2012. Lifestylový měsíčník pro IT odborníky. IT v kalhotkách. Outlast: Vesmírná technologie NASA ve Vaší posteli

4/2012

Lifestylový měsíčník pro IT odborníky

Stáhněte si do mobilu elektronickou verzi na www.i-ty.cz a čtěte kdykoliv a kdekoliv.

Retuš a fotomontáž Americký sen českého studenta

IT v kalhotkách Outlast: Vesmírná technologie NASA ve Vaší posteli

Máš koule? Máš koule? Tak se o ně starej! Nádory varlat patří mezi nejčastější zhoubná onemocnění u dospívajících chlapců a mladých mužů mezi 15. a 40. rokem věku. Jejich výskyt narůstá a následky mohou být vážné. Pokud ale znáš projevy tohoto onemocnění a vyhledáš pomoc včas, lze jej úspěšně vyléčit. Příznaky poznáš snadno – jednoduchým samovyšetřením, které sice vyžaduje jistý cvik, ale bez problémů ho zvládneš i ty. Nauč se mít rád svoje koule!

EDITORIAL

Vy byste ho určitě nepotřeboval. Vy ne. Ale vašemu kolegovi nebo kamarádovi z krav-maga by se hodit mohl. Vlastně je s podivem, že s ním nepřišli už dřív. Vždyť každý samec se minimálně jednou za partnerskou kariéru dostane do úzkých a něco takového by se mu hodilo.

Alena

Ptáte se - co?

Čálková

Jeden striptýzový bar v jihoafrickém Kapském Městě vymyslel speciální parfém pro muže, jehož účelem je zakrýt nevěru. Jinými slovy: překrýt alkohol, cizí pot a dámskou vůni. Pod názvem Alibi se už prodává například verze „Rozbilo se mi auto“ s  odérem benzínu a  spálených gum. Když ne vám, tak kamarádovi by se mohla hodit edice „Zdržel jsem se v práci“, jejíž složkou je vůně kafe, toneru do tiskárny a kožených židlí ze zasedačky. Jestli je to tak spásný nápad, jak se na první pohled zdá, těžko říct. Facky, hádek a partnerčiných slz vás možná ušetří, hubu strašáka jménem Svědomí ale nezacpe. Když už nevěra, tak alespoň solidně. Třeba s časopisem, který právě držíte v ruce. Na rozdíl od milenky vám dlouho vydrží, do ničeho se vám nebude plést a doma vám to s ním určitě projde.

Nás ajťáků je v Čechách prý už 220

tisíc.

Bylo tedy už na čase, aby se analogové periodikum trochu pomazlilo s  našimi jedničkami a  nulami. Jestli jim to klaplo, posuďte sami. Ojetým sloganem „měsíčník pro opravdové ajťáky“ ho demolovat nebudu. Něco vám ale slíbit mohu, totiž že tahle zdánlivě nesourodá trojka nikdy nebude potřebovat žádný alibistický parfém a že z pozice šéfredaktorky udělám všechno pro to, aby se ty dva světy spojily a užívaly si to jako… no však vy víte! Nealibistický březen přeje Vaše Alena.

PS: Nezapomeňte mi napsat na: [email protected], protože Vám odpovím.

Start_up

Americký sen českého studenta

5

Connected

Jiří Rozinek a Nikola Georgiev

7

Play_boy

Alan Wake

8

Upgrade

Retuš a fotomontáž: ostrá zbraň pánských časopisů Rozhovor s retušérem Petrem Honzátkem

10

PReview

Mobilní aplikace CoolPeople

15

Chat

Na co byste se chtěli zeptat prodavačky v sexshopu, ale nemáte odvahu?

16

Hardware

Sezením ku trvalé invaliditě

20

Adventure

Bun Cha na vlastní jazyk

22

Metatagy

Facebook kam se podíváš

24

Inside

IT v kalhotkách

25

Roaming

Za duhou, Dobrou nadějí a zase zpátky

26

Trial

Outlast: Vesmírná technologie NASA ve Vaší posteli

30

Cool_tour

Březnový_manuál, Kulturní_spam, Filmové_kódy DigITální čtení aneb Tipy na elektronické knihy

31

Komix

Nová hračka

35

START_UP Americký sen českého studenta Je mu teprve devatenáct a studuje střední školu. Od svých vrstevníků se ale Jakub Rož liší zejména tím, že jeho vynález používají desítky tisíců lidí nejen v Česku, ale především v zahraničí. Jakubův sen o Silicon Valley, pro drtivou většinu nadšených programátorů zcela nedostižný, nabývá konkrétních rozměrů. Má tvar školního sešitu, jehož elektronickou podobu Jakub vymyslel a uvedl v život.

Všechno začalo – jak jinak – ve školní lavici. Už v prvním ročníku střední školy (obor výpočetní technika) začal pečlivý student Jakub řešit otázku, jak si přehledně zapisovat poznámky tak, aby je později nebyl problém najít a pochopit. „Spolužáci používali různě třeba MS Word nebo podobné kancelářské programy. Ale to není ono. Přehlednost a řazení jako v papírovém sešitu je něco jiného,“ vysvětluje Jakub, jak ke svému přelomovému nápadu přišel.

Jak vlastně elektronický školní sešit funguje? V aplikaci si uživatel může založit tolik sešitů, kolik jich potřebuje. Může si sem přidávat externí soubory, jako je například obrázek nebo video, upravovat je a vyhledávat. Dále může využít možnosti sdílení sešitů – třeba se svými přáteli na sociální síti Facebook, malování, formátování, přidávat nová témata a do založených témat vkládat konkrétní lekce, které se automaticky číslují, s datem vytvoření a řazením. Díky tomu je sešit velmi přehledný a tím svým uživatelům usnadňuje práci. Současná verze doznala ovšem v porovnání s tou počáteční značných změn: úspěch motivoval Jakuba k tomu, aby umožnil přístup přes mobil pro iPhone, iPad a telefony s programovacím jazykem Android. Uživatelé se tak mohou připojit i na cestě do školy nebo kdekoliv jinde.

Zároveň zavedl přístup bez připojení k internetu. Vzhledem k jedinečnosti výtvoru netrvalo dlouho a Jakubovi se ozvala společnost BlackLex, která do projektu investovala čtyři miliony korun. Ztráty kontroly nad svým „dítětem“ se však Jakub Rož neobává. „BlackLex je strategický partner, pomáhá nám tedy s obecnou koncepcí společnosti. Majoritní vlastník a  výkonný ředitel jsem pořád já, tudíž všechna hlavní rozhodnutí ohledně samotného produktu jsou na mně,“ říká. Jakub Rož

Od myšlenky byl pak jen krůček k samotné realizaci, a počáteční úspěch předčil očekávání nadšeného vývojáře. „Rozhodl jsem se udělat aplikaci, která problém vyřeší. Zadařilo se a hned v prvních dnech po spuštění jsme zaznamenali několik stovek až tisíců lidí, kteří aplikaci začali používat,“ popisuje Jakub začátky. Dnes program Skolnisesit.cz (globálně MySchoolNotebook) využívá zhruba 26 tisíc lidí a návštěvníci přibývají po stovkách každým dnem.

Jeho projekt je teď každopádně ve fázi, kdy už pomalu ale jistě začíná vydělávat peníze, kterých do něj v průběhu let Jakub i ostatní nainvestovali skutečně mnoho. Nedávno totiž uvedl do ostrého provozu i placené služby. „Máme několik business modelů, nicméně ten, který má přinášet nejvíce příjmů, je prodej předplatného. Konkrétně jde o prodej PREMIUM tarifu, který uživatelům dovoluje vytvořit neomezené množství sešitů (v tarifu FREE je max. 1 sešit) a využívat funkce exportu do PDF/tisk, přikládat soubory k zápiskům, nahrávat poznámky hlasem, kreslit do zápisků atd.,“ říká Jakub. Placená verze je zatím v provozu přibližně měsíc, příjmy podle něj však už generuje.

5

Nadšení studentů z elektronického sešitu ovšem v některých případech, jak Jakub přiznává, nesdílí jejich kantoři. Mnoho z nich lomí rukama, už jen když vidí na lavicích žáků místo klasických sešitů a učebnic notebooky. Výdobytků z oblasti IT ve školních lavicích podle Jakubova odhadu využívá přibližně pět až deset procent studentů.

„Někteří učitelé jsou nadšení, někteří jsou proti. Je to každého názor a životní postoj. Digitalizaci školství se nevyhneme, je to přirozený vývoj,“ myslí si vynálezce elektronického sešitu.

Právě určitá zkostnatělost českého školského systému vede Jakuba Rože k tomu, aby svůj projekt především orientoval na zahraniční trhy. Elektronický školní sešit už sklízí úspěchy v Německu a na brzké spuštění čeká španělská verze. „Nejvíc se teď soustřeďujeme na americké univerzity. V Česku je pořád ještě dost velká bariéra,“ říká Jakub, který míří rovnou nejvýš: jeho metou je zaslíbené místo všech IT fanatiků, Silicon Valley. Svoji budoucnost si maluje přímo růžově: „Elektronický sešit vidím do pěti let jako masově používaný produkt po celém světě, který už mi třeba ani nebude patřit, jelikož náš plán je společnost do 3-5 let výhodně prodat,“ zasnil se Jakub, který někdy pracuje i dvanáct hodin denně. Bude z něj ještě před třicítkou multimilionář?

Webová prezentace

Webová prezentace Jakub

6

Rož

CONNECTED Jiří Rozinek a Nikola Georgiev Connected je rubrika o spojení dvou pólů. Seznamte se se světem IT odborníka i IT managera v 11 otázkách na tělo i na byznys…

IT manager - Jiří Rozinek, Hewlett-Packard s.r.o. (FSI Delivery Manager) Jak jsem se k této práci dostal: Nastoupil jsem původně do firmy Digital Equipment jako specialista na aplikace v bankovnictví. Kolik hodin denně pracuji: V průměru 12. Nejzajímavější projekt, na kterém jsem dosud pracoval: Osobně pro mne projekt, který mne Jiří posunul zase trochu jiným směrem Rozinek a umožnil mi získat reálné manažerské zkušenosti, byl Outsourcing IT služeb pro ČSOB včetně převodu lidí do HP a nastavení celkově nového fungování takového týmu. Co je na mé práci nejtěžší? Je to asi současná participace na mnoha projektech a mnoha aktivitách: od práce s HP lidmi interně, přes získávání nových lidí do HP, prodej nových služeb zákazníkům, vztahy se zákazníky až po nastavování organizace, smluv a procesů u nových projektů. Co určitě musí mít mnou vybraný ajťák: Vlastní osobnost a chuť něco dělat ve prospěch firmy a ostatních. Zážitek z práce, na který nezapomenu: Byl jsem na pozici aplikačního specialisty pro core-banking aplikaci, kterou jsme u nejmenované banky podporovali. Byl pátek večer, něco před 18-tou hodinou a já jsem se již chystal odjet. Z banky mi v tom okamžiku zalogovali fatální provozní problém v systému, který jsem musel začít okamžitě řešit. Asi 2 minuty po tomto zalogování mně osobně telefonoval IT ředitel oné banky se zvýšeným a direktivním hlasem a s otázkami typu: „Kdy to už budete mít opravené!?“, „Co je příčinou tohoto problému a jaké pro to máte řešení?“. Nestihl jsem se ani ještě přihlásit do systémů, a tak jsem mu jen lakonicky řekl: „No, tady je každá rada drahá, pane řediteli,“, a to jsem tedy neměl dělat. To co jsem si pak vyslechl, na to si pamatuji dodnes! :-) Kdy jsem měl chuť s tím seknout, ale vydržel jsem: :-) mnohokrát Jaké značky mě obklopují: Hewlett-Packard, Apple, VW, Nikon, a pak Komerční banka, Raiffeisen banka, ING banka, ČSOB, Česká spořitelna atd.

Co si chci jednou určitě vyzkoušet: Jet stopem přes mne dosud neznámou zemi. Jakou nejlepší radu do života jsem dostal: „Když něco opravdu chceš, tak můžeš.“ a ještě „Nebát se a nekrást.“ Ideální dovolená: Fotografická expedice.

IT odborník - Nikola Georgiev, 23 V čem programuji: .NET, C#, MS SQL, Cicode Jak jsem se k programovaní dostal: Narodil se… Na čem právě dělám: „Ano? Zkoušeli jste to vypnout a zapnout?“ Ne, to je sranda! Nikola Zrovna kooperuji na jednom větším Georgiev a několika menších projektech. Kolik hodin denně zhruba dělám: 10- 12, když nepočítám další vzdělávání se. Co mě na tom nejvíc baví: Nové technologie. Na jakém nejzajímavějším projektu jsem zatím dělal: Implementace řídících systémů pro provozní linky, centrální řízení a následné BI nad tím. Kdy jsem měl chuť s tím seknout, ale vydržel jsem: Na seknutí s tím jsem už zanevřel. Teď už jen čekám, až se zblázním. Pak už to bude natvrdo. Kde v IT vidím budoucnost, kam chci směřovat: Robotika, kybernetika, propojení aplikací mezi tablety, telefony a pc. Co nebo kdo mi v mé práci nejvíc dal/pomohl: Milan Šamárek (manažer Redmond Consulting, pozn. red.) Značky, které mě obklopují: Značky nejsou pro rockery Ideální dovolená: Tak nad touto otázkou jsem přemýšlel hodně dlouho... Ráno se probudit a  vidět východ slunce nad Karibikem se snídaní na pláži, odpoledne skočit base jump v Alpách a pak si jít zalyžovat na ledovec. Večer jít na koncert AC/DC a zakončit to otevřením pivka ve spacáku u Viktoriiných vodopádů. 7

PLAY_BOY Alan Wake Mysteriózní horor vychází konečně na PC Jsou hry, které se objeví, zabodují u komunity fanoušků a po nějaké době pohasnou. A jen občas si na ně vzpomeneme v hospodě s přáteli u piva. Pak jsou ovšem hity, které vzbudí zaslouženou pozornost, září a nepohasínají a dokonce nakopnou tvůrce k dalším dílům. Takový osud potkal i hororovou adventuru Alan Wake.

