2013, číslo VII.,

Školní rok 2012/2013, číslo VII., 19.4. 2013

Příspěvky v časopise jsou žákovské práce. Mohou se v nich proto vyskytovat různé stylistické nedokonalosti, případně jiné chyby, které nebyly zcela vymýceny a opraveny. Jsme teprve na cestě, stále se ještě učíme tímto způsobem pracovat. Buďte proto při svém hodnocení shovívaví. Tento časopis pro vás připravili žáci Olbrachtovky za velkého přispění našich mladších kamarádů z Komenského rynku

…a máme tady JARO a s ním také další číslo našeho časopisu. Počasí se už konečně umoudřilo, velikonoční shon už máme za sebou, takže si můžeme v klidu sednout na lavičku (třeba v parku) a prolistovat tento školní plátek. Někteří si možná povzdychnou, že už máme tento školní rok téměř za sebou. No a těm, kteří spíše jásají, snad alespoň přineseme trochu té školní zábavy. …ZAČNEME PĚKNĚ TAM, KDE JSME SKONČILI… Blížily se Vánoce, chvilka pohody v rodinném kruhu a my jsme odcházeli na prázdniny plni očekávání, jestli nám Ježíšek i letos splní všechna přání. Co nás ovšem také nenechávalo klidnými bylo očekávání 6. bálu naší školy. Konal se 18. 1. 2013. Nejvíce starostí měli hlavně deváťáci, kteří každoročně celou akci zaštiťují…

Na ples devátých tříd jsme se těšili už hodně dlouho, hlavně na to, až ho zažijeme sami. To jsme ale ještě nevěděli, co nás čeká. Letos se konal 18. ledna. Úkolem nás, deváťáků, bylo zajistit ceny do tomboly, zařídit tisk lístků, distribuci plakátů a samozřejmě nacvičit tradiční předtančení. Z vyprávění jsme věděli, že bychom s přípravami měli začít co nejdříve, stále jsme však doufali, že máme do ledna spoustu času. Než jsme se však nadáli, byl tu pátek, den plesu, a čekaly nás poslední přípravy. Byly sice náročné, ale užili jsme si u toho i spoustu zábavy, třeba u nafukování balónků, přípravy občerstvení, nebo výzdoby sálu. S nácvikem předtančení jsme začali již začátkem října, ale do ledna jsme měli stále co dolaďovat. Vybrali jsme dva různé tance, valčík a swing. Nejdříve jsme začali základními kroky,poté jsme přešli na kreace. Každému se dařilo něco jiného, užili jsme si u toho spoustu legrace, ale také se mnohdy dost zapotili. Hlavní bylo, že jsme dělali vše společně! 18. ledna jsme všichni dorazili už v 19 hodin, ačkoli ples začínal až o hodinu později. Museli jsme doladit poslední detaily a musíme přiznat, že jsme i trochu panikařili, zda vše vyjde podle našich představ. Byl to divný pocit vidět svou třídu ve společenském oblečení, takže jsme se nejen pochválili, ale i zasmáli. Najednou se sál začal plnit lidmi, k tomu hrála kapela a stres z nás pomalu opadl. Kromě rodičů se přišli podívat i bývalí žáci naší školy. Nastal čas našeho prvního vystoupení a při pohledu na lidi, kteří na nás zírali, se tréma opět zhoršila. Jako první jsme tančili náš zamilovaný valčík, při němž rodičům ukáply i slzy, poté

vtipný swing, při kterém se mnozí popadali za břicha. Nakonec se vše vydařilo a každý si našel zábavu, která mu vyhovovala. Musíme také poděkovat celému pedagogickému sboru, který nám nejen pomáhal s přípravami plesu, ale na celý večer si rozdělil služby u prodeje občerstvení, výdeje tomboly… a hlavně nám byl velkou oporou před jednotlivými vystoupeními. Byl to večer, na který nikdy nezapomeneme. (žáci 9. tříd ZŠ I. Olbrachta v Semilech)

Na plese všechno živé třese se Lucie Vodrážková 9.A Na plese se hraje, tančí ve skupinách lidi jančí. Trsat půjdu ještě dnes na ten velký slavný ples.

