z obsahu čísla:
Jak vznikal dokument - NIMBY ... str. 1 Prostředí kolem nás … str. 1 Změna ve vedení sdružení ... str. 2 Do práce na kole ... str. 2 Městské finance ... str. 5 Žalostný stav u sochy Jana Nepomuckého ... str. 4 TOS-MET ... str. 6 Výstava o stromech v Městské knihovně... str. 6
ZPRAVODAJ ČÍSLO 8 / 2012 Vydává občanské sdružení NAŠE ČELÁKOVICE registrováno u Ministerstva kultury ČR 19046
JAK VZNIKAL DOKUMENT - NIMBY Dne 6. 10. 2012 měl slavnostní premiéru film NIMBY – NE NA MÉM DVORKU! Byla tím úspěšně završena roční dobrovolnická práce členů občanských sdružení. Proč tento projekt vznikl a proč mu občanská sdružení věnovala tolik energie, finančních prostředků a času? Myšlenka natočit dokument vznikla někdy v červnu 2011. V této době investor oznámil, že projekt výstavby elektrárny u Mochova prozatím pozastavuje a celou situaci znovu přehodnotí do roku 2018. Bylo jasné, že k tomuto kroku ho nevede aktivní odpor obcí a občanských sdružení, ale spíše změna ekonomické výhodnosti této investice. Hlavní důvody lze spatřit v odklonu Německa od jádra a nevýhodném dlouhodobém kontraktu s Gazpromem. Občanská sdružení měla po tomto kroku investora potřebu jasně dát najevo, že pokud se sem investor vrátí se stejným nebo podobným záměrem, opět se setká s rezolutním NE. Jako velice vhodná forma pro takovéto vyjádření názoru se jevil právě filmový dokument. V červnu se scházejí zástupci občanských sdružení a FAMU katedry dokumentu, aby se dohodli o případné budoucí spolupráci. Výsledkem je podepsání smlouvy o smlouvě budoucí mezi občanským sdružením Bílý vrch a FAMU katedrou dokumentu. Dalším krokem je seznámení členů komise proti paroplynové elektrárně se záměrem natočit dokument reflektující problematiku výstavby PPE Čechy střed a zároveň požádat obce o finanční přispění na jeho výrobu. Rozpočet filmu byl rozdělen na dvě části, kde první část byla hrazena z prostředků FAMU ve výši 102 000,- Kč a druhá ve výši 80 000,- byla hrazena prostřednictvím OS Bílý vrch, které bylo pro FAMU smluvním partnerem projektu. Zároveň je vybrán student, který projekt bude realizovat. Na přelomu ledna a února 2012 se podaří zajistit potřebnou částku finančních prostředků, kde částkou 45 000,- přispěly obce a 49 000,- vybrala občanská sdružení. Tímto byla splněna nejdůležitější podmínka a dochází k podpisu smlouvy mezi FAMU a občanským sdružením. Od tohoto okamžiku začíná vlastní příprava natáčení. Student, který má realizovat projekt, je zařazen do mailového seznamu a jsou mu zasílány pravidelné zprávy vztahující se
k tématu. Termín dokončení filmu je stanoven na konec června. Jako respondenty si student, co by realizátor díla, zvolil vysoké státní úředníky a představitele předních energetických firem, které taky okamžitě oslovil s žádostí o spolupráci. Na tom, že se podařilo celý projekt dovést do úspěšného konce, mají zásluhu hlavně tři občanská sdružení, které spojil projekt elektrárna a místní samosprávy, které tato sdružení berou jako své partnery a byly ochotny poskytnout finanční prostředky. S ohledem na legislativní změny které jsou, je spolupráce obcí a občanských sdružení nutnou podmínkou pro účinnou obranu před investorskými záměry typu Paroplynová elektrárna Čech střed. Tento krok se později ukázal jako ne příliš šťastný. Když ke konci května nebyl natočen ještě ani jeden záběr, obrací se občanské sdružení Bílý vrch na vedení FAMU s upozorněním, že hrozí prodlení termínu dokončení díla. FAMU okamžitě vypovídá jednostranně smlouvu o spolupráci s odůvodněním, že se jedná o aktivistický film a jako na takovém se FAMU nesmí podílet. Scénář filmu ani námět se přitom od doby podpisu smlouvy o smlouvě budoucí v ničem nezměnil. Student nám navíc sděluje, že na film stejně nemá čas, protože si chce udělat prázdniny a pokud máme zájem, tak za sebe sežene náhradu svého kolegu pana Adámka, který má chuť dokument natočit. Tento okamžik osobně považuji za nejkrizovější v rámci celého projektu. Pokračování na straně 2
Z promítání Nimby v MěM, v popředí spolutvůrce dokumentu pan Milan Jirsák z Mochova
Jak umí upravit okolí kapličky jinde
PROSTŘEDÍ KOLEM NÁS Často spolu cestujeme po různých místech naší krásné republiky. Protože se rádi kocháme okolní krajinou, jezdíme vlakem a také se přemisťujeme „po vlastních“ - čili pěšky. Chceme takto obejít naší hezkou zemičku. Přestože už naše kroky směřovaly do mnoha míst, ještě hodně nám toho zbývá. Již po několikáté jsme, při návštěvách v domově důchodců, navštívili pohraniční území táhnoucí se od obce Potůčky přes horu Klínovec až do Vejprt a ještě dál k nádrži na pitnou vodu Přísečnici. Zde, před asi třiceti lety, uschlo kvůli znečištěnému životnímu prostředí velké množství stromů. Dnes je opět příjemné toulat se zdejší obnovenou přírodou se vzrostlými stromy. Horší je to, když navštívíme třeba Vejprty, kde je mnoho neudržovaných a chátrajících domů. Nejvíce jsme však zklamáni poničením některých, i pěkných, fasád sprejery a neudržováním veřejných, ale i soukromých, prostor. Při přechodu hraničního potoka ve Vejprtech se objeví německá strana, kde nic takového k vidění není. Cestou z Bärensteinu do Oberwiesenthalu je všude čistota a pořádek, upravené nemovitosti a zahrádky často i bez oplocení! U každého domu lze nalézt nádoby na papír, plasty a směsný odpad. U cyklostezky jsou neponičené lavičky, a to po celé její trase. V penzionu ve Vejprtech, kde občas přespíme, jsme o tom hovořili s majiteli. Ti považují za hlavní důvod poválečné vysídlení našeho pohraničí a tím přerušení předávání majetku z generace na generaci. Je to smutné konstatování. Avšak při nedávných cestách po Vysočině jsme zjistili, že také v naší zemi jsou místa, kde lidé pečují vzorně o své nemovitosti i historické památky. Kostely, kapličky a soukromé majetky jsou Pokračování na straně 2