Alan Wake je známým hororovým spisovatelem, který právě prochází tvůrčí krizí. Rozhodne se společně s manželkou vyrazit za odpočinkem do městečka Bright Falls. Typický středozápad USA, maloměsto sevřené horami a opravdu temnými lesy působí na první pohled znepokojujícím dojmem. Hra samotná navíc hned ze začátku nepostrádá motivy tolik oblíbené u Davida Lynche. Alan totiž kdesi v serpentinách nad městem porazí chodce. Když vystoupí z auta, aby zjistil, co se stalo, sražené tělo na zemi neleží. Zmizelo. Během okamžiku se však část krajiny rozostří, potemní a z mlhy vystoupí dotyčný s jediným cílem: nebohého spisovatele zabít. Úzkost pramenící z této scény by se dala krájet. Příběh však není lineární - během krátkého okamžiku se ocitáme s manželkou na trajektu a plujeme vstříc odpočinku do Bright Falls.

Titul vytvořilo nezávislé finské studio Remedy pro Microsoft, který jej vydal na konzoli Xbox360. Z Alana Wakea se stal jasný hit, který oslovil širokou základnu hráčů. Konzolová verze dokázala přitáhnout nejen běžného hráče, ale také filmové a hororové příznivce, pro které se hra stala kultem. Programátoři a vývojáři z Remedy se po nějaké době rozhodli hru přepracovat, graficky vylepšit a vydat ji ve verzi pro osobní počítače. Je to celkem logický krok. Ne každý miluje konzolový ovladač, někomu nevyhovují grafické limity a jiní jsou zase věrni PC až za hrob. Jako v televizním seriálu Ať už patříte ke kterékoli skupině, otevírá se vám příjemná možnost prožít velké a temné dobrodružství v kůži Alana Wakea. Remedy totiž přišli s hrou, která tu opravdu dlouho nebyla. Mix klasické adventury a hororového žánru k sobě pasuje perfektně, bonusem je dokonalá filmová atmosféra. Navíc jednotlivé epizody jsou ve hře sestaveny tak, že má hráč pocit, jako by byl součástí televizního seriálu z Lynchovy dílny. Hra sama o sobě pak může působit jako vytříbená pocta filmovému hororu a jeho nejslavnějším tvůrcům. Jistě také proto tvůrci hned na začátku citují Stephena Kinga.

Narušení časové osy Co je realita a co sen, co z toho je noční můrou? Zatímco Alan Wake tápe a není mu zrovna do skoku, hráč si takové okamžiky vychutnává. Manželé si pronajali od jednoho starousedlíka chatu. Zamíří tedy do místní restaurace, kde klíče Alanovi předá zvláštní a ne zrovna sympatická dáma. Vše se zdá být v pořádku. Je pře-

••Z Alana Wakea se stal jasný hit

Alan 8

Wake

Wake

Alan

ce jedno, zda vám věc podá domluvená osoba, nebo záskok. Sednou do auta a vyrazí do lesů k horské chatě. Nevidí však, že se za jejich autem rozběhne s klíčem muž, kterého měli v restauraci původně potkat. Množství otázek ještě vzroste, když Alanova žena z chaty záhadně zmizí. Spisovatel musí nejen pochopit, co se kolem děje a proč na něj ze tmy vyskakují obyvatelé městečka s jediným cílem – zabít jej, ale ještě ke všemu najít ztracenou manželku. Samotné souboje nejsou pro příběh tím nejdůležitějším. Tvůrci je však ozvláštnili zajímavými prvky.

Hrát Alana Wakea na PC je opravdová radost. Grafika ve vysokém rozlišení je oproti Xbox360 výrazně lepší. Když k tomu připočteme skvělou herní atmosféru a slušný scénář, pak je před námi jedna z velkých událostí začátku letošního roku.

Nepřátele vystupující z temnot dokáže spolehlivě zlikvidovat nejen střelba, ale také světlo. Je to jedno z mnoha fungujících hororových klišé. Světlo stojí vždy proti silám zla!

9

UPGRADE Retuš a fotomontáž: ostrá zbraň pánských časopisů Tak už vás taky dostaly všechny ty reklamy, billboardy a obálky časopisů plné borců s vyrýsovanými svaly? Snad jste nezačali myslet na nejhorší a nekoupili permanentku do fitka?! Chlapi, klid! Seďte, pijte pivko a chroupejte chipsy. I tak můžete už zítra zaplavit internet fotkami svého parádního těla s pekáčem buchet. Čtěte dál a zjistíte, jak získat davy fanynek. Ovšem, jak je udržet i poté, co vás uvidí naživo, to už vám neporadíme.

Dokonalost na počkání Asi každý ví, o čem je řeč. Jen si třeba pokaždé neuvědomí, že ta krásná fotka je sice skutečnost, ale více či méně vyladěná k dokonalosti, zkrátka vyretušovaná. Takže, pánové, ty šťabajzny z časopisů opravdu, ale opravdu na ulici nepotkáte! Za tím vším hledejte osobu zvanou grafik, druhu retušér. Šikula, který dokáže kouzlit s pixely a napravovat tak chybky a nedokonalosti, které sice příroda považuje za přirozené, dnešní společnost ovšem za velmi nevhodné.

Na fotkách se každý dívá hlavně na obličej, takže začneme u něj. Retušér vyhladí vrásky, doladí odstín pleti, zapudruje lesklá místa a odstraní ošklivé pupínky, akné nebo jizvy (ovšem praví drsoni si je naopak nechávají dokreslit!). Pak je fajn lehce vybělit zoubky, aby byl úsměv správně americký. Nevyhovuje vám hustota vlasů? Doplníme, není problém. Můžeme změnit i jejich barvu, a pokud ani to nestačí, tak třeba i celý účes. A dostáváme se k již zmíněné postavě. Dámy jistě ocení

Foto před a po retuši i takové svaly může ajtík nabrat během šedesáti minut

Právě proto snad všechny fotky celebrit, které vidíme dnes a denně na každém rohu, jsou dodatečně upravené. Zkrátka a dobře, žádná z těch uctívaných ikon ve skutečnosti nevypadá tak, jak nám je média servírují. Netřeba se tedy zatěžovat nesmyslnými komplexy.

Virtuální plastická chirurgie A co všechno je vlastně v tomto směru možné? Téměř vše, na co si vzpomenete, samozřejmě při zachování zdravého rozumu. Otočit čelem člověka, který je na fotografii zády, skutečně nedokáže ani mistr světa retušeta.

10

retušérskou proceduru, která jim prodlouží nohy, začistí celulitidu a sexy nafoukne zadeček. O zvětšení objemu dekoltu ani nemluvě, to chce skoro každá... a úplně každý muž. Pánům náhle nabydou svaly, zmizí tukové prstence a mohou přijít i k frajerskému tetování (ti, co už jsou velcí, ho budou chtít asi naopak smazat). Říkáte si právě, že zrovna nejste ten typ, co by řešil, jak vypadá a kde má nebo nemá špek? Služby retušerů jsou tu pro všechny. Jak známo, každý muž je ješitný a jde jen o to, v jakém směru. Takže pokud jste třeba náruživý sportovec nebo dokonce udatný lovec, s těmito moderními kouzly se z vás stane hvězda první kategorie. Na

A nakonec se můžeme zmínit i o možnostech pro nadějné pojišťovací podvodníky... Komu se zdá škoda na autě či domě příliš malá a pro pojišťovnu zanedbatelná, může ji podle svých představ přikrášlit. Samozřejmě úpravy exteriérů budov se neuplatní pouze při kriminálních činech, ale i pro líbivé prezentace majitelů hotelů a penzionů. Jejich nemovitost může náhle získat zátiší se vzrostlými stromy, upravený trávníček a ty ošklivé elektrické dráty jakoby nebyly. Sbohem, krutý světe! Měnit realitu a vytvářet neexistující obrazy uměli fotografové už dávno před existencí Photoshopu. Stačily jim k tomu negativy, temná komora a pevné nervy. Píše se rok 1840 a francouzský fotograf Hippolyte Bayard, trpící pocitem nedostatku oficiálního uznání za svůj podíl na vynálezu kopírování fotografií, se netušeně zapisuje do historie jako otec nového směru – fotokoláže. Nešťastný Bayard chystá protestní fotografii, na níž naaranžuje sám sebe jako utopeného. Fotku sestavenou z vícero obrazů ještě ze zadní strany opatřil textem se sebevražedným prohlášením o svém utopení. Slavný snímek s názvem „Sbohem, krutý světe“ se tak zcela neplánovaně stává první vlaštovkou ve světě fotomontáže.

Fotomontáž se nevyplatila americkému podvodníkovi Darylu Simonovi, který chtěl obměkčit porotu dodáním svých fotografií s charitativním tématem. Svoji hlavu přidal na několik desítek fotografií, které zachycovaly muže při pomoci v zemích třetího světa nebo třeba v městské nemocnici. Soud falešné fotografie odhalil a podvodníkovi trest mnohonásobně zvýšil.

Fotomanipulační Rise time Co naplat, nové možnosti přinášejí nové nápady. Dokonce i hlavám minulého režimu došlo, že se dají využít v jejich prospěch. Propaganda a manipulace tím postupuje do dalšího levelu. Vznikají kuriozní fotopodvody, kdy retušéři přidávájí či odstraňují osoby a objekty do již existujích fotografii. Samozřejmě podle toho, jak byli daní lidé zrovna v kurzu. V roce 1920 zrovna moc nebyli pánové Trockij a Kameněv, tak je Rusové jako mávnutím kouzelného proutku nechali odstranit ze společné fotografie s velkým Leninem. Ani socialistické Československo se nenechává zahanbit. Na projev tehdejšího prezidenta v roce 1953 sice skoro nikdo nepřišel, ale proč si kazit radost a nepřimalovat pod balkon pár tisíc nadšených posluchačů, že? A pozadu nezůstává ani Hitler, který na obálce knihy Hitlerův papež stojí právě vedle papeže, i když se s ním nikdy doopravdy nesetkal. Jak prosté. Podle oblíbené konspirační teorie se podvodu z fotosoudku dopustili i Američané při přistání Apolla 11 na Měsíci. Na pokažených snímcích je údajně zřetelně vidět štáb, který herci ve skafandru pomáhá na žebřík, reflektory a části měsíčních kulis. Ale to nechť si každý přebere podle svého.

ZAJÍMAVOSTI

oko si můžete nechat zvednout laťku, kterou jste nepřeskočili právě v té vysněné výšce nebo zvětšit toho hříbečka, kterého jste považovali za úlovek sezony. Pravda, co je malé, to je hezké, ale na druhou stranu, čím větší, tím lepší. I takový kapřík dokáže pod hbitými prsty zkušeného retušéra povyrůst. Ovšem znovu připomínáme, abyste zůstali nohama na zemi, devítimetrového kapra uloveného vlastním prutem vám rybáři českých vod nespolknou, i kdyby z fotky páchla rybina…

••Fotomontáž je koláž dvou a více obrazů exponovaných v různou dobu.

••K amatérské fotomontáži stačí

vlastnit grafický program, například Abdobe Effect, Retouch Pilot 3.2 nebo FunPhotor 4.

••Fotomontáž vám profesionálně udělá grafik - retušér. Cena se pohybuje okolo 500 Kč za hodinu práce.

••Retušovat nebo tvořit můžete

cokoliv. Tělo, rybářský úlovek, vzhled domu, tělesnou újmu nebo škodu na vozidle či nemovitosti.

••V minulosti byly fotomontáže

využívány především jako manipulační nástroj k pozměnění skutečnosti.

••Nejaktuálnější celosvětově známá fotomontáž je fotka mrtvého Bin Ládina, jehož vrchní půlka hlavy patří jinému Pákistánci a spodní část tvoří Bin Ládinova fotka z roku 1998.

