REVOLVINGOVÝ
FOND
Ministerstva životního prostředí
GEOPARK VYSOČINA 1/2013 časopis Geoparku Vysočina - čtvrtletník
REVOLVINGOVÝ
FOND
Ministerstva životního prostředí
GEOPARK VYSOČINA 1/2013 časopis Geoparku Vysočina - čtvrtletník
„Tento dokument byl vytvořen za finanční pomoci Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí. Za obsah tohoto dokumentu je výhradně odpovědná obecně prospěšná společnost Geopark Vysočina a nelze jej v žádném případě považovat za názor Ministerstva životního prostředí.“
Vážení přátelé, myšlenka zřízení Geoparku Vysočina vznikla v roce 2009, postupně byla opakovaně představena zástupcům kraje Vysočina a starostům Mikroregionu Telčsko. V oblasti propagace a příprav Geopark Vysočina spolupracuje zvláště s příspěvkovými organizacemi kraje Vysočina Tourism a Vysočina Education, s Vysokou školou polytechnickou Jihlava a s Českou geologickou službou. Geopark Vysočina je připravován obecně prospěšnou společností Geopark Vysočina. Cílem projektu je zvláště vybudování zážitkových a naučných stezek, vlastního infocentra a zajímavých vzdělávacích programů pro školy, laickou i odbornou veřejnost. Potřebné informace o Geoparku Vysočina najdete na webových stránkách projektu www.geoparkvysocina.cz. Přejeme Vám příjemné zážitky při návštěvě Geoparku Vysočina.
1
ŠETRNÉ FORMY CESTOVNÍHO RUCHU A GEOPARK VYSOČINA PERSPEKTIVY EKOSYSTÉMOVĚ ZALOŽENÉHO CESTOVNÍHO RUCHU Zcestovalí nebo sečtělí lidé si jistě všímají vyvíjejícího se vztahu mezi ochranou přírody a rozvojem cestovního ruchu, který se velmi různí v prostoru i čase. V zásadě se dá dělit do dvou základních proudů: soutěživý a spolupracující. V případě spolupracující regulace jde strategický a aktivní přístup správ chráněných území k ovlivňování vývoje cestovního ruchu. Soutěživá regulace turismu spočívá ve více či méně úporné defenzívě správ chráněných území vůči aktivitám cestovního ruchu, která se nezřídka obrací proti vlastnímu cíli celého snažení – ochraně vymezených druhů, jevů a procesů. V současné době v naší zemi bohužel zatím převažuje spíše onen konzervativní defenzivní přístup, i když jsou zřetelné postupné změny. Tato situace je dána zejm. systémem vzdělávání, který zatím nevstřebal holistické principy nutné k prosazení koncepce udržitelného rozvoje a také institucionálním nastavením. Osvícený správce přírodně a krajinně hodnotného území pochopitelně svými dostupnými nástroji upřednostňuje k přírodě a krajině šetrné formy cestovního ruchu. Monitoruje dopady stávajícího cestovního ruchu a vyvozuje z toho závěry, prosazuje aktivně vlastní koncepci cestovního ruchu, provozuje návštěvnický management, komunikuje otevřeně s místními obyvateli, případně spolupracuje s místní organizací destinačního managementu, existuje‐li v daném regionu. Analyzuje si trendy v cestovním ruchu, návštěvnickou strukturu svého území i strukturu místních obyvatel, které se snaží maximálně vtáhnout do prosazování a realizace vlastní koncepce cestovního ruchu. „Měkké“ formy cestovního ruchu musí být správcem území jasně definovány a podporovány (grantovými schématy, vzdělávacími kurzy, semináři, manuály, certifikačními schématy, exkurzemi do míst dobré praxe atd.). Výhody tzv. „měkkých“ forem cestovního spočívají v jejich ověřeném dlouhodobém ekonomickém přínosu (ekoturismus je nejrychleji rostoucí formou cestovního ruchu), přičemž přírodní i kulturní hodnoty území, představující základní kapitál tohoto rozvoje zůstávají zachovány pro další generace a jejich rozvoj. Obyvatelům daného území tento způsob rozvoje přináší zejm. možnost pracovat jako autorizovaný geoprůvodce či ekoprůvodce, v propagaci ekoturismu, v regionálních ekoturistických agenturách, v ubytovacích, stravovacích, dopravních a dalších souvisejících službách cestovního ruchu a ti si pak cení i ekonomického přínosu chráněného území.