Jakmile začala hudba hrát, páni se chystají dámy k tanci zvát. U baru se všichni smějí, pití zlehka popíjejí.

Nejdříve se učesat, šaty trochu načechrat, nalakovat nehtíčky, vzít si svoje střevíčky.

K ránu všechna krása končí, všichni už se spolu loučí. Vyprázdnil se celý sál, za rok bude další bál.

Ještě trochu navonět, na ples rychle uhánět.

… před tímto radostným předvánočního pohybu …

plesáním

jsme

ještě

zvládli

trochu

V prosinci se uskutečnil vánoční turnaj v odbíjené. Zúčastnili se ho žáci 7. – 9. tříd. Na závěr si proti výběrovému týmu žáků zahráli i učitelé. I když výběrový tým hrál velmi dobře, učitelé zvítězili na sety 2 : 0. Výsledky : 1. místo - 9.B 2. místo - 7.A 3. místo - 7.B 4. místo - 8.A 5. místo – 9.A

Ve dnech 10. – 15. 2. 2013 proběhl tradiční výcvik žáků 7. tříd. Jako každý rok si sedmáci užili spoustu legrace, což dokazují fotografie na školním webu.

Vyšší síly způsobily, že jsme další vystoupení spolku Faber neviděli v pondělí, jak bylo původně plánováno, ale až v pátek 22. února, ale alespoň jsme se mohli o pár dní déle těšit. A bylo opravdu nač. Pan Vladimír Pěnkava, kterému sekundoval jeho šikovný syn Tomáš, nás tentokrát přenesl do doby, kdy i náš kraj obývali Keltové. A tak teď žáci od třetí po devátou třídu vědí, kdo to Keltové byli, jak válčili, kdo byli jejich nepřátelé a jak fungovala keltská rodina, jak vypadal keltský jezdec, jaké bohy Keltové uctívali, proč dělali lidské oběti, jaká byla posvátná zvířata, proč se keltským mincím říká duhovky, jak se muži líčili, jak vypadal keltský oděv, jaké svátky slavili, jaká zvířata uctívali, jak se soustružilo na primitivním soustruhu, kdy začínal keltský rok, jak vypadalo záhrobí, co musel umět správný druid, k čemu sloužilo jmelí ….. A protože někteří odvážní jedinci si mohli i něco z toho vyzkoušet na vlastní kůži, mají oni, ale i diváci spoustu pěkných zážitků. V rámci projektu Faber jsme se již seznámili s Přemyslovci i dobou Rudolfa II. a uvidíme, co zajímavého nás čeká v příštím školním roce. Mgr. Lenka Holubičková

…Kristýnu z 5.B nejvíce zaujalo, jak si Keltové malovali na obličej různé znaky božstev, jak uctívali zvířata, aby získali jejich sílu. Byla překvapená, že hodně zvyků od Keltů okopírovali Římané. Nadšená byla také z toho, že místo holicího strojku používali ostrý mininožík a místo klasického sedla sedlo s opěráky. … Tonymu z 5.B nejvíce z celé přednášky učarovaly meče, kopí i různé ozdůbky, které si mohl na pódiu dokonce osobně vyzkoušet.Velký dřevěný kůň se líbil snad úplně každému.

Co máme nejradši…

Moje postel (K. Kasanová – 8.A

Moje postýlko, miluju ten pocit, když se na tobě zachumlám pod peřinu, pomalu zavírám oči a v hlavě mi probíhají určité postavy a místa. Když se v noci náhodou probudím a uvidím tu strašidelnou tmu a v hlavě slyším jen cinkot budíku, rychle zavřu oči a ty mě opět odvedeš daleko od mých strachů. Díky tobě ve svých snech cestuji i do neuvěřitelných míst a prožívám i ty nejkrásnější chvíle, o kterých se zdá možná jenom mně. Jakmile se ráno probudím, stejně se nejvíce těším na to, jak se k tobě večer zase vrátím. Někdo má nejlepšího přítele psa, já mám tebe.