11

Nenechte se zmanipulovat Dříve sloužily fotomontáže jako mocný nástroj propagandy jednotlivých zemí. Dnes je to vlastně stejné, jen místo dokonalého života a milých politiků nás média manipulují, až doslova blbnou, perfektními postavami a tvářemi známých osobností. Z průměrné ženy je tak náhle božská krasavice, z věchýtky kulturista s první cenou v ruce a z hotelu ztrácejícího se ve změti elektrických drátů oáza klidu. Psycholožka Zdeňka Sládečková však upozorňuje na možné důsledky klamu fotomontáží – v určitém nebezpečí totiž muži listující magazíny s polonahými vnadnými modelkami být skutečně mohou. Hltají zaručené návody, jak dostat tyhle krasavice do postele, vyběhnou do ulic a  snaží se nějakou podobnou najít. Když (a pokud) ji najdou a dostanou pod čepec, nastává hlavní problém: dotyčná má sice božská ňadra a obrovskou chuť na sex, ale v praktickém životě je často nepoužitelná. Ani jako partnerka, ani jako matka. „Někteří chlapci a muži opovrhují ´průměrnou´ krásou, není pro ně dostatečná a reprezentativní. Pokud jejich dívka není bez chyby, jsou ochotni ji za to ponižovat, urážet a opovrhovat jí. I oni sami jsou ale takto hozeni všanc své nedokonalosti. Leckdy tak nakonec zůstanou se svými nároky i komplexy sami,“ zdůrazňuje Zdeňka Sládečková. Chceme-li se udržet v  bezpečné vzdálenosti od naivních představ a přemrštěných požadavků na druhé i nás samotné, nezapomeňme si při pohledu na dokonalou fotografii vzpomenout na retušéra, který za svou dokonale odvedenou práci dostal výplatnici s podobně dokonalou částkou… Výhled do budoucnosti Pokud se do podobných kouzel chcete pustit na vlastní pěst, stačí vám pouze pořídit si některý z grafických editorů. Tím nejvyužívanějším programem na úpravu fotek je Adobe Photoshop, který letos oslavil 20. narozeniny. Během dosahování své plnoletosti se tento bitmapový editor stihl stát přímo synonymem pro fotomontáže a retušování fotografií. Vývojáři prorokují, že se brzy dočkáme tzv. automatické retuše. Pracují totiž na programu, v němž stačí obrázek načrtnout a on výslednou fotku sám domaluje, případně její část vygeneruje z miliónů fotografií stažených z internetu. Čeká tedy naši nedokonalou pozemskou populaci dokonalý tělesný upgrade? 12

5 otázek pro profesionálního retušéra: 1. Jaké jsou nejčastěji poptávané úpravy u mužů a u žen? U žen je to nejčastěji zeštíhlování a tvarování postavy. Chtějí štíhlé nohy a ruce, ploché bříško a samozřejmě zvýraznit poprsí. V obličeji zase vítězí rozjasnění očí, odstranění kruhů pod očima a nedokonalostí pleti. Muži postavu příliš upravovat nechtějí, vyžadují spíše úpravy obličeje. 2. Co všechno umí dobrý retušér s fotografií udělat? Dá se například z průměrné až „obyčejné“ (pomineme-li relativitu tohoto slova) ženy udělat opravdová sexbomba? Když je fotografie dobře vyfocená, tak se dá upravit cokoli, bez ohledu na původní vzhled dané osoby. Jde spíš o to mít Marek cit pro úpravy a vědět, co fotografii pomůže a jak Simon udělat ženu atraktivní. Na druhou stranu, zcela bezmocný je retušér třeba u rozmazané fotografie. Neexistuje způsob, jak z ní udělat ostrou fotku. Stejně tak z fotky z dovolené focené na kompakt neuděláte kvalitní ateliérovou fotografii. 3. Jak dlouho trvá vyretušovat fotografii? Základní úpravy kvalitní fotografie pro běžného klienta jsou otázkou tak půl hodiny. Může se to ale komplikovat, například po zeštíhlení postavy je nutné dodělávat i pozadí fotografie. Někdy je třeba hledat správnou cestu pro danou úpravu, takže to mohou být i  dvě hodiny práce. 4. Co vás ve vaší dosavadní práci nejvíc zaujalo nebo pobavilo? Někdy po mě klienti chtějí takové úpravy, že ani nechci vědět, za jakým účelem je potřebují. Raději nebudu ani naznačovat. Jinak nejvtipnější asi bylo, když jsem měl odstranit z fotografie jeden objekt, protože klienta zajímalo, co se ukrývá za ním. Patrně se domníval, že ve fotografii je více vrstev… 5. Jak vy osobně vidíte retuše a fotomontáže fotografií, setkal jste se například někdy s „přeretušovanou“ fotografií? Úpravy fotografií jsou široký pojem a není to jen umělé zkrášlování. Vezměte si třeba problém červených očí při focení bleskem. Nebo když fotíte ohňostroj, bez dodatečných úprav bude bledší než ve skutečnosti. Fotíte-li nějaký výrobek s jasným displejem, bude výrobek příliš tmavý a displej nečitelný. Proto ho musíte doretušovat. V takových případech upravujete proto, aby fotografie vypadala jako ve skutečnosti. Co se týče přeretušování, jak říkáte, fotografie ženy s nereálně sametovou kůží by se za takovou určitě považovat dala. Jenže cílem takové fotografie není realističnost, ale vytvoření éteričtějšího dojmu.

Odborník Marek Simon, grafik, provozovatel portálu Retuse.cz

Rozhovor s profesionálním retušérem Petrem Honzátkem:

O zkrášlování celebrit, čtyřiceti tisících tahů štětcem i o práci ukrajinských uklízeček Jak to vidíte vy? Narovinu – jaká část fotky v časopise je původní, nezměněná? Míra přirozenosti závisí samozřejmě na požadavcích vydavatele, zaměření titulu a především na řemeslné zručnosti a uměleckém potenciálu retušéra. Je ovšem možné vyretušovat fotografii tak přirozeně, že i profesionál bude mít problém takovou úpravu rozpoznat. Takové technologie jsou však v Čechách výjimkou a skutečně je zde jen hrstka těch, kteří něco podobného dokážou. Mnohem častěji se setkáváme s podprůměrnou a často až ostudnou kvalitou, která nemá příliš valnou úroveň. Ale k podstatě vaší otázky... Vynechme skupinu pánských časopisů, kde je odhalování často jedinou podstatou.

Ve „slušných“ časopisech jsou většinou fotografie modelek upravovány čistě kosmeticky. Setkal jsem se ale i s tím, že se retuší měnila vlastně podoba člověka, formovala postava. Pro nejmenovanou českou populární zpěvačku jsem před časem retušoval fotografie na její nové CD. Tato dáma byla čerstvě po plastické operaci zvětšení poprsí. Kuriózní bylo, že požadavek vydavatele byl její „nové“ poprsí trochu zmenšit. A současně se úměrně k tomu ubírala i kila na váze, zešťíhloval se pas. Podobně je tomu tedy i u časopisů. Populárním osobnostem se věnuje při retuši více času než modelkám, které se vybírají podle zadání... Chcete-li, modelky se retušují tak z 5-15 % a ženy - populární osobnosti z 20-50 %. Ale je to opravdu individuální a jen těžko to lze říci v přesných procentech.

Ilustrační retuš Kdo do retuší fotek nejvíc mluví? To je práce výtvarného nebo kreativního ředitele. Tuto činnost v profesionálním vydavatelství provádí DTP studio a zde je to retušér specializující se buď na barevné úpravy, nebo retuše, případně tzv. americkou retuš... Úpravy a požadavky na retuš vznikají často ze strany fotografa a jsou vždy plánované po dohodě šéfredaktora a výtvarného ředitele. Obálkovým fotografiím se věnuje vždy enormně velká péče. Nejde však ani tak o množství změn siluety těla, ale spíš o kvalitu prací, například při vyhlazení pokožky, nebo velmi citlivému zesvětlení bělma očí či chrupu. V kvalitě retuší mohou být obrovské rozdíly. V případě opravdu profesionálních retuší se jedná o mnohahodinové práce, které až tak osobu v přirozeném výrazu nemění. Spíše jde o soubor jemných korekcí, selektivní zkontrastnění či barevné změny. Úpravy typu zvětšování poprsí byly častější tak před 10 lety. Současný trend je opačný a takové úpravy se dělají jen zřídka. Mezi větší retuše však patří i specialita dokreslení vlasů. V procesu retuše se jinak opakovaně tisknou kontrolní náhledy na nátisky, kde se případné úpravy v několika fázích realizují, kontrolují a posuzují. Dobře provedená retuš je tedy v podstatě nenápadná…

Petr Honzátko www.honzatko.cz 13

Na obálku pánského časopisu se podle vás musí fotit bohyně! Z průměrné fotografie sexbombu opravdu neuděláte. Ve výsledku to bude působit uměle a nepřirozeně. Takové úpravy jsou k vidění u amatérských retuší a zpravidla se osoba po takové retuši sama sobě příliš nepodobá... Praxe je taková, že čím méně retuší je třeba, tím je výsledek kvalitnější, přirozenější, a tím je také lépe vnímán čtenáři. Osobně jsem měl možnost pracovat pro dvě zahraniční vydavatelství a musím potvrdit, že fotografie, které jsme získávali ze zahraničí, byly retušované opravdu jen minimálně. Je ale pravda, že třeba velké retuše se provádějí se skupinovými fotografiemi. Tyto úpravy spočívají hlavně v tom, že se z různých záběrů sestavuje jeden - tu se z jednoho záběru půjčí hlava modelky, z druhého ruka nebo bota či vlající šála. Tyto retuše někdy připomínají puzzle... Optimalizované fotografie, kdy všichni vypadají šťastně a dokonale, jsou asi největší iluzí, s níž se můžeme v praxi retušéra setkat.

Kolik hodin vám zabere dobře udělaná, tedy přirozená, retuš? To je velmi individuální. Fotografie na titul se retušuje třeba i 20 hodin. Základní retuš však trvá desetkrát méně, kolem dvou hodin. U běžné fotografie retušér zvládá běžně i více fotografií do jedné hodiny... Kdo vám dal nejvíc zabrat? Jednou jsem retušoval fotografii Vladimíra Železného z TV Nova pro jejich časopis ANO. Když jsem předložil návrh titulky s takto dokreslenou fotografií, kdy jsem musel kompletně moderátorům překreslit vlasy (neboť fotografie byla neostrá), nechtěl pan Železný uvěřit, že jejich vlasy nejsou originální součástí fotografie.

Vzpomínám si, že tato úprava tehdy trvala ve Photoshopu 22 hodin a celkem jsem nakreslil zhruba 40 tisíc tahů štětcem.

Taková úprava je však už spíše uměleckého rázu a v době krize se značně podepisuje podstav ve vydavatelstvích a tlaky na personální úspory. Máte nějakou zajímavou nebo až legrační zkušenost z branže?

Ilustrační retuš

Jak nejčastěji vylepšujete muže?

Jednu nepříliš pozitivní zkušenost s otřesnou kvalitou retuše v Čechách (a to ne zrovna ojedinělou) jsem měl v nejmenovaném studiu, kde jsem měl pro klienta kontrolovat kvalitu retuše fotografií exkluzivního katalogu TESCO. V tomto studiu retušovaly fotografie ukrajinské uklízečky, které měly o stůl opřený hadr a vedle židle kýbl se saponátem. Při tom skutečně retušovaly erotické fotografie a jedly tlačenku s rohlíkem... Toto považuji za nejkomičtější zkušenost z oboru, s jakou jsem se za 18 let praxe setkal...

U mužů se retušují maximálně zuby a oční bělmo. Spíše se dělají barevné úpravy a přidává se kontrast, aby vynikl přirozený mužský vzhled a zvýraznily se křivky či přirozený výraz. Portrétní fotografie mužů se pak často jako hlavní úprava převádějí do monochromatického barevného spektra připomínajícího černobílou fotografii. To mužům nejvíce sluší.

14

Ilustrační retuš

PREVIEW Mobilní aplikace CoolPeople Nabídky práce pro IT odborníky rovnou do chytrého telefonu Vývojáři, programátoři a vůbec celá ta velká parta lidí, kteří jsou označováni slovem „ajťáci“, mají o jednu starost méně. Pokud jsou na volné noze a čekají, až je osloví nějaký zaměstnavatel, nebo chtějí jen nějakou nárazovou zakázku, pak právě pro ně je určena mobilní aplikace společnosti CoolPeople. Chytré telefony vládnou světu a ulehčují nám život v  mnoha směrech. O tom už dnes není žádných pochybností. Nejnovější aplikace společnosti MobileLab usnadňuje komunikaci mezi IT odborníky a ještě jim dokáže najít práci. Zdánlivě složitá věc funguje na jednoduchém principu. Aplikace je totiž určena pro všechny, kdo jsou zaregistrováni v CoolPeople Clubu. Portál určený všem samostatným IT odborníkům hledajícím práci na projektech doma i v zahraničí funguje dobře již několik let. Mobilní aplikace pak přináší nejdůležitější agendu klubu do telefonů na platformách Android a Apple a představuje aktuální nabídky práce, ať už je dotyčný specialista kdekoliv. Aplikaci si samozřejmě může stáhnout také IT odborník, který ještě není členem CoolPeople Clubu. Pomocí jednoduchého formuláře se dokáže snadno - přímo v rámci aplikace - zaregistrovat každý. Práce i s navigací Mobilní aplikace sama načítá a upozorňuje na nové pozice (poptávky) v projektech klientů, a to s detailním popisem požadavků, které odpovídají profilu IT odborníka a zejména jeho kompetencím. Na tyto poptávky je možné přímo z mobilního telefonu jedním tlačítkem reagovat, vytvořit nabídku a následně sledovat její aktuální stav u klienta. Pro koordinaci osobního setkání IT odborníka s klientem (v rámci užšího výběru) slouží agenda pohovorů, která obsahuje kdy, kam a za kým se má člověk dostavit. Pro zjednodušení je zde funkce „Navigovat“, která sama vyhledá trasu na místo setkání s klientem. Primárním jazykem aplikace je angličtina, v současné době však funguje už i česká mutace. Aplikace pracuje prostřednictvím mobilní datové sítě, umí však fungovat také v režimu off-line, což je dobře využitelné v místech bez signálu. V takovém případě využívá vlastní databázi, kde se data ukládají a aktualizují. V konfiguraci je možné nastavit interval automatických aktualizací dat (standardně 30 minut). Aplikaci s detailním popisem najdete zdarma ke stažení pod názvem „CoolPeople“ na Google Android Market a Apple App Store. V případě dotazů nebo připomínek k fungování aplikace nás prosím kontaktujte na adrese:

[email protected]

15

CHAT Na co byste se chtěli zeptat prodavačky v sexshopu, ale nemáte odvahu? Od „toho“ místa vás na ulici dělí ještě několik stovek kroků a už se nervózně rozhlížíte. Nejde zrovna kolem někdo známý? Nevidí vás z protější ulice? Jak to budete vysvětlovat? V hlavě si sumírujete různé méně či více uvěřitelné výmluvy. Od „tak tohle není videopůjčovna?“ po „kámoš má narozeniny, tak mu chci koupit něco srandovního“. A už jste na místě. Do červených dveří vrazíte tak rychle, jako kdybyste měli pod kabátem půl kila heroinu a thajskou policii i se psy v zádech. Snažíte se působit nenápadně a hlavně lhostejně, ale z té přemíry roztodivných předmětů ve vitrínách se vám roztočí hlava. Z nenadále závratě vás vyvede příjemný ženský hlas.