2
Pro ochranu přírody na druhou stranu představuje velmi účinný osvětový a výchovný nástroj (lze pracovat s mentálními mapami návštěvníků), možnost zlepšení image vůči veřejnosti a investiční potenciál do managementu a údržby krajiny i návštěvnické infrastruktury. V neposlední řadě vede takovéto zaměření rozvoje cestovního ruchu v chráněném území k pochopení unikátních hodnot území ze strany obyvatel regionu a je zřetelným signálem pro návštěvníky z celého světa, kteří tyto hodnoty dokáží patřičně ocenit. Příbuznou „měkkou“ formou cestovního ruchu je geoturismus, založený na poznávání vývoje Země pomocí aktivního prožitku geologicky zajímavé krajiny s významným geologickým dědictvím. Hlavními atraktivitami geoturismu jsou tzv. geotopy1, geologicky významné a turisticky přitažlivé lokality. Geoturismus se vyznačuje profesionálním populárně odborným výkladem a/nebo animací geoprůvodce a probíhá zejm. v geoparcích, např. v krasových oblastech, v kaňonech, ve skalních městech, v paleontologicky zajímavých územích a bývalých hornických oblastech. Typickými geoturistickými aktivitami jsou např. montanistika, amatérské rýžování zlata, geocaching, poznání kulturní historie krajiny (návštěva archeoskanzenů, řemeslných dílen, degustace a nákup místních produktů atd.). DYNAMICKÝ FENOMÉN GEOPARKŮ Geologické lokality poskytují informace o vývoji, struktuře a vlastnostech zemské kůry, reprezentují rovněž velkou rozmanitost rysů, které charakterizují krajinu i stanoviště živočichů a rostlin. Z těchto důvodů je jejich ochrana a zachování zvláštním zájmem z hlediska geologických věd, stejně jako z hlediska ochrany ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, krajinného rázu, biologické rozmanitosti a stability krajiny. Podle definice geoparku Sítí evropských geoparků (dále jen SEG), jde o území, na němž se nacházejí geologické jevy zvláštního zájmu jakékoli velikosti nebo skupina geotopů, které mají regionální a národní význam pro geovědy a reprezentující krajinu a její geologickou historii. Cílem geoparků je podpora udržitelného rozvoje regionu, vzdělávání veřejnosti o hodnotách životního prostředí a přispívání k výuce a výzkumu v geologických vědách. Všechny činnosti v geoparku by měly být doprovázeny vhodnými aktivitami zaměřenými na místní i turistickou veřejnost. Smyslem zavádění geoparků v České republice tedy není zvýšení ochrany vybraných území,
3
ale nastartování procesu jejich udržitelného využívání s významným enviromentálně osvětovým a kvalitativně rozvojovým efektem. Posláním geoparku je vzbudit zájem místních komunit o geologicky, geomorfologicky, případně archeologicky cenné oblasti na území kde žijí. Vznik a existence geoparku jim musí přinášet užitek. Prostřednictvím řídícího subjektu, který úzce spolupracuje s již existujícími platformami klíčových aktérů (sdruženími obcí, orgány ochrany přírody, a památkové péče, podnikateli v cestovním ruchu, profesními a občanskými sdruženími, vzdělávacími a výchovnými institucemi atd.) vytváří geopark produkty vhodně spojující interpretaci geologického dědictví a jeho udržitelné využívání s dalšími již fungujícími aktivitami udržitelného cestovního ruchu. Vzhledem ke skutečnosti, že je v České republice dostatečné množství geologicky, archeologicky zajímavých lokalit, nabízí se možnost vytvářet a rozvíjet geoparky na národní úrodni. Vznik a následný vývoj geoparků koordinuje Ministerstvo životního prostředí ČR prostřednictvím Rady národních geoparků2 společně s dalšími partnery. Základní zásady a podmínky vzniku, rozvoje a fungování národních geoparků jsou obsaženy v Chartě národních