1
Pokračování ze strany 1 Jednak jsme měli výpadek v rozpočtu filmu 102 000,- Kč a navíc člověk, se kterým jsme půl roku film připravovali a do ne zcela jednoduché problematiky ho zasvěcovali, tak řekne, že chce prázdniny. Největší zásluhu na tom, že nově vzniklé problémy se podařilo překonat, má Jan Čumpelík, který dokázal zredukovat rozpočet a pan Adámek, kterého téma oslovilo a měl zájem o jeho filmové ztvárnění. S panem Adámkem jsme si vyjasnili hlavní smysl filmu a dohodli se na respondentech. Pak už jsme se snažili minimálně zasahovat do díla. Velkým zklamáním v průběhu natáčení byl postoj Pavla Šolce (jeden z autorů státní energetické koncepce) a Václava Bartušky (vládní zmocněnec pro dostavbu Temelína). První komunikoval pouze přes svého sekretáře a druhý, když se dozvěděl, již po natočení rozhovoru, že se jedná o projekt, za kterým stojí občanská sdružení, aniž viděl jedinou minutu filmu, tak telefonicky sděluje, že nesouhlasí s tím, aby záběry s ním byly použity v dokumentu. Tuto skutečnost uvádím zároveň pro ty, kteří se ptají, proč v dokumentu nemá prostor nikdo ze strany státu a státních orgánů. Dokument se podařilo v polovině září dokončit a 6. 10. 2012 měl slavnostní premiéru v čelákovickém muzeu. Zároveň s Čelákovicemi měli možnost ho vidět diváci ve Frenštátu pod Radhoštěm a Rožnově pod Radhoštěm.
Dále se připravuje jeho uvedení v Brně a Pardubicích, což svědčí o tom, že se podařilo natočit dokument, který dokáže oslovit lidi nejen v Čelákovicích a okolí, ale má co říct lidem i jinde. Na závěr bych rád poděkoval všem, díky kterým mohl být projekt realizován. Pomohli totiž dokázat, že stále platí ,, kde je vůle, tam je cesta“. Občanská sdružení a členové, kteří jsou za realizací dokumentu: NAŠE Čelákovice (Luboš Netušil) Mochov – místo pro život (Milan Jirsák) Bílý vrch (Karel Douděra, Dalibor Janta a Jan Čumpelík) Zároveň zde považuji za potřebné uvést na pravou míru nepřesnosti, které se objevily na stránkách pana zastupitele Igla, který s dokumentem nemá nic společného: 1) myšlenka natočit film nevznikla na komisi, ale v občanských sdruženích 2) na realizaci se podíleli členové všech tří sdružení Luboš Netušil, člen o.s. Naše Čelákovice Spolek přátel čelákovického muzea zprovoznil své nové webové stránky na adrese www.pratele-celak-muzea.cz. Jako dárek k Vánocům můžete zakoupit některou z Kronik města Čelákovic včetně prvního dílu, který vyšel letos v dotisku. Telefon 723 778 885, Petr Polnický
Pokračování ze strany 1 rekonstruovány a vylepšovány, a to včetně restaurací, penzionů, hospodářských stavení a dalších objektů. Území kolem Žďáru nad Sázavou a Nového města na Moravě, včetně těchto měst, je upravené a čisté. Skoro v každé vesnici zahlédnete záhonek s barevnými kytkami, jaké můžeme v našem městě těžko uvidět! A to tam nemají Technické služby s 54 zaměstnanci. Je to vše hlavně o jednotlivých lidech a jejich zájmu a pracovní morálce, ne o lhostejnosti. Doufáme, že se to i u nás v Čelákovicích zlepší aktivitou jak nás samých, tak i odpovědných, námi zvolených, zástupců. Snad bude konečně opravena i fasáda na jídelně Základní školy a Gymnázia v Komenského ulici a prostředí kolem nás tak bude o něco hezčí. Petr Polnický a Štěpánka Gebellová
Petr Polnický, předseda o.s. Naše Čelákovice
ZMĚNA VE VEDENÍ SDRUŽENÍ
Koncem března tohoto roku byl na členské schůzi občanského sdružení NAŠE Čelákovice, které vzniklo v roce 2008, zvolen nový pětičlenný Výbor sdružení ve složení: Ing. arch. Renata Fialová, Ing. Pavel Fišera (jediný z minulého vedení), Ing. Miloslav Uhlíř, Ing. Václav Vlasák a Petr Polnický, jenž byl následně zvolen předsedou sdružení. Tyto změny nastaly důsledkem rozdílných názorů na vývoj situace v ustavené koalici 11 zastupitelů, vzniklé po komunálních volbách koncem roku 2010. Voleb se tehdy zúčastnilo i volební uskupení nezávislých kandidátů pod názvem „Sdružení nezávislých kandidátů NAŠE Čelákovice“, za které kandidovali převážně členové občanského sdružení. Do Zastupitelstva města byli za SNK NAŠE Čelákovice zvoleni: RNDr. Petr Petřík, Ph.D. a Miroslav Iglo, kteří se tak stali členy koaličního vedení města. Avšak po více než ročním fungování koalice došlo k odvolání místostarosty Ryneše, čímž bylo ohroženo její fungování. To zapříčinilo výše uvedenou změnu ve vedení sdružení, jejímž následkem někteří členové ze sdružení vystoupili, mezi nimi i Miroslav Iglo. Nově složený Výbor sdružení chce pokračovat v činnosti zaměřené převážně na ochranu a zlepšování životního prostředí, rozšiřování (zajišťování) bezpečné dopravy pro cyklisty i pro pěší, zachování kulturních památek a podporu historických tradic, k čemuž chceme přispět pořádáním a podporou různých osvětových a kulturních akcí
2