Můj mobil

(P. Budíková 8.A)

Můj nejmilovanější mobile, Když jsem tě poprvé uviděla, hned jsem věděla, že spolu budeme mít přenádherný vztah. I když mě ráno budíš a já bych tě nejradši rozbila o zeď, nikdy to neudělám, protože vím, že to myslíš dobře. Pouštím si na tobě písničky, prohlížím si fotky a hraju hry, prostě s tebou se nikdy nenudím. Ty mě doprovázíš na každém kroku. Vždy, když se ti vybije baterka, jsem v háji. Nedokážu si bez tebe představit ani chvilku. Bez tebe bych to nebyla já. Když tě někdy nechám doma, musím se pro tebe za každé situace vrátit. S tebou je život o mnoho krásnější. Ty jsi to druhé nejdůležitější, co mě za celý můj život potkalo. Nevím, kde bych dnes bez tebe byla. Ty mi pomůžeš v těch nejhorších chvílích. Vždy, když si na tobě pustím písničku, je mi tisíckrát lépe. Vždy jsi tu jen pro mě a já jsem tu jen pro tebe. V mém srdci bude pro tebe navždy místo.

Můj kamarád (Z. Patočková 9.B) Píši o vím o

člověku, kterého příliš dlouho neznám, ale něm vše. Chováním je napůl já a napůl cizinec. Díky jeho vousům, ne dětským, ani ne chlapským, si ode mě vysloužil přezdívku Vousáček. Můj Vousáček je vtipný, přátelský, trochu dětský a někdy dokonce bázlivý. Před cizími lidmi je stydlivý a snaží se skrýt v davu. Ale když je s rodinou nebo přáteli, ví o něm každý. Mám ráda jeho názory, vyjadřují jeho dětskost, ač nejsou vždy nejlepší, nejchytřejší, či nejpromyšlenější, vím, že když mu poradím, popostrčím ho tím dál. Jako třináctiletá jsem v Tatrách potkala patnáctiletého kluka, co miluje vše okolo přírody, kola, bruslí, běhu, tenisu nebo turistiky. Přitahuje ho veškerý sport. Ani práce mu nevadí, do všeho se vrhá po hlavě. Má nadání na ruční práce a hudba mu také není vzdálená. Kytaru považuje za svou nejlepší kamarádku. Mohl by být vzorem všem klukům. Není bez citů, je hodný a chápavý. I když mě někdy svou pozitivní energií štve, mám ho ráda a bez něj bych to nebyla já.

Co se ve škole líbí 6.A… … na cestě ze školy se mi líbí … … nový most, protože v noci krásně svítí … zasněžené stromy v parku, protože si připadám jako v pohádce … malé vrstvičky ledu, protože se po nich ráda kloužu … kamenité cesty v parku, a když fouká vítr, stromy krásně šumí … starý most, jsou na něm pavučinky s rosou … naše třída je … … vtipná, milá, báječná … taky někdy zlobivá … plná uschlých květin … plná dobrých kamarádů … se žlutými hodinami … velmi, velmi početná

… ke Dni učitelů naši kantoři občas dostanou dárek v podobě výměny rolí se žáky. Alespoň na chvíli mohou dětem vrátit jejich zlobení a vyrušování. Jak se této role letos zhostili někteří deváťáci? Shodli se na tom, že by učit nechtěli ani za milion, či dva roky prázdnin…

Den naruby (K. Jeřábková, M. Cibulková 9.A) … spočívá v tom, že žáci 9. tříd učí v nižších ročnících místo skutečných učitelů. Naopak kantoři se stanou žáčky se vším všudy. Často bývají velmi zlobiví a vyrušují. Pochopili jsme proč. Oni nám totiž ukazují, jak se k nim občas chováme… Nám byla přidělena 5.B, ve které jsme učily matematiku. Připravily jsme si pro žáky pracovní list, který měli brzy vyplněný, protože se dobře učí. Děti se pořád hlásily k tabuli. Potom jsme jim zadaly příklady z učebnice, což už je tolik nebavilo a trochu zlobily, takže to ve třídě za chvíli šumělo jako v úlu. Musíme uznat, že kantorská práce není vůbec jednoduchá. Těch 45 minut nám připadalo jako celá věčnost. Určitě se tedy zamyslíme, jestli by nebylo dobré někdy učitelům tu jejich práci ulehčit a nevymýšlet zbytečné lotroviny. Někteří nás totiž „jen“ neučí, ale mnohdy nám i poradí. Za to díky … a vydržte to s námi.