geoparků ČR. K jejím základním principům patří aktivní vtažení místních obyvatel do činnosti geoparku a propagace i osvěta v oblasti geologických, ale i ostatních krajinně ekologických disciplín. Je v ní dále zahrnuta i otázka ochrany a údržby geologických lokalit, nikoli ve smyslu legislativním, nýbrž jako aktivní působení pomocí osvětových, ekonomických, terénně technických a dalších nástrojů. S tím souvisí jediná restrikce obsažená v Chartě národních geoparků ČR, kterou je nulová tolerance vůči ničení, poškozování a prodeji geologického materiálu, zejm. drahokamů a zkamenělin. Prvním českým územím, které bylo zařazeno do sítě evropských, resp. světových geoparků podporovaných UNESCO se stal geopark Český ráj. Stal se tak zároveň součástí SEG, kam v současné době patří 43 geoparků ze 17 zemí Evropy. Každý člen této sítě se automaticky stává i členem sítě globálních geoparků podporovaných UNESCO. Ta dnes sdružuje 87 geoparků téměř ze všech kontinentů (kromě Afriky). SEG byla založena v červnu roku 2000 čtyřmi evropskými územími.
4
Regionální produkty (autor : M.Pásková)
GEOPARK VYSOČINA Hlavním posláním geoparku Vysočina je v souladu s Chartou národních geoparků České republiky (angl. Charter of National Geopark of the Czech Republic, Natioanla Geoparks Charter) je prosazování ochrany, prezentace a propagace krajinného dědictví na základě principu udržitelného rozvoje, rozvoj a podpora geoturismu, zemědělství, tradičních řemesel a dalších původních hospodářských aktivit, propagace poznávání a zachování charakteru území v jeho celku, upevňování vazeb obyvatel ke krajině, spolupráce s místními podniky, propagace a podpora vytváření nových aktivit spojených s geologickým dědictvím, spolupráce s ostatními národními geoparky, podpora environmentální výchovy a vzdělávání, vědeckého výzkumu v naukách o Zemi, úsilí o uchování geologického dědictví. Území Geoparku Vysočina představuje významnou oblast nejen z geologického a geomorfologického hlediska, ale i s ohledem na množství historických či architektonických památek a maloplošných chráněných území. Jedním z úkolů geoparku je vytvořit dobré podmínky pro rozvoj geoturismu, zvýšit propagaci celkového obrazu geoparku, informovanost návštěvníků a připravit atraktivní nabídku služeb, která bude podporovat moderní formu turismu, spojenou s poznáváním a šetrnou k životnímu prostředí. Důležitým úkolem projektu je vytvořit
5
příležitosti a umožnit místním obyvatelům, aby se zapojili do uskutečňování tohoto záměru trvalé péče o hodnoty přírodního a kulturního dědictví a navazovali spolupráci v revitalizaci a rozvoji území, aby koordinovali svoje aktivity s ohledem na dlouhodobé plánování a soběstačnost. Rozloha Geoparku Vysočina je 180,22km2 Geopark Vysočina (autor : K.Verner, J. Pertoldová)
6
Mapa Geoparku Vysočina (autor : Geopark Vysočina, o.p.s.)
Území Geoparku Vysočina zahrnuje horninové komplexy vysoce metamorfovaných hornin moldanubika (migmatity a migmatitizované pararuly) ve vztahu k širšímu spektru magmatických hornin granitového složení, které náleží jednomu z nejrozsáhlejších magmatických těles v oblasti západní a střední Evropy – moldanubickému plutonickému komplexu. Geologická stavba na území Geoparku Vysočina umožňuje charakterizovat a pochopit rozmanité geologické procesy vývoje hlubších částí variského horského pásma, které vznikalo vlivem kolize dvou kontinentů Laurussie a Gondwany v období svrchního devonu až karbonu (390‐320 milionů let). Během těchto orogenních procesů byly původní horninové komplexy rozmanitého stáří a složení vystaveny výrazným změnám tlaku a teploty.