„Tak co byste si přál?“

15:43:01 - I_Ty++

Jak jste se k téhle práci vůbec dostala? 15:44:10 - Lada Smutná

To je hodně zajímavé. Jsem z Jižní Moravy a můj manžel je Pražák. Poté co jsme se vzali, jsme žili tři roky odděleně, protože jsem měla doma keramickou dílnu a nedalo se to přestěhovat. Jednou jsem přijela na víkend do Prahy a šli jsme na Smíchově kolem sexshopu. Na dveřích visela cedule, že přijmou prodavačku. Šla jsem se tam zeptat a druhý den mě vzali. Takže jsem zůstala v Praze a jsem tu už sedm let.

Na tom ale nesejde, protože ze sebe stejně nemůžete vydat ani hlásku. Návštěva sexshopu je i v dnešní době něco, o čem se každý rád baví, ale zejména poprvé to není nikomu příjemné. Erotické pomůcky – od vibrátorů až po různá povzbuzovadla – jsou přitom staré jako lidstvo samo. Milování (či samotu) si podle dochovaných dokumentů různými vychytávkami zpříjemňovali i naši prapraprapředkové a robertek patřil k výbavě leckteré dámy i ve viktoriánské Anglii, která je považovaná za jednu z nejprudérnějších dob vůbec. V dnešní době se však s hračkami pro dospělé jakoby roztrhl pytel. Bez problémů si můžeme pořídit věci, nad kterými by asi naši rodiče lomili rukama (a pak by si je hned šli do ústraní vyzkoušet): erekční kroužky, vibrační tělíska na dálkové ovládání, či dokonce umělou vagínu ve tvaru autíčka. Ti stydlivější mohou samozřejmě zůstat bezpečně skryti za monitorem počítače a objednávat hračky nejroztodivnějších tvarů a funkcí prostřednictvím e-shopů. Zbabělá řešení jsou ovšem mužů nehodná: my jsme si řekli, proč nevyrazit rovnou do jámy lvové, nevyzkoušet sortiment na vlastní kůži, v tomto případě doslova, a nevyzpovídat přitom jednu z nejpovolanějších? Lada Smutná, manažerka hned několika pražských obchodů s erotickými pomůckami, nám poradila, že se při koupi těchto hraček rozhodně nemáme ostýchat.

15:45:04 - I_Ty++

Od keramiky k vibrátorům, to je hezká story. Jak takový přerod probíhal?

15:46:18 - Lada Smutná

Zpočátku to bylo těžké. Holka z malé moravské vesnice, byla jsem z toho paf. Čtrnáct dnů se mi věnovali, školili mě, pak jsem teprve začala prodávat. Musím říct, že ta práce mě hodně změnila. Když se denně bavíte s lidmi o jejich intimních problémech, získáte hodně sebevědomí.

15:47:30 - I_Ty++

Jaký nejbizarnější příběh jste v práci už slyšela?

15:48:24 - Lada Smutná

••První „kamenný“ sexshop na světě otevřela v roce 1962 německá podnikatelka Beate Uhse ve Flensburgu.

16

Proč slyšela? Snad zažila, ne? :-) Je jich docela hodně. Vzpomínám si, jak na prodejnu přišel starý pán o holi a ptá se – prosím vás, máte umělou pí*u? Přesně takhle to řekl. Zavedli jsme ho za roh, kde máme vystavené umělé vagíny. On nám řekl, že jen chtěl vědět, jak to vypadá, a odešel.

15:49:52 - I_Ty++

Na to jsem se chtěl zeptat. Navštěvují vaše prodejny i senioři? 15:51:13 - Lada Smutná

Chodí k nám sedmdesátiletí i starší. Měli jsme třeba pár, opravdu staré manžele, byli u nás poprvé v životě, pán chtěl manželce koupit vibrátor. Vybrali si ten nejlevnější plastový, babička brečela, byla z toho naměkko. To byl hezký zážitek. Jeden starší pár k nám chodil pravidelně, vždycky přišli, pán něco navrhl, že koupí, babička mu vynadala, že je blbej, a zase odešli. Pak k nám přišel s katalogem, kde už měli zaškrtlé, co vybrali spolu, a koupil to. Mezi tím byla třeba nasazovací prsa pro muže, což je věc, která se běžně neprodává, takže byli asi opravdu jinak zaměřeni.

15:53:08 - I_Ty++

Na to se dá říct jen to, že láska kvete v každém věku. Musí být prodavačka v sexshopu také trochu psycholog? Přece jen bych řekl, že lidé, kteří k vám chodí, se asi stydí. 15:55:41 - Lada Smutná

Ano, musíme je rozmluvit. Někdy je to těžké. K  zaměstnanci musí mít zákazník důvěru, jinak se nesvěří. Já tomu říkám, že jsme taková lékárna pro dospělé, pomáháme lidem řešit jejich nejintimnější problémy. Musíme se chovat přátelsky, naladit se na zákazníka, třeba ho i odvést do soukromí. Většina mužů, když si například kupuje umělou vagínu, říká, že ji chce „pro kamaráda k narozeninám“.

15:59:17 - I_Ty++

Když jsem jednou kupoval (skutečnému!) kamarádovi svatební dar, koupili jsme s přáteli pro jeho nastávající robertka skutečně úctyhodných rozměrů. Pak se přiznal, že byl pro jeho paní příliš velký. U vás na prodejně jsem také viděl vibrátory připomínající spíše jaderné hlavice... Touží skutečně ženy po tom, nad čím my muži bledneme závistí u pornofilmů? 16:00:36 - Lada Smutná

Ne, tak to vůbec není. Tyhle věci prodáváme spíš z recese, případně pro lidi, kteří se zabývají tzv. fistingem, ti vážně potřebují něco velkého. Těch lidí je ale strašně málo. Pokud přijde žena nakupovat sama, vybere většinou středně velkého robertka, třeba designově zajímavého. Ženy mají zkrátka úplně jiná kritéria, než je velikost.

16:01:57 - I_Ty++

Tohle slýcháme pořád, ale jestli to není jen chlácholení! Každopádně jsem si všiml, že hračky pro dospělé jsou technologicky čím dál rafinovanější. Můžete říct, co je takový poslední módní výstřelek? 16:02:43 - Lada Smutná

15:56:03 - I_Ty++

Musím se přiznat, že jsem od kamarádů už také dostal k narozeninám něco podobného. Čili ne vždycky si vymýšlíme... 15:57:11 - Lada Smutná

Může to tak být, ale většinou to pak vyplyne z rozhovoru dál. Většinou zákazníkovi řekneme, že k tomu potřebuje i lubrikační gel a on odpoví, že ten už doma má. Ale dál hrajeme tu hru a děláme, že je to tedy fakt „pro kamaráda“...

••Podle posledního průzkumu firmy Durex vlastní erotické pomůcky již 43 % světové populace.

Máme například pomůcky, které obsahují mp3 přehrávač a vibrují podle rytmu hudby. Pak je tam třeba vajíčko, které funguje na zvuk. Vezměte si ho třeba na diskotéku, kde hraje hudba a ono vibruje, reaguje třeba i na tleskání. Zákazníci chtějí nové věci, protože obyčejný vibrátor má už dneska doma každý. Pomůcky na dálkové ovládání se také dobře prodávají. Pánové mohou sledovat fotbal a jen přepínat tlačítka. Jestli je váš časopis zaměřený na ajťáky, tak by vaši čtenáři mohli ocenit prodlužovač penisu, který také prodáváme.

17

16:03:16 - I_Ty++

Myslel jsem, že něco takového existuje jen ve spamové složce mé e-mailové schránky. Vážně se to vyrábí? 16:04:20 - Lada Smutná

Ano. Pracuje to na principu roztahování, aktivuje to topořivá tělíska, která se množí. Výrobce dokonce garantuje vrácení peněz, když to nefunguje. Sice nevím, jak ty reklamace provádějí, jestli to musí nějak přeměřovat, že vážně nic nepovyrostlo, ale opravdu to zaručují.

16:09:19 - I_Ty++

Je to tak, že vám přivezou něco nového a řeknete si, tohle musím vyzkoušet? 16:09:33 - Lada Smutná

Samozřejmě. Když mám s těmi pomůckami osobní zkušenost, lépe se pak prodávají.

16:05:28 - I_Ty++

To jsou věci. Je pravda, že některé dámy si vybírají vibrátory podle toho, jestli jim barevně ladí k šatům, kabelce nebo třeba k notebooku? 16:06:04 - Lada Smutná

Rozhodně ano, já bych také řešila barvu. Když si kupuju telefon, proč bych chtěla černý, když můžu mít růžový?

16:06:59 - I_Ty++

U telefonu to chápu, ale my mluvíme o něčem, co na veřejnosti přece moc neukazujete... 16:07:26 - Lada Smutná

Paradoxně když to používáte, tak je většinou tma, takže by vám mělo být jedno, jakou to má barvu. Ale ženy jsou v tomhle prostě ženy. Musí to ladit! :-)

16:08:43 - I_Ty++

Po všech těch letech strávených mezi robertky, nepřejedly se vám tyhle věci v soukromí? 16:09:07 - Lada Smutná

Naopak je to zajímavější, protože vím, co se všechno nabízí. Různé pomůcky mám doma a řešíme to, zajímá mě to. Jsou různé praktiky, které chci doma vyzkoušet, takže můj partner je ze mě někdy trochu na nervy... :-) 18

16:10:01 - I_Ty++

Prodáváte i předměty, které připomínají spíš mučicí nástroje. Jak jdou na odbyt? 16:10:55 - Lada Smutná

Jsou lidi zaměření na S/M praktiky, kteří bolest k sexu potřebují a skutečně se „mučí“. Takže prodáváme i tyhle pomůcky. Máme na ně speciální prodejnu a tam je velká návštěvnost. Máme tam takové věci jako například koženou plácačku s kovovými hřeby a oni se tím mydlí... Na zbytku prodejen to tak oblíbené není. Pouta a biče samozřejmě ano, to je běžné.

16:11:28 - I_Ty++

Kdybych se vás teď zeptal na něco, čím bych partnerku doopravdy příjemně překvapil, co byste mi doporučila? Trik „svléknu se donaha a ovážu se mašlí“ se jí už přece jen okoukal..

16:13:17 - I_Ty++

Když se tak kouknu na ty vitríny plné „plastikových přátel“, napadá mě, jestli nás ženy ještě vůbec potřebují. Přece jen nás ještě příroda neobdařila schopností vícerychlostní vibrace, a to je asi značný handicap...

16:15:30 - I_Ty++

A navíc, jak říká ten starý vtip, vibrátor vám zahradu neposeká.

16:12:07 - Lada Smutná

Každá žena je aspoň trochu romantik, takže se snažíme fungovat tímto směrem. Máme třeba masážní svíčky, kterou zapálíte, nalejete na pokožku a tím se pak dá masírovat. Čokoláda na malování na tělo je taky zajímavá, nebo masážní oleje s příchutí, které se dají slíbat. Co se týče pomůcek, každá žena je jiná a líbí se jí něco jiného.

16:14:02 - Lada Smutná

To je docela častá otázka zákazníků, a myslím si, že úplně špatná. Pokud si žena pořídí pomůcku, tak ne proto, že by potřebovala náhradu za partnera, ale proto, že chce zažít něco nového. Žena vám stejně řekne, že to „přírodní“ je to pravé a nedá se nahradit.

Poslali jsme kamaráda Jakuba, aby si nechal v sexshopu poradit, jak zažít vzrušující večer..