Ve čtvrtek 21. 3. jsme v aule viděli příběh Aleyny v rámci akce Jeden svět. Aleyna se narodila v Německu, ale její rodina pochází z Turecka, proto žijí v komunitě. Trpí nadváhou, ale přesto miluje tanec. Doma před televizí tancuje, opakuje pohyby po slavných tanečnicích, ale bojí se vystoupit na veřejnosti. V její bývalé třídě se jí pro její nadváhu posmívali a snižovali jí tím sebevědomí. Proto měla i špatné známky a propadla do nižší třídy. Tam si však našla opravdové kamarádky a kamarády. Přestože se bála vystupovat, dostala Aleyna nabídku tančit před čtyřmi sty lidmi. Nakonec nabídku přijala a vystoupení se jí velice zdařilo. Její postava byla vhodná k tureckému tanci, oči jí ladily s hnědými vlasy a s tyrkysovými šaty. Aleyna se už pokoušela zhubnout, ale bohužel se jí to moc nedaří. Je to však velice milá a hodná dívka. Věřím, že se nadále bude věnovat tanci. Jednou z ní třeba bude velká hvězda. (Aneta Bušanská 6.B)

Moje kamarádka (V. Bařinková 9.B) Tuhle osobu jsem si vybrala, neboť je mi hodně blízká. Znám ji už dlouho a mám na ni spoustu vzpomínek. Má černé vlasy, je velice hubená, což ovšem neznačí její slabost. Skrz brýle jí z očí srší samá upřímnost a laskavost. Je milá, hodná. Na ostatní lidi má dobrý vliv. Také je velmi přátelská. Ráda je středem pozornosti, bohužel jen když je mezi svými přáteli. Většinou ale zapadne do jakéhokoli kolektivu. Sebevědomí jí rozhodně nechybí a vždy si jde za svým cílem. Je i trochu tvrdohlavá, ale když si něco myslí, hned to na rovinu řekne. I když o sobě občas říká, že je líná, určitě to tak není. Vše, co ji baví, dělá s obrovským nadšením. Je hodně pracovitá a hned se hlásí k jakékoli práci. Má ráda společnost, proto ji baví chodit třeba do kina, kavárny nebo na různé společenské akce. Řekla bych, že je i soutěživá. Možná i proto jezdí každé léto na tábor. Ráda kreslí nebo něco vytváří. Ráda poslouchá hudbu, chodí ven s přáteli, někdy ráda jen tak lenoší. Hodně si jí vážím, i když je někdy trochu výbušná a náladová. ... a co vy? Dokázali byste toho tolik říci o svém příteli nebo spolužákovi? Pokud ne, bylo by možná dobré se zamyslet!  Například v 5.A si slíbili, že si budou sami sebe více všímat, nebudou si nadávat ani ubližovat a budou držet za jeden provaz. V poslední době se jim to docela daří, tak jim držme palce, ať jim to vydrží!!

Mount Everest je velká hora, těžko se však zdolá. Komu se to povede, ten je štěstím bez sebe. My jsme Klokani, Hop, hop, hop, Tak si pro štěstí S námi skoč! (Klokani)

Ty vyběhneš nahoru a já zase dolů, všichni půjdem s baťohem, zdoláme tu horu.

Supermani z Německa, dávejte si bacha, děcka! Tomáš, Lukáš, Simča, Filip, ty to vždycky zvládnou nejlíp! (Supermani)

(Gogomani )