7
Změny teplotně‐tlakových podmínek měly svůj původ ve zvyšování mocnosti kontinentální kůry, narůstajícímu tektonickému napětí a vyššímu příspěvku tepla vlivem probíhajících metamorfních reakcí, výstupu žhavých magmat a nakonec výzdvihu hornin do vyšších úrovní zemské kůry. Tyto procesy měly za následek rozsáhlou a polyfázovou přeměnu (metamorfózu) původních hornin, a to jak z pohledu minerálního složení, tak i staveb hornin. Jedním z nejrozšířenějších hornin na území Geoparku Vysočina jsou silně metamorfované sedimenty písčitého až drobového charakteru (pararuly), které byly za vysokých teplot částečně taveny (migmatitizovány) za vzniku různých texturních typů migmatitizovaných rul a migmatitů. Moldanubický plutonický komplex (autor:K.Verner)
8
V západní části Geoparku Vysočina vystupují reprezentativní části zmíněného moldanubického plutonického komplexu. Na jeho území vystupují tři odlišné texturní typy dvojslídných granitoidů typu Eisgarn. Pro tyto granitoidní horniny je typický výskyt magmatických textur, jako jsou například dobře vyvinuté vlastní krystalové tvary jednotlivých minerálů, jejich přednostní prostorová orientace a přítomnost akumulací minerálů obdobného složení. Tyto fenomény mají svůj původ v procesech krystalizace z taveniny, toku magmatu během jeho výstupu a odlišných fyzikálních vlastnostech jednotlivých minerálů. V oblasti Geoparku Vysočina je nejrozšířenější varietou eisgarnského typu granitu dvojslídný granit typu Mrákotín. Tato hornina má charakteristickou středně zrnitou texturu. Z pohledu minerálního složení je tvořena křemenem, kyselým plagioklasem (albitem až oligoklasem), draselným živcem, muskovitem a biotitem. Dále se v hornině vyskytuje andalusit, v akcesorickém množství pak zirkon, monazit, ilmenit, granát a běžné rudní minerály. Přítomnost magmatického andalusitu ukazuje na velmi mělké (nízkotlaké) podmínky vmístění a krystalizace tohoto granitu. Mezi lokality charakteristického výskytu této horniny patří lokality jako je Míchova skála, činný lom v Panských Dubenkách a Mrákotíně. Dalším typem je méně rozšířený porfyrický muskovit‐biotitický granit typu Číměř, který se vyskytuje v okolí zříceniny hradu Štarkov, v lomu Řásná a v okolí Nové Vsi. Posledním typem je jemnozrnný muskovitický granit s dominantním výskytem na území Skelného vrchu.
9
Činný lom Mrákotín (autor : J. Pertoldová)
Po ukončení krystalizace granitoidů moldanubického plutonického komplexu v závěrečných obdobích variských horotvorných procesů regionální tektonické napětí umožnilo vznik celé řady struktur křehké deformace. Mezi hlavní patří pravidelné systémy extenzních puklin a zlomových zón a to přednostně v ssv.‐jjz. a zsz.‐vjv. orientaci. V souvislosti s vývojem těchto struktur do horninového komplexu pronikly omezené porce specifických typů magmat a to ve formě výrazně planárních deskovitých těles nebo žil. Jedná se o značně diferencované granitoidy a lamprofyry. Přítomnost a vztahy těchto žilných hornin je možné pozorovat na lokalitě lomu Rácov.
