povinné vzdělávání, které ukládá Novela zákona o sociálně právní ochraně dětí, ale je tam i prostor, jak se naučit i něco navíc. V březnu proběhlo víkendové školení zástupců místních klubů ANR ČR. Na tomto setkání představili manažerka projektu Mgr. Zdeňka Munduchová a koordinátor projektu Aleš Dietrichovi, tento nový ESF projekt, jež realizuje Asociace náhradních rodin ČR ve spolupráci s o.z. Pre rodinu. V dubnu 2013 je naplánován na Krajském úřadě Kraje Vysočina, kulatý stůl, který si klade za cíl podrobně představit záměr a cíle projektu a informovat nejen pracovníky OSPODů, NNO , ale i samotné náhradní rodiče o nabídce vzdělávání. Samotné vzdělávání začne 3. května 2013 Přípravou pěstounů na přechodnou dobu, který byl od jeho otevření zaplněn během pár dní. Do projektu bylo vysláno 18 budoucích pěstounů na přechodnou dobu z Jihočeského, Pardubického a Královéhradeckého kraje. Vzdělávání proběhne během čtyř víkendů v hotelu Mánes, v okrese Žďár nad Sázavou. Lektory budou PhDr. Maria Kerekešová PhD a PhDr. Štefan Šarkőzy. Více informací naleznete na www.nahradnirodice.cz. Aleš Dietrich koordinátor projektu Náhradní rodiče a trh práce Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Jiná sdělení Matějská pouť – informace pro náhradní rodiny Dne 25. března 2013 pořádá Společnost KOČKA s.r.o., tak jako každoročně, v rámci Matějské poutě, tradiční "Den pro postižené děti, děti z dětských domovů a azylových domů". Celá akce je přístupná dětem a handicapem v doprovodu jejich rodičů, vychovatelů či kamarádů, dále pak dětským domovům, azylovým domům a ostatním ústavům a také letos nově pro náhradní rodiny Asociace náhradních rodin ČR. Všichni návštěvníci z členské základny ANR ČR musí mít průkazky k prokázání se při vstupu do areálu (včetně dětí)! Veškeré atrakce jsou dětem k dispozici mezi 11,00 až 15,00 hod. zcela ZDARMA. Kromě atrakcí mohou děti shlédnout též od 11,00 do 15,00 hod. stálou expozici exotických ryb, žraloků, korálů a sasanek "Mořský svět" a doprovodný zábavný program, vystoupení klaunů z umělecké skupiny MEDŮZA, připraven speciálně pro tuto příležitost na Křižíkově Fontáně, též od 11,00 do 15,00 hodin. Dále společnost KOČKA s.r.o. chystá od 15,00 do 17,00 hod. koncert předních českých umělců na Křižíkově fontáně / kdo jmenovitě bude upřesněno/. Děkujeme za nápad a jeho realizaci předsedkyni MK Plzeň Klubíčko – paní Martě Mikulové, díky jejíž aktivitě Vám můžeme nabídnout volný vstup na Matějskou pouť. Více na www.matejskapout.cz



Děkujeme za podporu:

.


2013. Obsah: Okénko výkonné rady. Pozvánka na VH Školení zástupců MK ANR ČR Představení nových klubů asociace

Recommend Documents