v Čelákovicích i jeho okolí. Toto všechno bychom chtěli vykonávat ve spolupráci s dalšími místními organizacemi a je to zahrnuto i v našich stanovách. Jsme si vědomi, že tuto činnost lze lépe uskutečňovat, máme-li zastoupení ve vedení města, což je důvodem, proč se většina členů našeho o. s. rozhodla kandidovat v minulých komunálních volbách a dnes se aktivně podílí na práci v různých oblastech. Za necelé 2 roky fungování nového vedení města se podařilo mnohé. Byla ustavena Komise životního prostředí, jejímž předsedou je RNDr. Petr Petřík, Ph.D. a jejím členem Ing. Pavel Chalupa (též členové našeho o. s.), která však v minulém období vůbec nebyla schválena. Z její iniciativy bylo provedeno měření prašnosti a došlo k podání ještě mnoha dalších podnětů ke zlepšování životního prostředí. Další komise a výbory, kde také máme zastoupení, pracují stejně aktivně. Předsedkyní Komise rozvoje města je Ing. arch. Renata Fialová a jejím členem je Petr Polnický, který působí i v Bytové a Kulturní komisi. Ve Finančním výboru jsou velmi činní Ing. Miroslav Uhlíř a Ing. Václav Vlasák, kteří se snaží o to, aby byla snižována zadluženost města a město počítalo s finančními rezervami na obnovu dosluhujících kotlů pro vytápění - nejen - městských bytů. Tito členové pracovali také v Komisi proti PPE za místopředsednictví Luboše Netušila, který je taktéž naším členem, stejně jako Marián Jamriška, který se zapojil do práce
v Komisi e-radnice. Za velké účasti občanů byl zpracován Strategický plán zahrnující představu občanů o budoucnosti města, kde se naši členové opět aktivně zapojili. Uvítal bych, kdyby byli občané ve stejně velkém počtu přítomni také při jednáních zastupitelstva a i tam se aktivně zapojovali do řešení problémů ve městě. Z výše uvedených důvodů bylo rozhodnutí angažovat se proti záměru RWE na výstavbu paroplynové elektrárny u Mochova, zcela samozřejmé. Síly jsme proto spojili s dalšími o. s. - Bílým Vrchem, Jiřinou a petičním výborem. Věříme, že jednáním s průmyslovými firmami, které působí ve městě i jeho okolí a jejichž majitelé nebo zaměstnanci zde také žijí, lze udržovat, respektive zlepšovat, stav našeho životního prostředí. Od vedení některých podniků jsou již patrné náznaky vstřícnosti. Děkuji všem stávajícím i bývalým členům za vše dobré, co učinili k plnění cílů sdružení, a tím i ve prospěch občanů města. Rádi mezi námi uvítáme nové členy, kterým není život kolem nás lhostejný a chtějí ho změnit k lepšímu, a to nejen po stránce životního prostředí.
DO PRÁCE NA KOLE
Někdy se člověku stane, že se cítí jaksi nenáležitě. Jako by nikam nepatřil. Nedávno jsem pročítal odborný text k rozvoji cyklistiky, který šikovně rozdělil obyvatele na automobilisty a na příznivce, nebo dokonce milovníky jízdy na horských kolech. O mně nic. Úplně jsem autorům vypadl z rovnice: nejsem ani automobilista,
Pokračování na straně 4
VOLMANŮV LISTOPAD A proč patří měsíc listopad právě Josefu Volmanovi? Významný čelákovický podnikatel a mecenáš Josef Volman se narodil 14. listopadu 1883 v městě Žebrák, kde v otcově kovodílně získal základy strojařského řemesla a odkud později, začátkem nového století, odjel na zkušenou do Ameriky, kde nejen, že vystudoval chemickou školu a následně i strojařský obor, ale také se stal spolumajitelem jednoho menšího místního závodu. Lze jen předpokládat, že během pobytu v Americe ovlivnily Josefa Volmana i jiné obory, architekturu a umění nevyjímaje, což je možná příčinou, proč měli architekti, kteří přišli při projektování Volmanovy vily se zcela inovativní vizí, relativně volné ruce. Po návratu z Ameriky se Josef Volman roku 1910 usazuje v Čelákovicích, které do té doby byly pouze zemědělským, košíkářským městem, a zakládá zde menší dílnu na výrobu jednoduchých nástrojů a součástek, která je ale postupně, díky Volmanovým bohatým zkušenostem, přebudována na výrobnu vrtacích strojů, ručních lisů a jiného strojařského náčiní. Když se poté roku 1911 Josef Volman po druhé návštěvě Ameriky navrací zpět do Čech, nevrací se s prázdnou, neboť účelem jeho cesty bylo prodání jeho podílu na tamním podniku a mimo to ho též doprovází jeho žena Ludmila, se kterou se poznal už během svého prvního pobytu v Americe. Již od počátku svého podnikání dával Josef Volman velký důraz nejen na kvalitní výrobu, ale i na výchovu vlastních spolehlivých odborníků, a tak již roku 1912 nelze o Volmanově podniku hovořit jako o dílně, nýbrž jako o továrně, která již v této době čítala 30 dělníků a 6 učňů. A schopnosti průmyslníka Josefa Volmana byly ještě mnohokrát prověřeny – během první světové války, následného opětného rozmachu průmyslu a dalšího období krize nikdy nedošlo k úplnému zastavení výroby a propouštění bylo v řádech desítek zaměstnanců, přestože jich v továrně pracovalo přes tisíc. Roku 1935, v době největšího rozmachu, nechává Volman přistavit moderní budovu tovární haly s – na svou dobu velmi dobře navrženým – zázemím pro zaměstnance a o rok později odkupuje továrnu svého bratra v Žebráku. Oba závody čítají v roce 1940 přes 2 500 zaměstnanců, 260 učňů a mají zastoupení ve více než 30 zemích (mimo jiné v Argentině, Egyptě, Finsku, Peru, Španělsku a Turecku). Výstavba velkých průmyslových závodů, cihelen a dalších podniků změnila ráz města Čelákovic i jeho sociální skladbu. V roce 1937 už mělo město více jak pět tisíc obyvatel a jeho zástavbu tvořilo více než tisíc domů, Čelákovice se tak postupně změnily v průmyslové centrum. A nejsou to jen Volmanovy podnikatelské kvality, které se na našem městě neodmyslitelně podepsaly. Josef Volman nechal pro své zaměstnance postavit kolonii rodinných domků a několik činžovních domů s malými byty. Majetnějším zaměstnancům své továrny ochotně odprodával pozemky za režijní ceny. Mimo to také přispíval značnými sumami do městské kasy, tím ale jeho činnost zdaleka nekončí. Svými finančními prostředky totiž podporoval také spolkovou činnost, kulturní akce a dokonce i školy a školáky.