10
Granit pod hradem Roštejnem (autor : K.Verner)
Pramen Sv. Kateřiny (autor : K Verner)
11
V úzké souvislosti se závěrečnými fázemi variských procesů v období svrchního karbonu a spodního permu (320‐260 Ma) docházelo k velmi rychlému zvětrávání a erozi vysokého horstva, oblast Českého masivu se postupně stává stabilní kontinentální platformou. V následujícím období mezozoika a terciéru (280‐3 Ma) probíhaly v oblasti Geoparku Vysočina procesy spojené s vývojem mělkých jezer a tektonicky predisponovaných říčních systémů, pro období kvartéru (3‐0 Ma) jsou naopak typické rychlé změny klimatu a rychlý dynamický vývoj reliéfu dnešní krajiny. Na základě studia charakteru reliéfu krajiny, typu a mocnosti kvartérních sedimentů je možné rekonstruovat vývoj dnešní říční sítě, klimatu a vliv lidské činnosti na krajinu. Reliéf krajiny je výsledkem interakce endogenních činitelů (složení hornin a tektonika) a exogenních procesů (zvětrávání, eroze, akumulace sedimentů). Území Geoparku Vysočina patří mezi charakteristickou denudační oblast s omezeným výskytem sedimentárního pokryvu. Nicméně, také v tomto území je možné se setkat s přírodními jevy a fenomény, které mají z hlediska studia vývoje reliéfu a procesů zvětrávání jedinečný význam. Největší význam pro modelaci krajiny zde měly procesy eroze a svahové deformace. Jednalo se například o soliflukci, plošné splachy, sesuvy a skalní řícení. Projevy těchto procesů lze studovat na řadě významných lokalit jako je Mrhatina, Malý a Velký Špičák a Míchova skála. Mezi další význačný faktor vývoje reliéfu patří také fluviální činnost. Charakter vodních toků a jejich vitalita byla podmíněna klimatem, litologickým složením a spádovými poměry. V oblastech se strmější spádovou křivkou toků a v oblastech tvořených odolnějšími horninami převažovala hloubková eroze a vznik hlubokých erozních údolí a strží. Na tocích s menším spádem byla dominantní boční eroze doprovázená vznikem širokých údolních niv a akumulací sedimentů. Ve vývoji reliéfu oblasti nelze opomenout eolickou činnost, která byla důležitým krajinotvorným faktorem v období glaciálů v průběhu pleistocénu. Projevy eolické činnosti jsou zachovány ve formě voštin na lokalitě Mrhatina. V oblasti Telčska lze dále pozorovat projevy zvětrávání. V důsledku chladných období pleistocénu převládají doklady mechanického zvětrávání doprovázené periglaciálními jevy. Instruktivní příklady mechanického rozpadu hornin, vznik autochtonních kamenných moří, mrazových srubů, kryoplanačních teras lze pozorovat na řadě lokalit jako je například Mrhatina, Štamberk a Míchova Skála. Projevy chemického zvětrávání v tropickém klimatu terciéru lze pozorovat na zaoblených granitových balvanech a vyvinutých žlábkových škrapech na lokalitě Štamberk. Mezi další význačný exogenní fenomén patří výskyt rašelin. Rašeliny mají z pohledu geologického výzkumu stratigrafický význam, který je využíván pro geologické a geomorfologické mapování. Slouží také ke sledování vývoje přírodního prostředí, zvláště za posledních 15 000 let. Na území Geoparku Vysočina se vyskytují chráněná rašeliniště například Bažanka, Kaliště a Zhejral.