Na ZŠ I. Olbrachta „ šplhali“ na vrchol! Ve čtvrtek se Základní škola I. Olbrachta na chvíli proměnila v Himaláje. Konal se totiž 5. ročník výstupu na Mt. Everest, k němuž nastoupilo devět čtyřčlenných týmů včetně týmu učitelského. Všichni vystupovali po tři hodiny s batohem na zádech štafetovým způsobem ze suterénu do 2. patra budovy. I když start připomínal „ úprk „ s postupující únavou se tempo výstupu poněkud zvolňovalo… Jednotlivé expedice musely také odpovědět na otázky s horolezeckou tématikou a vymyslet básničku. Každé družstvo si vymyslelo název expedice a stát , za který budou vystupovat a zhotovilo si vlajku. Zvítězila expedice “ Čapera“ ze 7.A ve složení David Holubec, David Hruška, Daniel Lužný, Veronika Holubcová. Pouze o jeden výstup méně měla expedice “ Gogomanů“ ze 7. B ve složení Adam Kousal, Daniel Pácalt, Nikola Šprynglová, Lukáš Venzara. Na třetím místě se umístila expedice „ Vodčis crew“ z 9.B ve složení David Hýsek, Michal Štyrand, Kateřina Řeháková, Radek Limberk.

Velký obdiv určitě zaslouží nejlepší výkony jednotlivců : Adéla Šanová absolvovala 97 výstupů, Lukáš Venzara 91 výstupů , David Hýsek 84 výstupů, Statečně bojovali až do konce i všichni ostatní . Společnými silami jsme vrchol Mt. Everestu zdolali! R.H.

Je krásné pozorovat, jak se nám příroda probouzí ze tmy. Myslím tím to sluníčko, které si pohrává s našimi smysly jako malé děti s bezvládnou panenkou. Jarní vánek nás uvádí do rozpaků, ale když vyjde slunce z mraků, cítíme, jak nám v krvi proudí ta jarní svěží energie. Ale protože nemůže být pořád jen hezky, občas nám taky zaprší a my jen pozorujeme, jak ptáčci létají mezi kapkami deště, které se pak roztříští o zem jako skleněná váza. Všichni víme, že jaro je doba lásky. Jen musíme počkat na ten správný čas, až nás někdo políbí pod rozkvetlou třešní.

Strom, vlak, slunce a tak … (K. Sokhanová 5.A)

Tvé listy jak plameny zelené září, dívám se na ně jak do magických tváří, v rukou já svírám tvůj mohutný kmen, jsi krásný a kouzelný jen. Já musím už jít, už jede mi vlak, Musím si uklidit pokoj a tak… zítra já přijedu za tebou zas, neboj se, vlak obvykle dorazí včas. Hned jak vyjde slunce jasné, naplní mě v srdci jas, už se těším ne tebe jen, Zas a zase … zas!

Jaro je mé oblíbené období. Nejraději mám, když si lehnu do rozkvetlé louky, kde prozpěvují ptáčci a společnost mi dělají včelky, které opylovávají kytičky. Jaro je jediné období, které je barevné jako duha a rozprašuje svůj omamný parfém do všech stran. Symbolem jara jsou Velikonoce, na které se většinou těší jen chlapci. Upletou pomlázky, na kterých mají barevné pentličky a chodí si od děvčat vykoledovat ozdobené kraslice a nějaká cukrátka. Na jaře začíná i nový život pro zvířata, která ráda pozoruji, jak okusují větvičky keřů a vyhřívají se na sluníčku. Koloušci pobíhají v lesích, jako by hráli na honěnou. Jaro je velmi náladové. Chvílemi je modrá obloha, na které se usmívá sluníčko a mezi větvemi prosvítají zářivé paprsky. Někdy to však vypadá, že se na nás počasí zlobí a nebe se mračí. Vítr pofukuje ze strany na stranu, stromy se houpají, jako kdyby tancovaly. To je potom lepší zůstat někde v suchu. Vždy se na jaro velmi těším, protože je vše vesele barevné a i já mám potom skvělou náladu. Chce se mi tančit a sem tam třeba vyvést nějakou lumpárnu, aby bylo veselo. Pro mě je to zkrátka nejhezčí období v celém roce. (D. Machová 9.B)

Všem vám přejeme krásné jaro plné zázraků a třeba i nových lásek. Příroda je mocná čarodějka, tak se jí nechejte okouzlit! Dámám přejeme 30. dubna šťastný let bez nehod a bezpečné přistání a alespoň jeden pořádný polibek pod rozkvetlou třešní – protože první máj je lásky čas!!