To jsou všechno důkazy toho, že J o sef Volman a hlavně jeho paní Ludmila, která zemřela roku 1933, byli pro město opravdovými mecenáši. Dalším odkazem, který zde po sobě průmyslník Josef Volman zanechal, je nepochybně jeho vila. O tom, nechat si postavit rodinné sídlo, které by mělo zároveň sloužit i jako reprezentativní budova jeho podniku, se Josef Volman rozhodl roku 1938. O tomto záměru se záhy dozvěděli architekti Karel Janů a Jiří Štursa, kteří si sice byli vědomi, že nabídka bohatého průmyslníka se zcela neshoduje s jejich levicovými názory a ani zásadami sociálního bydlení, nakonec ale naštěstí zakázku vzali. Museli se tak v tomto případě oprostit od sociální části svých teorií. Na oplátku jim však čelákovický podnikatel nechal při návrhu vily velkou volnost a pro stavbu určil – na svou dobu velmi velkorysý – rozpočet jednoho milionu korun. Zanedlouho, v listopadu 1938, je tak pod vedením stavitele Karla Bíbra zahájena realizace stavby areálu podle návrhu Jiřího Štursy a Karla Janů. Byl tak započat vznik největší realizované vily pozdního funkcionalismu v Čechách, která je naprosto výjimečná svou architekturou a která se přitom nachází na malém městě mimo centra evropské architektury. O tom, že se nejedná pouze o zveličování reality, svědčí to, že podoba Volmanovy vily vychází z Le Corbusierových tzv. Pěti bodů nové architektury, které formulují zásady funkcionalismu. Prvním bodem je uplatnění volného půdorysu, který vzniká tím, že nosnou konstrukcí domu nejsou nosné stěny, ale nosné železobetonové sloupy, které umožňují variabilní rozmístění příček a vytváření libovolného rozvržení místností. Tento princip je použit v celém domě a díky betonovým stropům je rozvržení místností v každém patře vily zcela jiné. Druhým bodem je uplatnění horizontálních oken, kterého lze docílit vyrovnáním nosných sloupů po obvodu stavby a vedením oken od jednoho sloupu k druhému, čímž vzniká dlouhá, leč přerušovaná, vodorovná prosklená linie vedoucí po celém obvodu stavby. Tento bod je na vile uplatněn taktéž a je jedním z jejích charakteristických rysů. Třetím principem je uplatnění volného průčelí, které vzniká tak, že nosné sloupy jsou odsazeny od obvodu stavby a je nad nimi veden vysunutý krakorcový strop, čímž se zcela uvolňuje fasáda a lze tak vybudovat tzv. pásové okno, tedy nepřerušované prosklení vedoucí po obvodu domu. Tato zásada je taktéž jedním z dominantních prvků stavby, a to hlavně na jejím čelním (jižním) průčelí. Zajímavostí je, že krakorcové stropy, zmíněné Le Corbusierem, tvoří na této stavbě nový prvek, který je její neodmyslitelnou součástí – mostky a střešní krakorce, které kryjí venkovní pobytové prostory a v letních měsících jistě poskytovaly příjemný stín. Čtvrtým bodem jsou poté střešní zahrady. Tento prvek v původním návrhu vily sice zahrnut byl, ale v některé z fází stavby se od něj upustilo. Na střeše tak zůstal jen bazén fazolovitého tvaru, který měl však podle původního návrhu stát na terase prvního patra. Pravdou ovšem je, že střešní zahrady vyžadují dokonalé technologie a izolace, jinak jsou pro dům stálým zdrojem problémů a nepříjemností. Konečným pátým bodem je stavba domů na sloupech, což je zásada, která u Volmanovy vily použita ne-
Portrét a podpis továrníka Josefa Volmana (Jolana Tothová: Podnikatel a mecenáš Josef Volman, in: Jaroslav Špaček, editor: 100 let Městského muzea v Čelákovicích, Čelákovice : Městské muzeum v Čelákovicích, 2004, ISBN 80-902328-8-4)
byla, neboť její budova klasicky stojí na zemi. Je však nutné poukázat na to, že uplatnění této zásady se zpravidla setkává s mnoha problémy, ať už jde o řešení celkové přístupnosti domu, jeho propojení s podzemními podlažími apod. To ale nejsou jediné zásady funkcionalismu, podle kterých byla vila postavena – při výstavbě vily došlo, mimo jiné, také k uplatnění prostorového principu tzv. Raumplanu, tehdejší převratné prostorové koncepce vytvořené architektem Adolfem Loosem, a samozřejmě také – podle základní zásady funkcionalismu – k podřízení celé dispozice a konstrukčního řešení domu jeho funkci. Od svého dokončení a zkolaudování, v listopadu 1939, tak Volmanova vila prosvěcovala svým tvarem a barvou své fasády celou západní část města Čelákovice. Když poté dne 16. 4. 1943, necelý čtyři roky po dostavení vily, Čelákovice ztrácejí jednoho ze svých nejvýznamnějších občanů, dá se možná mluvit o milosrdném osudu, neboť těsně po druhé světové válce byl Volmanův podnik znárodněn a po roce 1948 došlo ke konfiskaci jeho zbylého majetku. Je tedy možná lepší, že se Josef Volman, který již samotné období okupace nesl velmi těžce, těchto událostí nedožil. V roce 1948, pět let poté, co Josef Volman zemřel, byla vila znárodněna a až do privatizace v devadesátých letech byla využívána jako školka. Pro budovu to bylo velké štěstí, které mnoho jiných objektů nemělo, a to proto, že během tohoto období byla vila udržována jen minimálně, a tak nedošlo k žádným zásadním stavebním úpravám.