12
Oblast Geoparku Vysočina leží v blízkosti hlavního evropského rozvodí, které od sebe odděluje povodí Dunaje a Labe, čili v úmoří Černého a Severního moře. Vzhledem ke geomorfologické pozici zájmové oblasti, náležící vrcholovým partiím jižní části Vysočiny, zde pramení několik významných vodních toků a dochází k malé akumulaci podzemních vod. Přímý vodohospodářský význam (možnosti jímání podzemní vody) je proto relativně malý. Hlavní hydrogeologický význam oblasti spočívá ve formování povrchového a podzemního odtoku, který je zde z celého kraje Vysočina nejvyšší. Hladina podzemní vody je převážně volná, k jejímu lokálnímu napětí dochází v případě překrytí kolektoru kvartérními eolickými nebo hlinitými deluviálními sedimenty. Proudění podzemní vody je lokální, odvodnění probíhá nejčastěji skrytým příronem do uloženin údolních niv nebo přímo do vodních toků. Údolí vodních toků jsou často založená na tektonických zónách, podél nichž bývají horniny silně porušeny a tato pásma působí jako drény okolních puklinových systémů. K částečnému odvodnění podzemních vod dochází prostřednictvím rozptýlených pramenních vývěrů. Objevují se také soustředěné pramenní vývěry, které jsou často vázané na výrazné morfologické změny terénu nebo tektonické linie. Z významnějších pramenů je možno jmenovat pramen Jihlavy v těsné blízkosti hlavního evropského rozvodí s vydatností kolem 1,0 l.s‐1, Studánka Páně na svahu Javořice s vydatností kolem 0,3 l.s‐1 nebo pramen Svaté Kateřiny v bývalých lázních s vydatností až 1,5 l.s‐1. Prostranství před divadlem ve Znojmě zhotovené z granitu z Panských Dubenek (autor: M.Toužimský)
13
Žíly spessartitu v granitu, lom Rácov (autor: J. Pertoldová)
Maloplošná chráněná území Přírodní památka Horní Nekolov Bukový porost na jihovýchodním svahu kóty Široký kámen (772,5 m n. m.), asi 3 km severovýchodně od obce Mrákotín. Katastrální území: Mrákotín u Telče. Výměra: 18,60 ha. Nadmořská výška: 690 ‐ 772 m.Vyhlášeno: 1984. Předmětem ochrany jsou přirozená společenstva smrkových bučin a chudým bylinným patrem v nejvyšších polohách Jihlavských vrchů.
14
Geologie : Podloží lokality tvoří horniny moldanubického plutonického komplexu ‐ dvojslídné granity mrákotínského typu. Vrcholová plošina je pokryta velkými balvany s lavicovitou odlučností. Na svahu Širokého kamene jsou rozsáhlá balvanová moře a autochtonní kamenná moře. Hranáče a balvany jsou produktem rozpadu skalního výchozu v periglaciálním období pleistocénu. Místy se vyskytují terénní hrany se zbytky mrazových srubů a mrazové srázy. V dolní části svahu projevy soliflukce. Přírodní památka Lukšovská Podmáčené smrčiny a přípotoční olšiny v plochém údolí bezejmenného potoka 500 m západně od kóty Farský kopec (669 m n. m.), asi 1,5 km severně od obce Řídelov. Katastrální území: Řídelov. Výměra: 21,78 ha. Nadmořská výška: 632 ‐ 650m. Vyhlášeno: 1984. Předmětem ochrany jsou lesní společenstva podmáčených smrčin a přípotočních olšin. Přírodní památka Míchova skála Osamocený skalní útvar v lese na jižním svahu kóty 773 m n. m. západně od Velkého Pařezitého rybníka, asi 2 km severozápadně od obce řásná. Katastrální území: Řásná. Výměra: 0,20 ha. Nadmořská výška: 765 ‐ 774 m. Vyhlášeno: 1984. Míchova skála je jedním z nejlépe zachovalých projevů tropického zvětrávání v třetihorách následujícího obnažení a intenzivního mrazového zvětrávání granitu v periglaciálních podmínkách pleistocénu ve vrcholových partiích Jihlavských vrchů. Výška skal dosahuje až 13 m. Jedná se o komplex dvou skalních výchozů (skalní věže a mrazové sruby), které jsou tvořeny dvojslídnými granitoidy typu Mrákotín, které náleží moldanubickému plutonickému komplexu. Horniny mají výraznou lavicovitou, místy i kulovitou odlučnost. Na povrchu skal je možné pozorovat záznam exogenních zvětrávacích procesů (exfoliace, odtokové žlábky, voštiny, skalní mísy a výklenky)
15
Míchova skála (autor : J. Pertoldová)
Přírodní rezervace Mrhatina Smíšený lesní porost na jihozápadním svahu bezejmenné kóty, 1 km jižně od rybníka Horní Mrzatec, přibližně 1,5 km jihozápadně od obce Řásná. Katastrální území: Řásná. Výměra: 14,50 ha. Nadmořská výška: 620 ‐ 714 m. Vyhlášeno: 1964. Přirozený bukový porost s příměsí smrku a vtroušenou jedlí představuje typickou ukázku přirozených lesních společenstev na chudém kyselém žulovém podloží v Jihlavských vrších. Geologie: Území leží na protáhlém hřebu, na jehož vrcholové plošině je vyvinuto několik izolovaných skal dvojslídných granitů typu Mrákotín a Číměr. s výškou až 25 m. Výrazná je lavicovitá odlučnost žuly, vyvinuty jsou četné převisy a výklenky, méně často se nalézají voštiny. Mrazové zvětrávání granitoidů. . Na vrcholové plošině se vyskytují oboustranné mrazové sruby typu skalních věží, mezi mrazovými sruby jsou úzké kryoplanační terasy, sporadicky pokrytá jednotlivými balvany.