16:16:25 - Lada Smutná

To ne, ale zase mlčí a nestěžuje si :-)

…jak vypadá realita? Jakub, 32, Praha „Šel jsem do chrámu erotických pomůcek s jasným cílem: poraďte a doporučte mi něco, díky čemuž se s přítelkyní večer zblázníme slastí. Prodavačka byla staršího věku, ale vcelku příjemná a uměla poradit. Hned mě odvedla k regálu s afrodiziakálníma kapkama a k erotickým dévédéčkům. Strčila mi do ruky taky lubrikační gel a nakonec jsem odcházel i s  červenýma tangama. I když jsem tam nechal slušnou sumičku, těšil jsem se na večer. Byl jsem nervózní. Když jsem přítelkyni ukázal svůj páteční nákup, nejdřív se vyděsila. Pak se dokonce naštvala. Jak to, že jsem místo nákupu v Peňáku zevloval v sexshopu, a jak jsem tam mohl nechat takový peníze, když jsme v pondělí platili psovi injekci u veterináře. Na kapky se podívala a po přečtení nežádoucích účinků je nemilosrdně vyhodila. Díky dévédéčku jsem se dozvěděl, že jsem nechutný prase. Měli jsme fakt vzrušující večer. Akorát erotiky jsme si díky pomůckám neužili ani minutu.“

roce 1882 si vibrátor na baterie ••V Československu se v 70. letech minulého století ••Vpatentoval britský lékař Joseph vyráběl jeden typ vibrátoru z Výrobního družstva Mechanika. Tvarem se podobal dnešním modelům, ale byl velmi hlučný a poruchový.

Mortimer Granville. Propagoval ho hlavně jako masážní přístroj pro natažené a přepracované svaly.

19

HARDWARE Itíkův Hardware – Sezením ku trvalé invaliditě Když Pánbůh navrhoval lidské tělo, designoval ho tak, aby mohlo rychle běhat, mrštně skákat, házet oštěpem a shýbat se k bobulím. Tisíce let jsme s tím neměli problém. Až teď jsme si postavili hlavu, resp. páteř, a místo pohybu zapouštíme kořeny sedavým zaměstnáním u počítače. Může nám to projít?

Přímá cesta do invalidky Bezbolestně určitě ne. Mnozí fyzioterapeutové dokonce zastrašují větou, že sedavé zaměstnání je přímá cesta do invalidního důchodu. Nechat tělo křivit na kancelářské židli několik hodin v kuse a myslet si, že je vše v pořádku, je jako zavřít rybičky do klece a doufat, že se nic nestane. K revoluci pod heslem „Vymýtíme kancelářskou práci z našich životů“ se nadchnout nenecháme. Jaké jsou tedy možnosti strhnout směr naší cesty do správného cíle? Ach ty bolesti Co vlastně nás, „sedáky“, trápí nejčastěji? „Nejčastějšími problémy ajťáků a vůbec lidí se sedavým zaměstnáním je zejména zatuhnutí celé bolest a  páteře. Dále pak zvýšené napětí šíjových svalů spojené s předsunutým držeFyzioterapeutka ním hlavy, bolesti hlavy, Bc. Monika Šáferová syndrom karpálního tunelu projevující se brněním rukou, křečové žíly a obezita,“ tvrdí fyzioterapeutka Bc. Monika Šáferová. „Nedá se říct, po jaké době se problémy u konkrétní osoby projeví. Záleží totiž na věku, tělesné konstituci, fyzické zdatnosti a samozřejmě na tom, jak člověk dbá na prevenci a jakým způsobem tráví svůj volný čas.“ Ideální je dle Moniky Šáferové ve volném čase vsadit na přiměřený pohyb. Procházky, plavání, pohyb ve vodě, lehké protahovací cvičení v pravidelném čase, to vše jsou ingredience ozdravného koktejlu, za který vám vaše záda budou vděčná. Co je však základním požadavkem vašich zad, abyste mohli do sedmdesáti let bezbolestně běhat? Tajemství šťastných zad Podle další odbornice na tuto problematiku, fyzioterapeutky Bc. Kateřiny Frankové, tkví tajemství šťastných 20

zad ve správném sezení. „Skutečně klíčová je volba vhodné židle a výšky pracovního stolu. Výška desky by měla být přibližně 75 cm pro průměrně vzrostlého uživatele, individuálně dle postavy. Správně by měla být horní část monitoru ve výšce očí, což zajistí nastavitelná židle nebo pohyblivý držák monitoru. Na židli seďte tak, aby se chodidla celou plochou dotýkala země. Koleno by mělo s lýtkem svírat úhel 90 stupňů. Kolena by měla být alespoň o 1 cm níže než kyčelní klouby. Pánev je mírně klopena dopředu, sedíme na sedacích hrbolech. Břicho je zpevněné, hrudník zdvižený, Fyzioterapeutka Bc. Kateřina Franková ramena tlačíme mírně dozadu, hlava je v prodloužení těla, ve smyslu protažení celé páteře vzhůru a brada je zasunuta. Velmi důležité je i opěradlo židle. Dolní část zad by měla být vždy podepřena do ideálního zakřivení páteře. Pokud takovou oporu nemáme, vložíme mezi opěradlo a záda srolovaný ručník nebo overball. Overball by měl být nedílnou součástí každé kanceláře. Při psaní na klávesnici nebo používání myši by se mělo dbát na oporu loktů, dále dodržovat předloktí na podložce a zápěstí by měla být narovnaná, ne opřená o podložku. Položení prstů na myši musí být uvolněné. Snažte se mít také uvolněná ramena, abyste nepodporovali zvýšené napětí krční páteře.“ Pamatujte na fresh Práci na počítači je dle fyzioterapeutek vhodné doplnit cvičením a protahováním. Choďte se v pravidelných, nejlépe dvouhodinových intervalech občerstvit a nebojte se v kuchyňce zdržet 10-15 minut. Kromě kafe nebo čaje si udělejte pár výponů na špičky (jako prevenci křečových žil), protáhněte se do předklonu, úklonu a záklonu. Nezapomeňte mít u těchto cviků spojené ruce vytažené nad hlavu a s propletenými prsty. Pokud vám to pracovní podmínky dovolují, využívejte sezení na velkém míči.

Když bolest zasáhne… Pokud vás akutní bolest stihla dřív, než se vám podařilo uvést do praxe výše doporučené rady, pamatujte na jedno zlaté pravidlo: záda ani krční páteř zásadně nemasírujte ani necvičte. „Při akutní bolesti dochází k prudkému stažení svalů na jedné straně páteře, a to většinou v  krční nebo bederní oblasti. V takovém případě se zásadně necvičí ani nemasíruje, bolest by se ještě znásobila. Nutný je klid nejlépe na lůžku a suché teplo, které pomáhá uvolnit stažené svaly. Bolest můžeme zmírnit také analgetiky, popř. myorelaxancii (léky na uvolnění svalových spasmů). Po dvou až třech dnech, kdy akutní bolest většinou odezní, je možné začít s lehkými masážemi a protahováním,“ zdůrazňuje Monika Šáferová a dodává, že dlouhodobé bolesti zad je třeba řešit s odborníkem.

Ach Vzhůru na rehabilitaci

ty bolesti

„Takové potíže je nutné svěřit odborným lékařům - ortopedům, neurologům nebo rehabilitačním lékařům, kteří vás vyšetří a podle výsledků také předepíší doporučení na rehabilitaci,“ vysvětluje Kateřina Franková. Napíše-li vám lékař doporučení, peněženku můžete při rehabilitaci nechat doma, zaplatí ji totiž vaše pojišťovna. Účinná rehabilitace vás však bude stát dost času, běžně se rehabilituje pravidelně několikrát za týden v průběhu 3-4 týdnů. Pokud se vám nechce chodit za obvodním doktorem a cvičit pravidelně několikrát týdně, můžete

navštívit soukromého fyzioterapeuta nebo maséra, se kterým si dohodnete individuální návštěvy. „Ty mohou probíhat např. jednou za 14 dní. Takovéto služby jsou ale placené a půlhodinová masáž se může pohybovat v rozmezí od 500 - 1000 Kč, někde i víc,“ říká fyzioterapeutka Monika Šáférová. Partnerku si k tělu raději nepouštějte… Napadá vás také únikové řešení, tj. pověřit masáží zad a šíje svou partnerku? „Pokud jsou partner či partnerka fyzioterapeuti, nebo mají alespoň kurz masáží a vy nemáte nějaké vážné problémy či změny na páteři, tak ano. Jinak bych se radši svěřila do péče odborníků. Mnohdy může nešikovné masírování bolest i vyvolat.“ Co tedy dělat, když máme chuť svým zádům ulevit, ale

nechce se nám pravidelně cvičit, masírovat nebo baňkovat? „V těchto případech je určitě možné a vhodné naučit se relaxovat ve wellness. Sauna, vířivka i profesionální masáž vedou k uvolnění svalového napětí. Jen pozor u vířivky na delší pobyt v příliš teplé vodě. Lepší variantou je vždy suché teplo, např. nahřátí soluxem nebo parafínem,“ říká Monika Šáferová. A abyste nezapomněli: vykašlete se na výtah a snažte se raději chodit po schodech a do práce pěšky. Pracujete-li z domova, přečtěte si odstavec o šťastných zádech ještě jednou a zabookujte si wellness víkend pro dva, přičemž pamatujte i na partnerku… (hovoříme o jejích zádech, pozn. editora)

••Mějte monitor ve výšce očí. ••Při psaní používejte velikost písma 12, nenamáhá zrak. ••Kupte si klávesnice s matným povrchem. Prostor před klávesnicí musí být dostatečný (cca 10 cm), aby umožnil oporu rukou a předloktí.

••Pracovní stůl by měl být dostatečně prostorný. Doporučená výška stolu by se měla podle použití pohybovat mezi 62 až 82 cm.

Jak si krýt záda

••Využívejte opěrky pro ruce (tzv. ergoresty), pracujete-li více než 4 hodiny denně. ••Kvalitní židle je základem pracovní pohody. Dobré pracovní sedadlo musí být stabilní a umožňovat tzv. dynamické sezení.

••Přijatelná doba práce na počítači je 6 hodin s využitím třech až čtyř relaxačních

přestávek. Dopřejte si 5 minut po hodině nebo 10 minut po dvou hodinách práce. Protáhněte se, projděte se.

••Maximální doba práce na počítači je 9 hodin denně.

21

ADVENTURE To né pálí, ty pátny jazyk Dalo by se s nadsázkou říct, že každý Čech má nějakou zkušenost s Vietnamem. Všichni přece máme „toho svého“ vietnamského prodavače, který nabízí skvělou zeleninu. Kolik lidí má ale zkušenost s tím, co je téměř v každé zemi to nejdůležitější? Kolik lidí už ochutnalo pravé vietnamské jídlo?

Stačí trochu googlovat a zjistíte, že vietnamská kuchyně není příliš zajímavá a vlastně vůbec ne vábná. A že vlastně ti Vietnamci jedí to samé, co Číňané, a navíc si k tomu nakládají do jakési tekutiny psy. Jako člověk, který Vietnam procestoval poměrně nedávno, musím oponovat.

Vietnamské jídlo je perlou mezi asijskými kuchyněmi! Oplývá pestrou směsicí různých vlivů - na vaše chuťové buňky tady zaútočí troška z čínské, thajské, indické i francouzské gastronomie. Jak to může být jiné než v Číně? Rýži mají stejnou, tak co? Kdo neochutnal, nepochopí. Vietnamci mají v oblibě chilli, hodně využívají i bylinky všeho druhu, pepř, zázvor, častá je také rybí omáčka, kokosové mléko, či klíčky.

navodí všudypřítomné cedule a pokřikování ve vietnamštině. Kdo ve Vietnamu byl, potvrdí, že SAPA je esencí vietnamské kultury. Je to takový svět sám pro sebe. Jen ten strýček Ho Chi Min tady trochu chybí. Areál tržnice působí na první pohled nepřístupně. Nikdo si vás ani nevšimne, i když budete vypadat prostě trochu jinak. Ve Vietnamu si každý jede tu svou a okolí jej příliš nebere. Velice brzy po vstupu do tržnice vás pravděpodobně do nosu praští omamná vůně. Pozor, ve Vietnamu se nejí očima. Nebuďte proto zklamaní, až zjistíte, že je to jenom nevábná rychlojídelna s několika stoly a skládacími židlemi. Taková vůně a takové místo?! Normálně bych se tu vůbec nezdržoval – kde jsou pořádné stoly a židle a nějaká ta krajinka na zdi? Jenomže po návštěvě Vietnamu vím, že Vietnamci prostor kolem

Ačkoliv se to každému nemusí líbit, nemá cenu zapírat:

ano, ve Vietnamu jedí psy. Těch se ostatně ve vietnamských ulicích toulá přespříliš. Občas se proto stávají součástí jídelníčku. Nečekejte ale, že si ve Vietnamu objednáte psa v restauraci. Takový oběd najdete jen v zapadlých uličkách, a to byste se ještě museli pozvat k někomu domů. V Česku na kvalitní vietnamskou restauraci nenarazíte na každém kroku. Rozšířenější a známější jsou čínská bistra. My jsme ale chtěli ochutnat vietnamský originál a ukázat vám, že Vietnam a Čína k sobě mají blízko možná tak na mapě. Protože v jídle je těch rozdílů až běda. A kam jinam se v takovém případě vypravit, než do místa s největší koncentrací vietnamské kultury v Česku – do tržnice SAPA?