3
Návrh Karla Janů a Jiřího Štursy. (Publikováno s laskavým svolením Městského muzea v Čelákovicích) Pokračování ze strany 3 V roce 1979 následně došlo k zapsání vily do seznamu kulturních památek a zdálo se, že je jen otázkou času, kdy dojde k rekonstrukci pod odborným dohledem. Po listopadu 1989 však následovalo období privatizace, které paradoxně uštědřilo Volmanově vile větší ránu, než okupace Československa a éra komunismu. Od chvíle, kdy se ocitla v soukromých rukou, začala vila chátrat. Postupem času se tento architektonický skvost, nejen města Čelákovic, ale i celé České republiky, stal útočištěm pro vandaly, kteří se na její podobě nebla-
ze podepsali. Je proto paradoxní, že právě díky tomuto nezájmu ze strany státu a města se vila dochovala nezničená jakoukoli přestavbou, úpravou či modernizací, která by nejspíše napáchala větší škody, než kterých se na vile dopustili bezdomovci, vandalové a drogovězávislí, kteří v ní našli své útočiště. Zachovala se tak původní konstrukce včetně dřevěných záklopů podlah, rákosových podhledů a luxferových stěn. Nebyly porušeny konstrukční prvky ani nedošlo k přebudování dispozice. Taktéž nebyly zničeny některé důležité prvky interiéru, a tak můžeme tušit, jak prostor působil v době svého vzniku. To však nic nemění na tom, že ještě v roce 2011 byla vila ve velmi žalostném stavu – budova byla bez oken a během let jejího chátrání došlo
k odcizení velkého množství stavebních prvků, které nebyly příliš těžké. To vše bylo následkem činnosti vandalů a nečinností města a státu. Od roku 2011 se však na vile začíná podepisovat proces její revitalizace, a to v pozitivním smyslu. Je tedy naděje, že v budoucnu dojde k její úspěšné památkové obnově. Je však zapotřebí zmínit to, že park už nikdy nebude možné obnovit v původním rozsahu, protože jeho východní část byla rozparcelována na pozemky pro privátní výstavbu. Nikdy už tak nebude možné navrátit celý areál a jeho kompoziční řešení do původního stavu. Výsledek revitalizace už bude vždy jen částí původního konceptu. Osobně s napětím očekávám, jak asi bude vypadat staronová podoba tohoto historicky cenného objektu. Pevně věřím tomu, že krása této pozdně funkcionalistické vily bude z větší části restaurována a Volmanova vila se tak bude moci opět zařadit mezi nejvýznamnější památky, a to nejen města Čelákovic, ale celé České republiky, neboť si myslím, že tento status jí právoplatně náleží. Anna Fialová členka o.s. Naše Čelákovice
Doc. PhDr.Jan Volín, Ph.D člen o.s. Naše Čelákovice
ŽALOSTNÝ STAV U SOCHY JANA NEPOMUCKÉHO
DO PRÁCE NA KOLE Pokračování ze strany 3
ani žádný velký fanoušek rekreační jízdy po lese. A přece jezdím na kole velmi rád. Kromě hezkých výletů po českých silničkách mi dělá radost třeba i pomyšlení, že při jízdě na nákup nebo na poštu nehoním studené auto po městě. Každý, kdo trochu rozumí motorům, totiž ví, že pojíždění po městě znamená dosti drastické znečišťování vzduchu. Katalyzátor – nekatalyzátor, i dnešní krásná auta mají za studena enormní spotřebu a nedokonalé spalování při rozjíždění i za tepla. Protáhnout si trochu tělo na kole obyčejnou jízdou za nákupy je naopak velmi zdravé. Specialisté na cévní choroby by jistě každému z nás předepsali pár takových jízd denně, kdyby na to měli mandát. Ale přemlouvat někoho, aby změnil zaběhaný způsob života, je většinou marné. Lidé musí zkrátka k některým věcem dospět sami a postupně. A zdá se, že také dospívají. Namísto cedulek typu: „Neopírejte kolo o fasádu“ je v Čelákovicích vidět stále více stojanů a ty na náměstí jsou dokonce hezké. O víkendu se na kolech projíždí
4
stále více lidí a ze tváří jim lze vyčíst, že se cítí dobře. A to i ti, kteří na cyklistiku (zatím) nemají figuru. Díky klouzavé pracovní době si mohu dovolit i něco méně obvyklého, než jsou výlety ve dnech volna a jízda na nákup. Od května do září totiž jezdím na kole i za prací do Prahy. Může se to zdát přitažené za vlasy, nebo dokonce nebezpečné, ale to se opravdu jen zdá. Z Čelákovic na Černý Most je to kousek a cesta přes Mstětice a Zeleneč není příliš rušná. Když se člověk nebičuje, ani se nestihne zpotit. Na pracoviště přijíždím s dobrou náladou a večer se mi při cestě domů krásně vyčistí hlava po celodenním shonu a někdy i stresu. Kdo by to řekl, že obyčejná mstětická pole vypadají ze sedla tak pěkně a pokaždé trochu jinak. A většinou i voní. Po Praze nejezdím, i když i tam je s trochou štěstí možné najít trasu, která nevede mezi nekonečnými šňůrami aut. K mému pracovišti taková trasa nevede, ovšem pomáhá mi pražské metro, které mimo špičku umožňuje přepravovat jízdní kola zdarma. Tady je klouzavá pracovní doba nezbytná – ve špičce se s kolem do metra nesmí. Je možné, že díky změnám ve společnosti, díky technickému zdokonalení převodů, brzd a světel u bicyklů, a také díky větší informovanosti o zdravém
O tom, že je stále co zlepšovat svědčí tento obrázek. Rekonstrukce sice proběhla, ale důstojné okolí u sochy zatím schází.