16
Autochtonní nebo souvislá alochtonní kamenná moře s většími balvany nejsou vyvinuta. Nejzachovalejší a nejmohutnější mrazový srub směru JZ‐SV je zbytkem skalní hradby dlouhé 110 m. Mocnost kvádrů, lavic a desek žuly se pohybuje v rozmezí několika dm až cm (do 80cm). Nejrozšířenější formou mikroreliéfu jsou převisy, místy ve tvaru skalních pokliček a hřibů. Na jv. svahu Mrhatiny jsou patrny projevy soliflukce. Přírodní rezervace Rašeliniště Bažantka Fragment přechodového rašeliniště na dně a na pravém svahu údolí Třešťského potoka asi 700 m západně od obce Doupě. Katastrální území: Doupě, Řídelov. Výměra: 4,24 ha. Nadmořská výška: 593 ‐ 594 m. Vyhlášeno: 1982. Rašeliniště v nivě a na svahu údolí Třešťského potoka představuje typ přechodového a údolního rašeliniště, jehož současná vegetace je významně ovlivněna činností člověka v průběhu pozdní středověké kolonizace a v navazujícím období, jakož i odvodněním okolních pozemků v nedávné minulosti. Přírodní rezervace Roštýnská obora Rozsáhlý komplex bučin v okolí hradu Roštejn a západně od něj, asi 2 km severně od obce Doupě v Jihlavských vrších. Katastrální území: Doupě. Výměra: 31,88 ha. Nadmořská výška: 618 ‐ 674 m. Vyhlášeno: 1977. Předmětem ochrany je jeden z nejrozsáhlejších komplexů přírodě blízkých lesních společenstev bikových bučin v Jihlavských vrších, pozůstatek bývalé Roštejnské obory. Geologie : Horninové podloží tvoří dvojslídné granitoidy typu Mrákotín. Skalní výchoz, na němž byl postaven hrad, je skalní hradbou na kryoplanační plošině. Na svazích nad ní jsou kamenná moře autochtonního původu, která jsou se vzrůstající vzdáleností od vrcholu stále více ovlivněna kongeliflukcí ( pomalým pohybem půdy po zmrzlém podloží) . Další mrazové sruby a jejich zbytky s výraznou lavicovitou odlučností žuly se nacházejí v. a jv. od hradu, sruby jsou doprovázeny sutěmi a kamennými moři. Pozoruhodné jsou křemenné výplně puklin na některých balvanech, které jsou odolné vůči zvětrávání, a proto vystupují nad povrch balvanů.
17
Přírodní granit v Geoparku Vysočina (autor : V.Dolejský)
Přírodní rezervace Štamberk a kamenné moře Bučiny na skalách v okolí zříceniny hradu Štamberk, kamenná moře a balvanové proudy na zarůstajících pastvinách severozápadně od obce Lhotka v Jihlavských vrších. Katastrální území: Lhotka u Mrákotína, Řásná. Výměra: 14,10 ha. Nadmořská výška: 610 ‐ 712 m. Vyhlášeno: 1982. V okolí zříceniny středověkého hradu jsou vyvinuty četné projevy mrazového zvětrávání granitoidů včetně kamenných moří a rozsáhlého balvanového proudu, jenž zasahuje až na okraj obce Lhotka. Nepřístupný terén umožnil zachování zbytků přírodě blízkých lesních společenstev bikových bučin a suťových lesů.