Bun

Cha

Bun Cha na vlastní jazyk Pokud si nenajdete čas zaletět si přímo do Asie, není nic jednoduššího, než zamířit do pražské Libuše. Tam se totiž ukrývá SAPA - kus Vietnamu přímo v srdci Česka. Místo, kde najdete všechno od bačkor až po ubrusy, kadeřnictví, knihkupectví, všeho plno a ruchu až moc. Dojem, že jste se nějakým zvláštním způsobem přesunuli o jedenáct tisíc kilometrů na východ, dokonale 22

••Vietnamci mají v oblibě chilli, hodně využívají i bylinky všeho druhu, pepř, zázvor, častá je také rybí omáčka, kokosové mléko, či klíčky

sebe absolutně neřeší. Ve Vietnamu se i u pochybných pouličních stánků můžete najíst jako král. I ta nejhorší ratejna prostě může skrývat ty největší poklady. Ačkoliv jsem ve Vietnamu byl, vietnamsky umím říct pouze dobrý den – „činčao“. A přesně to je ta jediná fráze, kterou zdejší obsluha umí česky. Z objednávky jídla se tak rázem může stát dobrodružství na deset minut. Já jsem proto jako mantru celou dobu opakoval slovo „bunča“. Naštěstí mé vietnamštině porozuměli. Sympatický malý mužík se širokým úsměvem cosi prohodil a šlo se ven grilovat. Až vám přinesou jídlo, vězte, že tohle je ten pravý Vietnam. Dostanete několik mističek s bylinkami, salátem, nudlemi, sos s mrkví a maso. Všechno to voní tak, že se prostě neovládnete a honem se začnete cpát.

Vietnamské jídlo je zvláštní koncert chutí. Jídlo má vynikající šmak, ale přitom nevidíte žádné koření.

Drobný mužík na mě pomrkával a usmíval se, když jsem si vzal do ruky lahvičku se sušeným chilli. Abych nepůsobil jako srab, odvážně jsem si nasypal řádnou porci do misky. Jako tenkrát ve Vietnamu, no ne? Tam jsem si to sypal snad i do čaje. Se slzami v očích, rudými tvářemi a těžkým oddechováním jsem si ale vzpomněl, že ani v tom Vietnamu jsem to vždycky nezvládl. Že prostě i v tom Vietnamu se mi párkrát stalo, že taková porce chilli, jak se říká, pálí dvakrát. Jenže co dělat, když to jídlo je tak vynikající, že prostě ničeho nemáte dost, ani toho chilli? Sečteno a podtrženo – zkuste někdy místo knedlo-zelo-vepřo okusit něco toho Vietnamu.

I v Česku se dá najít dobré vietnamské bistro, kde to možná nevypadá na první pohled moc vábně, ale ten zážitek z jídla vám to zaručeně vynahradí. A nemusíte zůstat jenom u Bun Chá. Takové jarní závitky nebo polévka Pho nebo placka Bánh Xéo… A to vietnamské pivo… A ta káva… Tak zítra ve tři u SAPy, jo? :-)

••Bun Chá je tradiční vietnamská specialita, původem prý z Hanoje. Jde o vlasové

nudle s grilovanými vepřovými nudličkami v pálivé hnědé omáčce. Vepřové maso je skryto ve slovíčku „cha“. Když ale budete při objednávce správně česky skloňovat a vyžádáte si „bun chu“, obsluha na vás možná mírně mrkne. Pochopí totiž, že chcete Bóbika. „Chu“ je ve vietnamském slovníku „pes“. Tak pozor!:-)

23

METATAGY Facebook kam se podíváš Nejsem na Facebooku. Nedávno jsem si přečetl v novinách titulek: Američanka zažalovala manžela za bigamii, odhalil ho Facebook. No má tohle někdo zapotřebí? Založit si svůj profil na sociální síti, psát na něj pravdu a myslet si, že na ni nikdo nepřijde? K čemu to všechno je? Známý mi popisoval, jak je tahle síť úžasná a skvělá, protože si v pracovní době může vyměňovat vzkazy s kolegy v kanceláři, aniž by to postřehl jejich nadřízený. Pokud ovšem také není někde na Facebooku, že. Byl, takže po nějaké době rozdal několik důtek a  výstražných dopisů. Onehdy zase psali, že nějaká nebožačka napsala na svůj profil, že se hodlá zabít. Její přátelé na Facebooku to viděli, začali ji tamtéž přemlouvat, aby to nedělala a ona se nakonec rozhodla to neudělat. No

píšou. Přibližně v jednu hodinu, poté co se vrátil z oběda, narazí jeho zrak na náhodně vygenerovanou stránku jakéhosi Honzy Nováka, v jehož poslední zprávě je slovo „prdnul“. Může to tam být, nesouvisí to nějak se sexem? Co když ano? Podle nedávno zveřejněných interních pravidel této sociální sítě se mohou používat vulgarismy, ale nesmí se zde objevovat sex. Nejistota moderátora narůstá, protože prdnout si lze všelijak. Zavolá svému nadřízenému moderátorovi, který si však také není jistý, a tak se v žebříčku firemních pozic nakonec vydrápe dotaz k samotnému stvořiteli, který pronese resultát:

„Pokud to není prd hlasitý, může na Facebooku zůstat.“

Sociální sítě vládnou našemu volnému času. Pokud zrovna netrávíme čas na sociální síti a vyrazíme ven s přáteli, kteří na Facebooku jsou, pak se prý velmi čas-

skvělé! Dostalo se to do novin a já si to mohl přečíst. Představil jsem si, jak dotyčná naklusala do některého z britských deníků, tuhle kalendářovou historku jim detailně popsala a oni z toho udělali příběh měsíce. Asi to za to stálo, protože článek vyšel i u nás. Facebook je mediálně přitažlivý. Zabrání sebevraždě, můžete se vyjadřovat ke všemu, co vás napadne. Televizní stanice mají také své profily a vy na ně můžete psát názory na všelijaká ožehavá témata. Třeba, co si myslíte o zdražení vajec. A když budete mít štěstí, nějaká pomatená moderátorka váš vzkaz přečte v živém vysílání: „Jirka si myslí, že vajíčka by měla stát méně.“ To bude vašich pár vteřin slávy. Váš názor neskončil v  koši, někdo se jím zabývá, a dokonce jej čte nahlas v televizi. Facebook se stal tak slavným, že překonal i věhlas svého stvořitele. Až teprve, když o něm natočil David Fincher film,

se moje sousedka dozvěděla, že se jmenuje Zuckerberg. „Myslela jsem si, že Facebook vynalezl internet.“ Zvláštní je na téhle sociální síti cenzura, která si říká nenápadně a potutelně „moderátor“. Představuji si vyškoleného chlapíka, co od osmi ráno do pěti odpoledne sedí v kanceláři, sjíždí profily uživatelů a pečlivě kontroluje, o čem 24

••Myslela jsem si, že Facebook vynalezl internet.

to lidé baví o tom, co dělají právě na Facebooku. Pochopili jste tuto kostrbatou větu? Nejvíc mne však fascinuje, jak většina z nás brojí proti kamerám na ulicích, které naprosto nehorázným způsobem omezují naše soukromí, ale na Facebooku jsme schopni o  sobě říci úplně všechno. Pak se divíme, že nám někdo rozmluvil sebevraždu. Nejsem odpůrce sociálních sítí, líbí se mi, že se k němu mohu chovat jako k pracovnímu nástroji. Zaplatím si reklamu a uvidí ji přesně ten zákazník, kterého potřebuji. Být tím potencionálním zákazníkem, asi bych se ale naštval. Nedávno byla manželka s dětmi na chalupě a  pochlubila se, že se jí povedly hezké fotky. Jenže paměťovou kartu už smazala. „Vždyť se na ně také můžeš podívat. Už jsem je dala na Facebook.“ Asi budu brzy na Facebooku.

INSIDE IT v kalhotkách Až vám zase přátelé budou vyčítat, že byste místo sezení u compu měli vyrazit lovit roštěnky, můžete je klidně uzemnit hláškou, že jich právě uspokojujete tucty, a nemusíte přitom ani sexovat po chatu, což je oblíbená zábava uhrovitých looserů. Bez jedniček a nul se dnes neobejdou ani ty věci, které jsou bezpečně ukryté v nejčernější hloubi dámské kabelky a mnohdy je známe jen z vyprávění. Společnost Honitka.cz se například chlubí tím, že intimní hračky pro ženy, které prodává na svém e-shopu, používají nejmodernější technologie, které najdete například v iPhone.

Co má proboha společného vibrátor s ajfounem, myslíte si? „Naše výrobky jsou jedinečné v tom, že fungují na dálkové ovládání pomocí gyroskopu,“ vysvětluje Zdeněk Šebelka, jednatel společnosti Fun Concept, která zmíněné vychytávky dodává na trh. Jasně, gyroskop přece už známe z „pivní“ aplikace, kdy půllitr piva na obrazovce našeho chytrého telefonu reaguje na sklon ruky. A pak si náš telefon i nádherně říhne... Jak vidno, tahle chytrá věcička může být i užitečnější. Kdo například viděl kultovní crazy komedii Shortbus z roku 2006 – film, ve kterém všichni souloží se všemi a v drtivé většině se nejedná o klasické milování muže s ženou – možná si vzpomene na scénku, kde se muž snaží uspokojovat svou partnerku, přičemž se v tu chvíli nachází v úplně jiné místnosti. Sci-fi, říkáte? Ani náhodou.

Erotický průmysl přitom přichází s dalšími a dalšími vychytávkami: nejenže se vibrátory dnes běžně nabíjejí pomocí USB, některé se dají propojit i s mobilním telefonem. Ten pak dokáže reagovat na pokyny pomocí SMS. Textovka „zlato, za chvilku jsem doma“ může potěšit nejen oči vaší nejdražší! Dnešní „plastikoví milenci“ v sobě mají také zabudovaný MP3 přehrávač a poskytují dámě rozkoš v rytmu hudby. Dali byste si raději speed metal nebo ploužáky? Vyznavačky „jablka“ určitě potěší, že si do svého telefonku mohou z AppStore stáhnout i aplikaci MyVibe... Název napovídá, k čemu je asi určena. A protože vývoj jde v téhle oblasti pořád dál, možná se muži už brzy dočkají přístroje, pomocí kterého budou moci svou drahou polovičku alespoň na chvilku úplně vypnout. To bude nádhera... (pozn. autor je muž)

••Rozkoš v rytmu hudby

Rozkoš „na dálkové ovládání“ je dneska běžnou součástí intimního arzenálu nejedné ženy. A jak potvrzuje manažerka sítě obchodů s hračkami pro dospělé, Lada Smutná, velmi dobře se prodává. „Pánové u toho mohou koukat na fotbal a jen mačkat tlačítko, zatímco žena křičí slastí,“ pochvaluje si nejnovější vymoženost Smutná. Jak to vlastně funguje? „Pomocí technologie Sense Motion můžete rukou regulovat vibrace, které vaše partnerka cítí,“ vysvětluje dále Zdeněk Šebelka. Zkrátka a dobře, čím rychleji třesete rukou, tím hlasitěji vaše partnerka křičí – vtip je však v tom, že v té chvíli můžete být klidně i několik metrů od sebe. Bezdrátový přenos slasti podle Šebelky navíc pracuje se stejným kmitočtem, jako technologie BlueTooth.

v partnerčině rozkroku

IT 25

ROAMING Za duhou, Dobrou nadějí a zase zpátky Když se řekne JAR, většina z nás si představí – kromě funkové kapely a přípravku na mytí nádobí – Jihoafrickou republiku. Ty první dvě asociace tu možná nebudou věčně. Kapelu nahradí jiná, v kuchyni se změní zvyklosti, ale JAR, opravdová Jižní Afrika, ta zůstane. I když styl a zvyklosti se změnily i tady. A protože se tahle úžasná země otevřela světu, vydal jsem se tam i já.

Náhodou jsem na pražském hlavním nádraží vracel v prodejně knih nepotřebný dárek. Vlak jel už za deset minut, času nebylo nazbyt, a peníze mi vrátit nechtěli, že si prý mám vybrat jinou knížku. A protože miluji čtení průvodců a jelikož jsem opravdu nemohl dlouho vybírat, popadl jsem první z řady a za chvíli se do něj v kupé začetl. Psali tam, že Jižní Afrika je 14x větší než Česká republika a že tam žije přibližně 45 milionů lidí, přesně to ale nikdo neví. Když jsem si potom přečetl úvodní sloku jejich hymny a dozvěděl se, že tam mají 11 oficiálních jazyků a že trubka vuvuzela tam vyjde mnohem levněji než u nás, neváhal jsem ani na okamžik. Teď, po návratu, mohu prohlásit, že ve většině případů texty průvodců (koupil jsem si jich pak ještě pět) nelhaly. Jihoafrická republika je vážně „duhová země“ a je tam opravdu vše, co byste snad chtěli vidět. Dva oceány, úžasné hory, typické africké pouště, savany, desítky národních parků a safari, nesmírně rozmanitá a bohatá kultura, tradice, komplikovaná historie, skvělé jídlo a pití, sport, ubytování od stanů po nejluxusnější hotely, žijí zde lidé mnoha tváří, barev i národností, bohatství i chudoba vedle sebe - prostě pestrost na každém kroku. Možná proto průvodci vykreslují JAR jako „celý svět v jedné zemi“.