životním stylu, čeká cyklistiku v Čechách zlatý věk. (Holanďané, Dánové, ale i Britové jezdí na kolech mnohem více než my, jenže oni žijí většinou na rovinách. Koneckonců jako čelákovičtí.) Otázkou je, co stojí dalšímu rozvoji v cestě. Kdybychom dokázali překonat pohodlnost, bylo by možné využívat jízdních kol více a automobilů méně? Obávám se, že zatím to stále není jednoduché. Jedním z největších problémů je odvěké soupeření o prostor. Na silnici my cyklisté překážíme automobilistům, mimo silnice zase hrozí střet s chodci. Takže se musíme zároveň učit toleranci, a také hledat prostředky na stezky, které by nepříjemné zápolení o prostor omezily. Na všechny dobré nápady, které lidé mají, není peněz nikdy dost. Kolikrát se nedostává ani na řešení velmi zásadních problémů. Na návrh, aby lidé žili zdravěji a k přemisťování svých tělesných schránek používali více vlastní energie a méně pálili benzín, je zatím asi brzy. Ale přece, když budeme krůček po krůčku připravovat cestu snadnějšímu využívání jízdních kol, pomůžeme tím nakonec na svět veselejšímu životnímu stylu. A třeba se jednou dočkáme, že Čelákovice budou pro ostatní příkladem v účelném využívání jízdních kol se všemi jeho pozitivními důsledky.
MĚSTSKÉ FINANCE
Vážení spoluobčané, uzavíráme již druhý rok našeho působení ve Finančním výboru města Čelákovic a rádi bychom touto cestou shrnuli dosavadní výsledky práce v oblasti financí. Jsme potěšeni a můžeme konstatovat, že mezi členy Finančního výboru probíhá konstruktivní debata nad věcnými problémy. Do práce výboru se zapojují zástupci celého politického spektra a společně řešíme otázky a úkoly vyplývající z každodenního chodu města. Spolupráce je na velmi vysoké úrovni a doufáme, že přispěje do budoucna ke zlepšení stavu městských financí. V záplavě negativních informací, kterými nás neustále obklopují celostátní a některá místní média, se s vámi rádi podělíme o několik pozitivních zpráv z našeho okolí. Vedení města vyslyšelo doporučení Finančního výboru a zastavilo prodej městských bytů, které jsou nejlukrativnějším majetkem města. Ukázalo se, že jsme schopni sestavovat rozpočty bez dodatečných finančních injekcí v podobě dalšího zadlužování a dodatečných neopakovatelných příjmů z prodeje majetku. I v takto těžkých podmínkách město bylo schopné profinancovat rekonstrukci náměstí a čistírny odpadních vod. Po dvou letech působení můžeme s hrdostí oznámit, že se podařilo snížit zadlužení města a pokud budeme takto pokračovat, mohou v roce 2016 být Čelákovice téměř bez dluhů. Ptáte se, jak se toto povedlo? Vše je to založeno na komunikaci, diskusi a ochotě naslouchat konstruktivním nápadům a myšlenkám. Jako pozitivní příklad snížení výdajů města můžeme uvést nově soutěženou cenu zemního plynu pro město, která je v ročním porovnání o několik milionů Kč nižší než v loňském roce, a to i přesto, že na trhu do-
ČELÁKOVICE – MĚSTO NA LABI Při hlasování občanů o nejvýstižnější motto našeho města pro strategický plán, zvítězilo před ostatními s absolutním náskokem motto: „Čelákovice – DOMOV na Labi.“ Dobrá, ale co znamená ono slovo DOMOV? Jak chápeme jeho význam? DOMOV je prostor, kde bydlíme s našimi blízkými, jistě, ale jak je velký a co všechno obsahuje? V jisté nejmenované otevřené encyklopedii se toho o výrazu DOMOV dozvíme jen pramálo. DOMOV je podle ní pojem:“ znamenající nějaké vlastní lidské obydlí – dům, byt, vila apod. – místo, kde jsme doma.“ A domovina podle ní znamená „vlast nebo rodnou obec – rodiště či rodná země apod. – území, kde se cítíme být doma.“ Stačí krátká úvaha k tomu, abychom obě definice vyhodnotili jako zkratkovité, a dovolím si poznamenat z pohodlnosti před dalším uvažováním i jako přihlouplé. Něco si ale z tohoto vysvětlení pojmů vzít můžeme. A sice nenápadné, ale výrazné rozlišení. Z ryze češtinářského výkladu může být výše uvedené vysvětlení obou kategorií sporné, ale považte ten rozdíl… Zopakuji: „Domov je nějaké vlastní lidské obydlí – dům, byt, vila apod. - místo, kde jsme doma.“ „Domovina znamená vlast nebo rodnou obec – území, kde se cítíme být doma.“ Ano, to je ono! Nemyslím, že by se slovo domovina mělo vztahovat na tak malý geografický útvar, jakým je „rodná obec“, domovinou bych chápala především svou vlast. Nicméně je zřejmé, že i pro každého občana našeho města, může být
šlo k růstu jeho ceny. Dále můžeme uvést přípravu pronájmu některých městských zařízení. Aktuálně se jedná o pronájem sauny, kde namísto dotací z rozpočtu města nabízí zájemce cenu za pronájem a rozšíření služeb pro obyvatele při zachování ceny. V současné době je již připravován nový rozpočet města pro rok 2013 a my doufáme, že bude obrazem výše uvedených principů a zásad a naši zastupitelé jej v této podobě schválí. Rozpočet již bude reflektovat na zákonodárci schválenou změnu rozpočtového určení daní, která by se měla pozitivně promítnout do celkových příjmů rozpočtu města Čelákovice, a tak očekáváme další výrazný posun k ozdravění našich financí. V běžném životě se může zdát, že s ohledem na výše zmíněné se nejedná o nic zásadního, vždyť město peníze vždy zajistilo a fungovalo více méně bez problémů. Opak je, ale pravdou neboť, problém se zadlužením a prodejem majetku se neprojeví