18
Geologie : Lokalita je tovřena granitoidy typu Číměř, nebo‐li porfyrickou varietou granitoidů typu Eisgarn. Skalní výchozy podlehly zvětrávání v tropickém klimatu terciéru (zaoblené balvany, žlábkové škrapy), mrazovému zvětrávání v pleistocénu (mrazové sruby, jeskyňky, hranáčové haldy, kamenná moře) i současného humidního klimatu (skalní výklenky). Součástí lokality jsou allochtonní i autochtonní kamenná moře s balvanovým proudem, který končí u obce Lhotka. Unikátním jevem je zde typ hieroglyfických mozaikovitých výklenků. Přírodní rezervace Velký pařezitý rybník Rybník Velký pařezitý 1,5 km severozápadně od obce Řásná. Katastrální území: Řásná. Výměra: 23,51 ha. Nadmořská výška: 668 ‐ 680 m. Vyhlášeno: 1984. Předmětem ochrany je poměrně rozsáhlý komplex oligotrofního rybníka, mokřadních olšin a rašelinných březin v Jihlavských vrších. Geologie : Na dně širokého údolí vzniklo na žulovém podkladu rozsáhlé rašeliniště, které je zřejmě nejhlubší v Jihlavských vrších ‐ max. mocnost 4,5 m. Národní přírodní rezervace Zhejral Rybník Zhejral (někdy též Zejhral), rašeliniště a rašelinné louky na jeho severním a západním břehu 1 km východně od obce Klatovec. Katastrální územi: Klatovec. Výměra: 26,99 ha. Nadmořská výška: 675 ‐ 696 m. Vyhlášeno: 1982. Předmětem ochrany je rozsáhlý soubor zachovalých společenstev vrchovinného oligotrofního rybníka, rákosin, rašelinišť, rašelinných luk, smilkových pastvin a iniciálních olšin v Jihlavských vrších. Spolu s navazujícím okolím představuje rybník krajinný segment s vysokou ekologickou a estetickou hodnotou. Geologie : Podloží tvoří Granitoidy typu Mrákotín. Horniny jsou překryty deluviálními, hlinitopísčitými až hlinitokamenitými, převážně kongeliflukčními sedimenty. V prostoru rybníka jsou uloženy fluviální sedimenty, převážně hlinitopísčitého charakteru. Rybník byl založen v mělké pramenné míse. Rybník na severním okraji přechází do slatin a rašeliniště.
19
Hypoturistika v Geoparku Vysočina (autor : V.Dolejský)
Významné krajinné prvky Existence území, ve kterých stát chrání na velké ploše zachovalou přírodu, je široké veřejnosti dostatečně známá. Kdo by alespoň jednou nenavštívil některý z našich národních parků nebo neslyšel o problematice chráněných krajinných oblastí, jako jsou třeba nám nejbližší Žďárské vrchy. Trochu mimo povědomí většiny z nás je ochrana menších lokalit, kde se nachází původní či unikátní fauna nebo flóra. Jejich význam je nedocenitelný pro studium vývoje přírody a je povinností současné společnosti zachovat je budoucím generacím.
20
Na území Geoparku Vysočina je v současné době registrováno několik významných krajinných prvků – např. : Částkovická pastvina (Částkovice), K Drdáku (Vanůvek),Křemení (Klátovec), Pastvina u Vanova (Vanov), Podemlýnská (Řásná), Práskoleské rybníky a V Ježově (Mrákotín), U Hamerského rybníka (Mrákotín),U Parního mlýna (Telč) Pěší turistika na jedné ze zážitkových tras Geoparku Vysočina (autor : K.Verner)
Nabídku zážitkových a naučných tras lze nalézt na www.geoparkvysocina.cz
21