10 – tolik hodin se letí do JAR Do JAR se dostanete nejlépe letadlem, tedy, pokud si nechcete vzít roční dovolenou. Pěšky to nepůjde a lodí je to stejný nesmysl. Z Prahy se nelétá přímo, ale s přestupem, třeba ve Frankfurtu, Londýně nebo Curychu. My (já a moje žena) jsme letěli se SAA (South African Airlines) a musím říct, že je to jedna z nejlepších společností, se kterou jsem kdy cestoval. Kompletní servis zahrnoval kromě očekávaného také hygienický balíček s ponožkami a kartáčkem na zuby. Dobré je, že Jižní Afrika je ve stejném časovém pásmu, takže se nemusíte namáhat s posunováním ručiček.

• Nkosi sikelel´ i Afrika, maluphakanyisw´ uphondo lwayo (takhle začíná hymna v domorodém jazyce kmene Xhosa).

• Oor ons ewige gebergtes, waar die kranse antwoord gee (a tady už jasně poznáváme afrikánštinu, která vychází z holandštiny).

• Část je samozřejmě také v angličtině a tam se píše,

že Sounds the call to come together, and united we shall stand…

4320 – tolik km jsem najezdil půjčeným autem

Rozeklaná skaliska na Mysu Dobré naděje, na horizontu je vidět, že země je opravdu kulatá 26

Hned na letišti v Johannesburgu jsme si půjčili auto, Toyotu Corollu, vyšla o dost levněji než off-road a já byl z knížek přesvědčený, že silnice jsou tu kvalitní. Jak kde - ty kolem velkých měst jsou stejné jako v Evropě. Dálniční síť se po fotbalovém mistrovství také zlepšila, ale na silnici „dálničního typu“ můžete klidně potkat toulající se domorodce, psi nebo i krávy. A na okreskách pozor na díry, velké díry. Za tři týdny jsme píchli nebo prorazili pneumatiku třikrát. Také musím přiznat, že s řízením vlevo jsem neměl žádnou zkušenost a než jsem si zvykl, pár hodin to trvalo. Cesta do Pretorie, hlavního města, byl malý řidičský křest ohněm. Pak jsem si ale zvykl a za tři týdny projel křížem krážem celou zemi od severu k jihu, do Kapského Města a k Mysu, však víte jakému.

5 – velká zvířecí pětka Slon, nosorožec, buvol, lev a levhart dohromady tvoří tzv. velkou pětku afrických (a vlastně i světových) zvířat. V JAR je můžete vidět všechny najednou. Žijí například v Krugerově národním parku, jednom z největších organizovaných parků světa. U každého vjezdu je brána, kde se při vstupu musíte registrovat a podmínkou pro vstup je také rezervace ubytování.

V parku se jezdí maximálně padesátkou a zásadně se nedoporučuje vystupovat z auta. Cestou potkáte prakticky celou zoologickou zahradu: koupající se slony, žirafy přecházející přes silnici, prostě opravdová Afrika a docela zblízka. 30 – tolik korun tu stojí pivo V Jižní Africe se tradičně vaří pivo, nakonec Plzeňský prazdroj vlastní jihoafrická společnost. Plzničku tu seženete poměrně snadno a místní pivo je chuťově hodně podobné, také je to ležák a pije se prakticky jen z lahví, většinou ve sportovních barech. Nejběžnější značky jsou Castle Lager a Windhoek. Zlí jazykové však tvrdí, že nejlepší jihoafrické pivo je to, které pochází z Namibie.

• Pokud byste si chtěli poslechnout jihoafrickou

hudbu, najděte si na youtube Ladysmith Black Mambazzo, je to mužská pěvecká skupina, asi nejslavnější jihoafrická skupina vůbec. Paul Simon s nimi natočil slavnou desku Graceland

Mys Dobré naděje, pokud chcete stanout přímo na něm, je třeba cca půlhodinové procházky z parkoviště

1488 - tenkrát Bartolomeo Dias poprvé obeplul Mys Dobré naděje Mys Dobré naděje je tradičně (a nesprávně) označován jako místo, na kterém se setkávají Atlantský a Indický oceán, to ale leží ve skutečnosti o 160 km jihovýchodněji u Střelkového mysu. Přesto však na Cape of Good Hope proudí po celý rok tisíce návštěvníků, aby se pokochali pohledem na krásný kus pobřeží a podlehli dojmu, že tady se „dva oceány milují“. Většina z nich ještě zamíří k tvrzi Cape point, kde je vyhlídka a majáky, dojet se tam dá i lanovkou. Úžasným zážitkem je pohled dolů na hladinu. Sto metrů pod sebou vidíte žraloky a kladivouny, tedy místo pro koupání jako stvořené.

Magwa Falls – vodopády, které v průvodci nenajdete, o to jsou ale krásnější, voda padá do hloubky 144 metrů

Za apartheidu směli do barů jen bílí. Směrem do ulice byla ve zdi vyražená díra a tou se podávalo pití ven barevným. Alespoň tak se to říká a v některých barech jsou ty díry – jako připomínka – dosud. Stejnou, ne-li větší tradici, má v JAR víno. Jednou z nejkouzelnějších vinařských oblastí na světě je kraj kolem tří měst nedaleko Kapského Města. Stellenbosh, Franshoek a Paarl, to jsou dnes už slavná jména, která suverénně konkurují chilským, australským či kalifornským vinařským oblastem. Krajina je tu nádherná, v dálce vysoké hory a každých 200 metrů vede z hlavní cesty odbočka na vinice. Tam vám dají ochutnat vše, co vyrábějí a víno můžete nakoupit za velmi příznivé ceny. Vinařství sídlí v honosných stavbách, čistě bílé domy vypadají jak vystřižené z holandských pohlednic. Jen hory v dálce ten známý evropský dojem nějak „kazí“.

A pozor na zloděje – ne ty lidské, ale opičí. Paviáni vám seberou cokoli, budou-li mít příležitost. Jsou drzí a ani policie s nimi nic nezmůže. Proto je striktně zakázáno čímkoli je krmit. V JAR byste se za to mohli dostat i do vězení. Takže až vás bude nějaký paviání gang okrádat a kolem pojede hlídka, nevolejte o pomoc, to oni jen kontrolují, zda neporušujete zákaz krmení. 27

5 500 000 - tolik lidí je v JAR nakaženo AIDS JAR je nádherná země. Má ale také svou temnou současnost. Apartheid, tedy rasová segregace, je od roku 1992 zrušena, což ale neznamená, že někdo odstranil chudobu velké části barevné populace. Pověstné townshipy, čili chudinská „ghetta“ na kraji velkých i menších měst, jsou místem, kde lidé žijí v děsivých podmínkách. Kriminalita, chudoba a nemoci jsou toho důsledkem. Největším problémem této nádherné země je AIDS. Počtem nakažených drží JAR první místo na světě. Vláda, ale hlavně nevládní organizace se snaží, jak to jen jde, jenže boj proti tradičnímu odmítání antikoncepce, násilí na ženách a špatným hygienickým podmínkám je jako boj s větrnými mlýny. Až budete cestovat, uvědomte si, že townshipy jsou extrémně nebezpečné, turistům se zásadně nedoporučuje návštěva na vlastní pěst, snad jen s některou z místních turistických společností.

Platí totiž pravidlo, že jakmile dáte někomu z místních lidí práci, ostatní to vědí a v tu chvíli jste v bezpečí… Tedy, snad…

• Pokud vás zajímá jihoafrické rádio, mohu

doporučit mé oblíbené Radio Algoa. Streamovat můžete na www.algoafm.co.za. Můj oblíbený moderátor je Lance Du Plessis a vysílá skoro denně. Vysílání je v angličtině.

Soví dům ve vesničce Nieu Bethesda, který unikátně vyzdobila ochrnutá umělkyně Helen Martinson

78 - tolika let se dožila Helen Martinsová Na lůžko upoutaná umělkyně vytvořila ve vesničce Nieuw Bethesda svůj Owl House, který září barevnými střepy, mozaikami a  sochami. Proč o tom píšu? Je to světově proslulé místo a taky jsem právě tady trávil Štědrý večer. V Bethesdě jakoby se zastavil čas. Je to magické, bizarní místo, vesnice uprostřed pouště. Bydleli jsme v rodinném penzionu a byl to ten nejpodivnější Ježíšek, co jsem kdy zažil. Ale taky jeden z nejhezčích.

28

Netradiční chlév pro kozy u jednoho z vinařství nedaleko Stellenboshe

Ptáte se: Jaký je to pocit stát na Mysu dobré naděje? Ale žádná klišé, prosím. Příroda kolem je opravdu ohromující, pro suchozemce nezvyklá a krásná. Blízkost dvou oceánů je fajn, ale žíly ti to nutně trhat nemusí. U mě osobně to byl jeden z cestovatelských snů, takže o to intenzivněji jsem to prožíval. Co byl tvůj největší zážitek z celé JAR? Určitě Krugerův národní park, je to, řekl bych, očišťující zážitek.

Člověk si v hlavě srovná, co je a co není důležité. Ale zážitek je to jiný než třeba na treku v  Nepálu. Je tam klid i napětí, okolo je spousta zvířat v původním prostředí… Ne nadarmo se říká, že „Afrika tě změní“. Zeptám se ženy, jestli mě změnila k lepšímu a dám vědět. Kdyby ses tam rozhodl žít, kde by to bylo a proč? Někde kolem Kapského města, je to ta část, která je více podobná Evropě. Je pestrá, nabízí moře, přírodu, výhody velkoměsta, parky, pohodlí, golf a dobré jídlo. A to všechno mám rád…

František Grunt

Nosorožci užívající si traviny v Krugerově národním parku

Píše se o děsivé kriminalitě… setkal ses s ní, bál ses někdy? Nesetkal, ta se většinou odehrává mezi místními v townshipech, na cizince si většinou nedovolí, tedy pokud se turista pohybuje na frekventovanějších a bezpečných místech. I my jsme se na venkově dostali při výměně kola do nějaké černošské garáže, kde bylo 20 místních týpků. Ale žádný problém, chovali se k nám všichni naprosto v pohodě. Asi jsme měli štěstí. Na kolik vyjde cesta tam a zpět a kolik stojí půjčení auta? Plus mínus pro dva lidi na 4 týdny cca 100 tisíc korun. Půjčení auta mě vyšlo na necelých 15 tisíc, a to jsem měl Corollu sedana. Jak jsi to měl s noclehy? Jak jsi vybíral hotely či jiné ubytovny? Bookoval jsi to dopředu? Nabídka ubytování je tam opravdu široká, navíc to, co je u nás třeba tříhvězdičková kvalita, je tam často mnohem komfortnější. V hotelech jsme ale moc nebydleli, volili jsme spíš kempy a ubytování v soukromí. Jezdili jsme většinou naslepo, maximálně jsem to zkoušel objednat den dopředu. Jaká je duše té země? Já o duši země nic moc nevím, kromě řečí z knížek, protože za 3 nebo 4 týdny člověk duši země asi poznat nestihne. Co ale můžu říct, JAR je fakt „duhová“ země. Nejvíc fascinující je asi právě ta rozmanitost na každém kroku. JAR si tě získá právě svou rozmanitostí. A ještě jedna věc je asi součástí duše místních lidí – vědí, že zítra bude zase hezky. JAR má jedno z nejdelších období slunečního svitu v roce. Lidi tam říkají „zítra bude zase hezky“, ale není to takové to španělské „manana“, je v tom něco jiného… Pokud ještě dostanu šanci, vezmu Vás příště do Nepálu. Zdraví, Franta Grunt 29

TRIAL Outlast: Vesmírná technologie NASA ve vaší posteli Přímo kosmické spaní i ve vaší ložnici nabízí deka s technologií Outlast. Technologií, jež byla původně vyvinuta pro astronauty. Její termoregulační vlastnosti prý ohromí úplně každého. Inu, pojďme se jí společně podívat na zoubek.

Inteligentní regulace ideální teploty Oficiální slogan „Ani moc horko, ani moc chladno. Jednoduše akorát,“ vypovídá o  hlavní vlastnosti deky obsahující materiál Outlast. Jejím posláním je zajistit člověku klidný spánek v rozmanitých teplotních podmínkách během celého roku. V létě je jejím úkolem zamezit pocení, v zimě naopak zamezit klepání kosy. A to vše při minimální hmotnosti. Při použití této deky tedy bude vaše tělo ovinuto stejnou technologií jako tělo astronautů NASA. Detailní složení materiálu Povrch přikrývky je tvořen velice jemnou a hustou tkaninou ze 100% bavlny, jejíž spodní strana obsahuje technologii Outlast. Její výjimečnost tkví v použití speciálních mikrokapslí s materiálem PCM. Ten je schopen měnit své skupenství v závislosti na potřebách organi-

smu pro optimální podmínky k odpočinku. Autoregulaci teploty zajišťuje Outlast absorbcí tělesného tepla dovnitř deky. Začne-li se poté pod dekou utvářet vysoká teplota, mikrokapsle toto teplo uvolní z deky ven a absorbují to nahromaděné z pod deky. Naopak začne-li vám být zima, mikrokapsle navrátí teplo zpět pod deku. Hodí se Outlast do postele? A co na deku říkají sami spáči? Můžeme se dočíst častěji kladných reakcí, ale jsou samozřejmě i záporné. Jedni jsou naplno spokojeni s celoročním používáním, druzí tvrdí, že je nepoužitelná – že v zimě je pod ní zima a v létě vedro. Někdo ji zase využívá pouze v létě, v zimě deka zahřívá leda poličku skříně. Autor této recenze se řadí mezi teplokrevné, tudíž mu deka naprosto vyhovovala. Zmrzlíkům, kteří mají rádi teplo a nezřídka vytáhnou i teplé ponožky, bych doporučil hledat něco teplejšího.