okamžitě, ale až se zpožděním, kdy už bude řešení velmi obtížné či nemožné. Zjednodušeně řečeno, úžasný výsledek je právě v tom, že v dnešní době si město utratí pouze to na co má a ještě splácí. Zůstává jen přáním, aby podobný postoj byl udržován i do budoucna, bez ohledu na to, jaké politické uskupení bude město řídit. A abychom netvrdili, že vše je jenom pozitivní musíme uvést, že nápadů a konkrétních věcí ke zlepšení je samozřejmě více, ale u některých z nich necítíme ochotu zastupitelů se těmito věcmi zabývat. Například jsme neustále se zvyšujícími se pohledávkami po lhůtě splatnosti u městských bytů, kdy někteří nájemci ani nehradí nájemné a úhrady služeb za energie a město je tak dotuje z vlastních peněz či problémy s hospodařením s finančními prostředky v Městském muzeu v minulých letech. Při tom se nejed-
ná o malé částky, ale přímo o závratné sumy v řádu statisíců a miliónů. Pokud se tyto problémy nebudou i nadále řešit, budou na to nejvíce doplácet právě ti poctiví občané, kteří naopak řádně platí své nájmy a zálohy na služby. Při tom se jedná o problém, který je zde dlouhodobě a v podstatě na to doplácí slušný občan již roky, pokud nájemník bytů neplatí za energie, jsou v podstatě uhrazeny z peněz těch poctivých, kteří energie platí. Setkali jsme se s argumentací, že řešení není jednoduché a je to problém, neboť se může jednat o maminku samoživitelku, bez práce s dětmi pod. Nikdo samozřejmě nechce, aby takovéto případy zůstali bez pomoci, ale vše musí mít svá pravidla a jasný postup. Dle našeho názoru je rozdíl mezi poskytnutím sociálního bydlení ekonomicky slabším občanům, či občanům v tísni a neplatiči. Neplatič by neměl mít žádné úlevy ba naopak, měla by být sjednána náprava a to i za cenu skládání depositu při podpisu smluv, či použití exekutora. Jsme si vědomi toho, že řešení těchto problémů nejsou jednoduchá a potřebují širší konsenzus našich zastupitelů. Věříme však, že budou schopni nabídnout lepší obrázek, než vídáme z přenosů z poslanecké sněmovny, kdy jakýkoliv návrh jedné strany je okamžitě kritizován opozicí bez jakéhokoliv návrhu na zlepšení stávajícího stavu. Na závěr nám dovolte poděkovat všem kolegům, zaměstnancům v městských organizacích a zastupitelům, kteří se snaží udělat něco pozitivního pro naše město a popřát jim hodně energie a chuti do další práce. Ing. Miloslav Uhlíř a Ing. Václav Vlasák Členové o.s. Čelákovice
pojem domov chápán značně odlišně. Podle oné definice je DOMOV především obydlím, kde bydlíme buď sami, nebo s našimi blízkými. Je to prostor, který když uzavřeme vstupními dveřmi a otočíme klíčem v zámku, automaticky odstřihneme od vnějšího světa a ve kterém žijeme život sami pro sebe a svou rodinu jako v pevně vymezeném mikrokosmu. Nebo je to jinak? Kde začínají a končí hranice DOMOVa? Tak dveře bytu to být nemusí, ale stačí k tomu připojit vstupní schodiště? Máme přidat předzahrádku? A co ulice, na které parkuje naše auto? Touhle cestou doprovázím děti do školy, tudy chodím nakupovat, sem chodím do restaurace, poštu mám nedaleko…. Je to jasné! DOMA je jedním ze slov, které má asi nejvíce možných interpretací. I přes několik zaběhnutých pojmů, co by mělo to obligátní DOMA poskytovat, jsou naše představy o něm veskrze individuální. Pokud zvítězilo motto DOMOV na Labi, je jasné, že lidé, kteří jej navrhli, měli na mysli podstatně širší okruh, celé prostředí, ve kterém se denně pohybují se všemi lidmi okolo a událostmi, které se nás bezprostředně dotýkají.A to si myslím je dobrý začátek. Znamená to, že se podrobně zajímáme o dění v našem okolí, v našem DOMOVě, ač jeho geografický rozsah chápeme různě … Neznamená to nic jiného, než že si svůj DOMOV tvoříme sami. A jak se o něj budeme zajímat a jakým způsobem jej budeme dlouhodobě utvářet, tak bude také vypadat, fungovat a podporovat nás. Stačí přece každodenní zájem. Naše vnímání prostoru / DOMOVa je velmi různorodé, vidíme velmi dobře,co se kolem nás děje, slyšíme svo-
je okolí, sousedy jak chválí nebo haní… Pokud bychom chtěli mít krásný DOMOV, do kterého se vždy budeme rádi vracet, pokud se v jeho vymezení budeme chtít rádi pohybovat, nezbude než k takovému stavu také něčím přispět. Není nutné hned pomýšlet na nějaké hrdinské a velkolepé činy, ale podporujme vše pozitivní, co náš životní prostor ovlivňuje. Náš DOMOV utváří kaleidoskop drobných činů, podpory všeho kladného, co náš DOMOV vylepšuje, staví jej na vyšší a lepší úroveň, usnadňuje nám a našim blízkým pohyb v jeho hranicích, odstraňuje bariéry a to, nejen ty fyzické, ale i ty, které máme zakódovány v našem myšlení. Pokud se naším postojem stane negace, nezájem, neochota, ignorantství, v dnešní době oblíbená póza „všeobecné naštvanosti“, intrikánství, pak nečekejme ani žádnou zpětnou pozitivní reakci vůči své osobě, protože jak už v článku zaznělo, DOMOV bude jen takový, jaký si jej sami stvoříme. P.S. Náš DOMOV ovlivňuje ještě jeden aspekt, a sice jeho místní určení „na Labi“. Na jednu stranu už jen ta představa velké řeky, na které leží naše město, je úžasná. Co všechno nám jen takové umístění může nabídnout? Ale je tomu skutečně tak…? Dnes je Labe spíš dělicí čarou a jakýmisi zády města, než jeho živoucí součástí, ale o tom zas někdy jindy.
Ing. Arch. Renata Fialová členka o.s. Naše Čelákovice
5
EXKURZE DO TOS-MET SLÉVÁRNA Dne 4.10. 2012 se díky veliké vstřícnosti nového vedení společnosti Tos-met uskutečnila historicky první exkurze do provozu podniku. Po úvodním uvítání účastníků (mezi kterými byli pan starosta a místostarosta, vedoucí Odboru životního prostředí, zástupci Komise pro životní prostředí a sousedé, ze strany, TOS-MET Slévárna, a.s. technolog pískového hospodářství, vedoucí technického útvaru A slečna ředitelka. Prvním tématem diskuze byl současný stave správního řízení žádosti o 4. změnu IPPC. Nyní je vše v rukách správního orgánu který cca 21.10. vydá rozhodnutí*. Dále se jednalo i o ekonomické stránce technologických opatření pro snížení vlivů na životní prostředí. Byly poodhaleny investiční záměry provozovatele i možnosti získání dotací z fondů a operačních programů, jejichž administrativní náročnost a časová nepředvídatelnost vedly až k žádosti o prodloužení termínu realizace opatření. Zástupci veřejnosti zopakovali největší výhrady k vlivům podniku na okolí – především prašnost, zápach a hluk. Ve stručnosti byla zmíněna technologie, technologické možnosti a vlastnosti odlučovačů prachu a potom jsme se již vydali do provozu. První pocity, které
účastníky ve výrobní hale napadly, by se daly přirovnat k ocitnutí se v kulisách známé české pohádky S čerty nejsou žerty. Všudypřítomný prach a hluk zcela naplňovaly představy o těžkém hutním provozu. Výroba odlitků (popis technologie viz http://www.mzp.cz/ippc) začíná vsázkou suroviny, pokračuje tavbou a udržováním v elektrických tavicích pecích. Následuje odlévání do pískových forem. Písek z forem je recyklován. Odlitky jsou následně cíděny a opatřeny základním nátěrem, případně dalším nátěrem v lakovacích kabinách. Až 80% dnes používaných barev je na vodní bázi. Každý z technologických celků je vybaven lokálním zařízením na odtah.Finální výrobek je zabalen a připraven k expedici. Každý z technologických celků je vybaven lokálním zařízením na odtah. Většinu návštěvníků však udivil především způsob větrání haly volným odvětráním otevřenými okny ve střeše a vraty. Následná debata se již točila především kolem potencionálních možností zavedení dalších opatření a výhodnosti zavedení účinnějších odlučovačů vzhledem k tomu, že i drobnějšími a levnějšími úpravami by bylo možno dosáhnout výraznějšího zlepšení situace. Provozova-
tel v tuto chvíli žádnou takovou možnost nyní nevidí. Zkušenosti z obdobných případů hovoří o tom, že omezením sekundární prašnosti lze dosáhnout zlepšení emisí TZL (tuhých znečišťujících látek prachu) až o několik řádů. Dvě hodiny vyhrazené setkání se naplnily, a tak byl čas na dohodu o Následném postupu a shrnutí. Představitelé obou stran vyjádřili spokojenost nad tím, že se podařilo zahájit otevřenou debatu, která snad do budoucna přejde ve spolupráci a bude omezena komunikace prostřednictvím správních řízení**. Otevřenost podniku TOS-MET a ochota k jednání je v Čelákovicích naprosto bezprecedentní, do budoucna je jistě na co navazovat.
Ing. Pavel Fišera člen o.s. Naše Čelákovice
* Žádost stažena ze strany žadatele před vydáním rozhodnutí ** Slíbené podklady zatím nebyly ze strany TOS-MET městu dodány
CO JSME MOHLI VIDĚT NA VÝSTAVĚ O STROMECH V MĚSTSKÉ KNIHOVNĚ V ČELÁKOVICÍCH? Každý, kdo si udělal ve čtvrtek 13. září večer čas a zašel do Městské knihovny, určitě nelitoval. Konal se zde totiž přednáškový večer s navazující besedou s odborníky o významu stromů a péče o ně, nejen v Čelákovicích. V úvodu přivítala ředitelka knihovny, Soňa Husáriková, účastníky slovy o probíhající výstavě o stromech a představila přednášející. Hlavní organizátor, Petr Petřík, pak doplnil, že lidé se stále ještě mohou zapojit do soutěže Adoptuj si svůj strom. S první přednáškou vystoupila Eva Rychlíková ze Zdravotního ústavu v Ústí n. L. Podrobně rozebrala především vliv prachu na zdraví lidí a schopnost stromů ochraňovat před respiračními chorobami. V diskusi zazněl dotaz nad významem jehličnanů pro celoroční absorpci prachu. V následující prezentaci nám Petr Jiras (absolvent Fakulty životního prostředí ČZU) na krásných a mnohdy už historických fotografiích přiblížil významné stromy středních Čech se zaměřením na dolní tok Jizery a střední Polabí. Petr Jiras je také autorem Mapy významných stromů Čelákovic, umístěné na výstavě, o kterou projevili návštěvníci velký zájem a ptali se po jejím možném prodeji. Nakonec nám místní rodák Lukáš Adámek předvedl svoje zkušenosti s řezem stromů ve městě. Následující otázky z publika směřovaly hlavně na novou výsadbu na opraveném náměstí. Po krátké přestávce
následovalo promítání filmu o stromech od Petra Babického. Filmové záběry nás spolu s příjemnou hudbou vrátily do léta a ukázaly nám naše město v těch nejpříjemnějších barvách – odstínech zelené. Po krátké besedě měli lidé ještě možnost prohlédnout si fotografie umístěné v prostorách knihovny od autorů výstavy (kromě p. Jirase a Petříka také od Heleny Zvolské, jejíž produkce byla oceněna i profesionálními fotografy). K vidění byly i výbrusy dřev zapůjčené od Jana Burdy z Průhonic. Expozici dále doprovázely dřevěné výrobky od Hanky Skálové a úžasný dvoumetrový pedigový strom od Aleny Zradičkové. Historii minulého století Čelákovic pak na rozloučenou návštěvníkům připomněl výřez skáceného topolu a srovnání starých a nových záběrů čelákovických stromů. Organizaci výstavy a pořádání besedy podpořil dobrovolnický program „ČSOB a Era Pomáháme společně“, který obdrželo o.s. NAŠE Čelákovice.
Vydalo Občanské sdružení NAŠE ČELÁKOVICE J. A. Komenského 1647, 250 88, Čelákovice Tel: +420 326 702 196
6
V případě zájmu nás nevá-
Za organizátory RNDr. Petr Petřík Ph.D člen o.s. Naše Čelákovice
NAŠE ČELÁKOVICE – ZPRAVODAJ
www.celakovice.org
[email protected]
I zde může být Vaše reklama
Petr Polnický
hejte kontaktovat
Tel:+420 326 702 196
[email protected]
REDAKČNÍ RADA
Jan Volín
Marian Jamriška
Václav Vlasák
Redakční rada neodpovídá za obsah zveřejněných článků vyjadřujících názor jejich autorů