Ložní souprava OUTLAST

Přikrývka Outlast, technologie NASA + váha (zahalí vás pouze 300 g dutého vlákna) + využitelnost (lze ji používat v létě i zimě) + údržba (hodíte ji do pračky na 60° a máte vyčištěno) + vhodné i pro alergiky (duté vlákno by škodit nemělo) - pořizovací cena (začíná na dvou až čtyřech tisících)

30

- není vhodná pro „zmrzlíky“ (nezahřeje vás)

COOL_TOUR Březnový_manuál Audio

Teátr

Společné turné MONKEY BUSINESS a PSH

12.3. Želary, Divadlo Rokoko Praha

Monkey Business a PSH. Stylově naprosto rozdílné kapely spolu pracují tak dlouho, že to nemohlo dopadnout jinak.

Turné začíná v březnu a potrvá až do května. Nečekejte ale klasické koncerty dvou kapel. Tohle bude splynutí dvou odlišných přístupů v jeden celek na jednom pódiu. V plánu je dvouhodinová kompaktní show. Jedinečné spojení funky groovu a hip hopové naštvanosti můžete během března vidět v Bratislavě, Jablonci nad Nisou, Praze, Hradci Králové a Příbrami.

Úspěšná kniha Jozova Hanule od Květy Legátové dostává další rozměr. Po filmové verzi uvádějí dramatizaci díla Městská divadla pražská. Romance Želary je příběhem mladé lékařky, která najde svoji osudovou lásku v zapadlé horské vesnici, kde se jako členka odboje ukrývá před gestapem. V hlavních rolích se představí Evellyn Pacoláková jako Eliška a Vasil Fridrich jako její manžel, prostý kovářský pomocník Joza. Dále hrají Jitka Smutná, Oldřich Vízner, Veronika Janků, Viktor Dvořák, Lukáš Jarek a další.

20.3. Mark Lanegan Band, Lucerna Music Bar, Praha

Chlápek s vykouřeným barytonem, co stál na počátku všeho. Mark Lanegan, svérázný bluesový básník a bývalý zpěvák Screaming Trees a Queens Of The Stone Age, navštíví Českou republiku. Nakonec se nad fanoušky slitoval a po osmi letech natočil novou desku Blues Funeral. O svém osudu vám povypráví v pražské Lucerně. 27.3. The Hanson Brothers, Fléda, Brno Tři pánové z Kanady, co jsou starší než my všichni dohromady a šibalsky tvrdí, že jako jediní na světě hrají „hokejový punk rock“. Jmenují se The Hanson Brothers a jde vlastně o alter-ego v Čechách nesmírně oblíbených a kultovních NoMeansNo. Fléda se otřese v základech pod silou punk´n´rollových riffů doprovázených texty o hokeji. 28.3. We Have Band, MeetFactory, Praha

Želary Divadlo Rokoko Praha

Někdejší zaměstnanci hudebního vydavatelství EMI slyšeli nahrávky tolika kapel, až se rozhodli, že to zkusí taky. Pojmenovali se prostě We Have Band.

Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.

••Úspěšná kniha Jozova Hanule od Květy Legátové dostává další rozměr

Electro-pop debutové desky přitáhl patřičnou pozornost veřejnosti i kritiků, aktuální druhá deska potvrdila výjimečný status We Have Band na evropské electro scéně. Koncem března tedy v Praze. 31

Kulturní_spam Zpěvačka ZAZ na Ostravě

Umělci se bouří proti uvěznění Romana Týce Kauza výtvarníka s pseudonymem Roman Týc, který má jít kvůli svému počinu do vězení, vzbudila nevoli mimo jiné mezi českými umělci. Řada kapel se připojila k protestní kompilaci Prison Blues. Mezi účastníky najdeme jména, jako jsou Ecstasy of St. Theresa, Bratři Orffové, Foolk, Imodium, Niceland nebo Hentai Corporation. Proč vlastně stráví Roman Týc měsíc ve vězení? V roce 2007 vyměnil skla na několika semaforech pro chodce. Část vystavené pokuty odmítl zaplatit.

Festivalu Colours Of Ostrava se podařilo ulovit další hvězdu pro letošní ročník. Francouzská zpěvačka a písničkářka Isabelle „ZAZ“ Geffroy, která pobláznila svět, se premiérově představí českému publiku. Její hudba je pestrou směsí šansonu, soulu, jazzu, cikánské lidovky, šramlu a latiny. Ne náhodou ji kritici označují za „novou Edith Piaf“. Okouzlující Francouzka doplní další hvězdy ostravského festivalu, jako jsou Bobby McFerrin, Björk nebo Animal Collective.

Roman Týc Vyměněná skla na semaforech

Punk v Čechách vstoupil do Kristových let Letos uplyne 33 let od prvního punkového koncertu v Čechách.

Kristova léta českého punku aktuálně připomíná výstava v PopMuseu v pražském Břevnově. Návštěvníci si díky množství fotografií, dokumentů a nahrávek mohou udělat přesný obrázek o prvních českých punkerech. Výstava připomíná jména průkopnických kapel Energie G, Radegast, F. P. B. nebo Visací Zámek. Součástí přehlídky je ale i pohled na punkovou historii po roce 1989.

Ilustrační foto 32

Filmové_kódy V kinech

Železná lady (Velká Británie, 105 min) Režie: Phyllida Lloyd Snímek Železná lady je životopisný film o Margaret Thatcherové, jedné z nejvýznamnějších političek 20. století. Thatcherová byla neobyčejná a všestranná žena, která dokázala, že vysoká politika nemusí být jen výsadou mužů. Stala se první premiérkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Film zobrazuje Margaretino jedenáctileté působení v pozici předsedkyně britské vlády, její neústupnost, ale zároveň i to, jak velkou cenu zaplatila za politický vliv a moc. Volba obsadit do hlavní role Meryl Streep byla pro režisérku Lloydovou klíčová. Právě výkon Streepové dělá z filmu strhující herecký koncert. Ne náhodou se tak slavná herečka stala jednou ze žhavých adeptek na Oscara. Mimochodem, Meryl Streepová za svou dlouholetou kariéru obdržela zatím dva Oscary. Kromě toho je dvojnásobnou držitelkou ceny Emmy a za Železnou lady obdržela Zlatý glóbus a cenu BAFTA. V souvislosti s Oscary drží Streepová jedno zajímavé prvenství. Nikdo z herců nebyl tolikrát nominovaný na zlatou sošku jako ona - na svém kontě má úctyhodných 17 nominací.

Manželka saxofonisty Freda Madisona najde na schodech jejich futuristické vily videokazetu, na které je zachycena vražda přímo u  nich v  ložnici. Brutálně zavražděná žena na nahrávce nápadně připomíná samotnou manželku a vrahem má být Fred. Přivolaná policie saxofonistu ihned zatkne a uvězní. Po několika dnech se ukáže, že v cele, kde má být Madison, je úplně někdo jiný. Po té se rozjede kolotoč nepředvídatelných událostí, které vám znatelně zvýší krevní tlak. Nenapodobitelnou atmosféru navíc dokresluje výrazná a charismatická postava „mystery“ muže. Vybělená tvář, vyholené obočí a zvláštní úsměv muže, který ve filmu nikdy nemrká. Film ve výsledku může působit jako jeden obrovský a podivný chaos. Děj proplouvá filmem nahodile a ne každý divák se s tím smíří.

Lynchova hádanka jménem Lost Highway má jen dvě řešení – budete ji nenávidět, nebo milovat.

1



Hláška měsíce

Dům hlavní postavy kompletně navrhl David Lynch. Na zdech v ložnici můžeme spatřit obrazy jeho manželky.

Noční můra v Elm Street 4: Vládce snů (Freddy Krueger zabíjí Rolanda Kincaida.) Roland Kincaid: Uvidíme se v pekle. Freddy Krueger: Řekni, že tě tam poslal Freddy.

Return Lost highway

2



(USA, thriller, 1997, 135 min) Režie: David Lynch Kdo by neznal Davida Lynche, scénáristu, hudebníka, režiséra a tvůrce osobitých snímků, jako jsou Mulholland Drive nebo Městečko Twin Peaks? V roce 1997 natočil mysteriózní thriller Lost Highway. Škarohlídi tvrdí, že ze všech Lynchových filmů je tento „nejlynchovitější“. Temný, komplikovaný, ujetý a bláznivý. Lynch zde s diváky opět rozehrál svou hru na pochopení, která je tentokrát složitější než kdykoliv předtím.

3



Ve filmu uslyšíte písně od Davida Bowieho, skupiny Rammstein, nebo Marylina Mansona, který se dokonce na chvíli objeví v jednom záběru.

Lost highway se v USA poprvé objevil na DVD až v roce 2008, tedy více než deset let po svém vzniku.

Mrazit vás bude hned v úvodních minutách.

33

Najdu Tě? Mezinárodní, dobře zavedená a nezávislá hledá svého nového ajťáka. Ať už jsi zkušený expert, nebo s tím teprve začínáš, pomůžu ti. U mne budeš v těch nejlepších rukou. Udělám všechno podle Tvých představ. Tedy, pokud máme rádi stejné věci, třeba IT…

Marta Hartmanová

Kateřina Zemanová

Blanka Rubišová

Kateřina Janečková

Gabriela Dítětová

Business analytik

C++ developer

Java developer

.NET developer

Test manager

sourcing manager +420 774 412 647 marta.hartmanova@ coolpeople.cz

na projekt v bance v Praze s ohodnocením až 160.000 Kč měsíčně.

sourcing manager +420 734 441 965 katerina.zemanova@ coolpeople.cz

na projekt pro mezinárodní finanční společnost s ohodnocením až 130.000 Kč měsíčně.

sourcing manager +420 774 412 646 blanka.rubisova@ coolpeople.cz

na projekty v bankovnictví a telekomunikacích s ohodnocením až 140.000 Kč měsíčně

sourcing manager +420 734 576 941 katerina.janeckova@ coolpeople.cz

na projekty v bankovnictví a veřejné správě v Praze, Brně a Bratislavě s ohodnocením až 120.000 Kč měsíčně

CoolPeople je na tuzemském trhu největším nezávislým poskytovatelem IT kapacit a strategickým partnerem celé řady významných společností. Nabídne vám co nejdříve práci na konkrétních projektech. Přesně podle vámi stanovených požadavků a představ. Zkuste nás co nejdřív kontaktovat. Nezávazně, samozřejmě. Nabízíme vám: 

Nadstandardní finanční ohodnocení (hlavní pracovní poměr i externí spolupráce)



Vysoce individuální přístup (nejsme personální agentura ale mezinárodní skupina IT firem)



Zajímavou práci na prestižních IT projektech (zejména v oblastech IT, telco, finance)



Přístup k nejmodernějším IT technologiím



Osobní a profesní rozvoj podpořený vzdělávacími programy financovanými z EU

Aktuální nabídku pozic na našich projektech najdete na adrese: www.cooljobs.cz. Případně nám své CV můžete poslat emailem na adresu: [email protected]

sourcing manager +420 734 576 940 gabriela.ditetova@ coolpeople.cz

na projekt v bance v Praze s ohodnocením až 120.000 Kč měsíčně

Tester

na projekty v bankovnictví a telekomunikacích v Praze s ohodnocením až 100.000 Kč měsíčně

Stáhněte si do mobilu elektronickou verzi na www.i-ty.cz a čtěte kdykoliv a kdekoliv.

I_Ty++ Lifestylový měsíčník pro IT odborníky www.i-ty.cz Redakční rada Šéfredaktorka: Alena Čálková Redakce: Leoš Bárta, Jan Martinek, Matěj Brabec, Radek Pavlovič, Dita Lendvayová, Marek Novotný Sazba a grafika: Michal Přibyl, Lenka Tomanová Kontakty Šéfredaktorka: [email protected] Redakce: [email protected] Reklama: [email protected] Distribuce: [email protected] Vydává České nakladatelství s. r. o. Mezivrší 1726/28, 147 00 Praha 4 IČO: 24156949, DIČ: CZ24156949 Titulní strana: Michal Přibyl, Lenka Tomanová © České nakladatelství s.r.o. Veškerá autorská práva vykonává vydavatel. Žádná část z obsahu tohoto časopisu nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoliv formě či jakýmkoliv způsobem bez písemného souhlasu vydavatele. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Zasláním příspěvku uděluje autor souhlas s jeho zveřejněním a redakčními úpravami. Názor autora nemusí být totožný s názorem vydavatele tohoto časopisu. MK ČR E 20686